Isaac & Rachel

Zatímco jsem ji dráždil a pronikal do ní dvěma prsty se mi dostane odpovědi. Byla v téhle situaci poprvé, takže jsem věděl že na ní nemůžu jít jenom tak hrr a budu si s ní muset trochu pohrát. No nevadilo mi to, nebyl jsem žádný nadržený puberťák abych neuměl chtíč potlačit a tak zatímco si začne pohrávat s mým penisem, nakloním se k ní a jakmile si mě stáhne do polibku, rozhodně neprotestuji, spíše naopak, začnu ji polibky oplácet a několikrát ji spokojeně vydechnu do rtů, než do ni začnu pronikat hlouběji a zvýším na rychlosti a intenzitě. Snažil jsem se o to aby se trochu uvolnila, roztáhla protože byla tak zatraceně úzká a to jsem v ní ani nebyl. Na chvíli se odtáhnu a zamyšleně si zkousnu ret, než chvíli počkám a přidám i třetí prst. Tentokrát zase začnu zlehka a přitom se rty skloním k jejím ňadrům, po kterých lehce přejedu jazykem, než vezmu jednu z jejich bradavek do rtů a začnu si s ní hrát. Sem tam ji potýrám zoubky a druhou rukou začnu bloudit po jejím těle. Chtěl jsem ji nějak rozptýlit, poznal jsem na ni jistou nervozitu ale nebylo se čemu divit a chápal jsem to. Dokonce jsem jednu chvíli začal uvažovat nad tím co bych udělal kdyby se z toho pokoušela vykroutit. 

Jestli jsem si při prvním polibku myslela, že jsem v sedmém nebi, nemělo to na tuto situaci a to jsem věděla, že Isaac teprve začíná. Spokojeně jsem ho líbala na rty a občas se mi z úst vydere slastný povzdech. Zvyšoval jak rychlost, tak intenzitu pohybů prsty a moje srdce bilo čím dál rychleji, snažila jsem se uvolnit a tak se přinutím uvolnit veškeré svaly a lehce pokrčím jednu nohy. Stále jsem si hrála s jeho penisem, ale když se Isaac trošku posune dolů, aby mohl věnovat pozornost mým ňadrům, že jsem na něj nedosáhla a tak přesunu ruce na jeho záda, po kterých mu lehce přejedu nehty podél páteře a nakonec zabořím ruce do jeho jemných, černých vlasů, se kterými si začnu hrát. Přidal třetí prst, zatímco jednou rukou bloudil po mém těle a horkými ústy si pohrával s mými ňadry. Začínalo toho na mě být moc, zavzdychám jeho jméno, než se prohna v zádech a napnu se jako struna. Po pár vteřinách se uvolním a zůstanu ležet na matraci, zatímco jsem se se zavřenýma očima snažila rozdýchat můj orgazmus. Jednou ruku jsem měla stále zabořenou v jeho vlasech a líně jsem si s nimi pohrávala. Po chvilce spokojeně zamručím a otevřu oči, abych se mohla zadívat na muže, do kterého jsem se zamilovala a věnovat mu spokojený úsměv.

Na tváři mi pohrával spokojený úšklebek když se kráska podemnou napnula jako struna ve svém orgasmu. Natěžko polknu a na chvíli nechám jejímu tělu odpočinek, který si zasloužila a nechal jsem jí to rozdýchat. Brzy na to ale začnu být trošku unáhledný a tak se k ní natáhnu pro polibek, než ji lehe přejedu psty po vstupu ale nevnikám do ni, pouze si pohrávám s jejím citlivým místěm, zatímco zapátrám v jejich očích. 

"Jsi si jistá že to chceš? Nechci pak poslouchat jak jsem ti ublížil nebo že sis nebyla jistá se svým poprvé," ušklíbnu se pobaveně a několikrát si olíznu rty. 

