Mirys & Alexander

Počasí: Teplo s mírným vánkem
Místo: Bar
/ vlivem hry se může měnit
Pořadí: Mirys, Alexander

Blížil se večer, ale jen velmi pomalu. Další teplý letní den se chýlil ke konci a mě zase přepadla zvědavost. Hodně krát jsem již v Atreie míjela bary. Většinou to však bylo za světla a tak mě vlastně ani moc nenapadalo chodit dovnitř a dát si něco k pití. Vždyť jsem vlastně ani nebyla plnoletá... No stejně se mě na to nikdo nikdy neptal. Poddala jsem se tedy své zvědavosti a zamířila do jednoho dost dobře vypadajícího baru. Vešla jsem dovnitř a hned mě do nosu praštila vůně alkoholu a slabší vůně různých koktejlů a tekutin. Jak jsem si hned mohla všimnout, většina lidí upírala své oči k nějakému klučinovi, který se zrovna předváděl v.... No vlastně jsem pořádně nevěděla, co to tam dělá, ale bylo to zajímavé. Sednu si tedy k baru, dost blízko na to, abych ho viděla a objednala si něco, co mě zaujalo podle názvu, protože do teď, jsem vlastně žádný alkohol nepila. Otočila jsem se bokem k baru, abych byla zároveň i bokem k tomu mladíkovi a mohla obdivovat, co všechno dovedl se skleněnými lahvemi. Poděkovala jsem barmanovi, která přede mě na bar postavil pití, které jsem si objednala. Upila jsem a trochu se zaksichtila, ale rychle jsem zase nasadila tvář jako by nic. Alkohol mě divně zahříval, ale byl hořký. A tekutina, která byla přimíchaná k alkoholu také nebyla zase tak lahodná. Ale mě to stejně bylo jedno. Užívala jsem si už jen ten pocit, dělat si co chci. A při tom, jsem sledovala toho nadaného kluka, který tu snad všechny bavil.

Nechtěl jsem na sebe hned strhávat veškerou pozornost, ale ono to jinak nešlo. S úsměvem na tváři jsem se snažil podat co nejlepší výkon, dával jsem přitom pozor abych nikomu nedal loktem, on by to byl vtipný pohled, ale asi bych si tím moc nepomohl. Hluboký nádech, výdech a bylo hotovo. Sklenice mi sklouzla po ruce až ke dlani a já jí mohl s radostí vyhodit opět do vzduchu, párkrát jsem ji otočil na loktě a s úklonem jsem ukončil tohle malé vystoupení. Mladík naproti se dal do žonglování s láhvemi, ale připomínal mi spíše hodně špatnou komedii. Naštěstí to vzal s klidem a začal si z toho dělat legraci. Sledoval jsem ho a nakonec se rukou zapřel o bar a když jsem vycítil příležitost v baru plném lidí, otočil jsem se k barmanovi.
"Jednu láhev Whiskey prosím," poprosím s úsměvem a prohlédnu si mladíka za barem, který přikývl a začal chystat moji objednávku. Zdálo se že mládenec ty lidi svou nešikovností a způsobem bavení dokázal zaujmout a já i tak mohl oddechnout a v klidu užít chvilku klidu se svým nápojem, který byl přede mě během chvilky postaven. Rychle ho do sebe kopnu a objednám si další, tentokrát s trochou ledu. V baru bylo dost lidí a já se až teď ohlédl okolo, abych si to tu prohlédl. Bylo to něco jiného než místa, na které jsem byl zvyklý, ale nebylo to zase nic tak hrozného. Jenom to moře mi tu bude asi chybět.

