Mirys a Fen'lin

"Jednoduchý nebo ne, něco se s tím určitě bude moct dělat." Usmála jsem se s nadějí v očích a lípla mu pusu na tvář. "Jsi vážně kreativní, až to bolí." Povzdechla jsem si a zasmála se. Když zmíní, že za to si může jejich matka, trochu se zamračím. "Ona..umí mazat vzpomínky?" Zeptala jsem se s povzdechem a rozhlédla se. Alespoň, že souhlasil s tím, že ji nenechá zmizet. To že má upířího přítele mě přivede k Zoe, která měla taky přítele upíra, tedy stvůru noci. Už jsem jí dlouho neviděla a to mě mrzelo. Někdy za ní zase budu muset zajít. Ale to už Fen mířil k plakátům s filmy. Doběhla jsem ho a zadívala se taky na plakáty. Takhle brzy nic moc nedávali a já se ani nedivila. Nakonec se na mě Fen otočil s tím, že něco dávají ale neřekne mi co. Zasmála jsem se pobaveně. "Jo, jsem odkázaná na tebe protože neumim číst." Zasmála jsem se a vyplázla na něj jazyk. Hned na to jsem se zadívala na kreslený plakát, na který se Fen díval naposled a zasměju se. "Jasný...Myslím, že bychom měli přehodnotit náš plán. Co takhle nejdřív létání, trochu zábavy, pak oběd, další létání a pak kino?" Uculila jsem se na něj.

Mirys se mi opět pokusí dodat naději tím, že by věštkyně opravdu mohla pomoci a tak se pousměji. Za chvíli si povzdechne s tím, že jsem opravdu kreativní, až to bolí a tak na ni vypláznu jazyk a potom se zasměji. Když se zeptá, jestli naše matka umí mazat vzpomínky, povzdechnu si.
"Nevím, nikdy jsme spolu nevycházeli, ale nedivil bych se. Nemohla překousnout to, že mě má Miriam radši, než ji. Žárlila, dokonce se přede mnou jednu dobu schovávala, abych je nenašel a to jsem jim předtím zachránil život," odfrknu si a při vzpomínce na naši matku zavrčím.
"Tím chci říct, že je všehoschopná a kdyby opravdu chtěla Miriam ode mě držet, určitě by něco takového udělala," dodám a když Mirys přehodnotí náš plán, přikývnu a podívám se, co hrají večer. Večerní film vypadal už mnohem lépe a tak znovu přikývnu a rozhlédnu se. Jakmile si vybavím, kterým směrem je to nejblíže pryč z města, vydám se tam.
"Létání zní fajn, ale nebudeme to přehánět jak včera," zasměji se.

Na mou poznámku o jeho kreativitě na mě Fen jen vyplázl jazyk a tak jsem se musela smát a lehce jsem do něj šťouchla. "Nech si to, nebo ti ho ukousnu." Zasmála jsem se. Když mi však prozradí něco málo o jejich matce, tiše si povzdechnu, ale přikývnu. "To chápu. Taky bych asi žárlila...i když určitě ne tolik. Ale, kdyby měla má dcera radši bratra než mě... No zřejmě bych to jen tak nepřekousla." Přiznala jsem omluvně, ale pak jsem se zase pousmála. "Ale tys Miriam našel a už nenecháš svou matku aby ti jí sebrala." Uculila jsem se. 
Také jsem byla ráda, že se mnou souhlasil ve změně plánu. Ale rozhodně to prý nebudeme přehánět jako včera. "Ale včera jsme to nepřeháněli..." Uculila jsem se nevinně a šla jsem rychle s ním. "Ale máš pravdu, dneska bych se ráda učila více létat než vzlétat a přistávat." Uculila jsem se a roztáhla ruce jako křídla a naznačila zatáčení, otáčení a různé blbinky. A nadšeně jsem se na Fena uculila.

