Isaac & Rachel

Vezme mě do náruče a já se k němu spokojeně přitulím. Usměji se a začnu se tiše smát, když mi řekne, že si nepamatuje cestu. Začnu ho navádět ke schodišti a brzy jsme byli na schodišti do podzemí. Byla jsem teď opravdu ráda, že mě nese a vypadalo to, že mu váha navíc ani nevadí. Naštěstí jsem byla opravdu lehká a byla jsem velmi spokojená. celou cestu jsem se křenila na všechny strany a když jsem zrovna nedávala Isaacovi instrukce, kam jít, sledovala jsem jeho obličej. Brzy jsme byli před dveřmi do Archibaldovy místnosti a tak se zavrtím a naznačím, aby mě postavil na zem. Hned na to vejdeme dovnitř. Zadívám se na potrhlého staříka, který si nás absolutně nevšímal a místo toho drtil něco v hmoždíři.
"Archibalde," oslovím ho, ale nijak nereagoval. Povzdechnu si a nechám ho být. Až po chvilce zvedne hlavu, zadívá se na nás a na tváři se mu objeví překvapený výraz, jako by o nás vážně celou tu dobu nevěděl.
"Rachel! Zacku!" zasměje se a rozejde se k nám.
"Co pro tebe můžu udělat, Zacku?" zeptá se mého společníka, zatímco vytáhne nějaký lektvar, který mi podá. Překvapeně zamrkám a začnu si ho prohlížet.

Okem jsem sem tam pokukoval po Ray. Celou cestu měla na tváři zvláštní výraz a něčemu se neustáe křenila, vůbec jsem...ji nechápal. Místo slov jsem si vždycky jenom povzdechl a raději se soustředil na cestu, abych se neztratil a doufal jsem že by mě navedla zase správně. Brzy jsme byli ve výtahu a jeli do podzemí a tak hned jakmile spatřím Archibaldovi dveře, párkrát zamrkám než mi Ray naznačí abych ji postavil na zem. Udělám tak a sotva co vedjeme dovnitř, osloví mága.

"Yo... Archibalde," vydechnu zatímco nás mág ignoroval. Chvíli jsem jenom pozoroval jeho počínání, než nás oba dva oslovil a poté se na mě otočí s tím co potřebuji než Rachel podá nějaký lektvar. I já se na něj zamteně zadívám, bylo to skoro jako kdyby věděl že....Pitomost. Okamžitě zatřepu hlavou, než si povzdechnu a dám ruce v bok.

"Vyznáš se v magickcýh artefaktech...jsi poslední kdo by mi s tim asi mohl poradit," vydechnu než si sundám prsten z ruky a povzdechnu si. 

"Můžou magické zbraně stávkovat? Nemám pocit že bych ji nekrmil dostatečným počtem duší..." zavrčím nasraně a dostanu tik do oka hned co se na prsten v ruce zadívám, než zvednu pohled k Archibaldovi. 

Dívala jsem se na lektvar v mé ruce, neznala jsem ho, nevoněl jako ty obvyklé a měl jinou barvu. Zmateně se zadívám na Archibalda, ale hodlala jsem počkat, než vyřeší problém s Isaacovou zbraní. Ten mu začne vysvětlovat, co potřebuje, jenže ten blázen se otočí na mě a ukáže na lektvar.
"Pomůže ti! Doplní energii, budeš se cítit lépe po dlouhém spánku!" zasměje se a mě spadne brada. Jak to sakra věděl?! Stále jsem nechápavě zírala na mága, nakonec do sebe však lektvar kopnu a zašklebím se nad jeho chutí. Archibald se zatváří spokojeně, než se natáhne pro Isaacovu zbraň, který mu ji dá.
"Oh! Krásně se najedla!" řekne se smíchem, než si prsten prohlédne ze všech stran.
"Potřebuje trochu magie... Aby se mohla vyvinout," zamručí Archibald, než se kolem něj objeví magie a... Prsten se najednou změní na obrovský, asi dvoumetrový meč, který vychrtlý stařík neměl šanci udržet a tak sebou sekne na zem a meč ho zavalí. Nevypadalo to však, že by mu to vadilo. Spíš naopak, smál se na celé kolo a ani se nesnažil vyprostit.

