Fen'lin a Dale (+Nat)

Díval som sa ako horia tela a až teraz som si uvedomil že to nie je sen ale skutočnosť. Keď Nath poplácal po rameni tak sa pozriem na neho a prikývnem. „To ano ale čo budem robiť?“ Opýtam sa a ešte som sa díval na to ako zhoria na popol. Potom sa otočím a idem za ním. Zrazu som mal toľko možností čo som mohol robiť ale ja som si nebol istý či môžem. Ale jedno som vedel. Teraz sa naše cesty rozídu a každý si pôjde po svojom. Ja som rozmýšľal nad tým že odídem do sveta aby som sa trochu s toho spamätal ale ešte pred tým to dám vedieť Fenlinu. Hneď ako si zoženiem mobil tak mu dám vedieť. Od neho som si nechcel pýtať mobil. Predsa som si nebol istý či vôbec má mobil alebo nie. A tak som sa rozhodol že potom skočím do obchodu a kúpim si mobil

Bylo to už něco přes měsíc, co jsem se naposledy viděl s Dalem a od té doby jsem o něm neslyšel. Doufal jsem, že je v pořádku, ale neměl jsem ho jak kontaktovat. Za poslední měsíc se toho ale opravdu stalo hodně... Znovu jsem potkal Ireth, která si mě k sobě nastěhovala a pak... Se stalo pár dalších zajímavých věcí, bohužel jsem však stále nevěděl, na čem jsem. Navíc se mi vrátily vzpomínky, které mě na pár dní pěkně zmátly, ale alespoň jsem věděl, co jsem zač... Doufal jsem, že se s Dalem ještě někdy setkám, momentálně by se mi to velmi hodilo. S jeho prací musel znát hodně lidí a možná by měl i nějaké informace o mojí sestře... Stále jsem ji nemohl najít a ani jsem neměl žádná vodítka. Štvalo mě to, ale nevzdával jsem se, nemohl jsem. Byla noc, dneska jsem nepracoval, místo toho jsem se procházel po městě. Jako vždy mě mé nohy zavedly do parku k jezeru, kde jsem se zastavil a díval se na tmavou vodní hladinu na které se odrážely hvězdy.

Odišiel som s mesta niekam úplne ďaleko. Potreboval som zistiť kto som a čo teraz vlastne budem robiť. Teraz keď bol Viktor mŕtvy tak som nemal nikoho a pre nikoho som nepracoval. Mohol som si teraz robiť čo chcem ale prišlo mi to divné lebo som nevedel čo by som mal robiť. A tak som celé dni len chodil po svete a rozmýšľal som. Po mesiaci chodenia po svete som ako tak prišiel na to kto som a čo mám robiť ale stále to nebolo ono. Ale potreboval som dať vedieť Fenlinu ako som dopadol. Sľúbil som mu to a do teraz som to nespravil a tak som sa rozhodol že sa vrátim do Atreii. Cestu som si pamätal takže som sa nebál že by som tam netrafil. Keď som prišiel do mesta tak si povzdychnem. Celkom mi toto mesto chýbalo. Lenže som nevedel kde nájdem Fenlina napadlo ma že bude v robote a tak som sa rozhodol že skočím do baru sa pozrieť či tam je a ak nie tak sa opýtam kde by mohol byť. Prídem do baru a poobzerám sa. Nikde som ho nevidel a tak som sa opýtal jedného čašníka či tu je ale ten mi povedal že tam nie. Povzdychnem si a idem von z baru. Vyjdem von a rozmýšľam kde by som ho tak mohol nájsť. Spomeniem si na park kde sme trénovali a tak som tam išiel. Keďže som cestu poznal tak netrvalo dlho a bol som tam. Išiel som rovno k jazeru a na moje prekvapenie tam uvidím postavu a hneď som vedel kto to je. „Ahoj.“ Pozdravím ho a pousmejem sa na neho.

