Khora & NPC

Sotva pohltí veškerou magii a esenci vlastní zbraně, kleknu si vedle ní a starostlivě si ji prohlédnu. Už vypadala mnohem lépe, minimálně více při vědomí. Opravdu jsem doufal, že to zabralo. Omluví se mi a tak jí probodnu naštvaným pohledem, než jí opatrně zvednu do náruče.
"Nemáš se za co omlouvat," vydechnu a pomaličku se rozejdu k sobě do pokoje. Nebyla to její chyba, spíše moje. Mělo mě napadnout, že někteří členové nebudou tolerantní vůči Nephalemce, ale... že by zašli až tak daleko? To mě nenapadlo, ale mělo.
"Jak ti je?" zeptám se jí potichu a trochu víc ji k sobě přitisknu. Doufal jsem, že bude v pořádku... Chtěl jsem udělat něco, abych jí ochránil, ale mohl jsem ji tím přidělat spíše ještě víc problémů a měl jsem pocit... Že Khora ochránce chtít nebude. Se vším se vypořádávala sama, ale i tak... Musím něco udělat.

Už jsem se trochu vracela k vědomí a tak jsem mohla Balaura vnímat o to lépe. Okamžitě se mi ulevilo a když mě zvedl do náruče a zamračil se, na tváři se mi objeví krátký úšklebek, než se o něj pohodlně opřu. Sdělí mi že se nemám za co omlouvat a rozejde se kdo ví kam. Pro teď mi to bylo jedno hlavně když jsem se na něj mohla takhle tisknout. 

"Už...lépe," vydechnu a překvapí mě rychlé kroky, které se u nás objevily. Sotva zahlédnu modré vlasy, natočím hlavu směrem kde stál Lucass. 

"Jak jí je? Je v pořádku? bude v pořádku?" vykoktá mladík a tak se zasměji, díky čemuž se rozkašlu a zavřu oči. 

"Jsem v pořádku díky tady šéfíkovi, jenom si potřebuji lehnout," sdělím mu a přitisknu se více k Balaurovi. 

Na chvíli se ušklíbne a to mě uklidní víc, než cokoliv jiného. Oddechnu si a trochu se uvolním, stejně jako Khora, která se na mě natiskne. Vydechne, že jí je už lépe a hned na to zaslechnu kroky, které se k nám rychle blížily. Zadívám se na Lucasse, který se ihned začne vyptávat na mladou Nephalemku, která se začne smát a kvůli tomu se rozkašle. Zasyčím na ni a když mladíka ujistí, že je v pořádku, zadívám se na něj.
"Lucassi, sežeň někoho, aby uklidil arénu a ty tři pitomce v bezvědomí tam nechte," řeknu mu a mladík přikývne, než se znovu zadívá na Khoru a poté se rozběhne pryč. Tiše si povzdechnu, než se znovu rozejdu ke svému pokoji. Vlezu dovnitř a opatrně posadím Khoru na postel a odběhnu do koupelny, kde napustím teplou vodu do vany a zase se vrátím ke Khoře, které sundám lehce ohořelé, špinavé a zakrvácené oblečení. Jakmile byla nahá, znovu jí zvednu do náruče, přenesu do koupelny a opatrně posadím do teplé vody, než v rychlosti sundám i své krvavé oblečení a vlezu si za ní. Opřu si ji o hrudník, než jí začnu umývat a brzy ji znovu vezmu do náruče a vylezu z vany. Osuším ji, natáhnu jí přes hlavu jedno z mých triček a odnesu do postele, než i na sebe natáhnu trenky a posadím se vedle Khory na kraj postele.
"Omlouvám se, ale tvou zbraň se mi již zachránit nepodařilo," vydechnu po chvilce sledování jejího výrazu.

Sledovala jsem jak Lucass odběhl pryč na rozkaz Balaura a tak si povzdechnu a zavřu oči. Sotva jsme se objevili v jeho pokoji, rozhlédnu se zvědavě okolo a nakonec se nechám líně opečovávat od Xaphana, který nás vzal i do koupelny, než jsme se zase uvelebili na posteli. Po chvilce sledování mého vžrazu vydechne že se mu mou zbraň už nepodařilo zachránit. Na chvíli sklopím pohled, než ho zvednu a rozmrzele se zadívám do jeho stříbřitých očí. 

