Mirys a Fen'lin

"Určitě u toho bude Alex!" Přikývla jsem hned souhlasně a usmála se. "To o hlídání byl vtip, ale co já vím. Třeba to bude potřeba. A určitě někdy bude chtít. Zamiluje si tě, uvidíš. Jen se před ní nesmíš ukázat jako kakabus." Zasmála jsem se nevinně a následně poděkovala číšníkovi, který nám přinesl pití a oznámil, že naše jídlo bude do deseti minut. Pak zase odešel a já se tak mohla zase věnovat Fenovi. Usmála jsem se na něj nevinně. "Měl bys přijít brzy. Bude se ti líbit...A ty jí taky." Zopakovala jsem a doufala, že svým slovům můžu věřit a ne jen doufat. Za nedlouho se už před námi kouřilo z talíř, které nám přinesl číšník s přáním dobrého chutnání a zase odešel. "Tak dobrou chuť." Usmála jsem se na něj a s chutí se pustila do jídla. Už mi taky pořádně kručelo v žaludku.

Souhlasně přikývne, že tam Alex určitě bude a poté mě začne uklidňovat, že se jí určitě budu líbit. Jen si povzdechnu a při zmínce o kakabusu mi zacukají koutky a zavrtím nad tím hlavou.
"Uvidíme... Možná se někdy můžeme domluvit a až budete všichni tři na jednom místě, můžu i s Ireth přijít na návštěvu, pokud tedy nebude pracovat," povzdechnu si, ale představa, že se všichni sejdeme na jednom místě byla... Příjemná. Ale také by se hodně rychle mohla zvrtnout v katastrofu. Ušklíbnu se, když si představím, co všechno by se mohlo stát. Poté nám ale číšník přinese jídlo a tak se s popřáním dobré chuti do něj pustím. Bylo opravdu výborné. Hranolky jsem dlouho neměl a smažený sýr vlastně také ne. Většinou jsem si užíval domácí vaření od Ireth, která byla opravdu skvělá kuchařka, ale jednou za čas jíst venku také nebylo špatné.
"A jak vůbec ty vycházíš s malou Aelin?" zeptám se.

"Určitě. Už aby to bylo." Usmála jsem se a pak už se pustila do jídla stejně, jako Fen. Byla jsem ráda, že nevypadal moc starostlivě. Upřímně jsem se trochu bála, co na to řekne a byla jsem příjemně překvapená. Po chvíli ticha, se mě ale zeptal, jak vycházím s malou Aelin já. Pousmála jsem se. "Nejdříve se mi asi trochu vyhýbala. Možná že mi to tak jen přišlo. Konec konců našla svého otce, kterého hledala, ne mě. Chtěla s ním trávit čas a já jim ho chtěla dopřát, takže jsem ze začátku hodně vařila u toho jsem byla sama a oni mohli být spolu sami. Ale také jsem jim pomáhala přestavět Aelinin pokojíček a zařídit jí ho. U toho jsme se všichni sblížili. A teď...její škola zabere polovinu dne a někdy chodí na kroužky. Svěřila se nám že by se ráda dál učila na housličky a klavír a také ráda tancuje. Takže jsme jí pořídili nové housle a zapsali jí na hodiny. Byla tak roztomile nadšená a vděčná. Přirostla mi k srdci ohromě rychle i když jsme zprvu spolu netrávily čas. Vidím v ní sebe, jen ona měla více štěstí." Pousmála jsem se ale dívala se do talíře. Vážně mi přirostla k srdci a byla báječná. "Teď už mi pomáhá s vařením večeří. Přišla za mnou sama od sebe a od té chvíli za mnou chodí často. Tedy ne tak často jak za Alexem, ale častěji než těch pár chvilek, kdy chce být třeba sama aby si udělala úkoly nebo trénovala - a musím ti říct, že hraje přímo božsky! Koupili jsme jí Stradivárky a říkám ti, že si jí musíš někdy poslechnout! Jestli je takhle dobrý i na klavír to opravdu nevím, ale ráda bych jí nabídla, aby se učila i na další nástroje, pokud bude chtít. Jen se bojím, že si to převezme tak, že chci aby byla z domu co nejdéle a to rozhodně nechci! Nevím, co dělat... Myslíš, že kdybych jí dala třeba flétničku jako dárek, že by jí to potěšilo?" Zeptala jsem se trochu bezradně a začala si hrát vidličkou s jídlem, protože tohle téma mě vlastně teď zajímalo víc než jídlo. Aelin byla Alexova dcera. A já jsem si moc přála, aby si mě oblíbila.

