Khora & NPC

Trénink jsem měla brzo za sebou a potom se donutila k odpočinku. Hodinový šlofík zněl jako dorbý nápad, až na to že jsem spala tak dvanáct hodin a vstala jsem tak trochu levou nohou z hrobu... tedy z postele. Chvíli jsem se rozkoukávala po pokoji než jsem do sebe hodial kávu a rozešla se projít po bratrstvu. Ani nevím proč mě moje blbá nálada docedla zrovna do nálady, snad jsem doufala, že si potrénuji, zaběhám... cokoli jen abych se necítila tak otrávená a znuděná jak jsem právě byla. Takhle dlouho jsem spát nechtěla a mě až teď došlo že je to asi následkem toho celonočního sexu, že by to bylo až tak namáhavé na tělo? Párkrát zamrkám a ušklíbnu se, když vejdu do arény, kde mezi seou bojovalo několik démonů. Bylo tu mnoho nováčků a tak je přejedu pohledem a zadívám se na ně. Chvíli jsem jenom stála opodál, než jsem se rozešla trochu rozespale doprostřed arény. Dlouze jsem si zívla a v mých očích se opravdu odrážel znuděný výraz, se kterým se zaseknu na místě, když mi před nosem proletí vlna temné magie. Hups, tohle mě málem trefilo... a až při pár nadávkách se zadívám na toho, komu element patřil. Pohled mi spadne na Arga, který mě propálí pohledem a zastaví Rage v tréninku, což ho očividně moc nepotěšilo.

"Jsi vážně blbá? Co se tady pleteš... nevidíš že trénujem tak táhni k nováčkům a nezavázej nebo ještě přijdeš k úrazu maličká," sdělí mi temný, který visel ve vzduchu a tak na něj upří svůj pohled. Z místa jsem se ale nehnula. Párkrát nechápavě zamrkám, než zvednu ruku a dlouze si zívnu, což temného ještě více naštve a se zavrčením sletí trochu níž. To už jsem slyšela pár nadávek rageho, který řval pro Argovi aby mě nechal být a věnoval se jemu, obzvláště když byl tolik zapálený do boje. Těkala jsem pohledem z těch dvou a místo slov jsem se naklonila na bok a zamávala Elinovy za ním. 

"Jsi moc hlučný... nemohl by ses trošičku ztišit? Bolí mě z tebe hlava," vydechnu se smíchem a zatvářím se ublíženě. Elin se zasekne na místě a chvíli mě jenom nevěřícně pozoruje, než se rozejde blíž a zastaví se jenom kousek od Arga.

Mé prosby byly vyslyšeny v momentě, kdy se v aréně objeví rozespalá mladá dívka, která ani nedávala pozor, kam jde. Ušklíbnu se a trochu více se nakloním dopředu. Věděl jsem, že se brzy něco stane a tak jsem napjatě a zvědavě čekal, co to bude. Málem jí trefí vlna temné magie od Arga, který jí začne nadávat. Nováčci ustali v tréninku a jen se dívali, co se to děje, zatímco jiní raději šli stranou. Rage byl totiž opravdu naštvaný a ještě víc ho vytočí Khořina slova o tom, že je moc hlučný a jestli by se nemohl utišit. Zasekl se a jen přišel blíž, věděl jsem však, že uvnitř něj vře vztek a za chvíli bouchne a po mladé Nephalemce se vrhne. Trochu se zapřu nohama do země, abych mohl kdykoliv rychle zakročit a zastavit boj mezi těmi třemi. Nechtěl jsem totiž, aby se Khoře něco stalo. Potřeboval jsem ji ve funkčním stavu na další večery. Nad tou myšlenkou se pobaveně zašklebím a dál sleduji, co se bude dít.

"Cos...cos to řekla?" zavrčí na mě Rage a propálí mě pohledem. Kdyby Nebylo Arga, který si mě změřil pohledem a máchl rukou k Ragemu aby zůstal na místě, už by se po mě dávno vrhl. 

"Ragu... taková nephalemská zrůda ti nestojí za pozornost, na to odřeniny na kloubech," sdělí mu Temný anděl a já k němu nevěřícně zvednu oči. Okamžitě jsem byla vzhůru a tak se zamračím, než mi v očích hravě zajiskří a zvednu pohled k Temnému.

"Nephalemská co si to říkal?! A víš co? Tak slez dolů ty malej okřídlenej trotle! Ať si hezky zblízka můžeme potykat pěstmi," zasyčím na něj otráveně a přimhouřím oči na Elina, který stál opodál a třepal se vzteky. 

"I když, jistě mi budeš stát za víc než tady... hafánek. Podívej se jak se třepe vzteky, neumí se ani kontrolovat. Špatně sis to vychoval..." řeknu zklamaně a tak nějak jsem si neuvědomovala co říkám. V tu chvíli to Ragě ale opravdu nevydržel a s řevem se proti mě rozběhl. Asi jsem... to trošku přehnala, protože sotva se vyhnu Elinovi, z dálky se proti mě vyřítí vlna temné magie.

