Fen'lin a Dale (+Nat)

On si obliekol mikinu a ja som sa díval po ľuďoch. Preto ma aj prekvapilo keď povedal aby som šiel. Pozriem sa na neho prekvapene. „A tebe to nebude vadiť?“ Opýtam sa a chvíľu som ho sledoval. V tom ale uvidím mladú ženu ktorá vyzerala chutne. Preto sa postavím a vydám sa smerom k nej. A keďže par bol dosť veľký tak tu bolo aj dosť miesta kde sa schovať. Prišiel som k žene a dal som sa s ňou do rečí. Potom som ju odtiahol za jeden strom kde nás nikto nevidel. Tam som ju začal baliť a rozprávať jej milé reči a ona mi to zjedla aj s navyjákom. Pousmejem sa pretože toto ma bavilo. Ženy by pre mňa spravili všetko možné aj nemožné. A preto to bolo veľmi ľahké. A keď sme sa začali bozkávať tak som išiel nenápadne na jej krk a potom som sa do nej zahryzol a začal som znej piť. Napil som sa toľko aby som ju nezabil. Potom jej oliznem ranky a pobozkám ju. Potom jej poviem že sa jej ozvem a potom odídem. Vrátim sa k Fenlinu a sadnem si k nemu a utriem si ústa.

Na jeho tváři se zračilo překvapení, zřejmě nečekal, že něco takového řeknu. Povzdechnu si a mávnu nad tím rukou. Nevadilo mi to, lidé byli hold níže na potravním žebříčku než upíři. Tak napůl jsem počítal s tím, že jednou skončím jako něčí svačinka. Dale se najednou zvedne a vyrazí za nějakou ženou, sledoval jsem, jak se spolu baví, smála se a netušila, co ji čeká. Odtáhne ji pryč z mého dohledu a za nějakou dobu se Dale začne vracet. Čekal jsem na něj na lavičce a překvapí mě, když za chvíli vyjde i ona žena. Trochu se motala, ale v klidu odcházela.
"Myslel jsem, že ji zabiješ... Nemáš strach, že jí dojde, co jsi zač?" zeptám se a zvědavě ho sleduji. Nebo jí snad nějak dokázal upravit vzpomínky, že si na to nebude pamatovat? Nebo to možná bude vinit na malátnost po ztrátě krve, bůh ví, co si bude myslet...

Keď som prišiel tak sa ma opýta či sa nebojím toho že by zistila čo som zač. Pokrútim hlavou. „Ja nezabíjam ak to nie je nutné. Nie nebojím. Pretože bola tak očarovaná so mnou že ani poriadne nevnímala čo sa s ňou deje. A zatiaľ som mal šťastie že na to nikto neprišiel.“ Pousmejem sa a potom sa pozriem na neho. „A ty sa ako cítiš?“ Opýtam sa ho. Chcel som mať istotu že ten boj mu nijak neublížil a že je v poriadku. Pretože ja som už bol v poriadku ale on? Predsa to bol len človek a on sa liečil pomaly a preto som mal obavy či som mu niečo vážne nestalo. Nerád by som sa dozvedel že som mu niečo zlomil alebo že som mu inak ublížil.

Zavrtí hlavou a sdělí mi, jak to je. Bylo to zajímavé zjištění, nečekal jsem to. Dale očividně našel jinou cestu než zabíjet a za to jsem ho obdivoval. Kdyby to tak dělali všichni upíři, bylo by to mnohem lepší, jenže většina si nejspíš myslí, že jsou něco víc a lidi vidí jen jako dobytek na porážku. Za krátkou dobu jsem ale potkal dva upíry, kteří se na to dívali jinak. Dale a Ireth. Pousměji se a přikývnu. To, že nezabíjel, bylo opravdu úctyhodné a vyžadovalo dobrou sebekontrolu. Zeptá se mě jestli jsem v pořádku a tak se cvičně protáhnu, trochu mě zabolí ruka a záda, jinak nic.
"Ne, jsem v pohodě, poslední dobou zjišťuji, že jsem odolnější, než jsem si myslel," odpovím s úsměvem.

