Mirys a Fen'lin

Po asi třech měsících jsem se rozhodl zase využít kontraktu s Mirys. Najít ji nebylo těžké. Co mě spíš zarazilo bylo to, že jsem ji v osm našel už vysprchovanou, oblečenou a dokonale čilou. Měl jsem za to, že vstává brzy - hodně brzy, ale nikdy jsem po tom nepátral. Od práce špeha jsem si přeci jen byl tady v lidském světě odpočinout. Ale i tak jsem sem tam něco zjistil. A právě dneska jsem potřeboval její pomoc. Hlavně kvůli tomu, že jsem potřeboval někoho, na koho neplatí magie. Někoho, koho magie prostě jen tak nezabije ani se jí nedostane do hlavy. A co mi na to řekla? "Ne! Já na tebe nemám čas kdykoli se ti zamane! V domluvě rozhodně nebylo, že ti pomůžu kdykoli si řekneš, ale jen to, že ti pomůžu!"
Vážně skvělí! Zrovna dnes jsem opravdu nestál o to, hádat se s ní. Byl jsem si jistý, že kontrak mezi námi jí nedovolí mě odmítnout. Bohužel v tomhle měla pravdu. Nemusela mi pomoct hned. Zavrčel jsem naštvaně a změřil si jí. "To ti má přijít někdo s kým spíš nebo jako co?! Koukej pohnout tim svým zadkem!" Neudržel jsem se už a také jsem řval. "Tři měsíce jsi ode mě měla klid! Můžu si od tebe říct co chci a kdy chci!" Dodal jsem s jistotou, která vlastně nebyla vůbec oprávněná. 

Zaslechnu Mirys, která se na někoho rozčilovala, s tím, že nemůže kdykoliv jen tak nakráčet a vyžadovat od ní pomoc. Začnu přemýšlet nad tím, kdo to je a co by po ní mohl chtít, zatím však jako nepřítel nezněl, což ale neznamenalo, že později nebude chtít Mirys ublížit. Přiblížím se trochu víc ke dveřím, abych lépe slyšel. Když se však muž začne rozčilovat, jestli jí má přijít někdo, s kým spí a poté dodá, aby pohnula zadkem, zamračím se a natáhnu ruku, abych zaklepal a mohl je vyrušit. Než to však stihnu, muž jistým hlasem řekne, že po ní může chtít kdykoliv, cokoliv. Aniž bych si to sám uvědomil, zavrčím, vezmu za kliku a trhnu jí tak prudce, že dveře vylovím ze zámku. Dlouhými, rychlými kroky se vydám dovnitř a sotva uvidím neznámého muže, chytím ho pod krkem.
"Jen to zopakuj... Nepatří ti, může si dělat co chce," zasyčím na něj a propaluji ho pohledem.

Darren to už moc dlouho s klidnou maskou nevydržel a začal na mě taky křičet. No, alespoň že neřvu sama. Jenže on byl takovej parchant a hulvát! Otevřeně se mě zeptal, jestli mi přijde někdo s kým spím nebo co a pak mi nařídil, abych pohla zadkem. To už moje zuřivost dosahovala kritické meze. Už jsem se nadechla, abych mu to hezky vytmavila, jenže on pokračoval, že si ode mě může říct o cokoli a kdykoli. *Cože?! Tak to teda ne! To si vypiješ!* Už jsem na něj řvala v duchu, ale než jsem mu tentokrát stihla cokoli říct, vtrhl dovnitř Fen. Zarazila jsem se a překvapeně na něj zamrkala. Dveře vylomil ze zámku jako nic a teď už šel k nám. Hned chytil Darrena pod krkem a zasyčel na něj: "Jen to zopakuj... Nepatří ti, může si dělat co chce,".
Trvalo mi jen minutku než jsem si dala dvě a dvě dohromady. Zřejmě musel pár vět od nás slyšet. "Fene tak dost. Já to zvládnu." Namítla jsem a snažila se vyznít klidně, jenže on mi teď vzal možnost nakopat tomu parchantovi prdel. 