"Právě jsem si to rozmyslel... " ozve se temný a vyletí vysoko do vzduchu a probodne mě pohledem. Stále vypadal klidnější než Rage.

Věděl jsem, že se konfliktu nevyhnou, zvláště když Argo nazve Khoru nephalemskou zrůdou. Jen se pohodlně opřu, show totiž brzy začne. Khora oba dva urazí a já věděl, že oběma Demolisherům rupnou nervy a vrhnou se proti ní. Přemýšlel jsem, jestli zasáhnout, ale byl jsem zvědavý, jak si Khora poradí. Měl jsem jakousi představu o tom, co všechno dokáže, ale nikdy mi neukázala své plné schopnosti a proti těm dvěma se bude muset opravdu snažit. Nebo snad ne? Pobaveně se ušklíbnu a sleduji, s jakou lehkostí se vyhnula nasranému Rageovi a následně i vlně temné magie, kterou na ni temný seslal. Už teď jsem se opravdu bavil a jen jsem čekal, jak to dopadne. Věděl jsem, že na to, abych je zastavil mi bude stačit vypustit trochu magie a dát tak najevo svou přítomnost.

Elin naproti doslova zuřil  tak jsem se nedivila když drápl po dvou mečích u pasu a začal mě zahrnovat mnoha útoky. Ani já nezůstala po zadu a tak vyvolám svůj démoní meč, Mithril... než začnu jeho rána líně blokovat. Byl rychlý ale ne tak jako já a na síle mu značně ubývalo. Nějakou chvílí jsem si s nim vyměňovala útoky, ale brzy na to mi spadne pohled na Arga, který jenom nečině visel ve vzduchu. Potřebovala jsem ho nějak popíchnout.

"Tenhle psík na mě stačit nebude, navíc... byl jsi to ty...kdo mě nazval Nephalemskou zrůdou," vydechnu a ušklíbnu se na něj. Když proti mě Rage vyletí, prudkou ranou sedknu do jeho meče a když se zapotácí a málem přepadne, prudce odskočím dozadu a upřu svou pozornost na Temného. Ignorovala jsem všechny okolo, jestli sem i budou plést pod nohy, omylem je zabiju. 

"Slyšela jsem že se snažíš dostat na Balaurovu úroveň. Bohužel mu nesaháš ani po kotníky a pochybuji že kdy budeš! Na něj jsi krátký..." řeknu psoměšně a zadívám se na anděla, který dostal tik do oka. Znvovu proti mě vyšle část temné magie, ale jen líně překřížím prsty a nechám jeho element aby se rozplácl o bariéru. Já... vážně začínala být zklamaná. 

"Zpráskám tě ty malá čupko... Ragu... sejmeme ji," zavrčí a oba dva se na mě vrhnou. Jenom sklopím pohled k zemi a vyskočím rpudce do vzduchu, než kolem sebe vystřelíám tenká vlákna temné hmoty, která se nalepí na stěny arény jako pavoučiny a tak vyskočím prudce do vzduchu. Nechtěla jsme vytahovat svá křídla, zpomalovalo by mě to a tady jsem mohla využí své hbitosti a rychlosti, navíc si anděl musel dávat pozor kam letí aby se do temné hmoty nezamotal. 

"Víte... mám opravdu špatnou náladu. Nesnáším když mě někdo označí za Nephalemskou zrůdu ale ze všeho nejvíc nesnáším nudu..." zavrčím otráveně a povzdechnu si. Chvíli se zasoustředím, než vedle sebe vytvořím svou kopíí a nechám ji seskočit k Elinovi. Většina lidí si myslela že jde o iluzi, jenže to byl omyl, velký omyl... A to se ukázalo jako velká výhoda pro mě, když Elin kopíí podcenil a neohrabaně se vrhl po mě. Okamžitě schytal ránu mečem přes holý hrudník. 

Zatímco si Khora znuděně vyměňovala rány s Ragem, Argo jen nečinně visel ve vzduchu. Začínal jsem mít zvláštní pocit, že budu nakonec ty dva zachraňovat před Khorou, než aby to bylo naopak. Ušklíbnu se a trochu zívnu, Rage nebyl pro Nephalemku soupeřem a začínalo by to být nudné. Bylo to, jako by mě Khora vyslyšela, když začne popichovat Arga. Věděl jsem, že se přesně trefila v momentě, kdy se zmíní o mě. Temný ji nazve čubkou a řekne elinovi, že jí sejmou. Ušklíbnu se, z toho co jsem viděl budou mít velké problémy. Pobaveně jsem sledoval Khoru, která vytvoří jakousi pavučinu z temné energie. Poznamená, že má opravdu špatnou náladu, než vytvoří svou kopii, která začne bojovat s Ragem a sama se zaměří na Arga, který konečně začal vypadat tak, že se začne snažit.

