Fen'lin a Dale (+Nat)

Místo: Knihovna, může se měnit
Počasí: Slunečno, teplo
Pořadí: Fen'lin -> Dale

Seděl jsem za jedním z mnoha stolů v knihovně, opatrně jsem listoval staře vypadající knížkou a pročítal si ji. Napadlo mě, že by neuškodilo dozvědět se trochu více o městě, ve kterém žiji. Zvláště proto, že zrovna zde jsem se dozvěděl o existenci nadpřirozených tvorů. Na chvíli knihu odložím, promnu si oči, protáhnu záda a znovu se dám do čtení.  Našel jsem si knížku, ve které byly zaznamenány legendy týkající se různých míst v Atreii. Zrovna jsem si četl pár příběhů o jednom kostele. Možná bych se tam někdy měl zajít podívat, udělat si výlet. V přírodě jsem dlouho nebyl a bylo fajn odpočinout si jednou za čas od ruchu města.

Prišiel som do mesta o ktorom som vedel že je tu viac nadprirodzených bytostí ako hoci kde inde na svete. Mal som za úlohu nájsť jedného démona ale vedel som že ho nenájdem hneď a tak som šiel do hotela a tam som si objednal izbu na týždeň. Keď som dostal izbu a vyložil som si veci tak som sa vybral do mesta. Najskôr si poobzerám mesto a zistím o ňom všetky potrebné informácie a podľa toho budem hľadať toho démona. Bola jar a teplo a to bolo ideálne počasie na to behať po meste a tak som sa šiel pozrieť kde sú obchody, domy a ostatné veci. Keď som mal akú takú predstavu o tom kde čo je tak som sa vydal do baru. Keď som vošiel do baru kde bolo plno tak som si sadol k pultu a keď ku mne prišiel čašník tak som si objednal vodku. Čašník prikývol a hneď mi ju nalial. Kývol som ako poďakovanie a hneď som sa napil. Potom som sa poobzeral po bare. Bolo tu dosť ľudí. Či už nadprirodzených alebo obyčajných. Ale démon ktorého som hľadal tu nebol. To by bolo moc ľahké ak by bol v bare. A tak som sa potom otočil k svojmu poháru a začal som popíjať. Keď som vypil vodku tak som zaplatil a išiel som von z baru. Išiel som po meste a v diaľke som uvidel knižnicu. Zamyslel som sa či tam mám ísť alebo nie. Čo ak tak budú informácie? Tak som sa teda vydal do knižnice. Prišiel som k budove a vošiel som dnu. Hneď som sa vydal k regálom s knihami a začal som si ich obzerať.

Otevřely se dveře do knihovny a ucítil jsem lehký průvan. Dočtu na konec odstavce a zvednu hlavu, abych se podíval, kdo přišel. Byl to mladý muž, rozhlížel se okolo a prohledával regály knih. Pár vteřin jsem na něm setrval pohledem, než jsem se vrátil ke knížce. Otočím stránku a dočtu příběh o kostelu. Zběžně prolistuji další stránky, ale nic mě nezaujme a tak vstanu s úmyslem vrátit knížku na její místo. Vydám se tam, shodou okolností jsem ji potřeboval vrátit tam, kde zrovna stál onen nově příchozí.
"S dovolením..." zamumlám potichu, natáhnu se těsně kolem něj a vrátím knížku na její místo. Nemusel mi nijak uhýbat, ale byla to slušnost. Trochu poodstoupím a zadívám se na plné regály. Co si přečtu teď?

Pozrela som si knihy a dúfal som že nájdem niečo o démonoch ale zatiaľ som nič nenašiel. Nič som si s toho nerobil Veď som len teraz začal takže to nemôže len tak nechať. Všetko trvá kým sa to nájde. Ako som tak hľadal knihy tak sa ozval hlas. Pozriem sa kto to hovorí. Bol to mladý muž a chcel aby som uhol. Nijak som na to nereagoval a trochu som sa mu uhol. Keď sa naťahoval aby uložil knihu tak som si ho poobzeral. Možno to je ten čo hľadám ale keď som si ho dôkladne poobzeral tak som usúdil že to neni on. Pri tom ako som sa na neho dívala tak som rozmýšľal či ho nepoprosím o pomoc. Vyzeral že by mohol vedieť pomôcť. Ešte nad tým porozmýšľam zatiaľ to nechám tak. Ale po dlhom mlčaní prehovorím. "Zdravím."

