Mirys & Miriam

Počasí: Zataženo, slabounký déšť, ale teplo
Místo: Před hotelem Čivava
/ vlivem hry se může měnit
Pořadí: Mirys, Miriam

Procházela jsem městem, ponořená do svých myšlenek. Sotva jsem vnímala okolí a ani jsem pořádně nevěděla, kde to jsem. Město jsem si sice párkrát už prošla, ale ne celý a ne pořádně. Povzdechla jsem si a na chvíli se zastavila. Vzhlédla jsem k nebi a nechala maličké kapky deště smáčet mou tvář. Bylo to uklidňující a to já teď zoufale potřebovala - uklidnit. Když jsem si po chvíli stáhla do obličeje kapuci a rozešla se s pevným rozhodnutím, netrvalo mi to moc dlouho a už jsem do někoho vrazila (Miriam). Ale už jsem se nestihla vzpamatovat a o vteřinku později, jsme obě ležely na zemi. "Sakra...Strašně moc se omlouvám." Vydechla jsem hned a rychle se postavila. Natáhla jsem ruku k dívce, kterou jsem srazila. Při tom jsem si ji rovnou prohlédla. Byla krásná, tak moc krásná. Párkrát jsem zamrkala a skousla si ret. "Nechtěla jsem do vás vrazit... Asi jsem se zamyslela.... Hrozně moc se omlouvám." Zašeptala jsem hned a čekala, až ji budu moct pomoct na nohy.

Po dlouhé době opět zapršelo, byla jsem za to ráda. To spalující horko už začínalo být trochu otravné a mě déšť rozhodně nevadil, uvítala jsem ho s úsměvem a zamyšleně se ohlédla okolo sebe. Nechtěla jsem aby mě někdo sledoval. Byla jsem ověšená taškami, právě jsem se vracela zpátky do hotelu. Přestěhovala jsem se tu z Antagory, která už pro mě kvůli démonům mého otce nebyla bezpečná. S povzdechem na chvíli zavřu či a zastavím se uprostřed chodníku. Já ten hotel snad nenajdu! S povzdechem si prohrábnu vlasy, které začínaly být lehce mokré ale v tom ucítím tvrdý náraz, který mě odstrčí tak, že přepadnu dozadu a skončím na zadku. I přes mou snahu chytiti rovnováhu se mi to nepodařilo. Tašky dopadly okolo mě a já jenom překvapeně zamrkala a otevřela oči abych se ujistila o situaci. Když zaslechnu ženský hlas s tím že daná osoba do mě razit nechtěla, okamžitě se zorientuji a začnu se lehce smát. Ani nevím proč mi to přišlo tak legrační. Natáhla ke mě ruku a lehce zmatkovala, bylo to roztomilé. Lehce pozvednu hlavu k dívce, která ke mě natahovala ruku. Byla to bruneta s jasně modrýma očima, vypadala moc mile. Bezeslovně natáhnu ruku k té její a nechám si vypomoct na nohy.
"To je v pořádku, nic se neděje, také jsem zrovna nedávala pozor," zazubím se a potom se ohlédnu na tašky, které ležely na zemi. Pomalu se pro ně natáhnu a zase se jimi ověsím. Nakonec si povzdechnu a trochu ztraceně a zoufale se podívám na dívku.
"Prosím vás, nevíte kde najdu Hotel Čivava? Ml by být někde poblíž, ale už tu bloudím hodinu jako ztracená ovce," vydechnu a prosebně se na slečnu zadívám, zda by mi mohla pomoci a doufala jsem že ano.

Dívka se zasmála a pak ke mě také natáhla ruku a nechala mě, abych jí pomohla na nohy. V tu chvíli, kdy jsem ji držela za ruku a pomáhala jí na nohy se přede mnou změnila. Zamračila jsme se nechápavě a jakmile jsme si byla jistá, že stojí, tak jsem ji pustila. Zase vypadala tak, jakou jsem ji viděla, když jsem do ní vrazila. Nechápala jsem, co to má znamenat, ale rychle jsme své překvapení zamaskovala a zase se omluvně pousmála. Ona ihned začala sbírat svoje tašky a řekla, že to je v pořádku, že také nejspíš nedávala pozor. Pomůžu jí sebrat všechny ty tašky z různých obchodů a podám ty, které jsem sebrala. Pak se narovnala a zeptala se mě, jestli nevím kde je tu Hotel Čivava. Zamyslela jsem se. "Někde jsem ho viděla." Zamumlám a chvilku ještě přemýšlím. "Ah! Jasně, je o ulici nebo dvě vedle." Pousmála jsem se a ukázala směrem, kterým jsem přišla. Trochu mě překvapilo, že jsem ho zaregistrovala, když jsem byla tolik zabraná do myšlenek. Hotel jsem zřejmě zaregistrovala, ale to dívku ne. Co to se mnou sakra je?
"Ehmm chceš s tím pomoct? Když jsem do tebe vrazila..no cítím se blbě a tak bych ti ráda pomohla." Zašeptala jsem.

Omluvně se pousmála a dokonce mi pomohla posbírat i tašky, které mi při tom pádu popadaly všude okolo. Opravdu jsem potřebovala vědět kde ten hotel je, už mě nebavilo se s tím táhnout a chtěla jsem si odpočinout. Byla jsem po tom cestování opravdu bez nálady a potřebovala jsem aby se mi vrátila ta správná jiskra. Nathaniel bude zuřit že jsem odjela bez něj a nechala ho ve městě, snad si toho vzkazu na stolu všimne. Okamžitě zpozorním, když dívka zavzpomíná že hotel někde viděla. Dokud si však nejsem jistá, nic neříkám a jenom si prohlížím její jemně vypadající tvář. Byla krásná, to jsem musela uznat. Natěšeně poskočím když mi řekne že je o ulici nebo dvě dál. Okamžitě ze mě opadne napětí a já se na slečnu pousměji.
"Mimochodem jmenuji se Zoe, těší mě a děkuji za pomoc," poznamenám a kdybych neměla plné ruce, natáhnu ji k ní abych si s ní mohla potřást. Čerstvý vzduch mi opravdu prospíval a já se ho nemohla nabažit. Přemýšlela jsem jestli tam trefím, když ukázala směr kterým bych měla jít. Dívka se nabídla jestli nechci s taškami pomoci, prý se cítí blbě za to že do mě vrazila a mě to donutí k lehkému úšklebku.
"Budu ráda když mě doprovodíš, jsem schopná se o ulici ztratit, můj orientační smysl je příšerný, divím se že jsem vůbec dorazila do tohoto města," zasměji se a zároveň se také přiznám. Byla jsem překvapená velikostí tohoto města, na mapě se zdálo... tak malé.
"Každopádně, dovolíš mi tě pozvat k sobě do hotelu na skleničku?" navrhnu a trochu opatrně se zeptám. Začít navazovat nové vztahy by bylo fajn, navíc tady nikoho neznám a tahle
slečna vypadala věrohodně.