Vyměňovala jsem si rány s oběma a okamžitě jsem věděla že pro mě ani jeden z nich není soupeř. Brzy zruším svou kopii a odskočím dozadu, než stáhnu svou pavučinu a sklopím pohled k zemi. Chtěla jsem to udělat nějak zajímavé ale ono to prostě nešlo. I když jsem se je snažila popichovat, všechny jejich rány byly tak slabé.... Tak moc slabé, že jsem sklonila pohled k zemi a nastavila před sebe ruku, čímž jsem oba dva Demolishery zastavila.

"Nudím se. Uděláme to trochu zajímavější... Až napočítám do tří, dám vám dvě minuty na to abyste mě sejmuli. Budu se bránit pouze rukama a nebudu útočit," vydechnu a hned na to zabodnu do země svůj meč. 

"Zbraně jsou povolené, magie také. A víte co? Uděláme to ještě zajímavější! Ztráta končetin je taky povolená..." vydechnu a okamžitě se psychopaticky rozesměji, než se na oba dva Demolishery zadívám s nefalšovanou touhou zabíjet. "Po dvou minutách... Vám s radostí ukážu jak Nephalemská zrůda vypadá.... Tak pojďte! Na co čekáte?! Ukažte mi svou sílu!" vydechnu s hlasitým smíchem a je to akorát vytočí a oba dva se na mě opravdu vrhnou a jak jsem slíbila, neútočila jsem, jenom kolem mě probleskne žlutá elektřina a úsměv mi z tváře neopadal.

Začínal jsem se opravdu nudit a tak si položím hlavu na ruce a znuděně zívnu. Měl jsem chuť tam skočit a zabojovat si proti Khoře sám, aby to bylo zajímavé. Najednou se však stáhne a zůstane stát se svěšenou hlavou. Prohlásí, že se nudí a že to chce udělat zajímavější. Zvednu hlavu a zvědavě se na ni zadívám, jenže její návrh byl šílený a celý dojem z něj umocňoval ještě Khořin psychopatický smích. Překvapeně zamrkám, takhle jsem jí ještě nezažil, ale... Nemohl jsem jí nechat to udělat. Nebo ano? Netušil jsem, jestli jí ti dva opravdu nezmrzačí. Tedy Rage by toho byl schopný, ale bude Khora dostatečně silná na to, aby se oběma ubránila. Skousnu si ret, nechtěl jsem přijít o nadějnou členku společenství, ale také jsem byl neskutečně zvědavý, jak to dopadne. Nakonec se rozhodnu je jen sledovat, ale byl jsem napjatý jako struna a jen čekal na chvíli, kdy by bylo potřeba zasáhnout, aby se nikomu nic vážného nestalo.

Zhluboka se nadechnu a se smíchem jsem ty dva pozorovala. Mou výzvu přijali a když oba dva vytáhli své zbraně a zaútočili nadšeně jsem nastavila ruce před sebe a snažila se jejich útoky akorát vykrývat. Bylo mi jedno že mě ostří meče řeže na kůži, já se nad tím bavila. Uskakovala jsem stranou a co letělo přímo na mě jsem vykryla akorát rukou a počítala jsem sekundy. Už po jedné minutě jsem měla rány na rukou ze kterých mi tekla krev a všude možně na svém těle, přesto nebyly tak hluboké aby mě omezovaly. Brzy jsem se dostávala k minutě třicet a na tváři jsem měla stále pobavený úšklebek. Hodně rychle jsme se blížili ke kraji a já si všimnu jednoho nováčka, který stál na kraji arény. Byl to Lucass, mladý kluk s modrými vlasy a já věděla že ho některé z útoků sejmou. Jenom paralizovaně stál na místě a když proti mě vyšle argo vlnu temné magie, prudce uskočím dozadu, drápnu kluka za oblečení a prudce s nim švihnu do strany. Temný element mě sekne přes hrudník a sekne mě i do obličeje, zatímco mi zraní levé oko na které jsem okamžitě neviděla. Náraz rozvíří prach kolem a ten mě na chvíli pohltí. Sotva se ale vzpamatuji a ohlédnu jestli je kluk v pořádku, ucítím ostrou bolest v zádech a všimnu si Rageho, který mi meč s radostí zarazil do těla. Argo se však zasekl na místě a zamračil se na svého společníka, než ho sjel nevěřícvným pohledem. Asi to nebral natolik vážnně jako Elin, který měl sto chutí zvednout i druhou zbraň a zarazit mi ji do těla. Ihned odskočím z hrotu meče takovou rychlostí, že to ani Elin nepostřehne, než proti němu vyletím plnou silou a kopnu ho do boku až odletí na kraj arény. To samé udělám s temným který se vznášel ve zduchu a jedním nemírným kopancem ho sejmu k zemi. Chvíli poté odskočím daleko od nich a zadívám se na ně, než se ušklíbnu. Stále jsem měla pár sekund. Pomalu svěsím ruce podél těla a nechám jedno oko zavřené. 