Ani mi nestihla nic říct i když bylo jasné že chtěla. Už se i nadechovala k pádné odpovědi a já jí viděl na očích, že by mě nejradši nakopala do koulí, jenže než to stihla vtrhl dovnitř jinej chlap. *Zřejmě jí fakt přišel někdo, s kým spí.* Problesklo mi hlavou, ale to už mě držel pod krkem. Takhle zblízka jsem ho ihned poznal. Ještě aby ne. Sice vypadal úplně jako někdo jiný, když mě cvičil, ale já byl špión. A svou práci jsem zastával tak dobře, že jsem poznal i svého velitele v lidské podobě. Z jeho přísnosti nic nezmizelo, i když žil mezi lidmi. Ale byl úplně mimo. Zjevně mu sladká Mirys neřekla, že se mnou uzavřela kontrakt.
Proto jsem se také nebál pohrdavě usmát i když mě držel pod krkem. "Zdravím." Skoro jsem se zasmál. "Myslím, že nevíš o co jde. Ona mi patří - v jistém slova smyslu. Občas mě musí poslechnout a vždy mi musí pomoct." Oznámil jsem mu sebejistě a Mirys teď absolutně ignoroval. "Po tolika letech se zase vidíme, a kdo by to byl řekl, že ti nejsem u zadku jako všichni? Že bys ke mně přeci jen choval takovou nenávist jako já k tobě?" Zeptal jsem se Fen'lina a sledoval ho bez mrknutí oka. Jak dlouho mu asi bude trvat, než si uvědomí, kdo jsem?

Mirys se po chvilce ohradí, že to zvládne, koutkem oka se na ni podívám a skoro toho chlapa pustím, jenže pak začne mluvit. V momentě, kdy řekne, že mu Mirys patří, zavrčím na něj a po chvilce se mi v očích zaleskne pochopení. Darren. Pokračoval o tom, že se zase po letech vidíme a zeptá se, jestli k němu chovám stejnou nenávist, jako on ke mně. Odstrčím ho dozadu a zároveň pustím, než si založím ruce na prsou a probodnu ho pohledem.
"Darrene," řeknu klidným tónem. Byl jsem zase u svého chladného já, emoce jsem před někým jako on ukazovat vážně nechtěl.
"Říkal jsem si, kdy se potkáme, po tom, co jsi s Mirys uzavřel kontrakt. To ti ale vůbec nedává právo si ji přivlastňovat," odpovím mu klidně, než se otočím k Mirys.
"V pořádku?" zeptám se jí potichu, ale i když jsem byl k tomu bastardovi otočený zády, stále jsem byl ve střehu. Nevěřil jsem mu, neměl jsem v lásce démony, kteří se doslova živili lhaním a manipulací. Těžko se jim pak dalo věřit v normálním životě. Proti Darrenovi jsem osobně nic neměl. Tedy, dokud neuzavřel kontrakt s mou malou sestřičkou. Teď bych ho nejraději roztrhal...

Skoro se zdálo, že by ho Fen pustil, jenže ten blbec otevřel zobák. Vůbec jsem netušila, že se znají, což z jejich zatím krátkého rozhovoru vyplynulo. Dívala jsme se střídavě z jednoho na druhého, než ho Fen pustil a odstrčil. Párkrát jsem zamrkala a snažila se pochopit, odkud by se mohli znát, jenže mě nic nenapadalo. Nejspíš se znali z minulosti. Což se mi zase tolik nelíbilo. 
Z mých úvah mě probral Fen, jako většinou když jsem s ním byla, s otázkou, jestli jsem v pořádku. Ani jsem se neobtěžovala odpovědět, že jsem a místo toho na něj hned vybalila otázky: "Odkud ho znáš? Proč jsi mi neřekl, že ho znáš?".
Opravdu se mi nelíbilo, že mi to neřekl. Třeba si to nespojil a nevěděl kdo to je dokud ho neviděl. Ale to mi přišlo méně pravděpodobné. Upřela jsem na Fena naléhavý pohled a Darrena si teď nevšímala. Věděla jsem, že by teď nic neudělal, jinak bych mu opravdu nepomohla a zrušila náš kontrakt. Zrušila...A jde to vůbec? Na to jsem jaksi zapomněla.

