Fascinovaně se dívala na oheň v mé dlani a nechala se usušit, chvíli vypadala trochu víc živá, ale v momentě, kdy jsem odešel se výraz v jejích očích změnil opět na apatický. Když se však vrátím s mikinou a jí dojde, co chci udělat, vyskočí na nohy, přepadne dozadu, začne na mě vrčet a agresivně švihat ocasem. Chvíli ji nehnutě sleduji, než si povzdechnu, obleču si mikinu a zase se vydám pryč za dveří. Nehodlal jsem jí ji nutit, rozhodně ji nechtěla, i když jsem netušil proč. Teď jsem přemýšlel, jestli jí donést jídlo, nebo ji nechat odpočinout. Když si však vzpomenu, že málem usínala ve vaně, rozhodnu se nechat ji vyspat a tak se jen tiše pustím do práce. Věděl jsem, že tady jsou kamery, které by mi mohly dělat problém a tak jsem se hodlal dostat do bezpečnostního systému a vytvořit pár smyček, které můžu přehrávat, když budu dělat něco, co bych neměl.
3 posters
Mikoto & Nyssa & Kael
Mikoto- Posts : 424
Join date : 31. 03. 18
Nyssa- Posts : 210
Join date : 31. 03. 18
Zdálo se, že mé chování pochopil a když si mikinu tedy nasadil a odešel, svezla jsem se po skle zase do sedu a nakonec se na zem úplně natáhla. Dveře se za ním zavřely a cvaknutí zámku mě donutilo podívat se tím směrem. Chvíli jsem jenom nepřítomně hleděla před sebe, než jsem se stáhla do klubíčka a podepřela si hlavu rukama abych ji neměla na studené zemi. Až usnu, nebude tady a všechno bude zase při starém... s tímto jsem se za malou chvíli opravdu ponořila do spánku, nebylo to v tomhle stavu vůbec těžké a tak jsem v zápětí na to co jsem zavřela oči, okamžitě spala. Ani tentokrát mě nečekal klidný spánek, už jsem si na noční můry zvykla a tak nebylo divu, že jsem se z nich každou chvíli násilím budila a v zápětí hned na to, do nich znovu upadala.
Mikoto- Posts : 424
Join date : 31. 03. 18
Nakonec se mi povede dostat se až do systému a zcela se ponořím do práce, povedlo se mi zakrýt všechny stopy toho, že se někdo dostal, kam neměl a dostal jsem se i ke složkám, které by vyžadovaly přístupové kódy někoho významnějšího. Raději však přestanu pokoušet své štěstí a zadívám se na Nyssu. Chvíli pozoruji, jak spí, občas sebou škubla, pootevřela oči, ve kterých se zračil strach, než znovu usnula. Povzdechnu si a pustím se znovu do čtení složek, ke kterým jsem přístup měl. Stále jsem však kontroloval drobnou elinku a po pár hodinách dostanu hlad. Vydám se sehnat si něco k jídlu a byl jsem opravdu rád, že vědci měli možnost bydlet přímo v laboratoři. Byl to sice jen jediný, malý pokoj s koupelnou, ale i tak se tam vešla lednička a sporák. Ohřeji si jídlo, které rychle sním a poté začnu hledat něco pro Nyssu. Ano, přidělovali jí jídlo, ale... Ten hnus v sobě neměl snad žádné živiny. Ohřeji jí skleničku mléka a rozhodnu se jí udělat nějaké maso. Přeci jen byla z části kočkovitá šelma a tak ho potřebovala ze všeho nejvíc. Ale také vitamíny, kterých je nejvíc v ovoci... Nakonec se vydám zpátky za ní s uvařeným masem s trochou zeleniny, sklenicí mléka a miskou čerstvého ovoce.
Nyssa- Posts : 210
Join date : 31. 03. 18
Zdálo se mi spoustu nočních můr, ale jedna z nich byla přeci jenom silnější než všechny ostatní a tak jsem se po několikati hodinách probudila a natáhla se na zem jako člověk. Jenom jsem pozorovala podlahu, která mi už nepřišla ani studená. Místo pod sebou jsem měla vyhřáté a tak jsem jenom sledovala prach a špínu na zemi, která byla pokrytá šrámy, starou, zaschlou krví a mými chlupy. Opatrně jsem se postavila na nohy a chvíli získávala rovnováhu, než jsem konečně usoudila, že se na nich udržím. Rozešla jsem se k průhlednému sklu, na které jsem položila obě ruce a zadívala jsem se do mísntostí za ní. Na všechny ty přístroje, počítače, kamery a dveře, které vedly z místnosti pryč. Opřená rukama o sklo jsem je pozorovala a jenom tam nehnutě stála. Jediné co občas změnilo směr, byl pohled mých očích, které zkoumaly celou místnost, kterou jsem dobře znala a za celá ta léta se vůbec nezměnila, až na prach, který pokrýval většinu vrstev různách věcí. Najendou se dveře rozevřely a tak se do nich zadívám a zapřu většinu váhy do dlaní, které jsem měla natisknuté na skle.
Mikoto- Posts : 424
Join date : 31. 03. 18
V jedné ruce jsem měl tácek s jídlem a druhou jsem zápasil s otevíráním dveří, nakonec se mi to však povede a můj pohled sklouzne na Nyssu, která se tiskla na průhledné sklo a pozorovala mě.
"Dobré ráno," řeknu a prohlédnu si ji. Vypadala lépe, už se také udržela na nohou. Na jednu stranu těla se jí však lepil prach a černá srst. Co jsem čekal, vždyť spala na špinavé podlaze. Nijak to nekomentuji, jen se vydám k ní do cely a podám jí tácek s jídlem.
"Najez se, potřebuješ to, sotva stojíš na nohou," řeknu jí a zamračím se, když mi pohled sklouzne na její tenké, kostnaté nohy. Přemýšlel jsem, jestli bude chtít i teď, abych to ochutnal, ale kdo ví? Nejspíš ano, určitě mi ještě nevěří.
"Dobré ráno," řeknu a prohlédnu si ji. Vypadala lépe, už se také udržela na nohou. Na jednu stranu těla se jí však lepil prach a černá srst. Co jsem čekal, vždyť spala na špinavé podlaze. Nijak to nekomentuji, jen se vydám k ní do cely a podám jí tácek s jídlem.
"Najez se, potřebuješ to, sotva stojíš na nohou," řeknu jí a zamračím se, když mi pohled sklouzne na její tenké, kostnaté nohy. Přemýšlel jsem, jestli bude chtít i teď, abych to ochutnal, ale kdo ví? Nejspíš ano, určitě mi ještě nevěří.
Nyssa- Posts : 210
Join date : 31. 03. 18
Najednou se dveře na konci místnosti otevřou a tak k nim upřu zrak, když se v nich objeví Mikoto. Párkrát zamrkám a chvíli si ho prohlížím, nesl sebou nějaký tácek, na kterém jsem po chvíli rozeznala rzůné druhy jídel. Zhluboka se nadechnu a zůstanu natisknutá na skle,zatímco mi popřeje dobré ráno.
"Dobré," odvětím ze slušnosti a už vůbec mě nepřekvapuje, že se rozejde ke mě do cely, jako kdyby tím nic neriskoval, jako kdyby to nic nebylo. Okamžitě mě do nosu udeří vůně jídla a tak hladově polknu pár slin, než od něj ustoupím trochu dozadu. Chvíli jsem ho pozorovala, než jsem naklonila hlavu na stranu a čekala, až jídlo sám ochutná. Nemohla jsem mu věřit, choval se ke mě sice hezky, ale to všechno mohla být zároveň i přetvářka k tomu, aby mě zase mohli někam odvléct a to jsem nechtěla. Kromě toho, už mě dlouho nevydírali. Týdny tu nikdo nebyl, od posledního hlídače... který se nakonec sám oběsil. Ruce přiložím trochu více k tělu a po chvilce si promnu chudé zápěstí. Jedna z mých velkých výhod bylo zatahování drápů a tak jsem se nemusela bát že bych si nějak ublížila. Rostly rychle a už mi je naštěstí nikdo dlouho nestříhal.