Sledovala jsem, jak mladík zakončil svou malou show a pak jsem chvilku koukala i na druhého, který byl spíše nešikovný. Pobaveně jsem se usmála a objednala si nějaký jiný drink. Tenhle mi stejně nechutnal. Pak jsem ale pohledem přelétla zase k tomu prvnímu, který, jak bylo vidět, je v tomhle směru opravdu talentovaný. Zrovna vypil na ex whiskey, kterou si objednal a hned po tom mu barman podal další sklenku, tentokrát už s ledem. Pousmála jsem se a prohlédla si ho od hlavy až k patě. Byl ode mě jen kousek, ale mezi námi seděl ještě jeden pár. Mohla jsme si ho tedy prohlížet jak jen jsem chtěla, dokud se onen pár nezvedl. Zamířil totiž k parketu, kde se ztratil mezi tancujícími lidmi. Rychle jsme se otočila k baru a kopla do sebe drink, který jsem si objednala. Tenhle už nebyl tak hnusný a dal se pít. Vlastně měl zajímavou chuť, kterou jsem nedokázala hned přesně určit. Proto jsme si tedy objednala ještě jeden a tentokrát už upíjela po troškách.

Bylo zajímavé ho sledovat, ale nestěžoval jsem si. Po čas soutěží jsem měl možnost sledovat stejně talentované lidi, jako jsem byl já, ale chtělo to hodně tréninku, pořád jsem něco rozbíjel když se naskytla nová příležitost a co si budeme povídat, i mistr se občas utne. S úšklebkem do sebe hodím další skleničku ve které zůstane jenom led a objednám si další rundu. Dneska jsem to vážně potřeboval. Na chvíli zavřu oči zaslechnu smích, který mě donutí otevřít oči a potočit hlavu lehce doprava. Seděl tam mladý pár a usmíval se, mladík spokojeně držel slečnu okolo pasu a šeptal ji nějaká slůvka do ucha. Oba popíjeli nějaké nápoje, vypadaly spolu šťastní. Nakonec se ale rozhodli, že si půjdou zatancovat, alespoň jsem si to myslel vzhledem k tomu jak ho mladá slečna pobízela k tanci. V tu chvíli mi spadne pohled na zcela jinou osůbku sedící za barem, byla to slečna, měla dlouhé kaštanové vlasy a cosi... popíjela. Prohlédl jsem si ji, zatímco se upírala někam k baru. Nechtěl jsem však působit nezdvořile a proto jsem od ní odpoutal pohled, abych necivěl a k další sklence jsem si objednal ještě Tonic. Do očí jsem však slečně neviděl, protože seděla o dvě židličky dál, bylo však poznat, že o sebe jistě pečuje a trochu mi v baru připadala jako ztracená. Jako kdyby tohle nebylo její místo, ale lidé chodili do baru z různých důvodů, no ne?

Ucítila jsem na sobě pohled hned, co jsem ho já od něj odvrátila. Bylo zvláštní vědět, že se na mě dívá. Chvíli jsem ještě váhala, ale pak jsem se zvedla, vzala si svůj drink a přešla k němu blíž. "Ahoj..." Pousmála jsem se nejistě. Pil dost rychle a já vlastně nevěděla, jak dlouho tu je. Možná už byl opilý... Ale to by nepředvedl něco tak úžasného, no ne? Na chvilku jsme si skousla ret, než jsem se zeptala. "Můžu si přisednout?"

Dříve než jsem si stačil cokoli rozmyslet, vstala od baru a já chvíli přemýšlel jestli nechce odejít a nevšimla si toho, že jsem se na ni podíval. Některým lidem to nemuselo být příjemné, ale to mě bylo jedno. Ne že by mě to tedy trápilo, nic jsem si z toho nedělal. Co mě však překvapilo, ačkoli mile bylo to, že dívka si vzala svou sklenku a o chvíli přešla blíže. Pozdravila mě a já k ní stočil svůj zvědavý pohled. Nejprve jsem si ji znovu prohlédl a poté se zvesela usmál.
"Zdravím slečno," podotknu a když se zeptá jestli si může přisunout, vřele se zasměji a položím svou skleničku na bar.
"Jistě že můžete, můj imaginární kamarád zrovna odešel na záchod," podotknu a chvíli zním opravdu vážně, než se zasměji a natáhnu pro skleničku Tonicu, ze které se napiji. Dneska bude ještě zajímavý den, vlastně každý den tady byl zajímavý. Nový lidé, nové tváře, známosti a celkově to prostředí, nebylo to sice nic pro mě, ale za ty roky v lidském světě jsem si už zvykal.