Muže kousek ode mě jsem si vůbec nevšímal, místo toho jsem se díval na knížky, jedna mě zaujala a tak jsem ji opatrně vytáhl. Přítomnost muže zaregistruji až když na mě promluví.
"Zdravím," odpovím po chvilce a ještě jednou si ho prohlédnu, tentokrát důkladněji.
"Potřebujete něco?" zeptám se po chvilce ze slušnosti, ale svoji pozornost už obrátím zpátky ke knížce a začnu v ní listovat. Nijak mě nezaujala a tak ji vrátím na místo a znovu se dám do prohledávání regálů. Mohl bych najít něco o upírech, ale bůh ví, jestli to nebudou jen báchorky. Chtěl jsem se o nich dozvědět něco víc, stejně jako o magii a nadpřirozenu obecně.

Muž ma pozdravil a opýtal sa čo potrebujem. Zamyslel som sa nad tým či mu to mám povedať alebo nie? Medzi tým ako som ja rozmýšľal on si našiel nejakú knihu ale dlho v nej nelistoval. Po chvíľke ju vrátil späť. Za ten čas som sa ja rozmyslel o tom či mu to poviem alebo nie. „Niečo by som potreboval. Potrebujem nájsť jedného muža.“ Poviem a vytiahnem fotku a ukážem mu ju. „Nepoznáte ho náhodou?“ Opýtam sa a sledoval som ho a dúfal som že na chvíľu prestane prehľadávať regály a bude sa mi aspoň na chvíľu venovať. A ak nebude nič vedieť tak to nechám tak a pôjdem ho hľadať. Ale bol by som rád ak by sa mi ho podarilo nájsť. Aspoň by som mal pokoj a mohol by som sa vrátiť domov. Nebavilo ma byť stále na cestách. Už by som chcel byť doma a odpočinúť si. Lenže do kým nesplním úlohu tak nebudem mať oddych.

Muž na mě znovu promluví, potřeboval někoho najít. Čekal jsem, že bude chtít pomoct najít nějakou knihu, ne chlapa, ale budiž. Vezmu si od něj fotografii a zadívám se na onoho muže. Někoho mi připomínal, ale nemohl jsem si vzpomenout koho. V baru jsem vídal mnoho tváří, takže to bude nejspíš odtamtud. Pořádně si ho prohlédnu a nakonec ho přeci jen poznám.
"Nevím, jak se jmenuje, ale často chodí do baru, ve kterém pracuji, bývá tam většinou po deváté večer," řeknu a vrátím muži fotku.
"Proč ho hledáte?" zeptám se a otočím se směrem k hodinám na stěně. Bylo už celkem pozdě a nebyl jsem si jistý, že má cenu hledat další knížku...

Muž si obzeral fotku a ja som čakal čo povie. A keď povedal že ho pozná a vie kam chodieva tak ma to potešilo. Ak ho nájdem tak sa budem môcť vrátiť domov. Pousmejem sa. „Tak to vám veľmi pekne ďakujem. A hľadám ho preto že je to môj brat a dlho som ho nevidel a niečo mi dlhuje.“ Zaklamem. Nemôžem mu povedať pravdu. To by mi potom nepovedal nič. Klamanie mi išlo veľmi dobre. Skoro nikto na to neprišiel. Čo som bol rád. Pousmejem sa a sledoval som ho. Tak teraz mi môže pomôcť ho aj dostať alebo to asi nie mohol by ho varovať a on by utiekol a to nechcem. Toto si radšej nechám pre seba. Nič viac potrebovať nevie. „Ako sa vám odvďačím?“ Opýtam sa pre istotu aby to nevyzeralo tak divné.