Mirys přizná, že by také žárlila, kdyby se to stalo jí, povzdechnu si a zavrtím nad tím hlavou.
"To jí nijak neomlouvá, navíc si za to mohla sama... Miriam má... Schopnost, nebo možná prokletí, kvůli kterému v ní každý vidí svoji představu dokonalosti. Dokonalou ženu, dceru sestru... Všichni jí díky tomu milovali, ale Miriam už od mala dokázala nějak podvědomě vycítit, kdo miluje její obraz a komu opravdu záleží na ní samotné. Byl jsem jediný, kdo se zaměřoval na ni, kdo ji viděl takovou, jaká je... Matka milovala její obraz, obraz dokonalé dcery, byla přehnaně paranoidní. Nechtěla Mir nikam pouštět beze mě a i tak ji nutila nosit masku a plášť," povzdechnu si a prohrábnu si vlasy. Mnohokrát jsem si přál, aby její schopnost šla zrušit, ale... Nešlo to... Byla to schopnost, po které by toužila nejedna succuba, ale Miriam ji nesnášela. Raději se začnu soustředit na Mirys, abych myšlenky na minulost vyhnal z hlavy a když roztáhne ruce a začne předvádět let, jako malé dítě, rozesměji se.
"Fajn, dneska budeme více létat," zasměji se, sám jsem chtěl dneska něco vyzkoušet.

Když mi oznámí, že to jeho matku neomlouvá a pak mi popíše schopnost jeho sestry, doslova se zarazím. Tohle...Tohle přeci byla schopnost Zoe. Bylo možné, aby tu schopnost mělo více dívek? Naprázdno jsem polkla a prohlížela se Fena od hlavy až k patě. "C..co jsi to řekl? Každý v ní vidí dokonalý obraz? A..A je možné, že tuhle schopnost má i někdo jiný? Někdo...nějaká žena...také démon?" Zeptala jsem se trochu nejistě, ale radši jsem se zase rozešla, abychom zmizeli z města, než se o tom budeme bavit víc. Popravdě jsem se začínala bát, že jsem jeho sestru znala už delší dobu, že to byla Zoe, kterou vlastně Nathaniel oslovoval jako Miriam. V tu chvíli mi docvakne, že to opravdu musela být Fenova sestra a opravdu se začnu bát, že mě zaškrtí, jen co se to dozví. "Já totiž...Jak přesně se jmenuje tvá sestra? Jmenuje se Miriam Zoe?" Chtěla jsem se ujistit, než mu řeknu, že ji znám.

Sotva popíšu schopnost Miriam, Mirys zbledne a zakoktá se, ptala se mě, jestli tuhle schopnost má i někdo jiný, žena, démonka.
"Nevím, Mirys, schopnosti jako takhle se ale většinou neopakují," odpovím a zamračím se. Co to s ní bylo? Dostanu však neblahé tušení, když řekne druhé jméno mojí sestřičky. Ony... Se znají? Zastavím se a s nečitelným výrazem se na ni zadívám.
"Ano, má tři jména... Sofia Miriam Zoe..." odpovím a ještě chvíli Mirys zkoumám pohledem.
"Ty ji znáš, že? A už jsi mi o ní i vyprávěla..." řeknu trochu nevěřícně, než se praštím rukou do čela a zaúpím. Já jsem vážně takový idiot? Proč jsem se na i víc neptal. Nakonec však zavrtím hlavou, pousměji se a zadívám se na Mirys.
"Co se stalo, stalo se... Hlavně že jsem jí našel," řeknu nakonec.

Fen přikývl a prozradil mi všechna tři její jména. Teď mě vážně bolelo, že jsem mu o ní neřekla víc. Když konečně odhadl, že ji znám přikývla jsem. Z jeho pohledu a to jak se pak praštil do čela, jsem poznala, že si vzpomněl na chvíli, kdy jsem mu o ní říkala. "Moc se omlouvám Fene, já...Měla jsem ti o ní říct víc, vážně se moc omlouvám." Upřela jsem na něj smutný pohled i když se Fen nakonec pousmál a řekl, že je hlavní, že ji našel. "Kdybych ti o ní víc řekla, mohl jsi s ní být už dávno...Moc se omlouvám." Povzdechla jsem si. Věděla jsem, teď už jsem věděla, že mě za to Fen nenakope, ale stejně jsem na sebe byla naštvaná. Měla jsem to vědět. Celou dobu jsem to měla před nosem a ani jsem nad tím nepřemýšlela.

