Khora & NPC

Sledoval jsem jak její tanec, tak její výrazy, několikrát změní svou podobu a i když jsem musel uznat, že ve všech vypadá skvěle, ve své pravé byla nejkrásnější. K mé spokojenosti v ní nakonec zůstane, než se zastaví před židličkou a začne se pomalu svlékat. Jakmile byla ves spodním prádle, vytáhne mě na nohy a tak se s úsměvem nechám usadit na židličku. Znovu tančila, tentokrát se mě však dotýkala, hladila mě ve vlasech a kousne mě do ucha. Ušklíbnu se, když si mi sedne do klína a hladově jí políbím. Boule v mých kalhotách se dožadovala pozornosti a měl jsem co dělat, abych se po ní hned nevrhl. Nechtěl jsem jí však zkazit vystoupení a tak zůstanu sedět na svém místě a jen sleduji její svůdné pohyby. Nakonec jí ale přeci jen po chvíli tance vyruším u rytmu tím, že se natáhnu pro její ruku a opět si ji stáhnu do klína, zatímco jí vášnivě políbím a druhou rukou stisknu její zadeček.

Tancovala jsem kolem něj a musela jsem uznat že má opravdu dobré sebeovládání. Zatímco se jeho boule v kalhotách viditelně zvětšovala a cítila jsme to hlavně když jsem si přivlastnila jeho klín, musela jsem se ušklíbnout a tak jsem mu vždy lehce a hravě a tak nějak nenápadně po ni přejela rukou. Dlouho mu to ale nevydrží a nakonec mě chytně za ruku a stáhne si mě do klína. Zašklebím se na něj, než si ukrasdne mé rty, s čímž ho do nich hravě a trochu silně kousnu. No co, démona to nezabije ne? Co mě překvapí byla ale jeho ruka na mém zadečku, jak já milovala když si s nim hrál. I tak jsem si ukradla hned několik polibků, zatímco jsem ho začala svlékat a nakonec mu enchám jenom kalhoty, než mu vklouznu rukou pod ně a rovnou i pod boxerky.

Už to prostě... Nešlo vydržet, chtěl jsem ji mít u sebe co nejblíž, přesně jako minule mě doháněla k šílenství a mé sebeovládání v tomhle ohledu nebylo až tak dlouhé. Sotva si přivlastním její rty, dost silně mě kousne a tak tiše zavrčím, zatímco víc stisknu její zadeček. Stále jsme se líbali, zatímco jsem se nechal svlékat, když mi však zajede rukou do boxerek, moje sebeovládání bylo ta tam. S hlasitým zasténáním se i s Khorou postavím, hodím ji na postel, stáhnu si kalhoty a uvězním jí pod sebou. Minule jí nevadilo, když jsem na ni nebyl zrovna jemný a tak jí okamžitě servu spodní prádlo, roztáhnu nohy a bez varování do ní vklouznu rovnou do půlku. Zavrčím a nedám ji ani chvilku času na to, aby si zvykla, než se začnu celkem rychle pohybovat a brát si ji čím dál víc.

na mé hravé silné kousnutí do rtu zavrčel a tak se ušklíbnu zatímco mi zmáčkne hýždě a tak mu věnuji lehké polaskání na rtu a začnu se věnovat jeho údu v kalhotách. Sotva po něm přejedu, s hlasitým stenem se postaví a tak se trochu leknu, nečekala jsem to. Nechám se však hodit do peřin a ušklíbnu se na Xaphana, když se začne svlékat. Už teď jsem věděla že si má slova pamatuje, ale přesto mě překvapilo s jakou rázností se na mě doslova vrhl. Ani jsem se nestačila uvelebit a už jsem byla uvězněná pod ním a pod jeho rázném vsunutí se akorát zašklebím a hlasitě zasténám jeho jméno. Xaphan se na nějakou předehru vykašlal a tak se pod ním prohnu v zádech a pokrčím jednu nohu, s čímž se pokusím uvolnit. Okamžitě mu položím ruce na záda a tak nějak nevědomky mu do nich zaryji nehty, když do mě začne vklouzávat hlouběji a hlouběji. Tahle neopatrnost se mi líbila, přesto se na chvíli spustím do peřin, ale nedovolím si pustit jeho hřejivá záda. 

