Khora & NPC

Zpoza rohu se vynoří Khora se sladkým, spokojeným výrazem a ihned se na mě natiskne, než mi dá pusu. Pousměji se na ni, když mi poděkuje a jen lehce přikývnu.
"Měla by se naučit, kde je její místo," zasyčím potichu a trochu se protáhnu, než následuji Khoru k malé kuchyňce, kde mi nabídne snídani, kterou rozhodně neodmítnu. Pustíme se do jídla a já se po chvilce zadívám na Khoru a odložím jídlo stranou.
"Khoro..." oslovím ji a na chvíli se zamyšleně odmlčím.
"Jak moc... By ti vadilo, kdyby ostatní z Bratrstva věděli, že jsme spolu? Pořád se nemohu rozhodnout, jestli by to tvé situaci pomohlo, nebo ne," vydechnu tiše a zamračím se. Chtěl jsem ji prohlásit za svou, aby to všichni věděli a drželi se dál, ale také by to mohlo věci jen zhoršit.

Spokojeně jsem snídala a užívala si jak jeho přítomnost tak také kávu a chutné jídlo. Brzy jsem ale byla plná a když Balaur promluví, se zájmem se na něj otočím. Chvíli jsem přemýšlela and slovy, která mi sdělil než se zamyšleně zadívám do hrnku od kávy a lehce se pousměji.

"No... nevím jestli se pak Astarothova alergie na tebe... nepřenese i na mě," zakřením se na něj a vypláznu jazyk. Nevadilo by mi to a očividně mu na to hodně záleželo. Chtěl si mě před všemi přivlastnit, ale proč? Bál se že by si ke mě někdo něco dovolil? 

"Samozřejmě že by mi to nevadilo, ale nemohu mluvit za to, jak se k tomu postaví ostatní. Navíc nechci aby si kvůli tomu ztratil část svého vlivu," vydechnu zamyšleně a znovu usrknu z kávy, než ji do sebe celou kopnu a zajdu ke skříni vyhrabat nějaké oblečení, než ho na sebe hodím.

Zakření se na mě s tím, že neví, zda by se Astarothova alergie nepřenesla i na ni. Zašklebím se, než se zamračím a zabodnu svůj pohled směrem, kde byla Astarothova kancelář.
"To by bylo to poslední, co by udělal. Nevím, jestli bych ho porazil, ale... Jestli ti ublíží, zabiju ho," zavrčím, ale znovu se pousměji, když mi řekne, že by jí to nevadilo, ale neví, jak se k tomu postaví ostatní a nechce, abych ztratil svůj vliv.
"To... Je mi jedno, získám si ho jinak... Jen chci... Aby jsi byla v bezpečí a právě si nejsem jistý, jestli by to pomohlo, nebo jen zhoršilo to, jak se na tebe dívají ostatní členové. Přeci jen někteří z nich mají problém s tím, že jsi Nephalem," vydechnu a zamračím se, než si povzdechnu.
"Nech to plavat... Necháme tomu volný průběh," usměji se nakonec a rozejdu se ke Khoře, která se zrovna oblékala u skříně, než ji k sobě otočím, obejmu kolem pasu a dlouze políbím.

Poslouchala jsem jeho vysvětlení a v některých věcech měl pravdu, ale já stejně nemohla říci s jistotou co by se stalo, přeci jenom každý ze členů byl... jiný a svůj. Hodně z nich Balaura obdivovalo, uznávalo ho za vůdce, hodně žen do něj bylo... zamilovaných a tak si nad tím jenom povzdechnu. Jakmile se doobleču, ucítím jeho ruce na svých ramenech a když si mě k sobě otočí a přitáhne si mě do dlouhého polibku, jenom spokojeně zamručím a nechám se na moment zase rozptýlit, než mu položím ruce na zadek a usměji se.

"Dobře, uvidíme jak se to vyvrbí," pousměji se a nakonec se od něj donutím odtáhnout, nehtělo se mi ale musela jsem. 

"No, skočím za tím šéfíkem ať nevypění že mi to trvá," ušklíbnu se, než ho pohladím po rameni a dám mu pusu do vlasů, než se od něj vzdálím a zamířím z pokoje ven přímo do pracovny Astarotha. 