Byla jsem mu vděčná, za to že mi dal odpočinek, předtím, než pokračoval, ale brzy si všimnu, že začínal být netrpělivý a tak se usměji. Natáhne se pro polibek, než si opět začne pohrávat s mým vstupem, tentokrát do mě však nevnikl. Pobaveně se zeptá, jestli to opravdu chci a tak si ho stáhnu k sobě do dlouhého polibku, než se na něj usměji.
"Jsem si jistá... Možná jsem nebyla úplně sama sebou, ale nelhala jsem, když jsem řekla, že tě miluji," vydechnu, tentokrát 'plně při smyslech.' Bylo zvláštní to říct, ale stejně to už věděl a tak... Jsem to mohla na rovinu říct. Stáhnu si ho blíž k sobě, než víc roztáhnu nohy a natáhnu se k jeho penisu, který párkrát pohladím, než přesunu ruce na Isaacovo bříško a s pohledem plným očekávání se na něj zadívám.

Usmívala se a nakone si mě sama přitáhla do dlouhého polibku, který jsem ji opětoval a když se odtáhnu a ona mi sdělí že mě miluje zcela při smyslech a že si je jistá a nelhala mi, rozesměje mě to a tak se pobaveně ušklíbnu. Ucítím její pohlazení na mém tvrdém údu a sám lehce zamručím, než se k ní skloním a nasměruji svou špičku k jejímu vstupu, než se do ni lehce zasunu. Byla celkově oproti mě maličká a tak jsem nikam nespěchal, přestože bych to vzal nejraději jedním tahem. 

"Nemám rád tu otřepanou frázi," zavrčím pobaveně, než do ni vniknu ještě o něco víc a ozve se mé další spokojené zamručení, se kterým se k ní skloním, čímž se dostanu ještě hlouběji a políbím jí na rty. No co, byla to doktorka, věděla do čeho jde.

Sotva domluvím, začne se smát, jindy by mě to spíš naštvalo, ale tohle byl Isaac a tohle chování k němu prostě patřilo. Navíc jsem ani absolutně nečekala, že by ke mě mohl chovat podobné city a to... Mi bylo jedno. Teď jsem ho měla pro sebe a to je to, na čem mi záleželo. Lehce se do mě zasune a tak na chvíli zavřu oči a uvolním se co nejvíc to šlo. Párkrát se zhluboka nadechnu a když prohlásí, že tu otřepanou frázi nemá rád, zasměji se.
"Spíš bych se divila, kdyby ano," zasměji se a když do mě vklouzne ještě hlouběji, tiše syknu, zatímco on spokojeně zamručí. Polibek na rty byl příjemným rozptýlením, jelikož byl už u mé panenské blány. Na bolest jsem však byla zvyklá, ne takovou, ale byla. Natáhnu ruku a pohladím Isaaca po tváři a lehce přejedu po jedné jeho trochu výraznější jizvě, než se pousměji a zadívám se mu do očí, které mě tak neskutečně fascinovaly.

Zasmála se s tím, že by se divila tomu kdybych ji měl rád. No možná dřív... když jsem býval úplně normálním pracujícím člověkem, ale teď... hodně se toho změnilo a můj život nabral na jiných obrátkách. I když v jistém slova smyslu armáda nebo Espeři, nebylo to částečně to stejné? Bojovat se zlem ve světě... Pobaveně se nad tím ušklíbnu, ale dlouho jsem se nevydržel rozptylovat ničím jiným než její přítomnost a tak se ušklíbnu jakmile mi věnuje tiché syknutí a hladově ji políbím na rty, než ji pokrčím jendu nohu abych do ní měl lepší přístup. Znovu se začnu věnovat jejím rtům a jedním prudkým pohybem do ni vklouznu. Chvíli v té pozici přetrvám, ale brzy na to se v ní rozpohybuji trochu víc a u toho začnu zaujatě bloudit rukou po jejím těle, zatímco druhou jsem se opíral o postěl abych ji nerozmačkal a neležel na ni plnou váhou. 