Pousmál se a odpověděl mi, že je to jeho bratr. Skepticky se na něj zadívám, ale nakonec nic neřeknu. Těžko si představit, že někoho ve 21. století neseženete na mobilu, zvláště pak bratra. Dneska měl už mobil každý, jen pár upírů bylo staromódních, ale... Počkat... Ne, jeho bratr není upír, to by chodil po dvanácté. Zeptá se mě, jak by se mi mohl odvděčit a já se na něj chvíli zadívám.
"Nevím? Zase tolik jsem vám nepomohl, nevím, jestli ho tam zastihnete. A ani jsem vám neřekl, kde pracuji...." odpovím a zamyšleně se podívám na poličky plné knih.
"Mimochodem, jmenuji se Fen'lin a vy?" zeptám se po chvilce a nakonec se rozhodnu, že dneska si už nic číst nebudu.

Ja som si s toho nič nerobil že mi nepovedal kde pracuje takže som si s toho starosti nerobil. Ak mi to nepovie tak si to zistím sám. Pousmejem sa. „Vidíte to mi ani nedošlo že ste mi to nepovedali ale to nevadí aj tak ste mi pomohli s tým že ste mi povedali kam chodieva.“ Pousmejem sa a potom prikývnem. „Rád vás spoznávam. Ja som Dale.“ Predstavím sa mu. „Môžem sa vás opýtať či v tomto meste žijete?“ Opýtam sa ho. Bolo by dobre stretnúť niekoho kto tu žije a pozná toto mesto naspamäť. A bolo by dobré ak by to bol on. A ak nie tak to nevadí. Ja si poradím aj sám. Už som si poradil aj v horších situáciách. Takže toto bude pre mňa malina.

Otočím se na mladíka, měl teď mou plnou pozornost, představil se mi jako Dale a zeptal se mě, jestli v Atreii žiji.
"Ano, už skoro 2 roky. Vy jste přijel za bratrem, nebo jste se přistěhoval?" zeptám se ho, to první je ale spíše pravděpodobnější. Přemýšlel jsem, kam bych ještě mohl dneska zajít. Času jsem měl dost a dnes jsem stejně nepracoval. Pokud si nenajdu žádnou zábavu nejspíš zase skončím u jezera v parku. Nebo někde jinde. Poslední dobou jsem měl pocit, že skončím jako svačina nějakého upíra. Na můj vkus jich bylo v okolí města nějak moc. V tom byla ale Atreia prý zvláštní, z neznámého důvodu lákala magické tvory. Což z ní také dělalo město s největším počtem nahlášených zmizelých. Alespoň se policie nenudí.... Raději zase zase vrátím do přítomnosti, nechtě jsem působit tak, že ho vůbec neposlouchám.

Povedal že tu býva už dva roky čo ma celkom potešilo. Aspoň to tu pozná a môže mi to tu poukazovať aby som sa tu nestratil. „Tak to je dobré aspoň mi môžete povedať kde sa čo nachádza aby som sa nestratil.“ Pousmejem sa. „Ja som prišiel len za bratom. Zatiaľ som ubytovaný v hotely ale nemám v pláne sa tu zdržiavať. Typujem že také dva týždne tu budem a potom odídem ale to sa môže všetko zmeniť. Uvidím podľa situácie.“ Poviem a potom som si všimol že prestal vnímať a tak som počkal až kým sa mi začne venovať. Keď sa mi začal venovať tak sa ho opýtam. „Mohol by ste mi povedať do akého baru chodí môj brat a v ktorom pracujete?“ Opýtam sa ho lebo som rozmýšľal že by som ho pozval na pohárik teba ak by chcel. Ak nie tak v pohode. „Pýtam sa preto že by sme si mohli ísť niekam sadnúť teda ak budete chcieť.“ Poviem a sledoval som ho pozorne a čakal na odpoveď.

Chtěl, abych mu řekl něco o městě, aby se neztratil a také, že tady bude jen nějaké ty dva týdny. Takže jen na návštěvě. Přikývnu a kývnu směrem ke dveřím, ke kterým se následně vydám.
"Atreia... Je zajímavé město s ještě zajímavějšími obyvateli," řeknu mu za chůze.
"Pracuji v baru U Padlého kolibříka, je to drahý podnik v centru města. Můžu vám to tam ukázat, stejně jsem přemýšlel, že zajdu někam na skleničku..." řeknu s pokrčením ramen a vyjdu na ulici. Venku se už tak trochu stmívalo, stále bylo však dost světla. Otočím se na mého společníka a chvíli si ho prohlížím.
"Jste tady pěšky?" zeptám se. Na ulici stálo pár aut a já vážně netušil, jestli jedno náhodou není jeho. Nejspíš by ho tady nechtěl nechat.