Položí mi ruce na zadek, než se usměje. Souhlasila se mnou a tak se spokojeně usměji se neochotně ji pustím. Ušklíbnu se, že skočí za šéfem, ať nevypění, že jí to trvá. Ušklíbnu se a pobaveně zavrtím hlavou.
"Klidně mě použij jako výmluvu," zasměji se a sleduji, jak odchází. Chvilku se ještě zdržím v pokoji, než zamířím do arény trochu trénovat a protáhnout se. I když dnešní noc by také mohla být považována za dost dobrý trénink....

Astaroth:
Čekal jsem netrpělivě na Khoru, pro kterou jsem měl úkol, netušil jsem, proč si dotyčný vyžádal přímo ji, ale odměna byla vysoká. Něco mi na tom smrdělo, ale na nephalemce nezáleželo... Hodlal jsem ji tam poslat tak jako tak.

Povzdechnu si a jakmile se zastavím u dveří, zaklepu na ně. Po chvilce čekání nakonec vstoupím dovnitř a zavřu za sebou. Pohled mi stane na Astarothovi, který seděl za stolem a mě lehce zacukají koutky, když si vzpomenu jak jsem tu byla naposledy jako Lu. Chvíli nic neříkám, než složím ruce na prsou a povzdechnu si.

"Prý jsi se mnou chtěl mluvit," vydechnu a nehodlala jsem s nim řešit nějaké formality, nezáleželo mi na tom a neměla jsem z démona strach, už jen protože jsem věděla jak je ve skutečnosti slabý. I tak jsem ho ale hodlala z části pořád repsektovat ahrát s nim tohle divadélko. 

"O co se tedy jedná?" zeptám se nakonec a opřu se o zeď. 

Astaroth:
Ozve se klepání na dveře a tak zamručím, aniž bych zvedl hlavu od papírů na mém stole. Až když Khora vstoupí, podívám se na ni a sjedu mladou nephalemku pohledem. Ne zrovna zdvořile vydechne, že jsem s ní prý chtěl mluvit a tak na ni zavrčím a probodnu ji pohledem.
"Mám pro tebe sólo misi," řeknu jí, než se pohodlně opřu na židli a povzdechnu si. Byl jsem utahaný a měl jsem řízení Bratrstva dost... Ani jsem si za ty roky neuvědomil, kolik práce Balaur dělal...
"Setkáš se dneska v deset večer s klientem v opuštěné staré továrně. Zaplatil pěkný obnos peněz a potřebuje, aby jsme za něj udělali nějakou prácičku. Neřekl, co to bude, ale spoléhám na to, že si poradíš v jakékoliv situaci," řeknu jí a raději jsem nezmiňoval, že si klient vyžádal přímo ji.

Sledovala jsem démona před sebou a až po chvilce se na mě zadívá se zavrčením že má pro mě sólo misi. Lehce nadzvednu obočí, něco mi na tom nesedělo, Astaroth mě ještě nikdy neposlal na sólo misi a ty byly většinou pro někoho kdo měl vyšší postavení že jsem měla já. I tak si povzdechnu a přikývnu, než dojdu ke stolu.

"Dobře, kde že se ta továrna nachází?" zeptám se jej nakonec a když mi sdělí polohu místa, kde se s ním mám setkat, přikývnu a nakonec se otočím k odchodu, než za sebou zavřu dveře a odeberu se zpátky do pokoje. Prácička... v deset večer, klient o kterém nic nevím, no... co, když už tam musím jít, tak půjdu. Nakonec jsem se rozešla najít Balaura a tak jsme zamířial do jídelny, kde jsem ho nenašla a tak mě napadlo se podívat do arény. 

Sotva dorazím do arény, všechny z ní vyhodím, abych měl klid na svůj trénink a nemusel se krotit. Hned na to se změním do své démonické podoby a usměji se. Na jednu stranu to byl nezvyk, když jsem v ní byl po tak dlouhé době. Na druhou stranu to byla má pravá forma, podstata. Rozhodnu se trénovat využívání více elementů naráz, což bylo vždycky obtížné, zvláště když jsem používal elementy, které se nesnesou. Zhluboka se nadechnu, než kolem sebe začnu vytvářet větrný vír, do kterého přidám oheň, zatímco začnu z okolí shromažďovat vodu, jejíž teplotu jsem snižoval a nechával jí pomalu se měnit na led. Po pár minutách soustředění mě však vyruší otevírání dveří, ztratím koncentraci, voda zamrzne celá, zatímco oheň se rozhoří mnohem silněji, než předtím. Povzdechnu si, než se otočím na toho, kdo mě vyrušil a chtěl jsem ho seřvat, když však uvidím Khoru, usměji se.
"Co chtěl?" zeptám se jí hned a pomalu se k ní rozejdu.

