Fen'lin a Mirys

Jako vždy jsem neslyšel její kroky a ani jsem nečekal, že už bude vzhůru, proto mě překvapí, když do sebe narazíme pod schody.
"Dobré ráno, co kotník?" zeptám se jí starostlivě a ustoupím stranou, aby mohla projít. Chodila už lépe a nevypadalo to, že by potřebovala pomoc.
"Ano, rád," usměji se. Snídaně by se opravdu hodila a jelikož jsem včera vynechal večeři, měl jsem celkem hlad.
"Jen... Si skočím pro tričko," řeknu po chvíli rozpačitě, otočím se na patě a rychlými kroky se vydám do koupelny, kde jsem ho včera nechal sušit. Natáhnu ho na sebe a poté zamířím do kuchyně.

"Dobře." Pousmala jsem se a šla radši do kuchyně. Udělala jsem nám topinky ve vajíčku a odnesla je ke stolu. Pak jsem ještě došla pro džus a čaj. Sedla jsem si ke stolu a rovnou začala jíst. Pousmala jsem se na Fen'lina a přisunula mu talíř s topinkama. "Jestli teda si dáš..klidně si najdi něco jiného.." Pousmála jsem se a jedla.

Vrátím se do kuchyně, Mirys už snídala a vonělo to opravdu skvěle. Posadím se za stůl a zadívám se na topinky a džus.
"Určitě si dám, vypadá to skvěle," odpovím a s chutí se pustím do jídla. Jídlo bylo vskutku výborné a rychle jsem spořádal svoji porci. Napiji se džusu a poté se pohodlně opřu a zadívám na Mirys.
"Bylo to výborné, děkuji," řeknu a na chvíli se odmlčím.
"Chceš dneska něco podniknout? Mám volno a nemám co dělat..." řeknu. A taky jsem ji nechtěl nechávat samotnou. Možná jsem to přeháněl, ale stále byla zraněná a poté co mi včera řekla... No, myslím, že se dneska zdržím, pokud mě ovšem nevyhodí.

"Děkuju." Usmála jsem se a jedla taky svou o něco menší porci. Dojedla jsem skoro stejně jako Fen'lin. Pousmála jsem se a vzala talířky. "Chceš udělat ještě?" Zeptala jsem se a zatím se napila čaje. Pak jsem talířky odnesla a stále čekala na odpověď. Pak mi ale řekne, že má volno, jestli nechci něco podniknout. Něco ve mě si oddychlo, že chce zůstat. Bylo mi s ním dobře, hodně dobře. "No...asi bych měla zase trénovat." Zamumlala jsem zamyšleně. Normálně touhle dobou trénuji ve své tajné cvičební místnůstce, ale dneska to určitě budu moct odložit, když půjdu trénovat proměnu.

Zavrtím hlavou, z mojí porce jsem se najedl dostatečně a nepotřeboval jsem další. Sledoval jsem její chůzi, když odnášela talíře, pořád chodila neslyšně, ale na zraněnou nohu našlapovala opatrně. Naštěstí mě nechtěla vykopnout, místo toho řekne, že by měla trénovat. Zamračím se a chvíli ji sleduji.
"Zase ti pomůžu, ale slib mi, že budeš opatrná," řeknu potichu a dále ji pozoruji. Bude dobré pokračovat v tréninku proměny a napadne mě ještě něco.
"A taky se můžeš zkusit proměnit na něco jiného než na pantera, měla by jsi mít tři přeměny," navrhnu a poté se ušklíbnu.
"A možná ty další budou trochu mírumilovnější."

Zasmála jsem se, když se zmínil o mírumilovnějších přeměnách. "No...velké naděje si radši nedělej, ať nejsi zklamaný." Usmála jsem se a rychle umyla nádobí. Pak jsme se vrátila ke stolu a ještě dopila čaj. "Budu opatrná...ale chci se vyhnout tomu riziku, že bych ti zase ublížila. Včera jsem ti to ani neošetřila. Mám tu hojivou mast, mám ji donést?" Zeptala jsem se hned.

