Elias rychle zmizí a tak si skousnu ret a zadívám se na velké dveře, které vedly přímo k Mephistophelovi. Na malý moment zastavím a v tu chvíli ucítím bratrovu ruku na mém rameni. Otočím se na něj a když se povzbudivě usměje, vděčně přikývnu a vydám se po jeho boku dál.
"Myslím, že můžeš začít tvořit tu bariéru, já... Si s ním jdu vyřídit účty," vydechnu, než se znovu zastavím a otočím na Alexe.
"Buď opatrný, pokud se ti tady mezitím něco stane..." vydechnu a na moment mi zacukají koutky, než se opět otočím čelem k velkým dveřím.Dlouhými, rozhodnmi kroky zamířím do trůnního sálu, kde by se měl nacházet Mephistopheles. Zapřu se rukama do velkých dveří, které se začnou otevírat a můj pohled okamžitě padne na velkého démona. Oddechnu si, když si všimnu, že uvnitř nemá žádné stráže, díky Alexově bariéře s ním budu opravdu moct bojovat jeden na jednoho. Dveře se mi za zády zavřou a na rukou se mi objeví drápy, chtěl jsem se o to postarat co nejrychleji a selhání nepřipadalo v úvahu. Musel jsem ho zabít, abych ochránil své blízké a už jim nikdy nemohl ublížit.
"Fen'li! Synu! Tak rád tě zase vidím!" zasměje se Mephistopheles a pomalu se vydá ke mně.
"Věděl jsem, že si jednou přijdeš pro moji hlavu, ale i kdybys měl dalších tisíc let tréninku a zkušeností, stále to nebude dost," zavrčí na mě, než kolem něj začne vířit temná magie a jakási modrá aura. Se vztekem a zuřivostí, které jsem v sobě dusil tolik let, se na něj vrhnu s jediným úmyslem - zabít ho. Zablokuje moje první rány, neměl jsem ani výhodu dvou zbraní, jelikož i sám Mephistopheles bojoval jen s pomocí svých rukou, které chránilo kovové brnění. Začne se smát jako šílenec a když ho škrábnu do boku, jeho smích to ještě znásobí. Začne na mě bezhlavě útočit, vůbec se nesoustředil na obranu, ale nebylo to tak, že bych ho díky tomu mohl zasáhnout. Ne, nemohl jsem nic dělat, jen se bránit a ustupovat dozadu. Schytám několik desítek povrchových ranek, než se kolem mě objeví elektřina s mnohonásobně větší rychlostí začnu blokovat všechny útoky, stejně jako útočit. Byl jsem doslova všude a nikde zároveň. Dával jsem Mephistophelovi rány ze všech stran a po chvilce si všimnu, že mu z ran teče černá krev. Mephistopheles se se smíchem obalí namodralou energií a v momentě, kdy se jí dotknu mě odmrští stranou, až zprudka narazím do zdi. Má schopnost se zruší a zůstanu paralyzovaný ležet na zemi. Démon ke mně přiskočí a dřív než se stačím vzpamatovat, zvedne mě jednou rukou do vzduchu.
"Přišel jsi mě vyzvat a zvládneš jen toto?" začne se nahlas smát a napřáhne se volnou rukou k poslednímu úderu. V tu stejnou chvíli mě začnou svaly opět poslouchat a tak jej vší silou kopnu do břicha. Pustí mě a odstoupí o několik kroků dozadu. Dopadne na zem a znovu se po něm vrhnu. Pokusím se ho několikrát zasáhnout, ale mým cílem bylo omotat mu jednu ruku strunami, což se mi také podaří a konce strun připevním k okolním stěnám. Když se mě pokusí zasáhnout, ruka mu zůstane ve vzduchu a tak rychle zaútočím na jeho břicho. Zarazím drápy hluboko do jeho těla a na zem začne stékat jeho černá krev. Zasměje se, než si uvolní ruku ze sevření drátů a odhodí mě pomocí magie. vyvolám vlastní temnou magii, kterou použiji jako štít a tak mě jeho útok nezraní, jen odsune dozadu. Za Mephistophelem se začnou z namodralé energie tvořit oštěpy, které se smíchem pošle proti mně. Většině se mi podaří vyhnout, ale jeden mě přeci jen zasáhne do levého ramene. Vrhnu se proti němu jen s jednou rukou, zatímco zraněnou levou, ve které jsem neměl tolik síly nenápadně napíšu runy pro bariéru, kterou kolem Mephistophela vytvořím a odskočím dozadu. narazí do bariéry a překvapeně se na ni zadívá. Zamrzne na místě, jako by se ztratil ve vlastních myšlenkách, natáhne ruku k bariéře a něco zamumlá. Využiji příležitosti a natáhnu mezi námi po místnosti obrovské množství drátů.