Sotva jsem otevřela oči, vypadalo to že jsem vyručila mého milovaného od tréninku a tak si povzdechnu a omluvně se na něj zadívám, zatímco seskočím k němu do arény a pevěn ho obejmu, nakonec ho ale stejně pustím a odstoupím.

"Hmm, sólo mise. Moc podrobností o ní nemám, ale mám se setkat s nějakým klientem v opuštěné továrně v deset večer... který za nějakou prácičku nabídl velký obnos peněz," řeknu mu jendoduše to co jsem věděla a povzdechnu si, než si prohrábnu vlasy a hodím si pramínky co mi přepadly do obličeje za záda a za uši. 
"Promiň, nechtěla jsem tě vyrušit, ať už jsi tu dělal cokoli..." uculím se na něj. 

Omluvně se na mě zadívá, než mě pevně obejme a po chvilce odstoupí. Odpoví mi, že jde na sólo misi. Zamračím se, neřekla mi moc podrobností a já tušil, že to není proto, že by je nechtěla, ale protože sama neví. Bylo to... Přinejmenším divné. Omluví se mi, že mě nechtěla vyrušit, ať už jsem dělal cokoliv a tak zavrtím hlavou a pousměji se.
"To nic... Snažil jsem se... Naráz ovládat několik elementů, které se spolu navzájem moc nesnesou... Zvládám to, ale ne dokonale," povzdechnu si a prohrábnu si vlasy, než se na Khoru zkoumavě zadívám.
"Nechceš si zatrénovat? Chtěl bych se procvičit v boji bez magie... Po poslední zkušenosti... Ale musíš mě šetřit," zasměji se.

Pousměji se na něj, i jemu se to očividně nezdálo dle zamračení ale rozhodla jsem se to nechat tak. Když mi sdělí že trénoval elementy, pousměji se a nakonec přikývnu na jeho nabídku o trénování.

"Dobře, budu se krotit, potřebuji tě totiž fuknčního pro osobní záležitosti," uculím se na něj a pousměji se, než se postavím dál a vyvolám svou zbraň, která mi pokryje obě ruce, které zčernají a prsty se mi na konci zaostří do hrotů. 

"Tak do toho, krasavče," uculím se na něj nevinně a rozhodnu se bránit a odrážet jeho útoky. 

K mé radosti souhlasila s tréninkem a slíbí, že se bude krotit, jelikož mě potřebuje funkčního k osobním záležitostem. Rozesměje mě to a poté vytáhnu svůj meč.
"To je... Elegantní způsob jak říct, že mě potřebuješ na sex," zasměji se, než se proti ní plnou rychlostí vyřítím. Začne vykrývat mé úroky pomocí svých rukou. Ušklíbnu se, sice jsem na ni útočil tupou stranou meče, byl jsem si však víc než jistý, že bych mohl používat i tu druhou a stejně... Bych ji pravděpodobně netrefil. Viděl jsem její boj s Astarothem a jediné, čeho jsem měl více než ona... Byly zkušenosti. A hodlal jsem jich využít, proto jsem na ni útočil ze všech stran a používal nejrůznější finty, které jsem se za tisíc let mého života naučil.

"Mám to brát tak že to není vzájemné?" ušklíbnu se na něj hned jakmile se zasměje jeho větou a a uculím se na něj jak nejmileji jsem uměla. Hned na to začnu bránit jeho útoky a i když bojoval s tupou stranou meče, užívala jsem si to. Byl rychlý a věděla jsem že mě snado převýší zkušenostmi a proto jsem dávala pozor na všechny jeho pohyby a brzy jsem si v nich našla rytmus a díky mé pasivní schopnosti když jsem jakž takž věděla kudy na mě zaútočí, se mu zanču vyhýbat. Brzy ale změním postoj a tentokrát se dám do útoku já. 
"Mimochodem, měla bych tě potom seznámit s Drakonem," zamumlám uprostřed boje a pousměji se na Balaura. 

