Nate + Miriam

S úšklebkem pronese že bude mít tu nejkrásnější partnerku na plese, kterou kdo kdy viděl. A díky mé prokleté schopnosti, se mu nerozhodnu nijak oponovat, akorát se nad tím zakřením.
"Zvláště, když mě každý vidí jinak, jak vtipné," zasměji se a prohlédnu si svého společníka. V obleku by mu to slušelo, ale chlapy a móda, to moc nešlo dohromady. Zamyšleně odpoví že oblek dlouho nepotřeboval a proto mu chci navrhnout, že zítra můžeme někam zajít a nějaký koupit, chtěla bych být u toho, abych mu mohla vybrat ten, který by mu pasoval asi nejvíc. Sám m překvapí, když mi navrhne že můžeme jít na nákupy.
"Zrovna jsem to chtěla navrhnout, půjdu s tebou," zakřením se a přikývnu. Půjdu velice ráda, buď na sebe seženu nějaké šaty, nebo si vezmu jedny, které mám nachystané ve skříni, i když... kouknout se po nových věcech taky nemusel být špatný nápad. Tím pádem odbourám jeho poznámku o kravatě a pousměji se. Už teď jsem se začala těšit, ples zněl jako opravdu úžasný nápad a ještě se společností, tak krásného chlapa.
"Myslím že i ženské budou blednout závistí," poznamenám s úšklebkem a zabodnu oči do těch jeho. Nakonec mi spadne na konečky jeho vlasů, které chvíli zkoumám, než odvrátím pohled ke skleničce pití.

Poznamená, že je vtipné, že jí každý vidí jinak a ze mě skoro vypadne otázka, jestli se jí stalo, že se někomu začala "měnit" před očima. Nakonec se jí však nezeptám a místo toho radostně přikývnu, když řekne, že půjde se mnou.
"Bezva, alespoň mě pak neseřveš, že jsem vybral něco hrozného," zasměji se. Po pravdě jsem se o tohle nebál, ale... Prostě jsem s ní chtěl trávit čas a chtěl jsem ji tam sebou. Navíc jsem se na ten ples začínal těšit mnohem více, než bych asi měl. Poznamená, že i ženské budou blednout závistí, což mě rozesměje.
"Tak to aby jsme si hlídali jeden druhého," řeknu se smíchem. Já si ji teda rozhodně hodlal hlídat! Ale to vědět nemusí. Začne mě zkoumat pohledem, než se zadívá na sklenici s pitím. Dopiji to své a potom se zadívám z okna, venku začínalo pomalu svítat.
"Možná by ses měla trochu prospat, než půjdeme," navrhnu. Já spánek nepotřeboval a věděl jsem, že i ona bez něj vydrží dlouho. Ale určitě se bude cítit na plese lépe prospaná, než kdyby dva dny nespala... Navíc jakmile se vzbudí, hned budeme moct vyrazit...

Uznal že je to dobrý nápad, alespoň ho potom neseřvu za to, že vybral něco hrozného. Donutí mě to k úšklebku a hned na to se začnu smát, ale hned mě to zase přejde a uklidním se.
"Zrovna jsem nad tím přemýšlela, neboj určitě vybereme něco co ti sekne," zakřením se a poté si povzdechnu, bylo tady opravdu horko. Na chviličku zavřu oči a zaposlouchám se do jeho hlasu. Poznamenal abychom si hlídali jeden druhého a já se jenom pousmála a nekomentovala to. Poté navrhl že bych si měla jít lehnout. Uznala jsem že i to je dobrý nápad, alespoň nebudu unavená a ... byla jsem nějak utahaná, takže bych trochu spánku uvítala.
"Máš pravdu," vydechnu s úsměvem a poté se postavím. Natáhnu se pro skleničku, kterou vypiji a odložím ji do dřezu. Zapluji do ložnice, kde si vyhrabu noční košilku a čisté spodní prádlo s ručníkem. Vydám se do koupelny, kde si dám příjemnou horkou sprchu a nakonec zapluji do ložnice, kde se převléknu a doslova skočím na obrovskou postel. Po chviličce se odkutálím na svou půlku a zadívám se na strop. Ne že by se mi chtělo spát, ale Nate měl pravdu. Měla bych si odpočinout, alespoň trochu.

Přizná, že nad tím taky přemýšlela a potom dodá, že vybereme něco, co mi padne. Ušklíbnu se a přikývnu. Přizná, že mám pravdu a okamžitě se vydá do koupelny. Sám si zajdu pro ručník a čisté trenýrky, poté jsem chvíli poslouchal zvuk tekoucí vody a nakonec se s Miriam vystřídáme v koupelně. Dám si velmi rychlou sprchu a poté se vydám do ložnice jen v trenýrkách. Mir už ležela rozvalená na posteli v krásné noční košilce. Ušklíbnu se při pohledu na její krásné, dlouhé nohy, kdyby košilka byla ještě trochu kratší, nebo lehce vyhrnutá, viděl bych i její spodní prádlo... Svalím se na postel vedle ní. Nemusel jsem spát, ale neměl jsem nic lepšího na práci.
"Nabídl bych ti, že tě zahřeji, ale to asi nepůjde... Leda by ti bylo horko," zasměji se a přetočím se na bok tak, abych na ni viděl. Byla vážně rozkošná...