Jakmile se zeptám na Aelin, Mirys přestane jíst a rozpovídá se o ní. Celou dobu jsem s úsměvem sledoval její nadšení a snažil jsem se si co nejvíce zapamatovat. Čím víc mi toho řekla, tím více jsem ji chtěl poznat. Jakmile domluví a zeptá se na dárek pro ni, párkrát zamrkám a ještě chvíli zůstanu ticho. Vstřebával jsem veškeré informace a přemýšlel o tom, co řekla.
"Ještě jsem ji nepotkal, takže nevím, Mirys... Ale pokud má rád hudbu, nejspíš jakýmkoli hudebním nástrojem nepohrdne," pousměji se a sám se zamyslím nad tím, jestli bych jí neměl koupit nějaký dárek, abych jí ho mohl dát, až se poprvé setkáme. Jenže krom toho, co mi teď řekla Mirys jsem nic o ní nevěděl.

Trochu jsem se zarazila, když mi došlo, kolik jsem toho na Fena najednou vybalila. Ani jsem se nedivila, že potřebuje chvilku na to, aby vstřebal všechny ty informace. Ale úsměvu jsme se neubránila. Nakonec řekl, že jí ani nepotak, ale že nejspíše žádným hudebním nástrojem nepohrdne když má ráda hudbu. Souhlasně jsem přikývla a pak se zamyslela. "No..a je Flétna dobrá? Co kytara? Nebo saxofón? Vlastně vůbec nevím." Povzdechla jsem si a konečně zase něco málo snědla a napila se.

Přikývne a začne se mě ptát na různé hudební nástroje. Chvilku se na ní dívám, než se pobaveně ušklíbnu a zavrtím hlavou.
"Mirys... Nejjednodušší bude se jí nenápadně zeptat, jaké nástroje se jí líbí..." řeknu jí pobaveně a dojím své jídlo. Na rozdíl od Mirys jsem jedl a poslouchal, zatímco ona se jídla skoro ani nedotkla.
"Navíc... Pokud se mě nebudeš ptát na nejrůznější zbraně, tréninkové techniky, strategie v boji... Obávám se, že ti nepomůžu... V lidské hudbě se moc neorientuji, jsem démon, pamatuješ?" řeknu pobaveně. Skoro celý život jsem byl voják, bojoval jsem, na hudbu... Nebyl čas. A i když jsem byl dlouho v lidském světě... Měl jsem jiné věci na práci, než se zajímat o kulturu. Možná bych to ale měl napravit... Svou sestřičku jsem již našel a... Našich pronásledovatelů bylo rozhodně méně, než kdysi.
"Možná bych to měl napravit... Dokud mi nikdo nejde po krku... Zase," poznamenám spíše pro sebe.

Znovu jsem se zarazila, když mi připomněl, že je démon. Povzdechla jsem si. Věděla jsem, že je už dlouho v lidském světě, ale to hledal Miriam. "A tos požádal o ruku herečku? Měl bys to napravit!" Uculila jsem se nakonec. "Ale...Aelin hraje vážně moc krásně, třeba ti to pomůže napravit právě ona." Pousmála jsem se a zase snědla pár hranolek. "A jak se vlastně má? Už jsi ji viděl při nějaké hře?" Zeptala jsem se, aby teď mluvil Fen, který na rozdíl ode mě snědl všechno jídlo, co měl na talíři, zatímco já jsem řečnila.