Zamračeně jsem sledoval jejich souboj. Myslel jsem, že to bude zajímavější, ale na rozdíl od Khory jsem se nebavil. S každou další ranou, kterou schytala jsem byl nervóznější a stále si říkal, že to má pod kontrolou, jinak by vypadala jinak. Nebo jsem v to alespoň doufal. Nebyly to však rány, které by se nemohly zahojit. To se však zvrtne v momentě, kdy Khora odstrčí jednoho nováčka z cesty a schytá přímý zásah temnou magií. Rage ji ještě k tomu zezadu probodne a já vyskočím ze svého místa. Zuřil jsem, ale jediným důvodem, proč jsem ještě nebyl u Khory bylo, že je v rámci vteřin zpacifikovala a dala oběma tak silné rány, že jim musela něco zlomit. Zůstane stát ne místě se svěšenýma rukama a Rage se sesbírá ze země a rozzuřeně se na ni rozběhne, přestože se mu již na hrudníku formovala podlitina, která značila zlomené kosti. Zavrčím, než uvolním svou magii, kterou jsem doteď potlačoval a skrýval a ve vzteku si zapomenu hlídat svůj obvyklý 'limit.' Rage i Argo se zaraz, než se vyjeveně otočí mým směrem. Vznesu se pomocí levitace do vzduchu a přistanu kousek od Khory, jejíž zranění si prohlédnu a dostanu ještě větší vztek. Začnu se třást, než se otočím na ty dva.
"Vy zasraní kreténi!" zařvu na ně rozčileně a udělám k nim pár kroků. Většinou jsem sprostý nebyl. Většinou jsem se ale také neklepal vzteky. Měl jsem zasáhnout dřív!
"Co to tady kurva vyvádíte? Čekal bych od vás trochu víc, vzhledem k vaší pozici, hádám, že se však někdo spletl a zasloužili by jste si být spíše Daemony!" zařvu na ně a znovu nevědomky uvolním část své magie, kterou však rychle zase dostanu pod kontrolu.
"Máme určitá pravidla... Jedním z nich je, že nezabíjíme vlastní členy a ani je nijak vážně nezraňujeme! Co vás to vůbec napadlo?" zavrčím už trochu klidněji.
"Vážně bych vás měl degradovat, jste ostudou Bratrstva, když takhle vypadá váš boj proti jedné z našich nováčků," řeknu, zpražím je pohledem a starostlivě se otočím na Khoru.

Sledovala jsem oba dva protivníky a překvapí mě když se Rage postaví a mprudce proti mě vyběhne. Opravdu se neuměl krotit a nechal se snadno ovládat svým vztekem. Najendou ale uucítím obrovské množství magie a tak se otočím oním směrem. Byl to Balaur... okamžitě se zaraženě zadívám jeho směrem, zatímco se snese pomocí levitace kousek ode mě. I já ho sledovala vyjeveně a netušila jsem že tady celou tu dobu byl... Zaseknu se na místě a zadívám do země na kapky krve, které dopadaly na zem pode mnou. Sotva k nim udělá několik kroků a začne po nich řvát. Poslouchala jsem Balaurova slova a sledovala celou situaci jedním okem, ale brzy kolem mě zajiskřila elektřina a mé rány se začaly zacelovat, stejně tak jako se mi ztracená krev navrátila do těla a i oblečení se vrátilo do původního stavu. Zadívám se na dva Demolishery a dokud se Balaur nedíval, věnuji jim opravdu krutý úsměv, který mi ale okamžitě zmizí z tváře když se na mě otočí. Popojdu blíže k němu a zadívám se na ty dva. Okamžitě mi ubyde větší množství magie i energie a zhmotním si v ruce svou zbraň, o kterou se opřu. 

"Strachovat by ses měl spíše o ně," ušklíbnu se a už v trochu lepší náladě se zívnu. 

"Až teď vám dávám svolení mě nazývat zrůdou. Ale... čekala jsem od Demolisherů víc. Jsem trochu zklamaná a možná jsem udělala chybu, když jsem vstoupila do bratrstva," vydechnu a vezmu meč do ruky než se rozejdu za Lucassem. 

"Mimochodem ano... jsem zrůda... Takhle mě vychova...," zavrčím vážně přes rameno a rozejdu se zkontrolovat Nephalema, který se skrýval pod rouškou magie a hrál si na Aurina. Zaslechnu jak se ti dva o čemsi začali bavit ale teď jsem se o ně nezajímala, jenom zběžne prohlédnu Lucasse a nakonec ho pošlu pryč. 

Otočím se na Khoru, která... Byla naprosto v pořádku a neměla ani škrábanec. Překvapeně zamrkám a vyjeveně se na ni zadívám. Nebyla to iluze... Musela udělat... Něco co jí vyléčilo, ale tak rychlá regenerace... Byla vůbec možná? Ušklíbne se, že bych se měl strachovat spíše o ně a tak si odfrknu a založím si ruce na prsou. Když však vydechne, že jí můžou nazývat zrůdou, ale je zklamaná, že čekala víc a možná udělala chybu, když vstoupila do bratrstva, podrážděně zavrčím a hodím na Khoru naštvaný pohled. Tohle říkat nemusela, už tak... To byla dost hloupá situace ohledně Arga a Rage. Ještě poznamená, že je opravdu zrůda, že ji takhle vychovali, ale nedokončí větu.
"Jak může být šestnáctiletá žába takhle silná?" začne se rozčilovat Argo a já se na chvíli zarazím, než se s nečitelným výrazem otočím na Khoru. Také mě tohle zajímalo, kde získala takovou sílu, ale nehodlal jsem nechat to slyšet úplně všechny. Rozejdu se proto k Nephalemce, kterou chňapnu za ruku a odtáhnu ji z arény. Jakmile jsme byli na chodbě, smýknu s ní ke stěně a ve vteřině se se zavrčením opřu rukama na každé straně její hlavy.
"Stejná otázka jako Argo. Mluv," zavrčím na ni podrážděně.