Představila se mi jako Zoe. S úsměvem k ní natáhnu ruku. "Já jsem Mirys, také mě moc těší že tě poznávám, a je mi pořád líto, jak jsem do tebe vrazila." Povzdechla jsem si trochu omluvně. Až po pár vteřinách mi došlo, že mi Zoe nemůže podat ruku, protože obě má plné tašek. "Ahh, jasně promiň." Trochu jsem se začervenala. *Tak blbá snad nejsem! Co to se mnou je?* Vyčítala jsem si v duchu, že jsem nějak nepozorná a nesoustředěná. Mírně se ušklíbne, když ji nabídnu pomoc a pak se mi svěří, že její orientační smysl je trochu mimo. Vzala jsem jí pár tašek a hodně se snažila, abych žádnou neupustila. "Tak pokud budeš ráda...tak můžeme jít." Usmála jsem se na ni a vyrazila pomalu k hotelu. Po chviličce mě pozve na skleničku do hotelu. "No...to bych moc ráda." Přikývla jsem nadšeně. Už jsem pár lidí ve městě znala, ale přátel není nikdy dost. Navíc, tahle slečna mi připadala tak přibližně v mém věku - no dobře, možná o trošku starší.
"Určitě se ve městě zorientuješ brzy. Já tu jsem tak týden a už trochu vím, kde co je. Tobě to určitě půjde rychleji než mě, uvidíš." Usmála jsem se na ni přívětivě.
Před hotelem jsme byly celkem rychle, byl jen o ulici vedle. Počkala jsem, aby mě teď vedle Zoe do jejího pokoje. Bylo mi to trapný, ale vlastně jsem v žádném hotelu nebyla a ani jsem nevěděla, jak to tam chodí.

Skoro jsem si ani nevšimla že ke mě natahuje ruku, pořád jsem se usmívala, měla jsem dobrou náladu a její přítomnost mi byla příjemná. Začervenala se a představila jako Mirys, musela jsem uznat že má opravdu pěkné jméno. Byla jsem opravdu ráda že mě může zavést k hotelu a vlastně že mě neodmítla, trochu se mi ulevilo a já se ještě o něco více uvolnila. Konečně jsem měla klid, nějakou dobu od protivných démonů a mohla si užít volna. Tedy... hned jakmile se zbavím těch tašek.
"Budu, připravím nám něco chutného a zdravého," zasměji se a nakonec se společně s Mirys rozejdeme ulicí k hotelu, kde jsme tak nějak už obě doufaly že skutečně je. Kapky dopadající kolem nás mi vůbec nevadily, byla o taková lehká průtrž, která vypadala že se každou chvíli přenese a nezbude po ní skoro nic. Když mi prozradila že je ve městě týden a že se tu jistě brzy zorientuji, jenom jsem usměvavě přikývla.
"Doufám že máš pravdu, protože bych tu nechtěla bloudit pokaždé, co bych se rozhodla jít někam projít, bylo by to dost smutné," dodám a přívětivý úsměv ji opětuji. Byla to milá slečna, nebo tak alespoň vypadala a já doufala jenom v jedno - že se nemýlím.
Tak trochu jsem se cítila uvnitř rozmrzele. Musela jsem opustit město a nechat tam všechny své mazlíčky a "přátelé", trochu mě to naštvalo, ale tahat je sebou by bylo moc podezřelé a mohli by mě najít. Za žádnou cenu jsem se nechtěla vrátit do podsvětí, už jenom ta představa mi naháněla husí kůži na zádech a já se musela ošít. Teď jsem ale na to myslet nechtěla, spíše jsem se potřebovala a chtěla věnovat nové společnosti a proto jsem s úsměvem ramenem otevřela dveře od hotelu a počkala až dívka vstoupí.
"Vážně děkuji že jsi mi pomohla, bez tebe bych tu bloudila ještě hodiny," zakřením se a dojdu až k recepci, kde se zaregistruji a hotel si zaplatím na měsíc dopředu. O peníze jsem nikdy neměla nouze, dokázala jsem je dostat z kohokoli, stačilo jenom chtít...
"A mohu se zeptat v jaké části města bydlíš ty?" nedá mi to a při chůzi po schodech se jí prostě zeptám, aby konverzace nestála. Mezitím se konečně vydrápeme k výtahu a obě do něj nastoupíme. Samozřejmě zmáčknu nejvyšší patro, vždy jsem bydlívala v hotelových apartmánech v nejvyšších patrech. Nejlepší to bylo pokud měli i přístup na střechu a tenhle prý ano. Spokojeně se tedy dobelháme až ke dveřím a když se zadívám na číslo pokoje, usměji se a otočím klíčkem. Zámek cvakne a otevřou se dveře, do kterých vstoupím. Věci povolně položím na židličky od stolu a s povzdechem si promnu ruce.
"Konečně," zasměji se a ohlédnu na dívku.