Zasměji se,k když mi připomene, že jsem požádal o ruku herečku a měl bych to napravit. Také poznamená, že Aelin je vážně dobrá a také by mi s tím mohla pomoci. Pousměji se a přikývnu, když se mě však zeptá na Ireth, objeví se mi veselé jiskřičky v očích.
"Získala magickou protézu od jakéhosi obchodníka, takže už může zase normálně fungovat. A ano, už jsem byl na pár představení a občas jsem s ní šel i na soukromé práce... Jen nesnáším, když si jí někdo najme, aby mu hrála manželku, nebo přítelkyni," poslední část věty zavrčím a zabodnu svůj pohled do stolu, jako by za to mohl on.
"Jednou jsem šel s ní a hrál jsem jejího bratra... A málem tomu chlapovi zpřelámal ruce," řeknu a zasyčím, když si na toho chlápka vzpomenu, poté ale rychle zavrtím hlavou.
"Občas zkouší na představení i doma, vždycky ji sleduji, ale myslím že ji spíš baví improvizace," zasměji se.

Pobaveně ale spokojeně jsem Fena poslouchala a přitom jsem alespoň dojedla své jídlo. Neubránila jsem se však úsměvu, když se na něm projeví žárlivost. "To chápu. Určitě si tam od Vás každý svou ženu hlídá jako oko v hlavě." Uculila jsem se. Ale pravda byla, že jsem to samé znala i od sebe. Jakmile jsem si jen představila, že by s Alexem byla jiná žena, měla jsem sto chutí jí vyškrábat oči a zlomit nohy. Radši jsem nad tím moc nepřemýšlela a dopila svůj tonik. "Taky jsem byla na jednom jejím představení. Ne, že by to bylo něco nového, ale díky Ireth to podle mě bylo zajímavější než by to bylo bez ní." Pokusila jsem se o kompliment, jenže ta hra vyla katastrofa podle mě už v základu. I když šlo možná jen o můj vkus. "Dobře a co teď?" Usmála jsem se a objednala si ještě jednu sklenku, když nám odnášel číšník talíře.

Chápala moji žárlivost a poznamená, že démoni si své partnerky musí hlídat jako oko v hlavě.
"Záleží... Na ženy se v podsvětí mnohdy nahlíží jinak, než tady... Mocní démoni mají své družky jako majetek a nemusí si je hlídat, protože žádný jiný démon si na ni nedovolí ani sáhnout... A pokud se vládci zalíbí partnerka jiného démona... Prostě si ji vezme a pokud démon jen cekne, zabije ho..." povzdechnu si. Tenhle systém se mi opravdu nelíbil.
"Co vím, tak takhle to nefunguje jen u Nearry, Lilith a Azaela... Nearra to nedovolí, v království Lilith jsou jen ženy a u Azaela... To může být i naopak... Je to království aurinů, takže záleží jen na síle a ne na pohlaví," řeknu zamyšleně a když se Mirys zeptá, co teď, mávnu na číšníka, že chci zaplatit.
"Nevím, určitě tě doprovodím domů a pak uvidíme," pousměji se a zaplatím za naše jídlo, než se postavím, počkám na Mirys a vydám se ke dveřím.

