Dale, Zareth

Počasie: Chladno, jasno
Čas: Večer
Miesto: Atreia
Poradie: Dale, Zareth

Dneska bola krásna noc. Miloval som takéto noci. Vtedy som sa cítil najlepšie a plný energie. Zrovna som zabil jednu slečnu a tak som to potreboval stráviť a tak som sa šiel prejsť. A tak som sa prechádzal a pomaly som si vychutnával tu skvelú krv od tej slečny. Už som dlho nemal nič také skvelé ako bola jej krv. Dúfam že sa mi ešte niekedy podarí nájsť niekoho tak s dobrou krvou ako mala ona. A tak som sa prechádzal s pocitom že som mal tu najkrajšiu a najlepšiu krv na svete. Spokojný že som bol najedený som sa šiel prejsť. Po ceste som rozmýšľal kam pôjdem. Napadali ma dve veci. Buď pôjdem do baru a tam sa napijem a zabavím alebo budem chodiť po meste a loviť ľudí. Ktorú s týchto možnosť vybrať? A prečo nie oboje? najskôr môžem isť do baru a potom môžem ísť do mesta alebo najskôr prejsť mesto a potom ísť do baru. Tak keď som už v meste tak prejdem mesto potom pôjdem do baru a tak som sa prechádzal po meste a vyhliadal som si ďalšiu večeru.

"O sakra." Vydechl jsem, když mi další únikovou cestu zablokovali tři osoby, věděl jsem, že to jsou andělé, ta čistá síla z nich sálala dost jasně a někdo jako já neměl problémy ji vycítit. Sotva jsem se tak nějak dostal z jejich pasti, byla tu další. Oblečení už jsem měl celé od krve, jak od té jejich, tak od vlastní. Stále hlouběji do břicha se mi zarývala speciální dýka jednoho z nich, zatím se mi ji nepodařilo vyndat, už jen proto, že byla chráněna i poháněna tou jejich magii. Zabere mi trochu času, než se jí zbavím, zatím jsem si tedy nemohl dovolit to řešit a tak jsem se s tichým sténáním rychle vyškrábal na střechu jednoho domu. Přeběhl jsem na druhou stranu a v zádech ucítil prudkou bolest. Další dýka, no jistě, jakoby toho nebylo dost. Teď už jsem byl opravdu vážně zraněný a potřeboval jsem hned náhradní plán. Pode mnou naštěstí procházela skupina lidí, dlouho jsem se nerozmýšlel a skočil do hnědovlasé dívky, která šla dost pozadu, zdálo se, že má v hlavě dost vlastních problémů a nehodlá je řešit s přáteli. Sklopil jsem oči a vydal se v těle dívky rychlým krokem pryč, netroufl jsem se podívat, zdali mě andělé stále pronásledují, ale bylo to dost možné. I když dívka nijak zraněná nebyla, má skutečná zranění se na ni začala projevovat jako celek. Nejprve jsem ucítil, jak mi po její tváři teče krev z nosu. Jako další se mi rozostřilo vidění. Dal jsem se do běhu, abych se od toho místa dostal co nejdál, nejlépe do bezpečí a ani si nevšiml muže jdoucího proti mě. Otočil jsem se až když bylo příliš pozdě a plnou rychlostí do něj narazil.

Pomaly ma to prechádzanie prestávalo baviť a tak som sa rozhodol že pôjdem do toho baru kam som chcel ísť pôvodne. A tak som sa teda vybral smerom k baru. Lenže čo čert nechcel po ceste do baru do mňa vrazila nejaká žena. Pozriem sa na ňu a zavrčím. "Hej nevieš dávať pozor alebo čo?!" Opýtam sa trochu podráždene a pozriem sa na ňu. Vtedy si všimnem že jej z nosa tečie krv. Prvé čo ma napadlo bolo že by som tu krv mohol olízať. Vyzerala lákavo lenže nechcel som to robiť na verejnosti. Keby sa mi ju podarilo nejako dostať do tmavej uličky tak to by bolo super. Lenže som si nebol istý či pôjde dobrolne alebo násilím. A tak najskôr skúsim po dodrom a keď to nepôjde tak po zlom. A tak so sa nadýchol aby som odolal tej krvi čo jej tiekla z nosa. "Čo sa vám stalo mladá slečna? Nemal by som vám to ošetriť? Tuto za rohom mám ordináciu a tam vám to môžem ošetriť." Poviem a na chvíľu odvrátim pohľad aby som odolal tej krvi a čakám ako sa rozhodne.