Konečně mě poznal a zase si nasadil tu svou chladnou masku, která nedovolovala zjistit, jestli s ním cloumá vztek, nebo je štěstím bez sebe. Ano, přesně takhle jsem ho znal. Alespoň že mě pustil i když mě odstrčil. Narovnal jsem si triko a přistoupil zase blíž. Rozhodně tu není můj velitel a nebude se chovat, jako můj nadřízený. Tady je to jinak. Tady ho klidně můžu zabít, i když mi za to Nearra nebyla vděčná a asi by mě i nějak potrestala, až se vrátím. Ale co. 
Fen'lin.. Kdo by si řekl, že zrovna on si bude nárokovat Mirys. Vlastně to byla hezká holka, ale smrtelná. Tedy před kontraktem. "Ale ano. Tuším - vlastně vím, že o našem kontraktu zhola víš jen to, že existuje. Podmínky jsem určil já. Za jistých okolností si ji mohu a budu přivlastňovat. Tak to je." Mrkl jsem na něj a zase nasadil bezstarostný úsměv. "Jen mu to pověs Mirys." Usmál jsem se na ni a obešel Fena, přičemž jsem se postavil těsně za Mirys a rukou kolem jejího pasu si ji přitáhl k sobě.

Neodpoví mi, místo toho si mě chvilku prohlíží, než se mě zeptá, odkud se známe. Dřív než však stihnu odpovědět se k ní Darren rozejde. Probodnu ho pohledem a když začne mluvit o jejich kontraktu a chovat se vůči Mirys majetnicky, rupnou mi nervy. Nedal jsem však nic znát, místo toho udělám prudký krok vpřed, chytím Darrena za ruku, kterou objímal Mirys kolem pasu, praštím ho druhou rukou do obličeje a dřív než se vzpamatuje, odtáhnu ho ke dveřím a vyhodím ven na trávník. Uvnitř jsme doslova soptil, zatímco navenek jsem zůstával ledově klidným.
"A ty zapomínáš, že se dá kontrakt zrušit smrtí démona, což milerád udělám," oznámím mu klidně, než se mi na rukou objeví drápy a pomalu se k němu rozejdu.

Zamračila jsem se na Fena, který už vypadal, že by mi snad odpověděl, ale v tom se do toho zase vloží Darren. Už mě vážně štval. Nejradši bych, kdyby prostě zmizel. Jenže to, že si mě majetnicky přitáhl k sobě už překračovalo meze. Zaťala jsem zuby i pěsti a už se mu chystala říct ať táhne do pekel, jenže něco ve mě sebou zaškubalo. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že to je pouto mezi námi a to už mu vrazil jednu Fen, po té, co chytil pracku, kterou mě Darren objímal. Překvapeně jsem zamrkala, když jsem slabě cítila, že ho praštil a zlomil mu nos. Ne že bych to viděla, ale věděla jsem, že Darren dostal do huby kvůli poutu mezi námi. Tohle bylo zřejmě poprvé, co dostal ránu pěstí, protože jsem to i poprvé cítila. Byl to zvláštní pocit a než jsem se stihla rozkoukat, Fen už ho táhl ven. Rozeběhla jsem se za nimi a sledovala, jak s ním smýkl před dům a pak řekl, že kontrakt milerád zruší tím, že ho zabije. Neřekl to tedy takhle, ale já si to takhle spojila. Tohle se vážně vymklo kontrole a já nevěděla, jestli mám Fena uklidnit s tím, že Darren odprejskne, nebo ho nechat, aby ho zabil.

