Mikoto & Nyssa & Kael

Sledovala jsem mladíka pod sebou a když si všimnu že mu pramínky mých vlasů vadí v obličeji, hodím hlavou tak aby se mi dostaly za záda. I tak mi pár z nich opět přepadne dopředu, ale už se nedotýkaly jeho obličeje. Kluk, kterého jsem držela pdo sebou... vypadal tak na dvacet ale v momentě kdy začne mluvit o tom že nám od něj nic nehrozí a že je napůl temný anděl po svém otci, nejprve mě popadne neuvěřitelný vztek se kterým se zaseknu. Zůstanu na něj civět a chvíli nic neříkám, než se donutím uklidnit. *Nysso klid, nejspíše za to nemůže, tak se neunáhli...* řeknu sama sobě a tak si jenom tiše povzdechnu a nespouštím z něj oči.
"V tom případě bys měl chápat mé důvody, proč tě nemohu jenom tak pustit a riskovat že by jsi to na nás hrál. Je to jednoduché, nevěřím ti ale pokud v klidu vyčkáš, nic ti nehrozí ani z mé strany," řeknu mu už klidně a přestanu na něj cenit své ostré zuby. Museli jsme jet opravdu velkou rychlostí, protože zaneldouho jsem ucítila, jak auto zpomaluje až jsme úplně zastavili. V momentě kdy Mikoto vyběhne z auta a dveře od dodávky se rozrazí. Byla tma, ale už teď jsem cítila jak se vzduch ochladil a tak zůstanu jenom strnule sedět na mladíkovi neschopná cokoli říci.

"Myslím, že víc v klidu už být ani nemůžu." odpovím jí a po chvilce ticha se ještě zeptám "před čím to vlastně utíkáte? možná bych vám mohl i pomoct, moc přátel nemám a tak pochybuji, že by vás pronásledoval právě někdo z nich."
Po další chvíli začne dodávka zpomalovat a poté i zastaví, jen okamžik se nic neděje když se najednou rozrazí zadní dveře a v nich stojí postava muže na kterého se podívám se slovy "Nechci být nezdvořilý po tak příjemném uvítání, ale mohl bys mě jí zbavit?"

Sledovala jsem ho a nespouštěla z něj oči, nemohla jsem už jenom kvůli Theovi. Nevěřila jsem mu, nedokázala jsem vidět srdce tak jako Mikoto a nikomu kdo v sobě nesl temnotu jsem nevěřilam nemohla jsem, nedokázala jsem. I s anděli jsme měla své problémy, už jenom protože jsem byla jenom prostředkem, zbraní v jejich hloupé válce. No... nevím jestli byla až tak hloupá, ale nebyla zrvna šťastná. Když se ale dveře roevřou, nebyla jsem schopná jediného slova. Jenom jsem hleděla na Mikota a pozorovala část krajiny pokryté tmou za ním. Ucítím mě až dobře známý příliv magie, ale vzpamatuji se až ve chvíli, kdy mi položí ruku na rameno a sdělí mi že je to v pořádku a že mladík pode mnou má čistou duši.
"D-dobře," řeknu ještě trochu otřeseně, než se nakonec odlehčím a postavím na nohy. Mladíkovi jsem ruku nepodávala, akorát jsem došla na kraj dodávky a paralizovaně se zadívala do dálky. Nervózně jsem se chytila za zápěstí a stáhla ocas více k tělu, rozhodně jsem neměla v plánu seskočit dolů, vlastně jsem se bála. Jenom sklopím pohled abych se zadívala na tu vysokou trávu pod dodávkou. Co se dělo za mnou mě najednou vůbec nezajímalo a už i na nějakého černého pasažéra jsem zapomněla.

Muž si mě nějakou dobu prohlížel a jelikož jsem cítil trošku magie asi ne jen svýma očima, pak ale řekl řekl co na mě vypozoroval a žena na jeho dotek na rameni zareagovala tím, že se ze mě konečně zvedla. Počkal jsem než poodstoupili a také jsem se začal protahovat a pomalu zvedat. Poté projdu kolem nich, zapřu se levou rukou o okraj dodávky a chci z ní seskočit, ale zradí mě pochroumané rameno a tak se tam rozplácnu o trávník hlavou napřed, zatímco moje nohy zůstanou v dodávce. Odrazím se nohama od okraje dodávky a udělám jakýsi kotrmelec a zůstanu ležet na zádech v trávě a pozoruju noční oblohu. Vzpomenu si co o mě říkal ten muž a řeknu směrem k němu "nedivím se, že ho nemůžeš přečíst... moje srdce myslím. O své emoce jsem byl nucen se vlastnoručně připravit už nějakou dobu zpátky."
Pak lehce zakloním hlavu a pozoruji zvláštní chování ženy, jako by nikdy neviděla přírodu kolem.