"Dobré," odvětím ze slušnosti a už vůbec mě nepřekvapuje, že se rozejde ke mě do cely, jako kdyby tím nic neriskoval, jako kdyby to nic nebylo. Okamžitě mě do nosu udeří vůně jídla a tak hladově polknu pár slin, než od něj ustoupím trochu dozadu. Chvíli jsem ho pozorovala, než jsem naklonila hlavu na stranu a čekala, až jídlo sám ochutná. Nemohla jsem mu věřit, choval se ke mě sice hezky, ale to všechno mohla být zároveň i přetvářka k tomu, aby mě zase mohli někam odvléct a to jsem nechtěla. Kromě toho, už mě dlouho nevydírali. Týdny tu nikdo nebyl, od posledního hlídače... který se nakonec sám oběsil. Ruce přiložím trochu více k tělu a po chvilce si promnu chudé zápěstí. Jedna z mých velkých výhod bylo zatahování drápů a tak jsem se nemusela bát že bych si nějak ublížila. Rostly rychle a už mi je naštěstí nikdo dlouho nestříhal.
Mikoto- Posts : 424
Join date : 31. 03. 18
Ustoupí dozadu a zadívá se na mě pohledem, který křičel: 'Ty první.' Povzdechnu si a až teď si všimnu, že jsem nevzal žádné příbory... A to možná bylo dobře. Vezmu jedno maso, naberu na něj trochu zeleniny, kus si z něj ukousnu, než si vezmu kus jablka a napiji se mléka. Zadívám se na Nyssu přede mnou a lehce nadzvednu obočí, jako bych tím gestem říkal: 'Stačí?' Podám jí tácek s jídlem a doufám, že to všechno sní. Musela být opravdu hladová a také se tak tvářila. Jakmile si tácek vezme, vytratím se znovu pryč z cely a za chvíli se vrátím s kýblem plným vody a mopem. Dám se do vytírání podlahy a k mému překvapení zjistím, že je bílá stejně jako zbytek místnosti. Rozhodně tak nevypadala....
"Potřeboval bych ti pak vzít trochu krve... Pochopím, když nebudeš chtít a nebudu tě nutit. Mám ale pocit, že jsi nemocná a pokud je to nějaká infekce, jinak to nezjistím," řeknu jí a znovu vyždímám špinavou hadru, naštěstí to šlo celkem rychle a brzy tady bude čisto.
"Od čeho je všechna ta krev?" zeptám se při drhnutí obzvláště velkého, černo-červeného fleku zaschlé krve.
"Potřeboval bych ti pak vzít trochu krve... Pochopím, když nebudeš chtít a nebudu tě nutit. Mám ale pocit, že jsi nemocná a pokud je to nějaká infekce, jinak to nezjistím," řeknu jí a znovu vyždímám špinavou hadru, naštěstí to šlo celkem rychle a brzy tady bude čisto.
"Od čeho je všechna ta krev?" zeptám se při drhnutí obzvláště velkého, černo-červeného fleku zaschlé krve.
Nyssa- Posts : 210
Join date : 31. 03. 18
Sledovala jsem jak si nabral kousek masa, zeleniny, napil se mléka a dokonce si vzal i ovoce z misky. Hned jak to udělal, naše oři se opět střetly a s nadzvendutým obočím mi podal tácek. Ještě chvíli jsem se na něj koukala, než jsem se posadila, tácek jsem hodila na zem a začala jsem do sebe házet jedno jídlo za druhým. Než vůbec stačil přijít, měla jsem to celé spořádané a tak jsem od sebe tácek jenom odsunula a zadívala se na Mikota v momentě, co se zase objevil v místnosti. Výrazně nakloním hlavu na stranu a když zalsechnu čvachtání vody, zastříhám ušima. On... umýval podlahu? Párkrát překvapeně zamrkám a postavím se na nohy. Když si všimnu že se mi špína lepí na jeden bok, kde jsem spala, oklepu si ji tlapou a přešlápnu na místě. Trochu se od mikota vzdálím a jenom ho pozoruji. Pokud si dobře pamatuji, zem bývala bílá, stejně jako stěny, které byly sem tam také pokryté špínou, ale zem toho odnesla asi nejvíce. Zhluboka se nadechnu a olíznu si bradu od mléka. Chtěl moji krev, no i tak si ji mohl vzít násilím a za celou tu dobu z ní stejně nic nezjistili. Vytvořit nesmrtelného Elina se jim zatím nepodařilo a vypadalo to, že se budou muset spokojit s tím, co dokázali, proto jsem už ani moc nerozuměla tomu, proč si mě tady dřží jako nějakou zašlou trofej. To jídlo které mi donesl, bylo výborné... musel ho vařit sám. Lehce mi zakručí v břiše a když se zeptá, od čeho je ta krev, zůstanu paralizovaně stát na místě. Na malý moment se ponořím do nepříjemných vzpomínek, než sklopím pohled na své tlapy a hned poté na zaschlou louži krve, kterou se snažil vydrhnout.
"Od... mých druhů, nepřátel i přátel," vydechnu a pomalu k němu dojdu, než si dřepnu a přejedu rukou po kraji zaschlé louže krve.
"Tahle je od mláděte, kterému mohlo být sotva deset let. Stejně jako já věděl, že se odsud nikdy nedostane a že pokud ho nezabiju já, udělají to oni a vezmou sebou i další... vzal tedy mou ruku do těch svých drobných tlapek a se slovy, že se smrti nebojí, si mými drápy přímo přede mnou podřezal vlastní hrdlo," vysvětlím mu ke skvrně, kterou se snažil pracně vydrhnout a natáhnu špinavou tlapku ke kyblíku, kde si ji omyji.
"Od... mých druhů, nepřátel i přátel," vydechnu a pomalu k němu dojdu, než si dřepnu a přejedu rukou po kraji zaschlé louže krve.
"Tahle je od mláděte, kterému mohlo být sotva deset let. Stejně jako já věděl, že se odsud nikdy nedostane a že pokud ho nezabiju já, udělají to oni a vezmou sebou i další... vzal tedy mou ruku do těch svých drobných tlapek a se slovy, že se smrti nebojí, si mými drápy přímo přede mnou podřezal vlastní hrdlo," vysvětlím mu ke skvrně, kterou se snažil pracně vydrhnout a natáhnu špinavou tlapku ke kyblíku, kde si ji omyji.
Mikoto- Posts : 424
Join date : 31. 03. 18
Neodpověděla mi, jestli si můžu vzít její krev a tak se na ni krátce zadívám s tím, že se jí zeptám později. S jehlou v ruce a buď mě to nechá udělat, nebo mě pošle do háje a já ji nutit rozhodně nebudu. Zrovna jsem drhl obzvláště velký flek krve, když si klekne vedle mě a vysvětlí mi, co se stalo. V momentě, kdy mi řekne, co se stalo, hadr v mojí ruce začne hořet a tak ho rychle hodím do kýble s vodou a prudce vyskočím na nohy.
"Zasraní bastardi!" zařvu naštvaně a jsem opravdu rád, že jsem zapnul smyčku na videu, která ukazuje spící Nyssu a mě, jak pracuji na počítači. Nechtěl jsem, aby tohle slyšeli, ale nemohl jsem si pomoct.
Odfrknu si, než dojdu ke kýblu s vodou a vytáhnu z něj ohořelý hadr, který jsem naštěstí víceméně zachránil od mé magie, kterou jsem v tom okamžiku nekontroloval a znovu se zuřivě pustím do vytírání, jako by za to mohla samotná podlaha.
"Zasraní bastardi!" zařvu naštvaně a jsem opravdu rád, že jsem zapnul smyčku na videu, která ukazuje spící Nyssu a mě, jak pracuji na počítači. Nechtěl jsem, aby tohle slyšeli, ale nemohl jsem si pomoct.
Odfrknu si, než dojdu ke kýblu s vodou a vytáhnu z něj ohořelý hadr, který jsem naštěstí víceméně zachránil od mé magie, kterou jsem v tom okamžiku nekontroloval a znovu se zuřivě pustím do vytírání, jako by za to mohla samotná podlaha.
Nyssa- Posts : 210
Join date : 31. 03. 18
Znovu jsem se zamyslela nad flekem na podlaze a když se zasekne na místě, párkrát zamrkám. Hadr v jeho ruce začne hořet a tak se na něj paralizovaně zadívám, než ho hodí do kýble s vodou. V momentě kdy prudce vyskočí na nohy a zařve, jsem se jedním rychlým a velkým skokem dostala na druhou stranu místnosti co nejdál od něj a postavila se do bojové pozice s úmyslem se bránit. Vyvalila jsem na něj oči a pramínky vlasů mi odkryly snad celou tvář a ulehly až na mých zádech. Propalovala jsem ho velkýma očima a čekala co udělá. On se však zohl pro hadru v černém kyblíku a začal drhnout podlahu, jako kdyby mohla za problémy celého světa. Chvíli jsme ho sledovala, než jsem se uvolnila a začala jsem se smát jako vyšinutá, že jsem se u toho i několikrát zakuckala. Hned na to se mi ale udělalo špatně a tak jsem se sesunula na kolena a povzdechla si.
