Mirys a Fen'lin

Mirys přijde s další teorií, co by se mohlo stát, donutí mě to k úsměvu, ale nakonec nesouhlasně zavrtím hlavou.
"Lidé jsou slabá stvoření, přežívají tak dlouho jen díky tomu, že se umí přizpůsobit. Jsou ale také bezohlední, nejednotní. I kdyby vyrobili zbraně proti nadpřirozeným tvorům a začali je lovit, bránili by jsme se a jsem si celkem jistý, že by lidé začali válčit i mezi sebou. Navíc... Ani si nedokážeš představit, kolik nadpřirozených tvorů má vysokou pozici v lidské společnosti. Mnoho velkých vládců, králů či císařů z minulosti nepocházelo z lidského rodu a přesto lidem vládli. Někteří dokonce žijí i dnes," ušklíbnu se, potom ale vstanu z gauče a natáhnu k Mirys ruku.
"Budeš se muset nechat překvapit," zazubím se a pomůžu ji na nohy.
"Jen musíme do města, takže se obleč... Ale pokud se na to necítíš, můžeme to nechat na jindy...." dodám rychle.

"To neříkej..." Zamračila jsem se. Jeho slova se mě dotkla, ať už jsem chtěla nebo ne. Přeci jen i já jsem žila jako člověk. A to dost dlouhou část svého života. Ale nechtěla jsem se s ním pohádat. Ne když šlo o takovou záležitost, které se nemusíme dožít. Hlavně já tedy, pokud zruším kontrakt s Darrenem. Radši jsem sklopila pohled. Nelíbila se mi představa lidstva, jak ji popsal Fen. Naprázdno jsem polkla a snažila se vyhnat ten pocit bolestivé rány. 
Radši jsem se usmála, jako by se nic nestalo a věnovala se tomu, co chtěl dělat teď. "Tak fajn, ne to zvládnu, jdeme!" Uculila jsem se na něj a zvedla se. "Jen se rychle převléknu." Zmínila jsem, protože jsme na sobě měla stále ty špinavé věci ze včera. A tak jsem pomalu došla do svého pokoje, převlékla se, a oblékla jsme se opravdu teple, a pak jsem se vrátila zase dolů.

Neunikne mi její ublížený výraz a až po chvilce mi dojde, že Mirys je v podstatě taky člověk a jako jeden velmi dlouho žila. Nasucho polknu a omluvně se usměji, dál to však raději nekomentuji a když řekne, že to zvládne, jen se zajde rychle převléct, přikývnu a počkám na ni dole. Já nic na převlečení neměl, ale moje oblečení na tom nebylo nejhůř. Většinu odnesl můj kabát, který se ale rozhodnu si nebrat a tak vyjdu ven pouze v mikině. Lidé se na mě budou určitě divně dívat, ale co... Zase taková zima není. Podívám se na skoro půl metru velkou vrstvu sněhu venku a zašklebím se. No... nevadí. Ještě podržím dveře i Mirys a počkám, až zamkne, než se vydám směrem do města.
"Když už tam budeme můžeme rovnou zajít i nakoupit," pousměji se.

Vyšla jsem za Fenem do chodby, kde jsem si přes sebe přehodila ještě teplou zimní bundu, šálu a čepici, než jsem za ním vyšla ven a nechápavě si ho prohlédla. "Bože! To je tak nefér! Jak to, že ti není zima?" Zamračila jsem se pobaveně a zamkla za sebou dům. Rozhodně nebylo fér, že on byl venku v mikině a neklepal se jak ratlík, zatímco já byla zabalená do vrstev oblečení a byla ráda, že mi není zima. Povzdechla jsem si, ale pak jen pobaveně zavrtěla hlavou a vvydala se s ním do města. "Hmm, kdo by si myslel, že se démonovi jako jsi ty bude natolik líbit nakupování, že bude chtít jít za jeden den nakupovat dvakrát." Zasmála jsem se pobaveně a sledovala ho.

Sotva se na mě Mirys podívá, zatváří se nevěřícně a trochu naštvaně. Zamračí se s tím, že je to nefér a jakto že mi není zima. Vypláznu na ni jazyk a pomalu se rozejdu k městu.
"Aurini jsou přirozeně odolní proti elementární magii a to se vztahuje i na teplotu," zasměji se, ohnu se a holýma rukama udělám ze sněhu kuličku, kterou hodím po Mirys.
"Potřebuji nový kabát, ten můj je na vyhození," zazubím se na ni, když poznamená, že by neřekla, že se démonovi bude tolik líbit nakupování.
"Jak je na tom vlastně Alex a nakupování?" zeptám se po chvilce a představím si Alexe, jak dělá v obchodě nejrůznější blbosti.

