Ezekiel + Laureen 18+

Počasí: Mráz/Zima, slabý ledový vítr s občasným zasněžením
Místo: Tetovací salon / vlivem hry se může měnit
Pořadí: Ezekiel / Laureen

Cora je v práci a nechce se mu trávit čas doma, sice je vyčerpaný po ranním tréninku s Mirys ale není to nic, co by nevyřešil dopolední spánek. Má celkem radost, poslední dobu se mu daří vzhledem k tomu, že u mrtvého démona druhu Xaphan nalezl pouta, o kterých během své služby nebesům slyšel. Je to artefakt jménem Azaelova pouta, ovšem není to, to jediné co Ezekiel získal. Kromě toho totiž také získal Michaelova pouta, jejich získání už bylo trochu horší. Ezekiel byl svědkem, jak tyto pouta anděl nasazuje jinému temnému andělu, ovšem nehodlal tomu jen tak přihlížet. Rozhodl se pouta získat a tak se k andělovi připlížil a pomocí svého temného grálu ho zabil. To se událo za městem, když si Ezekiel užíval letu. Pouta si nakonec ponechal a tak nyní vlastní pouta vytvořená na nebesech a taktéž i vytvořená n podsvětí. Někdo by řekl, že toho je už až, až ovšem není to vše. Zjistil totiž, že jeden jeho zaměstnanec ho začíná okrádat o peníze přímo z kasy jeho vlastního obchodu. Tak to s ním chtěl řešit a částka se vyšplhala celkem vysoko, protože ten jeho zaměstnanec měl už tak velké dluhy a tak by neměl jak zaplatit. Naštěstí to nebyl obyčejný člověk, ale místo toho to byl mág. Ezekiel si tedy zjistil, kde bydlí a vplížil se k němu domů, když zrovna nebyl doma. Chtěl tam najít něco cenného a to taktéž našel, bylo tam plno různých věcí a podivných svitků u nich. Všiml si jednoho nádherného, do fialova laděného meče, jehož součástí byla i magie. Ostří meče se skládá z mnoha malých částí, které jsou pevně spojeny magií a mohou se spojit, aby vytvořily pevný meč, nebo rozpojit a stane se z nich ostrý dlouhý bič, který lze použít i k boji na dálku, Ezekiel ho tedy zabalil do neprůhledné látky a když odcházel, všiml si ještě jedné věci a tou byl náhrdelník nekonečna. Ten Ezekiela zaujal ne jen dle schopností, kterými má disponovat ale taktéž je nádherný, tak si ho ihned nasadil na krk a usmál se. Sice vykradl někoho, kdo pro něj pracuje, ale lepší než kdyby na něj pověsil soudy, aby mu vrátil peníze. Nakonec mu to i řekl a on s tím nakonec neměl problém, místo toho naopak prosil, aby ho nechal u sebe pracovat, což mu Ezekiel povolil. Nyní kráčí ulicemi města s mečem umístěným v pouzdře na zádech uvnitř modrého vaku na meč, který nese na zádech přes rameno (něco jako taška nevím jak to jinak popsat). Jemu k tomu vaku připevněný ještě jeden menší váček, uvnitř kterého má Azaelova pouta a na krku má náhrdelník nekonečna, takže je naprosto imunní vůči magii, která by mohla jakkoliv ovládat jeho mysl nebo s ní manipulovat případně mu číst myšlenky. Otevře dveře do jednoho tetovacího salónu a ihned jakmile tam vejde, za sebou zavře. „Dobrý den.“ Poví mile s úsměvem na tváři. *Aspoň už nejsem v té zimě tam venku. *

*Nohy hozené na stole a v ruku litrový hrneček se zázvorovým čajem. Spokojeně popíjela a sledovala namrzlá okna výlohy. Přemýšlela nad tím, že si asi pořídí další tetování, natáhla se a přetočila list ve svých skicářích, aby se ujistila, že má dnešní přidělenou práci hotovou. Skicáře půjdou na prodej do jiných studií. Otevřely se dveře a narazily do zvonku. Laureen zpozorněla. Uslyšela hlas. Odložila tedy hrnek a pomalu se zvedla. Vyšla zpoza rohu a zadívala se na muže, ne o moc vyššího než ona, zároveň poměrně hubený. Snažila se navázat oční kontakt, ze zvyku, aby si zjistila ty nejsilnější povahové vlastnosti člověka se kterým komunikovala.*

