Ezekiel + Laureen 18+

"Laureen" *znelo ji v hlave. Byla ztracena v lese. V temnote mysli. "Laureen", znovu a znovu. Videla se jak hledi na decko a vrci u toho. Najednou se okamzite probrala a zaknucela na Ezekiela se smutnym pohledem. Tohle byla vzdy boledtiva transformace. Fyzicky? Ne, spise psychicky. Zmizela v krovi a vysla sama sebou, opirajic se o stroj s rukou zalryvajici oci. Sesi/ypala se k zemi, rukama objimajic telo.* Uz to po me nechtej, ja hloupa...ze jsem na to kyvla. *Vzlykla.* Podej mi tu lahev, musim to zapit...

Nevěděl, jak to funguje, ohledně těch proměň. Kdyby věděl, že to pro Laureen bude tak těžké nikdy by jí na to nepřikývl. Když ji vidí, jak se tam sesune k zemi bez váhání k ní přiběhne. Jakoby ani nic nepil, skloní se k ní a jako první přes ni aspoň přehodí bundu, aby tam taky nezmrzla, teprve pak jí podá láhev. „Netušil jsem, že to pro tebe bude takové, ty mi to už ani nikdy nenabízej a teď se koukej obléct jasné? Mrzne tady a ty jsi nahá.“

Necekala jsem, ze to takove bude...je to dlouha doba a ocividne nade mnou ma vlk stale vetsi moc nez ja sama. *Povzdychla si a oblekla se, jak rikal. Zvedla, napila a vyrazila dale na cestu.* Mas ty nejaka traumata z detstvi? Mladi? Nebo nynejsi doby?

„Dětství? Traumata? Já jsem dítě nebes, takže jsem byl stvořen, abych sloužil a ne abych žil, teda co si pamatuju. Moje první vzpomínka je, že třímám svůj meč. A výcvik.“ Možná to bylo i trochu jinak ale nepamatuje si nic z toho, že by byl dítě a ani tváře rodičů či podobně, vše co si z minulosti pamatuje je jeho vojenský výcvik proti temným bytostem a následně jeho služba nebesům. Pak si ale vzpomene na jedno trauma. „Jedno mám.“ Chytí se přitom ramen, jakoby se chtěl dotknout míst, kde by měli být křídla. „Když jsem byl sražen a byl jsem padlý anděl, tak jsem neměl svoje křídla. To bylo asi to nejhorší, co jsem zažil, sice se to s tvými zážitky nedá srovnat ale je to tak.“

Eh... *poslouchala.* Ta tvoje kridla. *Otocila se k nemu s lahvi u pusy, napila se a par kroku couvala.* Bez nich bys nebyl nic vid? A to byt nechces. Od lidi by te uz delily jen ty hezk oci. *Lehce skytla, ale i tak se zase napila.* Jen teoreticky...dokazes si predstavit byt jiny? Jina rasa...

„Ještě bych měl svoje schopnosti temné magie a imunita před stářím. Nevím, co bych dělal, kdybych byl jinou rasou, která nemůže roztáhnout křídla a klouzat po obloze, být úplně svobodný jen tam se cítím svobodně a volně. Takže ne, nedovedu si představit, kdybych byl jinou rasou.“ Odpověď je naprosto upřímná, neumí si představit být vlkodlakem, upírem a podobně. Přistoupí blíž k Laureen a vezme si od ní láhev. „Myslím, že už máš dost, mimochodem ty máš hezčí oči.“

Hmm... *Vyvalila oci.* Nech to! Nech mi ji...zase se dlouho nenapiju, chci si to dneska vychutnat... *Laureen byla slabsi nez on a tak ji lahev mohla snadno vytrhnout. Zamracila se.* Oci neoci, tohle schytas. *Strcila do neho.* Priste te to tetovani bude sakra bolet, jen pockej.

Když si tu láhev vzal tak se napije, ovšem nevypije to všechno to rozhodně ne. Když do něj strčí tak to pro něj ani skoro nic není i když na okamžik troch rovnováhu ztratí. „Víš co? Pokud mě donutíš ti jí vrátit tak ti jí vrátím, takže do-nuť mě.“ Je vidět že se docela baví, nyní jen pozoruje Laureen a čeká, zda ho k tomu donutí nebo ne, je připraven jí případně flašku zase dát, ovšem to taky záleží na tom, zda se Laureen vůbec odhodlá něco podniknout.

