Mirys & Alexander

"Mám věř mi." Zasmála jsem se pobaveně a sešla opatrně schody, abych se v šatech nepřerazila. "Ujišťuju tě, že se zblázním jestli si na ten oblek něco vyliješ!" Varovala jsem ho se smíchem a dole jsem v botníku našla bílo šedé lodičky. Obula jsem si je a trochu nejistě vykročila. "No..Doufám že mě jako pravý gentleman chytíš, kdybych padala." Zasmála jsem se. Na podpatcích jsem si opravdu nebyla tak jistá. Ne že bych na nich neuměla chodit vůbec, jen jsem to netrénovala tolik. "Výborně...kde že t bydlíš? Nebo jsi myslel v hotelu?" Zeptala jsem se s dalších uchechtnutím a vzala si přes sebe kabát, abych v těch šatech po cestě nezmrzla. "Tak zajdeme do hotelu a ty se koukneš no. Času bychom na to měli mít dost." Mrkla jsem na něj při posledním pohledu na hodiny a pak jsem počkala, co on na to. Ale pravda byla, že jsem se už hrozně těšila na ten ples. A ještě víc, když jde se mnou on!

"Jsem si jistý že je tam mám," zasměji se a byl jsem rád že je dostatek času k tomu všemu, přece jenom bych opravdu nerad přišel pozdě na uvítací ceremoniál, no nebylo to potom nějak ono a kor když jde se mnou Mirys. Chvíli jsme nic neříkal jenom se usmíval nad její blahodárnou starostí že jí trefí když si na něj něco vyliji. '"Mluvíš jako kdybych byl malý, no... občas si tak připadám a to je mi více jak jedno a půl tisíciletí," usměji se mile a nevinně a protáhnu se v zádech. Ten oblek byl vážně nádherný, jestli se na něj něco vylije, nebude to mou chybou. "A co když budu slintat, to se taky počítá?" řeknu zcela vážně a zachovám si svůj chladný obličej. Nakonec se jen mírně zasměji a otevřu dveře mé společnici. "Tak tedy prosím," hlesnu tiše a mírně se ukloním v jakémsi společenském gestu. při němž se zahledím na její bílo šedé lodičky které ji k tomu všemu seděly. *Nemusíš mít starost, nenechám tě aby sis ublížila,* pomyslím si ale nahlas to neřeknu. Počkám až vyjde ze dveří aby za námi mohl zavřít a Mirys zamknout.

"výborně, tak se přezuješ a pak už půjdeme tam." Usmála jsem se a koukala na něj. "někde se tak i chováš." Upozornila jsem po se smíchem a když mi otevřel dveře, tak jsem prošla ven. "Ano, slintání se taky počítá..." Řekla jsem trochu nechápavě, ale vážně a pak se zasmála. "Proč bys měl slintat?" Zeptala jsem se a když vyšel i on, tak jsem se otočila a zamkla. Klíč jsem tu schovala. Nechtělo se mi ho tahat s sebou. "Jsi přímo úžasný vrátný. Neděláš to profesionálně na těch soutěžích?" Zaculila jsem se hravě a zasmála se. Bavilo mě takhle ho pošťuchovat. Ale jen co jsem udělala dva kroky od dveří, ovanul mě ledový vítr. "Už aby bylo teplo..." Povzdechla jsem si a přitáhla si kabátek blíž k tělu. "Nabídneš mi rámě, můj milý vrátný?" Zaculila jsem se na něj zase hravě a našpulila rty, jenže mi to moc nešlo, protože jsem se furt musela culit.