Také mě pozdraví a zasměje se. Podotkne, že jeho imaginární přítel zrovna odešel na záchod. Řekl to tak vážně, že jsem si chvíli nebyla jistá, dokud se tedy nezasmál. Zasmála jsem se taky a přisedla si. "Viděla jsem tu tvoji show. byla to paráda." Usmála jsem se hned a skousla si ret, když se napil tonicu. "Jak dlouho trvalo, než ses něco takového naučil?" Zeptám se hned zvědavě a usmívanám se na něj.

Vypadalo to že mému vtipu na chvíli opravdu uvěřila, ale nakonec pochopila že jde jenom o srandu a také se tomu pobaveně zasmála. Sledoval jsem ji a nemohl si nepovšimnout jak se kouše do rtu. Chvíli jsem přemýšlel nad nějakou poznámkou, kterou bych k tomu mohl nahodit, ale nakonec jsem si to rozmyslel a akorát odložil skleničku stranou. Poznamenala že viděla tu moji show a že byla parádní, čemuž jsem se musel zasmát a znovu si ji prohlédnout. Teď když ke mě byla otočená, mohl jsem si prohlédnout její oči, které měly nebeskou barvu, byly opravdu pěkné.
"Něco takového se člověk někdy učí i celý život, já začal sice později ale jsem se svými výkony spokojený, trvá to už nějakých deset let," odpovím a ohlédnu se na mladíka, který tam s láhvemi spíše šaškoval, než aby předváděl nějaký výkon. No, taky to byl způsob a druh zábavy, jen by na soutěži asi moc neuspěl.
"A ty, sedíš tady u baru jako ztracená ovečka, kde jsi nechala svoje stádo?" zeptám se s úšklebkem a poté pokynu k barmanovi, aby mi dolil.

"Deset let?" Zeptala sjem se překvapeně. Ani můj výcvik nebyl tak dlouhý. Zase na druhou stranu, jeho k tomu nikdo nenutil. Bavilo ho to, tedy alespoň to tak vypadalo. Pousmála jsem se a dopila svůj drink. Neušlo mi, jak si mě prohlíží a pak řekl, že vypadám jako ztracená ovečka a zeptal se, kde jsem nechala své stádo. Usmála jsem se nad jeho přirovnáním a rozhlédla se po baru. "Vlastně tu jsem sama. Nejsem zrovna z těch, kteří by měli hodně přátel." Zmínila jsem ale pak mírně zavrtěla hlavou. Tohle musím změnit. Musím se nějak odpoutat od minulosti. Nechat ji za sebou a žít. "A ty? Kdepak máš ty svoje stádečko? I když to vypadá že tu jsi jako rybka ve vodě." Nadhodila jsem a usmála se.

"Rybka ve vodě?" nadzvednu obočí a zasměji se tentokrát já nad jejím přirovnáním. Sama se zmínila o tom, že není zrovna jedna z těch, který by kolem sebe měla moc přátel. No já byl sice společenský, hravý, energický a věčně "ten v dobré náladě", ale také jsem nesršel počtem přátel a už vůbec ne v tomhle městě, kde jsem byl teprve týden a půl. Je pravda, že jsem hodně cestoval a nijak jsem neměl důvod zůstávat někde déle, většinou mě do měst přitáhla má práce a to bylo všechno.
"Tak to je docela škoda, taková krásná slečna, sedící sama v baru, jistě by jsi mohla mít spoustu přátel," podotknu a pousměji se. Byla to pravda, byla hezká a jeden by se o ni i přetrhl. Pár lidí z baru na ni koukalo a určitě jim hlavou běhaly myšlenky, že by se s touto mladou slečnou mohli seznámit. Většinou jim k tomu chyběla jenom odvaha.
"Svoje stádo jsem nechal ve Španělsku," zasměji se a potom odpoutám svou pozornost od dívky a na chvíli se zadívám na druhy alkoholu na baru. "Hodně cestuji, takže nikde dlouho nezůstávám, většinou jsem tady na soutěž a potom jedu zase dál, takže hledat si přátelé a známosti mi občas přijde zbytečné," podotknu a opět se napiji ze sklenky.
"A ty jsi zdejší?" zeptám se.