Stále jsem sledovala strop nad sebou. Byl tak prázdně bílý, nic neříkající... Sledovala jsem jej svýma rudýma očima a přemýšlela. Na chvíli natáhnu ruku nad sebe, jako kdybych se snažila pro něco Natáhnout, ale za chvíli uslyším kroky a tak ji rychle stáhnu k tělu. V místnosti se objeví Nathaniel a tak k němu stočím svůj pohled. Byl jenom v černých trenýrkách a já si mohla prohlédnout jeho vypracované tělo. Přivádělo mě to hned k několika poznámkám, které jsem polkla a akorát se zakřenila. Chvíli jsem ho studovala pohledem, každou křivku jeho těla, kterou mi ukázal, než jsem stočila pohled opět ke stropu.
"Co říkáš, kdybychom ho někdy namalovali?" vydechnu a pousměji sem "Myslím ten strop, čistě bílý strop," vydechnu a když vydechne svou poznámku o tom, že by mě zahřál, nakloním hlavu na stranu abych na něj viděla. Lehce pokrčím nohy k tělu a zazubím se.
"Horko mi už je a sprchou jsem si moc nepomohla," vydechnu s úsměvem a opět se zadívám na jeho vlasy. Nakonec obě oči zavřu a přetočím se na bok, zády k Natovi. Věděla jsem že hned neusnu, ale přikrývat se v tomhle horku peřinu, by byla snad šílenost. Docela jsem mu záviděla, že spát nemusí... v tomhle měl obrovskou výhodu. Spánek byl občas jenom ztrátou času.
"Dobrou noc," zašeptám po chvilce ticha a doufám, že se k vypínači natáhne on a nebudu muset vstávat.

Ležela s pohledem upřeným na strop a poté poznamená, že bychom ho někdy mohli namalovat. Párkrát nechápavě zamrkám, než dodá, že myslela strop. Zadívám se nad nás a pousměji se.
"To by mohla být zábava..." řeknu a zasměji se, když řekne, že horko jí už je. Bohužel se ke mně otočí zády a popřeje mi dobrou noc. Znovu se zasměji, než se natáhnu po vypínači a zhasnu světlo v pokoji. Bohužel venku již svítalo a dovnitř pronikalo už celkem dost světla. Zamračím se a vstanu z postele, abych zatáhl těžké závěsy. Jednak aby se Mir dobře spalo, ale taky abych se nespálil. Poté si znovu vlezu do postele a přesunu se k Mir. Lehce jí studenými prsty přejedu po ruce, než si ji k sobě přitáhnu. Byla zády přitisknutá na můj hrudník a cítil jsem, jak hřeje.
"Dobrou noc, Miriam," zašeptám jí do ucha a obejmu ji jednou rukou kolem pasu. Druhou jsem si podpíral hlavu, abych na ni dobře viděl. Vypadala tak nevinně a roztomile... Nemohl jsem si pomoct. Už mi ani tolik nepřipomínala Leilu a i když tam podoba byla, přestával jsem z nějakého důvodu na mou dávnou lásku myslet.

Nechávala jsem oči zavřené a slyšela za sebou nějaký hluk. Nate se natáhl ke světlu aby zhasl a po chvilce jsem slyšela jak se pohybují i závěsy. Donutilo mě to k úsměvu, který na mé tváři zůstal a nezmizel ani po tom, co jsem ucítila jeho ledový dotek na své ruce, kterým si mě přitáhl k sobě. Ležela jsem opřená o jeho chladnou kůži a cítila jak se jeho hrudník zvedá při každém delším nádechu. Po chvilce mi bylo mnohem lépe, už mi nebylo takové horko, bylo to příjemné. Slyšela jsem jak mi Nate popřál dobrou noc, ale to už jsem se nechala podmanit únavou a za chvíli jsem usnula. Tentokrát to byla noc beze snů, nezdál se mi žádný hezký sen ani noční můra, mohla jsem se proto v nerušeném spánku krásně vyspat a kdo ví, kdy se probudím, budík jsem nastavený neměla a tak nějak jsem doufala, že až přijde čas, Nate mě jistě vzbudí. Možná jsem na něj až moc začínala spoléhat, proč jsem mu vůbec tehdy neřekla, že jsem v nebezpečí a prostě jsem utekla?