"I tak jsi mi zachránil život," vydechnu potichu a více se natáhnu do peřin, než pokrčím nohy a zadívám se na Balaura, kterého jsem zkoumala zvláštním pocitem. Byla jsem ráda že je mi na blízku a doufala jsem že neodejde, byla jsem připravená ho chytit za ruku a odporsit jenom aby tady zůstal.

Sklopí pohled k zemi, než se rozmrzele zadívá do mých očí a potichu vydechne, že i tak jsem jí zachránil život. Jen přikývnu a sleduji, jak se uvelebila v peřinách, než se povzdechnu a postavím se na nohy. V tu chvíli mě Khora chytí za ruku a tak se na ni otočím a zadívám se do jejích nádherných žlutých očí.
"Nikam nejdu," vydechnu potichu a nakonec místo toho, abych obešel postel a lehl si vedle Khory, se nad ní skloním, převalím se na její druhou stranu a pousměji se, než si vlezu pod peřinu.
"Jsi v mém pokoji, kde také zůstaneš, dokud se nezotavíš," řeknu jí a nakonec přeci jen neodolám, natáhnu k ní ruce a přitáhnu si ji k sobě. Skloním hlavu a zhluboka se nadechnu její vůně. Nehodlal jsem jí to říct, ale hrozně mě vyděsila. Měl jsem strach, že zemře, což jsem opravdu u této mladé Nephalemky nechtěl dopustit.

Když vydechne že nikam nejde, oddechnu si a svůj napjatý pohled trochu uvolním, zatímco se nade mě skloní a svalí se do peřin vedle. Okamžitě se otočím na jeho stranu a zadívám se na jeho výraz a když mi sdělí že jsem v jeho pokoji a taky tu zůstanu dokud se nezotavím, lehce se pousměji a zavřu oči. Byl opravdu úžasný, zachránil mě a to ani nemusel. Sa

"Nechtěla jsem ti způsobit další problémy, odpadla jsem na chodbě a..." okamžitě se zaseknu a lehce se rozechvěji při té vzpomínce. Mohla jsem si za to sama, byla to má vina. Jakmile si mě ale přitáhne k sobě, otevřu oči a víc se k němu natisknu, jeho hřejivé tělo bylo uklidňující a příjemné.

Hladil jsem jí po zádech a přemýšlel nad její větou, kterou nedokončila. Povzdechnu si, odpadla na chodbě, nejspíš tam, kde jsem ji nechal. A právě kvůli tomu se to stalo. Zatnu ruku v pěst a zprudka se nadechnu, než se zase uvolním.
"Hádám, že kvůli té tvé schopnosti, která tě vyléčila? Něco takového musí brát hodně energie," řeknu zamyšleně a zadívám se na Khoru, která se ke mě tiskla.
"Něco takového mi příště řekni. To, že jsi vyčerpaná po vyhraném souboji není slabost, za kterou by ses musela stydět," řeknu jí tiše a skloním se, abych jí mohl něžně a velmi opatrně políbit na rty.
"Prospi se," vydechnu, jakmile se odtáhnu.

Jeho příjemné hlazení po zádech zanechávalo jakýsi pocit klidu na mé duši a tak se pousměji a zaposlouchám se do jeho slov. Byla jsem na něj nalepená ale i tak se po chvilce trochu odtáhnu ať má také nějaký prostor a na jeho slova přikývnu. Bylo ode mě hloupé hrát si na hrdinku. Nakonec se ke mě skloní a políbí mi na rty, s čímž mu polibek oplatím a olíznu si rty, než se více zahrabu do peřin a zavřu oči. Dlouho mi to ale nevydrží a tak se otočím na Balaura a rozpovídám se o své schopnosti, díky které jsem byla unavená a nevím, ještě jsem si s nim chtěla povídat než budu muset jít spát. 