Hladově mě políbí na rty a tak jsem mu polibek se stejnou vervou oplácela. Na chvíli ho přeruší, aby mi lehce pokrčil nohu, než se vrátí k mým rtům. Spokojeně jsem si tuto chvilku užívala, když do mě najednou prudce vklouzne. Kousnu ho do rtu, než tiše zasyčím a ucítím, jak se kolem něj každý můj sval stáhl. Naštěstí se nehýbal a tak se párkrát zhluboka nadechnu a znovu uvolním. Bolelo to, ale nebylo to nic hrozného a počítala jsem s tím. Neměl však moc velkou trpělivost a tak se brzy opět rozpohybuje. Bolest mizela a čím dál víc ji nahrazovala slast. Začnu hlasitě oddechovat skrz a občas hlasitěji zasténám. Bloudila jsem po jeho těle a po chvilce začnu také pohybovat boky, abych ho měla ještě blíž.
"Izzy," vydechnu a přivřu oči, než si ho k sobě přitáhnu ještě blíž. Ten pocit byl neskutečný, opravdu jsem si to užívala, hlavně Isaacovu přítomnost, to, že tady byl se mnou. Pro teď byl můj a já si té chvilky hodlal užít co nejdéle.

Jakmile se její svaly stáhnou kolem mého údu, natěžko polknu a ušklíbnu se. Heh, ta mrška byla opravdu svůdná a sexy, to jsem nemohl popřít i kdybych se o to snažil. Brzy jsem do ni začal pronikat hlouběji a s každým hlubším a prudším pohybem jsem se blížil ke svému vrcholu. Znovu jsem si začal hrát s jejími rty a přirážet do ni o něco silněji než předtím a rozhodl jsem se ji nešetřit a proto když se začala lehce pohybovat proti mým pohybům, vnikl jsem do ní celý ale nezastavoval se. Několikrát spokojeně zasténám a ušklíbnu se, než ji vášnivě a hladově políbím a vysunu se z ní skoro celý, než do ní vniknu prudce a nadoraz. 

"Ray," zamumlám pod nátlakem vzrušení, než tenhle tah několikrát opakuji a sám jsem věděl že už dlouho nevydržím a tak se s dalším prudkým přírazem a zmručením vytáhnu, než se ji udělám na bříško. Hlasitěji jsem oddechoval a srdce mi bilo jako o závod, než jsem se tak nějak začal uklidňovat a natáhnu se k ní pro letmou pusu. 

Stále zrychloval a přidával na síle, doufala jsem, že se bude alespoň z části krotit, protože se svou plnou silou by mě nejspíš zlomil. Jakmile do mě vnikne celý, zalapám po dechu a chtěla jsem mu říct, aby chvíli počkal, má žádost se však ztratí v hlasitém zasténání a po chvilce mi to bylo úplně jedno. Blížila jsem se znovu ke svému vyvrcholení. Vytáhne se skoro celý a se zasténáním mého jména do mě prudce vnikne až nadoraz. Vykřiknu jeho jméno a s dalším prudkým přírazem dosáhnu orgasmu. Isaac však nezastavoval a udělal ten stejný pohyb ještě několikrát, než se prudce vytáhne. Zalapám po dechu a zachvěji se, měla jsem zavřené oči a když dostanu letmý polibek, usměji se a zadívám se na něj. Přitáhnu si ho znovu k sobě pro dlouhý polibek, než se odtáhnu a spokojeně vydechnu, zatímco se k němu přitulím. S přivřenýma očima jsem odpočívala a užívala si jeho blízkost a teplo, které z něj sálalo.

Hraje si olíznu rty hned poté co se od ní odtáhnu a svalím se vedle na postel. Ještě chvíi tak ležím, než se zašklebím a hodím si ruce pod hlavu. Bylo...roztomilé ji pozorovat, oddechovala a s přivřenýma očima relaxovala nejspíš stejně jako já. Nějak jsem netušil co říct a v téhel chvíli jsem ani moc na slova nebyl, takže jsem byl stejně tak rád že nic neříká. Po chvilce se ale posadím a zadívám na její zlaté pramínky vlasů, které měla kolem sebe a na její sexy nahé tělo. Ještě chvíli jsem ji pozorova, než jsem si s povzdechem prohrábl vlasy a ušklíbl se. Na tváři mi hrál spokojený úšklebek, kterého jsem se nemohl zbavit. Co říct? Dobrá nálada po dobrém sexu? 

