Sledovala jsem Azaelův výraz v obličeji a když se mu na chvíli, ale přeci jenom objeví radost v očích, zahřeje mě to u srdce. Nakonec však zase zmizí a tak si povzdechnu a když se natáhne aby mě pohladil ve vlasech, překvapeně na něj zamrkám, ale usměji se když pronese že je na mě hrdý, po tom co jsem zabila jeho generála. Hned na to se ale rozpovídá a přijde se zajímavým řešením, které se mi opravdu zamlouvalo. Také mi vysvětlí rozdíl mezi pečetěmi a já až teď pochopím, proč byla každá z nich úplně jiná a dojde mi váha té... věci co mám v kapse. Asi bych ji měla dát na bezpečnější místo, pomyslím si a když dopoví svůj návrh, pousměji se na něj. Dlouho mi to ane vydrží a tak se odrazím od židličky a nadšeně po něm skočím, než ho pevně obejmu kolem pasu. No, spíše jsem na něm tak napůl visela, jak seděl na stole ale to mi ani trochu nevadilo.
"Tak teď... jsi mě vážně zachránil, děkuji ti..." vydechnu vděčně a po chvilce se ho donutím přeci jenom pustit a seskočím zpátky na nohy.