Mirys & Miriam

Když byla nachystaná i ona, přikývnu a pousměji se.
"Ano, můžeme vyrazit, já jsem připravená," podotknu opět a společně nakonec opustíme pokoj, který za námi zamknu. Poté zaslechni Mirys, která navrhla že půjdeme po schodech a já neodmítla, přece jenom jsem raději chodila pěšky, alespoň člověk nezlenivěl a démon taky ne.
"To je dobrý nápad, už nejsme nabalená taškami, takže proč ne?" pousměji se a nakonec vyrazím první. Dojdu až ke schodům a poklusem začnu klesat níž. Nakonec společně opustíme i hotel a já se hned při první možnosti nadechnu čerstvého vzduchu a zatočím se jednou nadšeně dokola. Cestou jsem sice potkala pár obchodů, ale byly na opačné straně z autobusového nádraží, takže jsem se prosebně otočila na Mirys.
"Budeš muset vést, jelikož jsem tu jako ztracená ovce," zasměji se a jsem opravdu ráda že jsem zase venku. Čerstvý vzduch mi tolik prospíval. Už bylo po dešti a obloha byla mírně zatažená, takže bylo skvěle. Sem tam foukal chladný větřík, ale ten byl k momentálnímu počasí, velice příjemný. Teplota se nějak vyvažovala a tak bylo akorát.

Chvilku jsem počkala a dala Zoe náskok na schodech. Pak jsem se sama rozeběhla a seběhla schody. Vždycky pár schodů před mezipatrem jsem seskočila a úplně poslední díl schodů jsem se sklouzla po zábradlí. Zasmála jsem se a šla se Zoe ven. bylo vážně příjemně a tak se jí ani nedivím, když se nadšeně zatočí jednou dokola. Usmála jsem se pobaveně a rozhlédla se. Když poznamenala, že budu muset vést tak se jen zaculím. "K vašim službám." Zavtipkovala jsem a vzala ji za ruku. Usmála jsem se nadšeně a vedla ji ulicemi směrem k mému domu. Po cestě bylo několik obchodů s potravinami. U jednoho se zastavím a vejdu dovnitř. Vtáhnu za sebou dovnitř i Zoe. Volnou rukou čapnu košíček a zamířím si to rovnou k ovoci. "Tak povídej, co budeme potřebovat?" Zeptala jsem se. "A chci ochutnat tvůj nejoblíbenější." Dodala jsem hned s nevinným úsměvem.

Mirys byla stejně energická jako já a to se mi zamlouvalo. Musela jsem se spokojeně usmívat, to v její přítomnosti ani nijak nešlo. Doufala jsem že si to užívá stejně tak jako já, protože já si to opravdu užívala, tuhle chvíli, tohle nové přátelství. Měla jsme trochu strach jak to bude časem pokračovat, ale prozatím jsem se tím rozhodla nezatěžovat, postavím se problémům až přijdou, dokud nejsou, nebyla potřeba si s nimi lámat hlavu.
Překvapí mě, když uchopí mou ruku a rozejde se do ulic, nechám ji a následuji ji. Vtáhla nás do jednoho obchůdku a zavedla přímo k ovoci, chtěla ať vyberu co budeme potřebovat a taky poznamenala, že chce ochutnat můj nejoblíbenější.
"Tak dobře tedy, zajdi pro nějaká jablka, meruňky, může bát i broskev, banán, jahody, najdu zbytek," pousměji se a sama se rozběhnu pro černý rybíz, maliny a další lesní ovoce. Ještě abych nezapomněla pro hroznové víno a mango. Když všechno najdu, naházím to do košíku a doběhnu Mirys, která dobírala poslední zbytky ovoce. Společně dojdeme k pokladně a už se nacpu k pokladně s tím, že platím, což také udělám. Když mám zaplaceno, vypláznu na Mirys jazyk a ušklíbnu se jaksi vítězně.