"Tvé sebeovládání je příšerné," zašklebím se na něj a natáhnu se k němu tak, abych si ho mohla stáhnout blíž a políbit ho na krček, kde ho hravě olíznu. Stále jsem měla na krku jeho otisk zubů a tak se pousměji. 

Hlasitě zasténá mé jméno, což mě ještě více posune k tomu, že jsem na ni nebral absolutně žádné ohledy. Kašlal jsem na předehru, prostě jsem ji chtěl a viděl jsem na ní, že jí takové zacházení vůbec nevadí. Dokonce bych řekl, že se jí i líbí. Prohne se v zádech a pokrčí jednu nohu, čímž mi umožní ještě lepší přístup. Její svaly se trochu uvolní a tak se do ní zasunu celý, než ještě navýším tempo a zasténám její jméno. Zaryje mi nehty do zad a poznamená, že mé sebeovládání je příšerné.
"Nemůžu za to, že mě doháníš k šílenství," zavrčím potichu a nechám se k ní stáhnout blíž, políbí mě na krk a hravě mi ho olízne. Tiše zavrčím, než jí začnu vášnivě líbat na rty a postupně se přesunu k jejímu krku, kde k mé spokojenosti měla stále otisk mých zubů. Ušklíbnu se, než jí na něj políbím a obkroužím ho jazykem. Jednou rukou jí začnu bloudit po těle a hrát sis jejími ňadry, zatímco jsem stále udržoval rychlé tempo. Rychle jsem se blížil ke svému orgazmu a po chvilce se z ní téměř celý vytáhnu, než do ní prudce vklouznu a tento pohyb zopakuji ještě několikrát. Zcela se ponořím do slasti, kterou jsem pociťoval, opíjel jsem se její přítomností a nakonec s dalším prudkým pohybem dosáhnu orgasmu. S hlasitým zasténáním se na ni co nejvíce natisknu, zatímco se celý zachvěji a začnu prudce oddechovat. Až po chvilce se trochu vzpamatuji a tak ji začnu jemné líbat na rty, zatímco jsme byli stále propojení.

Pronese že nemůže za to, že jej doháním k šílenství. Jenom nad tim zakroutím hlavou, ale když nasadí rychlé tempo, okamžitě se mi z úst vydere hlasité zasténání, které rozhodně neustávalo. Čím byl důraznější a pohyboval se rychleji, tím jsem byla hlasitější a nepomáhaly mi ani jeho polibky. Zalapám po dechu a když se ze mě vysune skoro celý a zase do mě prudce vklouzne, celé mé tělo se zachvěje v té úžasné záplavě rozkoši a já hned několikrát po sobě zapomenu dýchat, než zalapám po dechu a natisknu se na něj. Být mu tak blízko bylo něco úžasného a já doufala že s jinými nespí, i když... byla to jeho věc, určitě nebude mít jenom jednu ženu do postele, to mě mělo hned napadnout. Znovu vydechnu jeho jméno a po chvilce dosáhnu orgasmu, zrovna když se do mě udělá i on. Okamžitě se na mě natiskne a já se pokusím rozdýchat náš společný orgasmus, zatímco on se natáhne k mým rtům a začne mě na ně líbat. Stále jsem popadala dech a tak jsem mu spokojeně vydechovala do rtů a užívala si ho, to jak je blízko, naše neustále propojení a jeho rty, které teď byly mé, stejně tak jako tělo, proto zvednu ručky a lehce ho polechtám na bocích. 