Zaslechnu za sebou tiché kroky, které bych dříve snad ani neslyšel. A hned na to mě pozdraví známý hlas. Otočím se a podívám se na Dala, byl v celku, živý a zdravý. Chvíli jsem si ho prohlížel, než se k němu pomalu vydám s rukama v kapsách.
"Takže nakonec přeci jen žiješ, začínal jsem si myslet, že tě zabili," řeknu místo pozdravu. Byl jsem rád že ho vidím a mohl by mi i pomoci s mým problémem. Nechtěl jsem to ale vytahovat sotva jsme se znovu shledali.
"Kde jsi vůbec byl?" zeptám se nakonec a pomalu se vydám k nejbližší lavičce.

Pousmejem sa. „To je pekné privítanie. A hovoril som že ja prežijem všetko. Konečne je môj šéf mŕtvy a môžem si robiť čo chcem.“ Poviem natešene. „Ako si si mohol myslieť že mňa zabijú?“ Opýtam sa so smiechom. Ak by som bol sám proti nemu tak by ma isto zabil ale s Nathom to bola pohodička. Potom sa ma opýta kde som bol. „Tak rôzne. Chodil som po svete a rozmýšľal som nad tým kto som a čo budem teraz robiť keď nemám už nikoho.“ Povzdychnem si. Aj keď Viktor bol aký bol ale mal som sa na koho obrátiť a pomohol a teraz? Teraz som bol na všetko sám a nebol tu nikto na koho by som sa mohol obrátiť. „A ty si čo robil za ten čas keď som tu nebol?“ Opýtam sa ho a pozriem sa na neho.

Vypadal v dobré náladě a očividně všechno s Viktorem proběhlo hladce a bez problému. Odvodil jsem si, že je tedy nejspíše dávno mrtvý, což bylo podle mě dobře. Dale byl dobrá osoba a svět takových jako on potřeboval více.
"Přestěhoval jsem se, potkal pár zajímavých lidí a stále hledám svojí sestru," shrnu stručně poslední měsíc a povzdechnu si.
"A potřeboval bych radu... Jak najít někoho, o kom jsi přes dva roky neslyšel a... Nemůžeš dát nikomu její popis?" zeptám se a prohrábnu si vlasy. Dojdu k lavičce, na kterou se posadím a zakloním hlavu. Díval jsem se na temné nebe, jako bych v něm mohl najít všechny odpovědi na mé otázky.

Fenlin mi začala hovoriť čo zažil za ten čas keď som tu nebol. „Tak to je mi novinka a kde bývaš? Aha a stále si ju nenašiel?“ Opýtam sa trochu smutne ale potom sa ma opýta na radu ako ju nájsť. Chvíľu som rozmýšľal a keď odišiel na lavičku tak som šiel za ním. Sadnem si vedľa neho a pozriem sa na neho ako sa díva na oblohu. „Bez popisu je to dosť ťažké. Pretože ten to uľahčuje. Ale môže pomôcť jej meno. Možno ju niekto bude poznať podľa mena a bude vedieť čo s ňou je. Ale to je malá šanca.“ Povzdychnem si. Keď som mal niekoho nájsť tak som mal vždy jeho fotku a miesto kde sa pohybuje ale toto bude dosť ťažké keď nemôže dať opis a ani fotku. Ale hádam ju nájdeme. Predsa nenechám Fenlina v kaši a pomôžem mu nájsť sestru.

