Výprava do podsvětí

Sledovala jsem temnotu všude okolo a jenom fascinovaně hleděla kolem sebe. Bylo to něco zvláštního, jenom tak plout a byla jsem opravdu ráda, že je tady Sethar se mnou. Narozdíl od démona vedle nás jsem mu věřila a byla jsem ochotná mu svěřit i svůj život. Zhluboka se nadechnu, když se zeptá jestli jsme v pořádku, ale nakonec zavřu ústa a nic neřeknu. Chvíli jsem přemýšlela jak dál, ale stačila pohnutka mysli na to, abych se rozletěla dopředu. V momentě kdy řekne že bychom si měli pospíšit si jenom povzdechnu a zamračím se. Rozhodnu se ale nic neříkat a tak jsme chvíli putovali tmou do místa, které vyzařovalo dost silnou temnou energii. Čím blíže jsem byla, tím jsem nepříjemnější pocit se mi rozléval po celém těle. Bylo to jakoby se mi temnota plazila po těle, než nás všechny doslova obalila a násilím vtáhla dovnitř. Najendou jsem dopadla na nohy a zjistila jsem že mám pod nohama zelenou trávu, překvapeně tedy zamrkám, než zvednu hlavu vpřed, abych se zadívala na místo, kam nás temnota přepravila. 

Na chvíli jsem zavřela oči a zamyšleně vzhlédla na chatku, která se před námi zjevila. Bylo to zvláštní, chatka mi přišla tolik povědomá a tak se na ni zvědavě zadívám. I Sethar se rozhlížel okolo a vypadalo to že ihned přemýšlí nad místěm, stejně tak jako já a když jsem se zadívala na Mephistophela, i on věnoval pohled okolí. Okolí bylo tak nějak mlhavé a zřídka bych dokázala rozeznat detaily na zdech nebo okenicích. Tiše vydechnu všechen vzduch a pomalu se rozejdu k chatce, zrovna ve chvíli, kdy z ní vyběhne malý černovlasý démon. Smál se na celé kolo, než se zastavil těsně před námi. Zamyšleně se zadívám na Sethara a až po chvilce mi dojde že je to malý Fen. Při tom pohledu mě doslova bodne u srdce a lehce se pousměji, než se k němu skloním a pohladím ho po hlavě. 

"Je máma doma?" zeptám se s úsměvem a také nakloním hlavu na stranu a zadívám se do očí malého usměvavého démona. Poté se ale postavím na nohy a když se démon rozběhne k chatce, otočím se na mé dva společníky.

"Trochu tomu nerozumím, vlastně... vůbec," řeknu tiše a prohédnu si jak kocoura tak Mephistophela. Očekávala jsem jejich vyjádření, ale zřejmě byli stejně zmateni jako já. Až po chvilce se pokusím rovzpomenout, tohle místo... něco na něm bylo divného ale prozatím jsem nemohla přijít na to co.

Ani jeden netušil co se to děje a tak si povzdechnu az novu se rozhlédnu okolo. Vypadalo to tu udržovaně a moc krásné, bylo to takové jendo z příjemných míst na to, když si uvědomíte že jste vlastně v podsvětí. Pohled mi znovu spadne na démona co zmizel ve dveřích, než Mephistopheles poznamená že postáváním nic nevyřeší. Pro tentokrát jsem s ním musela souhlasit a tak jsme vešli do domu a ihned jsem překvapeně zamrkala. Krásně to tu vonělo a výzdoba domu nebyla vůbec špatná. Bylo to takové útulné místo, které jste si ihned zamilovaly. Když ale dojdeme do kuchyně, všimnu sidémonky, která držela malého démona v náručí a nepřátelsky si Mephistophela změřila pohledem. Když zavrčela kdo jsme, ulevilo se mi. Vypadalo to, že nás nemohou poznat, alespoň to nám dávalo jistou výhodu. Jenže nad její otázkou ztuhnu na místě a jenom se zadívám stranou s úmyslem to nechat na těch dvou. Můj pohled spadne na kresbu na poličce a tak se k ní rozejdu, než ji zvednu a prohlédnu si ji. Byl na ni malý démon, jeho matka a jakýsi černý stín v pozadí. Párkrát zamrkám a všimnu si, že už tam není. Když jsem fotku odkládala, zadívala jsem se na obličej šťastného dítěte a v tom mi hlavou proběhlo několik vzdálených vzpomínek. Rychle jsem vyběhla ke dveřím a zadívala se na nejbližsí strom po pravé straně na zahrádce, ze kterého padalo přesně pět listů. Párkrát zmateně zamrkám a zamračím se... tohle už jsem někde viděla, to jsem popřít nedokázala. Zůstanu stát mezi dveřmi a v dálce zahlédnu pár dětí, které si společně hrály. Jendo z nich se na mě dokonce usmálo a jeho oči v tu chvíli rudě zazářily, než se změnily opět v ty dětské, nevinné. Celá tahle situace byla zvláštní... až moc... až moc krásná. Ireth... notak vzpomeň si! 