Stále mi zarývala nehty do zad, což jsem absolutně nevnímal a čím dál hlasitěji sténala. Dosáhne orgasmu ve stejné chvíli jako já a tak jsem se k ní spokojeně tiskl. Oba jsme popadali dech a já si užíval její blízkost. Její jemnou kůži, kterou jsem cítil na té své, stejně tak jako křivky jejího těla. Stále jsem ji líbal na rty a odtáhnu se, až když mě lehce polechtá na bocích a já se začnu tiše smát. Vytáhnu se z ní, než se svalím vedle na matraci a přitáhnu si ji do náruče. Znovu se na ni natisknu, jako bych chtěl cítit co nejvíce částí jejího těla na tom svém a začnu rukama bloudit po jejím těle. Měl jsem na tváři spokojený výraz a lehce přimhouřené oči. Hladil jsem ji po zádech a konečně se mi ustálí jak dech, tak tep srdce.
"Doufám, že jsem ti neublížil," řeknu potichu, než jí vtisknu pusu do vlasů a trochu se odtáhnu, abych jí viděl do obličeje.
"Jsi opravdu nádherná žena," řeknu s úsměvem na rtech a na chvíli se zamyslím nad tím, proč se mnou vůbec spí. Kvůli pozici? Chce se dostat rychleji nahoru? Ne, na to měla sama o sobě síly dost a bylo by pro ni výhodnější spát s Astarothem. Chtěla prostě jen sex, stejně jako já? Nebo mnou byla posedlá jako jiné členky společenství? Lehce se zamračím a zkoumavě si ji prohlédnu.

Jakmile se odtáhne a svalí se na postel, přitáhnu nožky k sobě a ještě chvíli zůstanu ležet na zádech, než se ke mě on sám přitulí. Usměji se na něj a zadívám se mu do stříbrných očí. Vyl opravdu skvělý jak v boji, tak v posteli, tak což se vůdčí osobnosti týkalo, byl přímo božský. Zhluboka se nadechnu a nechám se od něj spokojeně hladit po zádech, překvapí mě však jeho slova.

"Vypadám na to?" zašklebím se na něj a natáhnu se abych ho mohla pohladit ve vlasech, což také udělám zrovna v momentě kdy mi řekne že jsem nádherná žena. Neměla jsem na to co říci, jen se uculím a chvíli ho sleduji. Tušila jsem že tohle bere jenom jako sex a spí se mnou především kvůli mému tělu a ne kvůli tomu jaká jsem. Nevím kdo by mě vystál. Ušklíbnu se nad tou představou a věděla jsem že se ho v životě na nic takového nezeptám. Očividně to tak vyhovovalo jak jemu, tak i mě, nebo... jsem to jenom předstírala? Chvíli mě pozoroval, vypadalo to že přemýšlí a když se zamračí, párkrát zamrkám než se posadím. 

"Děje se ... něco?" zeptám se po chvilce a nakloním hlavu na stranu. lehce se zachvěji když mě polechtají konečky vlasů na nohách a zádech. 

Zašklebí se na mě s tím, jestli to vypadá, že jsem jí ublížil a tak pobaveně zavrtím hlavou. Vypadala stejně spokojeně jako já a rozhodně si nestěžovala na to, že bych dělal něco, co se jí nelíbilo. Natáhne ruce k mým vlasům a chvíli mě po nich hladila, než se zaměří na můj výraz a probere mě z mého zamyšlení otázkou, zda se něco děje. Posadí se a tím se vyprostí z mého objetí, roztomile nakloní hlavu na stranu a tak ji chvíli sleduji i její dokonalé tělo.
"Jen jsem přemýšlel nad... Tímhle," vydechnu potichu a rozhodím rukama, než se také posadím.
"Zajímalo by mě, proč se mnou spíš, co z toho máš..." vydechnu a zkoumavě se na ni zadívám, než natáhnu ruku a pohladím ji po tváři, než se zadívám do jejích zlatavých očí.
"Co tohle pro tebe znamená? Co od toho a ode mě očekáváš?" zeptám se jí tiše a stále ji pozorně sleduji.

Stále jsem ho pozorovala s nakloněnou hlavou a očekávala jsem jeho odpověď. Když se mě ale zeptá že ho zajímá zrovna to proč s ním spím, úplně se zaseknu na místě. Zkoumavě mě pozoroval, než se zeptá co to pro mě znamená a co od toho a zároveň od něj také očekávám. Popravdě... jsem vůbec netušila jak mu na tohle mám odpovědět. Jenom jsem ztuhla a sledovala jsem jeho klidnou tvář a po chvilce i přišel jeho pohled trochu nepříjemný a tak se zadívám stranou. 