Nabídne mi, že mi ošetří rány, očividně se vážně cítila provinile, že mi ublížila.
"Byla to moje chyba, přestal jsem dávat pozor a nic mi nosit nemusíš," pousměji se, postavím se a vyhrnu si tričko. Ukážu jí rány, které se již celkem zatáhly a vypadaly několik dní, možná i týden staré a to se mi staly včera.
"Výhoda démonů - rychlejší léčení," pousměji se a zadívám se na proděravělé tričko.
"Bohužel na oblečení to neplatí. Neboj se, tentokrát si dám pozor a budu v pořádku. Spíš já bych měl vymyslet lepší řešení, jak tě uklidnit. Bojím se, že ti ublížím, když tě omráčím..." povzdechnu si. Nic jiného mě ale zatím nenapadlo.
"Věřím, že dneska to již zvládneš," dodám po chvilce přemýšlení.

Prohlédla jsem si jeho rány, které jsem mu udělala teprve včera, ale vypadaly i několik dní staré. Překvapeně jsem se na ně dívala a pak i natáhla jednu ruku a zlehka se jich dotkla, abych se ujistila, že se mi to jen nezdá. "To je úžasný." Usmála jsem se a pak si to uvědomila a ruku zase rychle stáhla. "Nic jiného mě nenapadá, krom omráčení. Když budeš muset tak to prostě udělej." Pousmála jsem se. "Já budu v pořádku." Dodala jsem a pak šla ke dveřím. "No..snad máš pravdu a opravdu mi to půjde dnes lépe." Dodala jsem. Venku bylo krásně a tak jsem si řekla, že nepotřebuji ani boty a budu chodit po trávě. "Tak jdeme?" Pousmála jsem se nevinně.

Zlehka se dotkne rány a poté rychle ucukne, ušklíbnu se nad jejím počínáním a dále ji poslouchám. Pevně jsem věřil, že jí to půjde lépe a kdyby ne, nějak si poradím.
"Hlavně mi zase neutíkej, věř mi, poradím si," řeknu a vydám se za ní ke dveřím. Venku svítilo sluníčko a bylo vskutku nádherně. Ani nebudu potřebovat mikinu. Vyjdu ven a protáhnu si záda.
"Jsme celkem daleko od města, myslím, že bude stačit když půjdeme za tvůj dům a nikdo by nás neměl rušit," řeknu jí a počkám na ni. Šel jsem blízko, kdyby ji zabolel kotník, abych jí mohl podepřít, nebo ji zachytit, kdyby padala. Ano, jsem přehnaně ochranářský, vím to, bylo mi to řečeno snad stokrát a ne. Nehodlám to měnit.

"Asi ano...ale půjdeme kousek dál, přeci jen se mi nechce platit oprava domu." Pousmála jsem se nevinně a došla Fen'lina. Samozřejmě jsem nezapomněla zamknout. "N..no tak dobře, nebudu utíkat." Slíbila jsem i když neochotně, protože jsem se hrozně bála, že mu zase ublížím. "Nebudu utíkat když uděláš všechno proto, abys mě nenechal ti ublížit. I kdyby to znamenalo, že ty ublížíš mě, platí?" Zeptala jsem se nesmlouvavě. Spíš jsem to tak oznamovala. Šla jsem s ním kousek dál od domu. Tráva byla ještě orosená a příjemně chladila a tak jsem ani nepotřebovala podepírat. Sedla jsem si asi sto metrů od mého domu a koukla na Fen'lina.