Na tváři měla úsměv, který po chvilce nahradil klidný výraz. Objímal jsem ji a sledoval bůh-ví jak dlouho. Nechal jsem ji nerušeně spát a sám ztratil pojem o čase. Přišlo mi to jako chvilka a přitom uběhlo několik hodin a už byly tři hodiny odpoledne. Překvapeně zamrkám při pohledu na čas a potom se skloním k mojí roztomilé Miriam.
"Čas vstávat," zašeptám jí do ouška a ušklíbnu se. Opatrně ji přetočím a políbím na rty. Ani jsem netušil, proč to stále dělám. Už to nebyla moje Leila, i když ona si nejspíš stále myslela, že tak pro mě vypadá... Chutnaly mi její rty, to ano, ale proč jsem to dělal? Nejspíš proto, že jsem si jí lehce... No dobře, hodně, přivlastňoval. Ušklíbnu se nad vlastními myšlenkami a sleduji, jak se Miriam probouzí.

I přestože jsem zaslechla Natův hlas, nechávala jsem oči stále zavřené. Ležela jsem na zádech a ještě rozespalá ucítím něco studeného na svých rtech. Pomaličku otevřu oči a lehce rozevřu ústa, ze kterých vydechnu horký vzduch. Okamžitě zahlédnu Natovu tvář. Bylo... zvláštní vidět ho hned po ránu. Jindy bych řekla ten jeho protivný obličej, ale dneska mi protivný vůbec nepřišel, spíše roztomilý, tak... nějak roztomile rozcuchaný.
"I tobě, řekla bych ale hádám že jsi nespal," vydechnu ještě rozespale a nakonec lehce pokrčím nohy a protáhnu si ruce s dlouhým zívnutím. Neochotně se po chvilce posadím a kouknu na Natahniela.
"Hádám že je čas vyrazit? Kolik je vůbec hodin?" zeptám se zvědavě a nakonec vyskočím na obě nohy a rozhlédnu se po místnosti. Záclony byly zatažené, ale skrze okraje šlo vidět, že je venku dost světla.

Vydechne do polibku horký vzduch, ušklíbnu se a odtáhnu, otevře své nádherné oči, které mi připadaly snad ještě červenější než včera. Pousměji se a když poznamená, že by řekla to samé, ale nejspíš jsem nespal, rozesměji se.
"Někdo tě musel hlídat, princezno, co kdyby někdo zaútočil, když jsi bezbranně spala?" zasměji se. Hned po ránu jsme jí škádlil, snad má tedy dobrou náladu. Ušklíbnu se a když vyleze z postele, začnu se protahovat.
"Kolem druhé... Měli bychom vyrazit, jídlo si buď můžeš dát tady, nebo ti něco koupíme po cestě... Ples začíná o půl osmé," usměji se a sám se vyškrábu na nohy.
"Máme dost času, ale lepší je mít i rezervu na přípravu," zasměji se a znovu se protáhnu, než se vydám pro věci, které zakryjí před sluncem. Takže zase klasicky mikina s kapucí, rukavice a dlouhé kalhoty. Kdyby mi mohlo být horko a musel bych tohle nosit, asi bych umřel... Teď se na mě jen kolemjdoucí budou hodně divně dívat...

Hned jakmile mi řekne že jsou skoro dvě hodiny, ušklíbnu se.
"To jsem spala opravdu dlouho," zakřením se, ale cítila jsem se dobře, energicky a vyspaně. Kromě toho jsem mu stále záviděla... že nemusí spát. Poznamenal že mě někdo hlídat musel a oslovení princezno, mi dneska ani tak nevadilo.
"A tak nade mnou můj princ bděl celou noc, že ano?" odkašlu si se smíchem a poté poslouchám. Měli jsme dost času a rezerva nebyla špatná, s tím jsem souhlasila. Nakonec usoudím že si na jídlo zajdu po cestě a vběhnu do koupelny, abych se dala nějak do pořádku. Teoreticky jsem nemusela, ale byl to zvyk, ráda jsem pečovala o sebe a své tělo, i když mě každý viděl dokonalou... NA chvíli zavřu oči a navléknu na sebe sukni a jakési krátké sáčko, hodím nějaké šperky a mohla jsem vyrazit. Ještě jsem počkala na Nateho, než se do něčeho oblékne a už když jsem ho zahlédla mihnout se u botníku, kam jsem nakonec zamířila i já, musela jsem se zakřenit nad tím jak byl oblečený, ale chápala jsem ho. Sama jsem nechtěla aby se spálil...