Poslouchala jsem ho a objednala si u toho zase nějaký drink, který jsem ještě neměla. "Není zrovna lehké být mým přítelem." Pousmála jsem se pobaveně. Stále mě můj mistr hledal a sem tam se někdo ukázal, aby se mě pokusil odvést. Nechtěla jsem tím obtěžovat své přátele, možná i proto jsem jich neměla zrovna moc. "A taky jsem vybíravá, co se toho týče." Dodala jsem a zasmála se potichu. Pak ale zmíní, že on své stádo nechal ve Španělsku, zasmál se a pak pokračoval s pohledem upírajícím se na alkohol na baru. Vyslechla jsem ho a překvapeně se na něj podívala. "Já ani nevěděla, že se s něčím takovým soutěží. Ale musí to být zábava, že?" Usmála jsem se. "Taky bych ráda cestovala, ale teď k tomu není...vhodná doba. Tady jsem už pár měsíců a líbí se mi tu. Možná tu i zůstanu..ještě nevím." Pousmála jsem se a napila se z drinku.

Sledoval jsem bar a nezapomínal se věnovat ani dívce vedle mě. Objednala si další nápoj a já se musel pousmát.
"Víš že z kombinování alkoholu ti bude pěkně špatně?" zasměji se a sám do sebe kopnu další skleničku. Byl jsem zvyklý pít hodně, kromě toho jsem se tak snadno neopil, musel jsem se opravdu snažit a na lidské poměry bych vypadal jako sebevrah, protože tolik alkoholu by normálního člověka asi zabilo. Lehce potřepu hlavou a opět se otočím na svou společnost. Být jejím přítelem je těžké a taky byla což se toho týče vybíravá.
"Tak o tom ani zdaleka nepochybuji, já zase pro změnu nejsem moc náročný," ušklíbnu se a zvednu do ruky skleničku s ledem  párkrát s ní zatočím, než přiběhne barman s omluvným pohledem a zeptá se mě, zda nechci znovu nalít. Přikývnu  ale když mi skleničku podá, odložím ji stranou. Nakonec ji posunu až před dívku a zahledím se jí do očí.
"Jenom zkus na čem si pochutnávám já," ušklíbnu se. Byla to směs sladké medové chuti s trochou hořkosti. Bylo to tak trochu trpké na jazyku ale dokázalo to zahřát. Kdyby chtěla, přisunu k ní i Tonic, aby to mohla zapít, ne každý to do sebe kopl načisto. Chvíli jsem ji poslouchal a koukal se do baru, taky tady nebyla moc dlouho a na cestování zrovna nebyla vhodná doma.
"Není vhodná doba? Vždycky je vhodná doma na cestování, člověk si ji jenom nesmí nechat zkazit ostatními věcmi a problémy," odpovím tak trochu nesouhlasně, ale s úsměvem.