Sledovala jsem přírodu okolo a díky mým zvířecím zorničkám jsem mnohem lépe viděla ve tmě, alespoň oproti těm dvěma... tím jsem si byla jistá. Rukou jsem se držela za kraj dodávky a v tom zaselchnu kroky. Zadívám se na mladíka aniž bych pootáčela hlavou a všimnu si jak... sebou sekl o zem? Nebo na zem? No... tak nějak napůl když jsem ho tak sledovala. *Jak to proboha udělal?* pomyslím si a nebýt tolik vystrašená, nejspíše bych se mu začala smát. Mikoto ihned zareagoval a i to jsem pro teď přešla. Jindy bych na to nejspíše reagovala ale teď... Sledovala jsem ho jak seskočil z dodávky a natáhl ke mě ruku s tím, že jsem volná. Chvíli jsem ho pozorovala velkýma zvědavýma očima a pomalu k němu natáhla tu svou, ale když mladík promluvil a má nejistota vystřelila do nebes, stáhla jsem ji k tělu a zacouvala jsem do dodávky.
"Já nemůžu... mám strach," vyhrknu rychle a vyplašeně rozhodím ruce kolem. Nohy se mi lehce roztřásly a zadívám se na krajinu za Mikota, která mi teď připomínala spíše džungli plnou nepřátel a tvorů, kteří mě jisto jistě zadupou do země.

Pozoroval jsem jak žena znejistěla a na slova muže, že je volná zareagovala jen couvnutím dál do dodávky se slovy, že má strach. Pomalu se zvednu a rozhlédnu kolem, když v tom z temnoty vedle mě vystřelí Blackey a skočí mi radostně do náruče. Chytím ho, podrbu za ušima a v tom mě něco napadne. Pomalu se rozejdu směrem k muži, kterému poklepu na rameno a řeknu "pokud s tím nebudeš mít problém, možná bych jí mohl pomoci... teda, vlastně to nebudu já kdo jí pomůže" a otočím se směrem k ženě, položím na okraj dodávky Blackeyho, který se zjeví pouze pro ni a zalije ji teplým, uklidňujícím světlem, které zahání temnotu duše. "Před nějakou dobou jsem byl ztracen, nevěděl jsem co dál... ale tenhle malý tvoreček mě zachránil, je jenom správné abych se o něj podělil s někým kdo ho také potřebuje"  řeknu a poodstoupím od dveří z dodávky abych jí uvolnil cestu ven.

Skoro jsem ani nevnímala o čem se baví, spíše jsem se snažila ztratit někde v rohu dodávky a nejlépe za sebou zavřít dveře. Slyšela jsem jejich hlasy ale nevěděla jsme o čem se bavili, prostě jsem je neposlouchala ale neuniklo mi že Mikoto zase křičel. S povzdechem si zaryji drápy do zápěstí a zamračím se. *Jsem vážně zbabělec* povzdechnu si a když mladík cosi položí do dodávky, upřeně se na to zadívám. Byl to nějaký druh tvora, kterého jsem si pozorně prohlédla. Upíral na mě své rudé oči a světélkoval jasnou modrou barvou. Zvědavě nakloním hlavu na stranu a udělám k němu pár váhavých kroků, než pusítm svoje zápěstí a zadívám se mu do očí. Hleděl na mě zpříma a vypadalo to, že i on sleduje ty mé. V jeho přítomnosti jsem se cítila mnohem lépe a i má nejistota a strach pomalu odplouval někam do pozadí, než k tvorovi přede mnou natáhnu ruku a jakmile zjistím že proti mému pohybu nic nemá, pohladím ho po dlouhém uchu, než se pousměji.
"Je nádherný..." vydechnu fascinovaně a nakonec tvora pohladím po hlavě. Byl roztomilý a něco takového jsem vlastně viděla poprvé v životě. Nakonec mi spadne pohled na Mikota, který ke mě natahoval ruku a tak se s nově získanou dávkou odvahy a sebevědomí rozejdu k němu, než mu ruku podám a nakonec seskočím dolů na travnatou zem, která mě okamžitě nepřirozené zalehtá na tlapkách.
"Je to... opravdu dlouho," vydechnu a do očí se mi okamžitě nahrnou slzy. Ne že bych chtěla, ale ono to šlo tak nějak samo. Okamžitě pustím Mikotovu ruku a začnu si je stírat z očí.
"Děkuji," zašeptám směrem na mladíka, na kterého se krátce zadívám, než se otočím na Mikota a skočím mu do náruče. "A hlavně tobě, za všechno," vydechnu do jeho trička ale ihned se od něj vzdálím a znovu si setřu slzy z očí, než se zadívám na temnou oblohu pokrytou hvězdami a stromy, které se táhly neznámo kam.
"Woah," vydechnu s úžasem a rozejdu se trochu dál od auta, ale pořád jsem se moc nevzdalovala. Nakonec se rozběhnu po louce kousek dál, než roztáhnu ruce a zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu, než sebou plácnu do trávy.