---

Bylo horko, opravdu hrozné horko a já záviděla mému upířímu příteli, že ho to neovlivňovalo. Občas jsem měla fakt chuť na něj skočit, obmotat mu ruce i nohy kolem pasu a dělat si z něj chodící klimatizaci... Ale za celou dobu jsem se ovládla. Navštívili jsme s Natem jednu kavárnu, kde jsem si dala něco malého k snědku a mimo jiné, jsem se nadopovala i kávou. Tedy ne že bych to potřebovala se svou hyperaktivitou... Ale byla jsem ráda za takové zalezlejší místo. Netrvalo to dlouho a prošli jsme společně mnoho obchodů. Většinou jsem se křenila tomu, jak si přede mnou Nate zkoušel všemožné obleky a některé vypadaly... zajímavě. Většina z nich mu byla malá, dělaná přímo na vyžlata a vysoké tyčky Musela jsem se nad tím zakřenit. Když už mu byla velikost, měl zase moc úzké rukávy, no... pobavila jsem se.
Občas si z něj dělala legraci a když jsem viděla v obchodě nějakou pitomost, donutila jsem ho, aby si to vykoušel. Samozřejmě jsem mu dovolila to samé, tedy až na výlohu se spodním prádlem, za kterou jsem měla chuť ho nakopat do zadku. Ten jeho úchylný výraz, když mi podával do rukou černý korzet se slovy, jestli si to nechci vyzkoušet a ukázat se v tom. Bylo to opravdu příjemně strávené odpoledne a dokonce jsme šli i na zmrzlinu! Lidé na nás sice občas zvláštně koukali... tedy na mého společníka navlečeného jako kdyby očekával sněhovou kalamitu, ale vůbec mi to nevadilo. Spíše jsem se tomu křenila a věšela se mu na rameno. Měla jsem dobrou náladu a nakonec jsem vybrala šaty i pro sebe, tak abych ladila k Nathanielovi. Ty jsem mu samozřejmě neukázala, chtěla jsem ať je to překvapení.
Teď už jsme spokojeně kráčeli domů a já za chvíli uviděla náš hotel a tak jsem se nadšeně rozběhla ke vchodu a táhla jsem za sebou i Nathaniela, jehož ruku jsem si ukradla už v půlce cesty.

Dneska byla opravdu v dobré náladě, když jí ani to oslovení nevadilo.
"Samozřejmě," odvětím a poté se už jen nachystám na to, až půjdeme. Mir se mi křenila, když viděla, jak jsem navlečený, ale věděl jsem, že se budu smát já, až jí bude horko, zatímco já budu v pohodě i navlečený. Vyrazíme do města nakupovat. Bylo by to ještě lepší, bez toho slunce, ale zase až tak vybíravý být nemohu.

Nakupování s Mir jsem si opravdu užil, první návštěva tiché kavárny, kde se najedla a vypila si kafe, po kterém byla snad ještě hyperaktivnější, než obvykle. Následoval výlet do obchoďáku, kde jsem si konečně mohl sundat mikinu a rukavice. Zkoušel jsem si nejrůznější věci, na které ukázala a po chvilce jsem jí začal dělat to samé. Dost jsme se bavili, ale pak jsem zahlédl úžasný obchod se spodním prádlem. Bohužel mé prosby, aby si oblékla černý korzet, nebyly vyslyšeny... No, snad někdy jindy. Po velmi dlouhém vybírání obleku jsme konečně našli jeden, který mi seděl a podle slov Mir i slušel. A to jsem mohl soudit i podle pohledů ostatních žen v obchodě. Nesl jsem tašky s naším nákupem a vyrazili jsme domů. Jenže má nádherná společnice zahlédla cukrárnu a tak jsme se stavili ještě tam. Vůbec mi to nevadilo, byl jsem rád za to, že jsem ji mohl pozorovat, opravdu si to užívala. Vraceli jsme se ruku v ruce do našeho apartmá v hotelu a já už se nemohl dočkat večera. Otevřu Mir dveře a oba vstoupíme dovnitř. Vrátím jí její tašku, kde měla nějaké oblečení, které mi odmítla ukázat a já respektoval její přání a nepodíval se. Vytáhnu oblek, který pověsím na skříň, aby se nepokrčil. Měli jsme ještě trochu času na přípravu, ale ne moc...
"Za hodinku a půl musíme vyrazit, zařídím nám ještě odvoz..." ušklíbnu se. Museli jsme vypadat jako bohatý pár a... No já měl peněz více než dost, takže to nebude problém. Vytočím jedno číslo a objednám nám na stanovený čas limuzínu přímo před hotel.
"Fajn, hotovo," ušklíbnu se, jakmile zavěsím hovor a otočím se na Mir.
"Měl bych ještě něco rychle ulovit, ať máš snazší práci... Do hodinky jsem tady," řeknu potichu, než se opět otočím odchodu. Lovit za světla bylo riskantní, ale měl bych to zvládnout.