Když jsem se trochu vzpamatoval z té rány, chtěl jsem vyrazit dál, jenže ten muž by nemusel být špatná ochrana, navíc v páru budu působit nenápadně. Bohužel to jsem si uvědomil až po tom, co jsem ho málem zabil pohledem, což můj první a vcelku důležitý dojem asi trochu pokazilo. Chtěl jsem mu jednu vrazit a vyrvat mu srdce z těla, jen za to, že mě nazval slečnou a měl o mě očividně zájem pečovat. Možná až moc velký. Málem jsem na něj začal řvát, že rozhodně žádná slečna nejsem, ale naštěstí jsem si v čas uvědomil, že právě v tomhle okamžiku teoreticky ano a své pozice bych mohl docela dobře využít. Zapátral jsem tedy v mysli dívky a věnoval mu plachý úsměv. Jak to bylo ponižující? no dost..."Jen malé rodinné drama, nerada bych vás obtěžovala. Nic to není...opravdu."

Keď prehovorila tak som sa pozrel na ňu a pohľad mi znova spadol na tú krv. *Sakra ovládaj sa.* Pomyslím si a pousmejem sa. "Tak to ma mrzí. A neotravuješ ma ja ti rád pomôžem." To ano ale akurát tak do hrobu. "To by som nepovedal že to nič neni. Máš celý nos od krvi." Poviem a potom jej podám ruku. "Je to na tebe či vykrvácaš alebo príjmeš moju pomoc a pôjdeš so mnou." Poviem a usmial som sa. Lenže tá krv na nose ma tak hypnotizovala že som cítil ako mi rastú tesáky. Preto som si dal ruku na ústa a robil som sa že kašlem. Nechcel som aby videla teraz moju pravú tvár. Na to je ešte skoro. Až keď budeme v tej uličke tak potom sa jej ukážem v plnej kráse ale bohužiaľ to dlho neuvidí lebo potom skončí ako moja večera. Na to som sa moc tešil. Pretože dievčatá mi veľmi ľahko padali do náručia. Stačilo použiť trochu šarmu a hneď bola moja. A tak som si myslel že to bude aj s touto tu. Aj keď meno som nepoznal ale to mi nevadilo. Veď na čo poznať meno keď je to len potrava? A tak som ju sledoval s natiahnutou rukou a čakal som či prijme moju pomoc alebo nie.

Normálně to sice nedělám, ale teď jsem přísahal snad všemu na světě co jenom znám četně boha, že ho zabiju. Trochu se mi začali třást nohy, má zranění se stále více projevovala. Ovládl jsem se však na jedničku a přijal nastavenou ruku. "Jak myslíte...To vy jste přece doktor i když nutno říct, že na to moc nevypadáte." Až tenhle strašnej den skončí vyrvu si klidně holýma rukama tu část mozku, ve které bude uložena vzpomínka na tuhle chvíli. I když jsem byl částečně zaslepený zlobou, neuniklo mi jak se na mě dívá. Jako na nějakou večeři, jestli je to třeba šílený vlkodlak, bude asi drobátko překvapený, co se mu vyklube ze svačinky, jenže já teď nebyl úplně v nejlepší bojové formě, takže jsem doufal i když jen ta myšlenka byla fakt odporná, že je to jen nějaký úchyl, nebo normální člověk, se kterým si v případě potřeby poradím bez nejmenších problémů.

Už to vyzeralo že moju ruku nepríjme a že to budem musieť urobiť nasilu. Ale na moje prekvapenie prijala moju ruku. "To som rád mladá slečna. To mi hovorí každý že nevyzerám ako doktor ale môžem vám povedať že liečiť viem na jednotku." Usmejem sa a žmurknem na ňu. Potom som s ňou ušiel do bočnej uličky. Ruku z úst som si dal dole lebo sa mi podarilo našťastie tesáky zastaviť aby nerástli a tak som si nemusel zakrývať ústa. Došli sme do tmavej uličky a jemne som ju oprel o stenu. Teraz som sa už nemusel skrývať a tak sa mi oči zmenili na červené a narástli mi tesáky. "Prečo ste vy dievčatá také hlúpe a uveríte peknej tváričke?" Diabolsky sa usmejem a rukami sa zapriem okolo jej hlavy a priblížim sa k nej a na nič nečakám a začnem jej lízať krv z nosa.