Dříve než jsem se nadála jsem zaslechal za zády bolestný křik a hned potom mě obklopila temnota. Znovu jsem se ocitla před malým domkem, ze kterého po chviličce vyběhl malý, usměvavý démon. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila kde jsem a co se vlastně před chvíli stalo. 

"Sethare... promluv s nim," řeknu mu a kocour se ihned vydá k malému dítěti, než se prudce otočím na Mephistophela a chytnu ho za rukáv a odsmýkám stranou. 

"Co jsi udělal?!" zasyčím na něj a probodnu ho pohledem. Nebyla jsem tam, nevěděla jsem co se stalo a snažila si vzpomenout, ale potom mě obklopila temnota a stáli jsme opět na začátku. Chvíli jsem sledovala Mephista a mračila se na něj, když mě zčista jasna opět uhodí vzpomínky. Na krátkou chvíli se mi před očima objeví tři démoni, kteří s úsměvem kráčeli do domu, pláč malého dítěte a řev jeho matky, která je prosila aby ho nevláčeli pryč. Zmateně zamkrám než se vrátím do reality a všimnu si že démon přede mnou se nadechuje aby něco řekl. 

Když jsem se vzpamatovala a znovu se zadívala na démona před sebou, vysvětlil mi situaci a ačkoli zněla naprosto chaoticky, myslím že jsem ji tak nějak pochopila. Zhlubka se nadechnu a sjedu ho nepříčetným pohledem, než se ohlédnu na Sethara a pousměji se na malého démona, který se zadívá mým směrem. 

"Máš doma maminku?" zeptám se a kdžy malý démon přikývne a rozběhne se do domu, zadívám se na ty dva. Chvíli jsme stáli na místě a já sledovala okolí, než jsem máchla rukou a změnila nás v démony, kteří na sobě hrdě nesly Mpehistophelovu pečeť. Pomalu dojdu k Setharovi a zadívám se na něj, než se otočím na Mephistophela. 

"Já už nejspíše vím... tehdy tu Fen'liho odtáhli na výcvik k tobě do paláce... ale teď se zdá že poklidně žije s matkou v chatce a nikdo nepřichází. Pokud se nepletu..." nadechnu se a zamsylím ale v tom mi kocour položí ruku na rameno.
"...tak bychom ho měli dotáhnout na výcvik?" řekne a jenom se na něj překvapeně zadívám než se pousměji. Bylo zvláštní jak byl bystrý. 

"Přesně tak... tenhle moment by Fen'lina změnil. Sám Mephisto říkal, že by z něj mohla být schránka bez emocí... nebo také zcela jiná osoba. Po celou dobu mám pocit, že se mi něco směje do obličeje, něco hodně temného co si s jeho myslí pohrává... co když se prostě musíme držet starých vzpomínek?" zeptám se a Sethara a ten nejistě přikývne, za pokus to určitě stálo a mě trvalo než jsem si vzpomněla na tuhle chvíli. Viděla jsem sice Fennyho minulost, ale tahle byla opravdu vzdálená a najít tuhle jendu jeidnou vzpomínku v těch všech vzpomínkách, které jsem měla v hlavě... bylo šílené.