Za hodinku a půl musíme vyrazit, obeznámí mě Nate s novou informací a já přikývnu. To bylo dost času, mnohem více než jsem potřebovala na přípravu. Přikývla jsem na odvoz a pousmála jsem se, opravdu jsem se těšila. Na plese jsem nebyla už hodně dlouho a už jsem si ani nedokázala představit, jak to tak bude probíhat, byla jsem nedočkává. Energicky poskočím na místě a odběhnu si dát tašky do ložnice, než se vrátím do kuchyně pro skleničku pitné vody.
"Vrať se mi celý," vydechnu s úšklebkem a dám se ještě do úklidu. Prozatím si ještě najdu nějaké doplňky a hlavně boty, bílé, sandálové střevíčky s menším podpatkem a pár kamínky na páscích. Prvně se dám ale do úpravy vlasů, přece jenom to mi bude trvat nejdéle a tak s chutí zapluji do koupelny a začnu si upravovat své opravdu dlouhé vlasy. Část z nich si sepnu do culíku, který nechám volně spuštěný dozadu, zbytek volných vlasů si přehodím dopředu. Díky délce mi sahaly až k pasu. Sice jsem pochybovala, že by mě kdo viděl s tak dlouhýma vlasama, ale mě to bylo jedno. Připadala jsem si dobře a tím pádem jsem to neřešila. Chvíle práce s vlasama a bylo hotovo. Netrvalo to dlouho a hodila jsem na sebe i černé šaty, které byly na přední straně kratší čímž mi odkrývaly nožky a vzadu, po bocích sahala černá látka až na zem. Nebyly rovné, ale vlnité a to jim dodávalo takový zvláštní nádech. Tak a byla jsem nachystaná a spokojená, jen ... Nate tu chyběl. Vydám se tedy ke kuchyňské lince a napiji se čisté vody s úmyslem na něj počkat.

Vyrazil jsem na lov, nechtělo se mi od Mir, ale co nadělám... Co to vůbec se mnou je. Povzdechnu si, natáhnu si kapuci na hlavu a vyrazím ven. Stvůra začne být ihned neklidná, tušila, co bude a lačněla po krvi. Šel jsem do horší části města, kde mě snad nikdo neuvidí a podaří se mi najít jednoho nebohého člověka v opuštěné uličce. Stvůra s ním udělá rychlý proces a jakmile zase získám kontrolu, utřu si krvavé rty a vydám se rychle zpátky. Samozřejmě až po tom, co se zbavím těla. Brzy jsem byl zpátky v hotelu a jakmile vejdu do pokoje a uvidím Miriam, zůstanu užasle stát na místě.
"Páni," vydechnu, dlouhé vlasy měla až do pasu napůl sepnuté do culíku. Konečky byly čistě růžové, zatímco zbytek vlasů byl černý. Černé šaty ji padly, jako by byly dělané přímo na ni a odhalovaly její dlouhé nohy. Dívala se na mě rudýma očima, které byly jen na okrajích modré jakmile jsem se do nich zadíval, nemohl jsem se odtrhnout. Pomalu se k ní rozejdu jako očarovaný a položím ji opatrně ruce na boky.
"Jdi nádherná, Mir," zašeptám a nakonec neodolám a políbím ji na rty. Neochotně se odtáhnu a poodstoupím, znovu si ji prohlédnu, než mi dojde, že zase tolik času nemáme a měl bych se taky nachystat.
"O-omluv mě," dostanu ze sebe a rozběhnu se do koupelny, kde si dám rychlou sprchu a obleču se do nového smokingu. Opravdu mi dost dobře seděl, ale s Mir jsem se prostě nemohl rovnat. Ušklíbnu se a vydám se ven z koupelny, zatímco jsem si ještě zavazoval kravatu.
"Můžeme?" zeptám se a zadívám se na Mir, která byla doslova dokonalá!

Kopla jsem do sebe celou skleničku a v tichosti jsem vyčkávala na Nateho. Nenechal mě však čekat dlouho a za chvíli se objevil ve dveřích. Pomalu se na něj s úsměvem otočím a ušklíbnu se nad tím, jak stál mezi dveřmi, doslova jako opařený. "Páni," zaslechnu jeho hlas. Chtěla jsem pronést něco ve smyslu, jestli mu zdřevěněli nohy, ale v tom se ke mě rozešel a položil mi ruce na boky. Zašeptal, že jsem nádherná a když se na mě tak koukal, ucítila jsem jak mě lehce pálí tváře. Do doby než mě políbil. Ochotně jsem mu polibek opětovala, ty jeho studené, rty, které na sobě nesly lehkou pachuť krve. Odtáhl se a odběhl nachystat, nechala jsem ho v klidu aby se připravil, sama jsem byla zvědavá.
Slyšela jsem téct horkou vodu z koupelny a musela se pousmát. Opravdu jsem byla natěšená a oči mi co chvíli těkaly na hodiny, jako kdybych snad měla promeškat osudovou noc. Už dlouho jsem nebyla takhle nadšená, musela jsem se nad tím ušklíbnout.
"Můžeme," odpovím a teprve teď se otočím za jeho hlasem. Vycházel z koupelny a ještě si zavazoval kravatu. S úsměvem si ho prohlédnu a zůstanu na něm viset pohledem. Jeho většinou neposlušné vlasy měl sčesané na stranu a jako vždy mu to nehorázně slušelo. Hravě se zadívám do jeho očí.
"A ten oblek na tobě vypadá zatraceně sexy, opravdu nejsi Incubus?" zakřením se a nakonec se k němu rozejdu a spokojeně ho obejmu kolem pasu. Poté ho ťápnu za ruku a vyjdeme společně před hotel.