Podívá se do očí ženě, která se před ním zjevila, a na první pohled by dokázal říct, že se jedná o majitelku salonu nebo tatérku. Pohled do očí jí oplatí, ovšem netuší o co se Laureen pokouší. Trochu se zamračí. „Tam odkud pocházím je slušností pozdravit, tady to neplatí?“ Během pokládání otázky se trochu mračí, kdo by taky byl nadšený z toho, že někoho pozdraví a ten druhý nemá ani tolik slušnosti odpovědět. Ani si teď není jistý, zda se chce nechat tetovat zrovna tady od této ženy. *Tohle dost vypovídá o úrovni lidí. * Pomyslí si během povzdechnutí a uhnití pohledu stranou, začne se totiž rozhlížet po tom salonu, sice tam nějaký oční kontakt byl ale nebyl zrovna dvakrát dlouhý.

*Lehce zamrkala a došlo jí, že vlastně nic neřekla.* Moc se omlouvám. Úplně jsem dneska už ztratila řeč, vítejte. *Promnula si čelo s tetováním a následně oči. Zjistila si pár drobností, ale dneska už měla dost zákazníků, kteří chtěli návrhy a musela zasahovat do jejich povahy a duše. Proto toto nechtěla moc přehánět.* Dlouho jsem pracovala...nicméně, co byste rád, Tetování? Návrh? Nějaké modifikace, či šperky? *Ustoupila stranou, aby muž mohl projít případně dál. Lehce si promnula ruku. "Manipulátor, jak jinak...nemusela jsem se ani obtěžovat. Oči má taky zvláštní, určitě to není člověk....možná upír, nebo anděl?" Pomyslela si v rychlosti, sama měla dnes okrově žluté oči. Liščí, plné jakési hravosti a lsti, i přes to, že byla utahaná.*

„Dobrá, no nic se vlastně neděje, hlavně že jste svou řeč zase získala.“ Odpoví a následuje jí. „Mám sebou jeden obrázek tetování, které bych chtěl.“ Jak to povídá tak se začne hrabat ve svých věcech a vytáhne jeden papír, který si nechal vytisknout. Nikdy sice tetování nechtěl, ale náhodou na internetu narazil na jeden obrázek tetování a to ho prostě zaujalo a tak se rozhodl, že by chtěl něco takového. Pokud bude Laureen mít zájem tak jí ten obrázek podá, aby si ho mohla prohlédnout. „Předpokládám, že tohohle jste schopná dosáhnout ne? Sice to nebude levné, ale v tom nebude žádný problém.“ Sleduje výraz tváře Laureen aby dokázal i dle toho odhadnout co si myslí, navíc stále se snaží dělat to, co po něm chce Mirys. Aby trénoval předvídání pohybů, proto se snaží i místy předvídat pohyby Laureen, ovšem Ezekielovi přijde, že je lehčí předvídat v boji kdy ho to Mirys učí, než když si to musí zkoušet takto sám.

Obrázek Tetování: https://i.imgur.com/Zp8wdjn.jpg

*Naznačila rukou, aby vstoupil do jejího ateliéru. Vzala si papír, ani se na něj nepodívala.* Chcete něco k pití? *Zeptala se a otočila k němu zády, prohlédla si papír a obrázek, zvedla se zájmem jedno obočí a lehce se usmála.* Heh, tohle je pro mne snadný. Takže jistě, zvládnu to, je to ale na více sezení. A na dost peněz, můj čas je totiž drahý. *Natáhla se ke stolu a vzala skicáky a jedno album.* Tady jsou moje práce, následně i fotky tetovaných klientů. Abyste si byl jistý, že moje práce za to stojí. *Její práce byla hodně kvalitní, však se učila od nejlepších z města. Odložila návrh jeho tetování na stůl a napila se čaje.* Můžete se i posadit samozřejmě, tady si můžete dělat takřka co chcete, taky si lidi v téhle branži nevykají. *Natáhla k němu ruku.* Laureen. *Trochu zvláštní, že říká své jméno, i když u obrázků je podepsaná Mito - pseudonym.*