"No jo no," pousměji se na její pobídku o tom že se tak někdy chovám a olíznu si suché rty. "Pořád lepší než být starý, vážný démon ne?" zasměji se a nakonec její rámě přijmu, když mi jej tedy nabídne. Zeptá se i na slintání a tak se raději rozhodnu mlčet,nechtěl jsem pokoušet svoje štěstí. Možná bych se měl chovat občas dospěleji? Jenže to bych nebyl já! "Nech to být," zašklebím se na ni a když mě označí za vrátného, tak se urazím. "No dovol," vydechnu pobaveně a když na mě vyšpulí rtíky, ušklíbnu se. "Abych tě do nich nekousl," vypláznu na ni jazyk a upřeně se na ni zadívám když se ošije zimou. "A víš co by to ještě chtělo? Teplejší kabátek," zasměji se když zaregistruji její větu o tom aby už bylo teplo. "Tak jak tedy do města? Půjdeme pěšky nebo...?" zeptám se po chvilce zmateně a zadívám se na svoji společnici. Vážně jsem netušil co a jak a bylo lepší se pro mě zeptat.

Zasmála jsem se. "No to nevím, myslím že kdyby ses choval na kolik vypadáš tak to bude perfektní." Zaculila jsem se a vyplázla na něj jazyk. Bylo vážně úžasné takhle se s ním pošťuchovat. Bylo to, jako bych mohla dohnat dětství, které jsem neměla. Na to se ale urazí, když ho označím za vrátného. Zasmála jsem se pobaveně. Ale jakmile si všiml, že jsem na něj vyšpulila rty, vyhrožoval, že mě do nich kousne. Zasmála jsem se a přilepila se na něj, aby mě trochu zahřál. "Ale já mám teplej kabátek! Ale ten vítr je prostě nepříjemný." Bránila jsem se a dál se k němu tiskla. "Taky bych chtěla vědět jaké to je, když ti není zima." Zasmála jsem se a pak jsem na jeho otázku přikývla. "Jasně, jak se chceš jinak dostat do města, než že tam dojdeme?" Zasmála jsem se pobaveně. "Při levitaci by tě viděli." Připomněla jsem mu a pomalu s ním vyšla směrem do města. Přeci jen jsem měli dost času.

Musel jsem se ušklíbnout a když se rozešla k městu, čapl jsem ji za rukáv od kabátku a přitáhl si ji k sobě. "Nikdy jsem neřekl že mi zima není, jenom jsem zvyklý z válek na mnohem horší počasí než tady u vás," ušklíbl jsem se vítězně a poté co poznamenala že kdybych se choval na tolik, na kolik vypadá, ušklíbnu se. "Ha? No dovol, stihl by nám někdo takovej ještě objednat odvoz?" zasměji se a zadívám do dálky zrovna ve chvíli, když zpoza rohu přes polní přijíždělo bílé auto a zastavilo za chvíli kousek od nás. S úsměvem mávnu na řidiče kterého pozdravím a otevřu zadní dveře Mirys. "Tak prosím račte, slečno," usměji se na ni co nejmileji umím a když nastoupí dveře zavřu, obejdu si auto a sednu si z druhé strany vedle ní. Sám řidiči nahlásím adresu a poté se s úsměvem zadívám na svou společnici. "A vítr byl právě zažehnán," zakřením se na ni a olíznu si doposud suché rty od větru.

Nechala jsem Alexe, aby si mě přitáhl k sobě a spokojeně jsem se k němu přitulila ještě víc. "No dobře, dobře. Tak bych chtěla vědět, jaké to je když ti v tomhle počasí není zima." Upřesnila jsem s pobaveným uculením. Po té mi ale odpověděl, že kdo jiný by sehnal odvoz a tak jsem na něj jen překvapeně koukla a pak otočila pohled směrem, kam se díval i on. "Páni...dobře, jsi vážně úžasný!" Zaculila jsme se na něj a pak šla s ním k autu. Galantně mi otevřel dveře a tak jsem s poděkováním nalezla dovnitř a snažila se dávat si pozor na šaty. Následně za mnou zavře, obešel auto a nasedl i on. Řekl řidiči, kam má jet a pak už svou pozornost opět věnoval mě spolu se zakřeněním a dodáním, že byl vítr právě zažehnán. Zasmála jsem se pobaveně a jen zavrtěla nevěřícně hlavou. "Kdy jsi zavolal to auto?" Zeptala jsem se zvědavě.