Ušklíbne se s tím, jestli to má brát tak, že to není vzájemné, zasměji se a lehce zavrtím hlavou.
"Je to vzájemné, v posteli jsi úžasná," zavrním, než na ni znovu a znovu zaútočím. Bránila se mi, uhýbala a její rychlost byla opravdu obdivuhodná.
"Zeptal bych se, jestli něco plánuješ na dnešní večer, ale... Hádám, že Astaroth nám už plány překazil," zamručím a když změní postoj, byl jsem ihned na pozoru. Začne na mě útočit a když mi dá první ránu, zašklebím se, když mi zabrní celá ruka. Začnu se bránit, ale nezmeškal jsem jedinou příležitost přejít do protiútoku. Poznamená, že by mě měla seznámit s Drakonem a tak se zamračím.
"Kdo... To je?" zeptám se a jediné, co mě tak napadlo byl onen Asmodian... Což mi připomnělo, že jsem ještě pořádně nevyzkoušel nové schopnosti v praxi.

Odpoví mi že je to vzájemné a že jsem v posteli úžasná, spokojeně se uculím a vypláznu na něj jazyk. Byl vážně k sežrání, to jsem nemohla popřít a i jeho démonická byla úžasná. 

"Bohužel v deset večer mám setkání s klientem, upřímně začínám být docela zvědavá proč je tak tajnůstkářský," vydechnu a povzdechnu si. "Ne že bych raději netrávila večer s tebou," ušklíbnu se na něj a když přejde do protiútoku, okamžitě přepnu na obranu. Jakmile se ale zmíním o Drakonovi, zamračí se a tak nad tím zakroutím hlavou a odskočím od něj dozadu, zatímco máchnu rukou a opodál se objeví liščí Asmodian.V boji však nepřestávám, zatímco se liška posadí a odfrkne si.

"Kdo řekl, že mám zájem ho poznat?" zavrčí a já na něj hodím vražedný pohled. 

Odpoví mi, že má bohužel v deset setkání s klientem a tak si povzdechnu a zavrtím nad tím hlavou.
"Taky bych byl nejradši, kdyby jsi tady byla se mnou... Navíc se mi na tom něco nezdá... Mám z toho blbý pocit," povzdechnu si a měl jsem sto chutí jít s ní, což... Jsem vlastně mohl.
"Pokud mi Astaroth nedá nějakou práci, půjdu s tebou," vydechnu nakonec a když máchne rukou a opodál se objeví velká liška s devíti ocasy, která zavrčí, že nemá zájem mě poznat, se zájmem se na něj zadívám a dokonce zapomenu na to, že se bojuje. Další ráně se tudíž vyhnu tím, že v rychlosti spadnu na zadek a Khořina ruka mi proletí nad hlavou.
"Éterický Asmodian... Představoval jsem si tě tedy jinak... Vlastně jsem tě už viděl. Děkuji za pomoc a vlastně i záchranu života," řeknu a vyškrábu se zpátky na nohy.

Odpověděl mi že by byl také mnohem raději kdybych byla s ním a poté navrhne, že by šel se mnou. No neznělo to jako špatný nápad, ale nějak se mi nechtělo věřit tomu, že ho se mnou Astaroth pustí. 

"To nezní špatně, uvidíme co zmůžeme," zašklebím se a když přivolám Asmodiana, z ničeho nci spadne na zadek sotva se zadívá jeho směrem a má ruka proletí neškodně nad ním. Jenže jsem to tak trovhu nečekala a tak klopýtnu a dopadnu přímo na něj, zatímco se sbíral ze země. No... tímhle ho akorát natisknu na zem. Vyvalím oči, ale hned na to se rozesměji a dám mu pusu na špičku nosu.

"Neudělal jsem to kvůli tobě, jen jsem si sám zachraňoval krk," zavrčí na něj a nakonec se postaví na všechny čtyři a dojde až k nám, než si Balaura změří pohledem. 

"Jo... zapomněla jsem dodat že je hrozně nevrlý, těžko se s nim vychází," vydechnu a nakonec se postavím a natáhnu k Balaurovi ruku, zatímco se Asmodian nafoukne a probodne mě pohledem.

