Isaac & Rachel

Pobaveně se ušklíbne a mě dojde, že on je necítí a tak se zamračím.
"Fajn, fajn... Tak si uvědom, jak rychle si to hojí rány... Toho si všímáš ne?" zavrčím na něj podrážděně a až teď si všimnu, že nemá tričko, ale jen obvazy. No co.. Akorát šlo víc vidět, jaká je mumie. Jakmile mu však řeknu o mágovi, zasekne se a nechápavě vyhrkne dvě otázky.
"Ano. Jak říkám, je to magor... Stačí mu, že mu dáváme jídlo a jednou za čas mu lovci chytí živého nadpřirozeného tvora... On... Rád dělá pokusy na živých tvorech," řeknu s povzdechem a odemknu další velké dveře, které vedly do místnosti, kde Archibald byl. Místnost voněla po nejrůznějších bylinkách a můj pohled sklouzne na starého muže v otrhaných šatech s šíleným pohledem a železnými okovy na nohou.
"Rachel! Rád tě vidím! A kdo je tohle?" řekne, sotva si mě všimne a ušklíbne se.
"Archibalde... Masti... Elixíry," procedím skrz zuby a přešlápnu na místě.

"Ano, je to výhoda a... Ne, jednou mu přivedli mágyni a... No, zemřela jeho vlastní rukou..." vydechnu potichu, jelikož jsme byli blízko a potom už jen zaplujeme do místnosti. Isaac se představí a mě neunikne, jak si ho Archibald se zájmem prohlíží.
"Líbíš se mi," řekne najednou po chvíli ticha a na tváři se mu roztáhne široký úsměv, než se otočí a přesune několik mastí a lektvarů po stole směrem ke mně. Vezmu si je a mág se zase vrátí k míchání něčeho, co měl ve zkumavkách. Přilije dvě látky k sobě a v momentě, kdy začnou bublat, rychle uskočím a schovám se za Isaaca. Ozve se zvuk, jako by něco bouchlo a tříštění skla. Archibalda jsem přes hustý, bílý kouř, který se u něj držel, ani neviděla, zato jsem slyšela jeho hlasitý smích. Něco řekne cizím jazykem a dým zmizí.
"Ještě že jsem toho nesmíchal víc," začne se smát, než se znovu otočí na Isaaca, vyskočí na nohy a ozve se zařinčení řetězů. Tiše si povzdechnu a obezřetně mága sleduji. Netušila jsem, co udělá, ale Zack ho očividně zaujal.

Isaac se na mě přes rameno ohlédne, stále jsem se schovávala za ním a jen lehce vykukovala na Archibalda. Byla jsem ráda, že si mě nevšímá, pouze mého společníka.
"Ne asi," zavrčím podrážděně, když se zeptá, jestli žiju a jakmile se zeptá na šíleného mága, zavrtím hlavou.
"Záleží, čemu říkáš normální... Ale ne, nejde," odpovím a propálím staříka pohledem. Zadívá se na mě, zakoulí očima a na tváři se mu objeví široký úšklebek.
"Ale noták... Rachel, nebuď taková!" začne se smál a následně natáhne ruku k Isaacovi. Vezme konec jednoho z obvazů do ruky, něco zamumlá, zajiskří kolem něj magie a poté... Sleduji, jak se obvazy z Isaaca samy odmotaly, takže před námi stál jen v kalhotách a mohla jsem vidět jeho popálené tělo. Obvazy se následně omotají kolem Archibalda, který se smál na celé kolo a začne poskakovat okolo za zvuku železných okovů.

Sledovala jsem Isaaca, který první prohlásil, že se mu Archibald líbí, což... Jsem totálně nechápala. Když však přišel o obvazy, mohla jsem si ho prohlédnout. Hlavně jeho tvář, která byla také částečně popálená, ale... Líbil se mi. Byl to pořádný kus chlapa, vypadal opravdu k nakousnutí a... O čem to sakra přemýšlím? Zčervenají mi tváře a tak se znovu otočím na mága, Isaac si mě naštěstí nevšímal, šokovaně hleděl na Archibalda a po chvilce dostane hrozný záchvat smíchu. S ním se začne smát i mág a... Přivedla jsem za šílencem dalšího šílence. Skvělé, prostě skvělé. Dívala jsem se na ty dva magory s tikem v oku, ale nakonec si jen rezignovaně povzdechnu. Měla jsem chuť praštit oba dva, ale bylo by to zbytečný... Jeden by to necítil a druhého jsem se raději dotknout nechtěla. Připadala jsem si ale hrozně divně, když jsem stála opodál dvou magorů, kteří skoro brečeli smíchy.
"Líbíš se mi, Zacku!" prohlásí Archibald, jakmile se trochu uklidní a obvaz se mu z ruky odmotá. Následně sebere Zackovi i zbytek obvazů stejným způsobem, jako předtím a dá je na stůl a začne něco mumlat, zatímco kolem něj magie vířila stále víc a víc. Fascinovaně jsem ho pozorovala, netušila jsem, co dělá, ale jakmile skončí, přiskočí k Zackovi, chytí ho za ruku a sevře tu jeho ve svých. Zamračím se, zvláště když na Isaacově ruce uvidím podivnou, svítící značku která však po chvilce zmizí. Archibald vtiskne Isaacovi do rukou obvazy.
"Dárek!" zajásá, než se k němu otočí zády a vrátí se se smíchem ke svým zkumavkám.
"Tohle... Ještě nikdy neudělal," vydechnu a párkrát překvapeně zamrkám.