Vešla jsem hned za Zoe do hotelu a počkala, než se zaregistruje. Zatím jsem si to tam prohlížela a když jsem zaslechla, že si platí pokoj v nejvyšším patři hotelu, tak jsem rovnou přešla k výtahu a přivolala nám ho. Počkala jsem, než dojde Zoe a pak jsme s ní vlezla do výtahu. Ten stísněný prostor mě trochu znervózňoval, ale lepší, než jít s těmi taškami po schodech, do takový výšky. Nevěděla jsem, co v těch taškách má, ale byly dost těžké. A to jsem měla jen půlku toho, co předtím nesla sama. Pak se mě zeptá, kde bydlím já. Chvilku přemýšlím, jak to popsat, ale pak už odpovídám: "Já mám dům na kraji města. Teda asi tak sto metrů od posledních baráků na západním kraji města. Je to trochu odstrčený, ale za to je tam neuvěřitelná pohodička. Klidně se někdy stav, budu jedině ráda." Usmála jsem se na Zoe hned a doufala, že nedělám nic špatně, když jsem jí řekla, kde mě najde. Cítila jsem z ní podivný druh magie. O to silněji jsem ho vnímala, když jsme byly spolu zavřené ve výtahu. Ale nedávala jsem na sobě nic znát a snažila se nebýt paranoidní. To že má v sobě magii není nic špatného přeci.
Vyjdeme z výtahu a kousek popojdeme ke dveřím s číslem, které měla Zoe i na klíčkách. Počkám, než odemkne a pak spolu s ní vejdu do pokoje a zabouchnu za sebou dveře nohou. Zoe odložila tašky na židle u stolu a tak jsem jí tam položila i ten zbytek, co jsem nesla a prohlédla si apartmán. "Hmm musím uznat, že pokoje tu mají zařízené nádherně..." Usmála jsem se a tentokrát neskrývala obdiv ani nadšení z toho, že si to tu mohu prohlížet. Svlékla jsem si tenkou mikinu, která byla zvlhlá od mírného deště venku a odložila ji na věšák. Zoe si zatím promnula ruce, zřejmě šla s těmi všemi taškami dost dlouho. "Promiň mi, jestli jsem moc vlezlá ale... Co to je? Že je to tak těžký." Usmála jsem se trochu omluvně, ale jinak pobaveně.

Opravdu, konečně jsem mohla ty těžké tašky položit a byla jsem ráda že mi za tu dobu neupadly obě ruce. Při té myšlence jsem se musela nenápadně pousmát a potom se mohla v klidu otočit na Mirys abych ji odpověděla.
"To víš, jsem dívka, takže nějaké to oblečení, věci a nějaký drobný nábytek co jsem nechtěla opustit," zazubím se v odpověď a až teď si to tu konečně prohlédnu. Nemusela vědět o všech těch zbraních co jsem sebou táhla, o magických formulích k ochraně proti démonům a dalším rádoby blbostem které jsem sebou táhla. Těžko by se to vysvětlovalo. *No Miriam, ty tedy dobře začínáš, první den v novém městě a ty už zase lžeš...* s povzdechem se ohlédnu po hotelu. Moje společnice neskrývala nadšení a tak jsem ho neskryla ani já, bylo to tu opravdu vkusné a už teď jsem přemýšlela jak si rozestavím nábytek. Nechtěla jsem si tady kupovat nový dům, ne že bych na to neměla ale bylo to riskantní, hodně jsem se stěhovala po městě a tady mě snad nikdo hledat nebude, když budu opatrná. Nebyla jsem se svým lhaním momentálně spokojená, ale bylo to bezpečnější. Nejenom pro mě, ae spíše pro ni. Nebylo dobré se semnou zaplétat, neustále jsem měla démony v patách a neměla jsem klid, doufala jsem že alespoň tady budu moci na nějakou chvíli zůstat.
"Je to tady moc pěkné jsem spokojená," pronesu a nakonec ze sebe shodím mokré věci, nechám na sobě jenom spodní prádlo a vyhrabu z tašky nějaké suché, které na sebe nakonec hodím. Vlasy sepnuté v culíku si rozpustím a spokojeně se protáhnu. Nebyla jsem stydlivá, tedy ne pokaždé.
"Ráda se stavím, nějak to najdu a budu spokojená když mi ukážeš i okolí města, někdy," podotknu a upřímně se usměji. Byla jsem ráda za vstřícnou společnost, přece jenom to bylo fér, ona věděla kde bydlím a já teď už částečně taky. Jak já doufala že se v tomto městě časem zorientuji! Chvíli jsem stála na místě a přemýšlela, než jsem vzala tašku s jídlem a vybalila ho do ledničky, nějaké ovoce jsem nechala venku.
"Dáš si domácí ovocný džuš?" zeptám se a nakonec nachystám dvě skleničky a nějaké ovoce začnu krájet na dřevěné desce, nakonec jej hodím do mixéru a rozmixuji. Obsah mixéru potom vyliji do skleniček, vytáhnu z mrazáku led a z tašky brčka, které dám do sklenic. Byla to takový rychlá příprava ale finále stálo za to, domácí džusy byly zdravé, plné vitamínů a nikdo jimi nepohrdl hlavně v létě, já už vůbec. Spokojeně dojdu ke gauči, pobídnu Mirys aby šla se mnou a když se usadíme, džus ji nabídnu.

Zoe se po chvíli svlékla z mokrého. Překvapeně jsem se na ni podívala a rychle se odvrátila. Byla vážně moc hezká. Skousla jsem si ret a vykoukla z okna na chvíli, než jsem zaslechla, jak zoe přešla do kuchyně, vybalila jídlo do ledničky, ale nějaké ovoce nechala venku. Zeptala se mě, jestli si dám domácí ovocný džus. S úsměvem jsem se otočila zase k ní čelem. Už měla na sobě čisté a suché oblečení. Došla jsem blíž k ní a přikývla. "Moc ráda, děkuji." Usmála jsem na ni a sledovala, jak krájí ovoce a pak ho dává do mixéru. Mixér zapla a pak tekutinu rozlila do skleniček. Ještě přidala led i brčka. "Hmmm, vypadá to moc dobře." Usmála jsem se a šla s ní ke gauči. Pohodlně jsem se usadila a vzala si nabízený džus. Okusila jsem šťávu ovoce a spokojeně zavrněla. Ani jsem si toho nevšimla, jak moc kočičí zapředení to bylo. "Hmmm, co všechno za ovoce tam je? Je to moc dobrý." Zeptala jsem se a olízla si mlsně rty.