Sotva jsem stihla pochytit, co všechno mám vzít, ale nějak jsem to všechno našla. Doufala jsme jen, že jsme na nic nezapomněla. Ještě jednou jsem si prošla, co Zoe chtěla, abych vzala a koukám při tom do košíku, zda to opravdu mám. Pak mě Zoe doběhne se zbytkem, dá to do košíku k tomu, co jsem vybrala já a už spolu jdeme ke kase. Nacpala se přede mě a stihla zaplatit, než jsem ji mohla já zastavit. Zamračila jsem se nesouhlasně, ale pak si pobaveně povzdychla. Nějak jí to vrátím! To jsme už byla rozhodlá. Když platila, já dávala ovoce do tašky, kterou jsem pak vzala rychle. Když platila, tak to rozhodně nebude ona i tahat. To jsem nehodlala dopustit. Venku na mě vyplázla výherně jazýček. Zasmála jsme se pobaveně. "No jen počkej, abych tě do něj nekousla!" Pohrozila jsem jí ze srandy a smála se. "Tak pojď, jdeme ke mě." Zamumlala jsem pořád se smíchem na rtech a vzala ji zase za ruku a vedla k sobě. Když jsme už byly na kraji města, ukážu našima spojenýma rukama k osamocenému domu. "Támhle bydlím." Zašeptám a kouknu na Zoe zvědavá, jak na to zareaguje.

Byla jsem ráda že mě nechala zaplatit, tedy nechala spíše že sem i to povedlo. Jasně jsem viděla v očích jejich nesouhlas a potvrdila mi to, když se zamračila. S úsměvem jsme pobraly tašku, tedy spíše Mirys a vypadalo to, že mi nehodlá dát jednou poutko od tašky abych ji to mohla pomoci nést. Však jsem si měla počkat, aby mě do něj nekousla. Ušklíbla jsem se a nechala to být, více se k tomu nevracela.
"To by tě taky mohlo stát draho," zasměji se na její poznámku o kousání a potom se nechám vést. překvapí mě, když mě znovu chytí za ruku. Pořádně jsem nechápala důvod, ale neptala jsem se. Byla to njaká chvilička co jsme spolu šly, dívala jsem se přitom na cestu a snažila si zapamatovat nějaké záchytné body. Myslím že jsem v tom byla úspšná a dokážu trefit i zpátky. Lehce si olzínu rty a nakonec se ohlédnu na osamocený dům, na který Mirys ukázala. Překvapen na něm zůstanu viset pohledem a usměji se.
"Páni," vydechnu a nakonec k němu společně obě vyrazíme. Pustím její ruku a jdu jí po boku až k jejímu domu, u kterého se zastavíme. Z dálky vypadal tak malý, ale jenom to tak vypadalo.

Celou další cestu jsme šly mlčky, ale byla to už jen chvilka, než jsme dorazily ke mě. Odemknu dveře a pustím Zoe první. Vejdu za ní a zavřu za sebou dveře. "Prosím, chovej se tu jako doma." Usmála jsem se na ni a vyzula se. Ráda jsme chodila bosa kdykoli jsem mohla. A doma jsem si to neodpustila. Došla jsem do kuchyně a odložila tašku s ovocem na linku. Pak jsem hodila mikinu na židli u jídelního stolu a koukla na Zoe. "Klidně si to tu prohlédni pořádně. Ale nejdřív... Mám to všechno dohromady rozmixovat, nebo je nějaký speciální postup?" Zaculila jsem se a připravila mixér a vybalila na linku ovoce, které jsme koupily.

Musela jsem se ušklíbnout. Byl to obrovský dům, jenom se mi zdál malý z prvního pohledu, který se mi naskytl. Jenže čím více jsem se začala dívat na jeho proporce tím mi docházelo že je obrovský. Šokovaně jsem na něj hleděla a když otevřela dveře od vnitřku, vyvalila jsem oči a zůstala stát na prahu dveře.
"Zatraceně, to je velký," vydechnu a párkrát zamrkám než se vzpamatuji a konečně vejdu dovnitř. Bylo to tu opravdu obrovské a ten nábytek, už teď mě praštil do očí.
"A samozřejmě krásný!," dodám aby si nemyslela že neumím ocenit cit pro umění a estetiku. Měla to tu skvostně udělané a já si to tu prohlížela s obrovským zájmem. Nakonec se odpoutám od nábytku a ohlédnu se na Mirys. Také se vyzuji a boty dám stranou.
"všechno má svůj postup," pousměji se a nakonec se vydám za ní.
"Některá ovoce mají výraznější chuť takže ho tam nemůžeš dát hodně, protože by ta chuť přebila všechny ostatní," podotknu a olíznu si rty. Už jsem se na další nápoj těšila.