Sledoval jsem Archibalda a v momentě kdy se otočil na Rachel jsem se musel zasmát. Nešlo si udržet normální nebo obvyklou chladnou tvář, ne v jeho přítomnosti. Co mě překvapí byla další mágova slova a dostal jsem z nich opravdu divný pocit.
"Dobrý?" zeptám se Ray hned co lektvar vypije a povzdechnu si, než svůj pohled obrátím na Archibalda zrovna když zamumlá že potřebuje magii aby se vyvinul a... akorát nakloním hlavu na stranu a sjedu ho nechápavým pohledem.
"Magii.. jasně..." zamumlám spíše pro sebe a nadzvednu obočí. Když se ale prsten změní v něco obrovského, trhnu sebou a uskočím dozadu, zatímco mág skončí na zemi pod velkým mečem. Ne...slovo velký nebylo dostatečně vystihující, byl obrovský....
"Cos...?!" zaseknu se, vyvalím oči a udělám pár kroků k Archibaldovi, než se na něj zadívám a popřemýšlím jestli mu mám pomoc ne, protože ten pohled mi vyloudí na tváři pobavenej úšklebek a já musel kroti svůj vnitřní záchvat smíchu když jsem ho tam tak viděl.

"Jo, cítím se... Líp," vydechnu, když se mě Isaac zeptá, jestli dobrý a k mému překvapení mě přestávalo bolet celé tělo a vracela se mi energie. Pousměji se, alespoň na něco byl ten starý blázen dobrý. Když však skončí pod mečem, neudržím smích a začnu se tiše smát a tlemit na celé kolo. Archibald si z toho nic nedělal, chvíli se smál a poté nechá meč aby se změnil na... Podobně vypadající dýku? Tu už zvedl s lehkostí a vyškrábe se na nohy, než dýku podá Isaacovi.
"Mnoho tvarům, mnoho forem, jedna esence," zasměje se zvesela, než se vrátí k práci a začne opět míchat bylinky.
"Díky, Archibalde," poděkuji mu snad poprvé v životě a mág se vesele usměje, znovu přesune svou pozornost na nás, než se zadívá na Isaaca.
"Jak slouží obvazy?" zeptá se zvědavě.

"Zachránily mi život, slouží mi víc dobře..." vydechnu najednou vážně a vezmu si od něj dýku která vypadala úplně jinak než ta na kterou jsem byl zvyklý. Ještě chvíli si ji prohlížím, vypadala elegantně a pod rukojetí měla vlka a leskla se jasnou modoru barvou, kterou neslo i ostří na kterém byly vyryté nějaké ornamenty. Ray mi sdělí že se cítí líp a poděkuje mágovi, který se jen usměje a vrátí se k míchání čehos čím voněla celá místnost.

"Fajn... což se magie týče už nechápu absolutně nic," vydechnu otráveně a prohrábnu si vlasy, než se pokusím vrátit zbraň do nějakého menšího tvaru. K mému překvapení se dýka opravdu smrskne a promění se na... Vůbec jsem netušil jak to pojmenovat a tak jsem se na věc v ruce zadíval ještě bezradněji než předtím. 

Isaac poznamená, že mu obvazy už několikrát zachránily život, s čímž jsem musela souhlasit. Pousměji se, když prohlásí, že teď už magii vůbec nechápe a zadívá se na svou dýku.
"To jsme dva... Prostě to nedává smysl," zamručím a také se zadívám na krásnou dýku, která byla úplně jiná. Elegantnější. Byla to vskutku nádherná zbraň. Najednou se však změní na něco jiného a já se rozesměji, když Isaac prohlásí, že to asi rozbil. Archibald mlaskne, než se na nás otočí a pár kroky dojde k Isaacovi, než mu tu věc sebere.
"Hlupáku," řekne se smíchem, než mu tu věc položí kousek od zápěstí. Ta se ihned sama uchytí na Isaacovu ruku.
"Přenosná forma," řekne jen mág s pokrčením ramen, než nás propálí pohledem.
"Huš! Chci pracovat!" prskne najednou a začne rozhazovat rukama. Na nic nečekám, chňapnu Isaaca za ruku a vydám se ke dveřím.