Vysvětlil mi, jak to vlastně v podsvětí chodí a tak si jen tiše povzdechnu. Bylo to jako poslouchat doby o středověku tady v lidském světě. Zavrtěla jsem zamračeně hlavou, ale co s tím nadělám? byla jsem ráda, že alespoň někde se to v podsvětí nedělo. Než jsem si stihla uvědomit, že jsem se myšlenkami zase zabloudila, už Fen platil. "Ne, počkej!" Namítla jsem, ale to už bylo zaplaceno. "Příště platím já." Namítla jsem a zase se pousmála. Poděkovala jsem číšníkovi a pochválila jídlo, než jsem se zvedla a oblékla se. Pak jsme spolu vyšli ke dveřím a následně ven z restaurace. fen měl celkem dobrej plán. Doprovodí mě a pak se rozhodneme co dál. Než dojde na kino. Alespoň jsme získali čas na rozmyšlení. Jenže jen co vyjdeme z restaurace, málem vrazím do Aelin. "Aelin!" Vyhrkla jsem překvapeně a usmála se. Zrovna šla ze školy a na zádech měla ještě batoh. "Ahoj broučku." Usmála jsem se a koukla nejistě na Fena. Takhle jsme si jejich představení asi nepředstavoval nikdo. "Fene, to je Aelin - dcera Alexe." Představila jsem mu ji oficiálně a pak se otočila zase k Aelin. "Aelin, tohle je Fen'lin - ehm...nevlastní bratr tvého táty. Tedy nejsou pokrevně spříznění, ale prostě...No... Znají se už hoooodně dlouho. Takže by se dalo říct, že to je tvůj stejrda." Pousmála jsem se a čekala, co na to kdo řekne.

Šla jsem po celkem úspěšném dni domů. Ve škole mi to dneska docela rychle uběhlo, navíc jsme dostali několik testů, které jsme psali minulý týden a já z nich měla dobré známky. Navíc jsem se těšila domů až budu moct být zase s tátou. Jenže v tom, když jsem procházela kolem restaurace, do mě málem vrazila nějaká paní - ne nějaká. Byla to Mirys. Překvapeně jsem se na ni podívala a pak si změřila muže vedle ní. Byl zvláštní. A výrazně se lišil od ostatních a to nejen bílými vlasy a rudýma očima. Na chvilku jsem si myslela, že Mirys mého tátu podvádí, jenže pak jsem si vzpomněla na vyprávění od táty, který mi už o Fenovi řekl. Mirys vypadala dost zaskočeně. Ale pozdravila mě a pak se nejistě podívala na toho muže, který zřejmě mohl být Fen'linem. A má domněnka se brzy potvrdila, když nás Mirys představila. "Dobrý den." Vysoukala jsem ze sebe trochu ostýchavě a stále si vysokého muže prohlížela. Musela jsem zaklonit hlavu, abych mu viděla do tváře. Naháněl strach, ale nevypadal nebezpečně. Tedy ne nyní. A něco mi říkalo, že se ho opravdu bát nemusím. Jenže pak mi dojde, co Mirys řekla a překvapeně na něj zamrkám. "Strejda?" Zopakovala jsem nejistě.

Mirys zaprotestuje, že příště platí ona a tak se jen ušklíbnu a podržím ji dveře, aby mohla projít. Sotva však vyjdeme ven, málem vrazí do malé dívky, kterou k mému překvapení osloví jako Aelin. A opravdu jsem z té malé cítil malé množství bílé magie a když se začnu soustředit, ucítím i tu temnou. Ostýchavě nás pozdraví a poté zakloní hlavu, aby se na mě mohla podívat. Lehce se pousměji, byla oproti mě vážně maličká. Nakonec si dřepnu na zem, abych byl ve zhruba stejné výšce jako ona a usměji se, když nejistě zopakuje: 'Strejda?'
"Ahoj Aelin, jsem Fen'lin, bratr Alexe," usměji se mile a znovu se představím, i když to už udělala Mirys, ale... Velmi zmateně. Zadívám se na mladou dívku a musím uznat, že byla Alexovi podobná. Tedy jeho lidské podobě. Najednou jsem však netušil, co říci a tak ji chvíli pozoruji, než mě konečně něco napadne.
"Jsem rád, že tě konečně poznávám, Mirys i Alex mi o tobě vyprávěli. I když jsem vás plánoval navštívit někdy jindy, když už jsme tady proč toho nevyužít?" usměji se a na chvíli se zadívám na Mirys.
"Pokud budeš chtít, mohli bychom něco společně podniknout," navrhnu, ale rozhodnutí bylo na ni. Nehodlal jsem jí do ničeho nutit.