Spokojeně jsme se usadily na gauč, bylo to fajn. Nejenom že jsem si konečně mohla oddechnout, ale také jsem tu měla společnost, kdo by to řekl na první den v novém městě? Možná jsem měla více štěstí než rozumu. Snažila jsem se ale všechno skrývat, nebylo dobré kdyby se zapletla do nebezpečí jenom kvůli mě. pravděpodobně s ní pobudu dnešek a už se nikdy neuvidíme. Zamyšleně se zadívám na podlahu pod mýma nohama, ale když na mě promluví, zvednu hlavu a stočím svou veškerou pozornost k ní.
"Jsem opravdu ráda že ti chutná, je to zdravé a výživné," pousměji se a lehce si olíznu rty od sladké chuti ovocné limonády. Znovu si prohlédnu dívku vedle sebe, měla opravdu nádherné oči a bylo vidět že o své vlasy opravdu pečuje. Měla jsme ráda osůbky, které měly styl. Ráda jsem trávila čas s takovýma lidma. Dívka se mě poptala jaké ovocné přísady jsem do džusu použila a tak se pohodlně opřu a usměji.
"Je tam jablko, půlky broskví, trochu hroznového vína a tři jahody," odpovím.
"Jestli budeš chtít, můžu ti potom dát pár typů na dobré nápoje, pak si je můžeš udělat doma, není problém," hlesnu a promnu si rukou krystalový přívěsek na krku. Měla jsem stále pocit že mi něco schází, pokaždé když jsem se ho dotkla, bylo to zvláštní.
"Jinak vím že je to nezdvořilé, ptát se na věk, ale jsem zvědavá, prozradíš mi kolik ti je?" ušklíbnu se a hodím si nohu přes nohu. Lahodný nápoj položím na stůl a obrátím hlavu na svou společnici. Párkrát v očekávání zamrkám a poté se zhluboka nadechnu. Možná bych mohla otevřít okna a pustit tu trochu čerstvého vzduchu, i když tu teď převládala vůně čerstvého ovoce.

Prozradila mi, co dala do ovocného nápoje. Při tom, co mi to říkala se znovu napiji a zkoumám, jestli tam ucítím chuť všeho, co řekla. "Hmm, je to vážně výborné." Usmála jsem se nadšeně, když mi nabídla, že mi dá pár typů na další nápoje. "No to bys byla vážně moc hodná. Už jsem něco takového zkoušela, ale nikdy to nebylo tak dobré jako tohle!" Přiznala jsem nadšeně a ještě jednou se napila a vypila zatím půlku skleničky. No jo... Bylo to vážně tak dobrý, že jsme si nemohla pomoct. Po tom, jsem také odložila sklenku stejně jako Zoe a pohled mi padl na její přívěsek, kterého se teď dotýkala. Prohlédla jsem si ho zamyšleně a skousla si při tom ret. Už jsem o tom ani nepřemýšlela, proste jsem si ho kousala a přemýšlela, odkud má tak krásný náhrdelník. Pak zmíní, že je trochu nezdvořilé ptát se na věk, ale zeptá se mě na můj věk. Zavrtím pobaveně hlavou. "To je v pořádku, vážně." Pousmála jsem se a odpověděla: "Je mi 17 let. A tobě? Nevypadáš, že bys byla o moc starší než já." Usmála jsem se. Všimla jsem si, jak se zhluboka nadechla. "Mám...otevřít okno?" Zeptala jsem a pokynula hlavou k oknům. Při tom, jak čekala než ji odpovím párkrát zamrkala. A já si teď prohlížela její oči. Vypadaly vážně moc krásně, takové čistě světle hnědé a tak velké. Rychle jsem zamrkala, abych se od nich odtrhla a zase si kousala do rtu.

Opět poznamenala že je můj nápoj opravdu chutný a mě to potěšilo. Byla jsem ráda když moje jídlo někomu chutnalo a protentokrát přísahám že tohle bylo čisté a bez jakýchkoli směsí jedu! Byl to pokrok, už jsem se snažila tolik nevyužívat cizí přítomnosti a zvládala jsem s lidmi vycházet přirozeně. I když by mě nikdy nepřijali takovou jaká jsem doopravdy byla. Sledovala jsem ji, neustále se kousala do rtu a já se nad tím musela pozastavit, je snad nervózní nebo? Neměla důvod, nemyslím si že bych něco udělala špatně či dala najevo nějak nepřátelské chování, nebo snad ano? Rychle jsme zapátrala v paměti, ale nic se mi nevybavilo, takže se nejspíše mýlím.
"Ale nechval tolik nebo se začnu červenat," usměji se a moje tváře opravdu chytnou lehkou růž. S úsměvem se zadívám na skelničku pro kterou se natáhnu a také se pořádně napiji.
"Sedmnáct let je pěkný věk, je mi devatenáct," odpovím pro změnu a potěší mě, že ji moje otázka nijak nevadila a neurazila. Někdo to neměl rád, ale já to nějak neřešila. Pravděpodobně si všimla mého hlubokého nádechu, jelikož se mě zeptala jestli nemá otevřít okna.
"To by bylo fajn," pousměji se a sama se také postavím a rozejdu k oknům, abych je mohla pootvírat. Přece jenom tu bylo přetopeno a čerstvý vzduch ještě nikdy nikomu neuškodil nebo ano? Pomyslím si a ušklíbnu se, měla jsem dobrou náladu a najednou jsem se cítila plná energie, což bylo moc fajn. Asi mě slečna dobíjela jakousi pozitivitou, protože od rána jsem aorát běhala ve stresu a plašila už od výstupu z letadla.
"A co zatím říkáš na město, líbí se ti tu? Jsi tu spokojená? Bydlíš tu sama nebo s rodinou? Zeptám se a po chvilce trochu více zčervenám a prohrábnu si rukou vlasy.
"promiň, zasypávám tě tu sobecky otázkami, nemusíš mi na n odpovídat," řeknu trochu rozpačitě omluvně sklopím pohled k zemi. Netrvá to však dlouho a znovu jej upřu na svou společnici.

Usmála jsem se pobaveně, když zmínila, že ji nemám tolik chválit, jinak se bude červenat. A opravdu se zarůžověla. Vypadala strašně sladce. "Hmm, no červenání je v pořádku, jsi..roztomilá když se červenáš, jestli to ode mě není...troufalé." Zamumlala jsem a pak se postavila. Řekla, že by bylo fajn otevřít okna a zvedla se se mnou. Přistoupila jsem tedy i s ní k oknům a pár z nich jsme otevřely. Opřela jsem se o parapet a nasála do plic vlahý vánek po mírném dešti, který se už přehnal - bohužel. "Devatenáct je taky super věk." Usmála jsem se a koukla na ni, když mě zasypala otázkami. Ale skoro hned na to se začala omlouvat. "Neomlouvej se prosím. Těší mě, že se zajímáš a sama mám na tebe taky spousty otázek, takže..." Pousmála jsem se a zamyslela, jaká byla její první otázka, na kterou bych mohla odpovědět. Ach ano! Ptala se, jestli se mi ve městě líbí a jestli tu jsem spokojená. Přikývla jsem a otočila se k okny zády. Opřela jsem se trochu zadečkem o parapet a prohlížela si ji, jak se červená ještě více. "Město je krásné, není tak hlučné jako některá jiná města, ale zase není tak klidné jako vesničky. Proto jsem se rozhodla koupit ten dům na okraji města. Mám ráda trochu klidu. Hlavně v noci, když se tady po městě potulují...no opilí nebo pochybný individua." Odpověděla jsem upřímně. "Ale příroda kolem, když víš kde hledat, je vážně úchvatná." Mrkla jsem na ni a usmála se mile. "A bydlím tu sama. Moje rodina..." Zamyslela jsem se co říct. Nechtěla jsme se teď zabývat myšlenkami ohledně mé rodiny ani minulosti. Rozhodla jsme se to tedy jednoduše přejít. Třeba jí to povím..později. "Má rodina je daleko. Dlouho jsem je neviděla. Ale... ať se ptám i já, jestli teda smím." Špitla jsem trochu nejistě, ale pak sebrala odvahu. "Jak to, že tu jsi ty sama? Taková krásná holka a..sama? Trochu mi to nejde k sobě. Nebo se pletu a někoho sebou máš?" Pousmála jsem se nevinně a zase se kousala do rtu.

