Ezekiel + Laureen 18+

„Zahřívat?“ Ruce omotá okolo Laureen a obejme jí. „Myslíš nějak takhle?“ Je to příjemné to bez řečí, neudrží jí takhle dlouho a pak jí pustí a křídla vrátí do původní pozice za svými zády, aby mohla jít pro své oblečení. „Tak se obleč, proletíme se. S alkoholem co mám v krvi je jen dobře, že na obloze není nic, do čeho bych mohl vrazit.“

Umn... *Prikyvla a lehce zrudla, jeste ze ji nevidel do tvare, citila se trapne. Laskovat s pritelem kamaradky.ale sam rikal, ze chce v zivote doopravdy zit a to se spis shodovalo s filozofií Laureen nez Cory, ktera by ho nejradeji ukovala k posteli a nechala ho chodit max tak o byte. A hlavne ta Krisla, touzila po nich. Udelala jak rekl, dooblekla se a zapnula kabat, do kabelky schovala peri a stoupla si ored neho.* Vezmi mne ke hvezdam. Prosin.

„Dobře jen musíme najít, místo kde není moc stromů, nerad bych si rozsekal držku při pokusu o vzlétnutí kvůli větvím.“ Začne tedy hledat nějaký aspoň trochu vykácený plac, kde bude trochu volného prostoru a s udivením ho najde poměrně rychle. „Jsme tady, tak teď mi musíš věřit dobře? Nesmíš sebou ve vzduchu šít, abys mi neupadla a teď se ke mně otoč zády prosím.“

*Nasledovala ho poslusne, dokud nedorazili na misto.* Takze mne stejne budes objimat. *Zasmala se a nastoupla ored nej, otocena zady k jeho celu.* Slibuju, ze se nebudu vrtet. Nejsem zadny tlustoch ale, abys mne neunesl. *Zamrucela nakonec trochu urazene.* Ale kdyz me vezmed princeznovky, muzu se drzet i sama....jen takova rada, ze nebudou svechny moje speky jen na tobe, ale budu si je moct nadnaset i ja sama

„Když tě ponesu jako princeznu tak si to neužiješ tak jak si to užiješ, když bude po mém, věř mi. Bude to větší zážitek a ty stejně špeky nemáš, nezapomínej, že jsem tě viděl.“ Ezekiel následně Laureen pevně chytne za boky a odrazí se od země se zamáváním svých mohutných křídel v určitém systému nebo spíš rytmu. Letí vzhůru k noční obloze plné hvězd, ovšem to není teď jeho cílem, když je dost vysoko tak zmenší úhel letu, aby prakticky klouzali po obloze a Laureen mohla sledovat zem pod sebou, hlavně to jak jí nyní drží je vlastně skoro, jakoby létala ona sama, může klidně rozpažit své ruce a připadat si jakoby opravdu létala ona sama. Ezekiel dokonce bude případně vnímat její pohyby, aby přizpůsobil směr letu, jak bude ona sama chtít.

Dobre, dobre. Tak bude po tvem. *Nechala ho, at ji capne za boky a kabelku si pevne zarvala do kabatu tak, aby ji neprekazela a nikde ji neztratila. Zanedloiho byli ve vzduchu a Laureen z toho byla dost nervozni. Pevne drzela Ezovy ruce, kterymi on drzel ji, nez se po chvili odvážila je pustit a roztahnout ty sve. Citila jak klouzou po vetrnych proudech a jak ji vitr zene vlasy Ezovi primo do obliceje. "Mela sem si udelat culik, bude jich mit plnou hubu" Pomyslela si. Ale vsechno to slo stranou, kdyz se podivala pod sebe a videla to jejich krasne mesto.* Parada, nadhera...nemam slov.