Usměji se, když vidím, jak si to tu prohlíží se zájmem. "No, je to tu sice krásný, ale na tebe v šatech to nemá." Namítla jsem a uculila se nevinně. Když se konečně vydala ke mě, řekla mi, že všechno má svůj postup. Že některé chutě jsou výrazné, jiné méně. Přikývla jsem, že rozumím a čekala, s čím a jak začne. Olízla si rty, zřejmě se těšila stejně jako já na další lahodný džusík. Pečlivě jsme ji sledovala a zapisovala si všechno do paměti, abych si džusíky mohla udělat i sama.

Společně jsme strávily v jejím domě zbytek večera a nakonec jsem se rozhodla u Mirys přespat, jelikož jsme se dobře bavily a nálada stejně tak jako atmosféra byla moc fajn. Sama jsem ji nechala pod svým vedením vyzkoušet několik džusů a lahodných nápojů, které se opravdu povedly a zbytek jsem ji sepsala na papírek. Bavily jsme se a to bylo pro nás dvě opravdu příjemné, společně strávené chvilky byly opravdu plné života a díky naším energickým povahám, jsme se společně opravdu neudily. Druhý den jsme odcházela domů abych si uklidila a dala do pořádku nové bydlení, stejně tak jsem pomohla Mir doma uklidit. Rozloučila jsem se a s úsměvem jsem dorazila domů.

Zrovna jsem stála u dveří domu mé dobré kamarádky. Byl to už půlrok a něco, co jsme se poznaly a já byla v tomto městě. zvykla jsem si na spoustu nových věcí a rozhodně jsem za tu dobu nepřestala k Mirys chodit, to by byla obrovská chyba kdyby ano a kromě toho, měla na mě jakýsi dobrá vliv, díky kterému jsem se cítila jako obyčejná dívka, která si života opravdu užívá. Tak nějak jsem taky zapomněla na problémy s Mephistophelesem a démoni se prozatím ještě neukázali a já za to byla neskutečně ráda, že bych mohla zase normálně žít? Mít přátelé? S úsměvem se natáhnu ke zvonku, na který zazvoním.

Seděl jsem na stromě nedaleko domu, který stál na samotce dál u lesa. Kvůli slunci jsem měl na sobě rukavice i kapuci a tiše doufal, že se nespálím. Majitelka domu byla doma a byla to i ta stejná osoba, kterou jsem měl za úkol najít. Nechtěl jsem ale za ní jít přes den, byla prý vycvičená a já nechtěl riskovat, že mi nedejbože stáhne kapuci a spálím se. Proto jsem už nějakou dobu pozoroval její dům, perfektně skrytý v koruně stromu. Jenže poté zahlédnu mě až moc dobře známou osobu - Miriam. Co ta tady dělá?! Bylo to... Ani ne pár týdnů, co jsem ji konečně našel? Moment... Ne, to je blbost. Povzdechnu si a dále dům sleduji, chvíli počkám a poté se rozhodnu, co a jak.

Zrovna jsem připravila plný džbán oblíbeného koktejlu Zoe, když jsem zaslechla zvonek. Neměla jsem žádné pochyby, že by to byl snad někdo jiný než ona. Už to bylo půl roku, co jsme se znaly a za ten čas jsme se hodně sblížily. Každá chvilka, co jsme mohla být s ní byla plná smíchu a jakési pozitivní energie a proto jsem byla nadšená už od samého rána, že dnes zase přijde. Rozeběhnu se přes celý dům, ale moje kroky, tak jako vždy, nebyly vůbec slyšet ani když jsem běžela. "Ahoj Zoe!" Usměju se a hned ji obejmu a následně na to uhnu ze dveří, aby mohla projít. "Pojď dál." Obdařila jsem ji překrásným úsměvem a zavřela za ní dveře. "Udělala jsem ti tvůj oblíbený koktejl." Hrdě jsem se usmála, protože snad poprvé, by mohly být všechny chutě ovoce správně vyvážené. To se mi ještě nikdy před tím nepovedlo, ale dneska jsem z toho měla vážně dobrý pocit.

