Khora & NPC

Stále jsem očkem pokukovala po Balaurovi a byla jsem překvapená jeho vystupováním. Byla to jenom večeře na úkor omluvy při misi, ale on se choval tak elegantně. Byla pravda že to k němu prostě sedělo, jen... mě to neustále překvapovalo. Když v dálce zaslechnu hlasy, zamračím se a ještě víc mě vyvede z míry když si mě Balaur přitáhne blíže k sobě. Ochotně se na něj nalepím, tím bych nikdy nepohrdla, ale co mě překvapí byla Nikka, která se vynařila zpoza rohu i se svou skupinkou démonek. Párkrát překvapeně zamrkám, klid... nevšimne si tě a nic by si nedovolila kdyby... Prý nevšimne, samozřejmě že všimne ale nepozná tě, nikdo tě tu nezná v téhle podobě, je to dobrý! Vydechnu a jakmile kolem nás démonka procházela se zděšeným a bledým výrazem ve tváři, tak nějak mě to potěšilo a tak neodolám a ohlédnu se na ni, než vypláznu jazyk a ušklíbnu se. Já... si prostě nemohla pomoct, chtěla jsem ji vrátit to, jak se mnou měla problém ještě když jsem nenastoupila ani do bratrstva. Balaur byl teď...můj, pro teď jem opravdu kráčela vedle něj a užívala si jeho přítomnost.

"Víš... je překvapivé že si na to nezapomněl," řeknu po chvilce ticha a ušklíbnu se na něj. 

"Taky je překvapivé že jsi mě donutil jít... takhle. Nechtěla jsem aby mě kdokoli v téhle podobě viděl," usměji se na Xaphana a jak jsem tak sledovala jeho obličej, ucítím jak mě štípou tváře a tak se zadívám stranou.  

Pokračovali jsme v cestě a mě neunikne, že se Khora otočila na Nikku, neviděl jsem však její výraz a mohl jsem jen předpokládat, že na ni vyplázla jazyk, nebo nahodila jiný, drzý výraz. Zakroutím nad tím pobaveně hlavou a když mi Khora řekne, že ji překvapuje, že jsem nezapomněl, nadzvednu obočí.
"Slíbil jsem to," řeknu prostě, jako by to celou situaci vysvětlovalo. Zadívám se na Khoru, která mi řekne, že nechtěla, aby jí takto kdokoliv viděl a proto je překvapivé, že svolila.
"Proč ne? nemáš se za co stydět, nebo cokoliv skrývat... Leda bys přitahovala až moc mužské pozornosti," řeknu a lehce se zamračím, než si ji prohlédnu. Byla opravdu krásná a tak bych se nedivil, kdyby má teorie byla správná. Neunikne mi ani jemný ruměnec, který se jí objeví na tvářích a odvrátí proto tvář. Ušklíbnu se, byla tak drzá, svéhlavá a přesto se teď styděla? Jakmile dojdeme ke dveří, otevřu je a nechám Khoru projít, než ji dovedu k mému autu, otevřu jí dveře spolujezdce a poté si sám sednu za volant. Ještě Khoře věnuji jeden úsměv, než nastartuji.
"Mimochodem, dneska chci, aby jsi zapomněla na naše pozice v Bratrstvu. Dnes večer nejsem tvůj nadřízený," řeknu a pousměji se.

S nadzvednutým obočím mi odpoví že to slíbil. To...byla pravda a nemohla jsem se s tím přít, ani jsem nechtěla. Jenom se pousměji a překvapí mě jeho odpověď. Sdělí mi že se nemusím skrývat, nemám za co, leda bych přitahovala moc mužské pozornosti. Pootočím hlavu a chvíli ho s nečitelným výrazem sleduji, než se nahlas rozesměji a chytím ho pevněji za jeho rámě. Jeho zamračení bylo sexy.

"Je pravda že oblečení které nosím nenechává prostor představivosti, ale je výhodné krýt už jen svůj vzhled, dá se toho...krásně využít. Třeba jako teď," zasměji se a věnuji mu jeden z milých úsměvů, než se zastavíme před jeho autem. 

