Mikoto & Nyssa & Kael

Bylo asi velice nevhodné se ho takhle dotýkat bez dovolení, ale já si prostě... musela sáhnout. Ono to vyznělo hrozně blbě, ale jinak jsem to prostě říci neuměla. Překvapí mě však když stejně jako já ztuhne na místě a v tu chvíli mě opravdu zajímalo, co se mu honí hlavou. Navíc všechny ty jizvy na jeho těle... konečně se trochu nadechnu, ale v tu samou chvíli se Mikoto prudce otočí a vyjeveně se na mě zadívá. Chvíli jsem ho sledovala se stejným výrazem, než couvl dozadu a ručník, který měl kolem pasu mu upadl na zem. Zůstala jsem nehnutě stát na místě a zadívala se mu do očí, než mi pohled začal sklouzávat níž a níž. Jak já byla ráda že jsem se nemohla červenat! O to více v podobných chvílích, zatímco jeho tváře nabraly pěkný ruměnec. Nevím jak dlouho jsem ho paralizovala pohledem, ale až když se ke mě dostavilo uědomění, začala jsem cítit narůstající rozpačitost, se kterou jsem párkrát pohodila ocasem.
"Ehm," vydechnu prostě a nakonec rozpačitě odvrátím pohled stranou někam do místnosti, než se mu pro ručník nakonec natáhnu sama a podám mu ho jako kdyby se nic nestalo. I tak mě to stálo veškeré úsilí zachovat si klidnou tvář a hned jakmile si ode mě ručník vzal, vlítla jsem do koupelny, kde jsem se zavřela abych to rozdýchala.

Úlevně si povzdechnu když se mi podaří zavřít koupelnu bez toho aniž by mě pronásledoval. Okamžitě se mi na tváři rozlije připitomělý úsměv a jsem opravdu ráda za černou srst co pokrývá mé tělo. Přísahala bych že, bych bývala celá rudá, snad až po kolena a když jsem si ten moment vybavila zpětně, neubránila jsem se dalšímu úšklebku. Na šlověka byl opravdu dobře vivinutý a jeho tělo, ač jsem si to přiznala nebo ne, bylo prostě k nakousnutí. *Bože Nysso! Nad čím to proboha přemýšlíš?!* okřiknu sama sebe a svezu se po stěně do sedu, než si stydlivě zakryji táře. Ještě že mě nevidí... ještě že mě nevidí... Chvíli jsem tam jenom seděla a snažila se chytit svůj obvyklý klid, ale moc mi to zrovna nešlo, už jenom protože se stalo přesně to, co jsem chtěla. Víceméně jsem si chtěla prohlédnout jeho tělo, dokonce si na něj sáhnout, ale nečekala jsem že by mi to dovolil jenom tak. Vlastně jsem se ho... ehm ani nezeptala. Co když se se mnou teď nebude bavit? Vyděšeně vyskočím na nohy a chytnu se umyvadla, než prudce zvednu hlavu. Až teď si všimnu zrcadla, které viselo nad ním.
"Uuuá" vydechnu nevěřícně a trochu v šoku, než od zrcadla odskočím. *Vždyť vypadám naprosto hrozně! Jako nějaký... smeták!* Pomyslím si trochu ublíženě a pak si vzpomenu, že to samé mi řekl i Mikoto. S povzdechem se zadívám do umyvadla, než sáhnu po kohoutku a naberu si trochu vody, kterou si plácnu na obličej, než ji opět setřu. Ještě pořád jsem byla pohublá více než bych měla a má srst byla pořád matná a dlouhá. Zajímalo by mě, jestli se dám někdy plně do pořádku... teď jsem se za sebe opravdu styděla.
Když už se tak nějak uklidním, zaslechnu Mikotův hlas a tak sáhnu po klice a vyjdu ven.
"Já vím, já vím," vydechnu a nakonec vylezu z koupelny a zadívám se na Mikota, který se pohledu na mě očividně vyhýbal a... nedivila jsem se mu. Když vezme veškeré jídlo, vydám se za ním na chodbu a dávám stejně jako on pozor, aby nás nikdo neviděl.

