Ezekiel + Laureen 18+

Spravne jsi rozhodl. Ono moje ochutnavani je slise sebevrazda pro dobrovolniky. PochBuju, ze by sis nechal dorust vnitnosti. Ruka mi totiz nikdy nestaci. *Spokojene si oblizla rty.* Cora je roztomila naivni a zasnena. Ja jsem realista a k muzum pristupuji s jistym odstupem. Na sex jste dobri, ale vztah? Vdavani? Fuj. To je to, co Cora chce. A ze je vlkodlak? Chuderka je ovladana pohybem mesice a vlastni povahou, agresí...je az moc sladka na to, kdo je. *Zamrucela a posadila se zpatky na svou zidli a hodila nohy na stul.* Vazne si myslis, ze lide nemaji ani podezreni? Ja verim v to, ze prave lide uz davno ví, o co tu jde.

Mohl by říct, že vnitřnosti by si klidně nechal dorůst i když by to bylo už velmi náročné a celkem vyčerpávající. Nezná jí tak dobře, aby jí prozradil všechny silné a slabé stránky svých schopností. „Tak vztah mi zatím nějak vyhovuje, ale k oltáři mě nikdo nedostane. Nevím, co na tom lidi vidí, když si před bohem řeknou ano? Já bych bohovi akorát nasral do ksichtu, kdyby to šlo.“ To o tom že lidé to určitě dávno tuší nekomentujíce. „Ode mě to určitě nikdo vědět nemusí, chci se vyhnout problémům, které to může působit. Každopádně vím jaká Cora je, měla se narodit jako člověk a ne tak jak je. Každopádně jí dlužím a docela dost, navíc jsou věci, které jsem poznal teprve nedávno a tak si to rád prožiju. Jsem dost ambiciózní a místy umím bejt krutej tak musím doufat, že se nepostaví mezi mě a moje ambice. Mám jí rád, ale vybral bych si spíš ambice, kdybych se musel rozhodnout.“

*Tise poslouchala, snazis se zapamatovat jeho slova. Kdo vi, kdy se to bude hodit, vsak i Laureen ma ambice a je to vcelku prohnana liska.* Vidime to stejne
. *Okomentovala cast o svazcich manzelskych. Nasledne si sedla ke stolu a zacala prohrabovat diar.* Cora je nezna, neni o cem ebatovat, mohla se narodit jako jina rasa a jiste by byla stastnejsi, alei takovou, jaka je ji mam rada. *Nasla den, kdy ma relativne prazdno.* Vyhovuje ti opet takovy vecerni posezeni? Mam pres den dost narvano. Tak alespo tyden tomu musime dat odpocinek, ale pokud chces, muzeme se sejit i drive a budu pokracovat v praci, hustotu mohu doplnit i pozdeji.

„Večerní posezení? To není problém, já mám čas vlastně docela často, pokud se nestarám o svůj obchod.“ Odpoví a dopije zbytky svého čaje, trochu se zamyslí, zda přijít dřív nebo tomu nechat ten týden. „Tak já by ten týden počkal, aspoň si ruka trochu odpočine. Každopádně kolik času to tak odhadově zabere? Když druhé sezení je za týden tak za kolik dnů by tak mohlo proběhnout naše poslední sezení?“

*Zamylslea se.* Dáme tomu pět dní, to je akorát. Rozdělím to na čtyři části. Záda budou poslední a nejrychlejší, takže dejme tomu, že maximálně do měsíce budeš v pohodě i zahojené vše. Možná dříve, když jsi teda nadpřirozený. *Ušklíbla se.* Tohle, co tam máš teď, si tam nech dva dny, pak to sundej, ať ruka dýchá. A pak za tři dny dojdi sem, budeme pokračovat. Třetí sezení bude nejdelší a nejotravnější. *Zapsala si všechno do deníku.* Po druhém sezení opět po pěti dnech přijdeš, a tak až k poslednímu čtvrtému sezení, dobrá?

Poslouchá, aby si to vše zapamatoval, bylo by celkem nemilé, kdyby to třeba popletl a přišel by třeba ve špatný den nebo podobně. Celou dobu přikyvuje na znamení, že jí rozumí a naprosto to chápe. Současně ho Laureen potěšila informací, že do měsíce bude mít tetování už hotové. „Dobře chápu to a všemu rozumím, za dva sundat folii aby ruka mohla dýchat, a za další tři dny mám přijít sem.“

*Kývla hlavou.* Ano, přesně tak. chytrá hlavička. A teď. Kolik bys zaplatil za takové tetování? Teoreticky, kolik by sis řekl, jako tetér? *Optala se, vždy si dávala jinou cenu, chtěla ale vědět, jak se na to podívá majitel nějakého obchodu.* Na kolik bys toto ocenil?

