Ezekiel + Laureen 18+

*Liška vydala spokojené zakňučení a seskočila packami na zem, otírala se o Ezekielovy nohy jako kotě, hlavně ocasem a hlavou. Pak zbystřila, ze křoví opodál se ozval šramot. Liška hodila po Ezovi pohled a pak zmizela ve křoví během vteřiny. Laureen se nechala ovládat svýmy pudy lovce a tak běžela za zvukem a pachem. Byl to pták se zraněným křídlem, asi se zranil ve tmě o větev. Liška po něm okamžitě skočila a zardousila ho. Po pár minutách se vrátila za Ezem, ať už byl kdekoliv, po pachu ho našla. Jak liška, tak vlk jsou totiž psovité šelmy a čich jim slouží jako hlavní orientační prostředek. Sedla si vedle Eze do sněhu a sledovala ho upřeným pohledem, hubu a nos měla od krve a na kožíšku i pár pírek.*

Ezekiel se zatím procházel po lese, věci Laureen položil k láhvi alkoholu ale tak aby je zavěsil o strom a nebyli mokré od stromu. Z láhve se hned několikrát napije a různě se rozhlíží okolo. Když se Laureen vrátí, tak si jí konečně může, pořádně prohlédne, a i když je tma a moc nevidí tak měsíc mu trochu světla dodává a tak lišku vidí celkem dobře, když je dost blízko. „Tak rozkošná a krásná.“ Natáhne k ní ruku s úmyslem si jí ještě jednou pohladit a třeba i podrbat za ouškama.

*Motala se kolem Ezekiela a pak se poslušně zastavila, když mluvil. Vypadalo to, jakoby se na něj usmívala, ale to lišky jen takhle vypadají. Laureen byla nejzákeřnější ze zákeřných a tak se naparovala a nastavovala tak, aby ji hladil, ale jakmile se pokusil ruku vzdálit, lehce se odrazila od země a zakousla se mu do dlaně-

Zasyčí od bolesti, když se mu zakousne do dlaně, nebolí ho to tak moc ale spíš to nečekal. „Ty mrško jedna.“ Pokusí se Laureen chytit druhou rukou ale z jediného důvodu aby si jí mohl vzít do náruče. Kdo ví, zda to vůbec vyjde, ovšem prostě pokusí se jí vzít si jí do náruče, aby jí mohl obejmout a pokračovat v drbání, tedy pokud vůbec pustí jeho dlaň.

*Liška na něj zaštěkala, v překladu to byl výsměch typu, že kˇourá jako holka, ale do náruče se vzít nechala, to si přece nemohla nechat ujít. Spokojeně se ušima otřela o jeho bradu a olízla mu ji naoplátku za drbání. Spokojeně mu masírovala packami rameno.*

Skoro se tu roztekl z toho jak moc je Laureen roztomilá, prostě nejde to nevydržet se s ní pořádně nepomazlit. Občas se jednou rukou ovšem natáhne pro láhev, aby se mohl napít, a pak jí zase odloží a věnuje se Laureen, hladí jí, drbe jí a prostě celkově se s ní mazlí, jak jen může. Je jasné, že je spokojený a to velmi.

*Nechává se hýčkat, spokojeně tam mručela a opětovala mu mazlení, škoda, že to nemohla komentovat slovy. Jako liška byla hodně mazlivá, až přespříliš a proto taky neustále vrážela hlavou Ezekielovi do brady. Sem tam mu položila packu na rameno a olízala mu pusu, no to teda hlavně po tom, co se napil alkoholu, přece si něco takového nenechá ujít, dkyž z láhve pít nemůže.*

Pokračoval by i dál ale nemůže se tu s ní mazlit věčně. Vydrží tak ještě chvilku, dokonce jí pak zkusí podrbat na bříšku, sice jí původně už chtěl položit na zem, aby se taky trochu proběhla, ale nemohl odolat. Ještě pár minut a pak toho opravdu nechá a položí jí na zem. „Měla by ses trochu proběhnout, to jsi původně chtěla ne?“

