Sangmin + Chin-Min

Usmál jsem se a sedl si k němu. ,,Trochu jsem z toho kbelíku udělal bezedný, je to jen dočasný, ale hřebec tak bude mít vodu po celou noc," zamrkal jsem a propletl si prsty na rukou, kdy jsem sklopil hlavu k zemi a vlásky mi přepadly do tváře.

Zamrkal jsem, ale dal mu pryč vlásky, co mu spadly do obličeje. "A nějaké jídlo nepotřebuje?" Zeptla jsem se ještě na hřebce. Nechci, aby se mu něco v noci stalo.

Podíval jsem se na něj překvapeně, když mi odhrnul vlásky z čela. ,,Ne, on celých těch pár let žije jen na vodě a trávě... je jako obyčejný divoký kůň... jen občas mu koupím něco navíc," zamrkal jsem a podíval se na něj. Vábilo mě rozepnout mu košili.. prohlédnout si ho víc... Já... vztáhl jsem k němu ruku a položil ji na jeho tvář. V tu chvíli mnou projel blesk vize.
Začal jsem mu opatrně rozepínat košili, hleděl mu do očí a lehce přitiskl své rty k těm jeho. Pak má ruka sklouzla po jeho hrudi, kde jsem ho pohladil a jemně olízl rty.
Vytřeštil jsem oči a všiml si, že má ruka skutečně rozepla tři vrchní knoflíčky u jeho košile!

Pousmál jsem se a víc tvář přitiskl k jeho ruce a lehce se o ni tváří otřel, ale Sang najednou... Vykulil jsem oči a zachvěl se. "C-co mi to děláš?" Špitl jsem, když mi rozepl knoflíky košile.

Roztlouklo se mi srdce, když se jeho tvář otřela o moji ruku, ale pak vykulil oči a zachvěl se ve chvíli, když mu má ruka rozepla knoflíky. ,,Uhm... já... promiň... Skočila mi vize... že... že jsem ti rozepl košili... a líbal jsem tě..." Rozechvěl jsem se a sklopil hlavu. ,,Omlouvám se," špitl jsem a dal ruku podél těla.

"Ale... Proč bys mi ji rozepínal?" Zamrkal jsem nechápavě a objal ho kolem pasu. "Proč si měl tu vizi? Co to znamená, když mi rozepínáš košili?" Ptal jsem se ho dál a svíral ho.

,,No... víš..." Začal jsem rudnout, skousával si ret a podíval se mu do očí. ,,Ono... když... někoho svlékáš... tak se s ním chceš.... milovat.." Špitl jsem a zachvěl se. ,,Nebo se s ním mazlit... spát s ním... být s ním..." Rudnul jsem ještě víc a hleděl mu do očí.

---

Druhý den ráno, už svítí sluníčko za okny, je kolem desáté hodiny ranní, nacházíme se v domě Chinmina, ale může se to měnit

---

Usnul jsem krátce po něm, kdy jsem ho pevně svíral ve svém objetí. Měl jsem potřebu ho mít na blízku, měl jsem potřebu být s ním a chránit ho vlastním tělem. I když to je anděl, který je nesmrtelný, musím ho ochránit, protože to je moje povinnost.
Vzbudil jsem se brzy ráno, kdy ještě Chinnie spinkal. Políbil jsem ho na čelo a opatrně se vymanil z jeho objetí, kdy jsem ho pořádně přikryl. Pak jsem se oblékl, protože jsme spali oba dva nazí. Musel jsem se usmát při pohledu na sladce spícího andílka. Šel jsem ven, kde pod stromem chrněl kůň! ,,Corsio!" pískl jsem s úsměvem, kdy hřebec líně zvedl hlavu a poržál mi na pozdrav. Ušklíbl jsem se nad jeho leností, ale podíval se směrem k jednomu obchodu nedaleko. Bylo tam ovoce.. no... Mávl jsem rukou a několik jablek přiletělo k nám, kdy hřebec hned se zvedl na všechny čtyři a šel žrát. Uchechtl jsem se, ale do kbelíku mu napustil další vodu a zase ho trochu změnil do jiné podoby. Pak jsem šel do domku, umyl si ruce a potichu začal chystat snídani. Udělal jsem míchaná vajíčka, přidal k tomu zeleninu a ještě udělal kakao. Když jsem to měl hotové, dal jsem to na tác a šel pomalu do obýváku.

Spokojeně jsem spal. Přetočil jsem se na druhý bok, sevřel jsem polštář a líně zamručel. Ještě nechci vstávat, nebudu vstávat! Ne... Cítil jsem se naprosto krásně a nechtěl jsem se přestat takto cítit... Cítil jsem vůni... Vůni jídla, kdy jsem se olízl, ale stejně jsem nevylezl. Víc jsem se zachumlal, usmál se a svíral polštář.