Povzdechnu si a zaslechnu jak se o mě ti dva začali bavit, nakonec Argo poznamená jak může být šestnáctiletá žába takhle silná a tak si povzdechnu a otočím se jeho směrem. Neunikne mi Balaurův pohled, který jsem nedokázala přečíst a tak se na oba Demolishery zamračím. Nehodlala jsem jim to říkat, nebyla to jejich starost a tak mě překvapí když se ke mě Balaur rozejde a doslova mě odsmýká z arény. Jen jsem se nechala táhnout a mlčela, dokud mě nenarazil na stěnu. Byl naštvaný a podrýžděně zasyčel stejnou otázku jako měl Argo. Chvíli jsem mu hleděla do očí, než se do nich chladně zabodnu.

"Takže si teď bratrstvo sděluje úplně všechno? Nejsem povinná ti to říkat. Nemá to s tebou vůbec nic společného," zavrčím na něj chladně a zcela vážně, než si složím ruce na prsou. 

Propalovat jsem Khoru naštvaným pohledem a držel jí u stěny, nechápal jsem, co se v aréně stalo, očividně byla zraněná, ale najednou... Byla v pořádku a neměla ani škrábanec. Stejně tak bylo i její oblečení v pořádku, což... Se vlastně dalo vysvětlit její jinou schopností, kterou jsem již znal. Chladně se mi zadívá do očí, než na mě zavrčí, jestli si odteď bratrstvo sděluje úplně všechno a že to nemá se mnou nic společného. Zavrčím na ni, než se narovnám a zpražím ji pohledem.
"Fajn, je to tvá věc," zavrčím a probodnu ji pohledem.
"Už mi ale nikdy.... NIKDY nelži," zasyčím podrážděně, než se vydám pryč od arény.
"Je mi jedno, kolik ti je, dospělá jsi dost. Ale nesnáším lháře," zavrčím, aniž bych se otáčel a tiše si zanadávám, že jsem se nechal oblafnout. I když to byla prkotina. Ale ten způsob, kterým to řekla... Mělo mi dojít, že něco nesedí...

Zhluboka se nadechnu a nespouštěla jsem z něj oči, měla jsem hodně špatnou náladu a tak se mi nechtělo ani s nikým mluvit, natož povídat o své minulosti a i kdybych mu to jindy bez problému řekla, teď jsem toho opravdu nebyla schopná. Ráda bych k němu byla otevřená ale teď to nešlo. Se zavrčením se narovná a zpraží mě pohledem, nad kterým se ušklíbnu jakmile se vydá pryč od arény s tím, že mu nikdy nemám lhát a že lháře nesnáší.

"Nebuď naivní... občas je lež potřebná když chceš dosáhnout svého," zamumlám si pod nos a zadívám se na jeho záda. Zůstala jsem opřená o zeď a místo toho abych se sebrala prryč, se jen po ní svezu na zem a posadím se. Začala jsem být příšerně unavená a rozbolely mě svaly v těle, držela jsem se jenom protože jsem před Xaphanem nechtěla ukázat kousek slabosti ale teď... jsem tam prostě odpadla. 

Nikka:
Nějakou dobu jsme s partou trénovali v aréně a poté se rozhodneme jít se najíst, kupodivu se k nám přidá i Rage, který se většinou držel stranou, ale dneska měl nějakou... Divnou náladu a tak s námi dokonce i trénoval. Vedla jsem celou skupinku chodbou, když si však všimnu Khory, která spala opřená o zeď, zasyčím na ně, aby byli zticha. Tiše k ní popojdu a zaslechnu Rage zavrčet. Ušklíbnu se, spala opravdu tvrdě a tak se otočím na Billyho.
"Hej... Říkal jsi, že umíš donutit ostatní vyvolat svou zbraň? A zablokovat magii?" zeptám se ho tiše se zákeřným úsměvem. Vědec se ušklíbne, než přikývne a dojde ke spící Nephalemce. Za pár vteřin jsem měla v rukou její zbraň a ona pořád spala. Hodím ji Rageovi, než se tiše zasměji. Prudce jí nakopnu nohou do žeber a poté odstoupím.

Nephalemka byla úplně mimo, v polospánku a bezvědomí, sama netušila který z těch pocitů byl silnější, ale donutilo jí tak nějak vnímat realitu až nakopnutí do žeber, které cítila sice matně, vzhledem k tomu že se teprve probírala, ale stále cítila. 