Jakmile uvidím výraz Mirys, přistoupím k ní a obejmu ji. Přitisknu ji k sobě a konejšivě začnu hladit po zádech.
"Neomlouvej se, nevěděla jsi to a ani já ti o Miriam moc nevyprávěl. Navíc... Mohlo se to jen zhoršit. Kdyby jsi věděla, že to je ona a řekla jí o mě, stejně by si mě nepamatovala a kdyby se dozvěděla, že ji hledám, mohla by utéct z města," řeknu jí konejšivým hlasem, než se od ní odtáhnu s usměji se.
"Tak se tím netrap a pojď, máme hodinu létaní," řeknu jí a rozejdu se dál po ulici. Už jsme byli skoro na konci města, domů ubývalo a brzy jsme byli v lese. Po chvilce chůze dojdeme na maličký palouček, který byl tak akorát velký k tomu, aby Mirys mohla pohodlně vzlétnout i s rozběhem. Ale jelikož jsme nechtěli trénovat přistání a vzlétnutí, měl jsem v plánu něco jiného. Změním se do démonické podoby a otočím na Mirys. Zvednu ruku a do vzduchu nakreslím runu, která znamenala 'sílu' a použiji ji na Mirys.
"Teď bys neměla mít problém vzlétnout i ze země," zazubím se, než máchnu křídly a vznesu se do vzduchu.

"Ale...kdybych o ní řekla tobě.." Začala jsem, ale věto jsem ani nedokončila, když mě Fen objal a začal mě utěšovat, že za to nemůžu. Povzdechla jsem si smutně a přitulila se k němu blíž. "No...Tak dobře, ale doufám že neodkopneš svojí skoro sestřičku, když už máš svou pravou sestřičku." Pousmála jsem se a doufala, že tím zase nadhodím lepší téma. Nakonec jsem přikývla na jeho větu, abych se tím netrápila a že máme hodinu létání. Usmála jsem se a došla s Fenem až do lesa, na palouček, kde jsme chtěli vzlétnout. "A jsi si jistý, že to tahle část lesa přežije?" Zeptala jsem se trochu nejistě, ale zatím jsem si nechala narůst křídla a protáhla si je. Rozhlédla jsem se a vrátila se pohledem k Fenovi, až když jsem viděla, jak na mě posílá runu. Trochu jsem sebou nechápavě cukla. "Co to...?" Ani jsem se nestihla pořádně zeptat, když mi vysvětlil, že bych teď neměla mít problém vzlétnout ani z místa a bez rozeběhu, načež se sám vznesl do vzduchu. Zaculila jsem se a vzlétla taky. Opravdu to šlo najednou snáze, jako by má křídla byla čtyřikrát tak silná.

"Neboj, to nehrozí," zasměji se, jakmile Mirys poznamená, abych neodkopnul svoji skoro sestřičku, když už mám svoji pravou.
"Jestli jsem se v podsvětí něco naučil, tak to, že na krvi až tolik nezáleží," dodám po chvilce. Alex byl můj bratr, nejlepší přítel. A přitom jsme vůbec nebyli příbuzní. Stejné to bylo s Mirys. Jakmile dojdeme na palouček, Mirys se zeptá, jestli to tato část lesa přežije, ale poté se bez sebemenších problémů vznese do vzduchu.
"Takhle vydržíš déle létat, ale křídla také zároveň posílíš," pousměji se a vyrazím kupředu. Začnu jí popisovat, jak nejefektivněji zatáčet, letět nahoru, na místě a ukážu jí pár triků, otoček a rychlých manévrů.
"Hlavně dávej pozor na prudké klesání. Pokud moc rychle roztáhneš křídla, bude to ze začátku bolet, ale časem si zvykneš. Také to nedělej moc nad zemí, jinak hrozí, že zavadíš křídlem a pád v takové rychlosti opravdu bolí," varuji ji, než se mi na tváři objeví úsměv.
"Ukážu to to nejlepší na létání, pojď za mnou," zasměji se, než zamířím přímo nahoru k oblakům. Chtěl jsem jí ukázat, jak to vypadá nad nimi a byl jsem si jistý, že to zvládne.