Upozornil mě, že z toho kombinování nápojů mi bude blbě. "Vážně?ů zeptala jsme se trochu překvapeně a zamyslela se nad tím. "No asi máš pravdu...já vlastně piju poprvé - no...podruhé. Poprvé jsem pila s jednou mou kamarádkou víno. Ale tady je tolik možností." Pousmála jsem se a dívala se stále na něj. "No...ale máš pravdu, měla bych přestat měnit nápoje, ale ani jeden mi zatím nezachutnal natolik." Zdůvodnila jsem své objednávání nejrůznějších alkoholických drinků a pousmála se. Pak přede mě mladík přisunul jeho sklenku po tom, co mu ji barman dolil tedy. Vyzval mě, abych to ochutnala, to na čem si pochutnává on. Zvedla jsem tedy sklenku ke svým rtům a upila z ní trošku. Njedříve se zdálo, že mi medová tekutina mohla chutnat, když pak jsem ucítila hořký ocásek a zašklebila se. "No...tohle bych já pít asi nemohla." Zasmála jsem se a sklenku mu zase vrátila. Vážně jsem moc nevěděla, jak to může pít dokola a dokola, ale najednou jsem nad tím ani moc přemýšlet nedokázala. Dopila jsem svůj drink, abych zahnala ten hořký ocásek a pousmála se zase. Najednou jsem se pokoušela vzpomenout si, kolikátý koktejl to vlastně mám. Ale nedokázala jsem to. Alkohol mi stoupl v krvi a se mnou se začal trochu houpat svět. Při tom jsem ale měla dobrou náladu. zaslechnu, jak na mě mluví, ale rozumím už jen konci, kdy mi říká něco v tom smyslu, abych si nenechala šanci cestovat zkazit svými problémy. "Ono...to je trochu složitější, ale vím jak to myslíš." Zněla jsem už trochu podnapile a slyšela jsem to sama. Zasmála jsem se a rozhlédla se. "No..a kam máš v plánu vyrazit teď?" Zeptala jsem se i když jsem nevěděla, jestli má slova ještě stále dávají smysl.

Přiznala že mám asi pravdu, poté se mi svěřila s tím že pije asi poprvé, no podruhé. Že předtím pila jenom víno s kamarádkou. lehce nadzvednu obočí, to toho opravdu moc nevypila a proto jsem se musel zasmát.
"tak to ti bude druhý den opravdu špatně, ještě když nejsi zvyklá," upozorním ji, ale to už ochutná můj nápoj, který nestihnu stáhnout. Vědět že předtím nepila, tak bych ji vůbec nenabídl. Whiskey byl opravdu silný druh alkoholu a nebylo to jenom tak pro někoho. Neuniklo mi její zašklebení se kterým lahodnou tekutinu zapila.
"Tak víno a tvrdý alkohol je něco docela jiného," usměji se a hravě si olíznu rty. Měl jsem dobrou náladu a nehodlal jsem si ji nechat jenom tak pokazit. A ono zkazit mi náladu, šlo jenom opravdu ztěžka a musel se člověk opravdu hodně snažit. Sama uznala, že tohle by pít nemohla a já na to neměl co říci, měla pravdu. Když jsme zpětně bavili o tom cestování, svěřila se s tím že je to složitější, nic více k tomu sice neřekla, ale je jisté že vždy bylo v hloubce věcí něco víc. Sám jsem to moc dobře věděl. Jenomže u toho mi zazněla i podnapile, což mě donutilo nadzvednout obočí. Zasmála se a začala rozhlížet po baru, proto jsem se také ohlédl, zda nezahlédnu také něco vtipného.
"Ani nevím, bydlím prozatím na hotelu než si něco najdu plánoval jsem se dneska ještě projít někam mimo město," přiznám své první plány, ale sám jsem nevěděl co budu dělat a zda na nějaké to chození budu mít energii a chuť, zatím ale byla.

Řekl mi, že víno a tvrdý alkohol je něco docela jiného. Přikývla jsem a usmála se. "To je asi pravda no..." Uculila jsem se. Olízl si rty, které by nyní určitě chutnaly po té jeho whiskey. Pak se mi svěřil, že dneska chtěl ještě zajít někam mimo město. "Tak pojď..." Usmála jsem se a zaplatila za nás. Hned na to jsem ho vzala za ruku a už jsem s ním mířila k východu. "Co bys chtěl vidět? Mimo město." Zeptala jsme se po cestě přes hlučnou hudbu a trochu se při té cestě motala, ale snažila jsem se nemotat se tolik.