"Momentálně bydlím u jedné upírky... A bohužel, sestru jsem zatím nenašel, ani nevím, jestli ještě žije..." odpovím. Nebo by mohla být už v podsvětí, to je také možnost. Přeci jen, otec dokáže být velmi tvrdohlavý, neodbytný a neoblomný. Nesnáší, když ho někdo převeze, nebo mu něco uteče. A to se stalo. Jen tak se s tím nesmíří. Dale mi nedodá moc naděje, věděl jsem, že to bude těžké, ale začínalo to znít téměř nemožně.
"Do háje," zavrčím a bouchnu pěstí do lavičky, naštěstí ne plnou silou, takže z ní nic neodlomím.
"Sofia Miriam Zoe von Nóliel... Neříká ti to něco? Miriam není zrovna někdo, koho by jsi snadno zapomněl...." řeknu a tiše doufám, že o ní alespoň něco málo slyšel. Přeci jen Dale musel znát mnoho lidí.

Počúvam ho a prikývnem. „Tak to máš dobré. Ja momentálne nemám kde bývať.“ Povzdychnem si. „Neboj sa isto ešte žije. Musíš veriť do poslednej chvíle.“ Poviem povzbudivo a pousmejem sa. Keď zanadáva a udrie do lavičky tak ho chytím za plece. „No tak upokoj sa. Hnev ti nepomôže.“ Poviem a pousmejem sa na neho. Potom mi povedal meno ale to mi nič nehovorilo. „Prepáč ale toto mi nič nehovorí.“ Povzdychnem si a začnem rozmýšľať kto by mohol mať nejaké informácie o tomto mene. Myslel som si že takéto meno nemá nikto iba ona takže by to nemalo byť ťažké zistiť. Teraz som ale rozmýšľal kto by to mohol vedieť a kto by nám mohol pomôcť.

"Pokud chceš, můžeš nějakou dobu zůstat v mém starém bytě... Je sice malý, ale nebudeš muset zůstávat v hotelu," nabídnu. Byl jsem rád, že se se mě snaží povzbudit. Rychle jsem si ho oblíbil, když jsme se poprvé setkali a teď už jsem věděl proč - připomínal mi mého starého přítele, který byl již bohužel mrtvý. Oba byli veselí a ochotní pomoci. I když Dale vypadala a choval se mnohem inteligentněji. Jméno Miriam mu nic neříkalo, povzdechnu si a přikývnu, čekal jsem to.
"Problém je, že může být kdekoliv na světě... No, ale někde začít musím, neznáš někoho v Atreii, kdo by mohl mít hodně informací?" zeptám se a postavím se na nohy. Přeci jen jsem chtěl nějak pokročit s pátráním a sezením v parku tomu nijak nepomůžu.

Prekvapilo ma že mi ponúkol jeho byt. „Ďakujem to je od teba pekné.“ Pousmejem sa. Radšej budem v jeho byte ako v hotelu. Predsa tam som nemal žiadne súkromie a v tom byte budem mať aspoň nejaké súkromie. Potom začne hovoriť o to že problém je v tom že môže byť hoci kde na svete. Povzdychnem si a prikývnem. Mohla ale veril som že ju nájdeme. „Ja viem ale všetko bude dobre ver mi. Tu v Atreii nepoznám nikoho ale mám kopu iných známych ktorých poznám mohli by niečo zistiť.“ Poviem a potom sa prekvapene na neho pozriem ako sa stavia z lavičky a tak som sa postavil aj ja. „Kam si sa vybral?“ Opýtam sa a pozriem sa na neho.

Dale mě přesvědčoval, že to bude dobré, možná jsem pesimista, ale já ten pocit neměl. Také se postaví a zeptá se kam jdu, sám jsem to nevěděl.
"Nevím, ale už mě nebaví jen sedět a nic nedělat, když je moje sestra v nebezpečí... Zkusím získat nějaké informace... Nevíš o nějakém démonovi v Atrei?" zeptám se a vydám se pryč z parku, byl jsem rád, že mě následoval, bude se mi hodit parťák, jakmile půjde do tuhého. A když si vzpomenu, jak to bylo tenkrát... Do tuhého určitě půjde. Navíc, poslední roky jsem měl klid, možná si ostatní myslí, že jsem zemřel, ale pokud mě někdo pozná, budu v háji. Byl jsem si celkem jistý, že je na mě vypsaná nějaká odměna....