Ucítím pod sebou chladnou podlahu a tak párkrát zamrkám než se unaveně zadívám na skupinku démonů, kteří stáli nade mnou. Chvíli se rozkoukávám, než mi dojde o koho se jedná. Byla to Nikka a její skupinka a tak zatřepu hlavou a donutím se posadit. Stále mě všechno bolelo, ale už to bylo lepší. V momentě kdy ale zahlédnu Rageho, který držel mou démonickou zbraň vyvalím na ně oči.

"Co to děláte?! Vraťte mi to," zavrčím a rychle vyskočím na nohy a natáhnu se po démonce která mi pila krev. 

Nikka:
Rozespale po mém kopanci otevře oči, jako by ho ani necítila, Naštve mě to a tak zavrčím a v momentě, kdy se ke mě natáhne, dám jí rychle pěstí do obličeje.
"Chyťte ji, vezmeme ji do arény," zasměji se a společně s partou Khoru chytíme a dosmýkáme ji doprostřed arény. Šlo to snadněji, než jsem čekala, ale tak ta čubka nemohla být moc silná. Tiše se zasměji a v aréně se před Khoru postavím.
"Co s tebou?" zasměji se a vytvořím si v ruce ohnivou kuličku, se kterou si začnu pohazovat. Přemýšlela jsem, co jí uděláme, měla jsem už však dobrý nápad.
"Ragei! Znič její zbraň!" zasměji se a otočím se na Elina, kterému se na rtech objeví krutý úšklebek a pro jednou nebyl naštvaný, že mu někdo rozkazuje.

Sotva jsem se natáhla po démonce dostanu pěstí do nosu a to mě trochu rozhodí a málem přepadnu na zadek. Byla jsem úplně mimo, stále jsem nechápala co se děje a snažila jsem rovzpomenout proč jsem byla na chodbě s nimi. Cítila jsem se malátně a každý prudší pohyb mě neskutečně bolel. Najendou se mnou začnou smýkat a tak sez čnu vzpouzet, ale nešlo to tak jak bych si představovala.

"Co... co máte za problém," vydechnu naštvaně a propálím je pohledem. Trochu víc se rozkoukám a změřím si je pohledem, rozhodně se mi nelíbilo že je tu s nimi Rage a ještě nějaký kluk kterého jsem nepoznávala a stál s úšklebkem po jeho boku. Až teď když se na něj zaměřím, všimnu si že Elin opravdu drží můj Mithril... Vyvalím na něj oči a to samé udělám když si Xaphanka v ruce vytvoří ohnivou kuličku az čne se s ní pohazovat. V očích sem i zaleskne strach a to i po jejich slovech.

"Nechte toho... tohle už není vtipné..." zavrčím a udělám párkroků dozadu. Ne... tomuhle se musím bránit... Okamžitě se začnu soustředit a chtěla jsem proti nim vyslat dost silnou vlnu temné magie, ale jenom sebou cuknou a já... zůstanu zmateně stát na místě.

"Moje magie..." vydechnu nevěřícně a zadívám se na své roztřesené ruce. Xaphanka si pohrávala s elementem ohně a tak začnu couvat dozadu, ale chtěla jsem se dostat ke své zbrani. Zpanikařila jsem a rozběhla se k Elinovi.

"Můj Mithril... opovaž se! Nevíš co pro nás naše zbraně znamenají! Nedělej to... prosím!" zavrčím na něj a ačkoli jsme věděla že tak snadné mou zbraň zničit nebude, dostala jsme strach. Věděla jsem co se může stát pokud o svou zbraň přijdu a proto jsem si na ni musela vždy dávat velký pozor, ale jak... jak ji dostali?! Nebyla jsem si vědoma toho že bych ji vyvolala....

Nikka:
Rozesměji se, když uvidím strach v jejích očích, že by se bála ohně? Zavrčí na nás, abychom toho nechali, že to není vtipné.
"Já se nesmírně bavím," zasměji se a sleduji její nevěřícný výraz, když si uvědomí, že je bez magie. Hned na to se rozběhne k Rageovi, aby si vzala svůj mečík a tak proti ní se smíchem vyšlu vlnu ohně a vrhnu se proti ní. Oheň byl kolem mých rukou a já jí chtěla popálit, proto jsem na ní neustále pomocí svého elementu útočila. Přestanu, až když se mi to podaří a se smíchem zase uskočím dozadu. Rage se mezitím snažil meč zlomit, ale nedařilo se mu to.
"Mám nápad," řekne Billy tiše s psychopatickým úsměvem, než si meč vezme a zadívá se na něj.
"Všichni mi dejte svou magickou energii, něco zkusím," řekne partě, každý se ho chytí a začnou mu předávat magickou energii, zatímco Billy něco odříkával a v meč začínal pomalu praskat.