Opět přiznala že mám pravdu, až jsem se nad tím musel opravdu ušklíbnout. Většinou nikdo neuznal že mám pravdu a každý se se mnou snažil hádat, i když já to nikdy neřešil a bylo mi tak nějak jedno jestli tu pravdu opravdu mám nebo ne. Co mě ale překvapilo mnohem více bylo to, když mě chytila za ruku, doslova hodila peníze na bar, zaplatila za nás oba, s čímž jsem tak trochu vnitřně nesouhlasil a poznamenala ať jdu. Vyvalím oči a nestačím ani protestovat, i když ono toho na protest moc nebylo. Mířila se mnou k východu a přes hlasitou hudbu se mě zeptala, kam bych chtěl jít, co bych chtěl mimo město vidět. Nestačil jsem se nad tím ani pořádně zamyslet, neznal jsem to tu tak dobře a chtěl jsem se jenom nezávazně projít, podívat se a zjistit jaká místa tu jsou. Nechal jsem mluvení na potom a akorát jsem chytil slečnu pevněji za ruku abych chytil rovnováhu. Nejenom tu svoji, ale i tu její, jelikož šlo vidět jak se lehce potácí ze stranu na stranu. Musel jsem se nad tím zasmát. Když jsme opustili bar, konečně se kolem rozhostilo ticho a ozýval se jenom občasný hluk z ulic.
"Ani nevím, neznám to tu a to byl důvod vzniku na nápad oné procházky. Projít si klidná místa okolo města a seznámit se s okolím," zazubím se nevinně a prohlédnu si dívku, jejíž tváře byly od alkoholu v krvi lehce červené. Působilo to roztomile a až teď mi došlo že neznám ani její jméno.
"Mimochodem, jmenuji se Alexander, ale říkej mi Alex," hlesnu po chvilce a zadívám se jí do očí.

Vyšli jsme ven, to už mě musel mladík částečně i podpírat, tedy pomáhat mi, abych neupadla. Zasmála jsem se ještě a poslechla si ho. Řekl, že to tu nezná a tedy neví kam by chtěl jít. Že by se chtěl jen nezávazně projít a obhlédnout klidná místa. "Tak začneme parkem. Je sice ještě uvnitř města, ale je krásný." Prohlásila jsem a rozhlédla se. V tom mi ale řekl, že se jmenuje Alex. Trochu jsem strnula a začervenala se ještě víc, než jen od alkoholu. "Ah promiň, já se jmenuji Mirys." Odpověděla jsem mu hned, když se mi představil. Bylo mi trapné, že mi vůbec nedošlo, že jsme se mu nepředstavila. "Tak tudy, Alexi." Pousmála jsem se pak na něj a už ho pustila. Vyšla jsem směrem k parku, ale hned se zapotácela. Zřejmě zvládání alkoholu není taková sranda. Stihla jsem nabrat rovnováhu a hned jsem se otočila, jestli se mnou Alex jde.

Když jsme poznamenal, že bych se chtěl jenom nezávazně projít, zamyslela se a po chvilce navrhla park Seznámila mě s tím že je sice uprostřed města ale prý byl krásný. Rozhodl jsem se ji tedy důvěřovat a jenom jsem přikývl.
"Tak dobře, ale budeš muset vést," zasměji se a prohlédnu si ji, až teď mě pustí a omluvně se mi představí jako Mirys, což bylo neobvyklé, zvláštní a přesto krásné jméno. Pomalu se vydala směrem k parku a tak jsem ji následoval, bylo mi trochu blbé nechat ji zvládat alkohol v krvi samotnou, ale alespoň jsem s ní srovnal krok, abych ji mohl podepřít nebo chytit, kdyby padala nebo se zdálo že to její vlastní nohy nezvládnou. Podnapilost byla občas nebezpečná a zrádná, to jsem sám moc dobře věděl. Kráčel jsem vedle ní a dával pozor i na okolí, občas tudy jezdili jako šílenci a ani bezpečností jste si nemohli být nikdy jistí.
"Líbí se ti tady ve městě?" zeptám se po chvilce aby konverzace nestála, neměl jsem rád nudu a ticho, ty dvě věci jsem přímo nesnášel.