"Tsss!" Sykla jsem na oko uraženě a založila si ruce na prsou. Také kvůli tomu jsem sotva stihla odrazit sněhovou kouli, kterou po mě Fen hodil. "Ty!" Vypískla jsem nevěřícně a okamžitě jsem ze sněhu udělala asi dvojnásobnou, než hodil on po mně, a oplatila jsem mu to. Taky jsem ji po něm hodila a pak se pobaveně zasmála. "Tos mohl říct. Pracuju teď jako návrhářka a doma mám dost modelů." Vyplázla jsme jazyk zase já na něj a zasmála se zase. "Takhle máš teď smůlu no, dokud se nevrátíme." Uculila jsem se velice nadšeně. Byl to něco jako: 'To máš za to, že ti není zima', pocit. Pak ale převede řeč na Alexe. Při představě, že by měl jít do obchodu, se mi z úst vydere smích. "Ani nevím. Spolu jsme snad ještě nenakupovali. Vlastně hodně věcí jsme ještě spolu nedělali. Ale ples s ním je kouzelná vzpomínka, vážně. Tedy jeden z plesů." Uculila jsem se a šla s Fenem radši rychleji do města, abych se zahřála s rukama strčenýma hluboko do kapes.

Na oko uraženě zasyčí, což mě ještě víc rozesměje a ani si nevšimnu, že po mě hodila velkou sněhovou kouli, která mě trefí přímo do obličeje. Setřu si sníh z obličeje a hodím vražedný pohled na Mirys, stále mi ale cukaly koutky. Zrovna mi říkala o tom, že teď pracuje jako návrhářka a že jsem jí o tom kabátu mohl říct dřív, ale teď mám smůlu. Nevypadalo to, že by si všimla, že mě vůbec sněhovou koulí trefila, protože začne mluvit o Alexovi a o tom, co spolu už stihli zažít a co ne. Poté se rozejde ke mně a tak se na ni šibalsky usměji, než se k ní prudce rozběhnu, svalím ji do sněhu a pořádně ji v něm vyválím. Dával jsem si však celou dobu pozor na její zraněné rameno. Začnu se nahlas smát a až po chvilce ji pustím, postavím se na nohy a otřepu se jako pes. Stále jsem měl na tváři šibalský a možná trochu dětinský úsměv.
"Promiň, nemohl jsem si to odpustit," zazubím se a ještě zatřepu hlavou, abych ze svých vlasů dostal zbytek sněhu. Potom natáhnu ruku k Mirys a pomůžu jí vyhoupnout se na nohy

Sněhovou koulí jsem se trefila! Byl to báječný pocit, ale radši jsem dělala jako nic, aby on po mě nehodil ještě větší kouli sněhu, než já po něm. Ale zdálo se, že se nic takového nechystá udělat. A tak jsem taky dělala jako by nic. Ale než jsem se nadála, už mě válel ve sněhu. "Hééééj! To studí!!! To není fér! Pusť - to studí!" Vyjekla jsem ihned, ale zároveň jsem se u toho smála. "Kde je to tvoje: 'Neválej se na zemi, budeš nemocná'? No?" Zeptala jsem se ho na oko ublíženě, když ode mě odstoupil, aby se otřepal tak, jak to dělají psi. Ale pak už ke mě natáhl ruku, aby mi pomohl nahoru s omluvou, že si to nemohl odpustit. "Fajn..." Odsekla jsem, jako bych snad byla uražená, ale ve skutečnosti jsem se náramně bavila a naprosto jsem při tom zapomněla, jak jsem vyčerpaná. Vzala jsem ho za ruku, ale v další vteřině jsem ho stáhla k sobě na zem. Ihned jsem si mu obkročmo sedla na břicho, aby se jen tak nezvedl a začala jsem ho válet ve sněhu, tedy házela jsem sníh na něj, podobně jako on před chvílí mě.