"Řekl bych že docela výhodné," zasměji se na její poznámku o tom že by chtěla vědět jaké to je. Seděli jsme už v autě a já se musel pousmát, těšil jsem se na bál. "Když jsi se odběhla obléct, koukal jsem z okna a usoudil jsem že pro tvůj nádherný účes by větru byla škoda, navíc je to docela kus do města," usměji se, ne že by mi tedy vadilo chodit to rozhodně ne, ale ani já si nechtěl ušpinit její pracně ušitý oblek. A na ples jsem se opravdu moc těšil... Jeli jsme nějakou chvíli, nebylo to ani tak dlouho jak jsem čekal, řidič byl fajn sem tam s námi cestou něco prohodil a pobavil se, více jsem se ale věnoval své společnici. Zanedlouho jsme zastavili před hotelem. "Počkej tady, vyběhnu pro boty a hned jsem zpátky,'" vydechnu a rychle vyskočím z auta, zavřu za sebou dveře a vylezu až do vrchního apartmánu. Čapnu tašku co jsem měl v rohu místnosti a seběhnu zase dolů k recepci kde nechám klíče.

"To věřím." Zasmála jsem se a usadila se pohodlně. Pak mi ale Alex řekl, kdy zavolal auto, jenže to mi přišlo trochu podezřelý. Tedy myšleno ve srandě. "Jenže tehdy jsi nevěděl, jaký účes si udělám." Namítla jsem popichovačně a zaculila se na něj. Ale pak jsem ho už neškádlila a jen si s ním povídala. Brzy auto zastavilo před hotelem a Alex mi řekl, abych tu počkala. Přikývla jsem tedy. U jeho přezouvání vážně nejsem potřeba. Teda pokud se neušpiní. Uchechtla jsem se nad představou, jak Alexe přezouvám jen aby si neumazal ten oblek ode mě. Byla to vtipná představa, ale tohle opravdu zvládne. Ohlédla jsem se tedy ven z okýnka a čekala, než se vrátí.

Po chvilce vylezu ze dveří a s úsměvem se zakřením na okýnko v autě kde seděla Mirys. Obejdu si auto a znovu se za ní posadím. "Bezva mám je tu a jsou úplně nové," vydechnu a nakonec se zapásnu a polobotky si obuji až v autě, tak nějak šikovně abych se neušpinil. "A to jsem sice netušil ale věděl jsem že bude perfektní," usměji se na její poznámku o vlasech kterou mi řekla než jsem vylezl z auta a pousmál se. Pokynu jsem řidiči aby vyjel a tak poslechl a už nás pomalu vedl k místu konání bálu. Venku se pomalu stmívalo a já počítal s tím že za chvíli se rozsvítí první lampy, přece jenom během půlhodinky bude tma, v zimě se stmívalo opravdu brzo.

"Tak ještě žes je našel." Uculila jsem se, když si Alex zase vlezl do auta a nazul se až tady. "Hmm a celkem se i hodí. To máš štěstí." Uculila jsem se a prohlédla si ho i když teď seděl. Auto se pomalu rozjelo a já až nyní zaregistrovala tu jeho poznámku k mýmu účesu. "Ach tak. No nejsi ty věštec?" Zasmála jsem se a pak na něj vyplázla jazyk. "Ne že mě na tom plesu ztrapníš. Takže musíš tancovat na mé úrovni, ne líp." Poučila jsme ho na oko vážně, ale pak jsem se zasmála a vykoukla z okýnka. Vážně se rychle stmívalo. "Hmm a zařídil jsi odvoz i z plesu nebo to se už projdeme?" Uculila jsem se a radši nepřemýšlela nad tím, jestli vůbec pojedeme spolu. Přeci jen on asi pojede do hotelu a já domů - no ne! Nad tím teď přemýšlet nehodlám.