"To jsme dva," pronesu, když Isaac poznamená, že vůbec netuší, co bláznivý mág dělá a následně nás zmíněný stařík přestane vnímat. Zack mu poděkuje a následně se otočí na mě s tím, že hádá, že se od něj vysvětlení nedočká. Zavrtím pobaveně hlavou a ušklíbnu se.
"Od něj, ne..." vydechnu, ale sotva to řeknu, Archibald si odkašle.
"Magické obvazy jsou jako hadi, značka píšťalka, kterou poslouchají," zasměje se a já zmateně zamrkám.
"Pevné, pružné, silné, magické... Nůžky a nože nemají šanci," zasměje se znovu, ale poté nás začne kompletně ignorovat.
"Měli... Bychom raději jít, nechci tady být déle, než je nutné," zamumlám směrem k Isaacovi a začnu ho tahat pryč z místnosti.

Jen souhlasně přikývnu a potom začneme stoupat po schodech nahoru. Dojdeme na moji ošetřovnu, kde odložím mastičky a elixíry, než se zase vydám ke dveřím. Byla jsem ráda, že mi je Isaac pomohl odnést, bylo toho celkem dost. Zamířím do Isaacova pokoje, byl unavený a tak jsem věděla, že půjde zase spát, ale... Chtěla jsem vědět, co ty obvazy umí a tak... Dojdu až ke dveřím do jeho pokoje, které bez zeptání otevřu, vlezu dovnitř a sednu si na jeho postel, zatímco se rozhlédnu po pokoji.
"Jsem vážně zvědavá, co ty obvazy umí... Vyzkoušíš je?" zeptám se a upřu na něj svůj pohled. Magie mě děsila, ale zároveň fascinovala, navíc Archibaldovy výtvory byly vážně úžasné, to jsem musela uznat, přestože jsem ho neměla ráda. Navíc... Jeho vysvětlení bylo sice zmatené, ale zajímavé.
"Mělo by se to ovládat na podobném principu, jako tvá kosa," zamručím zamyšleně.

Sledovala jsem, jak rozmotal kousek obvazu a podal mi lovecký nožík. Vezmu ho do ruky a zmateně se zadívám na Isaaca. Natáhne před sebe obvazy a pak mi řekne, abych je přeřízla. Zadívám se na nožík ve své ruce a chvíli si s ním zamyšleně pohrávám. Byla to doba, co jsem v ruce měla jiný ostrý nástroj, než byl skalpel. Nástroj, který nebyl k zachraňování životů, ale k jejich braní. Naštěstí jsem jen měla zkusit přeříznout obvaz a ne na někoho zaútočit. Zadívám se na Isaaca, než zvednu ruku, zaměřím se na obvaz a všechny emoce z mých očí se vytratí, než prudce máchnu proti obvazu. Ten se však jen lehce natáhne a následně odpruží, takže má ruka vystřelí zase na opačnou stranu. Do mých očí se navrátí život a usměji se na Isaaca.
"Fajn, tohle jsem nečekala," poznamenám a zadívám se na nožík ve své ruce.
"Zkus ho omotat kolem nohy od stolu, chci zkusit, co se stane, když do něj říznu, ale nebude mít kam odpružit," řeknu mu. Chtěla jsem to udělat já, protože jsem si byla celkem dost jistá, že Isaac by ho se svou silou prořízl.

Čekala jsem, že Isaac nohu stolu ováže, co mě však překvapí je, že to obvazy udělají samy a navíc... Noha stolu byla perfektně, jednolitě obvázaná. Chvíli na to překvapeně koukám, než se znovu napřáhnu nožem a seknu do nohy stolu, která byla pokryta obvazy.
"Odmotej je," vydechnu a jakmile Isaac... Něco udělá a obvazy se odmotají samy, jen nad tím pobaveně zakroutím hlavou a přejedu palcem po místě, kam jsem sekla.
"Nic, ochránilo ji to," vydechnu překvapeně, otočím se na Isaaca a nůž mu vrátím, než se usměji.
"Takže... Se dají ovládat silou vůle a jsou natolik pevné, že je ostrý nožík nepřeřízne... Ty by jsi to nejspíš zvládla, ale já s tak malou zbraní nemám šanci," shrnu to a usměji se na něj.
"Archibald je vážně génius co se týče magie," vydechnu a znovu se na ty obvazy zadívám... Vypadaly tak obyčejně... A také jsem vážně nečekala, že by si Isaac mohl s tím bláznem rozumět... No, oba byli magoři, takže asi proto.