Čekala jsem, než mi Mirys přijde otevřít a musela jsem se pousmát, když se tak stalo a ve dveřích jsem ji mohla spatřit s tím jejím veselým, hravým úsměvem, kterým mě vždy tak krásně přivítala, musela jsem se pousmát. Když uhnula ze dveří, spokojeně jsem do nich vešla a zavřela je za sebou.
"Tak ráda tě vidím Mirys," ušklíbnu se, opravdu jsem ji ráda viděla a těšila jsem se na ni už od rána. Zhluboka se nadechnu a když mě seznámí s tím, že udělala můj oblíbený džuš, chutně se olíznu. Milovala jsem kombinaci černého rybízu společně s jahodou, malinou a trochu borůvkami. Samozřejmě s kouskem citronu na skleničce a ledem uvnitř, už moc dobře věděla.
"Opravdu? Tak to jsem nadšená, sem s ním, jelikož jsem z toho horka zmožená a žíznivá!" hlesnu pobaveně a nakonec ji následuji. Stále jsem si to tu musela prohlížet, byla jsem z jejího domu pořád unesená, jelikož byl neskutečně krásný a pokaždé co jsem tu přišla, kochala jsem se nábytkem a pěkně opracovaným dřevem.

Obě vejdou dovnitř a zmizí mi z dohledu. Tiše zanadávám, seskočím ze stromu a pomalým krokem se vydám k domu. Chvíli stojím před dveřmi, než vytáhnu šperhák a dveře rychle a potichu otevřu. Neslyšně vejdu dovnitř a opatrně za sebou zavřu. Mé kroky nedělaly žádný hluk, ale šel jsem za hlasy Mir a té druhé dívky. Neunikla mi nádherná výzdoba domu, byl obrovský. Uvnitř vypadal ještě větší, než z venku. Sundám si kapuci a dojdu do kuchyně, opřu se o rám dveří a zadívám se na ty dvě.
"Zdravím... Ocitl jsem se ve zvláštní situaci, ale Mir... Pokud dovolíš, mám tady práci," řeknu zvesela a pohled nespouštím z dívky, která byla mým cílem.

"No ale já se na tebe stejně vždycky těším víc než ty na mě... To jsme si doufám už vyříkaly." Zasmála jsem se pobaveně a šla se Zoe do kuchyně. Podala jsem jí skleničku plnou jejího oblíbeného nápoje přesně tak, jak to měla ráda. Sama jsem si vzala svou sklenku, už zpola prázdnou. No jo, neodolala jsem. Párkrát jsem si lokla, než jsem si všimla muže, který se blížil ke kuchyni a k nám. Odložila jsem sklenku a jednou rukou už sahala po dýce, když se muž opřel o rám dveří. Zoe k němu byla zády, ale já čelem. Nevěděla jsem, jak se sem dostal, ale co na tom. Taky bych se dostala do kde jakého domu. On se ale pohyboval tiše. Jako duch. Že by někdo, kdo jde po Zoe? Za ten půlrok jsem pochopila, že po ní někdo jde, ale zatím se nikdo neukázal. Jenže moji domněnku vyvrátí, když k Zoe promluví: "Zdravím... Ocitl jsem se ve zvláštní situaci, ale Mir... Pokud dovolíš, mám tady práci," Řekl to tak zvesela a pohled upíral ke mě. Nechápala jsme to. Zaslechl moje jméno a říkal mi 'Mir'? Nebo to snad mělo patřit k Zoe? Ale proč by jí oslovoval 'Mir'?
"Zoe? Ty...ty ho znáš?" Zeptala jsem se, ale i tak jsem si ji radši stáhla blíž k sobě, aby jí náhodou neublížil. Byla to moje kamarádka a byla skoro jako moje sestra. Nevěděla jsem, jakou práci tu má, ale jde si pro jednu z nás-jak bylo vidět. Rychle jsem si ho přelétla pohledem od hlavy až k patě a napadlo mě jen jediné. Ať už jde pro koho chce, je to sakra dobrý zabiják.