Nestačil jsem se divit svým očím a... opět jsem to nepobíral. Nakonec si ale povzdechnu a zakroutím nad tím hlavou, než nás Rachel vytáhne z místnosti. Za dveřma se na ni zadívám a v tu chvíli se začnu smát, než se uklidním a prohrábnu si vlasy.

"Bezva... zase pro jednou mi ten mág pomohl," vydechnu zamyšleně. Byl jsem rád že se Ray cítí už lépe, ačkoli jsem jeho lektvarům nevěřil tak jako ona, vypadalo to že je opravdu v pořádku ale i tak jsem byl toho názoru že by to neměla přehánět. 

"Fajn, co teď? Půjdeš si už lehnout? Je celkem pozdě..." řeknu a vzpomenu si na to že než když jsem za ní šel k lůžku bylo něco kolem... osmé.

Hned za dveřmi se Isaac rozesměje a tak zůstanu stát vedle něj a s úsměvem čekám, než se uklidní. vydechne, že mu mág zase jednou pomohl a tak přikývnu. Bylo zvláštní, jak moc je ten magor ochotný... Jindy prskal na všechny strany, nebo dokonce i Connora poslal do prdele.
"Máš štěstí, jindy je hrozně protivný," odpovím a když se mě zeptá, co teď, zamyšleně se zadívám na strop.
"Půjdu si lehnout," vydechnu a usměji se na Isaaca, než se vydám ke schodům a poté k výtahu.
"Doprovodíš mě do pokoje?" zakřením se po cestě a doufám, že Isaac kývne. Nějak jsem nechtěla být sama a tak jsem se snažila náš společně strávený čas protáhnout co nejdéle.

Když mi kuře sdělilo že jindy bývá protivný, povzdechnu si. Štěstí? Nevím jestli bych to nazval štěstím... spíš to bylo...NE, netušil jsem čím to u toho mága může být a tak jsem se rozhodl nad tím tolik nepřemýšlet. Odpoví mi že si půjde lehnout a zeptá se mě jestli ji doprovodím do pokoje.

"Jen abych se ujistil že jsi došla," zavrčím na ni a povzdechnu si než se spolus Ray vydám k ní do pokoje myšlenkami stále trochu mimo. 

"Nikdy bych to neřekl... ale návštěvy toho mága jsou psychicky vyčerpávající..." procedím mezi zuby po chvilce co jsme kráčeli zamlkle tichou chodbou. Ani jsem nevěděl kde má Ray pokoj, většinou jsem ji našel na ošetřovně a tak jsem si snažil zapamatovat cestu. Sem tam jsem pozoroval to malé kuře jestli náhodou nepadá nebo něco takového, ale vypadala opravdu lépe než předtím a já musel uznat že to ten mág s těma věcma...umí. 

Pocítím zklamání, když řekne, že se jen ujistí, že jsem došla. Nechtěla jsem být sama. Nechtěla jsem, aby šel... Tiše si povzdechnu, můžu zkusit ho přemluvit, ale měla jsem pocit, že nebude souhlasit. Poznamená, že návštěvy Archibalda jsou vyčerpávající a tak přikývnu a povzdechnu si.
"A to se zatím chová celkem normálně," řeknu s povzdechem a zavrtím nad tím hlavou. Nemělo cenu přemýšlet proč a co má za lubem. To nemohl vědět nikdo. Možná ani on sám. Dojdu ke svému pokoji a tak otevřu dveře, než se otočím na Isaaca a zadívám se mu do očí. Skousnu si ret a nervózně přešlápnu na místě.
"Izzy?" oslovím ho a chytím ho za rukáv, než na něj upřu prosebný pohled.
"Z-zůstaň prosím. Nechci být sama," vydechnu tiše a trochu víc sevřu jeho rukáv v dlaních.