Poslouchala jsem všechny jeho rady a hned si všechno zkoušela, tedy skoro všechno. Ale co se týká zatáčení, otoček a kotoulů a těchhle blbostí ve vzduchu, zkoušela jsem si vážně všechno a spokojeně se při tom smála. "To je žůžo." Uculila jsem se a pak se vrátila zase k Fenovi rychle, když mi řekl, na co si mam dát pozor a pak řekl, že mi ukáže to nejlepší na létání. Rozzářily se mi oči nadšením. "Už se nemůžu dočkat." Přiznala jsem se a rozlétla se co nejrychleji vzhůru za Fenem, ale vážně jsem neměla ani tušení, co mi chce ukázat. Třeba jak to všechno vypadá z leteckého pohledu. Možná něco ještě krásnějšího. Kdo ví! Já jen věděla, že se na nehorázně těším.

Mirys si let opravdu užívala, všechno si zkoušela a opravdu jí to šlo. Jakmile její křídla zesílí, bude to zvládat i sama. Stále jsme stoupali výš a výš, dokud se nedostaneme i k bílým mráčkům, zazubím se a proletím skrz něj. Jakmile jsem na druhé straně, zastavím své stoupání a jen roztáhnu křídla, abych plachtil na mraky. Zespodu byly sice bílé, ale z vrchu byly zalité slunečním světlem a tak působily nazlátle. Bylo tu krásně, díval jsem se na zem z ptačí perspektivy a užíval si výhled. Nebylo to tak krásné, jako když zapadá slunce, nebo v noci, ale i tak.. To byla nádhera.
"Co tomu říkáš?" usměji se a otočím se na Mirys. Okamžitě začnu máchat křídly, abych se udržel na místě a mohl počkat, až mě dožene.

Rychle jsem doletěla Fena a rozhlédla se na tu krásu, která se mi naskytla jen co jsem proletěla nad první vrstvu mraků. Z téhle strany působily nazlátle, skoro jako by se po nich bílé zlato přelévalo. "Je to nádhera." Vydechla jsem a zlehka přejela rukou po jednom z heboučkých mráčků. Líně se mi rozplyne pod rukou a odhalí mi tak pohled na zem. Byli jsme neskutečně vysoko, skoro mi dělalo problém dýchat, ale stálo to za to. Zem pod námi, město, les, lidé... To všechno bylo tak hrozně maličké. "Nevěřila bych, že démoni můžou ocenit takovou nádheru, kdybych neznala tebe, Alexe nebo Miriam." Uculila jsem se a jen roztáhla křídla a plachtila nad zemí.

Mirys vydechne, že je to nádhera, s čím jsem musel souhlasit, stále jsem se kochal okolní krajinou, když se zasměje, že by nevěřila, že si démoni umí vychutnávat přírodu, kdyby neznala mě a mé sourozence. Zasměji se tomu a ještě nějakou dobu plachtím nad mraky, užívám si vítr ve vlasech, než se podívám na Mirys.
"Letíme zpátky k zemi? Můžeš si ještě vyzkoušet pár manévrů," řeknu s úsměvem, než přitáhnu křídla k tělu a začnu padat volným pádem. Začnu se smát, užíval jsem si tu rychlost, volno, bezstarostnost... Když jsem byl už hodně nízko a nebezpečně se blížil ke korunám stromů, prudce roztáhnu křídla, do kterých se okamžitě zapře obrovský tlak vzduchu a prudce zabrzdím a vyrovnám let. Z toho kousnu mě bolely křídla a celá záda, ale... Stálo to za to. Se smíchem se ohlédnu a doufám, že Mirys nic podobného nezkoušela.