Brzy se mnou srovnal Alex krok a mířili jsme k parku. Sem tam jsem klopýtla, ale jinak byla cesta zatím příjemná. Po chvilce se mě zeptal, jestli se mi tu líbí, ve městě. Přikývnu a chvilku rozmýšlím odpověď. "Moc se mi tu líbí. Našla jsem si tu pár přátel a město mě stále něčím překvapuje. Je to...jako bych mohla žít normální život, tedy někdy." Pousmála jsem se, ale pak... *Sakra! Co mu to tu říkám? Jasně Mirys..jen mu hned vyklop, co jsi zač a co jsi byla. To určitě neuteče!* Nedala jsem na sobě sice nic znát, ale byla jsem na sebe trochu naštvaná. Radši jsme se tedy vrátil k té odpovědi. "Nebydlím sice úplně ve městě, protože mám ráda klidné noci, což tady většinou nejsou. Barů a hospod tu je dost a opilci dělají hluk asi jako všude jinde." Pousmála jsem se na Alexe a prohlédla si ho znovu. "No a co ty? Proč vlastně tolik cestuješ? Baví tě to? A kde všude jsi už byl?" Vychrlila jsem na něj hromadu otázek a přitom to nebyla ani polovina z těch, co se mi draly na jazyk. Jen co ale dokončím otázku, kde už byl, zamotají se mi nohy a já následně jednou nohou u druhou zakopnu a už padám k zemi.

Byla to nějaká chvilka, už jsme ušli o pár ulic dál a já se cítil zase plná energie. Sice mi chyběl přísun alkoholu do krve, ale no i bez toho se dalo žít. Možná jsem se za tu dobu tady až příliš rozmazlil, jsem to ale lenoch. na mou otázku odpověděla, tak nějak zvláštně. Lehce nadzvednu obočí, ale rozhodnu se to nijak neřešit. Žít normální život, to mi už řádku let šlo a vůbec jsem si nestěžoval. Od té doby co jsme opustil podsvětí, jsem měl klid. I když nevím jestli opustil bylo zrovna to správné slovo, bylo to nedobrovolný!
"Je fajn, že sis tady našla přátelé, jenom tak dál. To je základ a pak to jde už samo, dobří přátelé nedopustí aby se ti děly zlé věci," zasměji se a zbytek o normálním životě se rozhodnu ignorovat. Nebylo to podstatné, nebo jsem si to alespoň myslel. Sám jsem mohl občas působit zvláštně. Položila mi několik otázek a obeznámila mě s tím, že sama bydlí na klidnějším místě trochu mimo centrum města, takže jsem hádal že spíše někde na jeho okraji.
"To zní jako fajn soukromí, necítíš se občas ohrožená? Přece jenom to sebou nese jistá rizika ne?" položím otázku a zamyslím se. "Cestuji kvůli práci, i když není to tak úplně práce jako koníček, jelikož si na soutěžích vydělám to co za rok v obyčejné práci, tedy pokud se dobře umístím," obeznámím ji se smíchem a když se ji chystám odpovědět na další otázky, povšimnu si jak se ji šmikla noha a to už se k ní natáhnu, abych ji chytil. Podaří se mi ji opatrně chytit za ruku a tak ji lehce přitáhnu k sobě, pustím ji a za druhou ruku zase lehce chytnu tak, jako kdyby dělala piruetu. Nakonec skončí čelem u mě a já se jenom ušklíbnu.
"Nevěděl jsem, že alkohol napomáhá talentu k tanci," zašklebím se a mám tendenci na ni vypláznout jazyk ale neudělám to. "I když na té eleganci by jste měla slečno ještě zapracovat," ušklíbnu se a nakonec ji pustím a dám ji dostatek prostoru.

Alex se mě zeptal, jestli se necítím v nebezpečí. Určitě pochopil, že bydlím na okraji města. Pousmála jsme se a zavrtěla hlavou. "Ne, to se opravdu nebojím." Pousmála jsem se a pak poslouchala jeho odpovědi, než jsem zakopla o vlastní nohu. Šlo to všechno tak rychle. A najednou jsem stála čelem k němu, ani sama nevím jak. Alex se na mě zašklebí a prohodí, že nevěděl, že alkohol napomáhá talentu k tanci. Zasmála jsem se a vyplázla na něj jazyk. "Už jsme ti říkala, že jsem teď pila po druhý." Hájila jsem se a dívala se mu zblízka do očí. Pak mě ale pustil a nechal mi prostor. Já se ale nikam neodtáhla a stále mu hleděla do tváře. "A nikdy tě nic nebo nikdo nelákal, abys zůstal na jednom místě?" Zeptala jsem se zvědavě, možná že už i trochu vlezle.