*Prevalila se mu v naruci a odhalila mu tam ruzove brisko, ktere mohl drbat. Jakmile ji pustil lehce vystekla na souhlas a zacala kolem hopkat. Rozebehla se naproti snehu a tam, kde neco citila, az komicky, vyskkcola do vzduchu a zacala hrabat snih stranou, ayb vyhrabala vchod do mysi nory. Ozvalos e zapisteni mysi a Laureen vpodobe lisky vyrazila za cenou teckou ve snehu. Honila ji dobrych par minut a kdyz ji zakousla, rozlehla se po mytine mysi hystericka ozvena pred smrti.*

Nyní Laureen nesleduje, místo toho si jen stojí opřený o kmen stromu a popíjí flašku s alkoholem. Neřeší co přesně Laureen vyvádí, tedy jakmile se ozve hysterické zapištění myšky před smrtí tak mu došlo, co asi dělá. „Tady se někdo najedl, aby ještě nevystřízlivěla.“ Zamumlá si pod nos a dál vesele popíjí.

*Sezrala svpu korist a napila se z louze roztekleho snehu, aby vyplachla krev z huby, protoze ta by zustala v jeji puse i po premene. Zmizela ve stinech a promenila se zpatky. Naha dosla az k Ezekielovi. Nevnimajic zimu, ignorovala ji, i pres to, ze mela husi kuzi a vsechno na ni stálo. Dosla az k nemu a s dlouhym pohledem zlutych oci mu sebrala lahev od pusy.* Nech mi taky neco. *Poradne se napila anpak si setrela alkohol z rtu hrbetem dlane.*

„Tss, tak jsem se trochu napil.“ Věnuje jí pozorný pohled, ovšem neodpustí si, aby si jí neprohlédl, když je tak blízko tak by něco už vidět měl a i když to vypadá, že jí je velká zima tak musí uznat, že tělo má fakt špičkové. „Chceš vidět ty křídla?“ Zeptá se zákeřným úsměvem, dostal totiž nápad.

Hmm...trochu, jojo. *Rozhledla se, hledajic obleceni. Kdyz se natahovala po kalhotech, optal se na neco. Zpozornela.* Kridla? Jasne ze jo. Sup sup.

„Tak dobře minutku. Ovšem má to svojí cenu.“ Udělá pár kroků vpřed a přitom projde kolem Laureen a cestou prostě svou rukou skončí na jejím zadku, který stiskne. „Tak cena zaplacena.“ Ovšem radši si hlídá pohyby Laureen aby mohl z rytmu, a řeči jejího těla odhadnout o jaký pohyb se pokusí, aby se mohl případné ráně vyhnout. Ovšem je už docela opilej, takže by se asi stejně nestihl vyhnout, takže to nechá na osudu. Následně se zničehonic na jeho zádech vytvoří velká, silná křídla černé barvy takže místy až splývají se stíny v lese.

Cenu? *Optala se zvedave a otacela se za Ezem, takze jeho ruka na zadku skoncit zakonite nemohla, ale spise z druhe strany ( Y ) :'D. Laureen zustala stat jako socha a jen se bez komentare natahla pro ty kalhoty.* Hlupaku. *Zamrucela u toho, kdyz si je oblikala a sledovala, jak se jeho kridla roztahuji. Zapla si knofliky a dotapkala k nemu. Rukou prejela po peri.* Nadhera...dokonala nadhera. *Jedine, na so ce zmohla, nemela slov.*

„Hlupáku? Právě si protiřečíš, víš o tom? Není to tak dlouho, co jsi říkala, že hlupák nejsem.“ Je to celkem zábavné využívat slova cizích proti nim když se to zrovna hodí. Někdo je pyšný na své nádobíčko ze všeho nejvíc ale u Ezekiela to neplatí nejvíc je pyšný na svoje křídla. „Moje křídla jsou můj trumf a nedám na ně dopustit, je to moje nejmilovanější část těla a jsem na ně pyšný.“

Kusuj, tohle je o necem jinem. *Zamrucela. Natahla se jeste pro tricko a kabat, na boty nehledela, od nohou nikdy nenasydla. Probirala se mezi pirky kridel.* Jsou tak jemna...a temna...nadhera. *se spokojenym povzdychnutim do nich zaborila oblicej, aby citila i vuni peri.* Muzu te pozadat? Ja si stoupnu takhle, ty nas zavres svymi kridli do takoveho kokonu. *Stoupla si zady k nemu ale zase se na nej nalepila tak, ze se zady dotykala jeho hrudi. On kdyby zavrel kridla dopredu, tak budou schovani v temnote a Laureen chtela byt temi kridly obklopena. Nehlede na to, ze byla naplacla n Ezovi. To byla taky takova mala vyhoda.*