Když mi sdělí že se zatím chová celkem normálně, povzdechnu si. Vůbec jsem si nedokázal představit jak u něj vypadá nenormální stav, ale hádal jsem že bude dost podobný těm mým, kdy bude na všechny protivný, bude se vztekata řvát ať vypadnou...nebo jsem si to alespoň myslel, mohl jsem však být na omylu, proč by ne. Zrovna jsem se chystal odejít, když si skousla ret a přešlápla na místě. 

Nakonec mě soloví novou přezdívkou at ak nadzvednu obočí a spražím ji pohledem. 

"Cože?" vypadne ze mě otázka jakmile mi sdělí že nechce být sama a že mám zůstat. Úplně se zaseknu na místě a sjedu ji nevěřícným pohledem, který se změní v pobavení. Svírala můj rukáv a tak si povzdechnu, než škubnu rukou a probodnu ji nemilým pohledem. 

"Fajn, dokud neusneš, pak půjdu..." odpovím ji a nakonec vlezeme dovnitř. Popravdě jsem chtěl odejít ale zůstal jsem jenom protože byla tak hodná a dovedla mě za Archibaldem, bylo to jenom fér. 

Sotva ho osloví, zpraží mě pohledem a nadzvedne oboří. Sotva však řeknu svou žádost, znervózním. Tušila jsem, že to nepřijme, proč by taky ano, nebyla jsem malá. měl pobavený výraz, ale najednou vyškubne svůj rukáv z mého sevření a já věděla, že to odmítne. Jeho výraz mluvil za vše, ale k mému překvapení řekne přesný opak. Dokud neusnu. Okamžitě se šťastně usměji a tiše vypísknu, než vejdeme do mého pokoje. Naštěstí tady bylo uklizeno a tak se spokojeně usměji, než ukážu na postel.
"Dám si rychlou sprchu. Chovej se jako doma," usměji se, než zapluji do malé koupelny a následně do sprchy. Za pár minut jsem už vycházela z koupelny v čistém pyžamu, které se skládalo z volného trička a šortek. Zadívám se na Isaaca a věnuji mu vděčný úsměv, než zamířím k posteli.

Sotva vejdeme dovnitř, odběhne se osprchovat a tak si povzdechnu a posadím se zatím na postel. Nevím proč mě tady chtěla, ale chápal jsem že to možná bude tím šokem z toho že propsala víc jak týden. No... nechal jsem to být a nepřemýšlel jsem nad tím. Sundám si mikinu a odložím ji stranou, zatímco se natáhnu na jendu z postelí a zavřu oči. Zaposlouchal jsem se do zvuků tekoucí vody která vycházela z koupelny. Brzy na to zaslechnu otevírání dveří a kroky, tak lehce natočím hlavu na bok a pootřevřu jedno oko abych se zadíval na Rachel. Sotva mi věnuje vděčný úsměv jenom zavrčím a povzdechnu si. Vážně...

Isaac byl natažený na mojí posteli a tak se pousměji, než sebou plácnu vedle něj. Lehnu si na břicho a částečně přes sebe přetáhnu deku. Isaac vstane a zmizí v koupelně, ušklíbnu se. Přeci jen... Jako doma. Chvíli poslouchám tekoucí vodu, než se i on vynoří a tak poplácám na místečko vedle sebe. Přeci jen to byla jediná postel v místnosti a když už tu se mnou musel strašit, ať to má alespoň pohodné. A taky jsem doufala, že třeba usne a bude tady do rána. Jakmile si lehne, položím si hlavu na jeho hrudník, abych mohla poslouchat tlukot srdce. Jednu nohu jsem měla mezi těmi jeho a tahle poloha... Byla opravdu pohodlná.
"Dobrou," zamumlám dřív, než stačí protestovat. Takhle jsem se na něj lepit nemusela, ale chtěla jsem. Hřál, cítila jsem se v bezpečí, jako nikdy a klidně bych si na jeho přítomnost zvykla. Raději jsem ale předstírala, že už spím.