Mlčky jsem ho následoval a cestou se dobře díval kolem, jestli neuvidím někde hlídkovat ty okřídlené mrchy. To ale byla asi chyba, protože o vteřinu později se mi na okamžik zatmělo před očima z toho, jak se mnou praštil o zeď. Když se mi opět rozjasnilo, nenaskytl se mi vůbec pěkný pohled. Díval jsem se totiž do tváře upíra. Ne ne ne ne ne ne ne. Ozývalo se mi v hlavě jako otravný alarm. Když se ke mě naklonil, zježily se mi chlupy na zádech, myslel jsem si, že už to nemůže být horší, jenže on mi olízl tvář. To už bylo vážně moc. Pokud se mi od něj podaří dostat a neopustit při tom schránku asi budu nejšťastnější na světě. Protože v tuhle chvíli se ulicemi moc lidí nepohybuje a andělé mě snadno najdou. Výraz zděšení jsem v tomhe případě ani nemusel hrát. Jo, další důvod proč nesnášet tyhle druhořadé zabijáky. Sice jsem svoji magii pořádně nemohl použít, ale svoji nadlickou sílu jsem samozřejmě stále měl. Proto jsem mu uštědřil pořádné pěstí do toho jeho perfektního ksichtu a proklouzl mu pod rukama. I kdybych se snažil mu utéct, nedostanu se daleko. "Dobře ty jeden úchylnej šmejde." Začal jsem, nebyla to sice slova zrovna křehké dívky, ale to mi fakt nevadilo. "Prostě zmiz a budeme dělat, že se to nikdy nestalo." Na to jsem se v kapse snažil najít nějakou zbraň, ke svému překvapení, jsem našel...pepřák. "Já nevím jestli si sjetej ty nebo já, ale tohle není normální, tak se laskavě uklidni a kliď se mi z cesty úchyle!" Stále jsem se snažil zůstávat ve své roli. Jo, upír po boku by se mi sice hodil, ale zatím to na pomoc úplně nevypadalo.

Krv bola lahodná a tak som si ani nevšimol že ide spraviť. A keď ma vrazila do tváre tak trochu cúvnem a jednou rukou sa chytím za tvár a pozriem sa prekvapene na ňu. Tak toto som teda nečakal. Mala riadnu silu a to mi nehralo prečo by mala takú silu veď je to iba dievča ale možno nie obyčajné. Možno je to nejaká nadprirodzená bytosť. Inak mi to nedávalo zmysel. "To čo malo byť?" Opýtam sa prekvapene a sledoval som ju. Potom keď to povedala tak ma to naštvalo. "Na tvojom mieste by som si dával pozor na jazyk. Pretože to nemusí dopadnúť dobre." Poviem a zavrčím na ňu. Pokrútim hlavou. "Mňa sa tak ľahko nezbavíš. Ja som si vybral teba a tak dostanem to čo chcem. A to tvoju krv. Či sa ti to páči alebo nie!" Poviem naštvane. "Ja nie ale ty možno ano." Myknem plecami. "Ale je to normálne pre mňa ano. Som upír a živím sa s tým. Tak by ťa to nemalo prekvapovať. A ja som pokojný ale neodídem!" Pousmejem sa a nemám v pláne odísť. Takúto tvrdú ženu som ešte nezažil a môže to byť zaujímavé a veľmi. Väčšina žien sa ani nebránila ale táto? Táto bola úplne iná ako ostatné a to sa mi po pravde páčilo aj keď som bol nahnevaný že ma udrela do tváre ale čo sa dá robiť? Možno ju musím nejako zmierniť aby bola milšia a potom by to šlo.

