Ezekiel + Laureen 18+

„Myslím, že potřebuješ někoho, kdo zaplní to prázdné místo. Tak co kdybychom aspoň skočily pak jednu skleničku. Jako takovou mou omluvu za to že jsem tě rozesmutnil?“ Nevidí v tom nic špatného, aspoň pozná lépe svou tatérku a má takový pocit že jí to dluží. Pohlédne jí přitom do očí při pokusu o upřímný úsměv.

*Zkoutila tvář v podivném úšklebku.* Fuj, vztahy..chceš abych se poblila? *Zavrčela.* Nepotřebuju nikoho, aby zaplňoval mou prázdnotu, mám ji ráda a podle mě jsou muži na stálý vztah přebytek, na který nemám čas, peníze, ani energii. *Zamrkala jako největší andílek.* Ale na skleničku si pak mile ráda skočím, o tom žádná. *Pokračovala v práci.* Já jsem oproti Coře svá, mám ráda svůj osobní prostor...muži...nic proti tobě, ale jste použitelní jen na sex a masáže.

„Tak máš svůj názor, já nemám právo ti ho odsuzovat. Sám jsem toho moc ještě nepoznal, dá se říct, že jsem prakticky dítě, když jsem na tomto světě pouhých šest let. Třeba jednou poznám tohle i z té druhé strany a tvůj názor pochopím, nebo taky nepoznám to je už jedno, jak to bude.“ Odpoví naprosto upřímně. „Navíc nemluvil jsem jen o vztahu jako takovém ale třeba i přátelství ti to může zaplnit nevím, proč ve všem ihned vidíš vztah.“ Odpoví klidně s úsměvem. „Třeba mi poradíš další zajímavý alkohol, který bych mohl ochutnat. Moc jsem toho ještě neochutnal, respektive neznám to tak jak bych rád, nevím totiž prostě co zjišťovat dřív.“

Protože když řekneš něco o zaplnění prázdnoty, pomyslím hned na vztah, jelikož být členem smečky je jako být v rodině. Rodina jde vybudovat pouze pokud máš s někým vztah a potomky. Takže asi tak. *Stála neodtrhla pohled od své práce.* Alkohol...já mám ráda whiskey a nebo long island ice tea, pokud jde o drinky a polosuché víno. Můžu tě vzít do nedaleké vinárny...nebo do klubu, pokud toužíš po alkoholu v podobě drinků.

„Nebo můžeme vyzkoušet oboje?“ K její smečce se už radši nevrací, nechce jí znovu připomínat nepříjemné zážitky a ztráty. Začíná už celkem cítit bolest na ruce, sice to není nic neúnosného, ale nedá se říct, že by to bylo také zrovna dvakrát příjemné. Chvilku jen tak mlčí, prohlíží so svou ruku a to jak Laureen pracuje. „Posledně jsi říkala, že bys ráda někam Coru vzala, co přesně to vlastně bylo?“

Dobře, tak klidně můžeme. *Usmála se a setřela krev z ruky.* Coru...ano, na vernisáž, vím, kde bydlíte, tak se pro ní zastavím, až bude...posunuli to o pár dní, takže jsme tam ještě nebyly. Nicméně. *Na chvíli přestala s prací, aby jeho ruce odlehčila.* Snad půjde. Blbý je to, že se sama od sebe nikomu moc neozývám, moc práce a jsem hlava děravá... *Zamručela a pak začala pokračovat.*

„Vernisáž? Nesměj se mi, ale o co přesně tam jde?“ Zajímá ho co to přesně je, chce totiž znát, o co tam jde, z názvu mu toho nic neříká. *Musím vypadat fakt jako idiot co nic nezná a nic neví. * Určitě by to nikdy neřekl nahlas, myšlenky jsou naštěstí místo kam se mu nikdo a nikdy nedostane. Obzvlášť díky jeho řetízku, představa že by mu někdo četl myšlenky je totiž děsivá.

Vernisáž? Taková výstava prací umělců. Nemusí jít vždy jen o obrazy, ale i o nějaké sochy, básně...většinou to můj šéf zakončuje předčítáním z jeho nejnovější sbírky básní...je tam hodně jídla a alkoholu. Jde se tam až večer akončí se ráno...asi tak probíhají vernisáže mého nadřízeného. *Ještě kousek ruky udělala a pak opět setřela krev.* Bolí tě to? Můžeme dát pauzu, nerada bych tvou ruku moc zatěžovala.

