Fen'lin a Mirys

Usměji se, když na mě vytřeští oči a uzná, že oproti mně je vskutku mladá.
"Jsem démon, pamatuješ? Nestárneme," odpovím jí, i když netuším, jestli se na to vůbec ptala, když řekla "Jak?"
"Můžeme tedy ještě něco podniknout, nebo hned začít, pokud chceš," navrhnu. Také jsem nebyl ještě unavený a neměl jsem co dělat. Do práce nemusím a ani nemám nic v plánu.

"Jo to..to bychom asi mohli." Pousmála jsem se a rozhlédla se. "Takže les?" Usmála jsem se.

Přikývnu a změním směr směrem k lesu. Bylo už celkem pozdě večer, ale to nám spíše hrálo do karet, alespoň nás nikdo nebude rušit. Dojdeme až k lesu, ale pro jistotu se vydám ještě trochu dál.
"Kde ses vůbec naučila chodit tak potichu?" zeptám se jí. Už jsem si začínal zvykat, že je jako duch, ale musela to trénovat a mě celkem zajímalo proč. Zastavím se na menší lesní mýtince a otočím se na Mirys.
"Tady to bude stačit, připravená?" zeptám se.

Jdu potichu, jako vždy, za Fen'linem a rozlížím se. "Co vlkodlaci?" Zeptala jsem se, když jsme procházeli lesem. Pak se zeptal na to, kde jsem se naučila chodit tak potichu. "Já...měla drsný výcvik. A to..hodně drsný." Špitla jsem a nevědomky si přitom sáhla na kříž. Kde mi začínaly nebo končily jizvy, které se dál táhly přes moje záda.

"Vlkodlaci? Co s těmi potvorami? Je pravděpodobnost, že na ně v lese narazíme, ale velmi malá. No, nejnebezpečnější jsou ti, kteří se neumí ovládat a... Moment, není dneska úplněk?" zeptám se. Kdyby ano, riziko, že potkáme přerostlou vlčí potvoru je celkem vysoké, ale... Měli bychom si s nimi poradit. Pokud to tedy nebude velká smečka, to by byl větší problém. Neunikne mi, jak si sáhla na záda při zmínce o jejím tréninku a zamračím se.
"Nemusíš o tom mluvit, pokud nechceš. Ale pokud tě něco trápí, jsem ochotný naslouchat," řeknu potichu a sleduji ji.

"Ne, ale zítra je úplněk." Zamumlám a stáhnu ruku zpět. "No...věř mi že byl hrozně tvrdý a...náročný. Dokud nebylo vše dokonalé, dostávala jsem tresty." Zsmumlala jsem jen a pak už zavrtěla hlavou. "Možná..jindy. Děkuju. Ale teď bychom asi měli nějak začít." Pousmála jsem se.

Něco málo mi řekne, ale nakonec to odloží na jindy. Přikývnu, chtěl jsem se dát do tréninku co nejdříve, aby přišla na jiné myšlenky. Pokud to tedy půjde, jedním tréninkem si prošla a jak jsem tak slyšel, nebyl nejpříjemnější, já ji ale trestat nehodlal. Posadím se na zem a naznačím jí, aby se také posadila.
"Už jsi přišla na to, jak se přeměnit zpátky, teď jde jen o to, aby jsi to zdokonalila a dokázala se ovládat. Jediný způsob jak to natrénovat je vyzkoušet to. Takže jako předtím zavři oči a tentokrát si představ, jak se měníš na pantera," řeknu jí a poté se na chvíli odmlčím.
"Musíš si zachovat chladnou hlavu, tentokrát nejsi v nebezpečí. Musíš mít vše pod kontrolou. Neboj se, pokud ji ztratíš, poradím si a počkám, až se zase změníš, nehodlám tě v tom nechat samotnou," dodám.

Posadila jsem se a vyslechla si ho. Bylo ti něco na co jsem nebyla ani v nejmenším zvyklá. Nechala jsem ho mluvit a jen přikyvovala. Ale docela jsem se bála, že to tentokrát neskončí jen u škrábance na jeho boku. I tak jsem zavřela oči a představovala si pantera, sebe jako pantera. Trvalo to pár minut a nic se nestalo. Kdybych byla teď u svého starého "mistra" už bych dostala trest a to dost hnusný. Soustředila jsem se ještě víc. Po pár dalších okamžicích jsem se začala postupně měnit až jsem byla v těle pantera. Ale bylo to...divný. Tentokrát se mě nesnažil ovládnout. Skoro jako by tam ani nebyl. Zmateně jsem se dívala na Fen'lina, když v tom jako by mě napadla ze zadu ta šelma a zase si vydobyla kontrolu nad tělem. Vycenila jsem na Fen'lina zuby a tiše zavrčela. Byl tak blízko že šelma ani nečekala a už se po něm vrhla a zabořila mu ostré zuby do ramene.