Oba jsme byli potichu a já ani netušila, co říct. Nejspíš nebylo potřeba říkat nic a tak po chvilce zcela otevřu oči a zadívám se na Isaaca, který se po chvilce posadí. Přetočím se na bok a pousměji se, prohlížel si mě a na tváři mu hrál úšklebek. Pomalu se taká posadím, než se k němu natáhnu pro polibek, který měl být jen letmý, ale nakonec neodolám a vášnivě ho políbím. Po tom, co se před misí stalo, jsem si nedávala naděje, že bych se někdy mohla ocitnout s ním v této situaci, ale... Tady jsem byla a nemohla jsem být spokojenější.
"Víš... Myslím, že bych nebyla proti, kdybychom tohle dělali častěji," řeknu nakonec a zasměji se, než mu položím ruce na vypracovaný hrudník a přejedu po kraji jedné hodně výrazné jizvy.

Byl jsem spokojený, ale uvědomil jsem si že mám ještě nějakou práci. Moc se mi nechtělo odcházet, ale nakonec se donutím nad její větou ušklíbnout a vyhrabu se z postele. 

"Mám ještě něco na práci," vydechnu zamyšleně a začnu se natahovat pro oblečení, které na sebe hodím, stejně jako obvazy, které se na můj pokyn samy obvážou kolem mého těla.Krátce zavřu oči, než dojdu k Ray, políbím jí na čelo a vydám se ke dveřím.

"Yo," vydechnu na rozloučenou a odejdu pryč. 

---------------------------------------

Byly to už dva měsíce od té doby co jsem neustále trénoval a sám jsem si všímal rozdílů ve své síle předtím a teď. Čím dál hůř se mi bojovalo, problémy narůstaly a hodně často jsem si zpřetrhal šlachy na ruce, díky čemuž mě má společnice málem uškrtila pokaždé co jsem k ní přišel na ošetřovnu. Můj stav se čím dál zhoršoval a ať jsem se snažil přijít na něco kloudného, pořád jsem neměl tušení v tom proč. Měl jsem pár teorií ale sám jsem na ně nemohl přijít. 
Zrovna jsem kráčel po chodbě po jednom hodně nevydařeném lovu. Ne že bych ho nesplnil, ale vracel jsem se s několika malými ranami na ošetřovnu, které jsem měl jenom na rukou, které se mi třásly. Byl jsem unavený a špatně se mi dýchalo, proto sebou lehce klopýtnu před dveřmi, ale ustojím to když se do nich více zapřu. Nakonec je opatrně otevřu a vejdu dovnitř, než se pohledem zadívám na mladou doktorku za počítačovým stolem.
"Yo, Ray.." vydechnu a dopotácím se k posteli, na kterou se s otrávením zavrčením zadívám. Hned ji naznačím aby se na mě podívala a tak jí to nekomplikuji a pokynu obavzům aby se smotaly kousek vedle mě. 

Frustrovaně jsem hleděla na obrazovku počítače, zase jsem se zasekla při hledání způsobu, jak neutralizovat vlkodlačí a upíří jed. Se zamručením praštím čelem do stolu a po chvilce zase hlavu zvednu a dám se do práce. Najednou zaslechnu zvuk, jako by někdo padal a zachytil se dveří, proto se prudce otočím a vyskočím na nohy. Věděla jsem, že je Isaac na misi a měla jsem o něj strach. Pořád trénoval, skoro pokaždé si utrhl nějaký sval a nedbal mých rad ohledně toho, aby se šetřil A taky že to byl on. Zamračím se, když mě pozdraví a hned jsem byla u něj.
"Zacku," vydechnu a zadívám se na jeho třesoucí se ruce, na kterých měl několik malých ranek, které krvácely. Nechá obvazy, aby se odmotaly a tak se hned zadívám na jeho ruce, které opatrně vezmu do těch svých. Začnu je obhlížet a čím dál více jsem se mračila.
"Myslím, že sis zase něco utrhl," vydechnu tiše, než se pustím do čištění ranek na jeho rukou. Nebyly hluboké, nepotřebovaly zašít a přesto neustále krvácely.
"Zacku, přijde mi, že vypadáš stále hůř a hůř... Co je s tebou? Popiš mi všechno neobvyklé," vydechnu tiše a starostlivě se na něj podívám.

Seděl jsem na posteli a nechal jsem doktorku dělat svou práci. Zamyšleně jsem se díval na strop a přemýšlel. Přemýšlel jsem nad svou nemocí, jindy bych ji pokládal spíše za dar, ale řekl bych že to bylo obojí v jednom. Přinášelo mi to problémy, ale nemohl jsem popřít, že bych se bez ní možná ani nehýbal. 