Nehodlala jsem se s ní hádat. Stejně jsem se na ni těšila a musela se usmívat od ucha k uchu. Podá mi skleničku mého nejoblíbenějšího pití a já si ji spokojeně vezmu. Ta její byla už poloprázdná určitě nemohla odolat! S úsměvem chytím brčko a nakonec se spokojeně napiji.
"Uhm, je to báječné, přesně jako kdybych si ho dělala doma," vyhrknu ze sebe nadšeně a znovu se napiji lahodné chutě, kterou tyto plody měly. Chtěla jsem se podívat na Mirys a poděkovat ji, ale v tom zaslechnu mužský hlas někde za mnou. Hlas, který jsem dobře znala a teď už bych ten hluboký mužský tón nikdy nezapomněla. Trochu ve mě hrkne a já zůstanu zaraženě stát na místě, obeznámil mě i mou kamarádku s tím že tu má práci a jestli bych dovolila. Lehce mě zamrazí v zádech, práci? Pokud vím, Nath pracoval jako nájemný vrah, takže...? Než stihnu cokoli říci, ozve se Mirys, která mě stáhne za ruku blíže k ní a já se otočím. rychle položím džus na stůl a otočím se na mě velice známého mladíka.
"Nate? Co tu děláš?" zamrkám nechápavě, jeho tón zněl vesele a svou práci si užíval, teď jem to ale trochu nechápala. "Vysvětlíš mi co tady chceš a o co jde?" vyhrknu na něj a udělám jeden krok blíže k němu. Neustále sledoval Mirys s jakýmsi zájmem a já měla pocit že to nebude nic dobrého. Proto se lehce postavím tak, abych zastínila jeho pohled na Mirys a zadívám se mu přísn do očí, očekávala jsem odpovědi.

Dívka, kterou jsem měl dovést se ihned postavila do obraného postoje a všiml jsem si, že po něčem sahá. Nejspíš po zbrani, takže nějakou má. Iritovalo mě světlo v místnosti, opravdu jsem se nechtěl spálit, ale zatím jsem byl v relativním stínu. Miriam se ke mně otočí a zastíní mi výhled na tu dívku. Tohle bude komplikované, pokud je to ta její kamarádka, o které mi vyprávěla. Povzdechnu si a zamračím se. Neuniklo mi, že jí dívka oslovovala jako Zoe, ale já byl zvyklejší na Miriam...
"Už jsem řekl, že mám práci... Jen mi to právě trochu kazíš," řeknu dětinským tónem a trochu se nakloním, abych viděl i to, co dělá druhá dívka. Nevěřil jsem jí, nechtěl jsem, aby něco zkusila a odnesla to Miriam, ale podle vyprávění byly dobré kamarádky. Teda pokud to je ona.
"Prosím, jen mi neříkej, že je to tak kamarádka, o které jsi mi vyprávěla," zaúpím. V tom případě bych netušil, co dělat. Nechtěl jsem si zkazit pověst, na druhou stranu... Ublížil bych tím Miriam a to jsem udělat nechtěl.

Překvapeně jsem se dívala na rozhovor, který přede mnou probíhal. Takže se znali! Zoe mu zatarasila výhled na mě a já si tak stihla připravit dýku, aniž by to viděl. To co říkají, jsem vnímala jen napůl a radši přemýšlela jak z toho ven. V první řadě mě ale zajímalo, proč... Jasně! Byla jsem tak hloupá! Pár měsíců se nikdo neobjeví a já si už myslím, že můj starý mistr zapomněl. Zavrčela jsem výhružně, ale zavrčení nebylo lidské. Bylo pumy, které se ve mě probudila. Naprázdno jsme polkla a ustoupila. Ne! Zvládnu to sama, bez pumy. Zoe muže nazývala Natem, toho jsme se trochu chytila a když se trochu nakloní, aby mě alespoň koutkem oka mohl zase sledovat probodnu ho tvrdým pohledem. "Tady tvá práce skončila! Já nikam nejdu a ty mě k tomu nedonutíš." Řekla jsme výhružným tónem. Vypadalo to, že se dobře baví, než začal zase mluvit. "Prosím, jen mi neříkej, že je to tak kamarádka, o které jsi mi vyprávěla," Doslova to zaúpěl. Takže mu o ně Zoe vyprávěla. Byli tedy přátelé...nebo...?