Stála jsem po boku Mephistophela a byla jsem ráda, že se tohoto úkonu chytil on. Na chvíli zavřu oči než se nadechnu a sebejistě se vydám k nim. Když jsem kráčela přes přáh, lehce jsem si prohlédla okolí pohledem, ale nakonec stanula vedle velkého démona a přikývla na jeho žádost. Sledovala jsem jak k nám démonka postrčila malého démona a zadívám se na něj, když ho začal Mephistopheles smýkat pryč. Vzbouzel se a já raději odklonila zrak a zadívala se stranou, než jsme se vzdálili od domu, který se za námi začal rozplývat, než nám malý démon věnoval úsměv a zcela zmizel spolu s ním. Párkrát zamrkám a rozhlédnu se, byli jsme opět v temnotě a tak si povzdechnu a zadívám se na mé dva společníky. 

"Omlouvám se, viděla jsem sice Fen'liho minulost, ale najít tak staré vzpomínky mezi všemi těmi jeho, mými a cizími je... náročnější než jsem si myslela," řeknu tiše a zadívám se pod sebe do temnoty, než pohled zvednu a přeměřím si je oba pohledem. 

"A ty příště nedělej nic zbrklého. Sám jsi nás varoval před tím že to nesmíme pokazit," syknu k němu a potom si povzdechnu. Tohle bude ještě dlouhá cesta a začínala jsem se trochu bát toho co nás čeká. I tak jsem se nakonec vydala temnotou a hledala nějaké další silné místo. Zanedlouho jsme byli poblíž a tak se zastavím a zadívám na oba mé společníky.

"Nevím co to bude tentokrát, ale věřím tomu... že nic příjemného," řeknu, než natáhnu ruku do tmy, která mě opět pohltí.

Sotva se okolí kolem nás ustálilo, někdo mě drápl za ruku a škubl se mnou do strany. Zmateně se zadívám na Mephista, který sledoval okolí a mračil se. Zhluboka se nadechnu a ihned se ohlédnu abych zjistila situaci. Byli jsme uprostřed bojiště a abych pravdu řekla, nevypadalo to tu ani trochu dobře. Mpehisto byl pohotový, okamžitě zareagoval a začal nás se Setharem bránit. Okolí bylo opravdu rozlehlé a tak se zadívám do dálky, jestli někde neuvidím Fen'liho.

"Ne... nevidím ho," vydechnu a když málem dostanu jeden zásah, tak moc jsem si přála mít v ruce meč na svou obranu, že jsem si ani nevšimla že v ten okamžik jsem jeden v rukou svírala. Překvapen zamrkám, ale poskytnu jeden i Setharovi. Přece jenom pokud ho chceme najít, nemůže nsá krýt jeden jediný démon a na boj jsem byla odbrá, i když jsem si teď dávala mnohem větší pozor než kdy předtím. Teď totiž nešlo jenom o můj život, ale i o životy našich dětí. O to více jsem byla odhodlána zachránit mého démona ze spárů té nekončící temnoty. Znovu se zamračím a odrazím jeden z mnoha stínu, který nakonec odkopnu stranou. Snažila jsem se najít mladého démona, ale nikde jsem ho neviděla. 

"To je špatné, musíme ho najít dříve než se něco pokazí, nevím jak to tady funguje ale pochybuji o tom že budeme mít mnoho pokusů," vydechnu a vzdau v dálce zahlédnu démona, který se od ostatních lišil. Ihned se zadívám jeho směrem, ale už byl zase pryč. Rychle se vydám tím směrem a zastavím se až kousek opodál. Tak tak stihnu odrazit útok jendoho démona a znovu se rozhlédnu okolo. Najít tady jendoho jeidného démona by mohl být problém, ale ostatní neměli tváře... tak... 
"Kdybychom se mohli podívat z vrchu, bylo by to jednodušší, takhle jej nikdy nenajdeme," houknu směrem k nim a rychle se vydám zpět za nimi. 