"To ty by sis měl dávat pozor na to, aby se tu nenašel někdo, kdo ti tvůj jazyk vyrve a pověsí tě za něj do průvanu." Dobře jsem věděl, že má skutečná krev, by mu vážně nechutnala, ale to bylo to poslední na čem teď záleželo. Přiskočil jsem k němu a chytl ho za hlavu, sice se
mi z prstů řinula krev, ale dokázal jsem tak nějak svoji magii použít, alespoň v takhle malém množství. Každopádně tohle tělo už stejně dlouho nevydrží, protože on se mi lékařskou pomoct očividně nehodlal poskytnout. Když jsem se dotkl jeho spánků donutil jsem jeho krev trochu pozměnit směr, takže mu hlava téměř vybuchla. "Říkám ti nech mě být! A je to dobrá rada." Fajn tady končím, musel jsem přestat, jinak zase omdlím a to si teď dovolit nemůžu, proto jsem mu uštědřil ještě jednu pořádnou ránu do obličeje a byl připraven se vzdálit.

"Keby si len vedel koľko bytostí sa mi už takto vyhrožovalo a ja si s toho aj tak nič nerobil. Pretože to nikto nesplnil." Poviem a zasmejem sa. Jej vyhrážky som nebral vážne. Za tie roky som bol na to zvyknutý a nič som si s toho nerobil. Lenže keď prišiel ku mne a chytil ma za hlavu tak som sa trochu prekvapene pozrel na ňu. Síce som najskôr nevedel čo ide spraviť ale nepáčilo sa mi to ani trochu. V tom som len ucítil hroznú bolesť hlavy a mal som pocit že by každú chvíľu vybuchne. Teraz som si bol 100% istý že to neni obyčajný človek ale nejaká nadprirodzená bytosť. Obyčajný človek by toto nespravil. "Dobre len už prestaň." Poviem prosebne a chcel som aby prestala. A keďže ma hlava bolela tak som ani nevnímal že mi chce vraziť. A tak som schytal poriadnu ranu. Po ktorej som skoro spadol na zem ale ako tak som to ustál. Keď ma už prestala boleť hlava tak som sa pozrel na ňu. "Ospravedlňujem sa. Myslel som si že si obyčajné dievča. Netušil som že máš takú moc." Ospravedlním sa jej. "Mohli by sme začať od znova?" Opýtal som sa ale pochyboval som že by po tomto chcela začať od znova ale jeden nikdy nevie čo sa môže stať.

Byl jsem naprosto vyčerpaný, musel jsem přestat i kdybych nechtěl, ale to vědět nemusel. "Fajn, doufám, že tohle opakovat nehodláš." Za rohem ulice jsem zahlédl několik postav. Musel jsem jednat rychle. "Ne to opravdu nejsem, ale že jsi to ty udělám výjimku." Věnoval jsem mu trochu plachý úsměv a schoval zakrvácené ruce do kapsy. "Potřebuju se odtud hodně rychle dostat a velice bych ocenila něčí doprovod, řekla bych, že mi to teď tak trošičku dlužíš? Co třeba nějaké pití? To by mohlo tohle nedorozumění napravit." Přišel jsem k němu trochu blíž, aby to vypadalo, jako že se bavíme o něčem velice důvěrném. "Může být?" Zeptal jsem se, když jsem si všiml, že se dívají naším směrem.

Pokrútim hlavou. "Nie nebudem to opakovať. Sľubujem." Poviem a nepáčil sa mi jej stav ale čo narobím? Asi nič. Potešilo ma keď povedala že spraví vynjimku. "Ďakujem veľmi pekne. Potešilo ma to a veľmi." Pousmejem sa a bol som veľmi rád. Možno by s toho mohlo vzniknúť aj niečo viac. Uvidíme po čase. Prikývnem. "No to je pravda. Nepáči sa mi tvoj stav. Cítim samú krv a mám čo robiť aby som sa nezahryzol. Ano dlžím ti to a kam potrebuješ odprevadiť? Pretože sa bojím aby si náhodou nevykrvácala." Keď povie o pití tak sa prekvapene pozriem na ňu. "Ty chceš ísť v tomto stave do baru na pohárik? Nebolo by vážne lepšie ísť do nemocnice aby ťa skontrolovali?" Opýtal som sa a potom som sa len díval ako sa ku mne priblížila. Nečakal som až tak rýchlu zmenu. Myslel som si že budem musieť bojovať o to aby mi dala šancu ale ona mi ju dala hneď a ja som sa ani snažiť nemusel. "Ano môže byť." Poviem a vlastne to záviselo na nej či chce do nemocnice ale vyzeralo to tak že vôbec nechce a tak som ju nenútil a poobzeral som sa okolo seba a pomaly išiel von z uličky.