Vešel jsem do obýváku, kdy na gauči spinkal Chinnie. Stále chrní! Ale všiml jsem si, že se olízl, více se zachumlal a svíral polštář. ,,Chinnie... lásko... vstávej," řekl jsem s úsměvem a na stolek postavil dvě misky se snídaní a dva hrnky s kakaem. Odběhl jsem pro hůlky a dal to vedle toho. Tác jsem dal stranou a posadil se na gauč, kdy jsem ho políbil. ,,Udělal jsem snídani," zašeptal jsem mu do ouška a políbil ho na něj.

Někdo na mě mluvil... Najednou mi došlo, co se včera stalo. Sangie tu je... "Mhm..." Zabručel jsem a pak jsem pocítil polibek na uchu, kdy jsem se usmál. "Snídaně, sem..." Ukázal jsem na pusu a otevřel ji, ale stále jsem měl zavřené oči a ležel jsem.

Naklonil jsem hlavu na stranu a zasmál se, když byl jako malé miminko. Je vážně sladký a k nakousnutí. Andílek můj. Mám dvojnásobného anděla! ,,Dobře... snad ti to bude chutnat," uculil jsem se, vzal do hůlek zeleninu s vajíčky a opatrně to přesunul do jeho pusinky. ,,Jsou to míchaná vajíčka se zeleninou a ještě kakao," zamrkal jsem a políbil ho.

Zamlaskal jsem, když mi něco přistálo v puse. "Mňam..." Oblízl jsem se a otevřel znova pusu. "Dítě Minnie by chtělo kakao a mazlit se..." Usmál jsem se a spokojeně ležel pod dekou.

Usmál jsem se a políbil ho. ,,Jsem rád, že ti chutná," zamrkal jsem nadšeně a pak se zasmál, když byl jak miminko! ,,Jsi jako miminko!" Zasmál jsem se, ale taky si vzal sousto a napil se. Pak jsem si sedl do tureckého sedu a vytáhl ho nahoru, kdy jsem si ho opřel o hruď. ,,Aby ses mi nezakuckal," usmál jsem se, vzal jeho hrnek a přiložil jej k jeho rtíkům velice opatrně. ,,Tak a bumbej," zazubil jsem se a pomalu hrnek naklopil.

Usmál jsem se, když mě opřel o sebe a na mé rty se dostalo kakao. Spokojeně jsem se napil a otevřel oči, kdy jsem vzal hůlky a rychle mu nacpal do pusy sousto vajíček a pak jsem snědl sousto i já. "Po snídani bude mazlení..." Usmál jsem se a dal mu pusu na tvář

Zasmál jsem se a políbil ho na čelo, kdy jsem to sousto v puse snědl. ,,Dobře, to beru..." Kývl jsem a napil se kakaa. ,,Chutná ti?" Zamrkal jsem a hladil ho po zádech a bocích.

"Moc... JE to boží..." Usmál jsem se a dal mu pusu. "A co koník tvůj?" Zamrkal jsem a mlaskl, kdy na gauč přiběhli plyšci a začali skákat na Sanga.

Byl jsem rád, že mu to chutná. Byl jsem neskutečně moc šťastný, protože ho miluju a chci být tady pro něj napořád! Chci být navždy po jeho boku! ,,Jsem rád, že ti to chutná," zamrkal jsem nadšeně a políbil ho. ,,Corsio dostal snídani," usmál jsem se a kývl. Jo, jablka... trochu ukradená... Ale vytrhlo mě z přemýšlení to, jak na mě začali skákat plyšáci! ,,Áááá! Pomooc!" Zvolal jsem se smíchem a začal se bránit.

Smál jsem se, když ho moji plyšouni napadali. "Neboj, jen ti ukoušou uši a palce u nohou!" Zasmál jsem se a jedl snídani a sledoval SAngieho s plyšáky. On je boží... Mohl by bydlet se mnou navždy...

Pískal jsem smíchy. ,,No! To se mám čeho bát!" Pískal jsem a smál se. ,,Protego!" Vypískl jsem, kdy se kolem mě objevila fialová bariérka a mně zazářily fialové oči. Plyšáci na mě tak nemohli! ,,Takhle na ně!" Smál jsem se a začal Mina lechtat.

"Až dáš pryč to tvý kouzlo, tak na tebe něco zkusím..." Zasmál jsem se a mrkl, kdy jsem si nechal na sebe naskákat všechny plyšáky. "Kde je Andy?" Zamrkal jsem a podíval se na plyšáky. Všichni zavrtěli hlavama. "Jste ho někam schovali nebo co? Ja malej ještě! Bude se bát!" Zamračil jsem se a pískl, ale králíček nikdy. "Andy!" Zavolal jsem, ale nic.

,,To si ještě rozmyslím!" Zasmál jsem se a zavrtěl hlavou, ale pak naklonil hlavu na stranu. ,,Kdo je Andy?" zamrkal jsem očima a luskl prsty, kdy bariérka kolem mě zmizela.

"Králíček... Dostal jsem ho kdysi od Chinsuna..." Povzdechl jsem si a podíval se okolo. "Andy..." Zamrkal jsem smutně a mé oči lehce zmodraly.