Mikoto- Posts : 424
Join date : 31. 03. 18
Ani si nevšimnu, že poplašeně odskočila na druhou stranu místnosti, místo toho propaluji pohledem špinavou podlahu a znovu vymáchám špinavou hadru v ještě špinavější vodě. Naštěstí jsem měl už skoro hotovo. Najednou se však místností rozezní smích a tak se překvapeně otočím na Nyssu, která pomalu kvůli smíchu ani nemohla dýchat. Zamračím se a propálím jí pohledem, kašlala a vůbec to neznělo hezky a nakonec se přestane smát úplně a dopadne na kolena. Rozejdu se k ní a lehce jí ťuknu prsty do čela.
"Říkal jsem, že jsi nemocná! Měla by ses šetřit a ne se tady dusit vlastním smíchem," vyčtu jí zamračeně a opatrně ji posadím na chladnou zem, která pro ni také nemohla být dobrá. Rychlými kroky vrazím z místnosti a po cestě sebou vezmu i kýbl s vodou a mop, než z jedné skříně vyhrabu vše potřebné na odebrání krve.
"Můžu ti odebrat trochu krve? Jinak nezjistím, co s tebou je..." zeptám se jí tiše a zůstanu stát asi dva metry od ní. Nevylučoval jsem možnost, že po tolika letech v laborce bude mít strach z jehel a tak jsem se k ní nechtěl moc přibližovat, dokud mi to ona sama nedovolí.
"Říkal jsem, že jsi nemocná! Měla by ses šetřit a ne se tady dusit vlastním smíchem," vyčtu jí zamračeně a opatrně ji posadím na chladnou zem, která pro ni také nemohla být dobrá. Rychlými kroky vrazím z místnosti a po cestě sebou vezmu i kýbl s vodou a mop, než z jedné skříně vyhrabu vše potřebné na odebrání krve.
"Můžu ti odebrat trochu krve? Jinak nezjistím, co s tebou je..." zeptám se jí tiše a zůstanu stát asi dva metry od ní. Nevylučoval jsem možnost, že po tolika letech v laborce bude mít strach z jehel a tak jsem se k ní nechtěl moc přibližovat, dokud mi to ona sama nedovolí.
Nyssa- Posts : 210
Join date : 31. 03. 18
Seděla jsem na zemi a snažila se popadnout dech, což se mi za chvíli podařilo. Neunikl mi Mikotův zamračený pohled, se kterým se ke mě rozešel a ťuknul mi do čela s několika výčitky. Párkrát jsem na něj zamrkala a zasmála se, než se odebral pryč z místnosti a vzal sebou i kýbel. Pomalu jsem zvedla ruku a položila si ji na čelo, kam mě před chvíli ťukl a pousmála se. Seděla jsem teď na zemi kam mi pomohl, ale i tak jsem sto dlouho nevydržela a postavila se. Mikoto byl az chvíli zase zpátky a držel v ruce jehlu, kterou jsem si prohlédla. Stál ode mě tak na dva metry a dokonce se mě ptal, jestli mi může odebrat trochu krve. Znovu se zadívám do jeho očí a když z nich nevyčtu žádné boční úmysly, rozejdu se blíže a natáhnu k němu ruku.
"Jehel se nebojím, dokud mi je násilím necpou do těla," vydechnu a v tichosti vyčkám až si ode mě krev vezme.
"Jehel se nebojím, dokud mi je násilím necpou do těla," vydechnu a v tichosti vyčkám až si ode mě krev vezme.
Mikoto- Posts : 424
Join date : 31. 03. 18
To, že se mi znovu smála zcela přejdu a raději ji jen pozoruji s jehlou v ruce, i ona mě chvíli pozorovala a humr jí zdá se přešel. Nakonec se ke mně rozejde a natáhne ke mně ruku. Poznamená, že se jehel nebojí, dokud jí je někdo násilím necpe do těla. Lehce přikývnu, než opatrně vezmu její ruku. Chvíli pozoruji místo, kde se obvykle bere krev lidem, ale s nimi... To bylo jiné. Žíly jsem mohl viděl, ale teď... Jsem viděl jen černou srst. Naštěstí byla tak hubená, že mi vůbec nedělalo problém žílu nahmatat. Opatrně jí napíchnu tak, aby jí to co nejméně bolelo, a nechám krev skrz jehlu stékat do zkumavky. Jakmile jí mám dost, zkumavku uzavřu a přiložím na místo kus vaty.
"Chvíli si to přidrž, přestane to krvácet," řeknu jí a vydám se ke dveřím, kterými projdu, ale nechám je otevřené. Krev rozdělím do několika zkumavek a dám do jednoho z přístrojů, který byl napojený k počítači. Bylo skvělé mít svou malou laboratoř, rozhodně jsem si nemohl stěžovat. Rozběhnu hned několik testů, než se pohodlně usadím na židli.
"Máš ještě hlad?" zeptám se a poté mi zazní v hlavě její slova o tom, že mě zabijí a měl bych být opatrnější.
"A neboj se, kamery nefungují, kdyby je někdo pozoroval, uvidí mě, jak pracuji na počítači a tebe, jak spíš... Dveře zvenku nikdo neotevře a nikdo nás ani nemůže slyšet," pousměji se a zadívám se na obrazovku počítače.
"Chvíli si to přidrž, přestane to krvácet," řeknu jí a vydám se ke dveřím, kterými projdu, ale nechám je otevřené. Krev rozdělím do několika zkumavek a dám do jednoho z přístrojů, který byl napojený k počítači. Bylo skvělé mít svou malou laboratoř, rozhodně jsem si nemohl stěžovat. Rozběhnu hned několik testů, než se pohodlně usadím na židli.
"Máš ještě hlad?" zeptám se a poté mi zazní v hlavě její slova o tom, že mě zabijí a měl bych být opatrnější.
"A neboj se, kamery nefungují, kdyby je někdo pozoroval, uvidí mě, jak pracuji na počítači a tebe, jak spíš... Dveře zvenku nikdo neotevře a nikdo nás ani nemůže slyšet," pousměji se a zadívám se na obrazovku počítače.
Nyssa- Posts : 210
Join date : 31. 03. 18
Přidržovala jsem si vatu na místě, kde mi ještě před chvílí prošla jehla kůží. Stála jsem na místě a hleděla na svou ruku, jako kdybych v ní hledala nějaký kdo ví jak složitý hlavolam. Po chvilce konečně přešlápnu a všimnu si, že jsou dveře od cely otevřené. Teď už jsem vůbec nerozuměla jeho chování a když mi vysvětlí několik věcí, najendou jsem nevěděla co na to říci.
"Proč tohle děláš?" vypadne ze mě a pomalu se rozejdu ke dveřím od cely s proskleným sklem, ale zastavím se až těsně před nimi. Chvíli si je jenom prohlížím, než do nich lehce šťouchnu abych se ujistila, že jsou opravdu otevřené. Nakonec od nich zase odejdu a sednu si na mnohem čistší podlahu a zadívám se na Mikota, který seděl za počítačem.
"Nabídli ti větší plat? Pohodlí? Povýšení? Nebo snad moc?" zeptám se ho zcela vážně a zamračím se.
"Proč se mě snažíš oblbnout tím, že jsi dobrý člověk? Nikdo z vás není dobrý! Všichni se vyžíváte ve věcech, které lidskost doslova popírají! Vykládáte že jsme zrůdy a sami jste tvůrci těch nějvětších zrůdností a ohavností, které se rodí ve vašich srdcích!" můj hlas už nebyl tolik klidný, byl hlasitý a plný vzteku.
"Stejně jako ta vaše hloupá válka! Andělé, padlí andělé, temní andělé, lidé.... není to jedno? Všichni jste zrůdy... napovrch se tváříte jinak, ale od čistoty máte všichni daleko!" zavrčím naštvaně a v tu samou chvíli mě popadne neuvěřitelný vztek, se kterým vší silou udeřím do skla před sebou.
"Nenávidím tenhle život," zavrčím a zůstanu paralizovaně stát na místě. Až teprve teď ucítím jak mě začala bolet ruka a tak ji zase svěsím podél těla a sklopím pohled k zemi.
"Proč tohle děláš?" vypadne ze mě a pomalu se rozejdu ke dveřím od cely s proskleným sklem, ale zastavím se až těsně před nimi. Chvíli si je jenom prohlížím, než do nich lehce šťouchnu abych se ujistila, že jsou opravdu otevřené. Nakonec od nich zase odejdu a sednu si na mnohem čistší podlahu a zadívám se na Mikota, který seděl za počítačem.