"Opravdu to nedělám schválně..." vydechnu ale neměl jsem svůj obyvklý podrážděný tón. Spíše naopak, bylo to už pár dní po tom co jsem se setkal s Balaurem, pořád jsem nad tím přemýšlel. Bylo těžké smířit se s tím, že váš nejlepší přítel je démon... Sklopím hlavu až ve chvíli, kdy Ray promluví a tak k ní pomalu natáhnu ruku, než ji rozcuchám vlasy. Chtěla vědět všechn neobvyklé a tak se zamyslím, než se pustím do vysvětlování všeho, čeho jsem si u sebe za posledních pár týdnů všiml. 

"Vážně jsem netušil za kým jiným jít, myslel jsem že to nic není ale... nepřijde mi to tak, proto jsem... tady," vydechnu nakonec a pousměji se na malou, rozotmilou Esperku.

Vydechne, že to opravdu nedělá schválně a tak se jemně pousměji, když si však všimnu velké modřiny na jeho ruce, která naznačovala, že si opět přetrhl sval, povzdechnu si. Dál jsem ho ošetřovala, když mi najednou rozcuchá vlasy a tak se na něj zadívám, zatímco mi vysvětloval, čeho si všiml. Pozorně jsem ho poslouchala a přemýšlela, co by s ním mohlo být. Něco mi však říkalo, že to nebude nic dobrého. Vydechne, že netušil, za kým jít a že si myslel, že to nic není. Postavím se těsně před něj, než ho pevně obejmu a opřu si hlavu o jeho hrudník.
"Za mnou můžeš přijít kdykoliv. I kdyby šlo o pitomost, jsem tady pro tebe, to snad víš," vydechnu, než ho pustím a natáhnu se, abych mu dala rychlou pusu, než se znovu podívám na jeho ruce, které konečně přestávaly krvácet.
"Udělám několik vyšetření, bude to chvíli trvat, zatím zůstaneš ta-" nedořeknu větu, jelikož se mu zadívám do očí a všimnu si, že jsou na krajích zažloutlé. Zamračím se, než Zacka donutím lehnout a trochu víc mu rozevřu víčko, abych lépe viděla jeho bělmo.
"Definitivně tady zůstaneš déle," řeknu starostlivě, než mu odeberu trochu krve, než začnu dělat její analýzu.

Sledoval jsem její počínání a po jejích slovech a gestech jsem se donutil usmát. Párkrát zamrkám a když mě pevně obejme, pohladím ji kráte po zádech, dokud se zase nedotáhne a nezačne pokračovat ve všech těch zdravotnických věcech, kterým jsem vůbec nerozuměl. Přikývnu, ale to už se zase rozmluví, než se zasekne a větu nedokončí. Donutí mě lehnout a tak na ni překvapeně zamrkám, než mi začne kontrolovat oči. Zamyšleně nadzvednu obočí a když mi odebere trochu krve s tím, že tady definitivně zůstanu déle, povzdechnu si a zůstanu ležet. 

"Jak myslíš..." vydechnu a rozhodnu se neprotestovat. Tentokrát jsem tu byl z dobrého důvodu a relaxace mi přišla... docela jako příjemná volba. Navíc jsem se na nějakou akci opravdu necítil. Místo toho se zadívám na Rachel, kterou jsem tiše a zamyšleně pozoroval, až nezvykle tiše. 

Čekala jsem jeho protesty o tom, že si odpočine a bude v pořádku, jako obvykle, ale žádný nepřišel a to mě znervóznilo více než by mělo. Jen tiše vydechne: "Jak myslíš," než zůstane tiše ležet na posteli, zatímco jsem dělala testy. Neustále jsem se na něj nervózně ohlížela a kousala se do rtu. Výsledky jeho krve mě vůbec nepotěšily, naznačovaly totiž, že mu selhává hned několik orgánů a tak ho protáhnu ještě několika testy, než asi o hodinu a půl později zůstanu bezradně sedět na posteli. Věděla jsem, co mu je, ale... Neměla jsem příčinu. Hleděla jsem na protější stěnu už pár minut a poté sebou najednou cuknu, než se otočím na Isaaca.
"Dej mi chvilku, musím... Musím s někým mluvit," vydechnu, než odběhnu na chodbu, kde zavolám Garettovi, se kterým jsme Isaaka řešili dobrých dvacet minut, než se se slzičkami na krajíčku vrátím za Zackem a sednu si vedle něj na postel.
"O-občas se stává... Že lidé prolomí své limity natolik, že... Že to jejich těla už nezvládají...Začnou jim selhávat orgány a... N-nejde s tím nic dělat," zakňučím tiše a po tvářích se mi spustí slzy, než tiše zavzlykám.