"Nečekala jsem že si démon bude rozumět s lidskou technologií, ale hádám že roky v ATreii udělaly své?" vydechnu a nastoupím do auta jakmile mi otevře dveře. Pohodlně se usadím a připnu si pás, než se otočím na Balaura zrovna v momentě, kdy mi věnuje krátký úsměv stím, že dnes večer tady není jako můj nadřízený a žádal mě o to abych na naše pozice v bratrstvu zapomněla. Překvapeně zamrkám a chvíli jsem netušila co říct, nakonec se ale usměji a lehce přikývnu.

"Beru tě za slovo, pak si nestěžuj když budu přespříliš drzá," dodám po chviličce a zadívám se před sebe, zatímco Balaur mistrně vyjede z garáže. 

Měla pravdu, opravdu se dalo využít toho, že neukazovala svou pravou podobu, bude to skvělá schopnost do budoucna. Zatím byla neznámou tváří pro naše nepřátele, v momentě, kdy se to však změní... Může Khora na misích změnit podobu a stejně ji nikdo nepozná. Spokojeně se usměji a když poznamená, že nečekala, že si démon bude rozumět s technologií, rozesměji se.
"Je fajn naučit se jak dokonale zapadnout... Navíc některé lidské vychytávky jsou vážně užitečné," odpovím s pokrčením ramen. Její větu o tom, že si nemám stěžovat, pokud bude příliš drzá, jsem čekal a tak se ušklíbnu a krátce se na ni zadívám.
"S tím počítám, je to... Osvěžující," vydechnu a poté se raději začnu soustředit na cestu. Brzy jsme byli na místě a tak zaparkuji, než vypnu motor a rychle obejdu auto, abych mohl Khoře otevřít dveře, než jí opět nabídnu rámě a s úsměvem se rozejdu k luxusní restauraci, která stála přes ulici.

Zhluboka se nadechnu a ušklíbnu nad tím co řekl. Měl pravdu, bylo užitečné se naučit s některou lidskou technologií a abych pravdu řekla, k mému překvapení Balaur opravdu zapadal. Já byla v lidském světě teprve krátce, ale prozatím jsem zvládala zapadnout. Až na detaily, jako že mi v mé menší podobě nechtěli nalít v baru, no... nedošlo mi to. Nad tou představou se zasměji a brzy co se Balaur začne soustředit na cestu, se začnu rozhlížet do temnoty ulic přes okénko spolujezdce. 

Brzy jsme ale byli na místě a tak jsem se rozhlédla, chtěla vystoupit ale to už se mi otevřely dveře, než mi Xaphan pomohl na nohy ven. Mile se na něj pousměji a vezmu jeho nabízené rámě. On byl... byl k sežrání! hravě se uculím a raději se zadívám stranou, byla jsemráda že s tím počítal a jeho výraz pro osvěžující mě potěšil. Zbytečně jsem nemluvila pokud nebyla potřeba, pouze jsem se nechávala vést přes cestu až k restauraci, která na prnví pohled vypadala draze. 

"Už jsem si vzpomněla co jsem chtěla říci, jsi... šílený? Takové nádherné šaty, nóbl restaurace... na tohle by jsi dostal každou ženskou," ušklíbnu se pobaveně a olíznu si rty, zatímco vejdeme dovnitř a vyhlídneme si společně nějaký pohodlně vypadající stůl někde v klidu dál od ostatních. Vyhovovalo mi přítmí a tak mi ani tentokrát nemohlo vadit, spíše jsem ho ocenila. 

Ještě jsme ani nebyli uvnitř, když Khora poznamená, jestli jsem šílený, že na ty šaty a nóbl restauraci bych dostal každou ženskou. Pokrčím rameny, nejspíš bych nepřekousl, kdybych jí vzal do nějaké obyčejné hospody, nebo restaurace na jídlo... Tohle byl spíše můj styl a navíc... Vůbec by mi nevadilo, kdyby tento večer neskončil jen večeří. Dojdeme k jednomu stolu dál od ostatních, odsunu Khoře židličku a jakmile se usadí, posadím se i já naproti ní.
"Víš... Tohle je výhra spíše pro mě. Mise splněna a ještě mohu jít na večeři s překrásnou ženou? Kdo by to nebral," usměji se a když nám přinesou jídelní lístky, otevřu ten svůj a začnu si vybírat. Brzy k nám znovu přijde obsluha a tak si objednáme jídlo a pití.
"Jak ses zatím zabydlela v Bratrstvu?" zeptám se Khory a doufal jsem, že jí žádný kretén nedělá problémy kvůli jejímu původu a také, že se mnou bude dneska opravdu mluvit na rovinu.