"To ty jsi tu jediná s kým se nedá vycházet," zavrčí nazpátek a já si jenom povzdechnu. Nehodlala jsem se s nim dohadovat. 

Byl jsou už skoro na nohách, když na mě Khora najednou spadne a tak zase skončím na zemi. Začnu se smát, zatímco mi dá pusu na špičku nosu. Omotám kolem ní ruce a sledoval jsem, jak k nám obří liška jde. Zavrčí na mě, že to neudělal kvůli mě, že si jen zachraňoval vlastní krk a ta přikývnu. Tak nějak jsem to čekal. Khora mi však sdělí, že je nevrlý, než ze mě sleze a tak ji pustím a přijmu její ruku, díky které mě vyhoupne na nohy. Drakon zavrčí, že je jediná, s kým se nedá vycházet a tak k němu udělám jeden krok a zadívám se mu do očí.
"Víš... Ash měl zpočátku podobný přístup... Ale brzy zjistil, kde je jeho místo," zavrčím chladně, zatímco mi levé oko zrudne a okolo zčerná a já vypustím svou plnou magickou energii, kterou dám Asmodianovi okusit, než udělám krok zpátky, dostanu magii pod kontrolu a odfrknu si.
"Což mi připomíná... Zjistil jsem, že na sebe můžu vzít Asmodianovu formu," řeknu Khoře už milým tónem.

Zhluboka se nadechnu a zatvářím se pobaveně, když Asmodian před Balaurem najendou couvne a hlasitě zavrčí. Sledovala jsem ty dva a opravdu jsem se nad tím bavila, než si povzdechnu a jakmile se Balaur zmíní o tom, že může převzít Asmodianovu podobu přikývnu.

"Jop, vím tady Drakon se o to se mnou podělil," sdělím a usměji se na něj, zatímco se protáhnu a na několika místech mi hned hlasitě zakřupá. Nakonec donutím Asmodiana zmizet a rozejdu se blíž k Balaurovi.

"Vážně se mi líbí tvé nové já," ušklíbnu se na něj a znovu si ho prohlédnu. Myslela jsem celkově se vším, vzhledem, chováním, tudíž... se mi vlastně líbilo jeho staré já? 

Byl jsem spokojený, že Drakon couvl, Khora o tom, že na sebe můžeme vzít jejich podobu už věděla a tak se pousměji a přikývnu.
"Máš štěstí, že ti Drakon může o svých schopnostech něco říct. Já na to musím přicházet sám," zasměji se a sleduji, jak Asmodian zmizel. Svou pozornost hned přesunu na nephalemku, která se ke mě blížila s tím, že se jí líbí mé nové já. Pousměji se, než ji k sobě přitáhnu a dám ji pusu na čelo.
"Děkuji, je zvláštní... Být zase ve své staré kůži," vydechnu tiše a zadívám se jí do očí.
"Drake," vydechnu a ani jsem nevěděl proč jí tohle říkám. Nejspíš jsem před ní opravdu nechtěl mít žádná tajemství a... Bylo osvěžující se po tolika letech podělit o mou minulost, kterou jsem tolik skrýval. A s ní po boku... Jsem si uvědomoval, že se mé jizvy na duši po předchozích zkušenostech pomalu hojí.
"Moje pravé jméno," vysvětlím po chvilce a na chvíli zavřu oči, než ji k sobě přitáhnu ještě blíž a pevně obejmu, zatímco zabořím hlavu do jejích vlasů a zhluboka se nadechnu její vůně.

Přikývnu, měl pravdu že mi o nich Drakon mohl říci, ale moje schopnosti až na jednu nebyly až tak složité, jen jsem si prozatím nedovolila s ní nijak experimentovat a tak nad tím jenom zakroutím hlavou a povzdechnu si. To už si mě k sobě ale přitáhl a dostala jsem pusu na čelo se sladkým poděkováním a nakonec vysloví jméno. Jméno nad kterým jsem se musela zamyslet, ale brzy jsem dostala vysvětlení a tak přikývnu a pousměji se na něj, než ho pohladím po tváři.

"Draku," zašeptám a také se k němu přitulím ale nakonec přeci jenom odstoupím.