Přinutit? *Zamručela a došla k němu blíž, pořádně si hodila kabelku na rameno a stála možná tak pár centimetrů od něj. Usmála se na něj mile.* Můžeš mi prosím, prosím, vrátit tu lahev? *Zamrkala a vystřelila ruku od svého těla, pevně do ní chytila jeho úd a zmáčkla. Hodně.* Prosím? *Zavrčela mezi zuby, které se jí prodlužovaly v tesáky.* Nebo tě sežeru....a začnu odspodu a pak křídla...

Tohle opravdu nečekal, kdyby poslouchal Mirys a sledoval styl pohybu lidí nehledě na situaci, tak by její pohyb mohl předpovědět a uhnout, nebo jí v tom bránit ale je to jeho chyba a tak se kroutí jako žížala když Laureen svírá jeho úd, ihned jí podá láhev. Samozřejmě u toho skučí, není se čemu divit. „Pusť mě.“

Hih. *Usmála se, pohled se změnil.* NE! *Promluvila takovým vysmátým pohledem, natiskla se na něho a svou dlaň lehce uvolnila, nemohlo ho to už tolik bolet, ale určitě si nedovolí se vytrhnout. Rukou ho objala kolem ramen a z druhé strany přejela porty po jeho tváři. Po druhé tváři přejela špičkou jazyka.* Vážně, bych si moc ...hrozně moc, chtěla kousnout... *Zašeptala mu do ucha a olízla ho.* Pak tě pustím, ano? Jen..jen maličko. *Zavřela oči, přejela nosem po jeho krku a rozevřela doširoka pusu, zakousla se mu do oblasti krku/ramene, tam, kde už nejsou tepny, ale naopak je už sval. Zuby do jeho těla vnikaly pomalu, tekla krev a Laureen jí sála jako upír, ale nebylo to jen krev, co chtěla, chtěla maso...Však sám Ez říkal, že se regeneruje, tak proč by toto nešlo vyléčit? Zuby se scvakly a Laureen se od Eze odtáhla, pusu a bradu celou od krve, oči zářící uspokojením. Pomalu pustila jeho úd, po kterém ještě přejela kloubem ukazováčku, přežvykujíc kus lidského masa.* Ah bože... *Spokjeně vzdychla, když spokla onen poměrně malý kousek.* Jsi naprosto k sežrání. *olízla si rty a kapesníkem, který měla hezky složený v kapse, si začala otírat tvář.*

Nyní má vůči Laureen jaksi respekt, sice stisk povolila, aby to nebylo tak hrozné ale nedá se rozhodně říct, že to je příjemné a má odvahu se jí vytrhnout. Možná by mohl vyvolat svůj temný grál a tu ruku jí prostě useknout ale nevidí jí jako svého nepřítele. Když ucítí její prsty n své tváři a následně i její jazyk tak se mu zatají dech, neví, jak by měl na takovou situaci reagovat, v podobné situaci ještě nikdy nebyl. Jedinej bonus je v tom že ho aspoň stihla připravit na fakt, že ho prostě ochutná, bolest to pro něj není tak strašná, která přijde, kdyby to nečekal, bylo horší. Reflexivně jí přiloží ruce k bokům a pevně zmáčkne, potřebuje něco zmáčknout, když přijde ta bolest. Stiskne zuby, ovšem svou schopnost regenerace zatím nechává neaktivní, nebylo by příjemné, kdyby se mu vyléčilo dřív než by ochutnala. Zasyčí od bolesti, když její zuby cvaknou a doslova mu odkousne kus masa, krev se z té rány dostává docela rychle, když Laureen odstoupí, aktivuje ihned svou schopnost a využije okolních stínů, nebo spíše toho že je noc a jeho zranění se okamžitě vyléčí. Zabere to tak tři vteřiny a po nějakém kousnutí tam není ani stopy, tedy kromě krve, která mu vytekla. „Bůh s tím nemá nic společného, tohle jsi nemusela.“ Zamrmlá trochu naštvaně. „Abych ti příště neusekl tu ruku nebo hlavu.“