„Ocenit tetování? To po mě ještě nikdo nechtěl, každopádně chci po tobě těžší a kvalitnější verzi a je na tom hodně práce. Já bych chtěl v řádech tak deset tisíc?“ Není si jistý, zda to nepřestřelil ale tak netuší jak se tak hodnotí lidská práce jako taková, sice cenu materiálu by možná odhadl správně, ovšem cena té práce jako takové je už něco úplně jiného. „Tohle není můj obor tak je to těžký.“

Hmm....*Vzala kalkulačku, spočítala si, kolik asi tak času jí to potrvá, násobila a pak znalecky zamručela.* Dvacet. Teď mi dáš pět a pak takhle každé sezení. Platí? *Řekla si méně, než by řekla někomu cizímu, ale jelikož je to Cory přítel a docela dobře si s ním pokecala, slevila.*

„Dvacet? To není ani nejmenší problém.“ Poví a sáhne si do kapsy, ze které si vytáhne peněženku a položí na stůl pět tisíc, které si Laureen vyžádá. Každopádně tam je i něco navíc takové dýško? Je to už takovej zvyk, když plat vždycky ale opravdu vždycky a každého přeplatí a dá víc, než si původně řekne. „Takže asi bych měl jít, abych tě nezdržoval a mohlas jít domů, uvidíme se teda asi za těch pět dnů?“

Děkuji. *Usmála se, ani se na peníze nepodívala, jen je přikryla deníkem. Zvedla se a natáhla k němu ruku.* Za pět dní, ano...pokud by byl nějaký problém, samozřejmě přijď dřív, co nejdřív přesněji, abychom se vyvarovali ztrátě kůže. Infekce i přes něcí schopnost regenerace, dokáže divy. *Pokrčila rameny a doprovodila ho ke dveřím.* Tak dobrou noc. Pozdravuj Coru.

Ještě se tedy oblékne, na záda si vezme vak, uvnitř kterého je meč a pak se nechá vyprovodit ke dveřím. Podá jí ruku a podívá se jí do očí. „Děkuju za čaj, byl výtečný a zatím se teda měj.“ Pak se otočí ven do ulice a odejde ven ze salonu směrem domů. Cesta sice potrvá, ale nakonec se domů dostane, Ezekiel má procházky totiž rád.

//pokracovani rpg po 5 dnech ////

*Uz bylo zase po praci, kterou mela naplanovanou dlouhodobe. Momentalne dokreslovala akvarelami obrazky, ve skicari, dalsi navrhy tetovani. Uz mela skoro hotovo, mela rovnou i pripravene veci pro Ezekiela. Pocitala s tim, ze dorazi. Nehlede na to, ze dnes vlastne nikoho netetovala, byla utahana. V zadnimistnosti se varila voda na caj.*

Dnes toho moc neudělal, měl spíš takový volnější den. Nyní si to s klidem kráčí za Laureen do tetovacího salonu. Své zbraně si nevzal. Přijde mu zbytečné je sebou tahat, když jde jen na tetování. Klidným krokem vejde dveřmi do salonu a ihned za sebou zavře, uvnitř zavře na okamžik oči a spokojeně se nadechne a vydechne. „Ahoj! Tak jsem tady!“

*Ani jeho prichod ji moc nevyrusil.* Ahoj, vitamte, pojd dal a odloz si. *Zavolala na nej a odnesla vytvor na stranu schnout. Pricemz dosla zalit caj.* Caj uz se louhuje a jsem na tebe pripravena. Nejprve mi ale ukaz jk se ti zahojilo nase pvni sezeni. *Donesla nadobu na caj i s salky a naznacila mu, aby se posadil.*

„Jsem na tebe připravená, víš, jak moc perverzně to zní?“ Samozřejmě to je pouze takový vtípek, následně si sundá bundu a svou mikinu a pověsí to stranou, oblečený je v černém uplém tričku takže se mu v tom hezky rýsuje jeho tělo, které je celkem svalnaté, i když není to žádnej kulturista. Rozhodně se snaží, ovšem aby to bylo lepší, jeho síla je menší a tak se to snaží nějak dohnat. Posadí se na své, místo kde seděl už minula a ukáže jí své tetování. „Žádný problém, myslím že můžeme klidně pokračovat. Žádné komplikace bych v tom neviděl.“

Jak si to vylozis ty, je uz na tobe. *Sibalsky se usmala a vzala ruku mezi ty sve.* Hmm... Ty to nepoznas stejne, ale ja moc spokojena nejsem. *Zapsala si do deniku, ze na pristi seanci mu to jeste hodne upravi.* Tak jo, mas nejake novinky? *Nalila caj a pak zacala s ocistovanim dalsi casti ruky a naplnovanim jehly inkoustem.* Povidej prehanej, budu u toho pracovat.