"Sama nevím Balaure," vydechnu potichu a zadívám se na špičky svých prstů, než přitáhnu nohy k tělu a lehce se pousměji. Otázka to byla dobrá, spala jsem s nim jenom protože to chtěl on? Nebo jsem mu sobecky chtěla být blíž a udělala bych pro to cokoli? I kdyby to tak bylo, tohle jsem mu nemohla říct, akorát by mě hodil mezi ostatní dívky z bratrstva a myšlenka že bych jeho pozornost ztratila jenom špatnou volbou slov... k mému překvapení bolela. 

"Nebudu ti lhát, z mé strany je to víc než sex... ale nemyslím si že by to bylo natolik důležité, aby to ovlivnilo fungování věcí tak... jak jsou teď, vydechnu a otočím hlavu jeho směrem, než se mi objeví ruměnec na tváři a zadívám se na něj se sladkým úsměvem na rtech. 

Jakmile jí položím otázku, zcela se zasekne a chvilkové zmatení na její tváři bylo opravdové. Ještě nějakou chvíli mě sledovala, než odvrátí pohled a potichu vydechne, že sama neví. Natáhnu se pro pramínek jejích červených vlasů, se kterým si začnu hrát, zatímco trpělivě čekám na odpověď. Sám jsem netušil, co chci slyšet. Nemyslel jsem si, že by mě chtěla využít. Kdyby to byl jen sex, měla by to stejně jako já... V tu chvíli se zarazím, ani jsem netušil proč, ale ta myšlenka... Že by tohle pro ni nic neznamenalo a klidně by spala i s někým jiným... Mě zasáhla. Párkrát zamrkám a pustím pramínek jejích vlasů. Začínalo mi na ní záležet a to mě děsilo víc, než cokoliv jiného. Všichni okolo mě mě dříve či později zradili a netušil jsem, jestli bych unesl... Kdyby... Kdyby se minulost opakovala. Nakonec vydechne, že nebude lhát, že je to z její strany víc než sex, ale že si nemyslí, že by to bylo natolik důležité, aby to ovlivnilo to, jak jsou věci teď. Pomalu přikývnu, její odpověď mě potěšila, ale zároveň... Jsem byl lehce zklamaný. Tiše si povzdechnu, než se na ni zadívám, měla na tváři sladký úsměv a lehký ruměnec. Pohladím ji po tváři a lehce se pousměji.
"Když jsme se spolu poprvé vyspali, řekl jsem ti, že jsi moje... Že nechci, aby se tě jakýkoliv muž dotýkal tak jako já," vydechnu tiše a sám jsem netušil, kam tím mířím. Na chvíli se tedy odmlčím.
"Zachoval jsem se k tobě jako k majetku. Nevadilo ti to?" zeptám se nakonec a už ani radši nepřemýšlím nad tím, kam s tímhle vším mířím.

Celou dobu nic neříkal jenom si mě prohlížel a vypadalo to že nad mými slovy přemýšlí. I já ho tiše pozorovala a spokojeně vydechnu když mě pohladí po tvářu a krátce se pousměje, než jeho úsměv zase zmizí a promluví. Zopakoval mi to, co po mě žádal poprvé když jsme se spolu vyspali a já teď byla ještě zmatenější. Znovu se na něj zadívám s otázkami v očích a byla jsem zvědavá kam tím míří. 

"Nevadilo mi to.... I tak ale vím, že jsem tě nemusela poslechnout. Nejsme partneři abychom vůči sobě měli nějaké závazky nebo povinnosti k dodržování," vydechnu a zhluboka se nadechnu než znovu vyhledám jeho oči. 

"Navíc jsem zvyklá že si démoni berou to co chtějí a ženy jsou často víc jejich majetkem než čímkoli jiným," dodám po chvilce a doufala jsem že ho tímhle nenaštvu. Bylo to tak na vícerech místech, která jsem za svůj krátký život navštívila a to mi nemohl popřít ani on. Chvíli jsem mlčela, nic neříkala, než se nadechnu.

"Sama nevím co z těch dvou věcí se mi líbí víc," vydechnu nakonec a zasměji se svým vlastním slovům. 

