Společenství Esperů: Rachel

Neměla jsem nic na práci a tak jsem seděla na parapetu otevřeného okna a dívala se na ulici pode mnou. Na tváři jsem měla jemný úsměv a užívala jsem si sluníčko a jemný vítr, který si pohrával s mými vlasy. Nikdo z Esperů nebyl zraněný, za což jsem byla vděčná. To ale znamenalo, že jsem měla mnohem méně práce a... Tak nějak jsem se zasekla s mým výzkumem, takže jsem opravdu netušila, co dělat. Povzdechnu si a zavrtím hlavou, než se zvednu, zavřu okno, zatáhnu žaluzie a vydám se ke svému stolu. Po cestě se začnu protahovat, několik mých kloubů zakřupe a nakonec sebou plácnu na židli. Sotva se však posadím, zaslechnu, jak se za mými zády otevřely dveře na ošetřovnu. Odrazím se nohou od země a kousek popojedu dozadu a otočím se na mém kolečkovém křesle. Ve dveřích stál Dwayne s tím svým pitomým úšklebkem, ale nevypadalo to, že by byl zraněný.
"Co potřebuješ?" zeptám se ho s milým úsměvem.
"Otec říkal, že se vracíš do akce, mám vyzkoušet, jestli jsi nám nezapomněla bojovat," odpoví mi Dwayne a kývne směrem k tělocvičně. Povzdechnu si, než se postavím, svůj bílý plášť hodím přes židličku a vydám se za ním. Brzy jsme byli v prázdné tělocvičně a po krátké rozcvičce si vezmeme zbraně a postavíme se naproti sobě. Na lovu jsem nebyla přes dva roky, ale události posledních týdnů pár věcí změnily. Teď... Jsem chtěla zase začít lovit. Sice jsem za ty roky stále trénovala, ale sama a s nikým jsem nebojovala. Tohle byla fajn příležitost osvěžit si paměť. Chvíli jsme kolem sebe s Dwaynem kroužili, než proti němu prudce vyrazím. Zablokuje moji ránu a tak zaútočím znovu a znovu. Hned mi však bylo jasné, že hodně zesílil. Nebo já zeslábla, nejspíš však obojí. Vždycky jsem nad ním měla navrch alespoň v rychlosti, ale teď jsme byli vyrovnaní. Navíc měl mnohem více síly, než já a... Za poslední roky víc praxe. Frustrovaně zavrčím a zadívám se na něj očima, ve kterých nebyla jediná emoce.
"Eh, se silou jsi na tom jako vždy špatně... Možná hůř, zeslábla si," řekne mi a já na něj podrážděně zavrčím, než po něm vykopnu nohou, kterou mi ovšem chytne a praští se mnou na zem. Takhle to šlo dál. Útočila jsem, bránila se... Většinou ale končila na zemi s čepelí u krku. Už mi pomalu docházely síly a když jsem sotva udržela zbraně v ruce, Dwayne se rozhodne mi dát přestávku. Sedneme si bokem s pitím v ruce a začneme diskutovat, co dělám za chyby. Dwayne mi říkal své postřehy a dával mi to hodně sežrat. Nebo si ze mě utahoval. Prostě Dwayne.
"Pitomče," zavrčím, když se opět začne navážet do mojí síly. Prostě to nebyla moje kategorie! Rychlost za to ano. Jenže jsem při boji využívala i hodně akrobatických kousků, které jsem dlouho nepoužila a teď... Se to plně projevovalo. Jakmile probereme moje nedostatky, začnu říkat Dwaynovi co dělal za chyby on. Propálí mě vražedným pohledem, než se postaví na nohy a odfrkne si.
"Možná kdybys tolik času nemluvila a trénovala, byla by jsi na tom líp," zavrčí na mě naštvaně. Překvapeně zamrkám, než dostanu tik do okna. Člověk se mu snaží pomoci a on takhle? Pitomec! Idiot! Zavrčím na něj, zvednu své zbraně a znovu se pustíme do tréninku. Čím déle jsme trénovali, tím více jsem se do toho dostávala. Moje tělo si začalo vybavovat určité pohyby a přišlo mi, že jsem i rychlejší. Což ale bylo spíš tím, že jsem přestala dělat zbytečné pohyby. Každopádně jsem už tolik od Dwayna nakopáno na prdel nedostávala, k mé spokojenosti a jeho naštvání. Ten pitomec si to vážně užíval. A navíc se ze mě snažil nejspíš sedřít kůži! Ještě nějakou dobu jsme bojovali, ale moje tělo těžklo a pohyby se stávaly těžkopádnějšími a neohrabanějšími. Znovu skončím na zemi, každý sval mě bolel a vůbec se mi nechtělo hýbat. Objeví se nade mnou Dwaynova bílá kštice vlasů a ten jeho pitomý úšklebek.
"Končíme," řekne nakonec a rozejde se pryč. Ještě nějakou dobu jsem ležela na podlaze, než se i já posbírám a vydám se do svého pokoje. Byla jsem celá zpocená, takhle jsem nemohla do postele. Dám si tedy alespoň rychlou sprchu a v čistém tričku zalezu do postele. Věděla jsem, že zítek pro mě bude peklo. Všechno mě bude bolet, ale... Měla jsem nějaké účinné masti, které by s tím mohly pomoci. Byla jsem však spokojená. Tak dobrý trénink jsem dlouho neměla a i když to bylo s tím pitomcem... Byla jsem ráda a už jsem se i začínala těšit na mise, na které půjdu s Isaacem.