Nemohlo mi ujít jak se chová, vypadal teď jako rozený gentleman a já na chvíli opravdu zapomněla že je to démon a já nějaká Nephalemka co by neměla existovat. Působili jsme teď jako nějaký mladý, bohatý pár a to mě přivedlo na otázku a tak jsem zamyšleně listovala v jídlením lístku a poslouchala uklidňující hlas Balaura.

"Chtěla jsem se zeptat, kol je vlastně tobě?" vypadne ze mě tichá otázka a tak se zašklebím, zrovna když mi sdělí že je to výhra pro něj. lehce nakloním hlavu na stranu ale předčasně, vzhledem k tomu že ve větě pokračoval a s úsměvem pronesl že je mise splněna a on může jít na večeři s překrásnou ženou. Hravě se ušklíbnu, vlastně jsem netušila jaký je Balaurův vkus na ženy a nikdy jsem ho neviděla o nějakou se zajímat, proto mě jeho milá slova překvapila.

"Tak nějak jsem nečekala, že by jsi měl s ženou zájem trávit čas, s mnoha jsem tě neviděla přitom jao tvá podřízená v bratrstvu vím že nápadnic máš mnoho," ušklíbnu se a vyberu nějaké nemasné jídlo, byla jsem vegetariánka. Xaphan se mě zeptá jak jsem se zabydlela v bratrstvu a tak se pousměji.

"Je to tam pro mě ideální, až na pár vyjímek... jinak jsem opravdu spokojená," odpovím zcela upřímně a zadívám se mu zpříma do očí. Měla jsem na tváři spokojený úsměv, aby taky ne. Svou dohodu dodržel a já byla mile překvapena. 

Tiše se zeptá, kolik mi je vlastně let, tiše se ušklíbnu a zadívám se na ni.
"Jedenáct set? Plus mínus. Po čase se omrzí počítat to přesně," zasměji se tiše a sleduji její hravý úšklebek v momentě, kdy jí složím další kompliment. Poznamená, že nečekala, že bych chtěl s ženou trávit čas a že si toho jako má podřízená všimla, stejně tak jako mých mnoha nápadnic.
"Řekněme, že mě žádná z nich nezaujala natolik, abych se o ni zajímal," odpovím s lehce arogantním úšklebkem, ale usměji se, když mi řekne, že bratrstvo je pro ni ideální.
"Kdyby ti někdo dělal problémy, řekni mi o tom, nebo spíše... Máš mé povolení mu rozbít hubu," zasměji se. Chtěl jsem, aby to bylo místo, kam i Nephalemové zapadnou, pokud ukážou, že jsou loajální. Zároveň jsem však musel být opatrný. Mohla by mí i dost problémů kvůli mě, kdyby si jiní členové začali myslet, že je mojí oblíbenkyní.

Odpoví mi že je mu přes jedenáct set a tak na něj vyvalím oči a se smíchem si ho prohlédnu. Ještě chvíli jsem se jenom smála než jsem se uklidnila a natáhla se pro šampaňské, které nám donesla a rozlila číšnice.

"Na takového staříka rozhodně nevypadáš," ušklíbnu se a prohlížím si svého společníka. Jeho jemné bílé vlasy, které čněly do všech stran a dodávaly mu opravdu sexy osvěžující nádech. Nakonec mi sdělí že ho žádná z žen nezaujala natolik aby se o ni zajímal a dodá tomu korunku svým arogantním úšklebkem. V tomhle se mi líbil, byl stejně vybíravý jako já a sebejistý když šlo o tyhle věci. Hned na to jsme se dostaly na téma batrstvo a když mi sdělí že mám povolení rozbít hubu tomu kdo mi bude dělat problémy, zasměji se s arogantním úšklebkem.

"Moc ráda, ale snažím se neukazovat svou sílu na maximu, přece jenom... by se po mě toho chtělo potom víc," zašklebím se na Balaura a sklenici v ruce zvednu.

"Tak na co si připijeme?" zpousměji se a naznačím Balaurovi aby si vzal skleničku. 