Chtěla jsem se dostat ke svému meči, ale ta zatracená děvka mě nepustila, bránila mi v tom a když proti mě vyběhne s ohněm na rukou, zpanikařím. Rychle jsem uskočila ale noha se mi při tom rychlém pohybu podlomila a tak mě Nikka popálí na rukách. Okamžitě syknu a odskočím dozadu, bála jsem se ohně a tak jsem ji obezřetně sledovala. Očima jsem těkala k Rageovi, své zbraně a k ní a nevěděla jsem co mám dělat, byla jsme proti nim teď úplně bezmocná... Kdybych se mohla alespoň pořádně hýbat... Natěžko polknu a když se Elin už nějakou chvíli pral s mou zbraní, hlasitě na ně zaječím několik nadávek a rozběhnu se opět jejich směrem s úmyslem oběhnout Xaphanku a její element ohně, ale když zaslechnu toho kluka s fialovými vlasy, přidám na rychlosti. Byla jsem ale pomalá a hlavně jsem měla za prdelí Nikku, nechtěla jsem však nic víc než se dostat ke svému meči, ale ani přivolat zpátky se mi ho nedařilo. Nerozuměla jsem tomu jak je to možné, vždyť bez magie by vůbec neměl mít hmotnou formu, navíc jsem si více než jistá že jsem ho nevyvolala.

"Nechte to-" tuhle větu ale nedořeknu. Celé mé tělo zaplaví vlna bolesti a já se opravdu neudržela na nohách, okamžitě dopadnu na kolena a tak tak se zapřu rukama o zem, když moje tělo nabere původního vzhledu a hlasitě zalapám po dechu. Bolest neustávala a byla čím dál silnější, intezivnější. Věděla jsem že teď už se ani nepostavím a zatímco jsem se bolestí kousala do rtu a snažila se nekřičet, se má vůle postupně lámala. Celé mé tělo zaplavily křeče, které mě donutily se svinout bolestí na zemi a po chvilce jsem zaječela pod tlakem bolesti která neustupovala. Křičela jsem a nezmohla se na nic víc než se bezmocně válet po zemi. Okamžitě si rukou zajedu do vlasů, kterých se pevně chytím a do očí se mi nahrnou slzy, které ale proti bolesti vůbec nic neznamenaly. Proč... proč mi to dělají? Hlavu mi zaplavilo hned několik vzpomínek a slzám jsem se vůbec nebránila. Vybavila jsem si otce, jeho tréninky, pokusy s magií a bolest kterou mě každý den nutil zažívat... šílela jsem z toho a přitáhla si nohy ještě blíž k tělu. Chtěla jsem ať to přestane, ani jsem si neuvědomila jak hlasitě křičím a teď mi na tom ani nezáleželo.

Věděl jsem že kdyby na mě přišli, bylo by zle. Stál jsem u brány od arény a sledoval Nikku a její partičku. Sledoval jsem je už od chodby a bylo mi jasné že nemají za lubem nic hezkého. Myslel jsem ale že si Khora poradí a nakope jim zadky, přeci jen si poradila s dvěma Demolishery naráz, ale její postoj se změnil... Párkrát nechápavě zamrkám, ne že bych až sem slyšel jejich rozhovor ale když se Nephalemce odrazil v očích strach a dala to jasně znát i na tónu jejího hlasu, věděl jsem že se něco špatného muselo stát. To jsem si ale ještě ani nedokázal představit co se stane chvíli na to. Hned jakmile se snese k zemi a já ji projednou uvidím v její pravé podobě, zamračím se. Když se ale arénou roznesejejí hlasitý křik, trhnu sebou a začnu couvat dozadu. Chtěli ji zničit její zbraň... Okamžitě se otočím na patě a nechám za sebou křik Nepohalemky než se celý zadýchaný zastavím u Balaurovi kanceláře na kterou začnu zběsila bouchat.

"Balaure... prosím... zastav to..." zavrčím udýchaně a vytřeštím oči na dřevěné dveře. Doufal jsme že tam je, prosím. 

Balaur:
Stále jsem byl naštvaný, ale pomaličku mě to přecházelo. Seděl jsem ve své pracovně a snažil se pracovat, myšlenky mi však stále odbíhaly k jisté Nephalemce a stále jsem si přehrával její souboj s Argem a Ragem. Tiše si povzdechnu a opřu si čelo o dřevěný stůl. Najednou se mi však začne někdo zuřivě bušit na dveře. Se zavrčením vstanu a otevřu, je, pohled mi spadne na Lucasse, který sotva popadal dech a prosil mě, abych něco zastavil.
"Co se děje?" zeptám se ho a sotva začne vysvětlovat situaci, už jsem před ním nestál, místo toho jsem se plnou rychlostí řítil do arény a už z dálky zaslechnu bolestný výkřik Nephalemky, kterou jsem si oblíbil. Rozrazím dveře a když si všimnu podivné démonky na zemi, která se svíjela v křečích a držela si kolena u těla, dojde mi, že to musí být Khora. Zuřil jsem, zvláště když si všimnu celé skupinky, vedené Nikkou. Se zavrčením proti Xaphance vyšlu vlnu magie, která jí odhodí stranou a rozhodně jsem se nedržel zpátky. Chytím nejbližšího démona pod krkem a usmažím ho silným výbojem elektřiny, než dalšímu prorazím ruku hrudníkem a vrazím mu pěst posilněnou magií do obličeje. Zuřil jsem, chtěl jsem je všechny zabít, ale když zaslechnu Khořino zavzlykání, raději se rozejdu k ní a opatrně ji k sobě přitisknu, zatímco se na ni zadívám.
"Co jste jí udělali?" zavrčím na Billyho, který byl jako jediný živý a při vědomí.