Odloží nůž, než se natáhne na postel a tak se na něj zadívám a po chvilce si přisednu k němu. Znovu se zadívám na jeho obličej, stále neměl obvazy a tak jsem mohla vidět všechny jeho rysy. Jeho jizvy od popálenin mu vůbec neubíraly na sex appealu a... Nad čím to přemýšlím? Tiše si povzdechnu a zakroutím nad svými myšlenkami hlavou. Zamyšleně vydechne, proč zrovna pro něj, že nic nežádal. Pokrčím rameny a povzdechnu si.
"Nehledej smysl v tom, co dělá. I když... Umí být vypočítavý a má dobrý odhad... Možná viděl, že jsi silný a tak ti chtěl něco dát, aby toho později využil," řeknu zamyšleně. Isaac najednou však vstane a rozejde se k šuplíku. Zvědavě ho sleduji, ale když vytáhne malý náhrdelník s kočkou... Neměla jsem slov.
"Eh?" vydechnu překvapeně. Tohle jsem od něj vůbec nečekala, navíc jsem netušila, že mám svátek... On a milé gesto nešlo dohromady, navíc ještě ten milý úsměv... A jak sakra ví, že zbožňuji kočky?! Nakonec párkrát zamrkám a s úsměvem si od něj přívěšek vezmu, než si jej dám kolem krku a spokojeně se pousměji.
"Děkuji, Isaacu," vydechnu a poté se postavím na špičky a dám mu pusu na tvář. Zeširoka se usměji a nakonec ještě neodolám a pevně ho obejmu.

Zatváří se zmateně a poté mi řekne, ať to nepřeháním, že to je jen přívěšek. Párkrát zamrkám, než přívěšek chytím do ruky a lehce ho stisknu.
"Pro mě ne, hodně pro mě znamená už jen to, že sis vzpomněl a něco mi dal," vydechnu vděčně a když ke mě natáhne ruku a rozcuchá mě, začnu se smát. Nakonec se odbelhá k posteli, na kterou se natáhne a tak chvíli sleduji jeho vypracovaný hrudník, než se proberu a zavrtím hlavou.
"No... Děkuji, že jsi se mnou šel, už půjdu a nechám tě prospat," usměji se na něj, než se otočím a pomalu vydám ke dveřím.
"Sladké sny," vydechnu ve dveřích, než za nimi zmizím a vydám se na ošetřovnu.

Garett:

Seděl jsem na parapetu okna na ošetřovně a díval se na lidi kteří procházeli ulicí. bylo fajn být zase po delší době na základně, chybělo mi to tady a Rachel opravdu potřebovala přestávku. Nějakou dobu jsem jí pomáhal se vším možným, než si odešla vyřídit něco do města a já mezitím dodělal většinu práce a teď... Jsem se spíše flákal. To se však změní v momentě, kdy zaslechnu otevírání dveří. Otočím hlavu a pohled mi sklouzne na mladíka obvázaného obvazy o kterém mi má dcera už vyprávěla. Isaac se zasekne a jen mě propálí pohledem. Nepatrně se usměji, než se postavím na nohy a rozejdu se k němu. Měl zraněnou ruku a tak se okamžitě natáhnu pro jehlu, niť a dezinfekci.
"Jsem Garett Gardner.... Bývalý lékař, podívám se ti na tu ruku, Isaacu," řeknu mu milým tónem a naznačím mu, aby se posadil. Tento mladík mě vskutku zajímal a byl jsem rád, že se s ním konečně setkávám. Přeci jen nebylo obvyklé, aby mojí Rachel někdo až tolik zaujal.

Garett:

Opraví mě, že upřednostňuje Zack a tak přikývnu a jakmile se posadí na židli, zadívám se na jeho ránu, než ji vyčistím a pak rychle zašiji. Brzy jsem měl hotovo a tak trochu odstoupím a když Zack zavrčí, že jsem další, kdo toho o něm ví víc, než on sám, pousměji se.
"Jen z vyprávění Rachel. Už alespoň vím, proč tě neustále přirovnává k mumii," ušklíbnu se pobaveně, než si sednu na židli, která byla nejblíž k té, na které seděl mladý Esper.
"Popravdě chtěl jsem se tě na něco zeptat... Rachel se zmínila, že jsi jí za misi zachránil život, ale nešla moc do detailů. Co se tam přesně stalo?" zeptám se ho se starostlivým výrazem a povzdechnu si. Connor jí tam neměl posílat, už... Už toho měla za sebou dost.