Zprvu na mě vyvalí oči, než se rozesměje a ještě chvíli trvalo, než se uklidnila. Hned se natáhne pro šampaňské a poznamená, že na takového staříka rozhodně nevypadám.
"Já vím, nemůžu zešedivět," řeknu se smíchem a má obvyklá vážnost byla pro jednou fuč. A ani mi to nevadilo, být pořád vážný... Asi bych se zcvokl. Tentokrát byla řada na ní, aby nasadila arogantní úšklebek s tím, že neukazuje svou plnou sílu, aby se po ní toho tolik nechtělo.
"Moudrý tah, vždy si nechávej eso v rukávu. Ale nepočítej, že tě po této informaci budu šetřit," ušklíbnu se a když mi naznačí, abych si vzal skleničku, udělám tak. Jen se chvíli zamyslím nad tím, na co si připít.
"Na Bratrstvo a naši budou spolupráci?" navrhnu nakonec, jelikož mě nic lepšího nenapadne.

Konečně jsem se uklidnila a mohla se nadechnout, ale když mi sdělí že nemůže zešedivět, rozesměji se znovu a přikývnu. To měl pravdu, ale bílé vlasy k němu neskutečně seděly, vypadal sexy a já si teď před nim připadala chvíli jako malé dítě. Musel mít v hlavě přinejmenším armádu zkušeností s takovým věkem...

"Ale stále musíš dbát mé pozice, takže žádné těžší úkoly než pro Daemony," ušklíbnu se a když se rozhodně připít na bratrstvo a naši budoucí spolupráci, usměji se.

"Tak na bratrstvo a spolupráci," uculím se mile a ťuknu si sním, než do sebe kopnu víc než půlku skleničky opravdu lahodného šampaňského, které se rozlévalo na jazyku.

"Skvělý vyběr," prohlásím a už jsem se nemohla dočkat až nám donesou jídlo, byla jsem hladová že bych snědla i jeho. S nadsázkou... samozřejmě. Ne že by tedy nebyl k nakousnutí.

Moje poznámka jí znovu rozesměje a tak jsem s úsměvem na rtech čekal, než se znovu uklidní. Ušklíbne se s tím, že musím stále dbát její pozice a nemám jí dávat žádné úkoly, které jsou těžší než ty pro Daemony.
"Pozdě," ušklíbnu se a podepřu si hlavu rukou.
"Mise na které jsme byli nebyla těžká, ale vzhledem k tomu, jak byla důležitá byla minimálně pro Demolishery," ušklíbnu se, sice jsem tam byl jako dohled já, ale i tak úkol splnila víceméně sama. Navíc jsem měl pocit, že nebude trvat dlouho a tuto pozici vskutku dostane. Nakonec si připijeme na Bratrstvo a spolupráci, než se oba napijeme výborného šampaňského. Pochválí výběr a tak se usměji a přikývnu. Chvíli na to nám donesou naše objednané jídlo.
"Dobrou chuť," popřeji jí, než se pustím do výborného jídla. Už jsem tady byl, takže jsem věděl, že vaří opravdu skvěle.
"Mimochodem umíš tanči?" zeptám se jí s úšklebkem.

Sotva mi sdělí že na to je pozdě, párkrát zamrkám a zamyšleně se zadívám na Balaura, netušila jsem co pod tím myslí. Brzy mi to vysvětlí a tak se pousměji a byla jsem o to spokojenější že jsem ho nezklamala. Nerada bych mu ukázala nějaé ze svých slabostí, i když už jen má nechtěnnost splnit misi jednou z nich byla, ale mohl se mi divit? Nechtěla jsem se plazit po někom takovém. Brzy tyhle myšlenky opustím a vrátím se jimi k mé společnosti u stolu, zatímco nám donesou jídlo a tak se spokojeně s popřání mchuti pustím do jídla. Už při prvním soustu jsem poznala že je to opravdu výborné a tak se zatvářím ještě spokojeněji. Tohle bych si nechala líbit častěji...

"Se svým životem jsem ještě neměla ani příležitost to vyzkoušet," sdělím mu zcela upřímně. Tancovat jsem neuměla, nezkoušela jsem to a takové věci mě ani nenapadly. Nic než boj o přežití jsem neznala a blbnutí z Mikotem, ale tanec...