Mladík bol tak ochotný že hneď mi začal hovoriť o tomto meste. Nečakal som že bude až tak ochotný. A navyše keď povedal kde pracuje a že by sme tam mohli ísť tak len prikývnem. „Ako to myslíte že sú tu zaujímavý obyvatelia?“ Opýtam sa prekvapene a hneď ako sa dá do kroku tak sa dám aj ja do kroku. Celkom ma to zaujímalo ako to myslel. Pri tom názve toho baru sa neubránim smiechu. Kto mohol vymyslieť tak smiešne meno? „To je dosť smiešne meno pre bar ktorý je podľa vás drahý.“ Poviem so smiechom. Stále som sa nad tým menom smial. Ale keď sme vyšli na ulicu tak som sa dosmial a bol som rád že chcel ísť na pohárik. „Som poctený že pôjdete so mnou si dať pohárik.“ Pousmejem sa a potom sa má opýta či som pešo. V tomto prípade som mu nemusel klamať. „Ano som pešo.“ Pousmejem sa a všimnem si ako si ma obzerá. Chcel som sa opýtať prečo si ma tak obzerá ale nakoniec som to nechal tak. Veď ja som robil to isté.

Pořád mi na tom muži něco nesedělo, ale netušil jsem co. Možná na to přijdu časem. Zeptal se mě, jak to myslím o obyvatelích. zarazím se, nemohl jsem mu říct, že je tady podezřele moc upírů. To opravdu nemohl.
"Myslím, že si toho časem sám všimnete," řeknu nakonec a ignoruji jeho smích. Ten název ho opravdu pobavil.
"Taky jsem se divil tomu názvu. Zajímalo by mě, kdo ho vymýšlel," sotva to dořeknu, vybaví se mi tvář praštěné majitelky baru a je mi to celkem jasné. Tiše si povzdechnu a vydám se směrem k baru. Byl asi jen o tři ulice dál, takže tam budeme za pár minut...
"Jen upozorňuji, že se zavírá o půlnoci, pak budete muset odejít," upozorním ho. Po dvanácté mohli do baru jen upíři a to on nejspíš nebyl. Nebo ano? Člověk si nikdy nemohl být jistý. Otočím se na něj a doslova ho probodnu pohledem. Že by to bylo to, co mi na něm nesedí?

Všimol som si že zaváhal pri mojej otázke a tak som hneď vedel že niečo skrýval. Potom mi odpovedal že to časom zistím sám. „No dobre teda ako myslíte.“ Myknem plecami a pousmejem sa. Nijak som to neriešil. Mal som iné starosti a ešte aby som zisťoval prečo sú tú zaujímavý ľudia. Takže toto nechám tak. Môj smiech ignoroval ale tiež by ho to zaujímalo. „Keď tak pracujete tak sa môžete opýtať prečo sa tak volá nie?“ Pozriem sa prekvapene na neho. Ak by som bol na jeho mieste tak by som sa isto opýtal prečo sa tak volá. Potom sme už mlčali a išli sme smerom k baru. Po niekoľkých minútach ticha prehovoril. Povedal že sa o polnoci zatvára a že potom budem musieť odísť. „Dobre v poriadku.“ Poviem. Toto mi vážne nerobilo problém. Aj tak som nemal v pláne sa tam tak dlho zdržať. Mal som v pláne tam byť do 21:00 kým nepríde ten muž. A potom ma tu už nikto neuvidí. Pousmejem sa a všimnem si ako ma prebodáva pohľadom. To už nevydržím a opýtam sa ho. „Deje sa niečo?“ Pozriem sa na neho prekvapene.

