Fen'lin a Dale (+Nat)

„Démoni a upíri sa moc nemusia. Ale dúfam že medzi nami nič také nebude že moje obavy sú zbytočné.“ Poviem a vidím že je unavený. Povzdychnem si a keď povie že je unavený že si pôjde ľahnúť tak prikývnem. Keď odišiel tak som sa postavil k oknu a díval som sa von oknom. Lenže moc ma to nebavilo. Nebol som unavený a preto som vyšiel von a išiel som sa prejsť a poobzerať si to tu. Už bolo dosť neskoro a tak som sa nebál že by na mňa niekto skočil. A preto som sa v pokoji prechádzal a obzeral som si to tu. Bolo to tu pekné a vedel by som si tu predstaviť žiť. Ale keďže tu nemajú dobrú krv tak budem pekne krásne hore vo svete ľudí a piť čerstvú ľuďskú krv ktorá je vynikajúca a žiadna iná krv sa jej nevyrovná. Pri spomienke na krv som si olizol ústa. Dostal som chuť ale keďže som nevedel cestu hore tak som si musel nechať prejsť chuť a tak som myslel na to prečo som sa vôbec vracal a prečo som tu.

Také jsem doufal, že se z nás nestanou nepřátelé. Neměl jsem nic proti ostatním rasám a vůbec mi nevadilo, že je upír. Můj pohled na ně se nezměnil. Spíše jsem více zastával pravidlo přežití nejsilnějšího. S povzdechem se natáhnu na postel a protáhnu si nohy, nebo spíše kopyta. Byl jsem na postel moc velký, ale když jsem se schoulil do klubíčka, bylo to dobré. Nebyl jsem nijak vybíravý ohledně místa na spaní, stačila by mi i podlaha. Brzy jsem usnul a ani jsem netušil, že Dale odešel ven z domu. Kdyby ano, nejspíš bych ho šel hledat... I v noci se po podsvětí pohybovalo dost potvor a kdyby šel zpátky do lesů, jistě by ho nějaká démonní potvora napadla.

Prechádzal som sa a všade bol pokoj tak som sa nebál. Pri tom prechádzaní som rozmýšľal. Vrátil som sa kvôli nemu lebo ho beriem ako kamaráta ale naše stretnutie som si predstavoval inak. Myslel som si že si pôjdeme sadnúť do baru a napijeme sa a budeme sa zabávať do rána a potom by som zase odišiel. Lenže teraz budem rád ak vôbec prežijem a dostanem sa hore. Ale to by nemal byť problém vždy som si vedel poradiť s démonmi. Keď bol jeden lenže ak by ich bola celá armáda tak neviem neviem či by sa mi to podarilo. A možno by to bolo aj lepšie ak by som zomrel. Aj tak nemám rodinu ani priateľov všetko mi zobral Viktor a Fen? Ten má svoju vlastnú rodinu. Pochybujem že bude chcieť ostať so mnou a ju nájde. Zrazu som začal pochybovať či je to správne čo robím.

Probudil jsem se stále schoulený na malé posteli. Prohrábnu si vlasy a vylezu z postele. Byl jsem stále ospalý a měl jsem ztuhlé všechny svaly. Protáhnu se a zívnu. Vydám se do kuchyně a mezitím se rozhlížím okolo.
"Dale?" zavolám. Nikde jsem ho neviděl, ale možná je v jiné části domu? Vezmu si nějaké jídlo a pustím se do něj, po chvíli mi ale přijde divné, že mi nikdo neodpověděl a tak se vydám Dala hledat.
"Dale, jsi tady?" zavolám znovu a zamračím se. Kde může být?

Celý večer som sa prechádzal po meste a nikoho som nestretol. Bolo to dobré aspoň som si nohol zrovnať myšlienky. Bol som tak zamyslený že som si ani nevšimol že je ráno. Aj keď tu sa to ťažko zisťuje. Ale všimol som si že démonov začalo pribúdať. A tak som usúdil že bude dobré keď sa vrátim domov. Otočil som sa a šiel som domov. Po chvíľke prídem k domu a otvorím dvere a vojddm dnu. Myslel som si že Fen spí a tak som išiel potichu ale všimnem si ho. Pozriem sa na neho. "Ty si už hore?" Opýtam sa a sadnem si na stoličku.