Keď ma uistí že je v poriadku a že je odolnejší tak sa pousmejem. „To som rád. Pretože soms a trochu bál či som ti náhodou neublížil.“ Pousmejem sa a trochu sa ponaťahujem. Potom mi pípne telefón. Vytiahnem ho s kapsy a prečítam si sms. Bolo tam napísane že mám 24h na to aby som toho muža zabil inak za mnou príde. Odpíšem mu že sa na tom pracuje a potom schovám mobil. Vzdychnem si a na chvíľu sa zamyslím nad tým čo mám spraviť. Vedel som že ak mu poviem že som ho zabil tak mi dá isto inú úlohu a pošle ma preč. To som ale nechcel. Chcel som ostať tu pretože som bol rád že som si našiel kamaráta s ktorým sa môžem o všetkom porozprávať a nemusím pred ním nič tajiť. A tiež som vedel že odmietnuť tiež nemôžem inak by zabil mňa. A preto som rozmýšľal čo mám spraviť.

Ušklíbnu se, byl až přehnaně starostlivý. Kdo by si pomyslel, že "krvelační" upíři umí být milí, starostliví a přátelští. Ne tedy všichni, pořád jsem si živě pamatoval poslední pokus o mou vraždu a taktak jsem vyvázl. Daleovi pípne mobil, přečte si zprávu, poté na ni odepíše a povzdechne si. Sledoval jsem ho, vypadal teď ustaraně, smutně.
"Stalo se něco?" zeptám se, kdybych mohl, nějak bych pomohl, ale neměl jsem ani tušení, co by se mohlo dít. Snad nemá problémy, dokázal jsem si představit, že s jeho povoláním bude mít dost nepřátel. A jeho šéf ještě víc. Nebo nad tím jen moc přemýšlím a nic se neděje....

Keď sa opýta čo sa stalo tak sa pozriem na neho a viem že mu môže povedať všetko a nemusím mu nič tajiť. „Napísal mi šéf že mám 24h na zabitie toho démona ktorého som už zabil. Pretože ak to nespravím tak príde sem. Ja som mu totiž ešte nenapísal že som ho zabil. Myslel som si že keď to budem naťahovať tak tu budem môcť ostať čo najdlhšie ale asi sa mi to nepodarí.“ Vzdychnem si. „Ak zistí že som ho zabil tak ma pošle zase niekam preč a ja nechcem odísť. Neviem prečo ale páči sa mi tu a rád by som tu ostal bývať. Ale zase viem že ak odmietnem pre neho pracovať tak ma zabije.“ Vzdychnem si a potom sa znova zamyslím nad tým ako by som to mohol spraviť tak aby som tu ostal. Vedel som že šéf nebude chcieť aby som tu ostal. Je rád keď som u neho doma a môže mi rozkazovať. A aj keď som mu to povedal tak som ho nechcel do toho zaťahovať pretože som vedel že šéf by nemal problém ho zabiť. A preto som ho nechcel ohrozovať.

Poslouchal jsem jeho vysvětlení a byl jsem rád, že se mi svěřil. Povzdechnu si a začnu přemýšlet nad tím, co říct. Nechtěl jsem, aby ho zabili, ale nadělal bych s tím něco? Byl jsem slabý člověk, nemohl jsem se rovnat nadpřirozenu.
"Rozhodně mu napiš, že jsi ho již zabil... A pak? Netuším... Možná odstranit tvého šéfa?" navrhnu, ale samotnému mi to znělo jako šílenost. Jenže pokud jsem to dobře pochopil, nebude mít pokoj, dokud jeden z nich nebude mrtvý a preferoval bych, aby Dale zůstal mezi živými. Zamyšleně si prohrábnu vlasy a povzdechnu si.
"Kéž bych mohl nějak pomoct," řeknu potichu a proklínám moji bezmocnost.