*Usmála se. Zvědavě zamrkala, když si nechal zranění vyléčit.* Chci ještě... *Vypustila potichu z pusy...přejela si po vlasech rukama a nechala si vyrůst liščí uši.* Přece bys neubližoval roztomilé lištičce. *Zasmála se a zastřihala ušima, když sousto zapíjela alkoholem.* Nakonec by sis zvykl a ještě by se ti to líbilo...*Otočila se zády, uši zmizely.* Závidím Coře...to, co sem měla v ruce nebylo k zahození, ani zdaleka. *Rozešla se za nosem.*

„Nejsem bufet, první ochutnávka byla zdarma, ale příští už zdarma nebude.“ Zamručí trochu nespokojeně, sice by mu nedělalo problém zranit Laureen v jakékoliv podobě i kdyby to byla ta nejroztomilejší na světě, ale nebude to říkat. Naštvat svojí tatérku to by mu ještě chybělo, začne kráčet za Laureen, nehodlá stát na místě jako trouba. Trochu přidá na kroku, ale nehodlá jít vedle Laureen ale za ní aby jí mohl zezadu popadnout a stisknout její prsa a zároveň aby se mohl tváří natáhnout k jejímu uchu. „Tohle taky není k zahození. Teď jsme si teda kvit, nemyslíš?“

*Spokojeně kráčela, zaskočil jí. Tiše vyjekla. Ale hnedka se usmála a přivřela spokojeně oči.* Umn.... *Zamručela.* Jasně že není, jsem na ně náležitě pyšná. *Chytila jeho ruce těmi svými a stiskla.* Takhle je to ale příjemnější.

Upřímně čekal, že dostane do držky, opak je pravdou a ona jeho ruce ještě stiskne. Jsou dle jeho vkusu pěkně velké a hlavně jsou celkem pevné, což je jen dobře. Ovšem zase na druhou stranu to nemá moc jak srovnávat, protože Cora je jediná žena, které se dotkl a s kterou něco měl. „Věřila bys, že jsi druhá žena v životě, které jsem se takhle dotkl? Jak jsem říkal, pořádně žiju teprve tak dva měsíce.“ Pošeptá jí znovu do ucha a její prsa opět několikrát stiskne a pěkně si s nimi zahýbe, proč si s tím trochu nepohrát, příště by taková reakce být nemusela.

Heh...jsi jak děcko, co vidí prsa jeho matky a škemrá o mlíko. *Smála se a pak si s nimi začal více hrát, skousla si ret a pomalu se mu roztekla pod rukama.* Ah....úžasný. *Zamručela a po těle se jí prohnala husí kůže. LAureen podprsenku nenosila a pokud jí sáhl pod kabát, musel cítit, jak její tělo reaguje. Spokojeně zavřela oči a zády se o něj opřela, stojíc na místě.*

„To pochybuju.“ Zasměje se tomu. Ovšem přes oblečení to není ono, proto se jí rukami pokusí dostat pod oblečení, aby její prsa mohl stisknout přímo. Během toho jí jemně kousne do krku, není to tak úplně jemné ale je to prostě tak trochu jen k provokování. Jak se jí zakousne do pokožky tak jí trochu potáhne za tu pokožku a pustí. „Máš štěstí, že nemám zuby jak ty.“ Pošeptá opět, když se jí dostává na prsa, pokud ho tedy nezastavila, aby je mohl pevně stisknout a opět si s nimi začít hrát.

*Laureen zastává názor že pro vlastní uspokojení by i hory převracela a tak se mu rozhodně nebrání, už jen to, že je opilá....* Heh...kousla bych si ještě trochu, tohle už je trochu za hranou bytí si kvit. Dlužíš mi to, když se mi tak úspěšně dobýváš pod oblečení... *Nahnula hlavou na stranu a uvolnila mu místo ke svému krku.* Kldině buď hrubší, miluju to. *Zakousla se do rtu. Cítila, že celá hoří, tváře měla určitě rudé jako marfuša.* "Blbej chlast..."