Po chvilce zíírání do jeho obličeje přimhouřím oči a už jsem chtěla něco říct, cokoli abych přerušila to trapné ticho, ale překvapí mě až to, když se ke mě natáhne a posadí si mě do klína. Okamžitě se na něj zadívám a jednu ruku mu automaticky hodím kolem krku, zatímco se rozmluvil. Jeho slova... Jeho slova byla zvláštní a přitom mě tolik potěšila věta, že nehodlá spát s žádnou jinou. Párkrát nechápavě zamrkám, než zavrtím hlavou a ačkoli jsem se chtěla usmát, skryji tenhle úsměv za stálou klidnou a zamyšlenou tvář. Nechtěl mi brát svobodnou vůli, ale dokud tohle bude pokračovat, žádal po mě abych nespala s jinými. Když ale vydechne že chce abych byla jenom jeho, projede mnou vlna vzrušení a nervózně se zakousnu do rtu. Ještě chvíli mi běhal mráz po zádech, než tiše přikvýnu a opřu si čelo o to jeho. 

"Souhlasím," vydechnu a nakonec se k němu natáhnu, než ho dlouze políbím na rty a ušklíbnu se.

"Dop doby dokud mi budeš v posteli stačit," dodám po chvilce se zákeřným úšklebkem, než ho doslova strhnu do peřin a vrhnu se na něj.
"Stále je můj den, tak zavři pusu a neber mi můj čas," vyhrknu se zavrčením a hodlala jsem využít vo nejvíce ze zbytku dne abych mohla být s ním. 

Sledoval jsem její výraz, který byl nejdříve zamyšlený a poté se nervózně kousne do rtu, pomalu jsem začínal s obavami očekávat, že odmítne a ukončí to rovnou, což... By bylo možná nejlepší, ale nakonec tak neudělá a jen tiše přikývne, než vydechne svůj souhlas. Na tváři se mi objeví široký úsměv, se kterým jí oplatím její dlouhý polibek a poté se zadívám na její hravý úšklebek, se kterým mi oznámí, že jen do doby, dokud jí budu stačit v posteli. Dřív, než se nadám, ležím v peřinách a Khora se na mě doslova vrhla. Začnu se tiše smát, ale nijak jsem neprotestoval. Byl bych blázen kdyby ano.
"Uvidíme, kdo bude stačit komu," řeknu a hravě na ni vypláznu jazyk. Poté mi ale sdělí, že je to stále její den a tak mám zavřít pusu a nebrat jí její čas. jen se usměji a přikývnu, nehodlal jsem své slova vzít zpátky.
Mohl jsem říct, že Khora má opravdu neskutečnou výdrž a sotva jsem jí stačil. Vypadalo to, že ztráta magie se nepodepsala jen na její síle a rychlosti, ale také výdrži. Já mezitím experimentoval s magií a bylo až neuvěřitelné, co dokázal udělat například slaboučký výboj elektřiny na koncích prstů na správném místečku. Khora spala víc nocí v mém pokoji než v tom svém a opravdu jsem si nemohl stěžovat. Někdy jsme půlku noci strávili jen mluvením, ale ani to mi nevadilo. Užíval jsem si její přítomnost. Za zavřenými dveřmi jsme byli milenci, zatímco přede všemi ostatními pouze nadřízený a relativní nováček, kterému jsem pomáhal s tréninkem. Nikdo nic netušil a tak nám to vyhovovalo.

Bylo už pozdě večer a já se bezcílně potloukal chodbami. Udělám ještě pár kroků, než se zastavím a opřu o zeď. Na zem dopadnou další kapky mé krve, který mi stékaly z celkem hluboké rány, která se mi táhla od levého ramene k pravému boku. Pořád jsem nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Byla pravda, že jsme s Astarothem moc nevycházeli, ale... Nečekal jsem, že to po víc jak tisíci letech našeho přátelství zajde takhle daleko. Zaútočil na mě, už mi nevěřil a já absolutně netušil proč. Sesadil mě z pozice Spectera a zbavil mého postavení. Víc než naštvaný jsem se však cítil zrazený. Ani jsem netušil, kam jdu, ale na ošetřovnu se mi nechtělo. Nechtěl jsem, aby mě takhle někdo viděl a musel jsem ukázat ránu, kterou mi dal sám velký šéf. Možná až na jedinou osobu. S překvapením si uvědomím, že jsem opravdu automaticky zamířil ke Khořinému pokoji a tak dojdu těch posledních pár kroků, než se o dveře opřu a zaklepu na ně. Zavřu oči a pevně stisknu ruku v pěst. Zároveň mi absolutně nedocházelo, že jelikož většinu mé váhy podpíraly dveře, které se otevřou... Spadnu na kohokoliv, kdo za nimi bude.