Odpoví mi a až poté se otočí, podle jejího úsměvu jsem poznal, že je s mým vzhledem spokojená. Usměji se na ni, bylo zvláštní se zase usmívat, většinou jsem se jen sadisticky ušklíbl, ale teď s ní... Hravě se mě zeptá, jestli nejsem incubus, zasměji se a když mě obejme, přitisknu ji k sobě.
"Myslím, že o tom bych věděl... Bylo by to fajn, alespoň bych se uměl ovládat... A ostatní taky," zasměji se a potom ji spokojeně chytím za ruku a vydáme se ke dveřím. Venku se naštěstí už setmělo a když vyjdeme před hotel, limuzína na nás už čekala. Ještě si stihnu všimnout zvědavých a závistivých pohledů kolemjdoucích, než Mir otevřu dveře od dlouhého auta a poté si sám sednu vedle ní. Uvnitř hrála příjemná hudba a šofér se bez otázek rozjel na požadované místo.
"Už si ani nepamatuji, kdy jsem byl na plese naposled," zasměji se a zadívám se na svou nádhernou společnici. Pořád jsem se nějak nemohl vzpamatovat a spustit z ní oči...

Limuzína už na nás čekala, nemohla jsem se opravdu dočkat až tam budeme a doufala jsem, že nám tento večer nikdo nepokazí. Opravdu jsem si to hodlala užít, i když tam jdeme pracovně. A jestli nám ho někdo pokazí, garantuji že mu zarazím zuby tak hluboko, že si je bude muset čistit zubním kartáčkem až v prdeli.
Spokojeně sleduji Nateho, který mi otevře dveře od limuzíny abych si mohla sednout. Když zapluji dovnitř, počkám na svého společníka, kterého obdaruji úsměvem. Za chvíli se limuzína rozjede a já se spokojeně opřu o velice pohodlné sedadlo. Seděla jsem zády k šoférovi abych se mohla dívat na Nateho naproti mě.
"Já taky ne, už to bude nějaká doba... ale opravdu se těším," usměji se a po chvilce zjistím, že to ani jinak nejde. Ten úsměv jsem z obličeje nemohla dostat.

Na tváři měla stále ten krásný úsměv, také dlouho nebyla na plese, ale těšila se stejně jako já. Usměji se na ni a po krátké cestě vystoupím a podržím jí dveře. Natáhnu k ní ruku a společně se rozejdeme do velkého domu, kde se ples konal. Dojdeme k mladíkovi, který měl v ruce nejspíš seznam hostů. Dojdeme až k němu a musel jsem mu několikrát lusknout před očima, než se probral z transu, který mu způsobil jen pohled na Miriam. Otráveně se na něj podívám, než mu řeknu své jméno, odškrtne si mě a potom se vydáme dovnitř.
"Asi bych si měl zvykat, že dneska zamáváš s každým, jako s tím mladíkem u vchodu," ušklíbnu se, procházeli jsme krásnou chodbou s mnoha obrazy a sochami, na konci byly velké dveře, zpoza kterých se ozývala hudba. Usměji se a otevřu je, naskytne se nám pohled na obrovský sál, kde bylo hodně lidí, někteří se bavili, jiní tančili, či jedli skvěle vypadající jídlo.
"Už jsem zapomněl, jaké jsou tyhle večírky pro bohaté," zasměji se potichu a rozejdu se s Mir dál, pohledy všech se otočily na nás. No, co jsem čekal s Mir po boku...

Zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu když vystoupím z auta hned po tom co mi Nate podrží dveře od limuzíny. Opravdu jsem se usmívala a byla jsem nadšená. Oči mi doslova zářily nadšením a já se musela krotit, abych se nezačala chovat jako malá. Nakonec jsem si zachovala svou tvář a uráčila se chovat dospěle. Na můj věk, by to bylo už docela vkusné, zakřením se pro sebe. Ruku v ruce jsem kráčela spokojeně vedle Nathaniela a byla jsem na svého společníka opravdu pyšná. Byl silný, krásný, mužný a občas to byl prostě jenom Nate, ten kretén, kterého jsem ale z nějakého mě neznámého důvodu, začínala mít opravdu ráda...
S úsměvem se zastavíme před mladíkem, který na mě zíral. Doslova by na mě oči mohl nechat, proto odvrátím pohled někam do strany a počkám až to Nate vyřídí. Netrvalo to dlouho a měli jsme cestu volnou. Vešly jsme do obrovského domu, kde se nám rozprostřela dlouhá zdobená chodba. Už na první pohled to tu "vonělo" drahotou. Spousta překrásně pěstovaných květin, nádherných záclon, šerp a soch, obrazů... Vypadalo to tu jako v pohádce, pomyslela jsem si. Upřený a zvědavý pohled mi však spadne na dveře od sálu, ze kterého se ozývala hudba. S úsměvem vejdeme dovnitř, když nám Nate otevře dveře.
"To ano, ale rozhodně si hodlám dnešek naplno užít," pousměji se na svého společníka a pevněji ho chytnu za ruku, když se na nás všichni podívají. Tak trochu nenápadně se na něj namáčknu ale nenechám se tím nějak rozhodit. Byla jsem na pohledy zvyklá, jenom jsem u všech pekelných doufala, že nikdo nebude otravovat a nebude chtít tancovat.