Souhlasně přikývne a nechá Laureen aby se na něj prakticky naplácla svými zády a následně udělá přesně, co chtěla, nechá je uzavřít do takového kokonu jeho křídly. Je tam i opravdu temno, jak jsou totiž jeho křídla mohutná tak to funguje i jako stříška takže Laureen je opravdu uzavřená uvnitř. Může dokonce cítit, že to celkem hřeje, důvod je jednoduchý a to že křídla jsou jeho součást a tak z nich jde tělesné teplo a k tomu se k ní nedostane studený vítr, který je mimo. „Popiš mi, jak se cítíš.“ Zajímá ho, jaké to musí být, když je takto obklopená.

*Spokojene vydechla a rukama se oprela do kridel a prejela po peri.* Jak se citim? V bezpeci...uvolnene. citim, ze se mi tu nic zleho nestane, citim teplo a klid. Citim vzruseni z neceho noveho, nepoznaneho. A zvedavost, bolelo by te, kdybych ti vytrhla pero? Plakal bys, kdybys o ne prisel? Byl bys ochotny se jich vzdat pro nekoho jineho?

„Ano bude to bolet, ale není to nic, co bych nevydržel, ano plakal bych, kdybych o ně přišel, ne nemyslím, si že bych je byl schopný obětovat pro někoho jiného, možná že jednou řeknu něco jiného, ale momentálně neexistuje nikdo, za koho bych je obětoval.“ Odpovědi jsou celkem jednoduché a hlavně upřímně, radši než kdybych se jich vzdal, by pro ně spíš zabíjel. „Vzdala by ses pro někoho svého zvířecího já? Vzdala by ses kvůli někomu svých schopností, abys byla jen obyčejný člověk?“ Svá křídla stáhne ještě maličko víc, aby je měla ještě blíž.

*Poslouchala ho a tise prikyvovala. Citila, jak se kolem ni postor stahl jeste vic. Omotala si ruce kolem tela na znameni ochrany sama sebe.* Nevzdam se nikdy, nikdy tohle nikdo nezmeni. Ja jsem zvire. Byla jsem a budu jim, chci zemrit jako zvire. *Natlacila se na nej jeste vice, protoze se citila stisnene, ale ne v tom soatnem slova smyslu.* Muzu si jedno pero vzit a schovat? Pochybuju, ze jeste nekdy budu mit prilezitost sahat na kridla kohokoliv. Bude to takove tve odskodneni osahavani. Abys mi udrzel jazyk za zuby a ja to nevykecala.

„Tak víš, jak to mám já, pro tebe je tvoje zvíře já tvoje součást a pro mě jsou moje křídla moje součást.“ Její žádost ho trochu zaskočí ale proč ne že? „Klidně si vem dvě, nezabije mě to. Oproti bolesti, kterou jsem už prožil, to nic není.“ Odpoví a nechá jí tedy, ať si klidně nějaké to pírko vezme, nevadí v tom nejmenší problém.

Dobre, vezmu si tohle dlouhe, a tohle kratke, abych ti nerozhodila rady. Zkusim to opatrne. *Vybrala si dve a vytrhla je.* Vis...asi to nevis, ale rozhodne si s nima uziju dost zabavy, budu u toho myslet na tebe neboj. *Otocila se k nemu celem a lehce ho polibila na tvar.* Arigato...presne tohle mi zbyvalo do sbirky mých hracek.

„To jako vážně? Musím zjistit, kde bydlíš a podívat se ti někdy do okna.“ Zasměje se tomu. Cítí stále, jak ho trochu štípou místa, odkud mu vytrhla jeho peří, nebolelo to, ale byl to trochu nepříjemný pocit. „Jsem docela rád, že mě ta kovbojka odmítla, tohle je bych řekl celkem lepší. Co bys řekla, kdybych ti řekl, že bys mohla létat?“

*zasmala se tomu.* Proc do okna? Z bytu navstevu nevyhazuju oknem. *Opet se otocila a zaprela se o nej zady.* Letat... *Vzdychla zasnene hladic kridla.* Nejorve se oblecu, nebo me budes muset zahrivat v naruci. Letat chci. Mam na zadech prostor, urcite chci byt schopna oremeny na neci, co léta