„Tak ti dlužím, třeba ti dovolím kousnout si znovu.“ Když mu povolila, aby byl hrubší tak to jen uvítá, sice si uvědomí, že to může vůči Coře být trochu nefér, ale absolutně to neřeší, už několikrát říkal, že on si bude dělat, co bude chtít a teď si chce pohrát s Laureen a tak to i udělá. „Nezapomínej, že já si budu dělat, co chci a to i přes mrtvoly.“ Následně se Laureen zakousne do jejího krku znovu ale tentokrát už silně a s jejími prsy si hraje dále, ovšem jedno pak částečně nechá a prostě si začne hrát s bradavkou, ale dlouho mu to nevydrž a nechá její prsa být. „Ukaž mi je.“

Tvrdohlavý a panovačný. Přesně jako můj bývalý. Že já vždycky podlehnu takovým. *Otočila se k němu. I přes to, že jí rozkázal, si stejně neodpustila to, co udělala, chtěla ho ochutnat i trochu jinak. Chytila ho za ramena, byli skoro stjeně vysocí. Proto jí nedělalo problém ho chytit za límec a prudce ho přitáhnout k sobě, spojíc jejich rty v polibek, chvíli si jen lehce hrála s jeho rty, než zapojila i jazyk. Chutnal jako alkohol, íbilo se jí to. Rukou sáhla mezi ně a lehce ho pohladila po rozkroku.* Musíš si je vyndat sám... Ale raději bych těch pár set metrů už došla, je mi fakt zima. Stojí mi bradavky i z toho, aby sis nepřisuzoval všechnu slávu...

Nelíbí se mu, že ho přirovnává k nějakému svému bývalému, je mu to prostě nepříjemné. Než se naděje tak Laureen spojila jejich rty v polibku, Ezekiel se tomu nebrání. Spíše se téměř okamžitě zapojil, jakoby o nic nešlo a bylo to naprosto běžné a pro něj by to klidně i běžné být mohlo, kdyby chtěl. Když do toho Laureen zapojí svůj jazyk, netrvá moc dlouho a Ezekiel se zapojí zase s tím svým. Její slova ho donutí se zamyslet ale ne zase moc tak se usměje. „Tak teda jdeme? Nemusíš se bát o zásluhy, ty si připisovat nebudu.“ Nehodlá jí oznámit, že není zas tak moc zkušenej, ještě by riskoval to, že jí odežene.

*Čapla ho za ruku a vydala se poměrně rychlým tempem k domu, který byl v dálce. Z jadné strany město, z druhé part přecházející v les, kde teď byli.* V domě žiju jen já a pár starých lidí v prvním patře...půjdeme dlouho po schodech, tak se připrav. JE to až to nejvrchnější patro. *Vytáhla z kabelky klíče, když už byli u domu. Odemkla a vyrazila do schodů.* Pšt! Tady u těch dveří, jinak bude problém... *Zamručela nepříjemně, byl to byt domovníka. Nicméně porkačovala dál a dál. Ez měl tak dokonalý výhled na její zadek, čehož si i byla vědoma, nijak to však neřešila. Odemkla dveře od bytu a vlezla dovnitř.*

Nechá se vést, vůbec mu nevadí, že tak pospíchá, spíše to naopak uvítá. Nepotrvá to zase tak dlouho a ocitnou se u domu, ve kterém bydlí. Po schodech vychází celkem potichu, proč by taky dělal rachot. Při varování aby byl potichu, samozřejmě poslechne a u těch dveří je ještě opatrnější aby nedělal žádný hluk. Výhled na její pěkný zadek si rozhodně nechá líbit. Ten ovšem skončí v moment, kdy dorazí do jejího bytu, kam taky vejde. Když se ocitne u ní doma tak se začne rozhlížet, docela ho i zajímalo, jak to totiž u ní doma vypadá.

*Zavřela za ním dveře a pověsila si kabát i s taškou na věšák.* Můžeš si odložit a hlavně se zuj, mám koberce. *Informovala ho a zula si boty. Došla do koupelny, aby se trochu upravila a umyla si ruce a následně zamířila do místnosti, kde byla kuchyň, jídelna a obývák v jendom, s patrem, kde se spalo.* Dáš si pití?