Odpověděl že už řekl, že zde má práci a trochu mu to kazím.
"Tak kazím?" lehce nadzvednu obočí a probodnu ho přísným pohledem. Nehodlala jsem ustoupit ani o krok a Mirys za mnou se netvářila zrovna nnadšeně, možná věděla o co se jedná, v ruce měla připravenou dýku a tak se k ní otočím dříve než Nate stihne něco říci.
"Neubližuj mu," hlesnu k ní a hned se zase otočím na Nateho.
"Ty zase neubližuj jí," zdůrazním oběma a chvíli přemýšlím. Jak jsem znala Nata, nebude si chtít zničit svou pověst, ale jestli se jeho práce týká Mirys, nenechám ho aby ji cokoli udělal. Poté co promluví jenom ať mu neříkám že je to ta kamarádka, o které jsem vyprávěla, zpozorním a prohlédnu si ho.
"A když řeknu že ano, co uděláš?" odpovím trochu opatrně a zůstanu stát na místě.

Dívka protestovala a z hrdla se jí vydralo ne zrovna moc lidské vrčení. Nadzvednu obočí a stále klidně stojím na svém místě. Nechtělo se mi moc odcházet z mého místečka ve stínu, ale to nemusí vědět... Ani jedna z nich nevypadala mou přítomností nadšeně, Mir vypadala nejistá a ta druhá... Jako by jí něco právě došlo a to mi také potvrdila svými slovy.
"Oh, takže ti nejspíš došlo, kdo mě poslal," zazubím se vesele a svou pozornost opět přesunu na Mir.
"Klid, kdybych něco chtěl udělat, už to udělám," řeknu směrem k mé černovlasé přítelkyni, nebo jak ji nazvat. Moment, nemá nějaké světlejší vlasy? Nate! Soustřeď se, máš práci! Nemůžeš si ji tady prohlížet, musíš dávat pozor na tu druhou.
"Nechci si kazit pověst, ale mohl bych udělat výjimku... Záleží na tom, co mi nabídneš, Mir," řeknu hravě a vypláznu na ni jazyk. Byl jsem opravdu zvědavý, co udělá a jak daleko bude ochotná zajít...

Jak jsem je poslouchala, ukazoval se ten Nat jako vypočítavej hajzlík. Zoe po mě ale chtěl, abych mu neubližovala a po něm zase chtěla, aby neubližoval mě. "Klid, tenhle mi neublíží." Zamručím dost sebevědomě. Určitě mu mistr zdůraznil, že mě chce živou a ve stavu, kdy pro něj budu užitečná, takže bez vážného zranění. Navíc, jsem celkem věřila svým schopnostem. Zhluboka jsem se nadechla a ještě chvíli je poslouchala, když se ten hajzlík zeptal Zoe, co mu nabídne. Moje trpělivost to už nevydržela. Mrštila jsem dýku dost rychle, aby nestihl uhnout, ale schválně jsme ji hodila tak, aby mu jen lehce škrábla ucho a zabodla se do rámu těsně vedle jeho hlavy. "Tohle je směšný! Ona ti nic nenabídne! Nemusí!" Řekla jsme varovně a pak se podívala na Zoe. "To je dobrý, postarám se o sebe. Vážně." Ujistila jsem ji šeptem. Rozhodně se mi nelíbila ta představa, že mu snad ona měla být dlužná za to, že on nechá být mě. To bylo přeci absurdní!