Zamyslí se nad tím, co by si dal k pití, když mu to nabídla, ovšem není tady doma, aby si vybíral. „Ano něco k pití bych si rád dal, pokud byste měla trochu horkého čaje tak bych určitě nepohrdl.“ Nakonec je i trochu rád že mu pověděla, že to pro ni bude lehké, sice to může být také tím, že si moc věří ale, kdyby to tak bylo tak by to nebyl tak hezky zařízený ateliér, nebo aspoň to si Ezekiel myslí. Když mu jsou nabídnuty ukázky toho, jak její práce vypadá tak tím určitě nepohrdne a začne si to prohlížet, již téměř okamžitě si tím potvrdí myšlenku, že tato tatérka stojí za to. „Vau jste ještě lepší, než jsem myslel.“ Samozřejmě to je upřímná pochvala, myslí to vážně. Poté to odloží při představení jména tatérky Laureen jí podá ruku a podívá se jí do očí, je předci jen slušnost dívat se do očí někomu s kým zrovna mluvíte. „Těší mě, já jsem Ezekiel.“ Rozhlédne se okolo a všimne si jedné volné židle, která vypadá docela příjemně a tak se posadí. „Dohodl bych se tak že celkovou cenu bych rozdělil rovnoměrně mezi jednotlivá sezení, šlo by to tak? Nechce se mi platit všechno předem.“

Ezekiel. *Zopakovala jmenoa pevne stiskla jeho ruku.* Donesu caj a zodpovim dotazy. *Na chvili zmitela ve vedlejsi mistnosti, kde jiz mela predpripravene veci na dalsi caj pro sebe, tak je proste prhodila do zdobene japonske konvice a zalila horkou vodou. Donesla i dva salky sladene s nadobou na caj.* Takze...*posadila se na zidlicku.* Castku lze rozdejit, i pres to budu potrebovat neco predem. Musim si zkusit to prekreslit na papir, udelat si plan a pak muzu zacit. Chces zacit hned? Dnes?

„Tak řekněme, že hned doložím 25% celkové částky a zbytek se postupně rozdělí mezi sezení. Ne že bych nevěřil tvým schopnostem ale tak nerad dávám všechno předem. Jinak klidně můžeme něco začít už dnes, já nikam nespěchám, záleží na tom, jak se na to cítíš.“ Poví upřímně a pravdivě a svůj zrak přesune na čaj, spokojeně se u toho zatváří. „Děkuju. Mimochodem ano vím, že to jméno je celkem nezvyklé, tak nad tím není třeba přemýšlet. Jak náročné je mít takový tetovací salón? Sice mám svůj obchod, ale nemám s tím vlastně skoro žádnou práci, vzhledem k tomu že na to mám jiné, které za to platím ale tetovací salón je úplně něco jiného, tady hodně záleží na umění samotného tatéra. Hádám, že jsi k tomuto měla asi vždy nadání že?“

Platí. *Nalila caje a podala mu salek, nasledne sahla do stolu pro velky skicak a tuzky.* Tak musis vydrzet, chci si to nejprve vyzkouset. *Zacala kreslit podle navrhu.* Hmm? Ja tu nejsem sama. Pracuje nas tu vic. Patri to memu uciteli. Ja mu platim najemne za muj vlastni prostor. Zbytek jedu sama na sebe, material a cas. *Mluvila, pricemz kreslila.* Ezekiel? Nezvykle? Tady v tomhle meste je vsechno nezvykly, takze se nedivim. Ale vlastni obchod, to je zajimave. Na co se orientuje?

„Většinou tam chodí spíše lidé, co hrají v divadlech a podobně. Prodávám tam totiž historické a legendární zbraně, nejsou ovšem pravé. Jedná se pouze o rekvizity. Pokud chceš třeba hrát nějakou tu divadelní hru a potřebuješ excalibur, tak u mě v obchodu ho určitě najdeš, nebo pokud si ho chceš doma vystavit krásně zdobenou maketu dýky tak to u mě také najdeš. Výhoda je že takových obchodů jsem tu ve městě zatím neviděl, takže to celkem vydělává, mám pocit, že tu není ani pořádná konkurence.“ Informaci ohledně toho že to není jen její obchod nekomentuje. Hold se prostě mýlil. Napije se čaje, teplo zalije jeho tělo a to téměř okamžitě, spokojeně se u toho zatváří. „Je to výtečný čaj.“ Dál se snaží radši moc nemluvit, Laureen teď musí pracovat na tom jeho tetování a tak jí nechá se soustředit.