Mal pravdu musel som mu napísať že som ho zabil a potom budeme riešiť čo ďalej. A keď povie že by sme mohli zabiť šéfa tak sa zamyslím nad tým. „A vieš že to je dobrý nápad? Aspoň by som mal pokoj a nemusel by som zabíjať a chodiť po svete.“ Pousmejem sa a ten nápad sa mi páčil. „Mne pomáhaš už tým že máš nápady.“ Poviem a pousmejem sa. Potom vytiahnem mobil a napíšem mu že som ho zabil. Teraz som dúfal že nebude chcieť vidieť telo. Pretože s toho už bol popol ktorý už bol roztrúsený po celom meste vďaka vetru. Pípla mi sms. Zhlboka sa nadýchnem a začnem ju čítať. Bolo tam napísane aby som sa vrátil že ma ďalšiu úlohu pre mňa. Vzdychne si a odpíšem mu že si chcem odpočinúť a že tu pár dní ostanem. Poslal som mu to a za pár minút mi volal. Zdvihnem to a hneď začal kričať aby som sa okamžite vrátil inak uvidím. Vzdychnem si a zložím telefón a schovám ho. „Chce aby som odišiel ale ja nechcem. Chcem tu ostať.“ Vzdychnem si.

Očividně se mu můj šílený nápad líbil, ale já o jeho šéfovi nic nevěděl a tak jsem netušil, jaké by mohly být naše šance na úspěch. Zrovna jsem se ho na to chtěl zeptat, když vytáhl mobil a začal si s někým psát. Zůstanu potichu a sleduji ho. Brzy mu zvonil telefon a ozval se šílený řev, kterému jsem sotva rozuměl, ale pochopil jsem, že chce, aby se vrátil, což mi taky Dale potvrdil i s tím, že chce zůstat.
"Nedivím se ti, mít takového šéfa... Řekni mi o něm víc, možná mě napadne nějaké řešení, zatím ale ani nevím, co je ten člověk zač..." řeknu a pohodlně se usadím, potřeboval jsem co nejvíce informaci, abych něco vymyslel.

Nedivil sa mu a ja som ho chápal. Potom chcel aby som mu niečo o ňom povedal že možno ho napadne nejaké riešenie ale že zatiaľ nevie čo je zač. „Vola sa Viktor a má vyše 1000 rokov. Je to jeden z najstarších upírov na svete. To on ma premenil na upíra. On je niečo ako kráľ všetkých upírov aj keď niektorý ho tak neberú ale skoro všetci upíry ho poslúchajú.“ Poviem skoro všetko čo som o ňom vedel. Aj keď toho veľa nebolo pretože on nikdy o sebe nič nehovoril. Takže neviem ani kedy vznikol ani ako vznikol. Povzdychnem si a v tom mi pípne sms. Prečítam si ju. „Toto nie je dobré. On sem ide.“ Poviem a schovám mobil. Potom ma napadlo že by som mohol zničiť mobil a potom by už so mnou nebol v kontakte ale aj tak by ma našiel. Vzdychnem si a pokrútim hlavou.

No... To znělo jako velký problém. Nestává se každý den, že v podstatě tisíciletá relikvie z minulosti vás chce zabít. A další zpráva byla ještě horší... Jde sem. Prohrábnu si vlasy a opět ucítím ten divný pocit, že bych se měl bát, ale zase žádný strach.
"Bezva," zamručím a snažil jsem se cokoliv vymyslet. Jak mu mám sakra pomoct, když se upírovi neubráním ani já sám?
"Každopádně hoď ten mobil do jezera, dneska už všechny mají GPS a bude pro něj těžší tě vystopovat.." řeknu nakonec a znovu se zamyslím.
"Pak bude nejlepší zmizet a pokud to chce hrát takto, budeš se ho muset zbavit. Možná si najít nějaké vlivné přátele, kteří by ti pomohli?" navrhnu zamyšleně a zase se odmlčím.

Povzdychnem si. „Prepáč že som ťa do toho zatiahol. Toto som vážne nechcel.“ A potom spravím to čo povie. Postavím sa a odídem k jazeru a hodím tam mobil. Potom sa vrátim a sadnem si. „Zmiznúť? Ale kam? Vieš o niečom kde by som sa mohol schovať? Vplyvní priatelia? Keby som tak vedel kde ich hľadať.“Povzdychnem si ale nápady to boli dobré. Vedel som že ak sa mu postavím sám tak nemám šancu. Je 100x silnejší a rýchlejší a čo ja viem čo ešte. Takže pomoc by sa hodila. Hlavne nájsť niekoho kto je dostatočne silný a dokázal by sa mu ubrániť. Lenže kde hľadať? To je otázka na ktorú by som rád vedel odpoveď.