"Nabídli ti větší plat? Pohodlí? Povýšení? Nebo snad moc?" zeptám se ho zcela vážně a zamračím se.
"Proč se mě snažíš oblbnout tím, že jsi dobrý člověk? Nikdo z vás není dobrý! Všichni se vyžíváte ve věcech, které lidskost doslova popírají! Vykládáte že jsme zrůdy a sami jste tvůrci těch nějvětších zrůdností a ohavností, které se rodí ve vašich srdcích!" můj hlas už nebyl tolik klidný, byl hlasitý a plný vzteku.
"Stejně jako ta vaše hloupá válka! Andělé, padlí andělé, temní andělé, lidé.... není to jedno? Všichni jste zrůdy... napovrch se tváříte jinak, ale od čistoty máte všichni daleko!" zavrčím naštvaně a v tu samou chvíli mě popadne neuvěřitelný vztek, se kterým vší silou udeřím do skla před sebou.
"Nenávidím tenhle život," zavrčím a zůstanu paralizovaně stát na místě. Až teprve teď ucítím jak mě začala bolet ruka a tak ji zase svěsím podél těla a sklopím pohled k zemi.
Mikoto- Posts : 424
Join date : 31. 03. 18
Odlepím pohled od obrazovky a zadívám se na Nyssu, která stále těsně u dveří a přesvědčovala se, že jsou opravdu otevřené.
"Mám své vlastní důvody," odpovím jednoduše na její otázku a sleduji, jak se šla posadit na podlahu ve své cele. Zamračeně se mě zeptá, co mi nabídli, ale než stihnu odpovědět, začne na mě naštvaně křičet, že jsme všichni stejné zrůdy. Prudce udeří do skla, které nás oddělovalo a rozzlobeně mě probodne pohledem. I já naštvaně vyskočím na nohy a zhluboka se nadechnu.
"Nepřirovnávej mě k nim! Moc dobře vím, co jsou zač! Nejsem jako-" když zaslechnu její tichá slova o tom že nesnáší tenhle život, zaseknu se a všechen vztek mě přejde. Zadívám se na ni, paralyzovaně stála na místě a dívala se přímo před sebe.
"Nysso," oslovím ji tiše, ale najednou jsem netušil, co říct.
"Vím, že to není fér, tohle si nezasloužíš, nikdo z vás si to nezaslouží. Neměli by jste být zavření, jako nějaká zvířata... Z toho, co jsem viděl, jste mnohem lepší osoby, než kdokoliv tady," vydechnu tiše a natáhnu k ní ruku, kterou položím na sklo.
"Moc dobře si uvědomuji, jak jsou všichni zkažení, ale... Nic s tím nemohu udělat.... Zatím... Omlouvám se, víc toho udělat nemohu," řeknu klidným, tichým hlasem, zatímco se jí upřeně dívám do očí. Najednou se však ozve pípání od počítače a tak se můj výraz změní opět v neutrální a otočím se k počítači, jako by se právě nic nestalo. Posadím se na židli, očima přelétnu výsledku a jemně se zamračím. Ano, byla nemocná, vypadalo to na nějakou infekci, nejspíš zápal plic. Odrazím se nohama od země a na židličce odjedu téměř přes celou místnost ke skříňce s nejrůznějšími látkami, ve které se začnu přehrabovat.
"Mám své vlastní důvody," odpovím jednoduše na její otázku a sleduji, jak se šla posadit na podlahu ve své cele. Zamračeně se mě zeptá, co mi nabídli, ale než stihnu odpovědět, začne na mě naštvaně křičet, že jsme všichni stejné zrůdy. Prudce udeří do skla, které nás oddělovalo a rozzlobeně mě probodne pohledem. I já naštvaně vyskočím na nohy a zhluboka se nadechnu.
"Nepřirovnávej mě k nim! Moc dobře vím, co jsou zač! Nejsem jako-" když zaslechnu její tichá slova o tom že nesnáší tenhle život, zaseknu se a všechen vztek mě přejde. Zadívám se na ni, paralyzovaně stála na místě a dívala se přímo před sebe.
"Nysso," oslovím ji tiše, ale najednou jsem netušil, co říct.
"Vím, že to není fér, tohle si nezasloužíš, nikdo z vás si to nezaslouží. Neměli by jste být zavření, jako nějaká zvířata... Z toho, co jsem viděl, jste mnohem lepší osoby, než kdokoliv tady," vydechnu tiše a natáhnu k ní ruku, kterou položím na sklo.
"Moc dobře si uvědomuji, jak jsou všichni zkažení, ale... Nic s tím nemohu udělat.... Zatím... Omlouvám se, víc toho udělat nemohu," řeknu klidným, tichým hlasem, zatímco se jí upřeně dívám do očí. Najednou se však ozve pípání od počítače a tak se můj výraz změní opět v neutrální a otočím se k počítači, jako by se právě nic nestalo. Posadím se na židli, očima přelétnu výsledku a jemně se zamračím. Ano, byla nemocná, vypadalo to na nějakou infekci, nejspíš zápal plic. Odrazím se nohama od země a na židličce odjedu téměř přes celou místnost ke skříňce s nejrůznějšími látkami, ve které se začnu přehrabovat.
Nyssa- Posts : 210
Join date : 31. 03. 18
Byla jsem plná vzteku, strachu a zoufalství. S nově získanou energií má apatie pomalu odeznívala a to jsem nepovažovala za správné. Poslouchala jsem jeho hlas, slova a zřejmě jsem ho vytočila. Nechtěl abych ho k ni přirovnávala, ale hned poté se zasekl a nic neříkal. Ihned na to mě oslovil a začal se omlouvat, že si je těch věcí moc dobře vědom a že mi nemůže pomoci.
"Nechápeš to, nemáme právo se jim vzpírat. Jsme... jsme jenom majetkem, který jim patří, který vytvořili... kterému dali život. Nikdy jsme nebyli nic víc, nikdy jsem nebyla nic víc. Nedokážu se považovat za osobu, protože část mě pořád touží po smrti, po utrpení, po bolesti. Ta temnota je všude... lepí se mi na kůži, drápy, na srst... nedokážu se ji zbavit... v jádru jsem stejně zkažená jako oni!" zavrčím a až po chvilce zvednu hlavu někam k němu. V počítači se ozve zapípání a v tu samou chvíli odjede na židličce přes celou místnost. Zůstanu tam ještě chvíli stát a když se mi do očí nahrnou slzy, raději se ke sklu otočím zády.
"Má stvořitelka byla tou nejkrásnější andělskou bytostí. Dodnes si pamatuji její sněhobílé vlasy, jejichž konečky sahaly až na zem. Její úsměv a ten pár nádherných bílých křídel," vydechnu tiše a vezmu do ruky pár pramínku svých vlasů, než si je vyškubnu a odhodím někam stranou. Pomalu se rozejdu ke dveřím, které zavřu.
"Nic po tobě nežádám, nic po tobě nechci. Tenhle život už mi stejně nemá co nabídnout ani vzít," vydechnu a odstoupím ode dveří, jejichž váhu několikrát znásobím.
"Ne mě. Tenhle život už bere jenom jiným. Dokud budu žít tady dole, budou jiní umírat. Umírat ti, kteří si to vůbec nezaslouží, kteří se sotva narodili," vydechnu a znovu položím ruce na sklo, než se zadívám na padlého za ním. Váhavě se na něj pousměji a do očí se mi nahrnou slzy. Chtěla jsem si ho pořádně prohlédnout.
"Děkuji, že jsi byl na mě hodný, ať už jsou tvé důvody jakékoli," vydechnu a na krátkou chvíli se zadívám na čistou podlahu pod nohama a pousměji se, než si dřepnu a přejedu po ni konečky prstů, které zůstanou čisté.
"Je mi až skoro líto, že ji zase zašpiním... Tolik jsi se nadřel s jejím čištěním," pousměji se, postavím a věnuji mu jeden krátký pohled, než si na pravé ruce vytvořím magické drápy, které zaněkolikrát zaostřím s úmyslem si podříznout krk. Nic jednoduššího mě v tu chvíli nenapadlo.
"Nechápeš to, nemáme právo se jim vzpírat. Jsme... jsme jenom majetkem, který jim patří, který vytvořili... kterému dali život. Nikdy jsme nebyli nic víc, nikdy jsem nebyla nic víc. Nedokážu se považovat za osobu, protože část mě pořád touží po smrti, po utrpení, po bolesti. Ta temnota je všude... lepí se mi na kůži, drápy, na srst... nedokážu se ji zbavit... v jádru jsem stejně zkažená jako oni!" zavrčím a až po chvilce zvednu hlavu někam k němu. V počítači se ozve zapípání a v tu samou chvíli odjede na židličce přes celou místnost. Zůstanu tam ještě chvíli stát a když se mi do očí nahrnou slzy, raději se ke sklu otočím zády.