Díky Blackeyho přítomnosti se žena trochu uklidnila a začala se k němu přibližovat. Potom co se ho lehce dotkla vydechla, že je nádherný a pohladila ho po hlavě. Pak se chopila nabízené ruky muže a seskočila ven z dodávky, kde se jí po rozhlédnutí kolem spustí slzy a tak si je začne otírat rukama. Její tiché děkuji přijmu s kývnutím a všimnu si, že Blackey už znovu neviditelný pro všechny kromě mě také seskočil dolů a sednul si mi na nohy. Dvojice se obejme a pak už vidím jak se žena odvažuje stále dál a dál od nás, když se nakonec rozběhne a po chvilce sebou s hlubokým nádechem plácne do trávy, ovšem mnohem elegantněji než se to povedlo mě před chvílí. Lehkým nadzvednutím nohy dám Blackeymu znamení, že se má zvednout abych mohl popojít a přistoupím blíž k muži se slovy "vlastně je docela hezká, když neprská a necení zuby" a zadívám se směrem k ženě ležící v trávě. Po chvíli se znovu podívám na muže a když už to nemůžu vydržet, řeknu "vy teď víte co jsem zač, ale já nevím nic o vás, tak co kdybychom se trošku představili? Já jsem Kael Kuroshi a jak už jsem říkal, jsem poloviční temný anděl". Pak si vzpomenu na dobu kdy jsem se potkal s Fen'linem a ostatními a dodám "a je mi pouze 19let".

Sledovala jsem oblohu nad sebou a užívala jsem si měkké trávy pod mým tělem. Najendou jsem si uvědomila že mám Mikotovu mikinu a tak ryche vyskočím na nohy a zadívám se na ni jestli není špinavá. Nebyla a tak si povzdechnu a pousměji se. Znovu se ohlédnu na stromy okolo a dostala jsem chuť se rozběhnout ještě dál, ale nakonec se otočím na Mikota, který se tam bavil s tím divným mužem. Když zaslechnu jeho hlas, okamžitě se otočím jeho směrem.
"Dobře, nemám nic proti tomu," řeknu a pomalu dojdu zpátky k dodávce, než se dostanu dostatečně blízko k tomu mladíkovi, ke kterému natáhnu ruku.
"Jsem Nyssa, jedna z původních Elinek, ráda tě poznávám," vydechnu a čekám zda mou ruku přijme nebo ne.

Muž se mi představil jako Mikoto... a Anděl. A přesto ke mě natáhl ruku, což jsem nečekal a tak ji stisknu a potřesu si s ním. Jeho slova, že na mě nezaútočí bez důvodu přejdu, jelikož to bylo celkem zřejmé když jsem tu volně stál a nikdo s tím neměl větší problém. Poté přišla i žena, která nás očividně zaslechla a představila se jako Nyssa, jedna z původních Elinek... a taky ke mě natáhla ruku, což bylo snad ještě nečekanější než u Mikota. Opatrně jí potřesu rukou a když ruku stahuji zpět, přejedu jí prstama po dlani, která byla pokrytá srstí, bylo to zvláštní.
Pak se vrátím k větě, že hodlají přespat tady. "Co máte v plánu pak? A pokud se bojíte, že to někomu vyzradím, můžu zůstat ještě nějakou dobu s vámi, doma se stejně nic zajímavého neděje a třeba bych vám mohl s něčím i pomoci" zeptám se a podívám se na Mikota, který zjevně určoval další směr jejich cesty.