Tvářila se opravdu spokojeně, zvláště když ochutná jídlo a její výraz se stane ještě spokojenějším. Usměji se a když mi odpoví, že se svým životem neměla ještě příležitost, zarazím se. Zadívám se na dívku před sebou, věděl jsem, že jí museli lovit a jak mi sama řekla, své dětství strávila u otce, který si ji držel jako trofej. Netušil jsem však, jak dlouho tam byla a teď mi došlo, že možná i polovinu svého života, zatímco tu druhou musela prchat jak před démony tak anděli. Víc jak sto let jen žít v zajetí nebo utíkat. Povzdechnu si, než lehce zavrtím hlavou a znovu nasadím úsměv.
"A chceš to vyzkoušet?" pousměji se, než pokynu hlavou k dvojitým dveřím na druhé straně místnosti.
"Pořádají se tady i velké akce, za těmi dveřmi je taneční sál, vždy tam hraje nějaká hudba, ale nebývá tam moc lidí, pokud se zrovna něco neděje," sdělím jí a zkoumavě se na ni zadívám.

Spokojeně jsem jedla svou porci jídla a brzy jsem měla snězeno, proto se natáhnu pro šampaňské abych jídlo zapila. Znovu přelétnu pohledem pěkně zdobenou restauraci a pousměji se. Byla jsem ráda že tady mohu být s Balaurem a o tohmle se mi ani nesnilo... Nakonec se vrátí k tomu o tanci a zeptá se mě jestli bych to chtěla vyzkoušet. Ohlédnu se po směru kde pokynul hlavou a pohled mi sklouzne na velké dveře, než se opět otočím na svou společnost.

"Ráda bych to vyzkoušela ale jsi připravený na to že tě mohu zesměšnit?" ušklíbnu se na něj. Přeci jenom jsem tancovat neuměla, ani jsem netušila co od toho očekávat. 

Brzy jsme měli oba snězeno a tak nám doliji šampaňské, než svou pozornost opět přesunu na Khoru. Ušklíbne se s tím, že by to ráda vyzkoušela, ale také jestli jsem připravený na to, že mě může zesměšnit. Vstanu ze židle a rozejdu se ke Khoře, před kterou se zastavím.
"Nemyslím si, že se to stane," řeknu s úsměvem a prohlédnu si ji. Viděl jsem, jak bojuje, uměla se dost dobře a elegantně pohybovat, nemyslel jsem si, že jednoduchý tanec pro ni bude problém, zvláště když jí povedu.
"Smím prosit?" vydechnu, než se lehce ukloním a natáhnu k ní ruku. Jakmile jí přijde, rozejdeme se k velkým dveřím, které jí otevřu a brzy jsme stáli na kraji tanečního parketu. Hrála tady příjemná hudba a byly tady jen dva další páry, které na parketu tančily.

Když se postaví přede mě a sdělí mi že si nemyslí, že se to stane, povzdechnu si a jakmile se zeptá jestli smý prosti a lehce se ukloní, při tomhle jeho gestu mi lehce zčervenají tváře a jeho ruku nejistě přijmu. Byla jsem trochu nervózní a tak když se otevřou dveře a zastavíme se na kraji tanečního parketu, zadívám se na Xaphana s trochu nejistým úsměvem. Nebyla jsem si jistá tím jak mi to půjde a tanci jsem moc nerozuměla, ale doufala jsem že ho opravdu neztrapním, navíc mě povede ne? Párkrát zamrkám, než se trochu uvolním, přeci jenom mi srdce tlouklo rychleji než normálně a já na to nebyla zvyklá, tedy byla v zápalu boje ale... tohle se nedalo s bojem srovnávat. 
"Dobře, myslím že... jsem připravená," řeknu tiše. 

Dívala se na mě s nejistým úsměvem, zatímco já měl na tváři sebevědomý výraz. Byla napjatá, ale po chvilce se její postoj uvolní a tiše mi sdělí, že si myslí, že je připravená. Tiše se zasměji, než ji dovedu na taneční parket a postavím se před ní. Jednu její ruku jsem si chtěl položit na rameno, tak jak to má být, ale vzhledem k tomu, jak byla maličká jsem nechtěl, ať ji má tolik nataženou a proto jí ji položím na můj hrudník. Druhou její ruku vezmu do té své a svou položím na Khořin pas. Chvíli jí jen pozoruji, než se zaposlouchám do hudby a po chvilce se i s Khorou začnu pohybovat po parketu, zatímco jí rychle vysvětlím, co dělat s nohama. Brzy si osvojila základní krok a tak jsem ji mohl vést po tanečním parketu. Po chvilce jí k sobě ještě víc přitáhnu a usměji se, věděl jsem, že se jí takhle bude tancovat lépe, protože ucítí každý můj pohyb a bude vědět, kam se chci pohnout, nebo změnit směr.