Byla opravdu hodná a legrační, musela jsem se zasmát tomu co řekla. No červenání bylo v pořádku, to nepochybně a já kvůli tomu všemu tak trochu zrozpačitěla a musela se pousmát. Konečně dostanu do plic trochu vzduchu a jsem za to opravdu ráda, moje červenání totiž okamžitě začalo mizet a já se uklidnila. Řekla mi že jsem roztomilá, opravdu to řekla? Musela jsem se zasmát,
"Je to milé a vůbec ne troufalé, budu to brát jako lichotku," poznamenám a ušklíbnu se. Bylo mi lépe u oken a když se do místnosti konečně dostal čerstvý vzduch, byla jsem nadmíru spokojená. Devatenáct let je prý taky super věk, jo to ano. Kdyby jen věděla že je mi mnohem více, naštěstí jsem jí to nehodlala prozradit, snažila jsem se své malé tajemství uchovat pro sebe, nebylo bezpečné někomu prozrazovat kdo nebo co vlastně doopravdy jsem. A tahle hra na nevinnou dívku mi vyhovovala, nehodlala jsem to zatím měnit. Byla ráda že jsem se zajímala, takže mé zasypávání otázek nevzala nijak špatně, což mě potěšilo, nerada bych někoho odehnala svou zvědavostí. Ale co bylo špatné na tom dozvědět se o tom druhém něco víc? Přece jenom když jste chtěli něco vědět, znát, museli jste i občas riskovat. Věci se vám sami neprozradí, ne všechny. A pokud jste ve společnosti někoho, kdo se vám jeví tak fajn jako se Mirys jevila mě, proč se nezeptat? Nevinně se pousměji, město se ji opravu líbilo i když tu nebyla dlouho. Chápala jsem její touhu po klidu, msto umělo být dost často rušné a nebylo pro každý živel, někdo měl rád svůj klid.
"To chápu, města nejsou pro každého nu," pousměji se a když začne mluvit o rodině, všimnu si jejího zamyšlení. Něco určitě tajila nebo o tom nechtěla mluvit, ale já ji nutit nechtěla, třeba mi to řekne časem. Nechala jsem to proto tak být když doplní že bydlí daleko a že je dlouho neviděla. Ne každý chtěl o určitých věcech mluvit a někdy na to zkrátka musela být ta správná chvíle, ne vždy se to hodilo a bylo to místné. Nevadilo mi že o tom nechce mluvit, byla to její věc a alespoň jsem se mohla ujistit že není ten typ, který se vším chvástá a za to jsem byla ráda. Nakonec mi sama položila otázku a já se musela usmát a ušklíbnout, už zase se kousala do rtu, že by zlozvyk?
"Ne nepleteš se, opravdu jsem tady sama. Nedávno jsem se zbavila jednoho tmavovlasého stalkera kterého jsem nechala v bývalém městě, takže mám konečně klid," zasměji se a vzpomenu si na Nathaniela, což mě donutí se lehce ušklíbnout. Jak se asi bude tvářit, až zjistí že jsem odletěla tak daleko a nic mu neřekla, nárokoval si mě ale nikdy jsem nepřiznala že budu jeho. Jen ať si hledá, mě nenajde!

Poslouchala mě, a abych pravdu řekla, bylo fajn takhle v klidu si popovídat s tak milou dívkou, jako je Zoe. Prozradila mi, že se nedávno zbavila stalkera. Zasmála jsem se. "No ani se mu nedivím. Tedy, spíš se divím že tě už teď nestalkují jiní kluci." Prohodila jsem a myslela to vážně. Vždyť stačilo se jen podívat do jejích očí, na její světle hnědé vlasy a postavu - kdo by ji nechtěl? A když se červenala, byla k nakousnutí jako jahůdka. Při téhle myšlence jsme si olízla rty a došla si pro ten výborný ovocný koktejl. Vypadalo to, že je jí u okna lépe a mě tam bylo taky dobře, tak jsem se sklonila i pro její sklenku a odnesla jí ji. "Takže... dnes jsi přiletěla a jak vidím, už jsi našla i pár obchodů." Poznamenala jsem a zvědavě se usmála. "Co nakupuješ nejradši?" Zeptala jsem se zase se zadečkem opřela o parapet, jako před chvílí. Čekala jsem na odpověď s brčkem mezi zoubky a sem tam trochu upila. Vlastně mě štvalo, že tak dobrý nápoj jsem vypila skoro hned. Ale nemohla jsem jinak, vážně ne! Ale to nevadí, až budu doma, udělám si další a třeba trochu jiný, když si nezapomenu říct o typy Zoe.