Vyšel jsem ze sprchy a dostal jsem pokyn k tomu kde to mám dneska zakotvit. Jen tiše zamručím, než se nakonec natáhnu vedle Ray která... se ke mě po chvilce začala nebezpečně přibližovat až mě nakonec zalehla a tak jsem si rezignovaně povzdechl a nechal ji tak. Na přání dobré noci jenom zavrčím a začnu si prohlížet strop nad hlavou. Brzy se ponořila do spánku a já měl co dělat abych ji nevzbudil, když jsem v noci letěl na záchod. Chtěl jsem odejít, ale... nakonec jsem si to rozmyslel a tak jsem ještě v polospánku pokyn obvazům aby se srolovaly někde na stole a rozhodl se spát bez toho aniž by mě cokoly stahovalo, přece jenom to bylo pohodlnější a já si tak ani nějak neuvědomil že nejsem u sebe. Jenom jsem se zahrabal do postele vedle spící Ray a o nic víc už jsem se nezajímal.

Probudím se vedle příjemného zdroje tepla, ke kterému se přitulím ještě víc a až po chvilce si uvědomím, že vedle mě leží člověk. Rychle otevřu oči a překvapeně zamrkám, než pomalu zvednu hlavu a zadívám se na Isaacovu spící tvář. Vypadal tak klidně a... Neměl obvazy, ani tričko. Vážně se choval jako doma a já za to byla neuvěřitelně ráda. opatrně se nadzvednu, byla jsem na něj stále nalepená, ale už jsem na něm neležela. Opatrně natáhnu ruku k jeho spící tváři, po které ho pohladím. Byl hrozně roztomilý! A popáleniny mi absolutně nevadily. Patřily prostě k němu. Přejedu po jeho jizvách, které měl i na obličeji a jeho hrubá, zjizvená kůže byla v kontrastu s mojí jemnou kůží. Pousměji se a tiše, spokojeně zavrním, než mu odhrnu pramínek vlasů z obličeje. Prohlížela jsem si ho, ale když najednou otevře oči, začnu panikařit a prostě řeknu první věc, která mě napadne. Bohužel to nebylo dobré ráno.
"Jsi vážně krásnej a sexy chlap," vypadne ze mě a ještě chvíli mi trvalo, než mi došlo, co jsem řekla. Postupně začnu červenat, akorát tentokrát jsem se neschovávala. Pořád jsem se dívala Isaacovi do očí a netušila, co dělat. A tak jsem nedělala nic.

Probudil mě až jakýsi jemný dotek na mé tváři a tak otevřu oči a zadívám se na Ray, která si mě prohlížela a... vypadla z ní velice zajímavá věta. Ještě chvíli ji jenom sleduji, než si povzdechnu a zatímco roztomile červenala, zvednu ruku se kterou si prohrábnu vlasy, než ji natáhnu k její hlavě a opravdu lehounce ji rozcuchám.

"Z takových věcí si prosím srandu nedělej," zamumlám ještě rozespale a ani mi nedocházelo že klidný tón a slovíčko prosím ke mě vůbec nesedí. Až po chvíli se zavrtím a tak nějak se vrátím do reality a okamžitě mi došlo že jsem usnul u ní a neměl jsem na sobě ani triko a obvazy byly tu tam. Co jsem... co jsem včera dělal? Ah, nakonec jsem se to rozhodl připsat ospalosti a posadím se zatímco se otočím na Rachel. Její narůžovělá tvář vypadala roztomile a tak se pousměji, než se konečně rozkoukám. 

"Eh, yo...dobré ráno," vydechnu nakonec a stále jsem si přišel tak trochu malátně, ospale. 