Zhluboka se nadechnu a když Mephisto vzlétne do vzduchu, děkovala jsem tomu že tu nejsem sama. Nevím jak bych si s tímhle poradila a létat jsem neuměla... Sotva si to pomylsím, najendou se začnu vznášet vzhůru a tak poplašeně zamávám rukama, když Mephsito řekne že našel Fennyho a sejme démona, který se ke mě rychle blížil. Ihned jsem si přála být opět na nohách a tak jsem doskočila dolů a zalapala po dechu.

"začínám mít pocit že jste mi o to martefaktu měli říci více," zavrčím ale neztrácím čas a vrhnu se za Mephistem, který nám razil cestu vpřed. 

"Má chyba, zapomněl jsem na to," vydechne Sethar a ihned mi začne vysvětlovat že artefakt má uživatele který jej použil ohromnou moc. Také mi sdělí že vše záleží na tom co si představím a tak se lehce zamračím. 

"Chceš mi říci že se to může stát i nevědomě? To je špatné... Hádám že se proto nesmím rozptylovat," vydechnu zcela vážně, ale to už se nám podařilo dostat k démonovi. Bez varování máchnu a vybavím nás brněním Mephistophela aby si nás démon kterého jsme bránili nespletl s protivníky a neútočil na nás. 

Sledovala jsem svoje okolí a dávala pozor, jak na mé společníky tak na démona, který bojoval o své přežití. Na malý moment jsem se dal do křížku se silnějším démonem a tak jsem na chvíli ztratila přehled o tom co se děje za mnou. Až když démon po prudké ráně zmizí, ohlédnu se na černovlasého démona, který ležel na zemi. Ihned se k němu dostanu a kleknu si na kolena k jeho bezvládnému tělů. Když mu zkontroluji tep, zjistím že dýchá, ale i tak se dotknu jeho brnění, které se po sléze rozplyne jakoby tam nikdy nebylo a dám se do ošetřování jeho ran. Ta schopnost byla zvláštní, co jsem si povětšinou představila, to se stalo a proto jsem měla v ruce jak obvazy, tak také věci kléčeí, které jsem ihned využila a hlavně se mu pokusila zastavit krvácení a doufala jsem že mě Sethar s Mephistem dostatečne kryjí.

"Notak, vydrž... Fen'li," vydechnu a zamračím se, ihned se dám do čištění rány a dám si pozor abych mu ještě více neublížila. 

Na chvíli zavřu oči a jsem ráda že se mi to nějak dařilo. Zadívám se na klidnou tvář démona a povzdechnu si. Byl ošetřený, ale stále jsme byli na bojišti. Zmateně se rozhlédnu okolo a musím souhlasit s Mephistem. Zřejmě jsme neudělali všechno co jsme měli a ač jsem se snažila vzpomenout, nešlo to... těch vzpomínek bylo prostě příliš. Také byla pravda že jeho život byl dlouhý a tak když jej Mephisto zvedne, zadívám se na Sethara a kývnu aby šel s námi.

"Možná by bylo bezpečné najít nějaké jiné místo, tady ho nechat nemůžeme," řeknu a ačkoli to byly dávné vzpomínky a skutečnost že si jimi procházíme... nebyla jsem z toho nadšená, už jenom protože si tímhle vším prošel a jeho vyděšený výraz v prvním boji se nedal přehlédnout... První boj? Jak vím že je tohle jeho první boj? Zhluboka se nadechnu a pevně sevřu meč v rukou... doufala jsem že se nám to podaří a že nic nepokazíme... ne na tohle jsem ani nechtěla myslet a tak jsem se sebejistě a ostražitě rozešla po boku Mephistophela. Netušila jsem co přesně máme udělat, ale jedna věc byla jistá, na bojišti zůstat nesmí.

