Zack hned první ranou sejme vlkodlaka a přivítá je svými slovy. Začnu se smát a také vyrazím proti prvnímu z nich. Snažila jsem se držet blízko Zacka, ale nechtěla jsem mu zavazet, takže jsme bojovali kus od sebe. Občas se k němu přiblížím trochu víc, ale bylo těžké kontrolovat své pohyby tak, aby jsme si v našem šíleném řádění nepřekáželi a tak jsem se raději držela dát. Celou dobu jsem se smála, útočila, bodala vlkodlaky... A ohromně jsem se bavila. Kolem nás se kupila těla mrtvých vlkodlaků a jestli jsem schytala pár škrábanců... Ani jsem o nich nevěděla. Ten požitek z boje byl silnější, než jakákoliv bolest. Když zabiji posledního vlkodlaka, skočím na jeho tělo a začnu do něj zběsile bodat.
"Umři. Umři. Umři. Umři! UMŘI!" zařvu rozradostněně se smíchem a stále jsem bodala do těla mrtvého vlkodlaka a už skoro nebyl k poznání. Nepřestávala jsem se ani na vteřinku smát.
"Umři. Umři. Umři. Umři! UMŘI!" zařvu rozradostněně se smíchem a stále jsem bodala do těla mrtvého vlkodlaka a už skoro nebyl k poznání. Nepřestávala jsem se ani na vteřinku smát.