Tak to jo, takovy podnik jsem jeste nevidela. *Usmala se na nej. Chvili tise pracovala, na chvalu jen kyvla hlavou. Caj delala dobry a vedela to, stejne jako tetovani, tak proc dekovat. Chvili delala a pak se zastavila.* Jak udelame napojeni? Chces to i na dlan, jako mam ja? Na prsty? *Ukazala ruku, bledou plet a pak ji to doslo.* Ah...pardon. *sahla na stul, kde mela zabudovany vypinac na svetlo a zapla uv svitilnu a vypnula to obycejne. Ukazala kompletnepotetovany hrbet dlane.* Ja to mam i takhle na prstech, aby prechod v rukav byl jemny a bez zbytecnych agresivnich zakonceni.

S chutí si vychutnává čaj, každá další dávka nebo spíš lok mu přijde chutnější a chutnější. Zaujatě pozoruje Laureen při její práci. Je to velmi zajímavé jí u toho pozorovat že si ani neuvědomuje, že by jí to mohlo být i nepříjemné. Ovšem pak dostane otázku jak udělat zakončení, už mu to chtěla ukázat u sebe, ale nic nevidí, po rozsvícení té další lampičky to teprve vidí. „Co takhle nechat jeho ocas zakončit na horní části dlaně s tím že špička ocasu se bude jen tak, tak dotýkat kloubu prostředníčku? Já se v tom tak moc nevyznám a tak mě zajímá tvůj názor jako profesionála.“

Dobry napad, tak to tedy udelame tak. Koneckoncu, je to tvoje ruka. *Porkcila rameny a v rychlosti udelala na obrazku zakonceni.* Jasne, to by slo...to by slo. *Prikyvla a napila se caje.* Tak jo, muzeme jit na to? Budu potrebovat, abys...uvolnil ruku z obleceni.

„Jasně že to není problém, takže vlastně to bude čínský drak omotaný kolem mé ruky ze zakončení na tom kloubu a hlavu bude mít na lopatce té ruky.“ Jen to tak poví pro ujasnění a během toho si svléká oblečení, aby tam byl jen do půl těla, a oblečení si pověsí, aby tam jen tak nevyselo. „Takže kam si mám, sednou, nebo lehnout?“ Vak s katanou si taktéž odloží stranou.

*Sledovala ho s kamennym pohledem.* Jo. Ja vim. Videla jsem to. *Ukazala na papir. A ukazala na taterske kreslo.* Tady si udelej pohodli. *Lehce zamrkala, kdyz se rovnou svlekl.* Budeme pracovat na dlani a predlokti, nebylo nutne se...odhalovat. *zamrucela a vzapa si strojek.* Strojkem je to rychlejsi a levnejsi, rucne to bude na dyl a na vic. Ale kvalitneji. Co bys radsi?

„To jsi mohla říct rovnou, neřekla jsi, kde začneš. Hádal jsem, že začneš hlavou, ale to byl asi omyl.“ Obratně si opět obleče aspoň černé tričko s krátkým rukávem a posadí se tedy tam kam Laureen ukáže. Pak dostane celkem složitou otázku, nebo spíš otázka zní jednoduše, ale odpověď je to už horší. Je jasné, že přemýšlí. „Uhm tak já by radši tu kvalitnější verzi, to že to bude dražší a bude to trvat déle, mě netrápí.“ Samozřejmě to tak myslí vážně, sice se těšil, až to bude hotové, ale radši to bude mít kvalitní a počká si.

*lehce uhnula pohledem, tvare ji nabiraly ruz, ale rychle se zase uklidnila.* Dobre. Uvolni se. Podej mi ruku. *Vzala si na stolicku k sobe nejske veci, jehly, inkousty, ubrousky andezinfekci. Vzala jeho dlan jemne mezi ty sve. Prejela po hrbetu dlane dezinfekcnim ubrouskem a pak si vzala do pusy jehlu, otevrela inkoust.* Zaklad cerny, ale co kdybych udelala jemne okraje kolem vseho do tmave rude? Hmm? *Namocila jehlu do inkoustu a urovnala si jeste papir s nakresem na stole.* Dibra jdeme na to, ty okraje lze vzdycky dodelat. *Poprve zapichla jehlu do kuze u kloubu prstenicku. Nasledne zacala pokracovat. Vzdy udelala par vpichu a znovu si namocila jehlu, po kazdem vpichu setrela prebytek inskoustu na kuzi a krev ubrouskem.* Dobre? Neboli? Vetsina lidi je na rukou dost citliva, az to bude nesnesitelne, dame prestavku.