Omluví se mi za to, že mě do toho zatáhl, jen zavrtím hlavou, nevadilo mi to. Rád jsem pomáhal ostatní, když za to stáli a Dale mě zaujal. Zasloužil si to. Hodí mobil do jezera, takže to toho upíra možná zdrží. Nakonec se zeptá kam by mohl zmizet, kde se schovat, kde někoho najít. Zůstanu chvíli potichu, přemýšlel jsem, neznal jsem moc lidí. Nebyl jsem zrovna extra společenský... Jeden večer jsem se bavil s Ireth, ale pak mi utekla a od té doby se neukázala. Ji do toho zatáhnout nemůžu. A potom Rea. Určitě za to něco bude chtít, ale má hodně kontaktů, určitě pomůže.
"Měl by ses zeptat Rei... Zná hodně lidí, sežene téměř cokoliv, určitě zná i tvého šéfa. Jen... Nic nedělá zadarmo," řeknu a podívám se na něj. Rea byla asi nejlepší možnost...

Bolo vidno že mu nevadí že som ho do toho zatiahol. Čo som bol aj rád ale zas som mal aj obavy či sa mu niečo nestane. Začne hovoriť o Rei a ja som sa nad tým zamyslel. „To by som asi mal. A to nie je problém. Ak bude niečo chcieť tak mne nerobí problém to zohnať.“ Pousmejem sa. V tomto som bol vážne dobrý. Zohnal som aj veci čo iný zohnať nemohli. Za tie roky som získal dosť známostí ktoré mi vedeli aj pomôcť. Takže som vedel že ohľadne tohto nebude žiadny problém. Potom sa pozriem na neho a chcel som sa ho opýtať kedy pôjdeme za ňou ale nechcel som na neho tlačiť. Predsa to bol môj problém a ja som ho mal sám vyriešiť a nie ešte ťahať do toho človeka a navyše Fenlina ktorého som mal rád a nechcel som aby sa mu niečo stalo.

Očividně nad tím přemýšlel a nakonec souhlasil s tím, že nemá problém sehnat snad cokoliv. Ušklíbnu se a zavrtím hlavou, no, možná bych ho měl upozornit.
"Jen malé varování... Rea je schopná všeho pro své pobavení. Možná bude chtít, aby jsi před hosty dělal striptýz, to je její oblíbené, nebo ti rovnou řekne, ať se s ní vyspíš," řeknu. Několikrát jsem viděl pár upírů, kteří něco opravdu chtěli a tak si Rea užívala jejich týrání.
"A dřív než se zeptáš, ne. Nikdy jsem nic z toho nedělal a nic po ní raději nechtěl," odfrknu si a postavím se na nohy.
"Fajn, pojďme, určitě tam bude a stejně teď bydlím v baru..." řeknu otráveně a vydám se "domů."

Keď ma začal varovať pred tým že čo môže chcieť tak sa len prekvapene na neho pozriem. „Prosím?“ Ja som v živote sex nemal vlastne som ešte panic a ani striptíz som nikdy nerobil. Všetko mi pokazil on ale čo už. A keďže som stále pracoval tak som nemal čas nájsť si lásku alebo niekoho s kým by som to mohol spraviť. Potom ma ubezpečí že to nerobil a ja len myknem plecami. „Veď dobre ja som si ani nemyslel že by si to robil.“ Pousmejem sa ale prekvapí ma keď povie že býva v bare. „Prečo bývaš v bare? To nemáš vlastný dom alebo čo sa stalo keď tam bývaš?“ Opýtam sa pretože toto ma zaujímalo ako je to možné že tam býva. Myslel som si že má vlastný dom ale asi som sa mýlil alebo? No veď uvidíme čo povie. Potom sa postavím a idem s ním do baru.