Nasraně jsem propalovala pohledem svou skříň, neměla jsem totiž co na sebe nebo spíše se mi polovina věcí nelíbila a tak jsem pokračovala v tom neustálém zírání a vraždění neživého objektu před sebou, když se ozve klepání na dveře. Okamžitě toho nechám a vydám se pomalu ke dveřím. Natáhnu se na kliku a hlavou mi problesklo pár myšlenek na to, kdo by to mohl být, ale do mého pokoje moc lidí nechodilo. Obratně jsem otevřela dveře a kdyby v nich stál kdokoli kdo by mi chtěl ublížit, dostal by pěstí mezi oči, ale když uvidím přepdávat Xaphana, vyvalím na něj oči a okamžitě ho chytím. 

"Balaure!" vydechnu šokovaně, ale to už Xaphana dovedu k posteli, ze které shodím peřiny, než ho do ní položím. Byl... byl zraněný. 

"C-co se stalo?" vyhrknu zděšeně a zadívám se na jeho hlubokou ránu, potřebuje... vyléčit, začít a to hned. Okamžitě doběhnu do lékárničky a pro nějaké hadry, s čímž mu roztrhám tričko a pokusím se zastavit krvácení abych se vůbec mohla pustit do čištění rány... ale byla zatraceně hluboká. 

"Víš co... nemluv, první se ti... postarám o tu ránu," zavrčím tiše a rychle přiložím látku k ráně, než se do ni začne většina krve vstakovat. Hned na to odběhnu pro vodu a zamračím se. 

Dveře otevřou a já začnu přepadávat dopředu. Otevřu oči, ale věděl jsem, že pád nezastavím. Khora mě však chytí a šokovaně vydechne mé jméno, než mě dovede k posteli. Byl jsem tak nějak mimo a tak jsem jí následoval a nechal se uložit do postele, na které již nebyly peřiny. Zděšeně vyhrkne, co se stalo a tak jen tiše zavrčím a znovu zavřu oči. Na jednu stranu jsem o tom nechtěl mluvit, na druhou... Byla jediný člověk, se kterým jsem o tom byl ochotný mluvit a... Věděl jsem, že se mi pak trochu uleví. Možná. Mlčel jsem, nechal ji roztrhat mi tričko a jen jsem ji sledoval, jak mě ošetřuje. Tiše zavrčí, abych nemluvil, že se první postará o ránu a tak jsem nehnutě ležel na posteli a jen ji sledoval.
"Astaroth... Právě zahodil tisíc let našeho přátelství... A ani nevím kvůli čemu," zašeptám tiše a znovu zatnu ruce v pěst tak silně, až mi zbělají klouby.
"Prý si čím dál víc dělám, co chci. Neposlouchám ho a rozvracím Bratrstvo," prsknu naštvaně a rozkašlu se. Jakmile se uklidním, zašklebím se, když ucítím pachuť krve v puse a znovu se zaměřím na Khoru.
"Sebral mi mou pozici Spectera..." vydechnu a můj vlastní tón zněl nevěřícně.

Ošetřovala jsem ho a zamračím se když začne mluvit o Astarothovi a sdělí mi co se vlastně stalo. Takže mu tohle udělal Astaroth? Zamračím se ale podaří se mi jakž takž zastavit krvácení z rány a tak se prudce postavím.

"Jdu pro šití, tady ho nemám..." vydechnu a bylo pro mě mnohem jendoduší se odhmotnit a projít zdmi až do ošetřovny, než abych musela kličkovat přes všechny možné předměty, takhle jsem jimi akorát prošla a byla jsem ráda za to že zhruba vím kde ošetřovna je. Brzy jsem se vrátila zpátky do pokoje ale všimla jsem si, že se mu rána za tu chvíli zase rozkrvácela a tak si dám tu práci s čištěním, než se konečně pustím do šití. Přemýšlela jsem nad jeho slovy a doufala jsem že bude v pořádku, musí být... kéž bych umělla léčit, ošetřit ho hned. Nad tím ale zavrtím hlavou a rozmrzele se na něj zadívám.