Ještě nějakou chvíli jsme kráčeli bojištěm a já sledovala mrtvá těla okolo, dost mi to připomínalo mou výpravu s Colem. Zamyšleně stočím pohled k Setharovi, který se k těmhle situacím moc nevyjadřoval, možná protože jsme si zatím dokázali poradit bez něj, byla jsem si však jistá že kdybychom byli bezradní, bude on ten, který na něco přijde. Najednou se okolí kolem nás začne rozplývat, než zmizí úplně. Tušení že máme démona dostat z bojiště bylo spravné, jinak by zemřel. Znovu se psolečně vydáme k další silné vzpomínce, ale tentokrát nás dovnitř nepustí. Zadívám se na stín něčeho obrovského, povědomého, ale přesto v dálce v temnotě zmizí. Zmateně se zadívám na mé dva společníky, než se vydáme dál. Pokud nebylo nutné projít všemi vzpomínky, pak to bylo jenom dobře... Netušila jsem jaký tady máme časový limit a nedokázala jsem tady odhadnout ani čas, nic. Zavřu oči a nechám se vtáhnout do další vzpomínky a když si uvědomím že jsme v trůním sálu a Mephisto nám vysvětlí proč, nechám nás změnit na démony a rozhodnu se postavit stranou abych na celou situaci viděla. 

"Jak mu v tomhle máme zabránit aniž by jsme vyvolali rozruch?" řeknu trochu bezradně a zadívám se jak démonku dotáhli před démona a její vyděšený a bezmocný pohled mi nemohl uniknout. Než se ale nadám, démon vyrve generálovy meč z ruky a zarazí ho démonce do srdce. Ta padne okamžitě k zemi mrtvá a celá vzpomínka se rozplyne a vrátí nás zase na začátek. Na nic nečekám a proměním dva společníky v démony zrovna ve chvíli, kdy se Fen'li natahoval pro zbraň a namířil s ní ma Violet, která jej prosila aby to nedělal. Ani nevím jak, zneviditelním se a během chvíle jsem byla těsně u něj a sotva se meč přiblíží k tělu démonky, chytím jeho rukojeť a zastavím jeho úder. Náhle odskočím a démonovu ruku obmotá magický řetěz, se kterým se Mephistopheles na trůnu rozesměje a složí mu chválu, než se obraz kolem nás začne pomalu opět rozplývat. 

"Tohle bylo o fous," povzdechnu si a v to mse obrátím na Mephistophela, který pronesl že nemohl uvěřit tomu, že se tohle děje a že to bylo skutečné. Krátce se na něj zadívám s obavami a jistým pochopením v očích, než k němu dojdu a krátce ale opravdu krátce ho obejmu, než ho zase sjedu pohledem a rozejdeme se dál. Zanedlouho jsme byli v další vzpomínce a když uvidím bojiště kolem nás, neváhám společníkům opět vytvořit zbraň a nutné brnění, se kterým se dáme do boje. Raději jsem se jenom bránila a držela v blízkosti Mephista a Sethara, ne že bych si nebyla jistá silou ale nechtěla jsem riskovat a životy našich dětí pro mě byly důležitější než cokoli jiného. 

Zanedlouho bylo po boji a tak se rozlhédnu kolem. Počet těch mrtvých těl a pohled do dálky mi jasně určil o jakou vzpomínku se jedná a tak se najendou s těžkým srdcem otočm na místo, odkud se ozýval srdceryvný řev démona, který v rukou svíral svého nejlepšího přítele, bratra které jsme všichni moc dobře znali. Neunikl mi pohled Sethara, který sklopil pohled k zemi a sevřel ruce v pěst. Natáhnu k němu ruku a pohladím ho po hlavě, než se nadějne pousměji a rozejdu se pomalu k Fen'limu.

"Sethare, nevím kde je Satanovo pohřebiště, ale musíš nás tam dovést... Tohle je chvíle kdy putoval dny jenom aby našel místo kde svého bratra pohřbít a pokud to bude někde jinde... hádám že selžeme," řeknu a démon přikývne. Ihned se společně vydáme k mlaédmu démonovi, který se na nás nepřítomně zadívá a já chvíli váhala, jestli ho mám oslovit. Nemohla jsem si být jistá tím co udělá tady... když jsme tu vlastně ani neměli být.