"Nemusíš se obávat, prostě mi podáš ruku a musíš mi věřit, povedu tě tak že nám bude tleskat celý sál," pousměji se a byla to jedna z věcí kterou jsem si byl opravdu jistý. Tancovat jsem uměl opravdu dobře, takže jsem se toho nebál. "Záleží jak budeš chtít, můžeme se tady domluvit," pousměji se a zamyslím se. Mě to bylo jedno, nevadilo mi se projít ale večer bude chladno, na druhou stranu ani jízda autem nezněla špatně, ušetřili bychom nohy. Lehce si protáhnu ramena a záda, trochu jsem ztuhl z toho sezení a tak jsem byl rád,když jsme za chvíli mohli zahlédnout již navenek zdobenou budovu a lidi, kteří se scházeli s pozvánkami před vchodem. Když auto zastavilo, raději jsem ještě zůstal čekat abychom tedy věděli jak se domluvíme, popřípadě mohu řidiče znovu dopředu obvolat telefonem, to nebyl problém.

"Ty jsi asi vážně zvyklý na aplaus že?" Zasmála jsem se pobaveně. "No dobře, budu ti věřit." Dodala jsem a zasmála se, ale tohle jsem myslela vážně. Přeci jen už jsem s Alexem jednou tančila, jestli se tomu tak dá říkat. Tehdy když jsme se ještě moc neznali. A je pravda, že uměl stejně dobře tančit, jako zpívat. "No, tak asi pojedeme autem. Přeci jen vnímám zimu o dost víc než ty." Zaculila jsem se. "Trochu se bojím, že bych zmrzla." Dodala jsem a vyhlédla ven z okýnka. Budova vypadala úchvatně. "Můžeme tedy s vám počítat?" Koukla jsem na řidiče a pak zase na Alexe.

"Dalo by se to tak říci," zasměji se abych nenechal situaci stát a když pronese že mi bude věřit, usměji se. Byl jsem rád že jsme se nějak dohodli a tak přikývnu a usměji se, dám řidiči najevo že zavolám a vystoupím z auta abych mohl otevřít Mirys dveře, což také udělám a hned na to ji nabídnu rámě. "Taky se tak těšíš?" pousměji se na ni mile a zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu. Bylo to po delší době co budu mít možnost si takhle zatancovat s krásnou dívkou po boku, ne...s nádhernou dívkou po boku. Bylo to už opravdu dlouho co jsem se cítil šťastný a bylo mi po něčím boku opravdu dobře, tahle dívka ve mě vyvolávala prazvláštní touhy a já si to užíval. Těžko říci jak to všechno dopadne ale doufal jsem že ji neztratím, to jsem opravdu nechtěl a byl jsem připravený pro to udělat maximum. Je legrační jak démon dokáže být starostlivý, ale u mě spíše převládaly pocity, nikoli mé temné já.

Alex se dohodl s řidičem, že si ještě dají vědět a pak už vystoupil. Chtěla jsem vystoupit i já, jenže Alex byl rychlejší a už mi otvíral dveře. Usmála jsem se a vystoupila tedy. "Děkuji galantní mladíku." Zaculila jsem se a přijala jeho rámě. Po chvíli se mě zeptal, jestli se i já tolik těším. Hned nadšeně přikývnu. "Jistě že se tolik těším. Hrozně dlouho jsem netančila. A už vůbec ne na plese." Rozzářily se mi nad tou představou - vlastně už realitou oči. Ani jsem neuměla říct, jak moc se těším na tanec s Alexem. A nebylo to jen kvůli tomu, že jsem věděla, že mi nepošlape střevíčky nebo nohy. "Tak jdeme..?" Nadhodila jsem s pohledem upřeným na vchod, ale pak obrátila pohled do Alexových očí. Široce jsem se usmála a skousla si u toho ret.

