Sangmin + Chin-Min

Mezi svými? Tady? Mezi vlkodlaky?! No... Nevím, zda tu jsou, ale tak... Nevadí... Nadšeně jsem zamrkal a podíval se na medovník a čokoládu. "Děkuji.." Usmál jsem se na servírku a vytáhl jsem lžičku z čokolády, kdy jsem olízl šlehačku ze lžičky, ale nevšiml jsem si, že se mi na nos dostala právě ona šlehačka.

Podíval jsem se na své dobroty. Punčák. Dlouho jsem ho neměl! Vypadal úžasně! Olízl jsem si spokojeně rty, kdy Chin poděkoval a olízl lžičku. Když jsem si ho prohlédl, všiml jsem si, že má na nose šlehačku! ,,Ty musíš pít i nosem," zahihňal jsem se, naklonil se k němu lehce a palcem mu otřel pěnu. ,,Měl jsi tam šlehačku..." Usmál jsem se a na malou chvilku se ztratil v jeho nádherně hnědých očí. Mé srdce se rozbušilo a já rychle zamrkal očima, kdy jsem zrudl, odkašlal si a projel si rukou ve vlasech. ,,Dobrou chuť," zamrkal jsem.

Totálně jsem ztuhl, když mi očistil nos palcem a díval se mi do očí... Já... Asi se mi zastavilo srdce... Jo, šlehačku... Jsem... Tam měl... Odkašlal jsem si, když se odtáhl a podíval jsem se stranou, kdy mé oči na chvilku zmodraly a já se musel uklidnit. "Dobrou chuť..." Usmál jsem se po chvilce na něj a vzal si vidličku a kousek pedovníku, kdy jsem se nadšeně olízl. To je dobrota!

Potřebuju se uklidnit. Potřebuju uklidnit své vlastní srdce! Bylo to hrozné! Hrozně těžké! Rychle jsem zamrkal, ale pomocí lžičky si kousek vzal a snědl. Byla to dobrota! Napil jsem se čokolády a nadšeně se olízl. Bylo to výborný! Ale nevšiml jsem si, že mám trochu bílé čokolády na nose... ,,Nechceš ochutnat ten punčák? Je opravdu výborný," usmál jsem se nadšeně na Minnieho a naklonil hlavu na stranu.

Mh... Punčák... Jé, čokoška na nose... Jo, už vím, jak mu ji sundám! Zahihňal jsem se a kývl. "Ano, díky.." Zamrkal jsem a přiblížil se s otevřenou pusou k němu. A když mi dal sousto do pusy, slízl jsem mu z nosu čokoládu a pak jsem si sedl zpět na židli a spokojeně jsem se olizoval. "Medovník?" Usmál jsem se na něj a ukázal na zákusek.

Měl jsem si toho všimnout... Měl! On se zahihňal a kývl. Nachystal jsem mu sousto, kdy jsem nechápal, proč se tak hihňá. Zamrkal a přiblížil se s otevřenou pusou ke mně. Dal jsem mu sousto do pusy, kdy mi najednou olízl nos! Překvapeně jsem vykulil oči a zamrkal jimi, když si on sedl na židli a spokojeně se olizoval. ,,Uhm... já... ji rád..." zamrkal jsem očima lehce zmateně, ale usmál se a kývl. Lehce jsem se naklonil k němu a otevřel pusinku.

Úplně ho to rozhodilo! Byl jsem nadšený a šklebil jsem se. Vzal jsem sousto a strčil mu ho do pusy. "Šmakuje?" Zasmál jsem se a zatahal ho za nos. Měl jsem v sobě takový zvlášťní pocit... Cítil jsem se dobře... Ale tak nějak jinak.. Jako když se přejíte gumových medvídků a zapijete to horkou čokoládou a ti medvíci se pak koupou v té čokoládě.