"To... je mi líto...  Ale teď mlč, až ti to zašiji, pak... si o tom promluvíme," vydechnu a už teď se ve mě mísil vztek se zlostí a nehorázným opovržením. Brzy jsem měla ránu zašitou a tak ho ještě zkontroluji a ujistím se jestli nemá něco zlomeného.

Akorát se zamračí, když jí tak nějak řeknu, co se stalo a nakonec jen vydechne, že dojde pro šití, než se rozejde proti zdi a projde jí. Jen se trochu zamračím, než se zadívám na strop a hlavou mi vířila spousta myšlenek. Khora byla brzy zase u mě a začne mi čistit ránu, než se pustí do šití. Potichu zasyčím, když udělá první steh, ale poté už nijak nereaguji. Vydechne, že je jí to líto, ale mám teď mlčet, že si promluvíme později. Jen tiše přikývnu a nechám ji zašít ránu. Začne mi kontrolovat kosti, jestli nemám něco zlomeného, což jsem naštěstí neměl, žebra byla jen pohmožděná a tak mi obváže hrudník. Jakmile skončí, začnu se tiše smát, v mém smíchu však žádný humor nebyl.
"A historie se zase opakuje," zasměji se tentokrát už hlasitěji, ale najednou ztichnu.
"Co dělám špatně?" zeptám se Khory i sebe zároveň a upřu na ni tázavý pohled, než k ní natáhnu ruku.

Mlčela jsem a jenom jsem poslouchala jeho smích, který mi přišel zoufalý, přesto jakoby se to snažil skrýt. Povzdechnu si a sklopím pohled na jeho obvázaný hrudník. Balaur to neměl vůbec jednoduché, snažil se ze všech sil a tohle pro něj musela být obrovská rána, naví když se znají s Astarothem tak dlouho. Jenže... Astaroth byl pitomec. Jenom zaskřípu zubama a když pronese to, že se historie opakuje, zavrtím hlavou a zamračím se na něj. 

"Nic Balaure, Astaroth je kretén... Tohle... sis nezasloužil," vydechnu těžce, než k němu natáhnu ruku a pohladím ho po tváři. 
"Jsi skvělý démon, problém je v tom že máš mnohem větší vliv než on, myslím si  že má strach, že ho jednou sesadíš z jeho pozice, přece jenom tě hodně édmonů uznává, možná... víc než jeho. I já to tak mám, proto si to mohu dovolit tvrdit," vydechnu a zakroutím nad tím hlavou. Byl pobledlý a vůbec nevypadal dobře, musel ztratit hodně krve. 

Zaskřípe zuby, než zavrtí hlavou a zamračí se na mě s tím, že jsem nic neudělal špatně a tohle jsem si nezasloužil. Chtěl jsem věřit, že má pravdu, ale něco podobného se stalo už vícekrát a já si čím dál víc myslel, že je to má chyba. Pohladí mě po tváři, než začne mluvit o mém vlivu v bratrstvu. O tom, že má Astaroth strach, že přeberu jeho pozici a i ona mě uznává víc, něž jeho.
"To jsem nikdy nechtěl, vždy jsem ho následoval, už dávno si zasloužil můj respekt. Bývali jsme nejlepší přátelé," vydechnu tiše a zadívám se na Khoru. Připadal jsem si mizerně, což ale ani tak nesouviselo se ztrátou krve jako s tím, co se stalo.
"Že mě to překvapuje... Vždycky to takhle skončí. Vždycky, když někomu začnu věřit, když mi na někom záleží, nakonec mi stejně vrazí kudlu do zad," zasměji se zoufale a odvrátím hlavu stranou, zatímco začnu tiše přemýšlet nad tím, jestli se to stejné stane i s Khorou.

Vydechne že tohle nikdy nechtěl a že ho vždy respektoval. Věděla jsem to, ale i přesto... Tohle co udělal, pořád jsem tomu nemohla uvěřit, že by byl Astaroth až tak povrchní. Okamžitě se ve mě vzedme další vlna vzteku a zaskřípu zubama když se otočí s tím, že mu všichni jeho blízcí vrazí kudlu do zad. 