Zaražený, překvapený a zhrozený Daleův výraz stál opravdu za to. Ušklíbnu se, nejspíš ho to vážně překvapilo, ale Rea... Byla prostě taková. Ráda si dělala z lidí legraci, dostávala je do nejrůznějších situací a bavila se tím.
"Neboj se, oblíbila si mě a zkusím se za tebe přimluvit, aby to nepřeháněla..." řeknu a povzdechnu si, když se mě zeptá na můj dům. Byl to dlouhý příběh a taky důvod, proč mě stále bolí záda.
"Mám byt, ale před dvěma dny za mnou přišli dva upíři a chtěli mě zabít... Vyskočil jsem z okna a měl jsem štěstí, že kontejner dole byl otevřený, jinak bych pád ze 4. patra nepřežil. Rea mě donutila zůstat v baru, kdyby se vrátili," řeknu a pokrčím rameny. Raději vynechám tu pasáž, kdy si mě vyhlédli, protože si mysleli, že na mě záleží jedné upírce. Která se doteď neukázala, takže jsem ji nemohl varovat, že po ní jdou.

Povedal že sa pokúsi za mňa prihovoriť Rei. „Ďakujem to by som ti bol vďačný. Pretože ja som toto nikdy nezažil. Ja vlastne ani neviem čo je to láska.“ Povzdychnem si a potom keď mi vysvetlí prečo býva v bare a nie doma tak len pokrútim hlavou. „Čože? A ako vyzerali tý upíry?“ Opýtam sa pretože som im chcel dať príučku aby vedeli ako sa majú chovať k nemu. Nikto mu nebude blížiť len preto že je človek. A každý kto sa o to pokúsi tak skončí mŕtvy. „Počkaj ale nebude jej to vadiť že chcem od nej pomoc?“ Opýtam sa a po ceste do baru som ho sledoval. Medzi tým bol Viktor už na ceste sem do mesta. Keďže som nemal mobil tak som nemal prehľad o tom. Ale zatiaľ som sa cítil v pohode a nebál som sa ničoho. Predsa toto mesto je veľké bude mu isto chvíľu trvať než ma nájde. Len potom ma napadlo že ak sa ubytuje v tom istom hotely ako som ja tak to som pekne v prdeli. A keďže v meste bol len jeden hotel tak som vedel že to dopadne zle.

"To je jedno, nemyslím si, že po mně půjdou znovu," řeknu mu, nepotřeboval jsem, aby se o mě bál další upír. Zeptá se na Reu a na její ochotu pomoci, povzdychnu si.
"Rea je upírka s mnoha kontakty a s penězi, aby si mohla dovolit cokoliv. Luskne prsty a má co chce, jenže se nudí a tak se míchá do životů ostatních. Věř mi, tohle si nenechá ujít," odpovím. Rea byla vskutku taková, všechno pro ni byla hra. Snažila se zahnat nudu a byla i pro ty největší šílenosti. Přidám do kroku a brzy jsme byli před barem, bylo už celkem pozdě, ale podle všech těch lidí bylo ještě před půlnocí. Rozhlédnu se a brzy ji zahlédnu sedět u jejího oblíbeného stolu blízko baru. Rozejdu se k ní a opřu se o stůl.
"Máš chvilku?" zeptám se, Rea se napije vína a s úsměvem na rtech přikývne. Otočím se na Dala a naznačím mu, aby mluvil.

„Dobre ja len pre istotu.“ Poviem a myknem plecami. „Aha tak ako tak počúvam tak ona pomôže ale takto sa zabáva. Tak to nie je bohvie čo.“ Povzdychnem si a potom sme mlčali až do doby kým sme prišli do baru a Fenlin išiel rovno za ňou. Ja som šiel za ním a mlčal som až do doby než mi dal najavo aby som rozprával. „Dobrý večer. Ja by som potreboval od vás pomoc. Ide sem jeden 1000 ročný upír volá sa Viktor.“ Poviem ale neviem či jej môžem povedať aj to ostatné. Fenlinu som veril že to nezneužije ale ju som nepoznal a tak som nevedel či to nezneužije proti mne. Predsa bola to upírka ktorá poznala všetkých a čo ak pozná aj Viktora a náhodou sa spoja proti mne a zabijú ma spoločne? Ale to hádam nie. No uvidíme ako to dopadne. Či si budem kopať hrob alebo nie.