Díky vysvětlení si dokáže představit, jak taková vernisáž vypadá. „Pauzu? Ještě chvilku to vydržím, myslím, že bys mohla ještě pokračovat.“ Není pro něj problém to ještě vydržet, však je to zatím jen malá bolest nic víc. „Takže jaké znáš dobré podniky tady ve městě? Rád bych pak skočil na drink a pak pokud bude čas a nálada i na víno a rád bych znal polohu těch míst předem, abych dokázal odhadnout čas.“

Dobře, dobře. *Začala tedy znovu s prací, přičemž se trochu napila čaje.* Hmm....všechno ej tu v okruhu pěti, až deseti minut chůze...není to moc daleko, kdybys prosel tuto ulici na konec a dal se vlevo, dojdeš přímo do centra města. Takže asi tak. *Už měla tuto část skoro hotovou.* Budu se teď chvíli věnovat dlani a zápěstí, dobrá? *Vzala dezinfekční ubrousky a očistila mu dlaň a začala zase tam.*

Celkem se mu líbí, že to není tak moc daleko, takže to je docela dobrá informace. „Jasné věnuj se tomu, čemu zrovna chceš, je to jen na tobě. Mimochodem je tu jedna otázka, jak jsi na tom s obranou a celkově schopnostmi boje? Myslím v lidské formě, něco mě totiž trochu trápí a možná bys mi mohla trochu pomoct?“

Hmm? *Pokracovala a pak se zastavila a lehce otrela krev.* V boji? Ja nikdy nepotrebovala bojovat. *Zasmala se
* Nicmenw, chodim na ruzna cviceni, abych se ubranila, a cvicit kalisteniku. Takze jsem docela silna. Dokazala bych preprat kde koho. Ale nepotrebuju to. Proc?

„Protože já trénuju u někoho, kdo se živil zabíjením a jen tím žil takže nejsem ten vhodnej, ale Cora je prostě naprosto bezbranná. Prostě zda bys Coru brala sebou nebo jí jsem tam něco málo aspoň naučila.“ Představa že Cora podstupuje tréninky od Mirys je nereálná je si totiž téměř jistý že by to Cora nevydržela a hlavně je dost možné že by jí ani Mirys nechtěla trénovat, doufá že Laureen by mohla v tomto pomoct. „Potkaly jsme nedávno démona, nebyl zrovna příjemnej a myslím, že kdybych nezakročil já tak mrtvola není démon ale Cora. Prostě jde o to, že Cora by si neporadila ani s blbým puberťákem.“

*Sledovala ho ledovyma ocima.* Nikoho neucim. Je to kamaradka, ale nestojím o to, abych ji trikrat tydne rozbijela hubu. *Utrela jehlu a protahla si ruce.* Musi sama chtit a sama se ucit. Ona je nezna a mirumilovna, tohle neni svet pro ni. Jestli se nedokaze ubranit, mela by se sama rozhodnout, co delat. Ja s ni cas travit chci, ale ne takhle. Uc ji sam, pokud se o ni bojis, upevni to vas vztah.

„Nebudu jí učit, musí se to naučit sama. Mám jí rád to ano zatím jsem jí ale neřekl že jí miluju. Mám pocit, že to určitě nepůjde.“ Dál to moc nerozvádí, protože se bojí, že by z něj vypadlo, že se o ní nebojí, prostě má pocit že chce, aby byla samostatnější a nebyla stále závislá jen na něm nebo jiných. Celkem ironie že někdo tak mírumilovný miluje takového zabijáka jako je Ezekiel. „Pokud se něčeho bojím tak toho jak by zareagovala, kdyby zjistila, kolik vlkodlačí krve mám na rukou.“ Podotkne, jakoby o nic nešlo, věří, že ani teď by s nimi neměl problém a neměl by slitování, ovšem zabíjení už nevyhledává. Sice si v tom libuje, ale už to nevyhledává jako útočník a to jen díky Mirys. „Si snad otevřu tetovací salon a tebe si do něj koupím, takové umění se nevidí tak často.“

No tak vidis, vidime to oba stejne. Musi byt samostatna. Je stale jako male decko v tomhle. *Pokrcila rameny.* Koupit, kdyz uz, tak 50 na 50, nebavi me pracovat pro nekoho, rada bych byla partnery. Nicméně za chvilku bude hotovo. Jen jeste doplnim par mist na dlani a pak prijde cast s kremem a budeme moct vyrazit.