Trošku se odtáhne a jakmile ji políbím, polibek mi ochotně oplatí, než se zahrabe do peřin a zavře oči. I já se uvelebím a zadívám se do stropu, najednou se však na mě otočí a tak k ní líně zvednu svůj pohled. V momentě, kdy však začne vykládat o své schopnosti, měla mou plnou pozornost. Poslouchal jsem ji a opravdu mě překvapí, co všechno dokáže. Bylo to užitečné a už mě napadaly způsoby, jak to využít. Pomalu přikývnu, jedinou nevýhodou bylo to, že jí tato schopnost tolik oslabovala, ale to by neměl být problém...
"Užitečná schopnost... Pořád nemohu uvěřit, že je ti jen šestnáct, v tvém věku jsem o takové síle mohl jen snít," vydechnu a zavřu oči.

Poslouchal mé vyprávění i přes zavřené oči a já mu ho dobrovolně sdělila a lehce se pousmála pokaždé co se zatvářil byť jen trochu překvapeně. Zajímal se o mě, on opravdu poslouchal, věnoval se mi a vnímal co mu říkám. Hodně to pro mě znamenalo, ale svou radost jsem skrývala za unaveností, která ze mě ale opadala každou chvíli co jsem se zadívala na Xaphana. Vydechne že nemůže uvěřit tomu že je mi šestnáct a že o takové sílem ohl v tolika leteh jenom snít. Na chvíli se zaseknu, než otevřu oči a zadívám se na Balaura, kterého jsem chvíli sledovala. Ruce jsem složila do klína a mlčela. Jen jsem si jej tiše prohlížela a přemýšlela, než se zatvářím trochu smutně a přitom se lehce a povzbudivě pousměji.

"Věř mi... že jsem si také mnohokrát přála aby to byl jenom sen," vydechnu trochu ublíženě a zadívám se na Balaurovo tričko které jsem měla na sobě. 

Sotva vyslovím ta slova, zasekne se a tak otevřu oči a zadívám se na ni. Zatváří se smutně a tak se loktem zapřu do matrace, nadzvednu se a zamračím. Očividně jí něco trápilo a to mi i potvrdí tím, když řekne, že si přála, aby to byl jen sen. Řekla to opravdu ublíženým tónem a mě se vybaví dnešní rozhovor, kdy jsem chtěl, aby mi řekla, jak to, že je tak silná. Povzdechnu si, než k ní natáhnu ruku a jemně ji chytím za bradu. Donutím ji se na mě podívat a chvíli jí hledím do očí.
"Khoro... Vidím, že tě to trápí, nebudu z tebe tahat, co se stalo, ale kdyby sis chtěla promluvit, jsem ti k dispozici, ano?" vydechnu a usměji se na ni. Bylo zvláštní vidět jindy energickou, drzou a lehce praštěnou dívku takhle zranitelnou, ale... Vyvolalo to ve mě potřebu ji chránit, pomoct jí. Nechtěl jsem si však přiznat, že mi na ní záleží a tak jsem si to vysvětloval tím, že když už s ní spím, je tohle to minimální, co pro ni na oplátku mohu udělat.

Když se ke mě natáhl a donutil mě se zadívat do jeho očí, jenom se na něj překvapeně zadívám a pousměji se. Byl to však jenom jakýsi nejistý smutný úsměv, který za chvíli zmizí a tak na jeho slova kývnu a natáhnu se k jeho bílým vlasům, než si chvilku pohraju s jejich konečky a nakonec se usměji a zhluboka se nadechnu.

"Mrzí mě že jsem ti lhala o svém věku," vydechnu ale nakoenc zakroutím hlavou a znovu se zadívám na jeho tričko, kterého se lehce dotknu a uculím se. Už teď jsem věděla že mu ho prostě nevrátím. 

"Když jsem ti tehdy vykládala o otci. Kromě toho že mě rád vystavoval jakou sovu trofej... měl také zvrácené přátelé a koníčky," začnu a zadívám se na Balaura, netušila jsem jestli něco takového vůbec chce slyšet. I tak se nadechnu a začnu mu vykládat o jeho každodeních zálibách mi násilně zvedat magii, o způsobech kdy tahal z mého těla maximální limity a v mých mladých letech mě dokonce nutil bojovat v Azaelově aréně. Byla jsem k němu stoprocentně upřímná.
"Je to teprve třičtvrtě roku, co jsem se od něj dostala a začala trochu žít," vydechnu nakonec a zadívám se na Xaphana po mém boku. 