Jeho smích byl nakažlivý a tak jsme se zasmála také, než se mě zeptal, jestli poletíme zpátky. Upřímně se mi vůbec nechtělo. A tak jsem ještě chvíli zůstala, když Fen se dal volným pádem k zemi. Věděla jem, že on to zvládne a jen se baví. Ještě chvilku jsem tedy jen tak plachtila, než jsem se rozhodla, že i já zkusím něco podobného jako Fen. Přitáhla jsem křídla k tělu a zamířila volným pádem dolů. Hned jsem se začala smát. Bylo to úžasné. Ale věděla jsem, co mi Fen říkal o bolesti, když roztáhnu křídla moc prudce. A tak jsem nepadala tak nízko jako on, ale jen tak do poloviny a tam jsem roztáhla křídla. Bolelo to i tak a to dost. Bylo to, jako by mi vítr a tlak chtěl křídla utrhnout od zad, ale byl to neuvěřitelný adrenalin a boží zábava. Zasmála jsem se a druhou polovinu k Fenovi jsem letěla s různými otočkami, vzhůru nohama nebo podobně.

Sledoval jsem, jak padala volným pádem, ale dřív než jsem stihl začít panikařit, roztáhne křídla a zbytek cesty doplachtí za pomoci různých otoček a kousků. Usměji se, když se dostane až ke mně a chvíli ji sleduji. Bavila se a věděl jsem, že s tréninkem nebude chtít jen tak přestat, proto se bez dalšího slova rozletím dál od města, ale zároveň směrem k jejímu domu. Po cestě začnu i já dělat různé blbosti otočky a další kraviny. V jednu chvíli přestanu hlídat sílu, kterou používám a použiji ji celou k jednomu máchnutí křídel, které mě vynese o dobrých patnáct metrů výš. Zasměji se tomu a raději se začnu zase krotit. Alexova schopnost byla vážně úžasná.
"Chceš ještě něco vyzkoušet? Možná pár přistání?" zasměji se a znovu se ve vzduchu přetočím.

Smála jsem se o to víc, když začal blbnout i Fen a dál jsem si užívala letu. Připadala jsem si jako neposedný dráček, který si hraje s větrem. A pak jsme dohnala rychle Fena a vyletěla těsně nad něj. Pohladila jsem ho po obou křídlech od zad k okrajům a hned jsem byla zase pryč, aby se po mě neohnal. Zasmála jsem se nevinně a začala se otáčet kolem své osy. Když v tom se mě zeptal, jestli chci ještě něco vyzkoušet třeba přistání. Vlastně se mi tohle zamlouvalo mnohem víc. Zavrtěla jsem hlavou a zasmála se znovu. "Mám lepší věci na vyzkoušení. Uculila jsem se a v tu chvíli jsem se celá proměnila na králíčka s křídly. Zase sem chvíli blbla a pak jsem se proměnila do lidské podoby, ale bez křídel. Nadšeně jsem vypískla a roztáhla jen křídla, jako bych místo nich měla křídla. Ale než jsem stihla nabrat pořádnou rychlost, zase mi křídla vyrostla a já zase nabrala jak rychlost, tak výšku.

Dělali jsme blbosti ve vzduchu a podařilo se mi úplně zapomenout na jakékoliv strasti, starosti, problémy... Jen jsem si užíval vítr ve vlasech, svobodu, kterou jsem cítil a nemohl jsem z tváře dostat spokojený úsměv. Sledoval jsem Mirys, jak se měnila, opravdu se v tom zlepšila. Na chvíli zavzpomínám, jak neovládala ani jednu podobu, dokázala se proměnit jen na pumu a i tak se neovládala. Pousměji se, dělala velké pokroky. Přistání trénovat nechtěla, místo toho dělala dál ve vzduchu všechno možné. Dokonce i dokázala letět těsně vedle mě nebo nade mnou a nijak jí to nerozhodilo. Chvíli jsem sledoval, jak padá s rozpřaženýma rukama, jako by to byla křídla, než se jí opět objeví na zádech a znovu nabere výšku.
"Jsi vážně ta Mirys, která včera v jednom kuse byla na zemi?" zasměji. I když její křídla zesílila díky runě, která byla stále aktivní, za to si musím pogratulovat, stále jsem byl překvapený, jaké pokroky s létáním udělala. Byla jako ryba ve vodě... No v tomhle případě spíš jako pták ve vzduchu. Zasměji se nad svými myšlenkami a když v dálce uvidím hladinu vody, změním směr a rozletím se přímo k ní. Jakmile jsem byl nad vodou, přitáhnu křídla k sobě a jako šipka zamířím k vodě. Nezastavoval jsem, nehodlal jsem tento pád tentokrát vybrat. Místo toho zajedu pod vodu a máchnu křídly, abych se dostal až na dno, od kterého se odrazím, máchnu křídly a s velkou rychlostí a smíchem se zase dostanu nad hladinu a vyletím do vzduchu. Tohle byla výhoda mých blanitých křídel. I když byla mokrá, mohl jsem stále létat a používat je i pod vodou.