Něco takového se mi zrovna slibovat nechtělo, nakonec ale neochotně přikývnu. Šli jsme o kus dál, kdyby se něco vymklo kontrole, aby to neodnesl nádherný dům a s tímto rozhodnutím jsem zcela souhlasil. Mirys si sedne na trávu a já se postavím asi dva metry před ní. Chvíli ji pozoruji, než se zhluboka nadechnu a přikývnu.
"Můžeme začít. První proměna na pantera, nebo chceš teda zkusit jinou?" zeptám se zvědavě. Upřímně jsem byl zvědavý, co budou její další přeměny a celkem jsem se na dnešní trénink těšil. Jen jsem doufal, že jí nebudu muset ublížit.

"Začala bych s panterem. Nevím v co jiného bych se mohla proměnit, tak...pro začátek." Pousmála jsem se nevinně a zavřela oči. "Hlavně si dávej pozor." Zašeptala jsem a začala se soustředit na pantera ve svém nitru. Opatrně jsem ho začala probouzet. Dnes mi celá proměna trvala zase o něco kratší dobu než včera, ale stále to bylo takové...pomalejší. Chvíli jsem jako panter zůstala ležet a jen mávala ocasem. Vyčkávala jsem, než se ukáže pravá podstata divokého pantera. Pár minut se nic nedělo, ale po těch pár minutách se přeci jen ukázal. Zavřela jsem oči a soustředila se na boj v mé hlavě, kdy jsme si vyjasňovali, kdo tady bude velet. Neubránila jsem se ale tichému zavrčení a výhružnému vycenění zubů.

Takže začneme panterem. Přikývnu a připravím se na případný útok divoké šelmy. Začne se pomalu měnit a brzy přede mnou ležel nádherný černý panter. Nijak se nehýbala, takže jsem měl možnosti si ji pořádně prohlédnout na denním světle. Černá srst se jí nádherně leskla a vypadala majestátně a nebezpečně. Pousměji se a dále vyčkávám, dokud Mirys něco neudělá. Buď uvidím, že je to v pořádku, nebo na mě zaútočí. Po pár minutách zavře oči, zavrčí a všimnu si bílých, ostrých tesáků, které se mi včera zabodly do ramena. Dneska si dám větší pozor. Se zatajeným dechem jsem ji sledoval.
"Mirys... Zvládneš to, přeci jen jsi silná osoba a nějaký panter nad tebou nevyhraje, nebo ne?" zkusím ji trochu povzbudit a doufám, že to jen nezhorším a panter mě nebude brát jako hrozbu a ještě větší důvod k agresi.

Zaslechla jsem Fen'linův hlas. Nevím jak to, ale uklidnil mě a donutil víc se snažit. Zvedla jsem se na všechny čtyři a zabořila ostré drápy do země pode mnou. Pak jsem otevřela oči, když jsem konečně pantera zahnala. Cítila jsem se teď psychicky úplně vyčerpaná a přitom fyzicky bych mohla kácet stromy. Otevřela jsem oči a upřela své modré oči na Fen'lina. Zatáhla jsem drápky a olízla si čumák. Pak jsem šla pomalu k němu až jsem stála těsně u něj. Stoupla jsme si na zadní a předními se mu opřela o hruď. *No..teď jsem panter...tak budu panter.* Usmála jsme se pro sebe a olízla mu tvář.

Postaví se a já se připravím na útok, hned po několika vteřinách jsem však poznal, že se Mirys ovládá. Uvolním se a sleduji velkou číču, jak ke mně pomalu kráčí a upírá na mě své nádherné modré oči. Opře se o mě tlapami a tak se trochu více zapřu, abych měl lepší stabilitu. Drsným kočičím jazykem mi olízne tvář a tak zvednu obě ruce a začnu ji drbat na hlavě.
"No vidíš, že jsi to zvládla," řeknu jí a opřu si hlavu o tu její. Byla stejně vysoká, možná vyšší než já, kdyby se pořádně narovnala.
"Šikulka," zašeptám a znovu se na ni podívám. Učila se velmi rychle a neměla v povaze něco vzdávat, s tímto přístupem to dotáhne daleko.