Tu její nadšenost a zapálenost do určitých věcí jsem si zamiloval hned napoprvé, byla prostě skvělá a já neměl slov. Nedokázal jsem popsat jak jsem rád za tuhle příležitost a doufal jsem že všechno půjde v tento večer jenom v dobrém. Když se na mě široce usměje s otázáním zda půjdeme, přikývnu a pomalu se vydám spolu s ní ke dveřím, kde jim ukážeme vstupenku. Sám hodím za nás dva nějaké dobrovolné vstupné a nakonec pomalu vejdeme do překrásně zdobené budovy, která mě uchvátila už z venku. Ani jsem netušil že tu je, Atreiu jsem moc dobře prochozenou tedy neměl! Někdy bych to měl napravit. V poklidu projdeme dál a první co mě mohlo praštit do očí byla ta drahá výzdoba všude okolo. Málem mi spadla čelist. Už tady byly závěsy překrásně zdobené i lustry nenechaly prázdné, sloupy byly obohacené jakousi draze vypadající látkou a nechyběly tady ani květiny. A to jsme byli teprve na chodbě, co teprve hlavní sál?! "Páni," vydechnu s úžasem když se pomalu rozejdeme chodbou a nestíhám obdivovat tu výzdobu.

Alex na mou otázku přikývl a tak jsme se oba vydali dovnitř. U vchodu jsem za nás ukázala vstupenku a on za nás zaplatil dobrovolné vstupné. Na tohle si asi nikdy nezvyknu, že za mě někdo platí. "Děkuju." Pousmála jsem se a šla s ním chodbou k hlavnímu sálu. Při tom jsem se rozhlížela a obdivovala to tu stejně jako on zjevně. Protože po chvilce tiše vydechl: "Páni." Usmála jsem se a koukla na něj. Bylo hezké vidět, že i jemu to tu připadá krásné. "Je to tu okouzlující, že?" Nadhodím a zamířím už do sálu, který byl ještě úchvatnější. Ale mě se z toho všeho nejvíce líbili právě květiny, které tu byly všude možně nazdobené. "Výzdoba se jim opravdu povedla." Zašeptala jsem si možná spíš pro sebe a sundala si kabátek, který jsem nechala v šatně, kde mi dali číslo, abych si ho po plesu mohla zase vyzvednout a které jsem si uklidila do psaníčka. Hudba už hrála příjemným tempem, tedy ani ne rychle ani pomalu.

"To tedy je," odpovím s úžasem jakmile se ocitneme v hlavním sále. I má společnice obdivovala zdejší výzdobu. Líbily se mi hlavně šerpy pověšené na zdech a také výběr ubrusů, vše bylo tak decentní a přitom to působilo neskutečně elegantně. Hudba ji hrála a v sále se začalo scházet pár lidí, párů a dalších. Počkal jsem až si sundá kabátek a poté se společně s ní vydám pro něco k pití, docela rád bych si dal šampaňské nebo něco, nějak mě popadla žízeň po té cestě, proto když k nám přijde jeden z barmanů, odeberu si z tácku šampaňské a potom se zamyslím. Chtěl jsem jedno vzít i ji, ale není náhodou nezletilá? Nakonec vezmu dvě skleničky a jednu ji váhavě podám. "Nekomentuj to," zasměji se a poté se rozhlédnu po velkém sále. Bylo tu mnoho stolu s jídlem po stranách, i balkónky na kterých byly stoly, pokud bychom chtěli nějaký výhled, bylo to nejlepší místo. Pokud chtěl ale člověk být ke všemu blíže, bylo lepší zůstat dole, mě to bylo jedno. "Měli by jsme si zabrat stůl než budou všechny plné," pousměji se co nejmileji na svou společnici s nádhernýma nebeskýma očima. A ty šaty... neskutečně ji slušely, tak jako by neslušely žádné jiné tady.