"Má stvořitelka byla tou nejkrásnější andělskou bytostí. Dodnes si pamatuji její sněhobílé vlasy, jejichž konečky sahaly až na zem. Její úsměv a ten pár nádherných bílých křídel," vydechnu tiše a vezmu do ruky pár pramínku svých vlasů, než si je vyškubnu a odhodím někam stranou. Pomalu se rozejdu ke dveřím, které zavřu.
"Nic po tobě nežádám, nic po tobě nechci. Tenhle život už mi stejně nemá co nabídnout ani vzít," vydechnu a odstoupím ode dveří, jejichž váhu několikrát znásobím.
"Ne mě. Tenhle život už bere jenom jiným. Dokud budu žít tady dole, budou jiní umírat. Umírat ti, kteří si to vůbec nezaslouží, kteří se sotva narodili," vydechnu a znovu položím ruce na sklo, než se zadívám na padlého za ním. Váhavě se na něj pousměji a do očí se mi nahrnou slzy. Chtěla jsem si ho pořádně prohlédnout.
"Děkuji, že jsi byl na mě hodný, ať už jsou tvé důvody jakékoli," vydechnu a na krátkou chvíli se zadívám na čistou podlahu pod nohama a pousměji se, než si dřepnu a přejedu po ni konečky prstů, které zůstanou čisté.
"Je mi až skoro líto, že ji zase zašpiním... Tolik jsi se nadřel s jejím čištěním," pousměji se, postavím a věnuji mu jeden krátký pohled, než si na pravé ruce vytvořím magické drápy, které zaněkolikrát zaostřím s úmyslem si podříznout krk. Nic jednoduššího mě v tu chvíli nenapadlo.
Mikoto- Posts : 424
Join date : 31. 03. 18
Poslouchal jsem její slova a čím dál víc jsem jí chtěl pomoci, zachránit jí, ale zatím jsem netušil jak. Už teď jsem si však tiše slíbil, že jí odtud dostanu. Musel jsem.
"Jsi mnohem lepší než oni, vím to," vydechnu, když si vzpomenu na její čisté, nevinné srdce, které bylo tak rozdílné od všech ostatních, kteří tady byli. Otočím se od šuplíku a znovu se zadívám na ni. Když však začne mluvit o své stvořitelce, nezmůžu se na nic. Stvořil ji anděl? Vždyť... By měla být výtvorem Padlých?! Andělé se na tom také podíleli? A proč... Mě to vážně nepřekvapuje? V očích se mi zračil vztek, zatnu ruce v pěst a taktak udržím svou ohnivou magii pod kontrolou, abych to tady nezapálil. Ani si nevšimnu, že zavřela dveře, od kterých poté odstoupí a řekne, že jí život nemá co nabídnout ani vzít. Okamžitě zpozorním a zadívám se na ni. Ta slova se mi vůbec nelíbila a tak se rozejdu ke dveřím, které se pokusím otevřít. Ale byly zatraceně těžké! Zapřu se do nich plnou silou, ale i tak s nimi nepohnu, nešlo to!
"Nysso!" zařvu poplašeně a v mých očích se zračila panika. Pousměje se a do očí se jí nahrnou slzy. Tohle je špatný, tohle je zlý, moc zlý! Co to kurva dělá! Not tak! Poděkuje mi a zadívá se na podlahu, přiskočím k židli, kterou vezmu do ruky a plnou silou jí mrštím do skleněného okna. Jen se však odrazí a dojde mi, že to není obyčejné sklo, ale něco mnohem pevnějšího a tlustšího. Jasně, jinak by to Eliny neudrželo, ale... V panice jsem fakt zkoušel všechno a potřeboval jsem si ulevit... Přiložím tedy na sklo ruce a velmi rychle ho rozvibruji za pomocí mé schopnosti. Když však pronese, že jí je líto, že podlahu zašpiní, začnu opravdu panikařit.
"Nysso! Nedělej to! Prosím!" zařvu na ni a když se jí na rukou objeví drápy, přestanu přemýšlet. Sklo praskne, proskočím jím a skočím na elinku, která se napřáhla s tím, že si podřízne krk. Srazím ji k zemi a ucítím, jak se mi její dlouhé, ostré drápy zabodly do těla a prošly skrz na skrz. Zapřu se rukama o zem, Nyssa ležela pode mnou a tak ji probodnu naštvaným pohledem.
"Co to do hajzlu bylo?!" zařvu nahlas a v mém rozzuření ani nevnímám žádnou bolest.
"Co si myslíš, že kurva děláš? Přeskočilo ti? Zbláznila ses?" zařvu na ni znovu a podaří se mi podívat stranou zrovna ve chvíli, kdy vyprsknu trochu krve na bílou podlahu a ještě trochu jí vykašlu, než se znovu otočím na ni.
"Nenechám tě umřít, slyšíš! Život ti má, co nabídnout! Žiješ tak dlouho a ani jsi nepoznala svobodu! Neříkej, že ti nemá co nabídnout, když ani nevíš, co to znamená žít! Ty musíš žít! Nenech ty zasrané bastardy vyhrát!" zařvu na ni, než se posadím a pevně ji obejmu.
"Nevzdávej to, bude to lepší, už je nenechám, aby ti ublížili, dobře? Tak... To zatím nevzdávej. Ještě toho můžeš hodně udělat, ale tohle není řešení," dostanu ze sebe ztěžka a až teď si uvědomím, že mám hrudník a plíce v jednom ohni a špatně se mi dýchá.
"Jsi mnohem lepší než oni, vím to," vydechnu, když si vzpomenu na její čisté, nevinné srdce, které bylo tak rozdílné od všech ostatních, kteří tady byli. Otočím se od šuplíku a znovu se zadívám na ni. Když však začne mluvit o své stvořitelce, nezmůžu se na nic. Stvořil ji anděl? Vždyť... By měla být výtvorem Padlých?! Andělé se na tom také podíleli? A proč... Mě to vážně nepřekvapuje? V očích se mi zračil vztek, zatnu ruce v pěst a taktak udržím svou ohnivou magii pod kontrolou, abych to tady nezapálil. Ani si nevšimnu, že zavřela dveře, od kterých poté odstoupí a řekne, že jí život nemá co nabídnout ani vzít. Okamžitě zpozorním a zadívám se na ni. Ta slova se mi vůbec nelíbila a tak se rozejdu ke dveřím, které se pokusím otevřít. Ale byly zatraceně těžké! Zapřu se do nich plnou silou, ale i tak s nimi nepohnu, nešlo to!
"Nysso!" zařvu poplašeně a v mých očích se zračila panika. Pousměje se a do očí se jí nahrnou slzy. Tohle je špatný, tohle je zlý, moc zlý! Co to kurva dělá! Not tak! Poděkuje mi a zadívá se na podlahu, přiskočím k židli, kterou vezmu do ruky a plnou silou jí mrštím do skleněného okna. Jen se však odrazí a dojde mi, že to není obyčejné sklo, ale něco mnohem pevnějšího a tlustšího. Jasně, jinak by to Eliny neudrželo, ale... V panice jsem fakt zkoušel všechno a potřeboval jsem si ulevit... Přiložím tedy na sklo ruce a velmi rychle ho rozvibruji za pomocí mé schopnosti. Když však pronese, že jí je líto, že podlahu zašpiní, začnu opravdu panikařit.
"Nysso! Nedělej to! Prosím!" zařvu na ni a když se jí na rukou objeví drápy, přestanu přemýšlet. Sklo praskne, proskočím jím a skočím na elinku, která se napřáhla s tím, že si podřízne krk. Srazím ji k zemi a ucítím, jak se mi její dlouhé, ostré drápy zabodly do těla a prošly skrz na skrz. Zapřu se rukama o zem, Nyssa ležela pode mnou a tak ji probodnu naštvaným pohledem.
"Co to do hajzlu bylo?!" zařvu nahlas a v mém rozzuření ani nevnímám žádnou bolest.
"Co si myslíš, že kurva děláš? Přeskočilo ti? Zbláznila ses?" zařvu na ni znovu a podaří se mi podívat stranou zrovna ve chvíli, kdy vyprsknu trochu krve na bílou podlahu a ještě trochu jí vykašlu, než se znovu otočím na ni.