Prudce se otočím, když se otevřou dveře a zavrčím. Poté si však všimnu, že je to Dale a uklidním se.
"Ano, už jsem vzhůru... Nemohl jsem tě najít, už jsem si myslel, že se ti něco stalo. Jsem rád, že jsi v pořádku," řeknu a uleví se mi. Chtěl mi pomoct a já si přísahal, že ho odsud dostanu živého. Dojím svou snídani a poté se otočím na Dala.
"Kde jsi vůbec byl?" zeptám se a poté se znovu protáhnu.
"Připraven pokračovat v cestě? Brzy budeme na místě."

Počul som ako zavrčal ale nič som si s toho nerobil. Ak mu vadilo že som odišiel tak mi to mal povedať aby som nikam nechodil. "Dobre a povedal som ti že ja prežijem všetko. O mňa sa báť nemusíš." Pousmejem sa. Trochu to s tým preháňal. Nebol som malé dieťa ktorá sa o seba nevie postarať. Bol som upír a vedel som sa o seba postarať. "Celú noc som sa prechádzal a rozmýšľal som a ani som si neuvedomil že je ráno. Tu to vyzerá stále rovnako." Vzdychnem si a keď sa opýta či som pripravený pokračovať v ceste tak prikývnem. "Ano som." Poviem a pousmejem sa.

"V pořádku, jak si ti líbí podsvětí?" zeptám se a vydám se ven z domu, po cestě si ještě nezapomenu nasadit plášť a poté se rozhlédnu po ulici. Bylo tu již pár démonů, ale nevěnovali nám moc pozornosti. Vydám se klidným krokem směrem k lesu a jakmile jsme na jeho kraji, rozběhnu se. Ze začátku mé svaly trochu protestovaly, brzy jsem se ale rozehřál a nabral dobré tempo. Tohle mi trochu chybělo, ta volnost, tady jsem se nemusel skrývat, byl jsem doma. No, ale to neustálé ohrožení mi vážně nechybělo. Pousměji se a ohlédnu se na Dala, ten se snad nikdy neunaví...

"Je tu pekne. Vedel by som si tu predstaviť život ale chýbala by mi ľudská krv." Pousmejem sa a potom som ho sledoval ako si obliekol plášť a tak som spravil to isté. Obliekol som si plášť a išiel som za ním. Videl som démon ale nejako som ich neriešil a išiel som k lesu. Keď sme tam prišli tak Fen sa rozbehol. Prečo musíme behať? To nemôžeme ísť krokom? Ale čo už. A tak som sa rozbehol za ním. Musel som sa pousmiať nad tým keď som videl že mal zo začiatku problémy ale potom už bežal normálne. Ja som žiadne problémy nemal. Toto bola výhoda upíra. Rýchlosť nám nerobila problém a mali sme energie na rozdávanie. Teda ak sme pravidelne pili krv.

Zajímalo by mě, jak přesně upírům chutná krev. Pro Dala byla očividně ta lidská lahůdkou a ta naše mu moc nejela. Nejspíš se nedala ani k ničemu přirovnat a opravdu jsem si nedokázal představit, co jim na ní tolik chutná. Hádám, že se jim po proměně změnily i chuťové buňky. Ještě že byl upír, nemusel jsem se bát, že se unaví, přeci jen... Mohli jsme jít pomalu, ale trvalo by nám to několik dní, kdežto takto to bude rychlejší. Koutkem oka zahlédnu v dálce nějaký pohyb a tak zpomalím, až úplně zastavím a rozhlédnu se okolo.
"Nejsme sami," zašeptám a obezřetně se rozhlížím kolem.

Už bol ticho a bežal ďalej. A tak som bol ticho aj ja a bežal som s ním. Bol som zvedavý kam bežíme a hádam sa to čím skôr dozviem. Zrazu ale spomalil až nakoniec zastavil. Zastavil som sa aj ja a prekvapene som sa na neho pozrel. Nechápal som prečo stojíme. Až keď povedal že nie sme sami. "Čože?" Opýtam sa potichu a hneď zbystrím svoje zmysli a začnem sa obzerať okolo seba. A v tom som uvidel nepatrný pohyb. Vedel som že teraz musíme byť ticho a pripravený inak by to mohlo dopadnúť zle. Ja som bol pripravený na všetko aj na boj ak by k tomu došlo.