Seděla přede mnou a viděl jsem, že se opravdu soustředí. Snažila se přeměnit, ale očividně jí to moc nešlo. Pár minut se nic nedělo, ale nechtěl jsem ji rušit a tak jsem jen trpělivě čekal. Po pár minutách jsem měl možnost zblízka sledovat, jak se mění v černého pantera. Otevře oči a zmateně se na mě podívá, takže se dokonce ovládala! Usměji se a chci ji pochválit, když se šelma proti mně vrhne a dřív než jakkoliv stačím zareagovat, zakousne se mi do ramena. Tiše zasyčím a prokleji svoji neopatrnost. Myslel jsem, že se ovládá a tak jsem polevil v ostražitosti. Měl jsem si sednout dál. Náraz mě shodí na záda a okamžitě pantera chytím za tlamu a pokusím se mu rozevřít čelisti, aby mu nevytrhl kus masa. Proměním se do své démonické podoby a má síla okamžitě vzroste, odkopu pantera od sebe a vyhoupnu se na nohy. Z hrdla se mi vydere zavrčení, které ani zdaleka neznělo lidsky. Švihnu ocasem a vyčkávám, až se na mě ta šelma znovu vrhne, pokud ji omráčím, měla by se změnit zpátky do lidské podoby.

Odletím jako bych byla jen peříčko ale ne moc daleko. Zaryju drápy do země a okanžitě znovu vystartuju na -
teď už démona - přede mnou. I ta šelma vemě byla ostražitá a využívala mého výcviku i když s neslyšností si hlavu nedělala. Zavrčela daleko výhružněji než démon přede mnou a skočila po něm znovu s připravenými zuby i drápy.

Bedlivě jsem sledoval šelmu před sebou stejně jako ona mě. Rozběhne se ke mně, ale zůstanu stát na místě. Sledoval jsem každý její pohyb, vyskočí do vzduchu s připravenými drápy a tesáky. V posledním momentě vymrštím rukou a zasáhnu šelmu z boku do hlavy, její drápy se mi zaryjí do těla, ale povolí, jakmile s Mirys praštím o zem. Mělo by to stačit na to, abych ji omráčil. A také že ano, panter zůstane ležet na zemi a pomaličku se zase začne měnit v dívku. Doufal jsem, že jsem jí moc neublížil. Povzdechnu si a podívám se na nový škrábanec, který jsem měl na druhém boku a zavrtím hlavou. Bezva. Přeměním se zpátky na člověka a sednu si vedle Mirys, opatrně ji nadzvednu a položím si její hlavu do klína, aby to měla alespoň o trochu pohodlnější. Teď už jen zbývalo počkat.

Šlo to dost rychle a najednou ztratil kontrolu i panter nad mým tělem. Trochu mě to uklidnilo a tak jsem bezbědomí i přivítala jako záchranu. Nehýbala jsem se ani deset minut po proměně zpět do lidské podoby, ale pak jsem se už začala probouzet. Bolí mě pravá strana hlavy od úderu, který mi zasadil Fen'lin i levá od dopadu na zem. Něco nesrozumitelně zamumlám a pak zamžourám očima. Párkrát zamrkám a překvapeně se dívám na Fen'lina. "C..co se stalo?" Zamumlám ochraptěle a snažim se vzpomenout si, ale nešlo to.

Seděl jsem na zemi okolo deseti minut a pozoroval své okolí. Byla čím dál více tma, ale to nám vůbec nemuselo vadit. zaslechnu nějaké nesrozumitelné mumlání a tak se podívám na Mirys, která přicházela k sobě.
"Ztratila jsi kontrolu, musel jsem tě omráčit," odpovím a opatrně jí pomůžu posadit se. Kleknu si před ní a starostlivě se na ni podívám.
"Doufám, že jsem to nepřehnal, jak ti je?" netušil jsem, kolik síly můžu dát do úderu a bál jsem se, že jsem to přehnal. Nechtěl jsem, aby z toho měla otřes mozku.