Dela vypadal přátelsky a bezstarostně, možná až trochu moc důvěřivě. Ale něco mi říkalo, že to tak není. Naštěstí se dál neptal na zdejší obyvatele, netušil bych, co říct. Nemohl bych jen tak začít vykládat lidem o nadpřirozenu, nevěřili by mi. A byl vůbec on člověk? Neměl jsem jediný důkaz o tom, že není ale už jsem byl skeptický a možná trochu paranoidní po předchozích zkušenostech.
"To... Bych raději nedělal. Majitelka je... Zvláštní osoba a i kdyby to nějak vysvětlovala, myslím, že by z ní pravdu nikdo nedostal," řeknu s pokrčením ramen. Už jsme byli skoro na místě.
"Ne, nic se neděje. Mělo by?" zeptám se, neměl bych na něj pořád zírat, bylo to nápadné. Pořád jsem se ale snažil zjistit, co je na něm divného.
"Tak jsme tady," řeknu, jakmile se dostaneme před bar.

Fen ostal ticho a pomaly som si začínal myslieť že už nič nepovie. Ale keď už som sa chystal niečo povedať tak prehovoril. Hovoril o majiteľke toho baru a že je divná a že by sa pravdu od nej nedozvedel. „Takže to ostane záhadou.“ Zasmejem sa a rozmýšľam nad tým že by som to skúsil ja. Lenže potom ma napadne že ja ani neviem ako sa volá a ako vyzerá a tak to teda nechám tak. Potom pokrútim hlavou. „Nie ja len že keď si ma tak prebodol pohľadom tak preto sa pýtam. A ak chceš niečo vedieť o mne tak sa pokojne opýtaj. Odpoviem ti na všetky otázky.“ Pousmejem sa a išiel som ďalej s ním. Tá cesta utiekla veľmi rýchlo ani som sa nenazdal a už sme boli pri bare. Fen povedal že už sme tu. Zastavil som a poobzeral som si budovu. Od prvého pohľadu bolo jasné že je to podnik pre bohatých. Tak v tomto mal pravdu. „Páni musím uznať že je dokonalý.“ Pousmejem sa a obzerám si bar.

Vešli jsme dovnitř, Dale uznal, že podnik je dokonalý a vskutku byl. Nevím, kdo ho navrhoval, ale udělal velmi dobrou práci. Zajímavější pak ale bylo bar udržovat... Když se vám poperou dva upíři, rozbijí toho opravdu hodně.
"Sedneme si k baru?" zeptám se, ale rovnou se tam vydám. Po cestě se ke mně nenápadně přitočí Rea, majitelka baru s úsměvem na rtech.
"Toho jsi měl přivést až po půlnoci, snad nebudou problémy, dej pozor," zašeptá a zase odběhne. Zmateně se podívám na mého společníka. O čem to sakra mluvila? Posadím se na barovou židli a pokynu mu, aby se posadil vedle mě. Za pár vteřin mi dojde, co mi upíří majitelka vůbec řekla.
"Ah. Takže jsem měl pravdu," řeknu spíše pro sebe a natáhnu se přes bar pro nápojový lístek.
"Co si dáte?" zeptám se mého společníka a podám mu nabídku.

Išiel som dnu a keď som vošiel tak som sa zase začal obzerať. Musím uznať že to tu bolo až moc prepychové. Tento bar musí byť asi pre boháčov a nie pre obyčajných ľudí ako som ja. Veď aj ceny tú budú predražené. Potom sa ma opýta či si sadneme k baru a ja len prikývnem. Po ceste k baru som si toho všimol ako sa k nemu niekto otočil a niečo mu pošuškal. Nijak som to neriešil a išiel som s ním k baru kde som sa posadil vedľa neho. Pri tom mi ale neujde jeho poznámka že mal pravdu. „V čom si mal pravdu?“ Opýtam sa ho a pozorne som si ho poobzeral že by tušil kto som? Tomu neverím. Veď to nemal odkadiaľ vedieť kto som. Teda ak aj on nebol niečo nadprirodzené. Asi si zistím o ňom pár informácií. Pretože aby zistil kto som tak to sa mi ešte nestalo. Potom sa ma ale opýta čo si dáme. Zoberiem si nápojoví lístok a začnem v ňom čítať. Keď prečítam tak odložím lístok. „Ja si dám víno.“