Proč... Jsem to řekla? Rachel! Ty jsi úplně blbá! Nebo ne? Co si teď bude o tobě myslet? Co budeš dělat?! Teď ví, že se ti líbí! V duchu jsem panikařila, přestože jsem jen červenala a nic nedělala. Isaac si rozespale prohrábne vlasy, než mě trochu rozcuchá a poprosí, abych si z tohohle srandu nedělala. POPROSÍ! Milým a klidným tónem. MILÝM. KLIDNÝM. Překvapeně zamrkám a byla jsem opět mimo, jenže z jiného důvodu.
"Já... Já si legraci nedělala, vážně se mi líbíš," vydechnu a byla jsem z něj tak mimo, že to, co jsem řekla mě už z míry vyvést nemohlo. Posadí se a tak udělám to samé, než mi popřeje dobré ráno. No, teď už jsem měla opravdu dost.
"Dobré?" řeknu trochu nejistě a zadívám se na něj, jako by byl mimozemšťan. Což... Bylo dost možné vzhledem k tomu, jak se choval. Polknu však raději všechny blbé komentáře. Přesto si neodpustím to, že natáhnu ruku a lehce do něj šťouchnu, abych se ujistila, že tady opravdu je a jen se mi to nezdá.

Sledoval jsem její výraz v obličeji, na kterém se objeví překvapení. Nadzvednu obočí a nakloním hlavu lehce na stranu těsně předtím, než vydechne že si legraci nedělala a že se ji líbím. Moc se mi tomu nechtělo věřit a tak jsem v její tváři hledal jakýkoli náznak lži, nenáviděl jsem lháře...jenže on tam nebyl, což pro změnu převapí mě. Posadí se a nejistě mi popřeje dobré ráno, zatímco mě pořád tak nějak sledovala a když po dlouhé době nic neřekla jenom do mě šťouchla povzdechnu si a přimhouřím oči. 

"Uletěly ti včely nebo co?" zavrčím na ni pobaveně a nakonec se vyhrabu na kraj postele a shoím nohy na zem. Postavím se a první co mi dojde je že nemám ani kalhoty, jen černé boxerky a tak se ad tím ušklíbnu. Vážně... jsem se choval jako doma. 

"Mimochodem, jsi roztomilá když spíš," vydechnu prostě a několikrát se protáhnu, než si zajdu udělat kávu. Co jsem věděl Ray ji měla taky ráda a tak dám na stůl hrnky dva a postavím vodu. 

Nedůvěřivě si mě prohlížel, vypadalo to, že něco hledá, akorát jsem absolutně netušila co. Lehce nakloním hlavu na stranu a když se mě zeptá, jestli mi uletěly včely, zmateně se zatvářím.
"Proč si to myslíš?" zeptám se zvědavě a tak nějak se mi povede zapomenout, že jsem se právě před chvílí ztrapnila... Nebo zvědavost prostě vyhrála a tohle téma mě zaujalo.
"Proč tě to tolik překvapuje?" zeptám se znovu a sleduji, jak vstal z postele jen v černých boxerkách. Ihned trochu zčervenám, ale neodolám a začnu si prohlížet jeho vypracované tělo. Najednou poznamená, že jsem roztomilá, když spím a tak zrudnu ještě víc.
"D-díky," dostanu ze sebe a věnuji mu milý úsměv. Postaví na stůl dva hrnky a dá vařit vodu.
"Kafe?" zeptám se s úsměvem a vyhrabu se z postele.

Sledoval jsem vařící se vodu a přemýšlel. Položila mi hněd několik otázek a tak i povzdechnu, než se na ni otočím a chvíli si ji jenom prohlížím a hledám nějaká správná slova abych neplácl úplnou kokotinu. Znovu se lehce protáhnu a vytáhnu z šuplíku dvě lžičky a přikývnu.

"Většinu lidí můj vzhled spíše odpuzuje, děsí... vyhýbají se mi a rozhodně mi neříkají že jsem 'krásnéj a sexy chlap'", zopakuji to co mi řekla a párkrát zamrkám než se otočím a rozejdu se přímo za Rachel. Voda se ještě vařila a já chtěl vyzkoušet jak moc svoje slova myslela vážně. Sotva se posadila na kraj postele, došel jsem až k ní, opřel se rukama o postel kolem jejich boků a naklonil se k jejímu obličeji a zadíval se ji stále ještě rozespale do očí. 

"Budeš...zase panikařit?" vydechnu a ani jednou za tu chvíli neuhnu pohledem.  