"Nenechám tě umřít, slyšíš! Život ti má, co nabídnout! Žiješ tak dlouho a ani jsi nepoznala svobodu! Neříkej, že ti nemá co nabídnout, když ani nevíš, co to znamená žít! Ty musíš žít! Nenech ty zasrané bastardy vyhrát!" zařvu na ni, než se posadím a pevně ji obejmu.
"Nevzdávej to, bude to lepší, už je nenechám, aby ti ublížili, dobře? Tak... To zatím nevzdávej. Ještě toho můžeš hodně udělat, ale tohle není řešení," dostanu ze sebe ztěžka a až teď si uvědomím, že mám hrudník a plíce v jednom ohni a špatně se mi dýchá.
Nyssa- Posts : 210
Join date : 31. 03. 18
Sledovala jsem ho, něco křičel ale jeho hlas ke mě vůbec nedoléhal kvůli zvukotěsnému sklu, které nás oddělovalo. Dveře byla zavřené a tak jsem neměla šanci slyšet co říká, nadšený z mého rozhodnutí ale nebyl. Jeho výraz v očích byl plný paniky a hněvu.
"Proč se tak tváříš Mikoto? Je to poprvé co jsem se rozhodla sama, že něco udělám správně," vydechla jsem směrem k němu, ale nehodlala jsem to příliš natahovat. Ostré, magické drápy se zaleskly a tak se prudce napřáhnu abych ukončila svůj dlouhý život. Všechno okolo mi teď přišlo jako zpomalený film, jako kdyby někdo pomalu odříkával poslendí kapitolu vašeho života, která už nebude mít žádné pokračování. Pomalu zavřu oči, ale v momentě, kdy sklo praskne je opět prudce rozevřu a azhlédnu Mikota, který se ke mě blížil neuvěřitelnou rychlostí. Střípky skla ještě ani nedopadly na podlahu a už jsem letěla vzduchem, zatímco mé drápy procházely tělem padlého, který mě srazil k zemi. Vše kolem na chvíli utichlo a jediný zvuk, který jsem právě slyšela, byl tlukot vlastního srdce. Až po chvilce si uvědomím co se stalo, když se padlý zvedne na rukách a začne na mě zuřivě křičet. Z šoku jsem zůstala paralizovaně ležet a nezmohla jsem se na žádný pohyb, slova nebo nádech. Vzpamatuji se až když se zadívá stranou a rozkašle se. Z úst mu stékala krev od mého zranění, ale přesto mu nepřikládal žádnou váhu a opět se na mě otočil se slovy, která jsem neočekávala. Z očí mi valila jedna slza za druhou. Jeho slova se mi zarávala do paměti a objetí které mi věnoval, jsem mu po tomhle gestu nemohla ani oplatit. Jak bych taky mohla? A jeho další slova ve mě akorát vyvolala strach, ale i naději... kterou jsou ztratila už hodně, hodně dávno.
Až teď si uvědomím jak vážně je zraněný a že to může mít smrtelné následky a tak zruším svou magii a rychle vytáhnu drápy z jeho těla. Panicky ho od sebe odstrčím a vyskočím na nohy.
"Proč jsi to udělal?! Neumím léčit!" dostanu ze sebe panicky a hned na to se nadechnu, abych do plic dostala co nejvíce kyslíku. Hodně rychle jsem přemýšlela nad tím co udělám, vyléčit jsem ho nemohla a první pomoc jsem neuměla. Bezmyšlenkovitě a co nejrychleji zničím všechny kamery v místnosti což vyvolalo alarm, se kterým se za chvíli rozrazily dveře do místnosti, do kterých vešlo hned několik podřízených.
"Nechtěla jsem, ale slibuji, že jestli přežije, budu spolupracovat!" vyhrknu ze sebe rychle a bezmyšlenkovitě, než dostanu několik zásahů elektřinou a tak se svezu k zemi, zatímco odsud Mikota odnesou. Věnuji mu krátký pohled s tichou omluvou, než mě připraví o vědomí.
"Proč se tak tváříš Mikoto? Je to poprvé co jsem se rozhodla sama, že něco udělám správně," vydechla jsem směrem k němu, ale nehodlala jsem to příliš natahovat. Ostré, magické drápy se zaleskly a tak se prudce napřáhnu abych ukončila svůj dlouhý život. Všechno okolo mi teď přišlo jako zpomalený film, jako kdyby někdo pomalu odříkával poslendí kapitolu vašeho života, která už nebude mít žádné pokračování. Pomalu zavřu oči, ale v momentě, kdy sklo praskne je opět prudce rozevřu a azhlédnu Mikota, který se ke mě blížil neuvěřitelnou rychlostí. Střípky skla ještě ani nedopadly na podlahu a už jsem letěla vzduchem, zatímco mé drápy procházely tělem padlého, který mě srazil k zemi. Vše kolem na chvíli utichlo a jediný zvuk, který jsem právě slyšela, byl tlukot vlastního srdce. Až po chvilce si uvědomím co se stalo, když se padlý zvedne na rukách a začne na mě zuřivě křičet. Z šoku jsem zůstala paralizovaně ležet a nezmohla jsem se na žádný pohyb, slova nebo nádech. Vzpamatuji se až když se zadívá stranou a rozkašle se. Z úst mu stékala krev od mého zranění, ale přesto mu nepřikládal žádnou váhu a opět se na mě otočil se slovy, která jsem neočekávala. Z očí mi valila jedna slza za druhou. Jeho slova se mi zarávala do paměti a objetí které mi věnoval, jsem mu po tomhle gestu nemohla ani oplatit. Jak bych taky mohla? A jeho další slova ve mě akorát vyvolala strach, ale i naději... kterou jsou ztratila už hodně, hodně dávno.
Až teď si uvědomím jak vážně je zraněný a že to může mít smrtelné následky a tak zruším svou magii a rychle vytáhnu drápy z jeho těla. Panicky ho od sebe odstrčím a vyskočím na nohy.
"Proč jsi to udělal?! Neumím léčit!" dostanu ze sebe panicky a hned na to se nadechnu, abych do plic dostala co nejvíce kyslíku. Hodně rychle jsem přemýšlela nad tím co udělám, vyléčit jsem ho nemohla a první pomoc jsem neuměla. Bezmyšlenkovitě a co nejrychleji zničím všechny kamery v místnosti což vyvolalo alarm, se kterým se za chvíli rozrazily dveře do místnosti, do kterých vešlo hned několik podřízených.
"Nechtěla jsem, ale slibuji, že jestli přežije, budu spolupracovat!" vyhrknu ze sebe rychle a bezmyšlenkovitě, než dostanu několik zásahů elektřinou a tak se svezu k zemi, zatímco odsud Mikota odnesou. Věnuji mu krátký pohled s tichou omluvou, než mě připraví o vědomí.
Mikoto- Posts : 424
Join date : 31. 03. 18
Pořád jsem ji pevně držel, jako by měla umřít, když ji pustím, ale to teď spíš hrozilo mě a já si to moc dobře uvědomoval. Ztěžka se nadechnu a chci zrušit kouzlo, které mi zabraňovalo používat mé schopnosti, jenomže jsem už pomalu ztrácel vědomí. Najednou mě od sebe prudce odstrčí a já jen bezvládně dopadnu na zem. Něco říkala, ale nerozuměl jsem jí ani slovo. Přestával jsem vnímat okolí a pomalu upadal do bezvědomí ze ztráty krve a nedostatku kyslíku kvůli toho, že se mi plíce plnily krví.
První co zaslechnu je pípání přístrojů a tak pomalu otevřu oči a rozhlédnu se po pokoji. Museli mi dát nějaké oblbováky, protože jsem vůbec nic necítil. Zůstanu ležet na posteli a jen se zadívám na spoustu hadiček, které byly připojené k mému tělu. Najednou se otevřou dveře a vejde padlý, který mě sem přivedl a najal.
"Nemyslel jsem si, že to takhle skončí hned první den, co ti přiřadíme vlastního Elina... Promiň, je nezvladatelná, dáme ti někoho jiného, tvé výsledky byly zatím skvělé," řekne mi a tak ho probodnu pohledem.
"Chci ji," řeknu rozhodně.
"Prosím?" zeptá se mě překvapeně, nic mu neřeknu, jen do něj znovu zabodnu svůj pohled. Chvíli nic neříkal, ale když už si myslím, že odmítne, začne se hrozně smát.
"Jsi šílenec!" zasměje se a poplácá mě po rameni. Zašklebím se, když mi hrudníkem projede vlna bolesti, ale nijak to nekomentuji.