Mirys okamžitě se smíchem protestovala, že to studí a poté mi připomene, jak jsem ji káral, aby se oblékla, aby nebyla nemocná. Jen mě to víc rozesměje. Nakonec však přijme moji ruku, dřív než se však naději, skončím ve sněhu i já. Mirys mě zasedne a začne po mě házet sníh.
"Hej!" vyjeknu a začnu si krýt obličej. Chvíli se bráním, ale zároveň jí nechám, aby se bavila, než se zapřu rukama o zem.
"Fajn, stačí!" zavolám, zapřu se rukama, abych se mohl posadit a poté ihned chytím jednou rukou Mirys za pas, druhou se zapřu do země a oba dva nás postavím na nohy. Byla lehoučká a s mojí démonickou silou to nebyl vůbec žádný problém.
"Ehm, chceš se převléct, nebo ten výlet do města zvládneš?" zeptám se jí.

Smála jsem se a házela na Fen sníh dál a dál. Taky si to zasloužil! Ale pak mě utnul tím, že to stačí a najednou nás postavil oba na nohy. Pořád mě trochu vyvádělo z míry, že mě vytáhl na nohy jen tak, jako bych byla jen peříčko. Ale co, chlap a navíc démon. Co jiného jsem čekala? Pak se mě ale zeptal, jestli se chci jít převléct, nebo ten výlet do města zvládnu. Mávla jsem nad tím rukou. "Za tričkem sníh nemám, takže to zvládnu." Uculila jsem se i když bundu jsem měla naprosto mokrou. A kalhoty trochu taky. Naštěstí ne moc. Nasadila jsem úsměv a zase po boku s Fenem jsem se rozešla k městu, abychom tam vůbec došli.

Nebyla až tak promočená a tak se rozhodne, že cestu do města zvládne. Doufal jsem, že mi tam nepromrzne a tak sotva uvidím první kavárnu, otevřu Mirys dveře a sám se vydám dovnitř za ní.
"Je libo kafe nebo horké čokolády na zahřání?" zeptám se jí s úsměvem a jakmile mi řekne, co chce, vydám se objednat jak její pití, tak horkou čokoládu pro sebe. Za chvíli dostanu dva uzavřené kelímky plné lahodně vonící tekutiny, jeden podám Mirys a s druhým v ruce se vydám zase ven na ulici.
"Je fajn se jen tak projít po městě, zajít na něco dobrého a o skoro nic se nestarat... Připadám si skoro jako obyčejný člověk. A dneska se nám to s trochou štěstí ani nezvrtne," zasměji se a vydám se dál ulicí k mému cíli. Za chvíli bychom tam měli dorazit.

Trochu zmateně jsem se koukla na Fena, když mě zatáhl do první kavárny, na kterou jsme narazili. "To vážně? Kafe jsem ti mohla udělat i u mě. A lepší!" Uculila jsem se pobaveně. "Bílou čokoládu, prosím." Řekla jsem, když se zeptal a sledovala ho, jak nám objednal pití a hned je zaplatil. Byla jsem trochu zmatená. Nevěděla jsem, jestli se tu chce posadit, nebo ne, ale když přijde se zavřenými kelímky, docela jistě vím, že se tím pitím máme jen zahřát po cestě. "Děkuju." Usmála jsem se a vzala si od něj svou bílou čokoládu. Neodolala jsem a hned si usrkla. Jeho další slova mě pobavily, ale přikývla jsem. "Nemuselo by se nic pokazit." Přikývla jsem souhlasně. "Ale mě teď zajímá něco jiného. Kam to jdeme a pročpak? S čím potřebuješ pomoct?" Zeptala jsem se zvědavě a zase si upila. "Vypadá to, že se bavíš, jak jsem nedočkavá a nehodláš mi to říct." Zmínila jsem a uculila se. Možná to tak i bylo, rozhodně by to bylo jemu podobné.

Prosím Ireth, aby v případě, že se sem dostane, dál nečetla, jinak bude Fen moc zklamaný!

Mirys pobaveně poznamená, že lepší kafe si mohla uvařit doma, ale bylo mi to jedno, potřebovali jsme se zahřát a jakýkoliv teplý nápoj bude stačit. Čím více jsme se blížili k onomu obchodu, tím víc jsem byl nadšený a na tváři se mi objeví široký úsměv. Mirys se mě začne ptát, kam to vůbec jdeme, s čím potřebuji pomoct a nakonec poznamená, že se očividně bavím a nehodlám jí to říci. Pobaveně se na ni podívám a po chvilce přikývnu.
"Bingo!" řeknu jen, to už ale zastavím a zadívám se na obchod, před kterým jsme stáli. Bylo to klenotnictví. Přesunu svůj pohled na Mirys a dojde mi, že bych jí už měl nejspíš říct, co tady děláme.
"Potřebuji pomoct s výběrem prstýnku pro Ireth," řeknu jí s úsměvem.