Sledovala jsem ho a když zvedne ruku aby si se mnu potřásl pousměji se. Jaksi z něj ale nevypadlo jméno a tak párkrát zamrkám a nakloním hlavu na stranu, než ho pustím. No... dobře. Nechala jsem to tak být a nakonec se ohlédla na Mikota, který k nám až po chvíli došel. Na nabídku podivína se zeptal zda umí řídit a potom tak nějak zběžně vysvětlil proč. Zhluboka se nadechnu než dojdu k andílkovi, kterému položím ruce na hrudník a zvednu hlavu abych se mu mohla zadívat do obličeje.
"Pochybuji," vydechnu za něj a zamyslím se. Nejspíše mě tu s ním nechtěl nechávat o samotě a chápala jsem ho, ale byla jsem rychlá, kdyby se o něco pokusil, utekla bych a nebo ho v případě nutnosti rozsápala, přeci jen... Nina se s nikým nepárala.
"Počkám tady, nikam nepůjdu a on se o nic nepokusí, ano? Můžu se schovat na kraji lesa, nikdo mě tu nenajde a sám si říkal že má čistou duši ne? Proč by si to měl kazit?" pousměji se, než mu sjedu po hrudníku dolů až k ruce, za kterou ho chytím.
"Kromě toho jsi jediný kdo tu umí řídit," dodám a šklíbnu se na něj, než si jeho ruku přitisknu k tělu.

Když se mě Mikoto zeptal jestli umím řídit chtěl jsem říct, že ne... ale byl jsem přerušen Nyssou, která řekla, že o tom pochybuje. Podívám se na ní a pak znovu na Mikota "Přesně jak říká, nikdy jsem se to nenaučil, takže pochybuji.".
"O co bych se měl taky pokoušet? Nevím nic o Temných Andělech, jelikož jsem téměř žádného nikdy neviděl, ale JÁ nejsem zlý člo... Temný Anděl" a podívám se směrem na Mikota, pak projdu kolem nich a jdu směrem ke stromům, kde se o jeden opřu a mávnutím ruky kolem sebe vykouzlím pár havránků, kteří v sobě mají tak málo magie jak jen to šlo abych je udržel, ale zároveň nevypadali jako útok a nechám je kolem sebe kroužit.

Povzdechnu si na slova mladíka a trochu se mi uleví. Nezdálo se, že by byl špatný ale já moc dobře věděla že zdání může klamat. Nakonec odejde ke stromům, kde se opře se o jeden z nich. Okamžitě z něj ucítím magii a když si všimnu několika havranů, které poletovaly kolem jeho hlavy, pousměji se.
"Ty mladíku, kolik ti je?" zeptám se ho ale hned na to mě můj andělský společník stáhne do klína, posadí se na zem a nechá nás zase obklopit párem jeho nádherných křídel. Už zase jsem byla fascinována jejich barvou a tak jsem se k jendomu peříčku natáhla a zase si ho přitiskla k obličeji.
"Bože jsou tak heboučká!" vypadne ze mě znovu a ušklíbnu se, než se začnu smát sama sobě. nepřestanou mě fascinovat, opravdu ne. Po chviličce se pohodlně opřu o Mikota, než ho začnu hladit po peří. Usnout jsem ale nemohla, ani zavřít oči, nedokázala jsem to a tak jsem se rozhodla být vzhůru.

Po chvilce co jsem si hrál s havránky jsem si všiml, že Mikoto zabalil sebe s Nyssou do svých křídel. Ve tmě kolem jsem je moc dobře neviděl, ale patřili k nejhezčím jaké jsem kdy viděl, což asi nebude taková poklona když to jsou teprve třetí. Vyvolal jsem svou loutku, kterou jsem se nechal vysadit do větví stromu a znovu ji nechal zmizet i s havránky. Sednul jsem si do větví, opřel se o kmen a během chvíle usnul.
Když jsem se probudil, teprve vycházelo slunce a když jsem se kouknul dolů, vypadalo to, že Mikoto s Nyssou ještě spí a tak jsem seskočil ze stromu, přešel kousek dál od nich abych je nerušil a vyvolal si znovu Shadow Puppet, se kterou jsem začal lehký trénink jako ranní rozcvičku.