S Mikotem jsme se naštěstí bez sebemenších problémů dostali zpátky do laboratoře. S povzdechem dojdu ke dveřím a když mi je Mikoto otevře, zalezu dovnitř a rozhodnu se Thěovi všechno vysvětlit. Byl rád, že mě vidí a tak mě jako první obejme a přitulí se ke mě. Lehce se pousměji a zadívám se na tácky odložené stranou. Společně se potom najíme, zatímco Mikoto se hrabal v záznamech a technice, které jsem nerozuměla. Sám asi nejlépe věděl co dělá a tak ho nechám pracovat a rozhodnu se sníst i jídlo, co tu zůstalo ze včerejška, určitě mi to neuškodí. U oběda jsem pár vět prohodila s Theem a vysvětlila mu, že si pro něj určitě přijdou a ať do té doby nedělá žádné hlouposti.
"Děkuji Theo," pousměji se a za chvíli se v cele objeví Mikoto s krabicí a tak se na něj zvědavě zadívám a pouze přikývnu, než se dá do vysvětlování. Tak nějak jsem pochopila jak se s tím pracuje a když mi nakonec ukázal lehký příklad na mé tlapě, pousměji si a strojek od něj vezmu. Odejdu od nich o pár metrů dál, než se k nim otočím zády a shodím ze sebe Mikinu, kterou odložím stranou.

Když už jsem se se strojkem naučila pracovat, sledovala jsem jak na zem padají závěje chlupů a sama jsem byla překvapena tím, kolik jich bylo. Byla jsem... opravdu zarostlá, skoro jako mědvěd. S povzdechem se vrhnu i na svůj ocas a když skončím, podám strojek Mikotovi, který mi oholí má záda. Na většině místech jsem se mohla oholit sama a když skončí, pousměji se a zadívám se na lopatky, na které jsem si dohlédla. Ještě jsem se k němu ani neotáčela, jenom jsem si přejela po bříšku, bocích rukama až na zadek kde... byly chlupy pořád dlouhé. S povzdechem se zadívám na Mikota, který snad vypadal že už skončil a tak se lehce zamračím, než se ušklíbnu a na tváři se mi objeví úšklebek, se kterým lehce rozevřu pusu v jakémsi milém gestu a máchnu ocasem tak, že mu přejede přes kořen nosu.
"Snad si nemyslíš, že jsi ještě skončil, vidíš... tady mám pořád dlouhé chlupy," řeknu a položím si ruce na zadek. Hodlala jsem mu to vrátit za ten spadlý ručník. Byla jsem sice ohebná a možná bych to nějak zvládla, ale tohle mi přišlo jako lepší řešení a navíc jsem si to užívala.

Celou dobu jsem stála a v tichosti jsem přemýšlela, než mi pohled sklouzl k zrcadlu, které bylo opřené o stěnu opodál. Hezky jsem tak viděla na Mikotův obličej a znovu jsem si vybavila tu situaci u něj v pokoji. Tváře mě lehce zaštípou a nespouštěla jsem z něj oči. Byla jsem ráda že neprotestoval, opravdu jsem chtěla mít srst zahlazenou všude a tak když skončil pousměji se, ale to už mě plácne přes zadek a postaví se na nohy. Párkrát zamrkám, protože jsem to od něj nečekala a tak se na něj rychle otočím a ťapnu ho za ramena, až ho nečekaným pohybem strhnu na zem, zatímco si na něj sednu a hned poté se k němu nakloním a oblíznu mu obličej.
"Jenom ti vracím co si zasloužíš," ušklíbnu se na něj a vycením na něj své zuby v širokém úsměvu.