Byla jsem ráda, že se mnou Alex souhlasí a užívá si to stejně, jako já. Mrzelo by mě, kdyby ho to tu nebavilo, ale to jsem naštěstí nemusela řešit. Počkal, až si sundám kabátek a pak spolu se mnou zamířil dál do sálu a k barmanovi, od kterého si vzal skleničku šampaňského, tedy dvě. Ale vypadalo to že trochu váhá. Nakonec se ale ke mě otočil a jednu mi podal se slovy, abych to nekomentovala. Usmála jsem se pobaveně, ale přikývla a jen si s ním tedy ťukla místo slov. Trochu jsem se napila a pak se zase porozhlédla. Navrhl, že bychom si měli jít zabrat stůl a tak jen přikývnu. "No a chceš nahoře nebo dole?" Zeptala jsem se ho a sama přemýšlela, kde bych chtěla být víc. Nahoře i dole to mělo své výhody i nevýhody, ale ty dole pro mě dneska byly důležitější. Přeci jen jsem chtěla protančit střevíčky a to právě s Alexem. Takže kdyby chtěl nahoru, možná ho budu přemlouvat abychom zůstali tady a měli tak blíž k tanečnímu parketu. No ale to se uvidí, podle toho co mi odpoví.

Skvostnou atmosférou pořadatelé opravdu nešetřili, bylo to tu prostě krásné. S připitím jsem se uchechtl a spokojeně se usmál snad na celý sál. Poté se mě společnice zeptá kam si chci sednout. "Zůstal bych dole, je to ke všemu mnohem blíže, výhled si můžeme užít i tady," pousměji se a znovu si ji prohlédnu. Sněhově modré šaty se zdobenou třpytivou šerpou ji neskutečně slušely. Lemovaly její nádhernou postavu, vypadala jako z pohádky a nejeden by mi ji tady záviděl. Trochu ohrnu nos nad pár kolem jdoucích kteří si ji prohlíželi až neslušně dlouho, ale nakonec nás oba odvedu k volnému stolu, kde si odložím pár věcí. "Tak co, odpovídá vašim představám slečno?" ušklíbnu se zadívám se na stolek kde byly dvě židle, pár zdobených ubrousků a velký svícen uprostřed toho krásného prostírání. Ještě se napiji ze šampaňského, které poté odložím abych se mohl vrátit pohledem ke své společnici.

"Taky si myslím." Přikývla jsem, když mi odpověděl, že by zůstal dole, kde je to ke všemu blíž. Byla jsem tak ráda. Hlavně kvůli tomu, že ho budu mít celý večer pro sebe. Už jen ta představa se mi neuvěřitelně líbila. Skoro až moc. Ale, já si to užívala a nechala se vést instinkty. A Alexem, který mě zrovna vedl ke stolku, který pro nás vyhlédl. "Je dokonalý mladý pane." Uculila jsem se na něj a odložila si psaníčko stejně jako sklenku se šampaňským. Nenápadně jsem se protáhla a pak se podívala na Alexe. "No a teď...smím prosít?" Uculila jsem se na něj nadšeně. Na tanec jsme se opravdu moc těšila a dál jsem to prostě nevydržela. A čekat, než by mě vyzval on... No dobře, možná by to netrvalo dlouho, ale já byla prostě rychlejší.

Odložila si a oslovila mě mladým panem, musel jsem se usmát a spokojeně vydechnout. Bylo to zvláštní, magické a tajuplné, opravdu jsem si to tady užíval a nelitoval jsem jediné chvilky tady strávené a už vůbec ne po jejím boku. Poté mě ale vyzvala k tanci a já se na ni jenom překvapeně podíval. "Myslel jsem že budeš chtít počkat až se sál zaplní a hudba bude hrát v plném proudu, ale jak vidím jsi opravdu nedočkavá," usměji se a nakonec se sám překloním a natáhnu ruku k ní. "Tak tedy znovu, smím Vás poprosit o tanec slečno?" usměji se a počkám zda-li mou ruku přijme nebo ne. Bože to by byl trapas kdyby mě odmítla! Ale to mi snad neudělá, nebo jsem v to alespoň doufal protože nás koutkem oka pár lidí právě pozorovalo. Začal jsem být nervózní. *Klid Alexi, to by ti přece neudělala, nebo ano?! Ach...* řvaly na mě moje myšlenky a snažil jsem se uklidnit že zbytečně stresuji, jako ono by to bylo vtipné ale asi by mě to zamrzelo.