Dál jsem nacvičovala všechny možné blbosti a smála se. Dnes to šlo jedna báseň, jenže to bylo hlavně díky té runě, která mi posílila křídla. Trochu mě to štvalo, ráda bych tohle zvládala sama, ale na druhou stranu jsem si to alespoň užila. Najednou se vedle mě Fen zeptal, jestli jsem vážně ta Mirys, která byla včera v jednom kuse na zadku na zemi. Zasmála jsem se, ale neodpověděla, nebyla to otázka, na kterou by snad čekal odpověď. A tak jsem ve vzduchu blbla dál, až jsem se znovu proměnila. Tentokráte jsem se však proměnila na zvíře Které mohlo připomínat gryfa, avšak jen tvarem a velikostí těla, jinak mé tělo pokryla modrá peříčka, stejně jako křídla a i hlava se mi podobala o trochu více ptačí. Ale já si to neuvědomovala. Byla jsem šťastná ve vzduchu jako blecha v kožichu a prostě jsem si užívala letu, zatímco Fen se vřítil do vody a zase z ní za pár vteřin vyletěl. No stále mohl něco, co já ne, díky tomu, že já měla křídla opeřená.

https://i.pinimg.com/564x/36/89/f2/3689f251e262b9df84f1358d724a497b.jpg

Vyletím se smíchem z vody a rozhlédnu se kolem. Hledal jsem Mirys, ale jediné co uvidím je nějaký, gryfonovi podobný, tvor. Měl černou hlavu a modrá křídla. Nechápavě se na to stvoření zadívám, nevypadalo agresivně, spíše... Vesele? Až po chvilce mi dojde, že je Mirys zvěromág a že je pravděpodobnější, že se v tohle změnila, než že by jí to stihlo sežrat. Ušklíbnu se a zavrtím nad svými myšlenkami hlavou.
"Nějaká další překvapení, krom tvojí nové formy?" zasměji se a potom přistanu na kraji jezera a otočím se na ni.
"Pojď sem, chci si tě lépe prohlédnout!" zavolám na ni a trochu si protáhnu křídla. Takovou námahu jako za poslední dva dny dlouho nezažily a začínal jsem to lehce pociťovat. Možná to bylo i kvůli toho mého kousku s rychlým zabrzděním pádu?

Hodí na mě zmatený pohled, jako by říkala, o čem to sakra mluvím a když zamíří k vodní hladině, dojde mi, že sama neví, že se změnila. Dostanu chuť nechat hladinu vody stoupnou a namočit ji, ale nakonec si to rozmyslím. Přistane, dokluše až ke mně a ihned mě šťouchne zobákem do hrudi. Pousměji se začnu si ji prohlížet.
"Přistání ti jde lépe, když máš čtyři nohy," zasměji se a lehce přejedu rukou po jednom z velkých křídel a ujistím se, že jsou všechna peříčka tam, kde mají být. Věděl jsem, že jí to bude lechtat a tak dám rychle ruku pryč a usměji se.
"Dnešek je plný překvapení, nemyslíš?" zasměji se a poodstoupím.
"Chtěl bych chvíli trénovat u jezera, bude ti vadit chvilku zůstat?" zeptám se s úsměvem.