"Rychle jsem zavrtěl hlavou. "Nemocnice opravdu nebude dobrý nápad. Ale jestli máš někde nějaké bezpečné místo, prostě mě tam doveď. Hlavně rychle pryč odtud." Trochu jsem znejistěl, když se zmínil o mé krvi. "No bylo by od tebe vážně moc pěkný, kdybys mě cestou nevysál, ale garantuju ti, že jestli se o to pokusíš moje skutečná krev bude to poslední co ucítíš." Nechal jsem ho ať si o tom myslí co chce. Na to jsem si z jeho ruky vytvořil rámě a zavěsil se do něj. Andělé přešli a nechali nás na pokoji, Nejspíš si mysleli, že jsme jen obyčejný lidský pár, samozřejmě jsem si dával dobrý pozor, aby neviděli můj obličej ani zkrvavené ruce, přesto jsem ho táhl ještě několik ulic za sebou. "Tak dobře, veď mě." Řek jsem a sám sebe uklidňoval, že už to bude trvat jen chvilku.

"Dobre v poriadku tak nemocnica nie. Budem sa snažiť." Poviem a povzdychnem si. "Neboj sa to sa nestane." Ubezpečím ju a potom len ucítim ako sa na mňa zavesila. Prekrútim očami ale nič na to nepoviem a išiel som s ňou. Po ceste som rozmýšľal kam pôjdeme. Do hotela nemôžeme ísť. Tam je vždy veľa ľudí. Tak kam teda? Po ceste som sa obzeral kam by sme sa mohli schovať. Ako som šiel uvidel som starú továreň. Vyzerala ako dobré miesto na schovanie. A tak som sa rozbehol tým smerom. Ju držal aby som ju nestratil a po chvíli sme boli v tej továrni. Asi by som si mal vážne kúpiť nejaký dom kde by som býval a nie stále trčať v tom hotely. "Tak a sme tu. Viem neni to nič moc ale nič lepšie sa nenašlo." Povzdychnem si. Ak by som mal dom tak by sme šli tam ale keďže nemám tak sa musíme uskromniť s týmto. Potom ma ale niečo napadlo. "A ty kde bývaš? Mohli by sme ísť tam." Pozriem sa na ňu. Debil že ma to nenapadlo skôr sa opýtať.

Když jsme dorazili do staré opuštěné továrny, pozorně jsem se rozhlédl kolem. "Tohle postačí." Na to jsem se mu vyškubl a kousek od něj poodešel. "Já bydlím tak všude možně." Přiznal jsem a prakticky vyskočil z těla dívky. Nebo lépe řečeno vypadl. Na zem jsem dopadl ve stejný okamžik jako ona a chytil se za břicho do kterého se mi stále zabodávala dýka. Celý od krve jsem se snažil nějak se nadechnout. Zatím jsem upíra neřešil, potřeboval jsem se dát trochu dohromady, ale byl jsem si jistý, že ho tahle situace asi dost zaskočila. Pomalu jsem se postavil na nohy a chytil dívku pod krkem, donutil jsem ji otevřít ústa ze kterých vylétla modrobílá záře, kterou jsem poté pozřel. Okamžitě jsem se cítil lépe, některé drobné rány se dokonce začínaly hojit. Odhodil jsem její tělo stranou a vytáhl dýky ze svého těla. Okamžitě jsem své rány zacelil a vycenil na upíra špičaté zuby. "To jsi nečekal co?"