Uvěznila jsem ho pod sebou a opravdu jsem se u toho bavila. Měla jsem radost, po dlouhé době jsem se cítila volnější, svobodnější než kdy jindy a to i přes skutečnost, že jsem byla stále zavřená v laboratoři. Mikoto mi ukázal věci, které jsem dávno zapomněla. Ukázal mi jak se bavit, jak se smát, jak brečet... Ukázal mi co všechno jsem kdysi uměla a co mi má apatie k životu, za celá ta staletí vzala. Ušklíbne se s tím, že neví kdo tady pobíhá nahý a vzpomenu si na na jeho nahé tělo. Chtěla jsem mu odpovědět, že jsme si teď teda kvit, ale dříve než jsem to udělala, mě chytil za boky a uvěznil pod svým tělem. Vyjeveně se na něj zadívám a doslova ho propálím překvapeným pohledem, když mi do ucha zašeptá že tuhle hru můžeme hrát oba dva a abych toho potom nelitovala. Tahle slova mi zavrněl do ucha, než se rychle postavil a hodil po mě mikinu. Ještě chvíli jsem ležela na zemi a jenom ho sledovala, než jsem se zakřenila a v sedu jsem si začala oblékat mikinu.
"Nemyslím si, že bych toho litovala," dodám s úsměvem, než vyskočím na nohy a věnuji Mikotovi krátký pohled, než se zadívám na Thea a až teď si uvědomím, že tu celou dobu byl.
"Eheh, Theo!" řeknu rozpačitě a pomalu se k němu vydám, než ho poplácám k rameni a zaašeptám mu něco do ucha.

Byla jsem ráda že to Theo nijak nekomentoval a tak se akorát pousměji a zadívám se na Mikota, který najendou vyletěl ven se smetákem v ruce. Když se otočí s tím že si jdou nejspíše pro Thea, rychle posbírám všechny věci, hodím je na tácky a podám je mikotovi, než za ním dveře od cely zavřu. Svou srst okamžitě rozeženu po celé cele a povzdechnu si, než se zadívám na Thea.
"Jak jsem slíbila, přijdu si pro tebe ano? Tak hlavně nezlob," řeknu mu a přikývne, než se s nim v náručí posadím na zem do chomáče chlupů a párkrát zamrkám směrem k Mikotovi, když za vdeřmi zahlédnu několik hlav od vědců a tak se netrpělivě zadívám tím směrem a začnu je propalovat pohledem. Nechtěla jsem jim Thea dát, ale on to zvládne... jen se nesmí za žádnou cenu dozvědět, že je původní. Sice nikdy nevyroste, ale i tak... jsem byla trochu na pochybách a doufala jsem, že všehcno bude v pořádku. Přitáhnu si mládě blíže k tělu obejmu ho rukama, věděla jsme že jestli dovnitř pustí mikota, budu muset hrát... a tak jsem ho držela co to jenom šlo.

Sledovala jsem je, než jsem pozornost přemístila na Thea, kterého jsem pohladila po hlavě a zadívala jsem se mu do očí. Jeho modré oko se na mě zvědavě zadívalo a tak si povzdechnu. Něco mu opět zašeptám do uší a tak jen přikývne a natiskne se na mě. za chvíli se ale ve dveřích objeví Mikoto a když je za sbeou zavře a sdělí mi náš problém, zapřemýšlím, než mě něco napadne. Pokud už budeme muset hrát divadlo, tak ať u toho není Theo, ale také by mohlo zabrat i něco jiného. Hned jamile ke mě rudovlasý mladík udělal jeden krok, okamžitě na něj začnu syčet, mé zorničky se až agresivně rozšíří a nasadím ten nejvystrašenější pohled, co jsem uměla. Ocas ihned stáhnu mezi nohy a odskočím od nich dozadu, kde se začnu krčit v rohu. Okamžitě se mi naježí chlupy... nebo alespoň část z nich a schovám hlavu do rohu místnosti, co nejvíce k zemi, než se tam celá skrčím.

Doufala jsem že to vyjde a tak jsem se i nadále krčila v rohu místnosti a čekala až vědci opustí místnost. Zároveň jsem ale nevěděla jestli to udělali a akorát jsem se krčila v rohu a třásla jsem se. Ruce jsem měla položené na hlavě a držela si přitáhlé uši. Zůstanu tak stát a zamyslím se nad tím, jak dlouho tohle všechno bude ještě trvat. Otravovali nás sice méně častěji, ale co když nám to jendou nevyjde? Co když mi jednou Mikoto bude muset opravdu ublížit? Nebo hůř! Co když mu jendou ublížím já? Znovu se pevně chytím za hlavu a křečovitě sevřu svoje vlasy. Tiskla jsem víčka pevně k sobě a s přerývaným dechem, jsem čekala, až se budu moci vrátit do normálního stavu. Tohle hraní pro mě bylo psychcky náročné a abych pravdu řekla, necítila jsem se úplně nejlíp. Oproti tomu jak mi bylo než mě našel Mikoto, to bylo ale nic. Navíc jsem teď přemýšlela nad Theem, budu vůbec schopná ho odsud dostat? A dostanu se odsud vůbec někdy já? A chtěla jsem? Ano chtěla, ale zároveň jsem se toho života tam venku neskutečně bála.