"Ne, to bych opravdu nevydržela, když si můžu zatančit s tak výborným tanečníkem." Namítla jsem a čekala, jestli tedy půjdeme tančit, jenže pak udělala to gesto a vyzval mě k tanci on. "Hele! První tanec jsem vyzvala já tebe smiř se s tím. Ty mě může vyzvat až jako druhý." Vyplázla jsem na něj jazyk, vzala ho za ruku a odtáhla ho na parket. Culila jsem se na něj a rovnou se ho chytila tak, jak při tanci dívka má a čekala, až mě povede. Přeci jen jsem se nechtěl ztrapnit, když umí lépe tančit než já. Ale co, určitě by mě v tom nenechal. Věřila jsem tomu tak silně, jako bych ho znala po celý život, jenže já ho znala jen pár dnů. Ale i tak, přišlo mi, že o něm to nejdůležitější vím a ostatní? To už je minulost.

"D-dobře,"vydechnu když jsem byl slovně odbyt ale tancem nikoli a nechal se dotáhnout na taneční parket. Okamžitě jsem se ale pousmál, když mě chytila za ruku a druhou mi položila na pas. Sám jsem udělal to samé a usmál se. Zrovna přecházela hudba z přechodu do další písně, což nám vyhovovalo. Spokojeně a hlavně sebejistě jsem vykročil do prvního kroku. Na druh téhle hudby se hodil waltz, byl jednoduchý a přitom působil neskutečně elegantně. Rozhodl jsem se pro první krok 'čtverec levou' a tak jsem chytl společnici jistěji a přesto stále něžně za bok a navedl ji do správných kroků. Následovala změna zprava vlevo, kdy jsem přehodil ruku z jejího boku na rameno a pobídl ji aby udělala to samé, abychom mohli krok zakončit otáčkou vpravo. Tento krok se několikrát opakoval až do refrénu, kdy jsem svou společnici uchopil za boky a očním kontaktem jsem ji dal najevo že se ji chystám vyzvednout, což jsem také udělal a dvakrát se sní ve waltzu zatočil. S úsměvem jsem se ji při tom zadíval do očí a pomalu ji podélně svého těla zase spustil na nohy a s otočkou v jedné ruce si ji přitáhl blíže k sobě a usmál se. Hudba ale stále neskončila a tak jsem se od jejich překrásných očí vrátil zase k tanečním krokům a užíval si tuhle chvíli, byla neskutečně nádherná. Ignoroval jsem všechny okolo, dokonce i to že se pár lidí rozestoupilo aby nám nechalo prostor. "Vidíš, jde ti to," usměji se a v přechodu hudby převedu vedení na druhou ruku a zopakuji celý tanec i na opačnou stranu s tím, že ji při konci hudby chytím pod zády abych ji podepřel a předklonil dozadu tak abych byl nad ní a s tím jsem se spokojeně usmíval a hleděl ji do očí.

Nenechal mě čekat dlouho a brzy mě chytil stejně jako já jeho a vykročil. Poznala jsem, že tančíme waltz skoro hned. A tak jsem mohla správně pokládat nohy. Ale i tak jsem se nechala radši vést Alexem. Přeci jen tančit vážně uměl nádherně. A ani dnes mě nezklamal. Tančil se mnou a já si připadala jako víla. Najednou mne vyzvedl nahoru, jako bych snad byla peříčko. Ani na tohle jsem si ještě nezvykla. Dívala jsem se mu nadšeně do očí, do těch překrásných očí v barvě čokolády s jiskrou života. Jak já je milovala. Počkat - cože? Trochu jsem se zarazila, což mě donutilo ohlédnout se a viděla jsem všechny ty lidi, kteří se na nás zaujatě dívali. Ale to už mne Alex pokládal na zem. Chytila jsem se ho pevněji, abych nespadla, ale trochu mě to vyvedlo z míry. Ale ani to jsem na sobě nedala znát. Jen jsem trochu zavrávorala, ale hned jsem s ním tančila dál. "Tančit s tebou je jako proměnit se ve vílu." Vydechla jsem, když jsem byla nalepená tělem na to jeho a usmívala se zase jako před chvilkou.