Bol som rád že jej toto postačí. "Dobre." Poviem a potom ma prekvapí keď povie že býva všade možne. Chcel som sa jej to opýtať ale v tom som uvidel niečo čo som v živote nevidel. S tela dievčiny vyšiel nejaký muž ktorý bol v hroznom stave. Lenže som bol tak v šoku s toho že som bol ako zamrznutý. Nezmohol som sa ani na slovo a ani na pohnutie. Len som tam stál a díval som sa na to čo sa pre do mnou odo hráva. Ten muž chytil to dievča a donútil ju otvoriť ústa a z nej potom vyšla modrobiela žiara. Len som vykúlil oči na to. Tak toto som nikdy nevidel. Čo je ten muž vlastne zač? Ale neodvážil som sa opýtať. Potom telo odhodil a jeho rany sa začali hojiť a dokonca si vytiahol aj dýku čo mal v bruchu. Potom na mňa vyceril špicáky a ja som sa len díval. A keď sa opýtal že toto som nečakal tak som len prikývol. "Máte pravdu nečakal som to." Poviem ohromene a stále som sa na neho díval. Ako je to vlastné možné? Hádam mi to vysvetlí.

Spokojeně jsem sledoval jeho překvapení. Bylo fajn mít zase svoje tělo a nemuset si hrát na nějakou ustrašenou holku. "Nemysli si, že jsi tady ve městě jediný, koho by se lidé měli bát. Příště si vybírej lépe." Na to jsem se usadil na zem, potřeboval jsem ještě chvíli odpočívat, než se nejhorší rány zacelí. Veškerá krev, která na mě byla se začala vznášet a pak jednoduše vlétla do lahvičky, kterou jsem vytáhl z kapsy. "Její krev nebyla to jediné, co na ni stálo za to. Ta duše je velmi silná, tedy byla." Zasmál jsem se a ohlédl se směrem k tělu mrtvé dívky. "Takže ty tu jen tak pobíháš kolem a lovíš lidi?" zeptal jsem se ho prostě. Sám jsem dělal úplně to samé, až na to, že bych bez toho dokázal žít, což jsem netušil jestli by upír mohl. Zaměřil jsem se na jeho stále překvapený výraz. "Co je? Nikdy jsi neviděl démona?" Nechápavě jsem se na něj podíval.

Po pár minútach pokrútim hlavou aby som sa ako tak vrátil do reality. "Ja viem že nie som jediný koho by sa ľudia mali báť. Len som ešte nikoho ako si ty nestretol. Neboj už si dám pozor." Poviem po pravde. Zatiaľ som stretol Reily a tá bola mág a bola veľmi milá a priateľská. A teraz je tu tento chlapík. Potom začal hovoriť o tej dievčine. Čo sa týkalo krvi tak s tým som súhlasil. "Ano jej krv bola dobrá. Teda aspoň myslím že som pil jej krv a nie tvoju. A to my vysvetli ako vlastne chutí duša?" Opýtam sa lebo ma to celkom zaujímalo keďže som ešte toto nikdy nezažil. Potom sa ma opýta že tu len tak pobehujem a lovím ľudí a ja som na to prikývol. "Ano prišiel som sem najskôr za prácou. Mal som niekoho zabiť a to som splnil. A keďže je aj môj šéf mŕtvy tak teraz neviem čo mám robiť a kám ísť. A tak sa tu potulujem a lovím ľudí." Poviem a povzdychnem si. Potom sa ma opýta či som nikdy nevidel démona. "Jasné že som videl ale nie toto čo teraz. Žiadny démon nebol v tele človeka ako ty. Takže toto som videl prvý krát." Poviem a pousmejem sa.

Když zmínil to, že vlastně neví čí krev pil, myslel jsem, že ho roztrhám na kusy. "Pil si její...ale o téhle zkušenosti se už nikdy nebudeme bavit." Skoro jsem ta slova vyplivl. Jeho další otázka mě trochu překvapila. "No...duše nemá žádnou chuť, je to jako napíchnout do sebe čistou energii, prostě prásk, zalije tě fajn pocit a myslíš si, že můžeš dobít svět. Problém nastane, když to přeženeš." Přiznal jsem, už několikrát se to povedlo a rozhodně to nepřinese nic dobrého. "Nemůžeš uvažovat a chceš jen víc, což je docela na prd vzhledem k tomu, že mě bohužel ne každý v tomhle městě má rád." Zasmál jsem se. Prozradil mi, že tu loví lidi, nejspíš nemá vlastní byt, se zájmem jsem si poslech co mi řekl o své práci. "Nepovídej, to zní celkem zajímavě. Já teda pro nikoho nikdy nedělal, ale jestli ti jen tohle stačí ke štěstí možná by jsi mi mohl pomoct." Navrhl jsem mu se zářivým úsměvem. Řekl mi, že tohle bylo poprvé, co viděl démona posednout něčí tělo, to bylo celkem zábavné. "Jo je to jedna z věcí, které umím, ne vždy je to, ale tak jak si představuju, jestli chápeš co tím myslím. Zoufalá doba si žádá zoufalé činy." řekl jsem a pohodil hlavou směrem k dívce.