Když pronesla svou poznámku o tom že se mu ani nediví, musela jsem se ušklíbnout. Byla pravda že jsem se Natha zbavila, ale na jak dlouho, tušila jsem že mě zase nějak najde, i když jak by to dokázal? Bylo to nemožné, není přece všemožný nebo ano? Můj pach určitě musel zmizet někde na letišti, protože tam bylo dost lidí a tak byla přeci minimální až skoro nulová šance že by mě dokázal vystopovat až sem! A poptat se na mě lidí nemohl, přece jenom mě každý viděl jinak a on nemohl tušit jaké jsou ideály všech ostatních.
"Víš že jsem s tím mývala dost problémů? Bojím se že se tomu nevyhnu ani tady," povzdechnu si a trochu zesmutním ale jen na moment, než to skryji za úsměv a rozhodnu se k tomu nevracet. Ano i můj vlastní otec byl posedlý tím jak vypadám a chtěl mě jenom pro sebe. A moje matka? Sama nevím kde jí je konec, možná už je dávno po smrti, nebo spíše ji za zradu dávno zabili. Proč mě to ale ani trochu netrápilo? Neměla jsem s matkou nikdy nějak blízký vztah, ale cítila jsem že v mém životě něco chybí, jakoby tam byl ještě někdo. Nedokázala jsem ten pocit vysvětlit, občas tu byl a někdy mi naháněl husí kůži. Když dívka promluvila, měla opět můj zájem. Poznamenala cosi o obchodech a já se musela ušklíbnout.
"Nakupování je jedna z mých oblíbených věcí," odpovím. To ano, musela jsem po cestě nahlédnout do pár obchodů a musela jsem uznat že tady mají pěkné věci, tak nějak jsem doufala že mě tohle město nezklame a byla jsem ráda že mám pokoj. Doufám že mi vydrží co nejdéle! Celou dobu jsem ji sledovala jak kráčí pro lahodný nápoj ke stolečku a přiznám se že mi pohled trochu stagnoval a spadl na její vypracované hýždě, což mě donutilo k úšklebku. Bylo vidět že o sebe opravdu dbá.
"Šaty a oblečení, tím nepohrdnu nikdy, jako správná dívka s citem pro módu si nakupování oblečení neodpustím," odpovím na její otázku když se otočí a zadívám se ji do jasných nebeských očí, byly tak čisté.
"A ty? Mimo jiné ještě ráda nakupuji šperky, doplňky a nábytek, mám ráda ten pocit domova, zkrátka chci abych se ve svém cítila dobře a elegantně," zazubím se a nakonec přistoupím k ní a vezmu si od nápoj který mi podala. Sama se spokojeně napiji a nakonec strčím hlavu do okna a vykouknu ven. Ovšem jenom na chviličku, chtěla jsem se věnovat Mirys a opravdu dobře se mi s ní povídalo a trávil čas. Nelitovala jsem toho, mé rozhodnutí ji pozvat na skleničku bylo správné.
"Doufám že mě tohle město nezklame, nerada bych se zase stěhovala, už mám utíkání plné zuby," pousměji se a nakonec se napiji z brčka a při pití zabodnu pohled do mé společnice, nepřestávám se při tom však usmívat.

Ach bohové. Zoe měla tak příjemný hlas, že bych si s ní vydržela povídat hodiny a hodiny! A ten její úsměv... no není co dodat. Byla prostě kouzelná. Proto mě trichu zamrzelo, když se jí úsměv z tváře na chvíli vytratí, ale hned ho zase nasadila. Usoudila jsem tedy, že bych se na to neměla ptát a měla bych jí nechat trochu prostoru. "Nedivím se, že jsi s tím měla problém." Špitla jsem chápavě, ale dál to nerozebírala. Na chvilku vykoukla ven z okna a já si ji stihla ještě jednou prphlédnout od hlavy až k patě. Byla vážně moc milá a tak jsem rychle zahnala tu potřebu přemýšlet, jestli není nebezpečná. Zeptala se mě co ráda nakupuji já. "No..já vlastně až tak ráda nenakupuji. Radši trávím čas někde venku, ale když už na to dojde..no jsem taky dívka, takže oblečení si taky ráda koupím, ale nerada si ho v obchodech zkouším." Přiznala jsem. "Jako malá jsem neměla moc šancí nosit šaty a o to víc mě fascinují teď." Usmála jsem se. Dopila jsem džusík a usmála se. "Byl vážně moc dobrý. Myslím že se mě teď jen tak nezbavíš." Zasmala jsem se. "Když děláš tak dobrý pití." Usmála jsem se pobaveně.

Byla to příjemná chvíle, po dlouhé době jsem se cítila svolná a nijak nenucená být v situaci, která by se mi nelíbila nebo mi nějak nevyhovovala. Nemusela jsem si na nic hrát, nemusela jsem nic předstírat, pouze ukrývat tu krutou pravdu o svém původu. Jak bych ji vysvětlila že jsem succuba a vůbec, co by si potom o mě myslela? Každý přece věděl jak jsou succuby prezentovány, i když já byla tak trochu jiná. Dobře, ráda jsem si hrála a dělala si z lidí mazlíčky, ale to jenom občas, když jsem se cítila ohrožená a dokázala vycítit jejich zkažené touhy! Nové město, nový začátek, noví lidé. S tím jsem se zadívala na Mirys a znovu se usmála. Nedivila se mi, že mám s tím problém, což mě trochu zarazilo, ale rozhodla jsem se neptat. Možná se k tomu vrátím někdy jindy, teď nebyla ta vhodná chvíle. Opět se nadechnu čerstvého vzduchu a napiji ze skleničky, ze které do sebe kopnu i zbytek obsahu. Mlsně a chutně si olíznu plné rty a oddechnu si.
"To chápu, příroda je fajn, také mám potřebu cítit ten pocit volnosti a nevázanosti, běhat jako kůň po divoké pláni, hnát se po větru daleko za obzor a cítit vítr v zádech, to musí být fajn pocit," na chvíli se zamyslím. Opravdu jsem se ji nedivila že má ráda spíše klidné části na okrajích města, než město samotné. Ale pro mě to bylo jiné, já se tu skrývala, tak abych zapadla mezi ostatní, abych byla alespoň trochu v bezpečí. Démoni se jenom tak před zraky lidé neobjevovali a tak se mě snažili chytit nepřipravenou. Jenže já se snažila být připravena, vždycky a to pro mě znamenalo být vždy o krok napřed. Za žádnou cenu jsem se nehodlala vzdát. Byla jsem štvaná už dlouho, opravdu dlouho na to abych to vzdala.
Když zaslechnu že neměla nikdy moc šanci nosit šaty a že je jími fascinována, nadšeně poskočím, odběhnu od okna, hodím sklenici do dřezu a začnu se přehrabovat v edné z mých tašek.
"Kam jsem to jenom dala, určitě to bylo tady v téhle," hlesnu pro sebe a když vytáhnu velkou krabici, spokojeně se zakřením a položím ji na stůl.
"Pojď za mnou, něco si vyzkoušíš, mám tu spoustu elegantních šatů které jsem někomu chtěla dát, možná by jsi je mohla využít," zazubím se a vypláznu na ni jazyk. "a samozřejmě je v tom i moje čistá sobeckost tě v nich vidět, to nepopírám," ušklíbnu se a zakřením nad její poznámkou o tom že se jí nezbavím protože dělám tak dobré džusy.
"Potom si nezapomeň připomenout ty recepty," dodám a vytáhnu z krabice několik šatů. Od kratších po dlouhé, přes zdobené a elegantní až k vyzývavým a naopak jemným ženským. Opravdu jsem chtěla ať si je vyzkouší. Samozřejmě byly zachovalé, skoro jako nové. Spokojeně se narovnám a vřele se zadívám na dívku s modrýma očima. Měla tak ženskou postavu, určitě ji budou slušet a postavou se do nich vleze, o tom jsem nepochybovala, na to jsem měla oko.