Sundám si plášť a odhodím ho na zem, netušil jsem co to je, ale byly tady dvě možnosti. Buď démon, nebo nějaká démonická potvora. Netušil jsem, která možnost by byla lepší. Zahlédnu velký černý stín, který se pohyboval mezi stromy několik desítek metrů od nás. Pozorně jsem to sledoval, když najednou zaslechnu hlasité vrčení a ze strany se na nás vyřítí obrovská potvora. uskočím stranou a prohlédnu si to "zvíře." Vypadalo jako velká, černá kočka velikosti koně, její tělo pokrývala hustá srst, ze zad jí trčely dlouhé, naježené ostny. oči ji rudě žhnuly a cenila ostré, dlouhé zuby.
"Zdejší zvířata nejsou moc příjemná," houknu na Dala a uskočím stranou, když se na mě kočka vrhne. Na rukou se mi objeví dlouhé drápy a připravím se k boji.

Stál som a obzeral som sa okolo seba. Bol som v strehu a pripravený na boj. V tom na nás vyskočila nejaká potvora. Keď som si ju poobzeral. Teda toto zviera vyzeralo hrozne. Ale ako som si všimol Fenlina tak bol pripravený na všetko. Povedal že dnešné zvieratá nie sú moc príjemná. "To vidím." Poviem a sledoval som ich. Obaja sa pripravovali na boj. Ja som si ale nebol istý či by som to zvládol. Predsa oni dvaja boli démoni a boli silnejší ako ja. Povzdychnem si a tak len stojím stranou a dívam sa.

Bestie na mě vrčela a začala kroužit kolem mě, sledoval jsem ji a stále pokukoval po Daleovi, jestli je v pořádku. Najednou však proti mně ta číča prudce vyrazí, udělám kotoul stranou a drápy jí zaryji do strany, tím jak se hýbala kupředu si sama způsobila dlouhou ránu na boku. naštvaně to zařve a ožene se to po mně packou. Podaří se mi uskočit, to už se ale na mě znovu vrhla a přimáčkla mě k zemi. Pokusí se mě kousnout, ale nastavím před sebe ruku. Zakousla se mi do předloktí, ale necítil jsem žádnou bolest. Nedokázala prokousnout "brnění" které jsem na nich měl. Vší silou jí kopyty nakopnu do břicha a donutím ji poodstoupit. Uskočím dozadu a podívám se na Dala, jestli je v pořádku.
"Můžeš to na chvíli zaměstnat? Stačí, když upoutáš pozornost a jen se budeš vyhýbat jejím ranám," řeknu mu a znovu uskočím do strany, když se číča na mě vrhne.

Sledoval som ako bojujú a bol som rád že Fenlin nepotrebuje pomoc. Pretože by som aj tak nemal šancu. Tá potvora by ma mohla jedným mávnutím ruky zabiť. A na moje prekvapenie Fenlin chcel aby som tú potvoru zamestnal a že stačí iba uhýbať jeho ranám. Pozriem sa na neho prekvapene. "To myslíš vážne? A čo keď ma zasiahne a zabije?" Opýtam sa ho a sledujem ho ako sa ubýval tej potvore. Po pravde som si netrúfal proti tej potvore. Vyzerala dosť rýchla a mal som pocit že moja rýchlosť by tomu nestačila a že by nemal problém a zabiť. A navyše tá potvora sa zaujímala iba o neho a o mňa nejavila záujem takže bude asi dosť ťažké upútať pozornosť. Potom si ale vzdychnem ak mám zomrieť tak nech ma zabije teraz hneď. "Hej ty potvora!" Zavolám na ňu.