Prikývnem. "Dobre. Už sa o tom nebudeme baviť." Poviem a už som o tom nepovedal ani slovo a radšej som túto tému zabudol. Potom mi začal vysvetľovať ako chutí duša. Takže ak som to dobre pochopil nechutí žiadno a je to len energia. To je zaujímavé lebo krv má chuť a každá chutí inak. Lenže on je démon a ja upír a to je dosť veľký rozdiel. "Aha tak to je zaujímavé. To sa nedivím že ťa nemá skoro nikto rád." Poviem a pousmejem sa. Mňa ma rada len Reily. Prečo stále na ňu myslím? Pokrútim hlavou aby som myšlienky na ňu zahodil. "Hmm ani by som nepovedal že je to zaujímavé. Ale keď myslíš." Myknem plecami a potom spozorniem. "Nepovedal by som že mi to chýba ku šťastiu ale rád by som niečo robil. Pomôcť? A ako?" Opýtam sa ho a pozriem sa na neho. A potom začne hovoriť o tom že je to jedna z vecí čo dokáže. "Jasné chápem. Isto niekto po tebe šiel a aby si si zachránil život tak si sa schoval do tej dievčiny. Správne?" Opýtam sa a myslel som si že je to tak.

Na světě je dost věcí, které se blbě vysvětlují. To jak chutná duše je jedna z nich. Byl jsem sice trochu zklamaný z toho, že to nemůže vlastně nikdo pochopit, zároveň jsem se teď cítil tak trochu požehnaný tím, že já tohle privilegium mám. Mávl jsem rukou v sarkastickém gestu. "Ale jdi, mě každý přímo miluje, u svých fanoušků jsem doslova na roztrhání." Poznamenal jsem. Jeho zájem o možnou práci, kterou mu nabízím mi udělal docela radost. "No jako první se nějak musím zbavit té letky, co mě teď hledá ve městě a nebudu ti lhát, každá ruka se hodí." Na chvíli jsem se odmlčel a pak vyzývavě dodat. "Tedy pokud si myslíš, že na to máš."

Zasmejem sa nad tým čo povedal. "Jasné už to vidím." Poviem so smiechom. "A inak ja som Dale." Predstavím sa mu aby sme sa neoslovovali hej ty alebo podobne. Potom začal hovoriť o tom čo potrebuje. Pozorne som počúval. "Jasné chápem. To verím že sa hodí každá ruka." Pousmejem sa a potom som sa zamyslel. Keď som ale počul to čo povedal tak som sa prekvapene na neho pozrel. "Čo si o mne myslíš? Jasné že na to mám. Nie som žiadna padavka." Poviem trochu nahnevane. Toto ma nahnevalo ako sa opovažuje niečo takéto povedať? Nepozná ma a nevie čoho som schopný ale teraz mu to ukážem. Aj keď som len upír ale dokážem veľa vecí.

"Zareth." Řekl jsem mu na oplátku své jméno. Dřív bych mu nejspíš zalhal, ale teď už to pro mě stejně nemělo žádný význam. "Dobře ty ne-padavko. Pomůžeš mi zbavit se té letky, co teď je ve městě a já ti za to na oplátku něco dám. Plácneme si?" Na chvíli jsem se zarazil. "Tedy pokud se nebojíš těch okřídlených opic samozřejmě, můžeš couvnout." Možná jsem ho provokoval až moc, ale za prvé mě to ohromně bavilo, vidět jak zuří a za druhé to vždy fungovalo nejlépe. Doufal jsem, že mi s nimi pomůže, ne že bych to nezvládl sám. No dobrá asi jsem si to jen nechtěl připustit, ale tohle bych rozhodně nezvládl sám a někdo jako on se mi zrovna dokonale hodil. Co bych to byl za blázna, kdybych se nepokusil nevyužít takovou příležitost?