"Ale to se mi líbí, dobře, nechám ti ji. Je tvrdohlavá, ale jak vidím, tak ty taky! Třeba si nakonec poradíš," řekne se smíchem a poté odejde. Jakmile zmizí za dveřmi, oddechnu si a zadívám se na strop, cítil jsem se unavený a věděl jsem, že to bude ještě pár dní trvat, než mě odtud pustí.
Dva dny jsem byl mimo a další tři dny jsem ležel na pokoji a odpočíval. Teď jsem se nudil natolik, že jsem se rozhodl vydat za Nyssou. Vstanu z postele a trochu si protáhnu nohy. Měl jsem na sobě jen černé kalhoty, žádné tričko, jen obvázaný hrudník a za sebou jsem táhl stojan na kolečkách, na kterém byla infuze, která vedla do mojí ruky. Povzdechnu si a vydám se chodbou za Nyssou. Kolemjdoucí vědci se na mě divně dívali, ale ignoroval jsem je. Rychle se dostanu k místnosti, kterou opravili, aby tam Nyssa mohla být i nadále, zadám kód a vejdu dovnitř.
První co zaslechnu je pípání přístrojů a tak pomalu otevřu oči a rozhlédnu se po pokoji. Museli mi dát nějaké oblbováky, protože jsem vůbec nic necítil. Zůstanu ležet na posteli a jen se zadívám na spoustu hadiček, které byly připojené k mému tělu. Najednou se otevřou dveře a vejde padlý, který mě sem přivedl a najal.
"Nemyslel jsem si, že to takhle skončí hned první den, co ti přiřadíme vlastního Elina... Promiň, je nezvladatelná, dáme ti někoho jiného, tvé výsledky byly zatím skvělé," řekne mi a tak ho probodnu pohledem.
"Chci ji," řeknu rozhodně.
"Prosím?" zeptá se mě překvapeně, nic mu neřeknu, jen do něj znovu zabodnu svůj pohled. Chvíli nic neříkal, ale když už si myslím, že odmítne, začne se hrozně smát.
"Jsi šílenec!" zasměje se a poplácá mě po rameni. Zašklebím se, když mi hrudníkem projede vlna bolesti, ale nijak to nekomentuji.
"Ale to se mi líbí, dobře, nechám ti ji. Je tvrdohlavá, ale jak vidím, tak ty taky! Třeba si nakonec poradíš," řekne se smíchem a poté odejde. Jakmile zmizí za dveřmi, oddechnu si a zadívám se na strop, cítil jsem se unavený a věděl jsem, že to bude ještě pár dní trvat, než mě odtud pustí.
Dva dny jsem byl mimo a další tři dny jsem ležel na pokoji a odpočíval. Teď jsem se nudil natolik, že jsem se rozhodl vydat za Nyssou. Vstanu z postele a trochu si protáhnu nohy. Měl jsem na sobě jen černé kalhoty, žádné tričko, jen obvázaný hrudník a za sebou jsem táhl stojan na kolečkách, na kterém byla infuze, která vedla do mojí ruky. Povzdechnu si a vydám se chodbou za Nyssou. Kolemjdoucí vědci se na mě divně dívali, ale ignoroval jsem je. Rychle se dostanu k místnosti, kterou opravili, aby tam Nyssa mohla být i nadále, zadám kód a vejdu dovnitř.
Nyssa- Posts : 210
Join date : 31. 03. 18
Nějakou dobu jsem byla v náhradní cele, kde mě držely dobré dva dny než místnost opravili a mohli mě do ní hodit zpátky. Za tu dobu jsem neprotestovala vůbec s ničím, s čím za mnou přišli. Ať už to byly vzorky krve, vlasů, chlupů, cokoli. Slíbila jsem že budu spolupracovat, pokud ho zachrání. Zprvu jsem jim nevěřila, ale když mi ukázaly záznamy z kamerového systému, ulevilo se mi. Sobecky jsem se rozhodla, že to skočím, ale místo toho jsem málem zabila jediného padléhjo, který se tu ke mě kdy chovla hezky. Byla jsem opravdu marná...
Když mě konečně odvedli zpet do cely, nasadili mi obojek na elektrické šoky, jehož ovládání položili na počítačový stůl, než posměšně opustili místnost s tím, že tady stvrdnu na věky věků. Nevěnovala jsem jim ani špetku pozornosti, jenom jsem se zadívala na podlahu, která už byla zase čistá. Dokonce to vypadalo, že sklo je dvakrát tlustší a dveře měly dva zámky. Zhluboka se nadechnu, než si vyhlédnu pohodlné místo na zemi, na kterou se natáhnu.
Další dny mi nepřinesli vůbec žádné jídlo, ale to mě v tuhle chvíli vůbec netrápilo. Chtěla jsem ať se Mikoto uzdraví a ať už ho za mnou nikdy nepustí. Byl jiný než ostatní a nepatřil tu... Zrovna jsem stála u skla a znovu si prohlížela místnost za sklem, když se dveře najendou otevřely a do nich vešel ON. Zrpvu se mi oči rozzářily štěstím z toho, že je na živu. Ale hned jakmile jsem si všimla infuze, kterou táhne za sebou, odvrátila jsem zrak a otočila se k němu zády, než jsem se svezla po skle zase na zem. a posadila se.
"Proč jsi tu," šeptla jsem pro sebe a povzdechla si. To ho za mnou i po tom všem pustili? Proč vůbec přišel? Bylo by pro něj lepší, kdyby se tu už nikdy neukazoval.
Když mě konečně odvedli zpet do cely, nasadili mi obojek na elektrické šoky, jehož ovládání položili na počítačový stůl, než posměšně opustili místnost s tím, že tady stvrdnu na věky věků. Nevěnovala jsem jim ani špetku pozornosti, jenom jsem se zadívala na podlahu, která už byla zase čistá. Dokonce to vypadalo, že sklo je dvakrát tlustší a dveře měly dva zámky. Zhluboka se nadechnu, než si vyhlédnu pohodlné místo na zemi, na kterou se natáhnu.
Další dny mi nepřinesli vůbec žádné jídlo, ale to mě v tuhle chvíli vůbec netrápilo. Chtěla jsem ať se Mikoto uzdraví a ať už ho za mnou nikdy nepustí. Byl jiný než ostatní a nepatřil tu... Zrovna jsem stála u skla a znovu si prohlížela místnost za sklem, když se dveře najendou otevřely a do nich vešel ON. Zrpvu se mi oči rozzářily štěstím z toho, že je na živu. Ale hned jakmile jsem si všimla infuze, kterou táhne za sebou, odvrátila jsem zrak a otočila se k němu zády, než jsem se svezla po skle zase na zem. a posadila se.
"Proč jsi tu," šeptla jsem pro sebe a povzdechla si. To ho za mnou i po tom všem pustili? Proč vůbec přišel? Bylo by pro něj lepší, kdyby se tu už nikdy neukazoval.
Mikoto- Posts : 424
Join date : 31. 03. 18
Dveře se automaticky otevřou a tak vstoupím do místnosti a můj pohled okamžitě spadne na Nyssu, která stála u skla a prohlížela si místnost. Otočí se na mě a oči se jí doslova rozzáří štěstím a radostí, než si však všimne infuze, kterou jsem táhl za sebou a odvrátí zrak. Viděl jsem teď jen její záda a tak vejdu do místnosti a dveře se za mnou zase zavřou. Se zafuněním se posadím na židli a na chvíli zavřu oči.Přišlo mi, že něco řekla, ale pořádně jsem ji neslyšel a navíc ke mně stále stála zády. Můj pohled sklouzne na jakýsi ovladač se vzkazem, na kterém bylo něco o elektrickém obojku, kterého si také všimnu na krku elinky a tak se lehce zamračím, než znovu vstanu ze židle a vydám se za ní do její cely.
"Jak ses měla?" zeptám se, jakmile se mi podaří odemknout oba zámky a udělám k ní pár kroků. Můj pohled sklouzne na místo, kde by měla být louže mojí krve, která... Tam naštěstí nebyla a tak se znovu podívám na šelmu přede mnou.
"Podařilo se mi přemluvit šéfa, aby mi tě nechal..." poznamenám a trochu víc se opřu o železný stojan s transfuzí. Kéž bych měl svou magii a mohl se vyléčit....
"Jak ses měla?" zeptám se, jakmile se mi podaří odemknout oba zámky a udělám k ní pár kroků. Můj pohled sklouzne na místo, kde by měla být louže mojí krve, která... Tam naštěstí nebyla a tak se znovu podívám na šelmu přede mnou.
"Podařilo se mi přemluvit šéfa, aby mi tě nechal..." poznamenám a trochu víc se opřu o železný stojan s transfuzí. Kéž bych měl svou magii a mohl se vyléčit....