Stále jsem se tiše dívala na Balaura a to i v době kdy mě dovedl na parket a zaujal správný postoj, tedy... nejspíše správný. Jenom jsem ho tiše poslouchala a přikyvovala na jeho vysvětlení, zatímco jsem si užívala tuhle chvilku. Hudba v pozadí byla opravdu příjemná a brzy jsem si na tohle tempo zvykla. Když mě k sobě ale přitiskne blíž, zatají se mi dech a trochu zpanikařím. Ne kvůli tanci ale kvůli němu. Hodně rychle jsem se ale uklidnila a snažila se zvyknout na to jak moc jsem mu blízko. Rukou jsem se dotýkala jeho hrudníku a i přes oblek jsem cítila jeho pevné svaly a tak jsem k němu zvedla oči a drze se ušklíbla. Bylo fajn nemyslet na naše postavení... v takové chvíli a začínalo mi to opravdu jít. Brala jsem ho jako sobě rovného démona, ne jako mého nadřízeného, přesně jak mě o to žádal v autě. 

Učila se opravdu rychle a měl jsem pravdu s tím, že jí tanec nebude dělat problém. Spokojeně se ušklíbnu a pokračuji v tanci, opravdu se zlepšila, když jsem ji k sobě přitáhl a nevypadalo to, že by jí to jakkoliv vadilo vzhledem k drzému úšklebku, kterým mě obdarovala. Vrátím jí ho a navedu jí do další otočky, než ji k sobě zase přitáhnu.
"Říkal jsem, že ti to půjde," zasměji se a po dlouhé době jsem mohl říct, že se opravdu bavím. Na tváři se mi objeví spokojený úsměv a ještě nějakou dobu jsme s Khorou tančili, než se i s koncem další písničky zastavím a zadívám se jí do očí.
"Děkuji za tanec," řeknu jí, trochu odstoupím a lehce se ukloním, než jí nabídnu rámě.

"Hádám že vystupování a projev se na tisíciletém démonovy podepíšou," zašeptám mu do ouška když se k němu v jednom kroku trochu více natisknu a spokojeně se od něj odtáhnu. Jakmile hudba skončí, ukloní se mi a poděkuje za tanec. Stejně tak přikývnu a věnuji mu spokojený úsměv, než se i spolu s nim rozhdonu vrátit ke stolu, kde se usadím a natáhnu pro sleničku šampaňského. Upila jsem z ní jenom trošku a znovu se zadívala na Balaura. Nemohla jsem mu vytknout žádnou věc z dnešního večera, byl prostě perfektní, dokonalý... Tak jak jsem si ho představovala. Ne, zdaleka jsem si ho nepředstavovala tak skvělý jak byl a tak svůj pohled zamyšleně upřu na svíčku, kterou se po chvilce rozhodnu rozsvítit. 

"Děkuji za krásný večer, skvělou večeři a naprosto sladkou společnost," usměji se na něj svůdně, zatímco se letmo a skromně pousměji. 

Měla pravdu, opravdu jsem věděl, jak se chovat ve společnosti, jak vystupovat, ale tohle jsem se naučil již hodně dávno a s věkem to nemělo až tolik společného. Spíše to byla výchova. Ušklíbnu se a přikývnu, nakonec se oba vrátíme ke stolu, kde se napiji šampaňského a Khora po chvilce rozsvítí svíčku uprostřed stolu, než mi poděkuje za celý večer. Znovu měla na tváři ten neodolatelný svůdný úsměv, který byl zase mířený jenom na mě a tentokrát mi neodejde za nějakým slizkým démonem. Ne, dnes jsem ji měl jen pro sebe.
"To já bych měl děkovat," vydechnu nazpátek. Ještě nějakou dobu jsme si povídali o všem možném, jako přátelé a byl jsem opravdu vděčný, že Khora brala vážně mé přání a nebrala mě jako svého nadřízeného. Dopijeme celou láhev šampaňského a nakonec se rozhodneme vrátit. Zaplatím a následně se vrátíme k autu a odvezu nás zpátky na základu. Bylo už celkem pozdě a tak na chodbách nikdo nebyl, odvedu Khoru až k jejímu pokoji, před jehož dveřmi se zastavím.