Zmítala jsem se bolestí ale nešlo to, bylo to něco co jsem nedokázala zastavit ani popřít. Neustále sílila a já skoro ani nevnímala. Měla jsem pocit jako kdybych chvílemi upadala do bezvědomí, ale bolest mě opět vracela do reality a nedovolila mi usnout. Unaveně otevřu oči, ale v mžiku je zase zavřu, ani jsem pořádně netušila co se kolem mě děje. Ucítím v okolí silný výboj magie a hned několik poryvů větrů, ale v jednu chvíli jakoby se mi srdce na chvíli zastavilo a rozběhlo se až po chvilce. Ucítím něčí dotek a hlas matně z dálky a pořádně mi ani nedocházelo kdo to je. Sotva mě trochu zvedne poprskám ho velkým množstvím krve a nepřítomně se na něj zadívám. Svěsím hlavu a pokusím se zevdnout ruku, ale ani to se mi nedařilo, jen lehce zaškubu prsty a z úst mi steče pramínek krve. Na někoho mluvil... dotyčný však vytřeští oči a začne vyděšeně ouvat dozadu neschopen jakkoli odpovědět. 

"B-balaure," vykoktá Billy a vypadalo to že se chystá vzít nohy na ramena když přejede pohledem všechny ostatní. 

Vůbec mě nevnímala, jen mě poprská velkým množstvím krve, což mi bylo absolutně jedno. Stejně jsem od ní už byl poté, co jsem zabil většinu skupiny, která jí ublížila. Zuřil jsem, ale už jen kvůli Khory jsem se nutil zůstat klidný. Z úst jí steče pramínek krve a stále se dívala okolo s nepřítomným pohledem. Měl jsem pocit, že ani nevnímá, že tady jsem. Billy vyděšeně vykoktá mé jméno a začne couvat dozadu.
"Jestli utečeš, zabiju tě. Pomalu a bolestivě," zasyčím na něj, aniž bych spustil oči z Khory.
"J-já... Odřízli jsme jí o-od m-magie," vykoktá a já na něj rozzuřeně zavrčím, věděl jsem však, že to není všechno a tak jsem čekal, co z něho vypadne dál.
"Z-zničili jsme... Její z-zbraň...Nedává se dohromady... Nevím, co se přesně stalo. Je mi to líto," vykoktá a když se na něj podívám, všimnu si, že se klepe strachy.
"Její magie, uvolni jí," přikážu mu a v momentě, co tak udělá, ho odmrštím vlnou magie na druhou stranu arény, než se opět zaměřím na Khoru.
"Vydrž chvíli, něco vymyslím, dobře?" řeknu jí jemným tónem a pohladím ji po tváři, než ji opatrně položím na zem a rozejdu se pro její zlomený meč. V místech, kde se roztříštil z něj sálala cizí magie a nedovolovala mu se spojit zpátky dohromady. Cítil jsem kolem něj Khořinu magii, která jakoby se ho snažila zpravit, ale nešlo to. Musela jí rychle ubíhat. Což znamená, že musím jednat rychle. Začnu se soustředit a po chvilce se mi podaří oddělit samotnou esenci její zbraně od meče, který se mi v ruce rozpadne na prach. Opatrně zářící esenci donesu ke Khoře a nechám ji, aby ji absorbovala. Nikdy jsem tohle nedělal, ale bylo to podobné tomu, když jsem z někoho vytahoval duši, abych se z ní mohl nakrmit. Netušil jsem, jestli to zabere, mohl jsem však jen doufat.

Byl to Balaur... až po chvilce co jsem poslouchala jeho hlas, který byl čím dál jasnější mi došlo že je to to opravdu on. Donutím se více otevřít oči abych lépe vnímala své okolí. Nevím co se stalo, ale najendou jsem opět cítila přístup ke své magii, ale větší část jí odcházela pryč. Párkrát se nadechnu a přetočím na bok, zrovna když zahlédnu bělovlasého Xaphana, jak ke mě přistoupil a nechal mě pohltit esenci mé zbraně. Párkrát zamrkám, když se mi tělem rozleje nová a přitom neznámá energie a úbytek mé magie se v mžiku zastaví. Okamžitě se mi uleví a jenom se líně ohlédnu na stříbřité oči démona. 

"O-omlouvám se," vykoktám ze sebe zmateně a zůstanu ležet. Vůbec se mi nechtělo hýbat, kromě toho že mé svaly byly opravdu ochablé a bolest v nich ustávala až na můj hrudník, který byl v jednom ohni a já se opět donutím vykašlat trochu krve.