Usmála jsem se a za to drbání jsem se odrazila i zadníma a skočila mu na hruď, takže jsem ho povalila. V duchu jsem se musela smát, ale na venek jsem vypadalo jako neviňátko a začala mu oblizovat tvář, aby věděl, jaký to je, když mi rozcuchává vlasy. Pak jsem z něj slezla a kousek dál od něj jsem se pomalu proměnila zase do lidské podoby. To mi ovšem trvalo déle. Ale pak jsem se na něj zaculila a smála se.

Najednou na sobě ucítím mnohem větší váhu, zavrávorám a rozplácnu se na zemi. Mirys mi okamžitě začne olizovat obličej, ale nemohl jsem s tím nic moc dělat. A ani jsem moc nechtěl. Ušklíbnu se a párkrát sebou škubnu, jako bych se snažil vyprostit. Nakonec ze mě přeci jen sleze a začne se měnit zpátky. Posadím se a sleduji ji, očividně se bavila, protože sotva nabrala lidské rysy, začala se mi smát.
"Velmi vtipné," řeknu pobaveně a utřu si obličej. Poté se však rychle vymrštím proti ní, povalím ji na zem a začnu ji lechtat. Doufal jsem, že je lechtivá, přeci jen jsem jí to chtěl nějak oplatit.

Smála jsem se do té doby, než se proti mě vrhl Fen'lin. "Hééj...co to děláš? tohleto není fér!" Smála jsme se zase když mě lechtal. Ano, byla to moje slabost. "Nech toho! No tak..." smála jsem se a snažila se mu chvíli vyprostit, jako by to dělaly normální holky, ale pak jsem nás převalila, aby byl on pode mnou a silně jsem mu chytila ruce a přišpendlila je k zemi nad jeho hlavou. "To se nedělá." Culila jsem se a dívala se na něj.

Bingo! Byla lechtivá a to dost. Ušklíbnu se a i přes její prosby, abych přestal pokračují, jenže poté najednou skončím na zádech s rukama přišpendlenýma nad hlavou.
"Démoni nehrají fér," řeknu a vypláznu na ni jazyk. Začínal jsem se chovat trochu dětinsky, ale co... Zapřu se nohou o zem a využiji toho, že mám větší sílu než ona, abych ji ze sebe shodil a posadím se na trávě. Zase mi to jednou připomnělo naše bezstarostné rodinné chvilky s mojí sestrou a smutně jsme se pousmál. Chyběla mi a stále jsem ji hledal, zároveň jsem však byl rád, že poznám i nové lidi. Zajímavé osoby, jako je Mirys. Natáhnu se k ní s tím, že jí rozcuchám vlasy, nakonec si to však rozmyslím a jen jí upravím několik neposedných pramínků.
"Chceš pokračovat?" zeptám se nakonec.

Smála jsem se i když mě shodil a pak si sedla. Už jsem čekala, že mi rozcuchá vlasy, když v tom si to nejspíš i on rozmyslel a jen mi upravil pár neposedných pramínků. Pousmála jsem se, ale viděla v jeho očích smutek. "Chybí ti hodně že?" Zeptala jsem se a skousla si ret. Vypadalo to, že mě bere jako náhradu za jeho sestru, než ji najde nebo tak něco. Vůbec mi to nevadilo. Bylo více než příjemné s ním trávit čas. Po té se ale zeptal, jestli budeme pokračovat. "Zkusila bych se proměnit na něco jiného...ale nevím jak. Když se chci změnit na pantera tak si ho představuju...ale když nevím co si mám představit?" Zeptala jsem se smutněji. Vážně jsem teď nevěděla jak na to.