Ani mě nepřekvapilo, že Fen tak zuří. Jestli si ji nárokoval a spal s ní tak bych udělal na jeho místě to samý. Byl to ale jistý projev emocí a to bylo nanejvýš zajímavé! Vždycky se choval tak, jako by mu bylo naprosto všechno ukradené i kdyby měl svět shořet. A teď ne. Jo, dostal jsem pěstí a nestihl uhnout, ale rozbitý nos se zahojil raz dva. To už mě ale Fen vyhodil před dveře a já pocítil, jak se vlna vzteku ve mně zvedla tak o deset metrů. Hned jsem stál na nohou proti němu. "To se ještě uvidí!" Sykl jsem, ale nepřeměnil jsem se ani z části i když Fen ano. Byl silný to jsem věděl, ale učil mě a já věděl, jak se pohybuje i když to už je dávno, co jsme se viděli. "Určitě ji rád uvidíš umírat že?! Zapomínáš že ten kontrakt ji dodává mou nesmrtelnost! Zabij mě a přihlížej jak stárne a umírá. Jen do toho!" Vybízel jsem ho a při tom jsem vzal v duchu do rukou jeho touhu zabít mě. Umenšoval jsem ji, jako bych ukusoval z koláče. Nebude to hned, ale rozhodně se nenechám teď zabít. A udělám i řeknu pro to cokoli - tedy skoro cokoli. Střelím pohledem k Mirys, který stála před vyvrácenými dveřmi za Fen'linem a mrknu na ni. Moc dobře jsem věděl, že mu mohla klidně poskytnout svůj štít, abych na něj nemohl, ale neudělala to. Byla zřejmě dost mimo a nevěděla co dělat. A toho jsem musel využít a taky využil. "Nebo mě zabiješ a uzavřeš s ní kontrakt ty sám? Ne - i kdyby to mělo znamenat, že si ji připoutáš k sobě na vždy, že nezemře - neudělal bys to." Zasmál jsem se a připravil se vykrýt každý jeho úder nebo se mu vyhnout. Rozhodně jsem věděl, že mám šanci jen díky jeho vzteku, ale zasadit mu ránu bude i tak skoro nemožné. Za to vyhnout se těm jeho... To bych zvládnout měl.

Zasyčí, že se ještě uvidí, jak to dopadne a když mi začne říkat, abych ho zabil a pak se díval, jak pomalu stárne a umírá, vzedme se ve mně vlna vzteku. Jak moc jsem ho chtěl zabít! Pořád jsem k němu šel a snažil se posbírat všechny zbytky své sebekontroly. Ačkoliv jsme navenek stále působil klidně, vevnitř jsem zuřil a pomalu jsem sám nechápal, jak to, že se ještě držím. Začne se smát, jestli bych s ní vytvořil kontrakt já a po jeho slovech dostanu tik do okna. Tohle byla vážně poslední kapka. Moje klidná maska praskne a nahradí ji čistý vztek.
"Raději bych s ní uzavřel kontrakt já, než aby se musela vypořádávat s takovým parchantem, jako jsi ty!" zařvu na něj a div se neproměním do své démonické podoby. Prudce proti němu vyrazím, ve snaze připravit ho o hlavu.
"Možná jsi zapomněl, kdo tě naučil bojovat! Proti mně jsi stále dítě, Darrene!" zařvu na něj rozčileně a hned na to mu způsobím tři dlouhé, ne zrovna hluboké šrámy na břiše. Bojoval jsem úplně jinak, než obvykle. Můj chladný, zkoumavý a vypočítavý způsob boje nahradila nekontrolovatelná a zcela náhodná smršť útoků. Měl jsem oproti Darrenovi výhodu zbraně a stále jsem na něj nepřestával útočit. Ten bastard chcípne!