„Ne stačí mi, že jsem majitel jednoho podniku a mít na starost ještě další to by mi asi hráblo, spíš mě napadlo, že bych byl možná tak akorát sponzor. Bylo by to celé tvoje a já by si nárokoval řekněme 10% z ročního výdělku.“ Pak prostě nechá Laureen dělat její práci, kterou dle něj dělá moc dobře. „Tak pak řekni, asi budeš chtít ještě tady uklidit tak mohu pomoct.“

Nejsem zadna socka, dokazu si podnij zaridit s mensi pujckou na nemovitost i sama. Nicmene, kdybys chtek byt partnery, je pro mne lepsi to dat alespon na 80% pro me a 20% pro tebe. Jedine co bys mel na starost, by byla propagace. To me nikdy moc neslo. Zatim jsem si vetsinu zakazniku nalakala na vlastni telo. A to pak uz neni zrovna nejprijemnejsi zpusob. *Pokracovala ansetrela krev.* Tak a dlan je uz kompletni. *Poradne mu ruku ocistila od krve a inkoustu, sundala si rukavice a zacala mu vmasirovavat krem do ruky.* Rocni vydelek zprumerovany je mnohdy nizsi, nez mesicni a proto zastavam nazor, ze mesicni prijem je lepsi pro oba, kdoz podnik vlastni. *Lehce se u sve nynejsi prace usmivala. Prejizdela palci po jeho kuzi a vnimala svaly, ktere pod ni ma. Ani se nenadala a najednou mu delala regulerni masaz dlane. Rychle dala ruce pryc a natahla se pro folii, kterou mu omotala na ruku.* Tak dobry. Jdu uklizet, na nic prosim nesahej.*

„To je další možnost, být partnery. Stále z toho budu mít nějaký zisk, který se mi postupem času vrátí s tvým nadáním určitě a propagace není problém.“ Fakt že si zákazníky natahala na vlastní tělo radši nekomentuje. Ne že by mu to přišlo divné nebo špatné spíše naopak ale prostě ještě stále se v plno věcech neorientuje a morální zásady má trochu pomíchané. Ještě by dal do propagandy něco o tom, že bude výhoda z jejího těla a Laureen by ho pak akorát tak zabila. „Tak měsíční nebo roční, já to moc neřeším. Mě čas netrápí, nakonec se ke mně ty peníze dostanou.“ Následně nic moc neříká. Užívá si akorát masáže, kterou mu Laureen nakonec věnuje, bylo to příjemné a rozhodně by si za ní klidně i připlatil. „Tak já si zatím budu popíjet teda čaj a nechám ti tady na stole peníze za dnešek.“ Jak pověděl tak i udělal a vytáhl peníze z peněženky, které tam položil a nadále si spíše vychutnával svůj čaj.

*kyvla hlavou na souhlas, dokoncila praci a dala se do uklidu, pricemz take jeste upijela z caje. Vse si poklidila, umyla si uce, uklidila penize a nasledne si otevrela svuj kumbalek s oblecenim. Oblekla se do lepsich veci a rozpustila vlasy. Stale mela kalhoty obepinajici nohy, ale k tomu mela volnejsi top s prorizlymi tady.* Jsem ready

„Tak tedy jdeme.“ Postaví se a oblékne si svou bundu. Určitě si Laureen pozorně prohlédne, vypadá totiž celkem dobře. Vyrazí ke dveřím, které vedou ven ze studia na ulici. Ovšem nevychází z nich, počká na Laureen aby mohl odejít společně s ní, stejně bude muset ještě zhasnout, a tak podobně a upřímně moc ven nepospíchá, když tma je taková zima.

*vyrazila ze studia, vzala kabelku s vecmi a obula si pohodlne boty, kabat a salu. Zhasla a zamkla.* Pujdeme tudy, dojdeme do centra a tam si muzes vybrat co chces...kousek odtud je i klub kde jsem byla s Corou.

„Vybrat si co budu chtít, to se lehce řekne já sám nevím.“ Neodpustil si ten komentář, jde cestou kterou Laureen vybrala. Má celkem radost, že si může skočit na drink i s někým jiným. Mirys by se na to určitě nezeptal. Kráčí klidným krokem ulicí a klidně se rozhlíží okolo.

Jako ženská.... *Zamručela a čapla ho za ruku s tím, že okamžitě zabočila a rozrazila dveře nějakého baru, který sama neznala. Hned na to ho pustila.* Takhle se rozhoduje. *Sundala kabát, nastavila ruku hlídači a nechala si narazit razítko na dlaň. Hodila si kabát přes ruku a pokračovala tmavou chodbou až k místnostem s poseezením a bary, bylo to tam všelijaké, různí lidé, různých barev a tvarů, někdo tančil, někdo ne. Laureen se už od začátku moc nezdála malá pódia končící u dveří do neznáma. Nciméně se posadila k baru a objednala dvakrát whiskey.*

„Ani bych neřekl, spíš ještě neznám tolik věcí.“ Pak ho ovšem Laureen překvapí tím, jak ho chytne za ruku, a během okamžiku se ocitnou v nějakém podniku. Dostane nějaké razítko a následuje Laureen, cestou si sundá bundu a následuje Laureen dál tou chodbou. Posadí se vedle ní k baru a cestou se rozhlíží, podobné místo navštívil vlastně poprvé, zatím měl tu čest jen s klidnými podniky. „Tady to je … zajímavé.“