Ještě chvilku jí takto nechá létat, ovšem ty její vlasy v jeho tváři jsou fakt nepříjemné. Změní směr letu a taktéž rychlost, velmi zrychlí a zamíří to co nejvýš. Letí jen nahoru, a jak nebrali velkou rychlost tak jí pustí a fyzika udělá svá, že jí ta rychlost ještě vynese trochu do výšky, než začne zase padat dolů, ale to už jí chytá Ezekiel do náruče jako princeznu. Jsou opravdu vysoko a hvězdy jakoby měli přímo na dosah, ovšem to co je hlavní je velký měsíc, který tam září. „Tady máš ty svoje hvězdy, tohle je teprve nádhera.“

*Zrychleně dýchala, čím výše byli, tím víc se bála. Najednou ji pustil. Laureen vykřikla, díky bohu jí zase chytil.* Do pekel s tebou, tohle mi už nedělej. *Zanadávala a pevně mu omotala ruce kolem krku, jako klíště.* Už se nepouštím. *Rozhlédla e po kráse oblohy. Už nic neříkala, jen sledovala nebe, hvězdy a masíc. Natáhla jednu ruku a jakoby do ní chytila měsíc.*

„Tak se nepouštěj, já si stěžovat nebudu.“ Dál nemluví, pouze hledí na tu krásu noční oblohy, ty vzdálené galaxie, které musejí být daleko, mimo tu ve které se nachází jejich planeta. Nejednou přemýšlel o tom, že by opustit planetu, ovšem to by to musel být schopný přežít, ani by se nedostal z planety a zmrzl by. Tak strašně rád by se podíval do vesmíru a do jiných galaxií a na jiné planety ale to je něco co zůstane jen v jeho mysli, protože to si splnit prostě nemůže. „Není ti chladno? V té výšce je větší zima než dole.“

Zima mi je, ale hezky hřeješ. *Opřela se o jeho rameno hlavou a sledovala nekonečnýý vesmír.* Myslíš si, že tam někde...někde daleko, jsou lidé jako my? Nebo alespoň trochu podobní nám? *Optala se trochu zasněně, nespouštějíc oči z nebes.*

„Věřím, že tam někde něco je, sice nevím, zda něco jako my ale něco tam je. Je téměř nulová šance, že by to bylo podobní člověku ale ani to nevylučuju. Mohu na jistotu říct, že tu nejsme samy, jednou bych se tam rád podíval, to je můj sen dostat se z této planety a podívat se tam ven. Samozřejmě vím, že je to nemožné.“ Stále Laureen drží celkem pevně, jakoby jí odmítal pustit. Prakticky to tak je, kdyby jí totiž pustil tak by jí čekal pár, který by vytvořil akorát flek dole. „Přesně pocit když jsem takhle obklopen hvězdami, je důvod proč se nechci nechávat spoutat pravidly a nenechat se ovlivňovat tím že by ode mě někdo něco čekal.“

*Tise mu naslouchala. Videla to tak nejak stejne.* Je dobre, ze mas nejaky, i nesplnitelny sen. Koneckoncu, kazdy mame nejake blahove sny, ktere se nam nesplni. Ty mas thle cestovani po planetach...a ja...mam sva tajemstvi. *Povzdxchla si.* Pojdme dolu prosim...je tam ta lahev, chci ji dopit, nez se rozloucime.

„Už se loučit jo?“ Své zklamání určitě neukrývá, tak nějak doufal, že se aspoň trochu odváže. Prostě si trochu zazlobí ale tak nenamítá a přistane v místech, kde vzlétly a pomalu Laureen položí na zem, následně začne kráčet směrem, kde nechal láhev s tím jejich alkoholem. „Takže už půjdeme domů jo?“

Hmm... *Pockala, nez dopadli na zem, mela trochu nejiste nohy, ale zvladla to...* Noo...ja jsem hlavne chtela tu flasku. *Zasmala se proste jako nejaka alkoholicka bezela pro lahev, capla ji a napila se.* Nemela sem.sanci se poradne napit. A mimochodem...muzes me doprovodit a ceste chvili jeste potrva. Takze se zas tak rychle neloucime.

„Neloučíme? Aspoň tak.“ Upřímně si oddechne a nakráčí si to rychle přímo k Laureen s úmyslem sebrat jí láhev aby se taky mohl napít. Křídla už nemá, ty prostě zmizela, jakoby je nikdy neměl. „Tak nás tedy musíš vést, nevím kudy to je Laureen.“ Na její jméno kladl obzvlášť důraz. Upřímně se rozhodně nechce ještě vracet domů.