Obeznámila mě s tím že se rozhodně necítí ohrožená a tím pádem mi dala dost najevo, že si je jistá sama sebou, bylo fajn být jistá a sebejistá, to rozhodně bylo velké plus. I když i ten sebejistější člověk, občas potřeboval pomoc. Bylo vidět že mě poslouchá, než sem i tady málem rozplácla na zemi. Stála naproti mě a i když jsem ji dal dost prostoru neodtáhla se a akorát to vypadalo, že studuje můj obličej. Zatímco já se ušklíbl, ona mi vzala můj nápad s vypláznutým jazykem a zasmála se. Bylo fajn, že se tomu zasměje a obhájila se tím, že pije po druhý, což jsem už věděl.
"Ona se vždy nějaká věc na kterou můžeš vlastní nešikovnost shodit najde," rýpnu si a s úšklebkem se zasměji. Její další otázka mě však překvapí a donutí mě se nad tím zamyslet a na chvíli pozastavit.
"Řekněme že málokdo vydrží mou přítomnost a většinou je každý rád, že si ode mě může oddechnout," zasměji se a znovu si prohlédnu její modré oči.

"Ona se vždy nějaká věc na kterou můžeš vlastní nešikovnost shodit najde," rýpl si do mě Alex, načež jsem do něj hned lehce strčila. "Tss...to tys říkal, že mám talent k tanci...tedy díky alkoholu no." Zasmála jsem se ale pak udělala pár piruet sama. Přeci jen můj výcvik mě donutil i naučit se základům různých tanců. A i když jsem si to nechtěla moc připouštět, tanec mě bavil. Ale teď jsem měla prostě moc alkoholu v krvi. A při poslední otočce, jsem dopadla na zadek. Vůbec mi to ale nevadilo a jen jsem se tomu zasmála. Pak mi odpověděl na mou další otázku a zadíval se mi do očí. Prohlížel si je. To co teď řekl mi přišlo jako naprostá blbost. Vstala jsem a znovu zavrávorala. Narazila jsem do Alexovi hrudi, naštěstí jen slabě a omluvně se na něj pousmála. "Tak tohle ti nevěřím." Řekla jsem pak s nevinným úsměvem.

S mojí poznámkou nesouhlasila a stejně jsem se tomu musel ušklíbnout. Lehce do mě odstrčila s tím, že to já jsem říkal že má talent k tanci. Ovšem měla, musel jsem se pousmát a také jsem se proto krátce uculil, když dodala že je to kvůli alkoholu.
"Tak a teď k tomu přidej španělskou hudbu, kytaru, moře a bude to dokonalé," ušklíbnu se a sleduji ji, jak udělá pár otoček sama. Bylo vidět že nebýt alkoholu jsou její pohyby opravdu ladné a že by jí to šlo samo od sebe. Párkrát do rytmu zatleskám známou melodii a když dotlesknu, zrovna v tu chvíli spadne na zadek. Pobaveně se na ni zadívám a zasměji se.
"Hádám že to také bylo součástí tanečních kroků, že ano slečno?" zasměji se. Mirys se však vyhoupne na nohy dříve, než ji vůbec stačím podat ruku a hned na to zase zavrávorá a narazí mi do hrudníku. Omluvně se pousměje, zatímco já ji opatrně chytím za rameno abych ji mohl narovnat. Poznamenala že mi tohle nevěří, načež se ušklíbnu a vypláznu na ni jazyk.
"To protože jsi se mnou nebyla dostatečně dlouho na to, abych ti začal lézt na nervy," zakřením se a natáhnu ruku k jejím vlasům, které ji rozcuchám a poté se nevině ušklíbnu a zvednu ruce k úrovni hlavy.
"Já nic," ušklíbnu se.