Se smíchem si mě prohlédl a prohodil, že mi jde přistání lépe, když mám čtyři nohy. No ještě abych se rozplácla i se čtyřma nohama a když jsem to celý včerejšek trénovala! Rozhodně už nemám v plánu dopadnout zadkem na zemi když budu přistávat, sice ještě bude chvíli trvat, než má přistání budou elegantní jako to uměl Fen, ale za pár měsíců se mi to třeba povede. Možná i dřív. Pak už mě z myšlenek vytrhlo lechtání, Fen mě totiž hladil po lechtivém křídle, ale rychle dal zase ruku pryč. Ale já ho i tak zlehka klovla do ruky a pak uskočila radši stranou, kdyby mi to chtěl vrátit. Následně jsem se už ale proměnila do lidské podoby a protáhla se. "Ano, to je." Přikývla jsem na jeho otázku a usmála se. "Ne, určitě mi nebude vadit zdržet se tu. Pak zamíříme na trochu pozdnější oběd a pak nevím. Můžeme se klidně ještě proletět nebo dělat něco jiného před filmem." Usmála jsem se a lehla si do trávy. Nebylo ještě úplně teplo, na druhou stranu už všechno nepokrýval sníh a já si chtěla chvilku odpočinout. Jen se natáhnout a sledovat Fena jak trénuje.

Lehce mě klovne do ruky, čemuž se zasměji, vůbec to nebolelo a nechtěla mi ublížit. I tak však uskočí a po chvilce se promění zpátky na člověka. Byl jsem rád, že chce chvíli zůstat a pozdní oběd zněl fajn. Určitě budu mít po tréninku hlad. Mirys se natáhne do trávy a věděl jsem, že mě sleduje.
"Občas se u tréninku zapomenu, tak až budeš mít hlad, zastav mě," pousměji se, začnu se trochu rozehřívat bojem s 'neviditelnými nepřáteli,' vyzkouším různé údery, jako bych se před někým bránil, nebo útočil a poté přidám používání magie. Aniž bych přestával ve fyzickém tréninku, vyzvednu masu vody do vzduchu a rozdělím ji na menší části, které kolem sebe nechám různě pohybovat. Snažil jsem se proudy vody navádět každý různými směry a zároveň je ve vzduchu nesrazit. Díky tomu, že jsem nebojoval proti opravdovému protivníkovi jsem se mohl více soustředit na magii a po chvilce k vodě přidám elektřinu. Bylo těžké se soustředit a udržovat tolik věcí naráz, ale byl to skvělý trénink a já se opravdu potřeboval zlepšit v magii.

"Jasně, v pohodě." Uculila jsem se, když mě požádal, abych ho zarazila až budu mít hlad. A pak už se pustil do tréninku. Věděla jsem, jaké to je trénovat sám proti nikomu a také to, že byl vynikajícím válečníkem, což nyní jen potvrdil. Vlastně dost předčil má očekávání - hlavně co se týče toho, když začal používat i magii. Netušila jsem, že toho dokáže tolik zkombinovat. A tak jsem po chvilce vstala, vzala malý kamínek a hodila mu ho na záda. Nechtěla jsem ho vyrušovat, jen upoutat jeho pozornost na sebe. Hned jsem kolem sebe vytvořila silný štít a s nevinným úsměvem jsem se na něj dívala. "Trénuj se mnou." Vyzvala jsem ho trochu hravě, ale myslela jsem to vážně. I když jsem tušila, že proti němu nebudu mít šanci, ale třeba jeho i sebe překvapím. Rozhodně jsem chtěla vydržet alespoň pět minut. A byla si jistá že je zvládnu. Přeci jen 6 let tréninku u mistra a ty další o samotě, ale nijak jsem nepolevovala, se na mě dost podepsali - a nyní to snad bylo i dobře. Vlastně jsem si byla skoro jistá, že bych zvládla i deset minut a vzhledem k tomu, že Fena nejspíš budu muset přemlouvat, aby se mnou vůbec chtěl trénovat, to znamená, že mi nebude chtít ublížit a první deset minut na mě bude mírný. Ale takovou výhodu jsem mu já rozhodně poskytnout nechtěla. Chtěla jsem, aby poznal, že vážně nejsem žádný tintítko k ničemu. Že něco zvládnu.