Snažil som sa ho nejako upokojiť ale nešlo to. Povzdychnem si a sledoval som ho. „Prepáč nemusel si na mňa takto vyletieť. Ja ti chcem pomôcť a čo s toho mám? Vyskakuješ na mňa.“ Nepáčilo sa mi ako sa choval toto som si nezaslúžil aby po mne takto skákal. Ja som bol pokojný a on hneď na mňa vyskočí. „Prepáč ale už som povedal že tu nepoznám nikoho.“ Vzdychnem si a potom som radšej už ostal ticho a šiel som za ním. Vedel som že chce nájsť sestru ale takýmto štýlom ju nenájde. Ak by sa upokojil a všetko riešil chladnou hlavou tak by to bolo omnoho lepšie ako takto. A nie že ja sa ho na niečo opýtam a on hneď na mňa vyskočí. Išiel som za ním a bol som zvedavý kam vôbec ideme. Pretože po pravde bol som unavený s cestovania a chcel som si odpočinúť ale to mu nepoviem nechcem aby na mňa zase vyskočil. Čo isto hrozilo ak by nebolo po jeho.

Pootočím hlavu a podívám se na něj, aniž bych zastavil. Neútočil jsem na něj, ale nejspíš z mých slov měl takový pocit. Ne, neútočil jsem slovy, vyřídil bych to jinak a to by poznal. Uznávám, možná jsem v tuto chvíli nebyl nejlepší společnost, ale... Ne, nemůžu se na nic vymlouvat, byl jsem naštvaný sám na sebe a na svoji neschopnost, za kterou by mohli zaplatit jiní.
"Pokud nechceš riskovat krk, pochopím to, pak můžeš odejít," řeknu bez náznaku emoce v hlase a vyjdeme ven z parku. Potřeboval jsem najít nějakého démona, jenže jsem nevěděl jak... Možná se budu muset na chvíli vrátit do podsvětí a odchytit si jednoho z Mephistophelových poskoků... Nebo možná bude lepší nalákat démona sem...

Vzdychnem si. "Ja som nič takéto nepovedal. Pomôžem ti pretože ty si pomohol mne a tak ti to chcem vrátiť." Poviem a nepáčilo sa mi ako sa chová. Ak nechcel aby som tu bol tak mi to mal povedať a nie štekať na mňa. Takéto chovanie od neho som si rozhodne nezaslúžil. Mrzelo ma to že len čo som prišiel tak hneď je takýto na mňa ale s tým ja nič nenarobím. Pokračoval som s ním v ceste a už som len mlčal a dívala sa kam ideme a čo sa bude diať. Vyšli sme s parku a pokračovali sme ďalej v ceste. Chcel som sa opýtať kam ideme ale radšej som mlčal nechcel som aby na mňa zase vyskočil. Toto mi stačilo. Budem mu pomáhať ale radšej budem ticho.

"Jak myslíš," odpovím a zastavím se, zvažoval jsem své možnosti a co by bylo nejlepší v mé situaci udělat. Nakonec dojdu k závěru, že nejrychlejší bude malý výlet do podsvětí. Natáhnu ruku před sebe a prostor přede mnou se začne vlnit, po chvíli to vypadalo, jako by se sám prostor přede mnou roztrhl a místo něj tady byl černý průchod. Nešlo vidět, co je na druhé straně a sám jsem v tuto chvíli netušil, v které části podsvětí se objevíme. Povzdechnu si a otočím se na Dala.
"Byl jsi někdy v podsvětí?" zeptám se ho, ale už předem tuším, že odpověď bude znít ne.