Už jsem tu byl nějakou dobu a přestal jsem to po pár minutách počítat když Ray někam odběhla. Zůstal jsem ležet na posteli a hleděl na bílí strop, než jsem se donutil vstát a pozhasínat pár světel, s čímž se opět posadím na postel. Byla pryč dobrou chvíli, než se vrátila a mě se na tváři objeví lehký úsměv, zatímco ona měla slzičky na krajíčku, což nevěstilo nic dobrého. Chtěl jsem se k ní natáhnout, ale zaseknu se když začne vykládat co zjistila. Byl to docela mírný způsob na to sdělit mi že umírám a tak se pro ní po chvilce natáhnu a posadím si ji na klín. 

"Takže je to tak jak jsem si myslel..." vydechnu potichu a zadívám se na plačicí Rachel, než se natáhnu abych ji pohladil po tváři. Chvíli jsem nic neříkal, ani jsem netušil co říct... Ticho v místnosti začalo být drtivé a tak se po chvilce nadechnu.

"Neboj se, nehodlám umřít tak brzo," zašklebím se na ni. Chtěl jsem ji nějak uklidnit, říct ji že to bude dobré, ale sám jsem si tím jistý nebyl. Věděl jsem však že nějaký čas ještě mám a pokusím se ho využít jak nejlépe budu moct abych se to pokusil zvrátit. Zároveň jsem netušil jestli si to jenom nenalhávám. 

Přes slzy jsem už skoro neviděla a proto mě překvapí, když mě Isaac chytí a přitáhne si mě k sobě. Najednou jsem mu seděla na klíně a tak zabořím hlavu do jeho hrudníku a rozvzlykám se ještě víc. Cítila jsem se tak bezmocně! Nemohla jsem ani pomoct muži, kterého jsem milovala. Vydechne, že je to tak, jak si myslel a tak se k němu s hlasitějším zavzlykáním přitisknu ještě více. Chvíli bylo ticho rušené jen mým občasným zavzlykáním, ale pomalu jsem se uklidňovala a už mi jen stékaly slzy po tvářích. Bral to mnohem lépe než já, ale... Nejspíš bych také byla více v klidu, kdybych měla zemřít já a ne on. Bože... Klidně bych si to s ním vyměnila, jen aby byl v pořádku! Řekne, že nehodlá umřít tak brzo a z jeho tónu poznám, že se šklebí, proto zvednu hlavu a zadívám se na jeho výraz.
"J-já z-zkus-sím n-něco vy-vymyslet," dostanu ze sebe po chvilce a zavřu oči, než se párkrát zhluboka nadechnu, abych se uklidnila. Ještě žije a dokud tomu tak je, nevzdám to a najdu způsob, jak mu pomoci.

Jenom jsem tak posedával, hladil Rachel po zádech a konejšivě ji kolábal v náruči. Rozhodně to nevzala dobře, ale kdo by bral s klidem to že umírá? Samotného mě překvapovalo že mi to nepřišlo až tak hrozné, možná protože jsem byl na něco takového připravený každý den, ať už za služby v armádě nebo poté co jsem nastoupil k Esperům. Zhluboka se nadechnu a zavřu oči, zatímco ji k sobě víc přitisknu. K setkání ze smrtí měl každý z nás blízko a tak jste tuhle skutečnost prostě museli brát za oučást vašeho života a já se... nebál. Najednou se na mě zadívá a vykoktá ze sebe, že něco zkusí vymyslet. Sladce se na ni pousměji, nemohl jsem si pomoct a tak ji věnuji spokojený úšklebek, než se k ní skloním pro krátký polibek. 