Pořád měla na tváři ten smutný výraz, který se prodral i do jejího úsměvu. Začne si hrát s mými vlasy a nakonec se mi omluví za to, že lhala o svém věku. Jen tiše zamručím a už to nijak nekomentuji. Po předchozích událostech jsem se na ni už vůbec nezlobil. Byl jsem rád, že je v pořádku. Začne mi vykládat o svém otci, o svinstvech, které jí dělal. Tiše jsem ji poslouchal a čím dál víc zatínal zuby. Dokonce se začnu lehce třepat vzteky. Byl jsem naštvaný, vytočený a měl jsem chuť někoho zabít. Když ještě nakonec vydechne, že je to jen třičtvrtě roku, co začala trochu žít, tiše vydechnu, než Khoru přetočím na záda a uvězním ji pod sebou. Zkoumavě jsem si prohlížel její tvář, nemohl jsem prostě zůstat klidný, poté, co mi řekla něco takového. Nejhorší však bylo, že já sám netušil, co říct. Místo slov se tedy skloním a dám jí pusu na čelo.
"Bastardi jako on by si zasloužili zemřít... Zasloužíš si svobodu Khoro... Nejsi zrůda, ani monstrum. Jsi Khora, úžasná Nephalemka," vydechnu nakonec a pohladím ji po tváři. Chtěl jsem, aby jí Temné bratrstvo bylo domovem, rozhodně jsem nehodlal dovolit, aby jí někdo znovu ublížil. A byl jsem schopný zajít opravdu daleko. Začnu tiše přemýšlet, co by se asi tak stalo, kdybych jí přede všemi prohlásil za svou s tím, že zabiji kohokoliv, kdo se jí dotkne.

Znovu mě překvapí to s jakou pozorností mě poslouchal a když jsem dovyprávěla, opatrně jsem se zadívala do jeho očí. Párkrát zmateně zamrkám a když si všimnu jak křečovitě svírá pěsti a zatínal zuby, nakloním hlavu na stranu. Neměl jediný důvod být naštvaný, tohle s nim nemělo nic společného. 

"V poh-," tohle slovo ale nedořeknu porotože mě zničeho nic přetočí na záda a objeví se nade mnou. Zmateně jsem si Xaphana prohlížela a tak mě překvapí ještě víc když se ke mě skloní a dá mi pusu na čelo. 

"Už je mrtvý, můj bratr ho zabil," vydechnu abych Balaura trochu uklidnila a když mi sdělí že si zasloužím svobodu a že nejsem zrůda ani monstrum a označí mě za úžasnou Nephalemku Khoru, pousměji se a vlepím mu hravou pusu na špičku nosu.

Její zmatení i překvapení bylo roztomilé, musel jsem se nad tím pousmát, snažila se mě uklidnit tím, že je už dávno mrtvý, že ho její bratr zabil. Přikývnu a když mi dá hravě pusu na špičku nosu, neubráním se tichému smíchu a úšklebku, který se mi objeví na rtech. Skloním se k ní a dlouze ji políbím, než se odtáhnu a znovu se svalím vedle ní. Bylo příjemné držet jí v náručí a tak se pro ni hned natáhnu a přitáhnu si ji tak, že na mě částečně ležela, zatímco já ležel na zádech. Byla lehoučká a tak mi to absolutně nevadilo. Začnu jí hladit po zádech, zatímco jsem sledoval její červené vlasy.
"Měla by ses prospat," vydechnu potichu a zadívám se na strop. Věděl jsem, že já jenom tak neusnu, ale pro jednou mi nevadilo nečinně ležet v posteli.

Nakonec mě dlouze políbí a já tomu polibku neodolám, než se svalí vedle mě. Pohodlně si na něj lehnu a nakonec si začnu "kreslit" prsty po jeho kůžu na hrudníku a bavila jsem se tím ještě nějakou chvíli, než jsem ruce položila na jeho rameno, kolem kterého jsem mu ovinula ruce a brzy na to jsem upadla do říše snů. Byla jsem opravdu unavená po tom boji a jak psichycky tak fyzicky vyčerpaná po tom co se dneska stalo, to jsem si ale ještě pořád neuvědomovala váhu věcí a toho jak mě to až ráno vstanu bude žrát. 