"Tak to jsme dva... Dnešek si opravdu užijeme," odpovím jí s úsměvem a potom vražedným pohledem sjedu všechny přítomné. Někteří se otočí, jiní zírali dál. Začnu je ignoroval, přesto si Miriam přitáhnu trošku blíže k sobě. Rozhlédnu se po místnosti, výjimečně jsem okamžitě nezačal hledat svůj cíl, ale snažil jsem se vymyslet, kam půjdeme první.
"Co si to takhle tady prvně obhlédnout a potom se rozhodneme, co uděláme jako první?" zasměji se a rozejdu se dál do místnosti. Bylo to tu vážně skvěle vyzdobené a když jsme procházeli kolem stolů s jídlem, polovinu pokrmů bych ani nedokázal pojmenovat.
"Každopádně si zamlouvám první tanec, princezno," pousměji se a ještě blíž si ji k sobě přitáhnu, když uvidím na tváři jednoho chlapa zvláště perverzní výraz. Neudržím se a tiše zavrčím, doufal jsem, že až budou všichni opilí, nesemele se nějaká bitka. Vyhrál bych ji, ale pak by všechny vezli do nemocnice s polámaným kde čím. Po chvilce začne hrát klasická hudba na valčík, zasměji se a otočím Miriam k sobě.
"Smím prosit?" zeptám se, zatímco ji vezmu za ruku a ukloním se, tak, jak se to dělávalo kdysi.

Líbilo se mi tu, až na pohledy všudepřítomných, na které jsem si začala zvykat pokaždé, co jsem se ujistila o tom, že tu nejsem sama. To by tak ještě scházelo. Díky Natovi se všichni drželi dál a nikdo neměl tendence být dotěrný, takže jsem za to byla ráda a uvítala to. Přikývnu na jeho návrh a sama jsem se rozhlížela po mnohých pokrmech, které jsem vůbec neznala. Viděla jsem je tedy poprvé a musela jsem uznat, že vypadají opravdu chutně. Stále jsem nemohla uvěřit, že jsem na plese, nedoufala jsem, že by mě kdy ještě něco takového potkalo a byla jsem za tohle Natovi opravdu vděčná. Hodlala jsem mu potom poděkovat, protože tohle byl jeden z nejlepších nápadů co měl.
"Nikdo jiný tady na něj nemá takový právo jako ty," zasměji se a poté se na chvíli zadívám okolo. Vypadalo to tu opravdu skvostně... Já vím, že už bych se opakovala ale jiné přirovnání mě prostě nenapadalo. Na chvíli zastavíme a já zvědavě pohlédnu na mého společníka, když začne hrát pomalá hudba na valčík. Pomalu zvednu ruku a zvědavě si konečky prstů přiložím ke rtům. S úsměvem pak přikývnu na Natovu nabídku k tanci a chopím se ho oběma rukama. Rudé oči párkrát zamrkají a upnou se na ty jeho, skoro jako kdybych se ho pokoušela svést.

Spokojeně se usměji, když řekne, že nikdo jiný na ni nemá právo tak jako já. Možná to nemyslela vážně, ale pro tuto chvíli jsem byl více něž spokojen. Přijme moji nabídnu a tak políbím její ruku a neunikne mi, že párkrát zamrkala. Byla hrozně roztomilá a zároveň svůdná. Udělal bych pro ni cokoliv, kdyby jen párkrát zamrkala svými dlouhými řasami a roztomile našpulila rtíky. Usměji se, chytím ji jednou rukou za pas, druhou za ruku a dám se s ní do pomalého valčíku. Nespouštěl jsem oči z těch jejích. Byla skvělá tanečnice, mohl jsem ji s lehkostí vést po tanečním parketu, vyhýbat se ostatním a ona okamžitě reagovala na každý můj pohyb a ladně jej následovala. Lehce ji navedu do otočky, než si ji opět přitáhnu k sobě a znovu vyhledám její oči. Usměji se, ztrácel jsem se v těch nádherných, rudých očí, které se ně mě nevinně dívaly. Najednou jako by existovala jen ona a byli jsme sami. Jen my dva, žádní lidé okolo, žádné problémy, žádný Mephistopheles, žádná zakázka, kterou budu dnes muset splnit. Ne, jen my dva a nádherná hudba, která hrála v pozadí. Netušil jsem, jestli je to nějaká magie, ale věděl jsem, že ta na mě neplatí. Ne, tohle bylo její kouzlo, kterým mě očarovala a pomalu, ale jistě si mě omotávala kolem svých drobných prstíků. Skloním se k ní a opřu si čelo o to její, aniž bych přestal tancovat. Hudba pomalu končila a to mě začalo vracet do reality. Tiše vydechnu a i když hudba skončí, navedu Mir do poslední otočky, než si ji k sobě přitáhnu a vášnivě jí políbím na rty.