"Jsi děsnej provokatér, doufám že to víš." Oznámila jsem mu a zasmála se. Vážně jsem byla hrozně zvědavá, kam to jdeme a proč. Ale on se zřejmě vážně bavil mou zvědavostí. Nic méně brzy jsme zastavili a já se zadívala na klenotnictví, před kterým jsme stáli. Nechápavě jsem se ohlédla na Fen a čekala na vysvětlení. Naštěstí jsem nemusela nic říkat a i jemu už došlo, že by mi to mohl vysvětlit. Ale jen co mi to vysvětlil, dokonale mě tím zaskočil. Párkrát jsem zamrkala a dvě dlouhé minuty mlčela, než mi to všechno došlo. Z ničeho nic jsem upustila poloprázdný kelímek s bílou čokoládou na zem a skočila jsem na Fena. "Zásnubní že jo?! Opovaž se říct, že chceš jiný než zásnubní! Jsi jako zamilovanej čokl - musíš ji požádat o ruku!" Vískala jsem nadšeně a cuchala mu při tom vlasy. "A jestli mě nepozveš jako družičku tak tě vlastnoručně uškrtím!" Pohrozila jsem mu při rozplývání se nad jejich svatbou.

Jen se na mě dívala, nic neříkala, nehýbala se a přísahal bych, že ani nemrkala. Najednou však upustí kelímek s bílou čokoládou, která se vylije na zem a skočí po mě. Začne se radovat s tím, že jestli chci koupit zásnubní prstýnek a poznamená, že jsem jako zamilovanej čokl.
"Ano, zásnubní. A ne, nejsem čokl, možná vlk, ale čokl ne," zasměji se a jsem rád, že mé vlasy jsou vždycky rozcuchané a nejde s nimi nic moc udělat. Pohrozí mi, že jestli ji nepozvu jako družičku, tak mě zaškrtí, což u mě vyvolá jen další vlnu smíchu.
"Škrtíš mě už teď!" odpovím ji a pokusím se ji ze sebe sundat. Jakmile se mi to podaří, zatřepu hlavou a trochu si poupravím vlasy, aby mi netrčely všude možně ještě víc, než obvykle a zadívám se na Mirys.
"Beru to tak, že mi s tím pomůžeš," řeknu pobaveně a vydám se do obchodu.

Sledovala jsem Fen a než jsem na něž skočila, jen jsem se bavila tou jeho nejistotou v očích. Pak se však dal se mnou do smíchu a vyvrátil mi, že není čokl, možná vlk ale čokl prý ne. Zasmála jsem se a svírala ho dost pevně, takže by mě ani nepřekvapilo, kdybych ho vážně trochu škrtila. Ale i tak jsem se na něj držela dál a až při jeho třetím pokusu jsem se nechala sundat. "Jasně že ti pomůžu!" Vypískla jsme nadšeně a zatleskala. "Jůůůů. Jsi tak sladkej!" Zaculila jsem se na něj a pak ho popadla za ruku a vtáhla do obchodu. Než stihl cokoli namítnou, už jsme byli vevnitř. "Takže? Jak začneme? Už vím! Zlatá nebo stříbrná?" Zeptala jsem se na tradiční barvy a hned jsem se rozhlížela.

Sundám ji ze sebe až na třetí pokus a poté si trochu oddechnu. Byla očividně nadšená a dokonce se začne chovat i trochu dětinsky. Zavrtím nad tím pobaveně hlavou a poté se nechám vtáhnout dovnitř do obchodu. Bylo to poprvé, co jsem na takovém místě byl a tak se začnu rozhlížet okolo. Lidské šperky jsem ještě nikdy nekupoval a ani jsem moc netušil, co by se mohlo líbit Ireth. Nechával jsem to však na náhodě a tiše doufal, že mi něco padne do oka. Jakmile mi Mirys dá první otázku, ujistí mě, že požádat jí o pomoc byl dobrý nápad a tak se pousměji a po chvilce přemýšlení a rozhlížení okolo jí odpovím.
"Stříbrný," odpovím se začnu nahnu se nad vitrínu, abych si mohl lépe prohlédnout, co je uvnitř.