Mirys vypadala sebevědomě s tím, že jí Nate neublíží, nebyla jsem si tím tak jistá. Moc dobře jsem věděla co on i stvůra v něm dokáže udělat a v tu chvíli ho nezajímalo nic jiného, než krev. Kromě toho bylo v místnosti sluneční světlo, Nate se vystavoval vysokému riziku popálení, což se mi vůbec nelíbilo. Pitomec! Co si vůbec myslel? Kdyby chtěl něco udělat, dávno to udělá. To byla pravda, mohla jsem být ráda za to že nic nedělá. Zamyšleně si prohlédnu Mirys a poté i Nathaniela, který mě obeznámí s tím že by mohl udělat vyjímku, akorát chtěl abych mu něco nabídla. Vyplázl na mě jazyk a jeho tón byl hravý, jako vždy. V tom se ale moje kamarádka neudržela a vrhla po něm dýku, která se zarazila do parapetu de dveří.
"Proč mi sakra nikdo nevěří? Nepostaráš, Nate je schopnější než vypadá," zavrčím a probodnu dívku nemilým pohledem, poté si ale ohlédnu Nateho, nevěděla jsem co mezi sebou mají ale nelíbilo se mi to.
"Nevím co mezi sebou máte, ale přede mnou toho nechte," zavrčím na oba dva a stoupnu si do středu přímo mezi ně. Nechtěla jsem aby si Nate ublížil a už vůbec jsem nechtěla aby Mirys udělala nějakou hloupost. Nate neměl moc dobrou trpělivost a když se naštval, nebylo to dobrý.

Dívka proti mě hodí dýku, viděl jsem, že míří bokem a buď neumí házet, což podle popisu nebylo pravděpodobné, nebo mě jen chtěla vystrašit. Sotva postřehnutelně nakloním hlavu na stranu a dýka mi neškodně prosviští kolem ucha. Bylo to těsné, ale můj odhad byl nakonec správný. Dýka se zarazí do trámu, otočím se a vytáhnu ji.
"Tento dům je moc hezký na to, aby sis házela dýku do stěn," řeknu pobaveně a začnu si s krátkou zbraní pohazovat ve vzduchu. Stále jsem však ty dvě nespouštěl z očí. Miriam vypadala, že toho má dost a snažila se situaci uklidnit. Byla chycena mezi dvěma "nepřátelskými tábory." Ušklíbnu se a nakonec zbraň položím na stůl.
"Já proti ní nic nemám, ani neznám její jméno... Víš jak fungují moje zakázky, ne? Buď někoho zabít, unést, přinést, infiltrace... Někdo si objednal tuto dívku, živou, ale jelikož se znáte..." řeknu a můj hravý tón se ke konci vytratí. Netušil jsem co teď, ale už jsem s velkou pravděpodobností věděl, že té dívce neublížím. Miriam na mě měla nějaký zatraceně špatný vliv. Povzdechnu si a zavrtím hlavou, taková situace mi vážně chyběla... Proto bylo nejlepší, když vám na nikom nezáleží, to platí dvojnásob s mojí prací...
"Kazíš mi pověst, Mir," zamumlám.

Zoe to štvalo a asi se naštvala hodně, když jsem po něm mrskla dýku. Zvednu ruce v obraném gestu k Zoe. "Fajn..." Dodala jsem a zase koukla na Nata. Zjevně mu Zoe věřila a já bych měla věřit jí. Otočím se tedy zády, po tom, co odloží mou dýku na stůl. Zmíní, že mu Zoe kazí pověst. Jen se ušklíbnu. Nalila jsem mu taky džus, přeci jen jsem ho udělala hodně. "Takže...možná bychom si mohli vyjasnit co bude teď." Navrhla jsem a postavila sklenici na stůl, na opačný konec, než kde byl Nat. "Dáš si?" Zeptala jsem se, ale pořád ho probodávala zlostným pohledem. Zajímalo mě, proč se držel tak daleko. Pak jsem se ale otočila k Zoe. "Asi bych ti měla vysvětlit, co se děje..." Zamumlala jsme a zhluboka se nadechla. "Víš..jeho si najal můj 'mistr'. Člověk, který mě osm let vychovával a cvičil, abych byla nejlepší z nejlepších nájemných vrahů. Taky je zodpovědný za to, jak teď vypadají má záda." Vysvětlila jsme Zoe v rychlosti. "Investoval do mě hodně peněz, bezpochyby je chce zpět." Dodala jsem pak a dopila džus ve své sklence.