„Novinky? Moc bych neřekl, že novinky, stále přemýšlím co dělat ve volném čase ale moc toho není. Tak prostě ochutnávám všechny druhy alkoholu a pokrmů. Chci prostě vyzkoušet všechno a to doslova, tedy asi se najde pár věcí, od kterých bych se držel dál, ale to jsem ještě nenašel. S Corou jsem stále, občas si užiju letu nad nočním městem, ale jinak bych neřekl, že mám nějaké zajímavé novinky, o které bys stála. Možná tak že stále trénuji a zdokonaluji se v boji, díky jedné ženě, s kterou jsem se seznámil tak že jsem se jí pokusil zabít.“ Zasměje se té vzpomínce. ,,Co ty?"

*Poslouchala a zacala s prvnimi vpichy* heh, no tak ja si jen tak nepoletuju nad mestem, ani nemam cas si zatrenovat. Beham max tak do praze a z práce. *Usmala se.* Jake nejdivnejsi jidlo jsi ztim ochutnal? *Zeptala se a pokracovala v praci.*

„Nejpodivnější jídlo? To budou asi žabí stehýnka, nejde o to, že by to jídlo bylo divné ale, dokud jsem se nezeptal co to je tak jsem ani nevěděl co jím. Prostě jsem řekl, ať mi dají nějaké dobré maso, tak jsem dostal talíř s nějakými maličkými stehýnky tak jsem prostě jedl a chutnalo to podobně jako kuře. Kuře to ovšem nebylo a jak jsem se pak zeptal tak informace že jsem jedl žabí stehýnka, mě celkem vyvedla z míry.“ Tak moc toho zatím neochutnal, ovšem viděl v televizi a na internetu různé dokumenty a určitě by rád ochutnal třeba maso hada nebo nějaké ty smažené tarantule nebo co to bylo. „Abych ochutnal, i divnější jídla asi budu muset buď odcestovat do ciziny, nebo si to prostě nechat přivézt z dovozu. Když jsme u toho, co nejdivnější jsi kdy udělala?“

Zajimave. Bud rad, ze jsi nejedl zabu celou, stehynk jsou fajne, ale zbytek moc ne. *Zaxichtila se, pokracujic v praci, sem tam.ocistila krev a napila se caje, nez zase zacal.* Nejdivnejsi? Ja ti ani nevim. Vzhledem k tomu co jsem, tak asi lov s osatnimi vlky. Byla jsem soucasti smecky. Bylo to zvlastni.

„Takže jsi prakticky jedla syrové maso, ještě celkem teplé co. Zkusila bys mi popsat ten pocit? Hádám, že ten pocit je podobný jako když já mohu létat, prostě pocit absolutní svobody a nespoutanosti.“ Nahodí pak takový tázavý pohled, čeká, že mu Laureen k tomu poví něco jiného. Ani moc nevnímá bolest na ruce, kterou mu během toho rozhovoru způsobuje jehlou. Volnou rukou se občas natáhne pro čaj, ze kterého si upije a pak se opět vždy věnuje spíše Laureen a komunikaci s ní, kdyby totiž bylo ticho tak by z toho určitě zešílel.

Svoboda, bytí sama sebou, být součástí něčeho...cítila jsem, že někam patřím. *Stáhla ruce a smutně si povzdychla.* Byla to moje nejlepší večeře vůbec. Horká krev, která z těla zvířete tekla byla pro mne jako božská mana, odměna za dobře odvedenou práci. Maso pevné...svalovina, lahoda. Mou smečku vystříleli do posledního. Kvůli kožešině. *Otřela si oči a zvedla se.* Omlouvám se, já...špatně jsem to snášela a očividně to nesnesu ani teď. *Sundala si rukavice, které měla na sobě a šla si opláchnout tvář, aby zarudlost očí omezila.*

„Uhm omlouvám se, neměl jsem se ptát.“ Nechápe jaké přesně to pro ní musí být, když někoho ztratila. On sám nikdy nikoho neztratil, vždy se spoléhal jen na sebe a teď už tu má pouze Coru, kterou zatím neztratil a nemá v plánu jí ztratit. Možná že by jí mohl obejmout, trochu s tím uvnitř sebe bojuje, ale nakonec tu možnost zavrhne, tak dlouho se neznají, aby se navzájem mohly nazývat přáteli a kdoví zda by to Laureen nebylo spíš naopak nepříjemné. Tvář má trochu skleslou cítí se špatně, že se kvůli němu necítí po emoční stránce nejlépe.

V pohode. To jen ja jsem precitlivela. *Povzdychla si. Upravila se a pokracovala v praci, pricemz si nandala rukavice. A dala se opet do prace.* Vlk je hodne spolecensky tvor. Nikdy neprezije sam a prostě byli jako koje druha rodina.