Tato noc byla naštěstí klidná a bezesná, takže jsem mohla říci, že jsem se tak nějak vyspala. Navíc jsem se s Mikotem cítila mnohem bezpečněji a tak jsem spala snad celou noc. Ráno však otevřu oči a když kolem sebe neuvidím nic, než zelenou trávu, pomalu se posadím a první co udělám byla velká obhlídka okolo. Můj pohled se zastaví na Mikotovi opodál, který mluvil s tím mladíkem. Nebyli tam však sami, byla tam i nějaká loutka, ze které jsem cítila termnou magii a tak se trochu otřepu a rozhodnu se k nim nechodit blíž. Spíše jsem se postavila na nohy a rozešla se k dodávce, kde jsem zahlédla Thea, který už byl dávno vzhůru. Ihned co mě spatří se rozběhne ke kraji dodávky a tak ho chytím kolem pasu a vyhodím si ho do náruče, než se na něj pousměji.
"Promiň, byla jsem včera tak rozhozená, že jsem na tebe tak nějak zapomněla, ale slibuji že už se to nestane," řeknu a když přikývne a řekne že mu to nevadí, že to chápe, povzdechnu si a nakonec ho postavím zase na kraj dodávky.
"Jsme teď volní, můžeme jít kam chceme Theo," řeknu nadšeně a když se mladík pousměje a nejistě se zadívá na okolí za mnou, otočím se k němu zády a pokynu mu aby si na ně vlezl, což udělá a tak ho chytím za ruce a zasměji se.
"Mikoto by měl dneska vyrazit do města, takže sežene něco k jídlu...takže ještě vydrž ano?" řeknu mu a když se na mě malý Elin akorát nalepí, popojdu trochu dál od dodávky.

Chvíli jsem trénoval s Shadow Puppet, ale po chvilce se za mnou ozve hlas, za kterým se pootočím a málem schytám od své loutky ránu, které se taktak vyhnu a nařídím jí aby se zastavila. Hlas patřil Mikotovi, který mě požádal abych pohlídal Thea s Nyssou zatím co on se vypraví do města. Neviděl jsem v tom problém a určitě to nemohlo trvat dlouho "Jasně, spolehni se" odpovím mu tedy a při pohledu na dva Eliny, kteří se zdá se neměli k tomu aby k nám přišli blíž nechám svou loutku zmizet. Pak se pomalu vydám směrem k nim, obejdu Nyssu a pohlédnu na chlapce, který se jí držel na zádech.
"Ty budeš Theo, já jsem Kael... My tu k sobě budeme věkově asi nejblíž, tak doufám, že spolu budeme dobře vycházet" řeknu a vykouzlím na tváři co nejpříjemnější úsměv.

Vesele jsem si povídala s Theem a úplně jsem zapomněla na ty dva, na krátkou chvíli jsem se cítila bezpečně a to i přes to, že se mohlo kdykoli cokoli zvrtnout. Zhluboka se nadechnu a natáhnu ruku abych Thea pohladila po hlavě, než si všimnu mladíka, který k nám po chvilce došel a tak se na něj obrátím, zatímco Theo se trochu přikrčí a pevněji sevře mé tlapky. Mladík se ho na něco ptal a když začne mluvit o věku, ušklíbnu se a pousměji nad Kaelovým úsměvem.
"Theo je hodně stydlivý, ale určitě spolu budete vycházet," řeknu mu a povzbudivě se na něj zadívám.
"Neboj se, on tě nesežere," řeknu mu, čemuž se malý Elin zasměje a nakonec přikývne, než natáhne tlapku směrem ke Kaelovi. Udělám krok blíže, aby to neměl tak daleko. Za chvíli se vedle nás objevil i Mikoto a obejme mě s tím, že mám zůstat s Kaelem a že se tak za dvě hodinky vrátí.
"Konečně vím, jak se jmenuje," zasměji se, než se na něj ohlédnu a odstoupím od něj aby mohl zalézt do dodávky. "Neboj, budeme v pořádku a vrať se brzy," řeknu, než mu s Theem oba zamáváme, než mám dodávka zmizí z dohledu. V ten moment se otočím na Kaeala a oba si ho pozorně prohlédneme.
"Takže jak se zabavíme?" zeptám se po chvilce obou a sama začnu nad vším možným přemýšlet.