Nevěřícně jsem se na ně dívala Darren byl ještě větší pitomec, když ho ještě k tomu provokoval, jenže zřejmě věděl co dělá, protože se ve mě zachvěla jakási část, o které jsem ani nevěděla. Něco tahalo a škubalo za naše pouto, bylo to nesnesitelné. Chvíli jsem tomu vzdorovala, ale nemohla jsem... Vytvořila jsem silný štít mezi Fenem a Darrenem. Zeď, která se táhla dál a dál, ale opravdu silná byla jen mezi nimi. "Tak dost!" Vykřikla jsem a snažila se znít klidně, ale celá jsem se chvěla. Alespoň se to naše pouto uklidnilo. Zhluboka jsem se nadechla a opřela se o zeď domu. Nepřestávala jsem je však sledovat. "Tak dost..." Zopakovala jsem tiše a stále zatínala ruce v pěsti. Ani jsem si neuvědomila, že tentokrát stačila myšlenka a ani jsem nemusela natáhnout ruku, abych štít vytvořila. To teď bylo nepodstatné.
"Fene ty se okamžitě uklidníš. Je to debil, který tě provokuje a rozhodně si mě nebude nárokovat." Zavrčela jsem naštvaně a od Fena jsem mrskla pohledem po Darrenovi. "A ty odtud vypadni! Dneska jsem ti pomohla až až!" Zavrčela jsem na něj a cítila, jak se mi pomalu prodlužují zuby v tesáky pumy, jak jsem nedokázala úplně potlačit přeměnu, ale naštěstí to nebylo zatím nijak vidět. Ani jsem ho nenechala něco namítnout. "Mlč a prostě vypadni!" Vykřikla jsem na něj a ukázala na město, aby zmizel.

Fen neztrácel moc čas. Prskl na mě, že jsem pro něj stále dítě a vrhl se na mě. Nic jiného jsem nečekal. Ale rozhodně jsem čekal jiné útoky. Bylo vidět, že jsem ho vážně vytočil. I ta jeho chladná maska konečně padla a já se tomu musel usmál, jakožto jednomu svému malému vítězství. Ale to mě přivedlo do o hodně většího nebezpečí. Bojoval úplně jinak, chaoticky a nesmyslně zasazoval rány. A to jsem od něj opravdu nečekal. Hned první tři rány jsem nevykryl dostatečně a nechalo mi to na břiše sečné rány. Ne sice hluboké, ale byly tam. Okamžitě se začaly hojit, ale to už jsem se musel vyhýbat dalším a dalším úderům. Sotva jsem to zvládal a když už se chystal srazit mě na zem a urvat mi hlavu, zarazil ho Mirysin štít. V duchu jsem si trochu oddychl a zase se mírně usmál i když jsem byl zadýchaný. Jenže teď mou pozornost upoutala zase Mirys. Věděl jsem, že nemám právo na ní teď cokoli žádat, tedy aby to udělala teď hned. Ale rozhodně jsem nechtěl jen tak odejít! "Hele zlatíčko, pořád k našemu kontraktu patří i to, že tu bydlím. Nezapomněla jsi snad." Nasadil jsem zase úsměv. Sotva jsem to dořekl zopakovala ať vypadnu. "Fajn! Ale tímhle to neskončilo." Sykl jsem na ní naštvaně. Měla jediný štěstí, že přišel Fen'lin, jinak bych ji donutil mi pomoct a nevykroutila by se z toho! Vrhl jsem vražedný pohled na Fen'lina a pak jsem se otočil a pomalu odešel.