Dale začne mluvit, ale poté se odmlčí. Rea čekala, co řekne, jenže když se k tomu nějak neměl a vypadal nedůvěřivě, povzdechnu si a podívám se na Reu.
"Viktor ho chce zabít," řeknu jednoduše a Rea se rozesměje. Její obvyklá reakce, sednu si ke stolu a počkám, než jí to přejde.
"A jak mám pomoci? Víte, s Viktorem není radno si zahrávat," řekne s úsměvem. Působila jako vždy klidně a jako by měla z celé situace legraci.
"Pak by možná bylo i pro tebe výhodné se ho zbavit..." odpovím jí. Souhlasně přikývne a zajiskří ji oči, rozhodně ji to tedy zaujalo.

Fenlin to povedal za mňa a ja sa len na neho pozrel a povzdychnem si. Ale najviac ma naštve keď sa ona začne smiať. Tak mne tu ide o krk a ona sa tu smeje. „Ja viem on ma premenil na upíra. Pracujem pre neho už niekoľko rokov. Zabíjam tých čo niečo posraly. Lenže on chce aby som odišiel ale ja tu chcem ostať. Pokojne by som pre neho pracoval ďalej ale chcem tu ostať a to mu vadí že tu chcem ostať a preto ma chce zabiť.“ Vzdychnem si a začínam si myslieť že to nebol asi dobrý nápad. Veď môj život jej môže byť ukradnutý tak preto sa asi smeje. „Vidím že je vám to na smiech. Tak to vás nebudem otravovať. Ja to nejako zvládnem aj sám.“ Poviem a to čo povedal Fenlin som prepočul a preto sa otočím a idem preč. Ja som tu nie som od toho aby sa mi smiali. Zrazu mi to bolo jedno či ma zabije alebo nie.

Rozhodne se odejít, okamžitě se za ním rozběhnu a chytím ho za ruku.
"No tak Dale... Pomůže ti, jen je... Praštěná," zamumlám a nadskočím, když mi na rameni přistane něčí ruka. Pootočím hlavu a všimnu si Rey, která za mnou stála s tázavým výrazem. Povzdechnu si a pustím Dala. Doufal jsem, že ta praštěná ženská pomůže a něco navrhne, nebo nějak přispěje, ne že se bude jen smát...
"Osobně vám pomoct nemůžu, ale..." řekne a udělá dramatickou pauzu, převrátím oči v sloup a založím si ruce na prsou. Nemůže to urychlit.
"Ve městě je někdo, kdo by mohl. Bydlí v hotelu Čivava v pokoji 282 a pokud mu nabídnete peníze, udělá cokoliv," řekne s úsměvem, otočí se a rozejde se pryč, poté se ale otočí.
"Ty tam ale rozhodně nechoď, Fen'li," řekne vážně, přikývnu a otočím se na Dala.
"Zkusíš tam jít?" zeptám se. Jinak jsem mu pomoct nemohl.

V tom ma niekto chytil za ruku. Otočím sa a som pripravený tomu kto ma drží jednu vraziť. Ale keď uvidím že je to Fenlin tak sa udržím. „Vidím ako. Tým že sa bude smiať. Takú pomoc vážne nechcem.“ Poviem naštvane. Ako som si mohol myslieť že by mi pomohla? Bolo lepšie keď som bol sám a pomáhal som si sám. Ale ja nie. Ja sa musím spriateliť človekom. Som idiot že som to dovolil. Zavrčím naštvane. Rea začne hovoriť a tak sa na ňu pozriem a čakám aká kravina z nej vyjde. Ostanem prekvapený. „To je všetko? Nič viac? Ako mám vedieť kto to je? A čo ak tam nebude?“ Opýtam sa a mal som nervy ale držal som sa. Inak by som tu asi niekoho zabil a to som nechcel. Potom sa pozriem na Fenlina a prikývnem. „Čo mi iné ostáva?“ Poviem naštvane.