"Já tě nikdy nezradím..." ani jsem nepřemýšlela nad tím co jsem řekla, prostě jsem to vyhrkla a zadívala se na jeho obličej, zatímco se díval stranou. 

"Tedy... ne že bychom byli blízcí, ale... já... nech to plavat," vyhrknu rychle a zatímco se mi do očí nahrnuyl slzy, prudce škubnu hlavou do boku a povzdechnu si. Ne, už teď jsem věděla že bych ho nikdy nezradila, byl pro mě příliš důležitý, ať už to bylo kvůli sexu nebo posedlosti. Najednou se ale zarazím... tohle nemohla být jenom posedlost. Záleželo mi na něm a i když mě měl jenom na sex, udělala bych pro nej snad všechno. 

Stále jsem se díval stranou, na protější stěnu, když najednou Khora vyhrkne, že mě nikdy nezradí a mě bodne u srdce. Otočím hlavu a zadívám se na ni zvláštním pohledem. Tato slova jsem slyšel od jisté ženy již hodně dávno. Tehdy jsem jim věřil, stejně jako jí, ale vymstilo se mi to. Tentokrát jsem jim nevěřil, přestože jsem to opravdu chtěl. Nemohl jsem si to dovolit. Další plané naděje... Khora něco vyhrkne a nakonec řekne, abych to nechal plavat. Do očí jí vyhrknou slzy a tak se na ni zadívám, než se lehce pousměji. Tentokrát to byla ona, kdo se díval stranou.
"Chápu," vydechnu jen potichu, než unaveně zavřu oči. Byla mi nehorázná zima a už jsem ani necítil konečky prstů. Připisoval jsem to ztrátě krve a tak se donutím otevřít oči a zadívám se na Khoru.
"Promiň, ale déle se při vědomí už neudržím," vydechnu slabě, než se mi samy zavřou oči a v tu chvíli jsem byl kompletně mimo.

Všechno šlo prozatím podle plánu a mě se podařilo sehnat Azaelovu pečeť a ještě splnit misi o dost rychleji než jsem plánovala. Zrovna teď se mi podařilo vyskočit portálem přímo u základny bratrstva a tak se mi podaří vcelku rychle vyřídit stráže a vkradla jsem se do velké budovy. Díky tomu, že jsem věděla kam mám jít, ani jsem tu dlouho netápala. Měla jsem v plánu odchytit si jednoho z jejich členů, aby mě dovedl za jejich vůdcem. Hodlala jsem Astarotha opravdu dostat do bodu zoufalství a jelikož jsem se nechtěla prozradit jako Khora, členka společenství, vydala jsem se tam jako "Lu". Zhluboka se nadechnu a prohlédnu si velkou chodbu, než se zadívám na mnoho dveří po stranách. Opravdu jsem netušila na které zaklepu a tak jsem si začala v hlavě přemítat všechny členy co tam byli. Dřív než ale na neco přijdu, zatočím bezmyšlenkovitě za roh a do někoho narazím. Okamžitě sebou škubnu dozadu a spadnu na zadek, než začnu pomalu zvedat oči na vysokého muže před sebou. Když si ale všimnu toho, že je to Balaur, na chvíli ztuhnu.

Poté, co jsem ztratil svou pozici jsem měl opravdu hodně volného času. Pár dní jsem se zotavoval a poté... Dělal cokoliv, abych zabil čas. Zrovna jsem bezcílně chodil budovou a blížil jsem se k rohu chodby, když zpoza něj někdo vyjde a narazí do mě. Malá démonka spadne na zadek a pomalu zvedne pohled až k mé tváři, než se zasekne. Nepoznával jsem ji a tak se zamračím a založím si ruce na prsou. Chvíli neznámou propaluji pohledem, než si odfrknu.
"Kdo jsi?" zavrčím na ni, neznal jsem ji, nebyla ani jednou z nových členů a tak se mi absolutně nelíbila myšlenka, že by tady mohl být někdo cizí.
"Jak ses sem dostala?" zavrčím chvilku na to.