Hudba v pozadí začala hrát v plném a já se zcela poddala jeho vedení. Držel mě kolem pasu a upíral pohled do mých očí. Následovala jsem jeho pohyby a kroky, do kterých mě naváděl. Bylo to zcela nenucené a dokázala jsem se mu ihned přizpůsobit. Náš tanec byl elegantní a nenucený. Tancoval se mnou skoro jako kdybychom to nacvičovaly roky a přesto jsme oba dobře věděli, že tomu tak není, alespoň u mě. S lehkostí mě vedl po tanečním parketu a kradl si mé oči jenom pro sebe. Cítila jsem jeho chladné ruce a to mě ujišťovalo že jsem v bezpečí. Úsměv na rtech vypovídal o mé spokojenosti, za kterou jsem vděčila hlavě jemu. Poprvé v životě jsem si připadala jako kouzlem omámená, přestože se žádná magie v okolí nevyskytovala. Až na tu mou, kterou jsem nedokázala ovládat a přesto jsem měla pocit, že se v jeho pohledu něco změnilo. Opře si čelo o to moje. Mé rudé oči se věnovaly těm jeho kaštanovým, nic jiného pro mě teď neexistovalo, než on. Znovu napnu koutky do letmého úsměvu a když mě navede do poslední otočky, dám do ni všechen svůj půvab. Hudba pomalu skončí a on si mě k sobě přitáhne do vášnivého polibku, kterým mi sebere veškerý dech. A že jsem se notnou chvíli odmítala odtáhnout, dokud mě potlesky ostatních navrátily do reality. Až teprve teď se odtáhnu a ohlédnu okolo. Pohledy všudypřítomných se upíraly na nás a na tanečním parketu jsme se uprostřed nacházely pouze mi dva. Udělám jeden spokojený krok k Natovi a opřu si hlavu o jeho hrudník. Chvíli tak setrvám, než se odtáhnu a zabloudím zpátky k jeho očím.

Cítil jsem její rty na těch svých a ani jeden z nás se nechtěl odtáhnout. Sále se rozezní potlesk, ale ani ten mě nedonutí podívat se jinam, díval jsem se na ni s úsměvem na rtech a když se o mě opře, obejmu ji kolem pasu a spokojeně si ji k sobě přitáhnu. Zadívá se do mých očí a potlesk nahradí další hudba, další píseň. Pousměji se, znovu neodolám a políbím jí na rty, tentokrát krátce, než se odtáhnu, vezmu ji za ruku a nevydám se pryč z tanečního parketu.
"Jsi skvělá tanečnice," vydechnu, se smíchem ji zvednu do vzduchu a zatočím se s ní, než ji opět pustím na nohy. Připadal jsem si jako nějaký blázen, který by teď byl schopen snad všeho.
"Máš hlad, princezno?" zašeptám jí do ucha, než se odtáhnu a zadívám se na ni. Můj úsměv nechtěl zmizet z mého obličeje a ani mi to nevadilo. Chtěl jsem, aby dnešní večer trval věčně, bohužel jsem však věděl, že to není možné. To mi ale nezabraňovalo si ples užít. Hlavně, když jsem měl Miriam po svém boku. Dojdeme ke stolům s jídlem, na které se zadívám a podám Mir talířek, já jíst nepotřeboval a nemohl jsem tady najít nic, co by chutnalo lépe, než její sladké rty, které jsem před chvílí mohl okusit.

Znovu mě políbil. Tentokrát byl jeho polibek krátký, ale i tak jsem si jeho studené rty dokázala vychutnat. S úsměvem se odtáhnu a následuji ho, když se vydá pryč z tanečního parketu. V pozadí hrála další hudba a já si užívala tuhle chvíli, tento ples, dnešní večer a následující noc.
"A ty skvělý tanečník," vydechnu, ale v tom mě omotají jeho silné, mužné ruce a on se semnou zatočí. Překvapeně rozevřu oči do široka a když mě položí na nohy, párkrát zamrkám, než si uvědomím skutečnost. Okamžitě si přiložím ruku ke rtům a zasměji se mu, přišlo mi to legrační, přesto tak nějak bláznivě nádherné.
"Hlad sice nemám, ale kdo by neokoštoval tak chutně vypadající jídla?" zakřením se a znovu zabloudím k jeho očím. Opravdu jsem si dneška vážila a hodlala jsem mu to potom říci. Nate mi podá talířek a tak si ho ochotně vezmu, nakonec se natáhnu k chutným jídlům a od každého si vezmu kousek na ochutnávku. S úsměvem dojdu ke krásně prostřeným stolkům a vyhlédnu si jeden z nich. Nejenom že byl tak opodál, ale měli jsme z něj výhled na celý sál a všechny přítomné.