Překvapeně se na mě podívá, ale poté se musím zaměřit na tu číču. Jen jsem kousek od nás slyšel jeho hlas.
"Kdybych nevěřil, že to zvládneš, nenavrhuji to. Jsi rychlý Dale, trochu si věř," zavolám na něj a zablokuji další ránu. Sotva se vyhnu jejímu ocasu. Dale na ni volal, ale nevšímala si ho, proto se rozhodnu ji ze sebe setřást. Na zádech se mi objeví obrovská křídla, máchnu jimi a vznesu se do vzduchu. Bohužel, umělo to šplhat po stromech a ihned se to pokoušelo za mnou dostat. Vyletím ještě trochu výš a poté se spustím dolů, plnou silou kočku škrábnu přes oko a udeřím ji do hlavy tak silně, že spadne na zem. S kňučením se zvedne ze země a její pohled sklouzne na Dala. Teď doslova zuřila a vrhla se po něm, přesně to, co jsem potřeboval. Dopadnu na zem a křídla nechám zmizet. Musel jsem jednat rychle, netušil jsem, jak dlouho bude Dale schopný vyhýbat se. Rozběhnu se k démonovi a vyskočím mu na záda, musí si však dávat pozor, abych se nepobodal o jeho ostny, naštěstí u krku jich tolik neměl. Kočka si mě ani nevšimla a dál útočila na Dala, to se ale změnilo v momentě, kdy ji prudce zarazím drápy do krku. Bolestivě zařve a začne sebou škubat, zasadím ji druhou a poté i třetí ránu, než se konečně skácí na zem a po chvilce se přestane hýbat úplně.

"Vďaka že mi veríš a ja si verím ale viem že proti tej potvore nemám šancu." Poviem a dívam sa na nich. Potvora si ma nevšímala a ďalej bojovala s Fenlinom. A tak som tam len stál a díval sa ako bojujú. Nebol som to tu potrebný Fenlin to zvládala sám. Ak by som tu nebol tak by to aj tak zvládol sám. Divadlo pokračovalo ďalej Fenlin letel hore a potvora za ním. K tomu to divadlu mi chýbal popcorn a niečo na pitie a stolička. Bolo to lepšie ako nejaký film v telke a navyše to bolo naživo. V tom ale tá potvora spadla na zem a pozrie sa na mňa. Neriešil som to pretože som si myslel že na mňa nezáutočí ale mýlil som sa. Musel som si dávať pozor a uhýbať sa mu. V tom si všimnem ako mu Fenlin skočil na chrbát a snažil sa ho zabiť. Zastavím sa a dívam sa. Po chvíľke padne zomrie. Pozriem sa na neho. "Si dobrý. Ako vidím tak by so to zvládol aj sám. Mňa nepotrebuješ." Pousmejem sa.

Seskočím z mrtvého těla a oddechnu si, fajn to by bylo.
"Možná, možná ne, rozhodně jsi mi to ulehčil," vydechnu a párkrát švihnu rukama, aby z nich odletělo co nejvíce krve. Protáhnu se a drápy na mých rukou zmizí.
"Díky a věř mi, byl jsi rychlejší než ona. A i kdyby ne, ty potvory moc nepřemýšlí, prostě útočí. Je vzácnost vidět tady inteligentní bestii, o to jsou ale nebezpečnější," řeknu mu, zvednu svůj plášť ze země a nasadím si ho. Krokem se vydám dál na cestu, přeci jen jsem chtěl dneska dorazit na území Mephistophela a přenocovat ve městě či ve vesnici. Tamní území jsem znal moc dobře a neměl bych mít žádný problém orientovat se v něm.
"Pokud všechno půjde dobře, zítra nebo pozítří se vrátíme do lidského světa... Vydržíš to do té doby na démoní krvi?" zeptám se ho.

"Uľahčil? A ako prosím ťa? Veď som nič nerobil." Bol som prekvapený ako to myslel. Veď som sa iba uhýbal aby ma nezabil a nič iné som nerobil tak ako som mu to mohol uľahčiť? "Neďakuj ako som povedal nič som nespravil. To by som ani nepovedal. Zdalo sa mi že ona bola rýchlejšia ako ja. Tak to je aspoň jedna výhoda že nerozmýšľajú." Pousmejem sa a potom som sa díval ako si obliekol plášť a vydal sa ďalej. Povzdychnem si a ide za ním. Keď povedal že zajtra alebo pozajtra by sme sa mohli vrátiť do ľudského sveta tak sa poteším. "To je super. Jasné čo mi iné ostáva?" Opýtam sa a pozriem sa na neho. Keď tu nie je ľudská tak musím vydržať na démonskej ale ak to budú len dva dni tak to nebude až také hrozné.