"Aha..promiň." Zamumlala jsem a chytila se za hlavu. Dost mě bolela, ale znala jsem i horší bolest. "Jsem v pohodě neboj." Lehce jsem se pousmála, abych ho uklidnila. "Ale pálí mě lopatka..." dodám po chvili, kdy si to uvědomím. Natáhla jsem ruku, abych se místa dostkla, ale to mi nic moc neřekne. Kdybych si viděla na záda, viděla bych jak mi pulsuje znamení na lopatce a vypadá jako čerstvá jizva. Jenže já si na záda neviděla a stejně jsem znamení měla schované pod tričkem. "Mám...mám to zkusit znovu?" Zeptala jsem se bez dlouhého přemýšlení a rozhlédla se při tom radši po okolí.

"Neomlouvej se, nic se nestalo," odpovím a lehce se pousměji. Byl jsem rád, že je v pořádku, nebo to alespoň tvrdí, když ale řekne, že ji pálí lopatka, zamračím se.
"Mám se ti na to podívat?" nabídnu ochotně a dále ji sleduji. Chtěla to nejspíš zkusit znovu. Vyhoupnu se na nohy a o trochu ustoupím.
"Můžeme to zkusit znovu, ale první mi řekni, co si naposledy vybavuješ, než jsi ztratila kontrolu. Pokud se nepoučíš z chyb, znovu ztratíš kontrolu a nikam se neposuneme," byl jsem rád, že chce pokračovat, nevypadalo to, že by se chtěla vzdát. Na zkoušku zahýbu zraněným ramenem a zašklebím se, když mi bolest projede celou rukou. Poté si ale rány přestanu všímat, však ono se to zahojí.

"Ano prosím, koukni se...ale...neptej se na to ostatní." Zašeptala jsem a vyhrnula si tričko na zádech, která byla celá pokrytá jizvami. Jen místo okolo znameénka na lotce, které teď pulsovalo, bylo bez jizev. I když to znaménko samo o sobě teď vypadalo jako jizva. "Já nevím...bylo to, jako by tam ten panter nebyl. A pak se objevil z ničeho nic ze zadu..." Snažím se popsat, co se mi dělo v hlavě a pak si všimnu čerstvé rány na jeho rameni. Sjedu ho pohledem a odhalím další škrábance na druhém boku. "Hmm..takže jsem ti nic neudělala, ale vlastně jsem ti způsobila další zranění.

Nakonec souhlasí, ale poprosí mě, abych se na nic neptal. Kleknu si za její záda a překvapí mě množství jizev, které na nich měla. Nijak to nekomentuji, místo toho se zaměřím na lopatku, na které měla.. Znak, který vypadal jako jizva a zdálo se mi, že pulzuje?
"To znamení... Je to to stejné, které bylo v knížce, to proto tě tolik zajímalo?" zeptám se potichu a nespouštím z ní oči.
"Vypadá čerstvě a zdá se mi... Jako by pulzovalo. Bohužel nevím, co je to zač, ale.. Cítím z něj magii, jen ji nedokáži zařadit," dodám po chvilce a natáhnu ruku, chtěl jsem se toho znamení dotknout, ale nakonec to neudělám a jen jí zlehka přejedu po jedné z viditelnějších jizev.
"Budeme muset zapracovat na tvé sebekontrole, ze začátku ses ovládala, ale poté se to velmi rychle změnilo. Pokud to je tak, jak říkáš, tentokrát se musíš připravit na to, že se to stane znovu a tentokrát bojovat o nadvládu. A o mě se neboj, jsem v pořádku, zažil jsem horší," odpovím a pokusím se o povzbudivý tón. Věřil jsem, že to zvládne.

Jen jsem bezeslov přikývla, když se ptal jestli mě právě proto to znamení tolik zaujalo. Dál jen mlčím a naslouchám. Přijde mi až nebezpečné, jak na mě jeho hlas působí. Je to jako by mi po těle stékala chladná uklidňující voda. Přikývla jsem i na to co řekl po tom a zacjhvěla si při jeho doteku na jedné z mých jizev. Stáhla jsem si zase rychle tričko. "To na lopatce ale není jizva." Zamumlala jsem ještě, spíš mižná pro sebe. "Dobře...jdeme na to." Zhluboka jsem se nadechla a zase se soustředila na šelmu. Tentokrát ale na tu šelmu co mě před tím ovládala, na tu uvnitř mě.