Užíval jsem si Khořiny doteky, ale brzy se ke mě přitulí a usne. Potřebovala to a já měl hodně věcí, nad kterými jsem potřeboval přemýšlet. Zíral jsem několik hodit do tropu, než jsem nakonec ani nevím jak usnul.
Ráno se probudím ještě před Khorou, zcela odpočatý, ale ještě jsem nevstával. Nechtěl jsem budit spící Nephalemku a tak jsem jí zamyšleně hladil po zádech a užíval si její přítomnost. Stále na mě ležela a já mohl cítit každou křivku jejího těla. Přeci jen na sobě měla jen mé tričko a nic víc. Ušklíbnu se a zavřu oči. Práce mohla počkat.

Brzy ráno jsem se probudila a první co si uvědomím je že stále ležím na Balaurovi a už se cítím mnohem lépe, i když jsem stále byla unavená alespoň po té fyzické stránce. Pomalu se posadím a protáhnu se s dlouhým zívnutím, než se zadívám na Xaphana v posteli.

"Brý, brý" ušklíbnu se a nakonec shodím nohy z postele a povzdechnu si. Doufala jsem že mě mé nohy nezradí a tak když se zvednu, jen udělám pár nejistých krůčků, ale po chvilce si mé nohy na váhu těla zase přivyknou a tak si oddechnu a zadívám se na Balaura a hned na to na jeho tričko, které vypadalo úžasně a měla jsem ho až po kolena.

Khora se lehce zavrtí a tak na ni upřu svou pozornost. Pomalu se posadí, protáhne a poté se na mě zadívá a popřeje mi dobré ráno.
"Dobré," vydechnu a sám se posadím a začnu protahovat. Mé tělo bylo po noci strávené v jedné poloze ztuhlé, ale po protažení to bylo lepší. Ohlédnu se na Khoru, která si prohlížela mé tričko, které jí bylo po kolena a tak se ušklíbnu a postavím na nohy.
"Můžeš si ho nechat, jestli chceš," řeknu jí, ale měl jsem pocit, že by mi ho stejně nevrátila, ani kdybych to neřekl. Dojdu ke skříni, ze které vyhrabu nějaké oblečení, které na sebe natáhnu, abych tady nepochodoval jen v trenkách a znovu se otočím na Nephalemku.
"Jak ti je?" zeptám se jí a prohlédnu si ji.

Jakmile mi sdělí že si tričko můžu nechat, otočím se na něj se širokým úsměvem. Tahle zpráva mě velice potěšila a tak nadšeně přikývnu, stejně bych si ho vzala tak či onak. Sama se zadívám na Balaurův pevný zadek a vypracované tělo když se sebere ke skříni a vytáhne z ní nějaké oblečení. S úsměvem se začnu soustředit abych se převlékla ale k mému obvyklému překvapení a rychlosti mi to trvalo. Párkrát zamrkám ale nakonec si povzdechnu a upřu svou pozornost na sexy Xaphana kousek ode mě.

"Umírám hlady, půjdu do jídelny... Ale už se cítím lépe, jenom jsem stále trošku ochablá ale trochu běhu to spraví," pousměji se na něj a znovu se protáhnu. Hned na několika částech těla mi nepříjemně zakřupe a tak se nad tím ušklíbnu. 

Nadšeně přikývne a svou radost opravdu neskrývala, ušklíbnu se nad tím a zavrtím pobaveně hlavou. Cítil jsem na sobě její pohled, ale absolutně mi nevadilo, že si mě prohlíží. Jen se ohlédnu přes rameno, ušklíbnu se a poté se na ni ještě otočím, než si natáhnu tričko. Sdělí mi, že umírá hlady a půjde do jídelny, už byla převlečená a tak jen přikývnu a zašklebím se, když se celou místností ozve hned několik hlasitých zakřupání.
"Nepřeháněj to. Včera jsi málem zemřela," připomenu jí s přísným výrazem, než ji nechám jít. Neměl jsem ještě hlad a tak zamířím do pracovny udělat před jídlem ještě nějakou práci. Přeci jen toho bylo hodně a většina spadala na moji hlavu a ne na Astarotha.