„To zní jako dobrej nápad, rozhodně to tak chci. Směle do toho důvěřuji ti.“ Svou ruku nechává Laureen na starost, věří, že to zvládne a tak není žádný problém, proč by jí tu ruku nemohl svěřit. Sice tu bolest cítí, i když nedá se tomu říct bolest v pravém slova smyslu. Rád by jí řekl, že jako válečník jde s bolestí ruku v ruce stejně jako se smrtí ale nemá ani tušení že to není obyčejný člověk. „Neboj, nezastavím tě, sice nemůžu říct proč, ale na bolest jsem zvyklej, takže to je to poslední o co by ses měla starat dobrá?“ Sice má tvrdé řeči ale ví, že jí určitě aspoň jednou nebo dvakrát zastaví, dlouho už za nebesa nebojuje a tak si od bolesti celkem odvykl.

Dobre bo. To rikaji vsichni mimochodem. *Lehce se usklibla a pokracovala c praci, dnes chtela udelat tu cast na hrbetu dlane. Pokracovala jeste tak pul hodinky, mela tedy spicku ocasu hotovou, bylo to dost srani, ale Laureen tohle mela rada a.prace ji sla od ruky. Nasledne se natahla ke stolu pro caj.* Dam chvilku pauzu, boli me za krkem. *Promnula si ho a napila se. Nasledne se zvedla azaola topeni, zatahla okna a rozsvitila svetla. Uz byla venku tma a tak nemelo smysl nechat zimu a tmu proniknout to atelieru.* Tak co? Dobry zatim? Neboli to tak moc, kdyz to delam jemne. Tady to ale proste vzdycky chce hodne inkoustu a do hloubky. Cim vice si lidi mejou ruce, tim drive tetovani vybledne a takhle tomu predejdu. Kdyz bude vic inkoustu pod kuzi a hloubeji, potrva dele, nez se stare supinky kuze oloupou. *Oprela se s hrnkem o stenu. Potreboval si protahnout nohy.* Ty nejsi clovek, ze ne? Mas na to divne barevne oci, takove lidi nemaji.

Čím déle to trvá, tím více to bolí, neboli tím je ta část citlivější, nejhorší to bylo, ovšem ze začátku když pracovala na okraji jeho kloubu i když pak se to zase zhoršovalo i když jen nepatrně, ovšem je si jistý, že určitě se naskytne doba, kdy to nevydrží a bude chtít přestávku ale to je otázka v řádu hodin. Když si dá Laureen přestávku tak se natáhne pro čaj a napije se. „Zatím dobrý, nebolí to zatím tak moc že bych to nemohl vydržet, ovšem je mi jasné že to přijde časem.“ Pak přijde otázka, kterou ho Laureen zaskočí, neboť zrovna pil tak mu zaskočí a rozkašle se, když se uklidní tak se na ní otočí. „Možná jsem možná nejsem. Někdo na nelidské stvoření věří a někdo zase ne, ty v tohle věříš?“

Verit nemusim, abych si nebyla jista. V tomhle meste je to spis takove multikulti, dost bych se divila, kdybych zde potkala vice obycejnych lidi, nez podivných bytosti.*porocila rameny a v klidku si napila.* Ocividne, dle reakce, nejsi clovek, musela jsem uderit hrebicek na hlavicku.

„Předpokládám, že ty taky nebudeš člověk, pokud bys byla obyčejný člověk nevím, zda by to někdo vzal tak v pohodě jako ty, takže pokud mi dáš tu jistotu, že nejsi člověk tak nemám problém říct, co doopravdy jsem.“ Odpoví naprosto klidně a pozorně si jí prohlédne, jakoby hledal jakoukoli nápovědu, která mu poví co je přesně zač, ovšem nic nenachází, ví jistě, že to není upír to by poznal.

Heh. *Lehce se zasmala. Jistotu...coby mela asi tak udelat. Rozhodne se tu odmita svlekat a menit cela. Utahla si drdol a zavrela oci. Soustresila se na jejich barvu, aby zrusila svoje 'kryti' oci mela nasledne desive zarive modre, narostly ji vlci zuby. Vycebila je a zjejiho chrtanu se ozvalo zavrceni, ktere uz na prvbi poslech bylo spise varovne a neprijemne hrube na to, jaka Laureen sama o sobe byla.*