Zeptá se mě, v čem jsem měl pravdu, chvilku si ho prohlížím a jakmile řekne, že si dá víno, otočím se na barmana. Který tam ale nebyl. Rozhlédnu se po baru, zrovna se vybavoval se zákazníky, smál se a ani si nevšiml že jsme tady. Bezva. S povzdechem se postavím na nohy, obejdu bar a natáhnu se pro kvalitní víno a dvě skleničky, do kterých víno naliji.
"Rea, majitelka baru, má speciální schopnost. Stačí jí jeden pohled a hned ví, co je osoba zač, jen mě na něco upozornila," odpovím, nechám láhev vína na baru a znovu si ho obejdu, abych se mohl posadit na mé předchozí místo.
"Snad vám bude chutnat," řeknu a napiji se ze skleničky.

Tiež som si všimol že tam čašník neni a preto to išiel Fen vybaviť. Bol som ale nahnevaný že mi neodpovie a stále chodí okolo horúcej kaše. „Aha a môžeš mi povedať pred čím ťa varovala?“ Opýtam sa ho a pozriem sa na neho. „Prečo mi nemôžeš povedať pravdu a stále chodíš okolo horúcej kaše? Ja nemám rád keď mi niekto klame.“ Chcel som aby mi povedal pravdu a nie toto. Ale ak to bude pokračovať tak sa asi neudržím. Pritom ako som sa na neho díval vybral fľašu vína a dva poháre a naleje víno. Potom sa vráti na miesto a povie snáď mi bude chuť. „Isto bude.“ Poviem a zoberiem si pohár a napijem sa. Mal pravdu chutilo mi. „Je vynikajúce. Málo kedy sa stane že víno je tak dobré.“ Pousmejem sa a znova sa napijem. Potom sa pozriem na neho.

Vypadal naštvaně a neměl rád, když mu někdo lže. Nedivil jsem se mu a chvíli jsem měl pocit, že po mně skočí. Povzdechnu si a a rozhlédnu se po baru.
"Naznačila mi, že jsi upír, stejně jako ona," řeknu nakonec a otočím se na něj. Byl jsem rád, že mu víno chutnalo, bylo velmi kvalitní, dovážené bůh-ví odkud. A velmi drahé. Když jsem poprvé viděl ceny všech těch pití, nevěřil jsem, že si je někdo koupí. Přesto tady bylo každý večer narváno.
"Tento bar je zajímavý tím, že ve dvanáct zavírá, jak už jsem řekl. Od dvanácti je pouze pro upíry," vysvětlím a vzpomenu si, jak jsem mluvil o tom, že v Atreii jsou velmi zajímaví lidé.
"To jsem také myslel, když jsem mluvil o tom, že zdejší obyvatelé jsou zajímaví. Říká se, že je tu mnohem více nadpřirozena, než kdekoliv jinde na světě. Představte si moje překvapení, když jsem se o tom všem dozvěděl," řeknu potichu, aby nás nikdo jiný neslyšel. Upíři většinou neměli vůbec žádný problém slyšet, co ostatní říkají.

Keď konečne začal hovoriť pravdu tak sa pousmejem. „Vidíš že to ide.“ Poviem a počúvam ho a teraz už všetko dávalo zmysel. Takže to ona zistila kto som a povedala to jemu. „A teraz keď vieš kto som tak sa nebojíš?“ Opýtam sa. Lebo niektorý ľudia keď zistili kto som tak utekali ale jemu to očividne nič nerobilo. Veď prečo by aj keď pracuje v bare do ktorého chodia upíry. „A tebe nevadí obsluhovať upírov?“ Opýtam sa a potom sa napijem dobrého vínka. Potom mi začne hovoriť o ľuďoch čo tu žijú. A aj keď hovoril potichu tak som všetko dobre počul. „To si viem predstaviť ale mňa by to nijak neprekvapilo keďže o tomto všetkom viem. Ja som skôr rád že je tu tak veľa nadprirodzena. Aspoň si tu možno nájdem nejakého kamoša s ktorým budem loviť.“ Zasmejem sa a napijem sa. Bol som rád že konečne sme sa k tomuto dopracovali. „A cez deň sem žiadny upír nechodí?“ Opýtam sa a poobzerám sa po bare.