Byla jsem ráda, že Aelin nikam neutekla. Přeci jen, co se týkalo poznávání lidí.. Vlastně já o ní mohla říct jen to, že když poznala nás poprvé, tak byla velice plachá a já se bála, aby se jí to nevrátilo. Přeci jen se u Fena nemusela ničeho bát. Také jsem byla ráda, že se svého představení tak jistě chopil sám Fen. Já se trochu bála, aby to dívka před námi nepochopila špatně a tak to vyznělo zmateně. Také jsem byla ráda, že ani Fen nechtěl odejít s tím, že se s ní víc pozná až s Alexem. Místo toho jí nabídl, aby spolu něco podnikli. V tuhle chvíli jsem nevěděla, jestli myslí i mě, ale Aelin by jen s ním asi stejně nikam nešla hned. "Ano, to je výborný nápad. Nechceš dneska třeba do kina?" Navrhla jsem náš původní plán a taky jsem si dřepla, aby se nemusela zaklánět a viděla i na mě dobře. Nebyla jsem sice vysoká jako Fen, ale oproti poloviční Aelin jsem přeci jen byla vysoká dost.

Fen si dřepl, abych na něj lépe viděla a stejně tak on na mě a pak se mi sám představí. Ne tak zmateně jako Mirys, ale sebejistě. Mírně se mi zvedly koutky úst v úsměvu. "Já jsem Aelin, tátova dcera." Zopakovala jsme v podstatě to, co řekla Mirys, ale nazývat tátu Alexem mi přišlo zvláštní a nepřirozený. Ani sama nevím proč. Prostě to byl můj táta. Od teď už na pořád. Po chvilce ticha, které se zdálo být trochu trapné se mi řekl, že nás plánoval navštívit jindy, ale že chce využít téhle šance a rád by se mnou něco podnikl. Mirys se nadšeně přidala, že bychom spolu mohli zajít do kina. Bylo příjemné mít rodinu. Pravou rodinu, o kterou jsem přišla, když se o mě matka přestala zajímat. Na tváři mi to vykouzlilo úsměv a nadšeně jsem přikývla. "Tak jo! Ale měla bych si odnést domů batoh." Zamumlala jsem druhu větu, zatímco ta první byla nadšené vypísknutí. Chtěla jsem si užívat rodinu a ty pocity plnými doušky ze strachu, že o ni znovu přijdu.

Mirys se ihned přidá a dodá, že bychom mohli jít do kina. Vděčně se na ni pousměji, než svou pozornost opět přesunu na Aelin. Nadšeně přikývne a vypískne, že chce jít, hned na to však zamumlá, že si musí odnést domů batoh. Zasměji se tomu, než se opět postavím na nohy a při pohledu na malou Aelin s obrovským batohem na zádech... Zavrtím nad tím hlavou, než se pomaličku, abych ji nevyděsil, natáhnu k jejímu batohu, sundám jí ho ze zad a přehodím si ho přes jedno rameno.
"Máme dost času, na to aby jsme stihli zastávku u vás doma," pousměji se a chtěl jsem vyrazit, jenže poté si vzpomenu, že stále netuším, kde Alex bydlí a tak zůstanu stát na místě a čekám, až jedna z nich vyrazí na cestu.
"Slyšel jsem, že máš ráda hudbu, Aelin... Někdy mi musíš něco zahrát," řeknu, aby se opět nerozhostilo trapné ticho.