Vešli jsme a Fen se nad mou první otázkou hned zamyslel. Odpověděl, že radši stříbrný a tak se usměji. "Fajn." Přikývla jsem a zamyslela se. "A kámen? Chceš tradiční diamant? Nebo něco jiného?" Zeptala jsem se a usmála se nadšeně. Tohle se mi vážně líbilo. Hlavně když šlo o to, že se dají Ireth s Fenem opravdu dohromady. Ale jakmile se nahne nad první vitrínu jen zakoulím očima. "Bože chlape! Takhle se vybírá přívěsek, ne snubní prsten." Oznámila jsem mu a pak se ohlédla po zaměstnancích. "Zdravím, můj bráška by tady potřeboval koupit snubní prsten. Rádi bychom viděli jaké máte na výběr." Usmála jsem se kouzelně na obchodníka za kasou, který ihned přišel a z vitríny vytáhl pár plat s prsteny a u každého nám ukázal nějaké speciální kousky. "Takže...chceš spíš moderní nebo starší styl?" Zeptala jsem se Fena po té, co jsem přejela prsteny před námi pohledem a otočila se zase k němu.

Zeptá se mě, jaký chci kámen, což jsem netušil a tak si raději začnu prohlížet prsteny. Jenže najednou mi Mirys oznámí, že takhle se vybírají přívěšky a začne mluvit s nějakým zaměstnancem. Rozejdu se tedy k ní a hned musím uznat, že její způsob byl tedy rozhodně lepší. Začnu si prohlížet jednotlivé prsteny a poslouchám prodavače, který nám o nich něco říkal.
"Se Safírem a spíše... Starší?" řeknu, jakmile uvidím modravé kameny se stejnou barvou jako měly oči Ireth. Trochu se pousměji a začnu si je důkladněji prohlížet. Problém byl v tom, že jsem se v tomto vážně nevyznal. Díky bohu za Mirys, jinak bych byl snad ztracený!

Fen vážně vůbec netušil, ale hádala jsem, že základní představu měl. A to bylo hlavní. Když ho napomenu, přidá se ke mě a následně si se mnou prohlíží ty prsteny. Chvíli jsem se ještě bavila s prodavačem, protože přeci jen v tom měl větší praxi když jsme to zúžili na stříbrné prsteny se safírem a ne v moderním stylu, hned jsme před sebou měli o hodně méně možností. Ne, že by jich bylo málo na výběr, to rozhodně ne. Stále jich bylo hodně. Vytáhla jsem jeden, který se mi líbil a pak další a oba jsem ukázala Fenovi. "Co tyhle?" Zeptala jsem se a ukázala mu je. 
"Možná by bylo dobré, kdyby jste si je zkusila slečno. Aby váš bratr viděl, jak budou vypadat na prstu. Některé prsteny překvapivě vypadají trochu jinak na prstu." upozornil nás zaměstnanec, ale pak už nám jen popřál snadné vybírání a poodstoupil, abychom měli prostor.

Poslouchal jsem Mirys, jak se baví s prodavačem a chvíli jsem se na ně rozpačitě díval, než se raději začnu zaobírat prsteny. Po chvíli mi Mirys ukáže dva, které se jí líbily a tak si je prohlédnu.
"Nejsou špatné," řeknu nakonec a začnu se dívat i na další. Nechtěl jsem své rozhodnutí jakkoliv unáhlit. Prodavač navrhne, aby si je Mirys vyzkoušela a tak se na ni ohlédnu a upřu na ni prosebný pohled. Znělo to jako dobrý nápad. Vyberu několik prstenů, mezi nimi i jeden modernější, který mi padl do oka, chvíli je zkoumám a poté je Mirys podám, aby je mohla vyzkoušet. Byl jsem v tomhle vážně trochu ztracený, ale díky Mirys to bylo mnohem jednodušší. Nakonec vybereme dva, které se nám líbily. Oba byly s modrým Safírem, jeden však klasický s ještě dvěma lístky na každé straně většího safíru a druhý, modernější, ve kterém byly zasazeny modré a bílé kamínky.