Týden uplynul jako voda a já stála celá bledá před Balaurovou pracovnou a přemýšlela jsem jestli mám zaklepat a otravovat ho se svým MALÝM problémem. Nervózně jsem pochodovala za dveřma a čím dál více mě pohlcovala panika. Byla jsem bez magie. BEZ MAGIE! Tohle byl hodně špatný vtip, protože jsem neměla ani svou zbraň... Byla jsem úplně bezmocná! CO když... Nemůžu mu to říct, co když si mě přestane považovat protože jsem se stala slabou? Ne, jen to ne! Netušila jsem co mám dělat, dokonce jsem nemohla použít ani své obvyklé schopnosti a má přeměna trvala delší dobu než jsem byla zvyklá, já.. opravdu jsem se bála a z nervů a strachu jsem měla slzičky na krajíčku. Co když mě vyhodí protože jsem slabá? Co když se ze mě stává člověk?! S hrůzou vytřeštím oči a slzy jsem opravdu nedokázala zahnat. 

Byl to už týden od té nešťastné situace, při které Khora málem přišla o život a já to dal všem přítomným přeživším dost sežrat. Rage jsem dočasně degradoval na Daemona za jeho chování a potrestal jsem i Billyho a... A tu druhou xaphanku, u které jsem se neobtěžoval zapamatovat si jméno. Jindy jsem si pamatoval všechny, ale ona mě tak štvala a neustále otravovala, že jsem jí měl zafixovanou jako: 'Otravný hmyz,' a její jméno jsem si vážně nedokázala zapamatovat. Povzdechnu si a zadívám se na papíry přede mnou. Měl jsem toho dost. Potřeboval jsem misi. A taky nepomáhalo, že mi Khora stepovala před dveřmi. Čekal jsem, než zaklepe, ale nakonec se zvednu ze židle, dojdu ke dveřím a otevřu je. Zadívám se na mladou Nephalemku a opřu se o futra dveří. Měla slzy na krajíčku a vypadalo to, že panikaří. Zamračím se a spolknu poznámku o tom, že mi před dveřmi vystojí důlek, než ji pustím dovnitř.
"Co se děje?" zeptám se jemným hlasem.

Sotva co se dveře otevřou, polekaně sebou cuknu a vyvalím oči na Balaura, až m istečou slzy z očí. Zeptá se mě co se děje, ale to už ho chytím za rukáv, smýknu s ním dovnitř pracovny a zabouchnu za námi dveře.

"Já slábnu! Moje magie! Moje magie je fuč! Neobnovuje se! Schopnosti jsou fuč! Neumím je ovládat! Nejde to! Já..." vyhrknu na něj ve spěchu a měla jsem co dělat abych se nesesypala, ale i tak klopýtnu o vlastní nohy a zavěsím se na Balaura. 

Začnou jí stékat po tvářích slzy a tak se zamračím ještě víc. Smýkne se mnou za rukáv zpátky do mé pracovny, kde začne panikařit a sdělí mi, že jí zmizela magie. Vypadalo to, že se každou chvíli sesype a po chvilce se na mě dokonce zavěsí. V jejím hlase i výrazu se zračilo zoufalství a já věděl, že takhle... To nevyřeším. Zvednu jí proto do náruče, rozejdu se ke stolu a posadím se na pohodlnou židli, zatímco si Khoru dám do klína tak, že měla hlavu položenou na mém hrudníku v oblasti srdce.
"Uklidni se, Khoro. Nějak to vyřešíme, dobře? Ale musíš se uklidnit," vydechnu konejšivě a začnu ji hladit po zádech. Doufal jsem, že to zabere. Věděl jsem ještě o jedné metodě, která vždycky zabrala na mě, když jsem byl malý a i na Var'ona, když jsem ho měl později na starosti. Zpívat Khoře se mi ale vážně nechtělo.