On se normálně šklebí! Ten se rychle vzpamatoval! Určitě mě teď zabije! Dal mi do pusy medovník, kdy jsem ho rozkousal a spolykal. ,,Je vynikající," usmál jsem se nadšeně a napil se čokolády. ,,Hele!" Zasmál jsem se a natáhl ruku, kdy jsem mu rozcuchal ty jeho boží vlasy... vypadal... ,,Jsi jak andílek," usmál jsem se a nevinně zamrkal.

Vykulil jsem oči a zrudl. Sakra... Odhalil mě? Co.. Co mám dělat? Utéct? Ne... Blbost... Klid... "Uhm.. Ty... Jako pes.." Usmál jsem se a napil se čokolády.

Všiml jsem si, jak zrudl a vykulil oči! Tady něco nehraje! Ta křídla! Hej! Já tomu začínám přicházet na kobylku! ,,No jo... jsem štěně..." Zazubil jsem se. Ale zvěromág nejsem... Podíval jsem se ke Corsiovi a trochu okem zabloudil ke květináči... trochu se pohnul... Sangu! Nech to na pokoji... rychle jsem zamrkal a napil se. ,,Jsem rád, že jsem tě potkal a poznal," usmál jsem se.

Zdálo se mi to, nebo se ten květináč po jeho pohledu pohl? Ne, jsem blázen... Anděl! No jo... "Já jsem taky rád, že jsem tě poznal..." Usmál jsem se a spokojeně jedl a pil. "Mňam, dobrůtky já rád..." Zazubil jsem se a sebral si šlehačku z jeho čokolády.

Usmíval jsem se a jedl. Byl jsem rád, že není už tak vyplašený, ačkoliv jsem se obával toho, co je zač. Jsem pořád ale taky trochu vedle z toho, co jsou ti dva muži zač... nemohl jsem poznat, co jsou zač... nejsem zas tak dobrý kouzelník... neksem kouzelník takovou dobu, abych to poznal. ,,Taky mám rád dobroty a rád si je dělám!" Zasmál jsem se. ,,Hele!" Zasmál jsem se, když mi ukradl šlehačku! Taky jsem mu ji ukradl a nevinně se usmál.

On mi vzal šlehačku! Ts! "Nechceš se podívat do mého domku?" Zamrkal jsem, ale pak si skousl ret. JE to dobrý nápad? Ale jo, proč by ne... "Já... ne, kašli na to, blbej nápad..." Povzdechl jsem si a jedl medovník.

Překvapeně jsem zamrkal očima, když se mě zeptal, jestli nechci jít s ním. Ale pak si hned povzdechl a jedl dál. ,,Uhm... já... mně to nevadí, nikam nepospíchám a rád půjdu na návštěvu... nevadí mi to," usmál jsem se a zamrkal očima, kdy jsem dojedl punčák a napil se čokolády, kdy jsem si olízl rty. ,,Bydlíš odtud daleko?" zeptal jsem se.

"Ne, kousek... Za parkem..." Usmál jsem se. opravdu půjde... To je... to je fajn... Snad tím neporuším zákon. "Mám zahradu, koník může být tam.." Usmál jsem se a podíval se na to krásné zvíře. "Asi si taky pořídím nějaké zvíře, třeba psa..." Zamrkal jsem a napil se. "A máš v plánu se stěhovat, nebo tu už zůstaneš?" Zamrkal jsem

Tak kousek? ,,To je fajn, že to nemáš tak daleko," usmál jsem se a kývl. ,,Já ani pořádně nevím... mám občas večer zhoršenou orientaci, hřebec to jistí," zasmál jsem se a pak nadšeně kývl. ,,Tak jo... Corsio je hodný, nic tam nezničí," usmál jsem se a napil se, kdy on řekl, že si pořídí taky zvíře. ,,Zvířata jsou bezva a psi hlavně... Navíc se dá s nimi dobře cestovat, ale já bych hřebce za nic nevyměnil," usmál jsem se a pak se zamyslel nad jeho otázkou. Zůstat? Odstěhovat se? ,,Rád bych se už usadil na jednom místě... chci tu zůstat, pokud nebudu mít s někým problémy... navíc je tu úžasná příroda, ty lesy jsou bombastický, líbí se mi tu," usmál jsem se a kývl. ,,A ty?" zamrkal jsem.