Poděkovala jsem prodavači a pak jsem pomáhala vybrat Fenovi ten pravý. Ale zároveň jsem mu i pomáhala tím, že jsem nějaké vyřadila. Přeci jen bychom tu jinak byli ještě rok. Když na mě Fen pak upřel prosebný pohled, jestli bych si je zkusila, jen jsem pokrčila rameny a pomáhala mu vybírat když jsem si je zkoušela a ukazovala mu je. Nakonec jsme se výběr zúžili na dva prsteny. Oba byly krásné. Navlékla jsem si každý na jedenu ruku na prsteníček a ukázala mu je vedle sebe. "No tak co myslíš?" Zeptala jsem se ho a sama si prsteny stále dokola také prohlížela. Byla to těžká volba. Na jedné straně stříbrný klasický se safírem a dvěma lísky po stranách onoho safíru, na druhé straně černý modernější prsten s několika modrými a průhlednými kameny (u kterých jsem si nebyla jistá jestli to jsou přímo safíry nebo jiné drahé kameny). Oba svým způsobem nádherné. Byl to těžký boj.
"A co nosí za oblečení? Jestli více tmavé, tak ber ten stříbrný, jestli spíš světlé tak ber tmavý. Takhle většinou vynikne." Navrhla jsem mu, ale samozřejmě poslední rozhodnutí bylo na něm.

Zamyšleně jsem se díval na oba prsteny, ale poté, co mi dá Mirys poslední otázku a radu, nakonec vyberu ten stříbrný. Prodavač jej dá do malé, černé krabičky, poté zaplatím a i s Mirys se vydáme pryč z obchodu.
"To by bylo..." řeknu zamyšleně a poté si povzdechnu. Tohle ani zdaleka nebylo za mnou, ještě najít vhodnou dobu na to, se jí zeptat.
"Moc ti děkuji za pomoc..." pousměji se na Mirys a zadívám se na malou černou krabičku v mé ruce, kterou následně schovám do kapsy a trochu nervózně přešlápnu. Poté se však zkoumavě zadívám na Mirys a dojde mi jedna taková maličkost.
"Já vás vlastně ještě neseznámil..." řeknu zamyšleně. Někdy budu muset Mirys pozvat k nám, doufal jsem, že si ty dvě budou rozumět.

Usmála jsem se a byla jsem vlastně ráda, že vzal ten stříbrný. Nevím jak Ireth, ale mně by se určitě líbil víc. Sundala jsme si tedy ona, černý vrátila a stříbrný podala prodavači, který ho uložil do krabičky. "Děkujeme." Usmála jsem se na něj, když Fen zaplatil a pak jsem s ním šla ven. "Vybral jsi moc krásný, určitě se jí bude líbit. A manželské vyberete spolu, takže si s tím nemusíš lámat hlavu." Usmála jsem se na něj před obchodem a ujistila se, že si krabičku schoval, aby ji nevytrousil. 
"Nemáš zač, já to udělala ráda. Bavila jsem se." Usmála jsem se na něj a nevědomky se sama ujistila, že mi na krku stále visí přívěsek od Alexe. Ale ze zasnění mě vytrhne zase Fen, když si uvědomí, že nás ještě neseznámil. Tajemně jsem se na něj uculila, ale nic jsem neříkala. Jen jsem na něj mrkla. "Tak co teď?" Zeptala jsem se místo odpovědi.

Byl jsem rád, že Mirys tenhle výlet do města nevadil a bavila se při vybírání. Měla však zvláštní reakci, když poznamenám, že jsem je ještě neseznámil. Zatvářím se trochu zmateně, ale jakmile se mě zeptá co teď, úplně to vypustím z hlavy.
"Měl bych jít domů," odpovím a na tváři se mi objeví úsměv, už jen při myšlence na to, že zase uvidím Ireth. Doprovodím tedy Mirys k jejímu domu, než se já sám vydám domů.

Bylo to už pár týdnů, co jsem po výletu do podsvětí navštívil Mirys. Od té doby jsme se viděli ještě několikrát a já k ní zase mířil na návštěvu. Dnes jsem ji chtěl připravit a tak jsem doufal, že bude doma a nepřijdu nijak nevhod. Už z dálky uvidím její dům kousek za městem a tak přidám do kroku. Jakmile jsem však dostatečně blízko, zaslechnu zevnitř dva hlasy. Jeden patřil Mirys a druhý byl mužský, rozhodně ne však Alexův. Hádali se a tak se zastavím před dveřmi, abych chvíli poslouchal. Potřeboval jsem vědět, jestli je ten muž hrozba a pokud ano, nechtěl jsem se prozradit. Pokud však uslyším jen náznak toho, že chce ublížit Mirys, hned bude mít mé drápy na krku.