Viděl jsem rudě a soustředil jsem se jen na Darrena. Chtěl jsem mu urvat hlavu a když už jsem ho skoro měl, narazím do neviditelné stěny. Odskočím dozadu a trochu ublíženě a zároveň nevěřícně se podívám na Mirys, která mi rozkázala, abych se uklidnil. Nadechnu se k protestu, nakonec si však jen odfrknu, nechám drápy zmizet a založím si ruce na prsou. Mirys začne řvát po Darrenovi a já jsem se snažil uklidnit. Když však Darren zase otevře hubu, prudce se na něj otočím a zavrčím.
"Máš jediné štěstí, že je tady Mirys, jinak bych tě už roztrhal na kusy," zasyčím na něj podrážděně, ale trochu si oddychnu, jakmile se otočí k odchodu. Díval jsem se, jak mizí v dáli.
"Kretén," vyprsknu naštvaně a otočím se na Mirys.
"Proč jsi s ním vůbec vytvořila kontrakt?" zeptám se po chvilce už mnohem klidnějším hlasem.

Vážně jsem se bála že to nezvládnu, ale Fen se naštěstí uklidnil a dál do mého štítu nebušil. A darren odešel i když mi připomněl, že není konec. I tak to byl úspěch, že odešel aniž by se dál vykecával. Sjela jsem zády po zdi domu až jsem seděla s nohama skrčenýma pod bradou a snažila se uklidnit. Bylo to poprvé co jsem opravdu cítila to pouto. Poprvé jsem poznala, že ho nemůžu nechat jen tak zabít, když tomu můžu zabránit. Promnula jsem si tvář a pak se zadívala na Fena, který se tvářil už klidně i jeho hlas zněl klidněji. Ale já se zvedla a chtěla se vrátit. "Myslím, že mi toho chceš hodně říct." Řekla jsem mu a zmizela vevnitř. Rozhodně jsem to nechtěla probírat venku a potřebovala jsem se napít. Zničené dveře přestávaly být novinkou. Ani nevím po kolikáté to už bude, co je budu muset dát vyměnit za poslední rok. Došla jsem do kuchyně, natočila si vodu a napila se. Pak jsem se ohlédla ke vchodu a čekala, až přijde Fen.

Ohlédnu se na Mirys, která seděla u stěny domu a kolena měla přitažené k hrudi. Vypadalo to, že nad něčím přemýšlí a tak se k ní potichu vydám. Když mi však chladně řekne, že jí mám co říct, povzdechnu si a chvilku zůstanu stát sám venku, než se pomalu vydá dovnitř. Překročím dveře, které ležely na zemi a poté se zadívám na Mirys, která stála v kuchyni a očividně čekala, až se vrátím.
"Když jsem sloužil Neaře, trénoval jsem mladé démony, většinou Auriny, Darren se také chtěl naučit bojovat a tak se přidal do jednotky. Neměl mě zrovna dvakrát v lásce, ale nikdy jsem proti němu nic neměl. No, možná proti jeho práci špeha... Jako Incubus umí mistrně manipulovat s lidmi a využíval toho při své práci..." povzdechnu si a prohrábnu si vlasy.
"Když jsi mi řekla o tom kontraktu, hned jsem si na něj nevzpomněl, trénoval jsem mnoho démonů... Ale jakmile jsem ho viděl, nějak se mi to vybavilo," dodám na vysvětlení.
"Ještě něco?" zeptám se po chvilce ticha.

Počkala jsem, než se vrátil Fen za mnou. Byla jsem ráda, že jsem ho nemusela vybízet dvakrát a hned mi řekl to, co jsem po něm chtěla vědět už před tím, než se po sobě vrhli. Povzdechla jsem si a zavrtěla hlavou, když se zeptal, jestli chci vědět ještě něco. Odložila jsem sklenku a přišla k němu blíž, až jsem se o něj zlehka opřela a zabořila mu hlavu do ramene. "Já nevím proč jsem to vlastně udělala. Slíbil mi, že mi pomůže ovládnout mojí schopnost a to taky udělal. Pomohl mi naučit se to ovládat, to všechno. Postupně tedy." Vydechla jsem zase já, aby i on dostal svou odpověď. "Byl..milí a taky prý znal mou matku. Vyrůstala jsem v nevědomí, kdo vlastně jsem. Zoufale jsem toužila a stále toužím, poznat své rodiče. Teď když vím, že jsou oba na živu. Díky němu jsem se s matkou viděla. Na krátkou dobu a nic moc se nevyřešilo, ale...viděla jsem ji..." Vydechla jsem. Věděla jsem, že Fen nepochopí co to pro mě znamená, ne tak úplně. Ale já to potřebovala. A v tu dobu jsem neznala Alexe.