Stáhne si tričko a zakryje všechny své jizvy. Pořád jsem přemýšlel nad tím, co by to znaménko mohlo být, ale nic takového jsem nikdy předtím neviděl.
"Vypadalo to jako čerstvá jizva," zamumlám, když mi řekne, že to jizva není. Bylo to čím dál tím divnější. Začne se znovu soustředit na přeměnu, tentokrát jsem byl však opatrnější, postavím se kus od ní a ostražitě ji sleduji. Byl jsem zvědavý, jestli to tentokrát zvládne, ale i tak si budu muset dávat pozor. Šelma by nad ní kdykoliv mohla získat kontrolu a tentokrát bych mohl zaplatit životem.

Tentokrát jsem se proměnila dříve než za deset minut, ale stále mi samotná proměna trvala dost dlouho. Rozhlédla jsem se v těle pantera kolem sebe a zůstávala ležet. Čekala jsem, kdy se objeví nějaký náznak, že by se kontroly chopil panter. Byla jsem na to připravená...tedy připravená asi ne, ale čekala jsem to. Proto mě to tolik nepřekvapilo, ale pořád jsem nevěděla jak si ji získat zpět. Panter se postavil a zase táhle zavrčel. Snažila jsem se vydobít si kontrolu zpět, ale nešlo to. Ne hned, ale než po Fen'linovi znovu skočit, tak jsem už kontrolu měla alespoň trochu v rukách. Zapotácela jsem se a radši jsem běžela pryč, abych mu znovu neublížila.Pryč, dál do lesa.

Bedlivě jsem ji pozoroval a hledal jakékoliv náznaky toho, že by ztratila kontrolu, abych mohl včas zareagovat. Budu muset ale vymyslet něco jiného než omráčení, nechtěl jsem jí ublížit, nebo způsobit otřes mozku. I když ten možná už měla... Panter začne vrčet, ale nijak nezaútočí, zůstanu zcela klidně stát na místě, co mě ale překvapí je, že se rozběhne pryč.
"Mirys!" zavolám a rozběhnu se za ní. Co to vyvádí? Nebo je to ten panter? Kočkovitá šelma byla mnohem rychlejší než já a nedovedl jsem udržet krok. Zároveň jsem ji nechtěl nechat samotnou. Bůh-ví co se v tom lese skrývá.
"No tak, počkej!" zavolám znovu, tentokrát hlasitěji.

Zavřela jsem oči a doufala že narazím do stromu. Ano už jsem byla dost zoufalá. Bylo to jako kdybych se prala v hlavě s panterem. Ne, nenarazila jsem, ale zvrkla si kotník a začala se kutálet až mě zastavil strom, do kterého jsem narazila zády. Ale zůstala jsem při vědomí a nevím proč, ale bylo to jako by se panter vytratil. Alespoň něco.

Mirys se mi už před chvílí ztratila z dohledu, ale nevzdával jsem to a běžel stále rovně, občas na hlíně zahlédnu otisk tlapy a tak alespoň vím, že jdu zhruba správným směrem. Zastavím se, jakmile uvidím černého pantera, který se zády opíral o strom a podle smeteného listí to vypadalo, že se předtím kutálel.
"Mirys? Jsi v pořádku?" zeptám se a ostražitě ji sleduji. Netušil jsem, kdo přebral kontrolu a tak jsem se nechtěl moc přibližovat, abych v případě útoku stačil zareagovat.

Já jen bezbranně ležela na boku a pak jsem se koukla na Fen'lina který dorazil o pár chvilek později. Položila jsem hlavu na zem a pokusila se proměnit zpět. Jen jsem si řekla, že to prostě půjde a celkem to pomohlo. Docela plynule jsem se proměnila do lidské podoby. "Zvrtla jsem si koutník" zamumlala jsem, ale zůstala ležet nehybně.

Vyčkával jsem, co se bude dít a oddechnu si, jakmile se promění zpátky na člověka. Zamumlá, že si zvrtla kotník. Povzdechnu si a zavrtím hlavou.
"Nemusela jsi utéct," zamumlám a pomalu se k ní rozejdu. Opatrně ji zvednu do náruče, moje rameno sice zaprotestuje, ale jakmile se narovnám, přestane bolet.
"Fajn, odnesu tě domů, pak ti na to dáme led," řeknu s mírným úsměvem a vydám se zpátky do města. Byla pro mě opravdu lehká a neměl bych mít sebemenší problém ji nést i dlouhou dobu.