Usmála jsem se na ně a taky se zvedla. Počkala jsem, až Fen vzal Aelin její batoh, aby se s ním netahala a povzdechla jsem si. Bylo mi líto, že musela nosit tak těžké učení, ale chtěla přeskočit další rok, jak už se mi svěřila. A tak se pilně učila. Vzala jsem jí za ruku a spolu s ní a Fenem jsme vyšli k nám. Zatímco ona byla mezi námi a usmívala se jako sluníčko. Byla jsem ráda, že se Fena nebojí. Vlastní ho vzala i za ruku, takže teď ona sama sice neměla ani jednu volnou, ale nevypadalo to, že by jí to nějak vadilo. Usmála jsem se spokojeně a přemýšlela, kde je teď asi Alex. Myšlenkama jsem zaběhla dost daleko, takže mě vytrhla realita až když už jsme byli u domu. 
"Chceš se převléknout?" Zeptala jsem se Aelin radši, ale i teď jí to slušelo. A když tedy zavrtěla hlavou, jen se natáhla k Fenovi pro batoh, zatímco já jsem jí odemkla. Batoh dala do chodby a zase se vrátila, že můžeme jít. Koukla jsem na Fena a prohodila: "Ukážu ti to tu až se vrátíme, jo?" Pousmála jsem se a zase zamkla.

Vydáme se směrem do města a když mě malá Aelin chytí za ruku, překvapeně se na ni podívám, ale nakonec se usměji. Sotva zmíním hudbu, rozzáří se jí oči a začne mi vykládat, že ráda hraje na housle a klavír a že mi určitě zahraje, až k nim někdy přijdu na návštěvu. Hned na to si mě začne prohlížet a zeptá se mě, co dělám rád já. Zamyšleně se podívám na oblohu, většinou jsem pořád měl něco na práci, nebo jsem byl se členy rodiny, kteří vždy něco vymysleli, ale měl jsem něco, co jsem rád dělal ve volném čase?
"Létání," vydechnu jako první a s úsměvem se otočím na Aelin.
"Ale také rád trénuji, nebo když se objeví nějaká výzva a můžu zkoušet nové věci, nebo překonávat své limity. Také se rád starám a jezdím na Irionech... Em... Koních," zasměji se. Byli jsme už před nějakým domem, ke kterému se Mirys vydá a tak vrátím Aelin tašku a jakmile ji uklidí do chodby, vrátí se s tím, že můžeme jít. Mirys mi ještě slíbí, že mi to tady ukáže jindy a tak přikývnu a pousměji se. Znovu natáhnu ruku k Aelin a poté se společně vydáme ke kinu.

Byla jsem hrozně ráda, že si rozumí a není jen trapné ticho. Ale to s Aelin zatím nenastalo. Vždy si našla další a další otázky čímž mi připomínala dost mě samotnou. Vzala jsem ji znovu za ruku jen co odložila tašku a vrátila se k nám. Spolu jsme všichni tři vyšli ke kinu, zatímco jí Fen začal odpovídat na otázku. Když jako první zmínil létání jen se pousměji trochu pobaveně. "A třeba tě vezme taky proletět, když ho hezky poprosíš." Mrkla jsem na Aelin, jako bych jí to říkala tajně. Byla jsem přesvědčená, že létání pro ni bude to samé nebo ještě něco lepšího než pro mě. Také to byla úžasná příležitost na to, aby se lépe poznali a trochu sblížili. K trénování s Fenem jsem jí postrkávat opravdu nechtěla a nové věci objevovala už teď určitě.

Vypadalo to, že nejdřív neví, jak mi odpovědět, ale i tak mě hned zase vzal za ruku. Byl to pro mě signál, že mu to nevadí a tak jsem ho s radostí zase chytila stejně jako Mirys a dívala se na něj, takže jsem musela mít zakloněnou hlavu. Nakonec zmíní, že rád létá. Rozzáří se mi oči snad ještě víc. "Vážně? A naučíš mě to? Já chci také létat! Prosííííím!" Upřela jsem na něj štěněcí očka, která jsem uměla vážně dobře, až moc dobře. A toho dalšího, co mi odpověděl, že rád dělá, jsem si moc nevšímala. Tedy ano, bylo to zajímavé, ale rozhodně ne tolik jako létání. Vždycky jsem snila o tom, jaké to je vznášet se mezi mraky, ale matka mě to nikdy nenaučila a samotné mi to nešlo. A když mi to párkrát nešlo, přestala jsme to zkoušet.