"Já vím a slibuji ti že udělám všechno pro to, aby se to nestalo ano?" zasměji se a olíznu si suché rty, než se zadívám na Ray a zavrtím hlavou. 

"Tedy až na to stát se nadpřirozeným... To opravdu nehodlám udělat ani za cenu svého života," sdělím jí nakonec a sám se po chvilce postavím, takže položím Ray zase na kraj postele, než se zadívám na překrásnou doktorku.

"V tom případě tady nehodlám jenom ležet, to mi snad... odpustíš," řeknu nakonec co jsem si ji nějakou chvilku už prohlížel a díval se ji do nebeských očí.

Na tváři se mu objeví sladký úsměv, který jsem u něj viděla poprvé a tak překvapeně zamrkám a následně mu ochotně krátký polibek oplatím. Zasměje se s tím, že slibuje, že udělá všechno proto, aby se to nestalo, tedy až na to, aby se stal nadpřirozeným.
"To bych po tobě ani nechtěla," vydechnu klidněji a nechám se položit na kraj postele. Prohlížel si mě a já se mu dívala do očí. Nechtěla jsem o něj přijít. NEMOHLA jsem o něj přijít. Řekne mi, že v tom případě tady nehodlá ležet a tak přikývnu a vyskočím na nohy, než se k němu natáhnu pro dlouhý polibek.
"Miluji tě," vydechnu, aniž bych nad tím nějak moc přemýšlela, jakmile se od něj odtáhnu a poté se rozejdu pryč z ošetřovny.
"Šetři se, nebo to urychlíš!" zavolám na něj ještě ve dveřích, než se rozběhnu do garáže. Hodlala jsem vyzvednout Garetta a poté se spolu pokusíme na něco přijít.

Byl jsem pryč celý týden a půl a nikomu jsem se neozval, tak nějak jsem tušil že mě Rachel, Connor a ostatní zabijou. Moc jsem se na to netěšil a tak se párkrát zhluboka nadechnu a ušklíbnu se, zatímco jsem se psychicky připravoval na totální zjebání. Ještě jsem kajsi ztratil mobil a... chtěl jsem se ujistit že to opravdu fungovalo. Vracela se mi má síla a cítil jsem se o dost lépe, také... jsem o dost lépe vypadal. S těmahle myšlenkama zajedu do garáže, než prudce zabrzdím až a úplně posledním patře. Sundám si helmu a seskočím z motorky, než se rozejdu k výtahu, do kterého vejdu a vyjedu až nahoru do základny. Chtěl jsem si udělat nějaký dobrý drink a tak se rozejdu přímo do společenské místnosti.

Měla jsem šílený strach o Isaaca, neozýval se, když jsem mu volala na mobil, hned hovor spadl do schránky. Pomalu jsem propadala zoufalství a netušila jsem, co dělat. Možná byl už mrtvý. Ne, to nemůže, prostě nemůže. Tiše si povzdechnu, neustále jsem se snažila najít způsob, jak mu pomoct, skoro jsem kvůli tomu nespala a mé kruhy pod očima tomu byly důkazem. Bloumala jsem po budově jako tělo bez duše a snažila se na něco přijít. Najednou zaslechnu kroky, které mi šly naproti a tak nadzvednu hlavu a když uvidím Isaaca, na chvíli se mi zastaví srdce. Ihned mi vyhrknou slzy do očí, než se rozběhnu a v plné rychlosti se k němu rozběhnu. Obejmu ho, natisknu se na něj a začnu tiše vzlykat, aniž bych cokoliv řekla. Cítila jsem však obrovskou úlevu.

Procházel jsem dlouhou chodbou ke společenské místnosti, ale dříve než jsem se tam vůbec dostal, zahlédnu Ray, která se zasekne na místě a tak přestanu dýchat. Co jsem ale nečekal bylo to, jak se ke mě prudce rozběhně a obejme mě, s čímž začne tiše vzlykat.

"Hej, hej..." vydechnu potichu a po chvilce ji obmotám ruce kolem těla než ji k sobě přitisknu. Rozhodl jsem se být pro jednou potichu a tak jsem ještě chvíli nic neříkal, nechal jsem ji aby se trošku uklidnila, než ji donutím aby se na mě podívala a s prostým "yo" se na ni pousměji.