"Rozptýlil jsi ji. Dal jsi mi možnost k útoku, který byl smrtelný. Nedávala pozor a když si mě konečně všimla, bylo již pozdě. Kdyby neútočila na tebe, nepodařilo by se mi jí skočit za krk," vysvětlím s pokrčením ramen, začnu si utírat zbývající krev z rukou do pláště a poté se opět dám do klusu, abychom se stihli dopravit tam, kam potřebujeme. Byl jsem rád, že mu zase tolik nevadí přežívat na démoní krvi, už tak jsem se začínal cítit trochu provinile za to, že jsem ho do toho zatáhl. Ale bylo fajn mít někoho, kdo mi kryl záda.

Počúval som ho a prekvapilo ma to. "Aha tak takto som sa na to nedíval. Som rád že ti mohol pomôcť teda aspoň takto." Pousmejem sa a potom sme už pokračovali v ceste a mlčali sme. Celkom ma zaujímalo kam ideme a prečo? Ako vôbec vie kam má ísť? Bežal som s ním a pozrel som sa na neho. A pritom som rozmýšľal či sa ho to mám opýtať alebo nie. Nakoniec som to nechal tak veď nakoniec to zistím kam a prečo tam ideme. Takže si len pekne počkám na to kedy mi to on sám povie. Zatiaľ budem ticho a budem bežať s ním.

Běželi jsme lesem stále dál a dál. Mířil jsem rovnou za nosem a doufal jsem, že jsem si to nijak nespletl. Raději jsem ale nic neříkal. Krajina mi naštěstí brzy začne být povědomá a dorazíme před malou vesnici. Zastavím se a chvíli se na ni dívám. Poté se beze slova vydám dál, jen si stáhnu kapuci více do tváře. Dojdu k jednomu většímu domu, otevřu dveře a nechám projít i Dala.
"Tohle... Tady jsem vyrostli," řeknu nakonec potichu a rozhlédnu se kolem. Šlo poznat, že tady již nikdo velmi dlouhou dobu nebyl. Dům byl opravdu zanedbaný, ale na dnešek to bude stačit.

Bežali sme lesom a ja som mal pocit že to nemá konca. Dokonca som si začínal myslieť že nevie kam má ísť a tak len tak pobehujeme po lese ako nejaký debily alebo také niečo. Dokonca som začínal pociťovať únavu. Krv som mal včera a dneska som ešte nemal a už sa to začínalo prejavovať. Už neviem po akej dlhej dobe sme konečne narazili na obec. Bol som rád že vidím niečo iné a nie len les. Fenlin zastavil a obzeral sa ale než som sa stihol niečo opýtať tak išiel ďalej. Povzdychnem si a išiel som za ním. Došli se k domu a Fenlin otvoril dvere. Pozrel som sa na neho a vošiel som dnu. Keď povie že tu vyrástol tak sa pozriem na neho. "Aha a vysvetlíš mi o čo tu teda ide? ako vieš kam ideš a ako vieš kde nájdeš sestru? Veď si sám povedal že nevieš kde je ale len čo sme prišli sem tak zrazu vieš kam máš ísť a kde je. Ako je to možné?" Opýtam sa a pozriem sa na neho.

Dale mi začne pokládat otázky, povzdechnu si a zadívám se na něj.
"Jsem tady, abych zjistil, jestli je v podsvětí, nebo v lidském světě. Tohle území znám velmi dobře, neztratím se tady, nemusíš mít strach a co se týče plánu.... Hodlám si odchytit vysoce postaveného démona, který slouží otci, vytáhnu z něj informace, pokud je Miriam tady, bude to vědět, pokud ne, možná bude mít nějaké informace a potom můžeme jít domů," vysvětlím a zadívám se z okna, tedy bylo tak špinavé, že jsem ven neviděl, takže spíše na okno. Už jsem neměl strach, že se ztratíme, tady jsem to znal až moc dobře.
"Máš hlad?" zeptám se nakonec a obrátím se k němu.

Dal sa do rečí a ja som ho počúval a pomaly som tomu začínal rozumieť. "Aha. A čo si o mne myslíš? Ja nie som bábovka aby som sa bál." Poviem a už to radšej nechám tak. Povzdychnem si a len som sa obzeral po dome a rozmýšľal som. Z myšlienok ma vytrhol až jeho hlas keď sa ma pýtal či som hladný. Pozriem sa na neho a pokrútim hlavou. "Nie." Poviem a chvíľu som ho len tak pozoroval a potom som odvrátil pohľad a zadíval som sa do zeme a znova som sa zaboril do myšlienok.