"Zhoršenou orientaci?" Povytáhl jsem obočí... No, já mám co říkat... Nesnáším tmu... Mám zn í až strach... "To ano, je to tu krásné... Pokud nebude problém, zůstanu taky..." Pokýval jsem hlavou a dojedl medovník. "Asi si najdu práci jako nějaký pingl... Abych měl peníze..." Zamyslel jsem se.

,,Jo, nevím, kde se co nachází a tak... někdy by se mi hodilo umět pořádně koukat na cestu," usmál jsem se. Nebo spíše najít tu rodinnou knihu a umět čarovat! Přijít na správné slovo kouzlení. Ale jak to bylo... musím kombinovat slova a pak to půjde! ,,To je bezva, alespoň se budeme setkávat častěji," usmál jsem se lehce nadšeně a dopil čokoládu. ,,To je dobrá práce, ale dneska to stejně je na mě!" zazubil jsem se a vytáhl peněženku.

On za mě chce platit? To nejde... "Ale ne, to nemůžeš..." Zavrtěl jsem hlavou. "Nehodlám tě vykořisťovat..." Zamrkal jsem a vytahoval peníze. No... To je taky proti zákonu andělů? Ne! Ale já bych se cítil blbě!

,,Ale můžu! Sám jsem tě pozval!" zamrkal jsem ublíženě očima a vyšpulil pusu. ,,Není to vykořisťování a já chci za tebe a za sebe platit, protože jsem to byl já, kdo tě sem pozval," vydechl jsem. ,,A urazil bys mě, kdybys mě to nenechal zaplatit," zazubil jsem se a vyplázl na něj jako pes jazyk.

Vykulil jsem oči a zasmál se. "Tak dobře pejsku, zaplať... Ale příště já!" Zamrkal jsem a dopil čokoládu. Mh, je tady moc dobrá... Asi sem budu chodit častěji. S... Ním...

Zasmál jsem se. ,,Tohle vždy zabere," zazubil jsem se vítězně a mávl na obsluhu, kdy jsem za nás zaplatil. ,,Nečekal jsem, že tu mají tak moc dobrou čokoládu, ale to je asi tím, že jsem ji tady ještě nikdy ve městě neměl," zazubil jsem se. ,,Půjdeme?" zamrkal jsem a naklonil hlavu na stranu.

"Tss... Zkoušet na mě cute triky! Já jsem taky cute!" Zabrblal jsem a udělal roztomilý kukuč. Ach, já jsem blázen. Zasmál jsem se a kývl. "Jo, spíš pojedem ne?" Zazubil jsem se a podíval se nadšeně na koníka. Ach, miluju jeho hřbet...

,,Promiň," zazubil jsem se vítězně a pak se rozzářil. ,,To bylo boží!" zasmál jsem se a v tu chvíli mě přepadlo nutkání... pocit ho pol- ne! Sangmine! Drž se hodně zpátky! Jasný??? Rozumíš mi?! ne! No tak to máš v tom případě blbý! ,,Ehm, pravda, pojedeme, bude to lepší," zazubil jsem se a kývl. ,,Tak honem, než nám odvoz odjede!" zasmál jsem se nadšeně, vyskočil na nohy a čapl China za ruku, kdy jsem se nevinně usmíval a v očích mi to jiskřilo nadšením.

Zasmál jsem se, když mě chytil za ruku a šel jsem s ním ke hřebci. "Kde jsi ho vlastně vzal?" Zamrkal jsem a usmál se. Říkal, že ho zachránil... Mh... Někdo ho chtěl zabít? Nebo... Nevím... "A nevadí mu nosit dva lidi? To ho musí bolet.." zamrkal jsem starostlivě