Vzdychnem si nad tým ako to povedal. Už som mlčal a nič som nehovoril. Celú dobu som nič nespravil a len som sa díval. Potom natiahol ruku a začalo sa niečo diať. Prišlo mi to divné pretože on bol človek alebo mi celú dobu klamal? Radšej som to neriešil pretože keď som videl ako na mňa reaguje tak som to nechal tak. Nechcel som aby mi zase nadal alebo vyskočil na mňa. A tak som sa len mlčky díval na to ako sa niečo otváralo. A zrazu bol pred nami čierny otvor. Díval som sa prekvapene ako to len dokázal ale mlčal som. Keď sa ma opýta na to či som bol v podsvetí tak pokrútim hlavou že nie. Neodpovedal som mu ale toto musel pochopiť aj keby nechcel. A naschvál som mlčal stačilo mi jeho chovanie a nechcel som aby sa opakovalo a tak som sa len díval a čakal čo bude ďalej.

Zavrtí hlavou a nic neřekne, povzdechnu si a zadívám se na průchod do podsvětí. Nezeptal se ani na to, jak jsem to udělal, takže mu to nejspíš je jasné. Bylo zvláštní, že stále mlčel, ale nechal jsem to být. Jak chce. Nic neřeknu a projdu "portálem" na druhou stranu. Chvíli mě obklopila černota, nic jsem neviděl, nic necítil. Vteřinku na to moje nohy dopadnou na pevnou půdu a rozhlédnu se okolo. Byl jsem v mě až moc dobře známém podsvětí. Kolem mě byla spousta stromů, jejich kůra byla černá a nenesly žádné listy. Vypadaly mrtvé a přesto jsem věděl, že stále rostou. Netušil jsem, v kterém království jsme, ale to bude to první, co budu muset zjistit. Otočím se na černý portál za mými zády. Čekal jsem, jestli Dale půjde za mnou.

Keďže som nechcel aby po mne štekal tak som mlčal ale pravda bola že ma to zaujímalo ako to spravil ale ak mi to nepovie on sám tak sa to nedozviem a ja sa ho nebudem pýtať. V tom vošiel do portálu a zmizol tam. Chvíľu som rozmýšľal či mám ísť za ním alebo nie. Ale keď som mu sľúbil pomoc tak mu pomôžem. Vzdychnem si a zatvorím oči a vojdem do portálu. Keď som tam vošiel tak sa mi zdalo že lietať a nie a nie dopadnúť na zem. Keď som to najmenej čakal tak vtedy som dopadol na zem. Trochu sa mi podlomili nohy lebo som to nečakal ale ustál som to. Hneď keď sa narovnám tak sa najkôr pozriem či je tu Fen a bol tu. Potom sa poobzerám okolo seba a musím uznať že sa mi to tu páčilo. Aj tie stromy boli zaujímavé. Tak tu by som si vedel predstaviť žiť. Potom sa pozriem na Fenlina a čakám čo bude ďalej.

Po chvíli se z portálu vynoří Dale a začne se rozhlížet okolo. Zavřu průchod a na chvíli zavřu oči. Snažil jsem se vycítit, kde je nejvíce temné energie, abychom našli město, či vesnici a mohli se poptat.
"Vítej v podsvětí," řeknu po chvilce a opět otevřu oči. Přemýšlel jsem, jestli se proměnit do mé démonické podoby, ale nakonec se rozhodnu, že to takhle bude lepší. Někdo by mě mohl poznat a to opravdu nechci. Měl jsem štěstí, že má lidská podoba vypadala úplně jinak.
"Tímto směrem je nejbližší město, nebo vesnice, buď na pozoru, vůbec nevím, kde jsme," varuji Dala a vydám se směrem, který jsem před chvílí ukázal.

Privítal ma v podsvetí a ja len prikývnem a stále som mlčal. Potom povie že týmto smerom je mesto alebo obec. Celkom ma to prekvapí pretože som nečakal že by tu dole boli mestá a dediny a iné takéto veci. Skôr som si to predstavoval inak ale to je jedno. Potom povie aby som bol na pozore že vôbec nevie kde je. Znova len prikývnem a mlčal som. Potom sa vydal tým smerom ktorým ukázal a ja som šiel mlčky za ním a obzeral som sa okolo seba. Nebál som sa pretože som sa tu cítil ako doma a to som netušil prečo ale nechal som to tak a šiel som s ním.