"Nečekal jsem, že tohle ještě někdy uvidím!" zasměje se Mephistopheles, když konečně začne vnímat okolí a rozbije bariéru, sotva však udělá pár kroků ke mně, zamotá se do téměř neviditelných drátků, které však začne okamžitě přesekávat. Nemarnil jsem čas, zkondenzuji vodu z okolního vzduchu a prudce ji roztočím ve vzduchu, stlačím a přidám jak elektřinu, tak temnou magii. Chytím oštěp do ruky a zadívám se na Mephistophela. Chtěl jsem to ukončit posledním útokem a tak využiji veškerou svou zbývající magii, abych posílil můj poslední útok. Nevědomky vytáhnu i trochu magie z Alexe skrz náš kontrakt a ucítím bolest na rukou. I přes to, že mé ruce byly v podstatě zbraní aurinů mi začala ruka krvácet a nejspíš bych takovou magii ani neudržel, nebýt mé zbraně. Mephistopheles se smíchem přesekne poslední dráty, než se rozběhne proti mě. Hodím proti němu oštěp, který se pokusí zablokovat vlastní magií a objeví se před ním stěna namodralé energie. Ta však mou magii nezastaví a tak projde Mephistophelovým hrudníkem, jakoby nic, a zastaví se až o bariéru, která byla na stěně této místnosti. Ztěžka jsem oddechoval, ale jakmile démon přepadne na záda, oddechnu si. Sotva jsem stál na nohou a celé tělo mě bolelo. Cítil jsem se vyčerpaný.
"Fen'li," zaslechnu démonův hlas a tak se k němu rozejdu s úmyslem to ukončit. Když se mi však démon začne měnit před očima do lidské podoby, která byla až moc podobná té mé, zarazím se. Naznačí mi, abych k němu přišel a tak to váhavě udělám. Co mi mohl udělat? Umíral. Kleknu si vedle umírajícího démona do kaluže černé krve a když uvidím, že se mi padlý král snaží něco říct, skloním se k němu. Ve stejném momentě ucítím obrovskou bolest v hrudníku a když pootočím hlavu, uvidím, že mi démon prorazil celou ruku hrudníkem. Zalapám po dechu a zatmí se mi před očima, ve stejnou chvíli však ucítím i obrovský příliv temné energie, která prostoupí celé mé tělo. Pevně zavřu oči a zatnu ruce v pěst. Té energie bylo až moc a část z ní začne proudit skrz kontrakt k Alexovi. Připadalo mi, jako bych se propadal čím dál více do temnoty, jako bych se na energii sám měnil, ale ve skutečnosti jen přetvářela mé tělo, měnila ho. Připadalo mi to jako celá věčnost, ale ve skutečnosti to mohlo být jen pár vteřin.
Tělo démona se zcela změnilo, pomalu se postavil na nohy a zadíval na své ruce, které pokrývala černá srst a švihl dlouhým, černým ocasem, na jehož konci se již nenacházel žádný osten. I jeho nohy byly pokryté černou srstí a již nekončily kopyty, ale černými, ostrými drápy. Všechny jeho rány se zahojily a příliv energie zcela obnovil zásoby magie v jeho těle, v jeho hrudi však stále zela kulatá rána, kterou mu způsobil již mrtvý král, který ležel bezvládně na zemi. Vypadalo to, jako by z ní předtím tekla černá krev, ale teď již nebolela, ani nekrvácela. Fen'lin se rozhlédne prázdnýma očima po místnosti, než jeho zrak spočine na královském trůnu. V jeho očích zajiskří a konečně vypadaly jako oči někoho živého, leč se mi nich odráželo něco zvláštního. Něco, co by jeden mohl nazvat šílenstvím. S úšklebkem se rozejde k trůnu, na který se posadí, ale ještě předtím nechá zmizet svá černá, netopýří křídla. Pohodlně se usadí na trůnu a zadívá do prázdné místnosti, než zesílí svůj hlas pomocí magie.
"Váš král je mrtev! Ihned přestaňte bojovat a přijďte se poklonit svému novému králi!" pronese a jeho hlas se šířil celým palácem.