Připadala jsem si chvíli jako nějaký nestranný voják na válečném poli, který měl sjednat mír na obou stranách. Proč musel mít tak debilní práci? S povzdechem zakroutím hlavou. Nechtěla jsem mu kazit práci, ale rozhodně mu nedovolím aby ublížil mé kamarádce a Mirys? Zvedla ruce v obraném gestu a se slovem fajn se rozešla k džusu a nalila ho do další skleničky, kterou postavila na stůl. Navrhla abychom si vyjasnili co bude teď. To byla dobrá otázka, i já s ní souhlasila a proto opatrně přikývnu. Také poznamenala že by mi měla vysvětlit o co se jedná a Nate nepronesl nic jiného, než že mu kazím pověst. Dobře, nic proti ní neměl, jenom chtěl splnit svou práci, to jsem chápala, ale tentokrát má smůlu. S povzdechem se zaposlouchám do vysvětlování a vůbec se mi nelíbí co jsem se doslechla.
"Tak to ani náhodou k němu nepůjdeš, jenom přes mojí mrtvolu," řeknu vážně a přísně. Zároveň mě to však donutí přemýšlet. Nathaniel věděl kam má Mirys donést, ale to jsem dopustit nehodlala. Kdyby ale přišel s prázdnou, zkazil by si svou pověst a to jsme taky nechtěla. Na chvíli jsem zahloubala ve svých myšlenkách, ale dávala jsem pozor i na situaci okolo mě, kdyby jeden z nich chtěl udělat nějakou pitomost.
"Peníze," zamyslím se a dojdu ke stolu, kde jsem měla svůj džus. Napiji se z něj a opět jej opatrně položím na stůl.
"Nemůžeš se vrátit s prázdnou a s Mirys tě odejít nenechám. Co když mu doneseš něco co by dokázal prodat za opravdu velkou cenu? Nezkazil by sis potom svou pověst a myslím, že by ti ještě ruce zulíbal," vydechnu rozhodně a zadívám se z okna. Jsem succuba - démonka, které neodolá žádný muž a mé prokletí se zaryje do paměti každému z nich.
"Nabízím sebe," dodám a poté se zadívám na okno, skrze které do místnosti propadalo pár paprsků slunce. Succub nebylo mnoho a pokud ano, nacházely se spíše v podsvětí. V lidském světě byla opravdu malá pravděpodobnost že na nějakou narazíte a pokud ano, pravděpodobně by jste nepřežili noc.

Vypadalo to, že se situace trochu uklidnila. Dívka se ke mně otočí zády a nalije džus do sklenice s tím, jestli si také dám. Ušklíbnu se a zavrtím hlavou.
"Ne děkuji, dal bych si, ale něco jiného..." řeknu a mlsně se olíznu. Měl jsem co dělat, aby se mé oči nezměnily do ruda, ale nakonec jsem se ovládl - neměl jsem hlad a tak to bylo relativně snadné. No snadné na obvyklé poměry... Už teď jsem věděl, že tu dívku nebudu moct odvést, Miriam protestovala a věděl jsem, že bych ji vážně musel zabít a to bylo něco, co bych v životě neudělal. Zvednu ruce do vzduchu v obranném gestu, jako před malou chvílí hnědovlasá dívka a nahodím nevinný výraz.
"Fajn," řeknu se smíchem a ruce si založím na prsou. Tomu chlápkovi šlo o ni a jak řekla Miriam... Nemohl jsem se vrátit s prázdnou, ale ani s ní... Když ale dokončí větu, dostanu špatný pocit a přešlápnu na místě. Jakmile však nabídne sebe, hlasitě zavrčím a prudce vykročím dopředu. Brzy se však zarazím a zůstanu stát na okraji stínu.
"Tak na to zapomeň... Raději poprvé nedokončím práci, nebo se jí i vzdám, ale tebe neohrozím," zavrčím na ni a mé oči dostanou krvavě rudou barvu, která ještě více vynikala na černém bělmu. Po chvíli se uklidním a couvnu zpátky, abych byl více ve stínu a nehrozilo mi spálení.