"Víš co? Splním tu misi co nejrychleji, abychom mohli být zase spolu," zasměji se a olíznu si suché rty. Přemýšlela jsem jestli se vrátit k tréninku nebo se najíst, zdálo se že mi ta snídaně moc nestačila.

"Mimochodem... za týden by měl být v Atrei lampiónový průchod, nechtěl... tedy, šel bys tam se mnou?"  zeptám se po chviličce se sladkým úsměvem a udělám na něj prosebný kukuč. 

Zašeptá mé pravé jméno a já se lehce zachvěji a přivřu oči. Bylo zvláštní slyšet své jméno, ale... Z nějakého důvodu mi to udělalo radost. Stále jsem hodlal používat jméno Balaur, ale kdyby mi tak jednou za čas řekla, když budeme sami... Neprotestoval bych. Zvláště kdyby ho řekla v posteli. Tiše se zasměji nad vlastními myšlenkami a když řekne, že splní tu misi co nejdříve, abychom mohli být zase spolu, spokojeně přikývnu. Po chviličce se mě nejistě zeptá, jestli s ní za týden půjdu na lampionový průvod a hodí na mě sladký, prosebný kukuč, kterému nešlo odolat, proto si od ní hned ukradnu polibek.
"Pro tebe cokoliv, má lásko," zavrním, než poodstoupím.
"Budu ještě trénovat, přidáš se?" zeptám se s úsměvem.

Jakmile ke mě přistoupí a věnuje mi sladký polibek s tím, že pro mě cokoli a osloví mě láskou, uculím se. Byl opravdu k nakousnutí a já si ho zase hodlala ukrást pro sebe. Spokojeně se usměji a když mi navrhne pokračování, přikývnu s tím že si ještě chvíli zatrénuji, ale potom se půjdu najíst. 

--------------------

Den uběhl opravdu rychle a mě se čím dál více krátil čas na tu divnou misi. I tak jsem na sebe nahodila nějaké pohodlné, bojové oblečení  vydala jsem se do opuštěné továrny. Po cestě jsem se ještě stihla rozloučit s Balaurem a brzy na to jsem opustila základnu bratrstva. Čím blíže jsem k budově byla, tím více jsem přemýšlela nad zamyšleným výrazem Astarotha, zdálo se mi... že mi neříká všechno co ví, ale neměla jsem právo to z něj tlouct, už tak mi vstup s neaktem zdvořilosti trochu zavařil a tak si povzdechnu a zatvářím se kysele, sotva co stanu před velkou opuštěnou budovou. Ruce jsem pevně sevřela v pěst, než jsem se rozhodla prokrást dovnitř rozbitým oknem, protože hlavní vchod a brána byla zavřená jakýsmi starým zámkem, tedy... ne že by mi dělal problém, ale.. vážně jsem nad tím asi moc přemýšlela a tak se tiše zasměji, než doskočím na tvrdou zem a zadívám se po budově. Nikoho jsem tu neviděla, bylo tu přítmý a já si na něj pomalu začínala zvykat, jen jsem si obhlížela střepy všude na zemi, bylo to tu opravdu opuštěné a už hádám roky nepoužívané. 

Nyjuun:
Čekal jsem v temném koutě budovy na mou nephalemku a přemýšlel, kdy se tak objeví. Astaroth byl spolehlivý, věděl jsem, že ji pošle, když jsem si ji přímo vyžádal, ale ani on netušil, co mám v plánu. A nejspíš mu to bylo také jedno. Konečně zaslechnu tiché kroky a oknem dovnitř proleze červenovlasá dívka. Ušklíbnu se, než se pomalu rozejdu stínem k ní. Mé kroky se rzléhaly místností a v ozvěně se vracely zpátky. Zastavím se tak, aby mi temnota stále zakrývala vrchní polovinu těla a zadívám se na dívku přede mnou.
"Princezno moje... Konečně jsem tě našel... Táta měl obrovský strach a stýskalo se mu..." zavrním a na tváři se mi objeví široký úšklebek se kterým vyjdu ze stínů a zabodnu své oči do těch Khořiných.
"Princezno... Neměla bys utíkat, zvláště po tom všem, co jsem pro tebe udělal," řeknu hraným, smutným tónem, který však byl velmi přesvědčivý.