Sledovala jsem, co dělá a přitom ho poslouchala. Jeho důvod byl... No, nenapadlo mě, že si to bude myslet, ale mělo. Jenže... Mi to absolutně nelíbilo. Měl jizvy po celém těle, ale... Vůbec mu to neubíralo na přitažlivosti. Líbil se mi, to jsem zapřít nemohla. A i jeho povaha mi přišla roztomilá. Bavilo mě, když jsme si jeden z druhého dělali legraci, bylo mi s ním dobře, cítila jsem se v bezpečí. Věřila jsem mu.
"Je mi to jedno," vydechnu potichu a pak sleduji, jak ke mě pomalu jde. Skloní se a položí ruce na postel. Byl přímo přede mnou, díval se mi zpříma do očí a tiše vydechne, jestli budu zase panikařit. Jemně zavrtím hlavou, srdce mi bilo neuvěřitelnou rychlostí, ale nechtěla jsem z tohohle vycouvat. Stále jsem si za svým. Opatrně zvednu jednu ruku a s lehkým ruměncem na tváři ho pohladím po tváři. Pohled mi na malou chvíli sklouzne k jeho rtům, než se znovu zadívám do jeho očí. Olíznu si suché rty a lehce se k němu nakloním.
"Nehodlám vycouvat... A ty?" zašeptám tiše, ale věděla jsem, že mě velmi dobře uslyší, už jen proto, že byl tak zatraceně blízko.

Opíral jsem se o postel a sledoval její nádherné modré oči. Vždy mě uchvátily a proto mě tak štvalo když z nich vyprchával veškerý život. Ne, tak to nebylo... I tehdy byly nádherné. Bylo jí to jedno, stále jsem tomu nevěřil a bylo jenom těžké přijmout tu skutečnost, že někdo jako ona si myslel takové věci. Stále jsem ji trápil svoublízkostí, ale nevypadalo to že by chtěla utéct, místo toho její pohled sklouzne níž, než si olízne suché rty a vrátí se pohledem k mým očím. Mezi námi se rozhostilo ticho, které rušila jenom konev v dálce a tak se po chvilce pousměji. Nehodlala couvnout a zeptala se mě, jestli udělám to samé. Zhluboka se nadechnu, než se trochu nadzvednu a dám ji letmou pusu na čelo.

"Hlupaňo," zašeptám a s tím se taky odtáhnu, než se otočím a rozejdu ke konvici zrovna ve cvhíli kdy cvakla. Vezmu ji a zaleji nám oběma kávu. "Nechceš se zaplést s někým jako jsem já," vydechnu nakonec, než se na ni ohlédnu a vezmu obě kávy, které donesu na stolek u postele. 

Sledovala jsem ho a čekala, co udělá. Nedokázala jsem pořádně myslet, jediné mé myšlenky se vztahovaly k tomu, jaké by to bylo políbit ho. Zhluboka se nadechne, než se nadzvedne a dostanu pusu na čelo. Párkrát zamrkám a když mě nazve hlupaňou a otočí se... Neměla jsem slov. Pomalu se zadívám na jeho záda, zaléval kávu a já... Stále seděla na posteli s lehce červenými tvářemi a zběsile tlukoucím srdcem. Nafouknu se a hodím na něj naštvaný pohled zrovna v momentě, kdy mi řekne, že se nechci zaplést s někým, jako je on. Ještě než se stačí otočit, zabořím hlavu do polštáře a zůstanu tak chvíli ležet, než prudce vyskočím na nohy a zmíněný polštář po něm prudce mrštím.
"A co když chci?!" zeptám se ho s nahlas a založím si ruce na prsou. Co to... Sakra dělám? Najednou se zaseknu a jen sklopím hlavu k zemi. Očividně o tebe nemá zájem, Rachel... Tak.... Toho nech.
"Promiň... Já jen... To je jedno," povzdechnu si sklesle, než se donutím k úsměvu, podívám se na Isaaca a rozejdu se ke stolu, za který se posadím a povzdechnu si.