Přikývne a poté se ke mně rozejde a opře si hlavu o moje rameno. Trochu se uvolním, než ji opatrně obejmu a poté pozorně poslouchám její vysvětlení. S magií jsem jí do určité míry mohl pomoci i já, i když jsem si spíše rozuměl se zbraněmi, ale chápal jsem to. Alespoň jsem se tedy snažil. Nejdůležitější část pro ni byla asi s její matkou. Nikdy jsem ke svým rodičům neměl zvlášť dobrý vztah a ani jsem po tom nijak netoužil. U ní to ale bylo jiné. Tiše si povzdechnu a nechám tohle téma plavat. Konejšivě ji pohladím po zádech a nějakou dobu tak setrvám, než ji od sebe trochu odtáhnu a zadívám se na ni s vážným výrazem.
"Opravdu nechceš, abych ho zabil?" zeptám se zcela vážně.

Byla jsem ráda, že mě nepoučuje řečmi typu: 's tímhle vším jsem ti mohl pomoct já' nebo 'vždyť by sis poradila i bez něj'. Jen stál a poslouchal mě. Objal mě a konejšivě hladil po zádech. A přesně to jsem teď potřebovala. Vděčně jsem se k němu tiskla a snažila se zapomenout na to, co se stalo, ale on se trochu odtáhl a zeptal se zcela vážně, jestli opravdu nechci, aby ho zabil. Byla jsme si jistá, že by to udělal a že by mi to vlastně až tolik neublížilo, ale... Copak jsem to opravdu chtěla? Sama nevím, co chci... Krom pár pevných bodů. Ale tohle rozhodně k nim nepatřilo. Proto jsem jen zavrtěla hlavou. "Ne... Copak nemáš už zabíjení dost? On... Je to sice blbec, ale jsem si dost jistá, že si na mě nic nezkusí." Potlačila jsem chuť doplnit 'už ne' a radši jsem ty dvě slova polkla. "A v jistých chvílích ani není tak protivnej. Vlastně to díky němu jsem našla Theiu." Dodala jsem a zase se přitiskla k Fenovi. "Prostě...se od něj nenech vytočit. O nic jiného mu nejde. A příště to nech na mě." Vydechla jsem prosebně.

Nakonec odpoví, že nechce, abych ho zabil a zeptá se, jestli toho zabíjení nemám dost.
"Když bude na světě a v podsvětí o jednoho kreténa míň, nic se nestane," řeknu chladně a potom znovu Mirys poslouchám. Snažila se Darrena chránit, že tak hrozný není a díky němu našla svého fénixe. Znovu si povzdechnu, zavrtím hlavou a na chvíli si zakryji oči.
"Nenech se vytočit... To se snadněji řekne, než udělá. Ten chlap mě dohání k šílenství v momentě, kdy otevře hubu," zavrčím naštvaně, potom se ale opět rychle uklidním a představím si něco hezkého. Okamžitě se přede mnou objeví usměvavá tvář Ireth a tak tiše vydechnu, usměji se a znovu začnu vnímat realitu.
"Fajn, nezabiju ho, ale myslím, že ho někdy navštívím a ujasníme si pár pravidel," a Alexe vezmu sebou, dodám už potichu a málem se neubráním sadistickému úšklebku.