"Ano, chybí mi," odpovím s povzdechem a zadívám se na ni. Záleželo mi na ní jako na mladší sestřičce, ale... Nebyla náhodou jen náhrada za Miriam? Ne... Skutečně mi na ní záleželo, zasloužila si něco lepšího a já jí chtěl pomoci. Zaslouží si být spokojená, šťastná. Věděl jsem, jaké je to být sám. A co bych tehdy dal za to, aby se někdo objevil... Nakonec mi Raven podal pomocnou ruku, ale.... Zavrtím hlavou a raději se začnu soustředit na náš trénink. No, to by mohl být problém, když nevíme, jaké má další přeměny.
"Hmmm.... Když jsem poprvé přišel do lidského světa, byl jsem ve své démonické podobě a prostě... Jsem myslel na to, abych se proměnil na něco jiného, něco co nebude přitahovat takovou pozornost... Zkus... Si prostě představit, jak se měníš, ale zároveň musíš potlačit pantera, aby ses nezměnila na něj," řeknu nakonec a neměl jsem vůbec tušení, jestli to bude fungovat. No, vyzkouší to a kdyžtak vymyslíme něco jiného.

"No...když mi pomáháš s tímhle, co kdybych ti já pomohla najít tvou sestru?" Zeptala jsem se opatrně a pousmála se mile. "No...tak za zkoušku to asi stojí. Mě rozhodně nic jiného nenapadá." Zašeptala jsem pak. "Tak...si zase dávej pozor." Zašeptala jsem a odešla kousek dál. Zase jsem si sedla a zavřela oči. Zkoušela jsem to, co mi navrhl Fen'lin. Soustředila jsem se na proměnu, ale snažila se potlačit pantera. Myslela jsem na to a stále si to v duchu opakovala. Bohužel i tak jsem se změnila jen na pantera. Když jsem na to přišla sklesle jsem svěsila hlavu.

"To... Bych byl rád, ale nemám vůbec žádnou stopu a ani netuším, jestli ještě žije, nebo jestli ji neodvlekli do podsvětí," odpovím a povzdechnu si. Bylo to horší než hledat jehlu v kupce sena. Potom jí ale sleduji, zase měla soustředěný výraz a snažila se přeměnit. Po pár minutách, ale přede mnou seděl opět panter se smutným výrazem. kleknu si k ní, zvednu jí hlavu a podrbu ji.
"To nevadí, alespoň se zlepšíš v přeměně, teď byla mnohem rychlejší, jakmile ses už začala měnit," řeknu s úsměvem a zamyslím se, co bychom mohli ještě zkusit.
"Hmm... Co je tak opakem pantera? Co kdyby sis zkusila představit nějakého býložravce, třeba něco malého, nebo opeřeného, to je jedno, prostě něco, co se od pantera liší?" navrhnu zamyšleně. Problém s magií byl ten, že je nepředvídatelná.

Dívala jsem se na něj a poslouchala ho. Měl pravdu. Z jednoho nezdařeného pokusu se svět nezhroutí. Olízla jsem mu tvář a přikývla. Zase jsem od něj odstoupila a zkusila to znovu. Představila jsem si jen peří a přemýšlela nad zvířaty s peřím, ale nic se nedělo. Zamyslela jsem se tedy nad býložravci. Ale pořád nic.

Poodstoupí a začne se znovu soustředit. Měl jsem chuť natáhnout se do zelené trávy a sledovat její nezdařené pokusy, ale poté si vzpomenu, jak to dopadlo minule, když jsem nedával pozor. Pantera už možná ovládla, ale to další zvíře by mohlo být třeba ještě horší. Ani po pár minutách se nic nedělo a mně docházely nápady.
"Poslední nápad... Občas využijeme podvědomě magii, když něco chceme udělat... Panter je rychlý a mrštný, kdyby jsi potřebovala... Dejme tomu hodně síly, možná by ses podvědomě přeměnila do nějaké vhodnější podoby," navrhnu a myslím, že tohle je to poslední, co dokáži vymyslet.
"Dáme tomu poslední pokud, pokud se nepodaří, nic se neděje, však ty na to jednou přijdeš, nejspíš zcela náhodou, ale přijdeš," řeknu a pousměji se.