Sotva zmíním létání, rozzáří se jí oči s tím, jestli jí to naučím a začne mě prosit. Poznámka Mirys jí v tom ještě podpoří a tak nakonec přikývnu s povzdechnu si.
"Proč ne? Jen budeme muset být opatrní, Alex by nebyl nadšený, kdybych tě domů dovedl plnou modřin," zasměji se a skloním hlavu, abych na ni viděl. Vypadala jako moc milá, mladá dívka a svou energií mi připomínala malou Miriam. Pousměji se při těch vzpomínkách, byly to jedny z mála hezkých časů z doby válek.
"Až se vrátíme z kina, bude už celkem pozdě na učení, ale mohl bych tě vzít na záda a učit se můžeš začít někdy jindy, co říkáš?" navrhnu s úsměvem. Učit ji létat po tmě jsem opravdu nechtěl.

Usmála jsem se pobaveně, když se Aelin mé rady chytla a hned Fena začala prosit, aby jí naučil létat. O Nephalemech jsem věděla jen to, že se jejich rodiče trestají smrtí a stejně tak i samotní Nephalemové jsou většinou lovnou zvěří. Ale jinak jsem vlastně nevěděla nic moc. Takže mě překvapilo, když se to chtěla naučit. Netušila jsem, že má křídla i když to bylo logické. Ta měla přeci jak andělé tak démoni. Ale co další od ní můžeme čekat? Bude mít démonickou podobu? Nebo dokonce bestiální? Nechtěla jsem na to ani pomyslet. Byla tak malá, nevinná. Zlehka jsem jí sevřela ručku v té své a pohladila ji palcem po nártu ruky. "Na učení bude ještě hodně času." Usmála jsem se i když Fen měl pravdu. Alex by ani jednomu z nás neodpustil, kdyby se Aelin něco stalo. Takže její výcvik létání bude muset být o hodně mírnější, než ten můj - i když je pravda, že ten jsem si určila já sama.

Už jsem se začínala bát, že mě odmítne, když v tom s povzdechem přikývl. Zajásala jsem spokojeně a culila se jako blažená kočka. Ale hned řekl, že budeme muset být opatrní, že by táta nebyl nadšený, kdyby mě domů přivedl plnou modřin. Přikývla jsem spokojeně a bez námitek. Věděla jsem, že z toho by táta opravdu nebyl nadšený, ale udělala bych všechno proto, aby mě Fen naučil létat - opravdu všechno. Nakonec ještě Fen dodal, že až se vrátíme z kina, bude už na učení pozdě, ale že by mě mohl vzít na záda a učit se můžu začít jindy. Znovu jsem nadšeně přikývla. Noční obloha musela být nádherná i jen na pohled z té výšky. A já se už teď moc těšila, až vyjdeme z kina a poletíme.

Nakonec obě souhlasily s mým nápadem, za což jsem byl rád. Moc mě netrápilo, jestli má Aelin křídla, nebo ne, i kdyby ne, mohl jsem jí je vytvořit pomocí run. I když byla napůl anděl, napůl démon, možná je mít bude? Dřív než jsem se nad tím stačil více zamyslet, stáli jsme před kinem. Všimnu si, že v jednom sále stále hrají tu animovanou pohádku a v dalším film, na který jsme s Mirys chtěli původně jít. Pousměji se a nechám Aelin vybrat, než zajdu koupit lístky, než jí vezmu k bufetu, kde jí nakoupím v podstatě cokoliv, o co si řekla. Ještě něco vezmu pro sebe a Mirys, než se vydáme do sálu a usadíme se na svých sedadlech.
Jakmile film skončí, vyjdeme před kino a otočím se na malou Aelin.
"Jak se ti to líbilo?" zeptám se s úsměvem a poté se tajemně usměji.
"Připravená na let domů?" zeptám se potichu, než si ji se smíchem posadím na ramena a ruce jí lehce položím na nohy, abych jí mohl přidržovat.