Nyssa- Posts : 210
Join date : 31. 03. 18
Tiše jsem dýchala a přemýšlela nad tím, co bych mu měla říci... pokud tedy vůbec něco. Možná se omluvit? Proč bych se ale měla za něco takového omlouvat, na ty drápy skočil sám.... *Ve snaze tě zachránit ty huso blbá* zanadávám si a tak jenom zavřu oči a na chvíli schovám hlavu do klína, než se rozezní cvaknutí prvního zámku a o chvilku i toho druhého. Byl to Mikoto, tím jsem si byla jistá obzvláště, když jsem zaslechla malá kolečka, která sem tam drhla o podlahu. Pomalu zvednu hlavu a zadívám se na něj zrovna ve chvíli, co se mě zeptá jak jsem se měla.
"Rozhodně lépe jak ty," zavrčím na něj a když mi sdělí, že se mu podařilo přesvědčit jeho šéfa, aby mu mě nechal, zamračím se a v protestech vyskočím na nohy. Neohrabaně rozhodím ruce a natáhnu se s úmyslem mu dát facku, jenže se zastavím jen kousek od jeho obličeje.
"Proč? Proč jsi ještě tady?! Proč jsi po tom všem neodešel? Proč jsi se vrátil? Jsi snad psychicky narušený?" vyhrknu ze sebe naštvaně a zaženu slzy, které se mi tlačily do očí.
"Rozhodně lépe jak ty," zavrčím na něj a když mi sdělí, že se mu podařilo přesvědčit jeho šéfa, aby mu mě nechal, zamračím se a v protestech vyskočím na nohy. Neohrabaně rozhodím ruce a natáhnu se s úmyslem mu dát facku, jenže se zastavím jen kousek od jeho obličeje.
"Proč? Proč jsi ještě tady?! Proč jsi po tom všem neodešel? Proč jsi se vrátil? Jsi snad psychicky narušený?" vyhrknu ze sebe naštvaně a zaženu slzy, které se mi tlačily do očí.
Mikoto- Posts : 424
Join date : 31. 03. 18
Zavrčí na mě, že se měla rozhodně lépe, než já. Normálně bych se nejspíš naštval, ale v téhle situaci mi to... Nějak nešlo. Chtěl se zabít, spáchat sebevraždu a já byl neskutečně rád, že to neudělala, když jsem byl mimo. Čekal jsem, že bude mít radost, že jí nedají nikomu jinému, ale místo toho rozzuřeně vyskočí na nohy a napřáhne se, že mi dá facku. Zůstanu stát na místě a připravím se na to, že mi ji opravdu dá, když najednou zastaví svou ránu. Začne se mě ptát, proč jsem tady, proč jsem neodešel a jestli nejsem blázen. Viděl jsem, že má slzy na krajíčku a čím dál víc jsem i viděl vlastníma očima, proč má tak čisté srdce. Byl jsem jediný, koho zajímala a přesto se mě snažila odehnat, aby mi neublížila. Tahle myšlenka mi vykouzlila úsměv na tváři, i když jsem se mu snažil bránit. Natáhnu k ní ruce a dřív, než stihne protestovat jí k sobě přitáhnu a pevně obejmu. Až teď si všimnu, jak je oproti mě maličká. Hlavu měla v úrovni mého hrudníku.
"Protože jsem slíbil, že už nikoho nenechám, abych ti ublížil. A jelikož jsem tvrdohlavý bastard, hodlám to splnit," vydechnu a po dlouhé době použiji svůj milý tón. Poté ji však pustím a odtáhnu ji od sebe, než jí ťuknu prsty do čela.
"Už to nedělej, ano? Co tě to vůbec napadlo?! Opovaž se to ještě někdy zkusit, pak tě přerazím sám! Nebudu tady pořád, abych ti zachraňoval prdel!" začnu se hlasitě rozčilovat.
"Protože jsem slíbil, že už nikoho nenechám, abych ti ublížil. A jelikož jsem tvrdohlavý bastard, hodlám to splnit," vydechnu a po dlouhé době použiji svůj milý tón. Poté ji však pustím a odtáhnu ji od sebe, než jí ťuknu prsty do čela.
"Už to nedělej, ano? Co tě to vůbec napadlo?! Opovaž se to ještě někdy zkusit, pak tě přerazím sám! Nebudu tady pořád, abych ti zachraňoval prdel!" začnu se hlasitě rozčilovat.
Nyssa- Posts : 210
Join date : 31. 03. 18
Nedokázala jsem mu dát facku, ať bych chtěla sebevíce, obzvláště když jsem ho viděla s tou... věcí. On tam jenom tam stál a opravdu by si ji nechal dát. Chtěla jsem nad tím zakroutit hlavou, ale když jsem zahlédla jeho úsměv, zůstala jsem jenom překapeně stát, když tu ke mě jatáhl ruce a objal mě. Byl opravdu vysoký...*ne to jenom ty jsi malá* pomyslím si a hned na to se ušklíbnu a pohladím ho krátce po zádech. Začne mluvit o své tvrdohlavosti a o tom, že slíbil, že nenechá nikoho aby mi ublížil. Znovu se na něj překvapeně zadívám a když mi opět ťukne prsty do čela, pousměji se. Jenže to už se začne rozčilovat s tím, že tady nebude pořád aby mi zachraňoval prdel. Sledovala jsem jeho rozčílený obličej a na tvíři se mi vyloudil úsměv, se kterým jsem vyprskla a zasmála se nad jeho reakcí.
"Řekla bych že to zachraňování bylo vzájemné," dodám klidně a vyrovnaně, než úcítím nápor slabosti a tak udělám pár kroků nenápadně ke sklu, abych se o něj mohla opřít. Sám byl na tom zle a tak jsem mu nechtěla přidělávat zbytečné starosti.
"Děkuji ti Mikoto," zašeptám k němu a ušklíbnu se.
"Řekla bych že to zachraňování bylo vzájemné," dodám klidně a vyrovnaně, než úcítím nápor slabosti a tak udělám pár kroků nenápadně ke sklu, abych se o něj mohla opřít. Sám byl na tom zle a tak jsem mu nechtěla přidělávat zbytečné starosti.
"Děkuji ti Mikoto," zašeptám k němu a ušklíbnu se.
Mikoto- Posts : 424
Join date : 31. 03. 18
Opravdu mi udělá radost, když mě také obejme, vypadalo to, že mi už trochu víc věří. Čím dál více jsem věřil, že nebude ztracený případ a že jí opravdu mohu pomoci. Když se však začnu rozčilovat, vyprskne smíchy a tak zmlknu a jen ji propálím pohledem.
"Jsem rád, že se bavíš," poznamenám suše, ale na tváři se mi opět objeví jemný úsměv, když poznamená, že zachraňování bylo vzájemné.
"Díky," pousměji se a sleduji, jak se opřela o sklo. V tu chvíli si vzpomenu na to, že má nejspíš dlouho neléčený zápal plic. Párkrát zamrkám a vydám se ke dveřím, najednou však zaslechnu, jak mi šeptem poděkovala. Pootočím se a věnuji ji jí úsměv.
"Není zač," vydechnu tiše a nechám za sebou otevřené dveře. Začnu se prohrabovat léky a nejrůznějšími látkami, které tady byly, až vytáhnu antibiotika na zápal plic a vítězoslavně se usměji. Vrátím se za Nyssou s léky a skleničkou vody.
"Máš zápal plic, proto ti není dobře, tohle by mělo pomoct, musíš ale brát dvakrát denně jedu tabletku po dobu jednoho týdne," vysvětlím a obojí ji podám.
"Jsem rád, že se bavíš," poznamenám suše, ale na tváři se mi opět objeví jemný úsměv, když poznamená, že zachraňování bylo vzájemné.
"Díky," pousměji se a sleduji, jak se opřela o sklo. V tu chvíli si vzpomenu na to, že má nejspíš dlouho neléčený zápal plic. Párkrát zamrkám a vydám se ke dveřím, najednou však zaslechnu, jak mi šeptem poděkovala. Pootočím se a věnuji ji jí úsměv.
"Není zač," vydechnu tiše a nechám za sebou otevřené dveře. Začnu se prohrabovat léky a nejrůznějšími látkami, které tady byly, až vytáhnu antibiotika na zápal plic a vítězoslavně se usměji. Vrátím se za Nyssou s léky a skleničkou vody.
"Máš zápal plic, proto ti není dobře, tohle by mělo pomoct, musíš ale brát dvakrát denně jedu tabletku po dobu jednoho týdne," vysvětlím a obojí ji podám.
Similar topics