Usmívala jsem se a skoro hned se zasnila, když Zoe mluvila o té volnosti. Ano...přesně kvůli té nezkrotné svobodě jsem přírodu milovala. Poslouchala mě i pak, když jsem jí řekla o mém fascinování šaty. To hned nadšeně poskočila a popoběhla do kuchyně, kde nechala ve dřezu sklenku a pak šla k jedné ze svých tašek, kde něco hledala. Stále něco hledala když na mě začala mluvit. Říkala, že tu má spoustu šatů, které chtěla někomu dát. Překvapeně se na ní zadívám. "Ne, to nejde..." Zamumlala jsem rozpačitě, ale zvědavost mi nedala. Takže jsem se na ně šla alespoň podívat. Je fakt, že díky tak tvrdému tréninku, jaký jsem já měla, jsem měla vážně hezky vypracovanou postavu a sedělo mi dobře skoro všechno, tedy v mé velikosti samozřejmě. Ušklíbne se a přizná, že mě v nich chce vidět. Trochu mě to překvapilo a tak se trochu začervenám. "Nevím, jestli vážně chceš..." Zamumlala jsem smutněji, když si vzpomenu, jak vypadají má záda. Ty by teď nechtěl vidět nikdo. O to víc jsem se bála, jak na to bude reagovat ona. Zdála se být milá a já doufala, že budeme kamarádky. Nechtěla jsem, aby se mě hned kvůli tomuhle zalekla. Rychle jsem nasadila zase úsměv a dělala, jako bych tu poznámku nikdy nevypustila z úst.
"Neboj se, na to nezapomenu já, ani můj nadmíru spokojený žaludek a vlastně nejvíc jazýček." Zasmála jsem se, když dodala, abych si nezapomněla říct o recepty.
"Dobrá..Některé si vyzkouším, ale jen pod podmínkou, že mi taky v některých předvedeš." Usmála jsem se jako andílek a prohlédla si některé šaty, které vytáhla. "Dobrá...tak, které si mám zkusit? Smím s vybrat?" Usmála jsem se a prohlížela si je. Zahlédla jsem několik dlouhých až k zemi a tak jsem si je šla prohlédnout. Některé byly překrásně zdobené, jiné zdobil samotný střih, ale všechny byly úchvatné. Sáhla jsem po jedněch, které měli základ béžovo-pleťové barvy a na tom byla ještě přišitá černá napůl průhledná látka s modrými částmi. Ty mi braly dech z plic. Pak jsme si prohlédla ještě jedny bílé s ozdobnými kamínky a další dvoje modré. Jedny byly saténové a měly barvu podobnou, jako mé oči, krásně zářivou, ale střih byl trochu vyzývavý. Druhé byly tmavé z blyštivější látky nahoře a matné látky dole. Všechny, které jsem si prohlížela měly záda. Na ty, co záda neměly, jsem radši ani nekoukala. Věděla jsem, že by se mi strašně moc líbily, ale nikdy bych si je nevzala. A všechny byly dlouhé, řekla jsem si, že bych radši začala s nimi, než rovnou s krátkými po kolena či snad ještě kratšími koktejlovými.

Byla jsem nadšená že si někdo bude moci vyzkoušet moje šaty a ještě tak krásní dívka jako byla Mirys. Udělalo mi to radost a vykouzlilo úsměv na tváři, byla jsem opravdu po dlouhé době nadšená, jako normální dívka která se nemusí před nikým schovávat, utíkat ani nic podobného. Byla to pro mě vzácnost a já vážně nedokázala skrýt své nadšení, ono to prostě nešlo. Srdce mi tlouklo jako o závod, byla jsem opravdu upřímně nadšená a když se na ně šla podívat, málem jsem spokojeností vykníkla, ale ovládla jsem se. Asi bych se měla přestat chovat jako malá, trochu jsem to možná přeháněla a proto jsem po chvilce zvolnila a snažila si zachovat důstojnost gentlemanky.
"Ale chci, nemusíš se stydět máš krásnou postavu a zadeček," zasměji se a společně s ní si prohlédnu šaty co jsem vytáhla. Sledovala jsem které šaty si prohlíží a soudě dle výrazu jsem hádala které se jí líbily a zaujaly ji. Když poznamenala něco o spokojenosti a o jazýčku, musela jsem se ušklíbnout. Moje povaha succuby se prostě nezapřela, tak můj mozek začal dělat spoustu závěrů a já se nad nimi jenom šklebila a možná trochu červenala, ale čert to vezmi, už jsem to neřešila.
"Dobře, taky si nějaké vyzkouším, ukážu ti jedny ze svých oblíbených," pousměji se a nakonec souhlasím s tím že si nějaké vyzkouší jenom pod podmínkou, že se ji v některých také ukážu a já neměla proč protestovat. Byla jsem nadšená že znám někoho, kdo je schopný semnou bavit snad úplně o všem což se lidských věcí týkalo. Musela jsme uznat jedno, takhle jsem si dlouho parádně nepopovídala!
"Takže... které si vyzkoušíš?" zeptám se po chvilce a uculím se na dívku když se mi podaří zachytit její pohled. Milovala jsem ženskost a on byla opravdu kus ženský a k nakousnutí.