Procházeli jsme lesem a opět mezi námi zavládlo ticho. Byl jsem ostražitý a dával jsem pozor na naše okolí. Očekával jsem každou chvíli nebezpečí. Les začne řídnou a už z dálky zaslechnu nějaké hlasy a smích. Když se přiblížíme, všimnu si dvou dětí, jedno vypadalo jak přerostlá ještěrka a jeho tělo bylo pokryté šupinami, druhý vypadal více jako člověk, na hlavě měl ale malé rohy a jeho končetiny byly pokryté chlupy a zakončené tlapkami. Všimnou si nás a okamžitě se rozběhnou pryč. Povzdechnu si a zastavím na kraji lesa. Před námi byla malá vesnička, prohlédnu si ji a můj pohled spočine na vlajce, která zdobila nejvyšší dům ve vesnici.
"Do hajzlu," zamumlám. Byla to Azaelova vlajka. Byli jsme na nepřátelském území, které jsem neznal, netušil jsem, kde přesně jsme a nacházeli se tady ti nejkrvelačnější Aurini z celého podsvětí... No bezva.

Pokračovali sme cez les a obaja sme boli ticho. V tom som započul rečnenie a smiech. Išli sme a uvideli sme deti. Pousmejem sa ale tie keď nás uvideli tak utiekli. Ostanem prekvapený pretože som to nečakal. Fenlin potom zanadáva a ja sa pozriem na neho. Už som to nevydržal a opýtal som sa ho. "Čo sa deje?" Opýtam sa a pozriem sa na obec a potom si všimnem tú zástavu ale keďže som nevedel čo to je tak som nemal obavy ani nič podobné. Len som tam stál vedľa neho a sledoval som okolie ale neuniklo mi že Fenlin ma trochu obavy. Rád by som vedel z čoho alebo z koho a hádam na moju otázku mi odpovie normálne a nie štekaním. Lebo ak ano tak sa potom s ním už asi prestanem baviť.

Dale se mě zeptá co se děje, nervózně se rozhlédnu a poté zacouvám trochu víc do lesa.
"Jsme v Severním království na území Azaela... Stručně řečeno, jsme na území nejkrvelačnějších démonů, kteří přímo milují boj..." odpovím mu a zahledím se na vesnici. Budeme tam muset jít, ale oba vypadáme jako lidé, to přiláká pozornost.
"Dale... Mohl bys prosím ve vesnici získat dva pláště? Když vypadáme jako lidé, každý si nás všimne... Já mezitím seženu mapu, abych nás odsud dostal... Musíme na západ, jenže momentálně netuším, kterým je to směrem," řeknu po minutce přemýšlení a trochu se pousměji.
"Spoléhám na tebe."

Konečne mi to vysvetlí v pokoji a v kľude tak som rád že na mňa nevyštekol. "Aha dobre." Poviem a potom vidím ako vojde viac do lesa. Idem za ním. Potom sa pozriem na neho prekvapene. "Čo aké pláste? A kde ich mám hľadať? A prečo sa nepremeníme to by bolo lepšie nie?" Opýtam sa a pozriem sa na neho a potom si povzdychnem keď povie že nevie ktorým smerom to je. Tak na čo sme sem liezli keď nevieš kadiaľ ísť? Potichu zavrčím a bol som naštvaný pretože ak by mal plán tak by sme tu nemuseli byť ale on nie všetko hr br a teraz nevie kam má ísť a nemôžeme sa tu pohybovať ako ľudia. Keby najskôr rozmýšľal a potom konal vyzeralo by to úplne inak. Potom keď povie že spolieha na mňa tak len prikývnem.