Bylo to nádherný večer a já trochu zalitovala to ho že brzo skončí. Uteklo to tak rychle, ale to se většinou s časem stává když se člověk dobře baví. Ironie mých slov a myšlenek, vzhledem k tomu že oba jsme měli od lidí tak daleko a přitom vůbec. Ještě jsem si s Balaurem povídala dobrých několik minut, než jsme uznali za vhodné že by bylo vhodné vrátit se na základnu. Věnuji mu další spokojený úsměv a nechám ho aby zaplatil a odvedl mě k autu, kde mi opět podržel dveře které za mnou zavřel. Stejně tak i na základně a když mě odvede ještě k pokoji, musela jsem se culit. Nemohla jsem se toho várazu ve tváři zbavit a tak jakmile se zastavíme před dveřmi mého pokoje, pozvednu koutky v lehký úsměv.

"Ještě jednou děkuji za překrásný večer a splnění slibu," hlesnu tiše než udělám jeden krátký krok k Balaurovi, položím mu ruku na hrudník a zkousnu si ret těsně předtím, než se natáhnu k jeho tváři a dám mu pusu na líčko. Tohle...bylo hodně zvláštní a já cítila jak začínám panikařit a přitom jsem to byla já kdo se pro tohle rozhodl... co to se mnou je? Přepadla mě chuť ho zatáhnout do pokoje, ale to jsem si opravdu nedovolila, už jenom protože by mě mohl odmítnou a to bych nerozdýchala, navíc by mi to bylo hrozně trapné a... a... najendou jsem před nim stála bez dalších slov už nějakou chvíli a uvědomila jsem si že nic neříkám, jenom jsem hleděla na jeho tvář, zatímco jsem začínala červenat. Ani jsem nevěděla jestli něco neřekl on. 

Tiše mi poděkuje za krásný večer a to, že jsem splnil slib. Přikývnu a když ke mě udělá nejistý krok, zvědavě se na ni zadívám. Měla ruku na mém hrudníku a já pozoroval její tvář. Nervózně si skousne ret, než se postaví na špičky a dá mi pusu na líčko. V jejích očích se objeví panika a tak napůl jsem čekal, že uteče do pokoje. Místo toho však zůstane stát na místě a vypadala úplně mimo. Jen se na mě dívala a její obličej postupně získával barvu jejích krásných vlasů. Na tváři se mi pomaličku objeví úšklebek, se kterým k ní přistoupím blíž, jednou rukou si ji za pas přitáhnu k sobě, zatímco druhou jí položím na tvář a pomalu se k ní skloním, abych jí mohl políbit na rty. Jemně jsem jí líbal na rty a byl jsem opravdu zvědavý, jestli mi po tomhle uteče, nebo mi polibek oplatí.

Připadala jsem si hloupě, jako malé dítě a tak si po chviličce odkašlu a chtěla jsem něco říci, jen jsem přemýšlela co abych neřekla nějakou hloupost a opravdu to nebylo povrchní a dětisnké, ale když proti mému polibku na tvář nezaprotestoval, trochu jsem si oddechla. Mé tváře stále nabíraly na intenzivnějším ruměnci a to se nezmění ani v momentě, kdy se ke mě natáhne s úšklebkem na tváři a já ucítím jeho ruku na svém pasu, za který si mě přitáhne k sobě. Párkrát zmateně zamrkám a když mi položí ruku na tvář, srdce se mi zběsile rozbuší a přejede mi mráz po zádech. Sklonil se ke mě a políbil mě na rty. Na chvíli se úplně zaseknu, než ho chytím za oblek a přitáhnu si ho blíž až se zády opřu od dveře. Jeho rty byly sladké a stále jsem z nich cítila nádech lahodného vína, které oproti tomuhle pocitu neznamenalo vůbec nic. Myslela jsem že mě jendou políbí a půjde, ale když mě začal laskat na rtech s takovou jemností, až se mi z toho podlamovaly kolena, i já mu ho spokojeně a chvíli nejsitě oplácela, až jsem trochu nabrala na jistotě a polaskala jsem jeho rty s větší vážností, zatímco jsem mu zcela omámeně zajela rukou do vlasů. Vůbec jsem nechápala co to dělám, vlastně chápala ale byla jsem zcela okouzlena mužem před sebou že mi to bylo jedno.