Usmála jsem se nadšeně, když souhlasila, že se mi v nějakých taky předvede. Nemohla jsem se dočkat. "Vyzkouším si zatím tyhle čtvery...promiň, ale neodolám." Zavrněla jsem spokojeně a vzala první ty černo-béžový. "Dej mi minutku." Zářivě jsem se usmála a vzala ty šaty opatrně, jako bych je snad mohla za tu krátkou cestu do ložnice zničit. Zavřela jsem se tam a převlékla se do nich. Byla jsem dost šikovná, takže jsem si je i všude zapla. Byly vážně neskutečně krásné a jizvy na zádech nebyly vidět. Zato ty na rukou ano, když jsem si sundala bezprsté rukavičky. Celé dlaně jsem měla pokryté jizvami a to vlastně hlavně díky tomu démonovi, který mě a Fena napadl u mě doma a já ho musela zabavit střepinami z rozbitého okna. Nebyly velké ani moc výrazné, ale byly vidět. No...čert to vem. Usmála jsem se zase zářivě a trochu si načechrám vlasy a pak jsem vyrazila zase do obýváku k Zoe. Ukázala jsme se jí a párkrát se otočila. "Jsou vážně překrásné." Špitla jsem a prohlédla se v zrcadle, které bylo vedle dveří na chodbu.

Když poznamenala že si vyzkouší tyhle čtvery šaty a poté na ně poukázala, musela jsem se ušklíbnout. Měla opravdu dobrý vkus, velice se mi líbily. Spokojeně si olíznu rty a když spokojeně zavrněla a vzala šaty do rukou, neodolala jsem úšklebku. Chtěla abych ji dala minutku a proto jsem přikývla a nechala jsem ji zaběhnout do ložnice, kterou jsem si ještě ani já nestačila prohlédnout, nějak mě to teď nezajímalo. K prohlídce se můžu pustit až tu budu sama, nespěchala jsem na to, byla jsem teď nadšená z přítomnosti Mirys a tak jsem si ji snažila užívat naplno, dokud neskončí dnešní den a já nezůstanu zase sama. Sama jsem se nakonec otočila k šatům a po jedněch jsem nakonec hrábla (tyhle šaty) a rozhodla jsem se, že je vyzkouším a abych splnila dohodu, ukázala se jí také v nějakých a tyhle se mi opravdu líbily. Nějak šikovně jsem se do nich nasoukala a podařilo se mi je zrovna dozzapínat, když se otevřely dveře z nich vyšla Mir. Zvedla jsem pohled od země a zůstala jsem doslova strnule hledět na to jak neskutečně jí ty šaty padly! Ukázala se mi v nich a párkrát se i otočila, vypadala nádherně a tak ladně, tak žensky že jsem málem zůstala zírat s otevřenou pusou.
"V-vypadáš v nich opravdu úžasně," hlesnu a poskočím na místě, byla opravdu nádherná! slušely jí mnohem více než mě, byla fakt dokonalá.
"A co říkáš na tyhle?" zakřenila jsem se a párkrát se v nich spokojeně zatočila abych se jí také předvedla, nakonec se zastavím a spočinu na ni pohledem, který říkal jenom jedno, že jsem opravdu spokojená.

Usmála jsem se spokojeně. Měla pravdu, byly úchvatné a slušely mi, musela jsme to uznat. Ale při tom, jak se na mě dívala a jak mi lichotila, jsem se začervenala. Na pár vteřinek jsem sklopila pohled, abych zahnala růž na mých tvářích a pak jsem si konečně prohlédla Zoe. Šaty, které si vyzkoušela ona, byly tak neskutečně krásné. Skoro bych i tvrdila božské a k tomu na Zoe. "Vypadáš jako anděl." Vydechla jsem v oněmělém úžasu. Když se zatočila, sukně šatů se rozprostřela kolem ní v dokonalém kruhu a to celkem vysoko, že se mi i naskytl pohled na její dlouhé, krásné nohy až do půlky stehen. Už jsem nedokázala nic dodat. Byla mnohem krásnější než kdokoli, koho jsem znala. Do teď, jsem si myslela, že si umím představit, jaké se svou krásou má problémy. Avšak teď, když jsem ji viděla v těch překrásných šatech, mi došlo, že si to neumím představit. Muselo to být o hodně horší, než jsem si myslela. A k tomu ještě ten její nádherný úsměv! Když jsem byla malá, moc jsem se nenasmála. Skoro nikdo se kolem mě neusmál a přitom úsměv byl na lidech to nejhezčí vůbec. Přišla jsem k ní trochu blíž a prohlížela si ji. "Vypadáš v nich vážně dokonale." Usmála jsem se a nedokázala spočinout pohledem na jednom místě. Pořád mi oči bloudily sem a tam po jejím těle, zahaleném v těch nejhezčích šatech, které jsem kdy viděla.

Sledovala jsem ji jak si mě prohlíží a po chvilce jsem se opravdu začervenala. Zajímalo by mě nad čím si tak přemýšlí, ale nakonec jsem uznala že by to mělo zůstat skrytým tajemstvím a také zůstane, protože já číst myšlenky opravdu neuměla. Cítila jsem se v těch šatech opravdu dobře a seděly mi. Chtěla jsem ji znovu vyjádřit svůj obdiv, ale stihla to udělat dříve. Když poznamenala že vypadám jako anděl, zakřenila jsem se. Bylo to krásně ironické na démona kterým jsem byla. Succuba, snad ten nejhorší druh démona jakého by jste mohli potkat. Démon svůdnosti a sexuální touhy, dokázala jsem brnkat na notu jak jsem potřebovala a k nohám mi klekl takřka kdokoli, který se nechal unést mou krásou. Mou schopností, kterou jsem tolik proklínala a s každým dalším dnem jsem ji nenáviděla více a více. Touha zhyzdit si obličej, tvář a tlo byla tak velká jenom abych měla pokoj, jenže pomohlo by to vůbec? Co kdyby nikdo moc jizvy neviděl ani tak? Byly chvíle kdy jsem z toho šílela, když mě mí nejbližší nepoznávali. A já... nechtěla jsem na to teď myslet, tak jsem se raději soustředila na Mirys.
"Právě jsem chtěla podotknout že vypadáš přímo božsky, ale ukradla jsi mi to z úst," vydechnu a lehce se kousnu do rtu. Znovu jsem si ji musela prohlédnout a udělala jsem pár kroků k ní. Její nádherné dlouhé vlasy, ty překrásné nebeské oči, úsměv a tvář. Ne, to ona vypadala jako anděl. Kdepak já, já byla pekelným stvořením, které by mělo být zrozeno jenom k panice a chaosu.
"Já, vážně ti děkuji. Opravdu si to užívám, po dlouhé době se cítím zase skvěle," přiznám se a obdaruji ji skromným úsměvem, který na tváři ponechám.