Najendou když se mnou někdo zatřese, přestanu se třást a opatrně se otočím. Hned jak uvidím Mikotův úsměv, povzdechnu si a pro jistotu obhlédnu celou místnost, než se mu vrhnu kolem krku a šťastně mu oblíznu obličej. Na malou chvíli ho k sobě přimáčku vší silou, než ho pustím a trochu se pousměji. Theo už tu taky nebyl a tak se nakonec postavím a omluvně se na Mikota zadívám.
"Promiň, možná moc přehrávám, ale je to jendoduché když si vzpomenu na všechny ty roky v kleci," vydechnu s úsměvem a nakonec se zadívám na ten bordel všude po cele.
"Umh, donesl by jsi mi smeták? Uklidním to," řeknu mu a zadívám se na tu spoušť pod našima nohama. No kdyby to bylo teprve na jendom místě, bylo by to podezřelé, jako kdybych držela což... vlastně byla pravda, ale takhle to nepůsobilo moc nedůvěřivě a udělala jsem to schválně.

Párkrát zmateně zamrkám když mě obejme hned po tom, co mě seřve s tím že se mám krotit a v dalším momentu odběhne pro smeták, který mi hodí a řekne že jsme mohli použít mě. Přimhouřím oči a opřu se o smeták, než ho začnu propalovat pohledem.
"Pffft," vypadne ze mě, než se dám uraženě do zametání a povzdechnu si u toho. Záleželo mi na něm a toho jsem se trochu bála. Zároveň jsem si prostě nemohla pomoci, byl opravdu úžasný a tolik jsem mu toho dlužila. Zachránil mi život hned několikrát a choval se ke mě hezky. Hádala jsem že jeho borcení hezkých situací prostě patří k jeho povaze a tak se nad tím jenom pousměji, než se dám do zametání, u čehož si začnu pobrukovat. Tak nějak jsem se za chvíli nechala unést a začala jsem se smetákem v ruce tancovat, naprosto jsem se zapomněla hlídat a úplně jsem vypustila že by tu někdo mohl být. teď mi to bylo jedno, byla jsem spokojená a prostě to vystupovalo na povrch, i když mohlo každou chvíli přijít něco nepěkného, co se mě zase pokusí srazit k zemi. Na krátkou chvíli se zadívám na šňůrku na mikině, než ji vytáhnu a stáhnu si vlasy do culíku a pokračuji v zametání.

Uklízení mi šlo jako po másle a a chviličku jsem měla chomáčč chlupů v rohu a tak se pousměji, ale rozhodnu se zamést ještě ty drobné chloupky, které se válely kousek opodál. Jenže v tom mě kdosi chytí za boky a když se na něj zadívám a ujistím se o tom že je to mikoto, uklidním se z nečekaného doteku a párkrát zamrkám s pohledem upřeným do jeho zlatavých očí. Okamžitě mi sebere smeták a odhodí ho stranou, než se mnou zanče tančit. Zprvu jsem trochu zpanikařila, protože jsem ještě nikdy netančila a chtěla jsem mu to vpálit přímo do očí, jenže to vypadalo, že to ví a tak se mě snaží vést. Broukal si jistý druh melodie a tak jsem se do ní zaposlouchala a snažila jsem se s ním držet krok co to jenom šlo a nepošlapat mu u toho nohy. Na malou chvíli jsem si představila, jak úžasně by se tancovalo za poryvu větru, kdy mi má schopnost umožňovala se takřka vznášet. S úsměvem se zadívám na Mikota a zahledím se do jeho očí. Za chvíli jsme byli oba dva sehranní a když melodie skončí, pousměji se a ukloním se mu.
"Tancuješ opravdu úžasně..." vydechnu fascinovaně a utáhnu si náhradní "gumičku" ve vlasech.