"Já vím..ale on vážně jen provokuje. Je to blbec a naprostej idiot, ale... Má pravdu." Povzdechla jsem si smutně a stulila se k Fenovi ještě blíž, jako bych se u něj mohla ztratit. "Alex...najdeme způsob jak mu vrátit jeho podstatu, jeho magii a pak? Kdybych s Darrenem neuzavřela kontrakt za pár desetiletí bych zemřela. S mým talentem pro nacházení nebezpeční možná i dřív." Zamumlala jsem trochu neochotně. Ale když Fen zmíní, že ho nezabije, ale navštíví a vyjasní si s ním pravidla, nezbývá mi nic ne přikývnout. "Bylo to...Bylo to hrozně zvláštní. Když jsi mu dal pěstí a pak jak ses na něj vrhl. Něco mě nutilo, abych to zastavila. Něco cizího...Co jsem doteď nepocítila. Je možné že to bylo to pouto?" Zeptala jsem se ho opatrně. O kontraktu jsem toho věděla dost, ale ne všechno. No dobře, vlastně jsem toho věděla možná tak polovinu, ale to Fen vědět nemusí.

Měla pravdu, opravdu by zemřela nebýt kontraktu. Povzdechnu si a dám ji ruce kolem pasu. Kdy jsem sem šel, dnešek jsem si rozhodně nepředstavoval takto. Poté mi popíše zvláštní pocit, který měla, když jsem ho praštil, jako by ji něco nutilo ho chránit. Zamračím se a zamyšleně se podívám na strop.
"Možná? Nikdy jsem s nikým kontrakt neměl, ale pokud je v kontraktu dohoda o pomáhání jeden druhého, možná tě bude moct skrze něj částečně ovlivňovat.... Už tak má ten bastard dost manipulativních schopností a teď ještě tohle," zavrčím a znovu se trochu naštvu, než mě to zase přejde. Nebyl tady, vyřídím si to s ním, nebo ho zabiju. Jednoduché, už se s tím nemusím zabývat.

Teď když tu Darren nebyl jsem si dovolila malý úsměv. Byla jsem ráda za tak ochranářského brášku. A teď jsem litovala, že jsem se s ním nejdřív neporadila, než jsem kontrakt uzavřela. "A..vážně to nejde zrušit jinak, než ho zabít?" Zeptala jsem se opatrně a při tom jsem ho začala zlehka hladit na zádech. Nechtěla jsem to zrušit, dokud bych nepřišla na způsob, jak zůstat s Alexem a Fene dlouho, déle než bych měla jakožto obyčejný zvěromág. Ale i tak by mě uchlácholila jistota, že bychom pouto mohli zrušit i jinak, než zabitím. 
Na druhou stranu jsem věděla, že bude nejbezpečnější odvést Fenovu pozornost pryč, daleko pryč od Darrena. A tak mě napadlo zeptat se, proč tu vůbec je. "A s jakým nápadem jsi přišel dneska? Jak strávit den? Už máte s Ireth stanovené datum svatby? Třeba bych jí mohla pomoct ještě v něčem." Pousmála jsem se a byla jsem ráda, že se můžu chytit tohoto tématu, protože to byla jistota, že už na Darrena ani nepomyslí.

Po chvilce ticha se mě zeptá, jestli kontrakt nepůjde zrušit jinak, než zabitím. S povzdechem se na ni zadívám a chvíli ji sleduji.
"Obě strany by musely souhlasit, takže donutit Darrena," odpovím. Možná by to nebyl až takovým problém, po pár dnech, či týdnech mučení by na to jistě rád přistoupil a ani by moc neprotestoval. Jen jsem netušil, jestli by se nechtěl pomstít, v tom případě bych ho raději opravdu zabil. Lehce se zamračím, poté se mě však Mirys začne vyptávat na různé věci.
"No, myslel jsem, že bys mi mohla ukázat ty tvé další přeměny a...." zaseknu se a zčervenám, než se podívám stranou.
"Ještě jsem se jí nezeptal, nebyla k tomu vhodná příležitost a ještě to nemám úplně naplánované," zamumlám a poté raději chytím Mirys za ruku a doslova ji odtáhnu ven.
"Raději mi ukaž ty přeměny," pousměji se.