*Lahev jen tak vydat nechtelA, mracila se a musel doopravdy zabrat, aby si ji vzalm nicmene nedalo se nic drlat, rvat se s nim nemohla. Bohudik pro nej a bohuzel pro ni. Nicmene se rozhledla a zamyslela.* Vezmeme to pres les, je to delsi, ale o to horsi cesta, to zni fer. *Otocila se na pate a vyrazila do lesa, rukama si hladic paze, ayb se trochu zahrala.*

Vítězoslavě se usměje, když získá lahev, aby se mohl napít, nevypije to samozřejmě všechno. Když jdou už určitým směrem, který sama Laureen vybrala tak jí láhev zase podá. „To nemáš strach, že mi rupne a neznásilním tě někde v tomhle lese?“ Zeptá se cestou s úsměvem na tváři. Ovšem nahodí pak takový tajemný výraz ve tváři.

*vzala lahev a poradne se napila.* Bat se? *Rozesmala se.* Moc o tom nemluv, nebo te vezmu za slovo a jeste si to uziju, tak pozor na jazyk. *varovala ho, mysella to uprimne vazne.*

„Pozor na jazyk? To by to už nebylo znásilnění, kdyby sis to užila, to by neplatilo.“ Trochu nafoukne tváře jako uražená holka. Rozhlédne se párkrát okolo sebe a všímá si jak se, horší terén a podobně. „Možná ani nepůjdu dneska domů a půjdu si pro úlovek do jiného baru.“

*Pokracovala v ceste, chytila vetev stromu a ohnula ji tak, aby ji uhnula z prostoru tvare a pak ji pustila, dost mozna by to mohlo sejmout Eze do hlavy.* No jo, tak by to uz nebylo znasilneni, kdybych s tim pocitala, ale kdyz mi to nebudes rikat predem...*pokrcila rameny a poradne se napila alkoholu, doppravdy poradne a pak se ji trochu zamotala hlava.* Musis lovit i za me, ulov si nejakyho typka a vemte si holku do trojky. *Skytla trochu.* Boze...to by bylo bezva.

„Jsi blázen? Do trojky s klukem nejdu.“ Už jen z té představy se mu dělá zle, nebo je to možná tím alkoholem? Nechce nad tím radši ani přemýšlet. „Jednou si třeba ulovím i tebe a ani si toho nevšimneš.“ Zasměje se tomu, každopádně ta větev ho nepěkně švihla přes tvář a trochu ho škrábla, takže mu vyteklo trochu krve. Ezekiel okamžitě aktivuje svou schopnost Sanus, každé jeho zranění se ihned začne regenerovat, sice ta viditelná jako je třeba škrábanec od větve se vyléčí ihned ale třeba věci jako například játra a podobně se léčí trochu déle. Ovšem tak dlouho schopnost aktivní neudrží, stačí mu jen léčit viditelná zranění. „Nedokážeš se změnit i na něco jiného než na tu krásnou lišku?“

*Pokračovala v cestě.* Lovit mne není nic těžkého.... *Zamručela.* Stačí hezká tvářička a vidina kvalitního sexu. *Dodala a otočila se a zastavila.* Chceš to vidět? Není to zrovna krásý a roztomilý pohled.... *Zvedla jedno obočí, rozepínajíc si kabát. Byla jí zima a tak i její tělo reagovalo. Sundala kabát a podala mu ho. Stála těsně před ním, když si sundala i svršky a začala rozepínat kalhoty. Všechno mu postupně podávala d rukou, i boty, nakonec kalhotky. V křeči zacouvala o několik kroků a vlasy se jí zježily, oči zářily modrou barvou a nehty se změnily v drápy, stejně jako zuby v tesáky. Křupání kostí, propadnutí hrudníku, následné pokrytí těla srstí černou jako noc. Během minuty před Ezekielem stál vysoký vlk, s hustou černou srstí a očima jako měla Laureen.*

Vidina dobrého sexu. Obává se, že to by jí možná asi nedopřál, vzhledem k tomu že sexuálním životem žije teprve měsíc. Ovšem to že je hezká tvářička to si už věří. „He? Samozřejmě že to chci vidět.“ Nyní si tedy přebírá postupně všechny věci, které mu Laureen podává, samozřejmě si nenechá utéct to, aby si prohlédl její krásné tělo. Pak přijde přeměna Laureen na vlka, sice to nebyl zrovna sexy pohled, ale není to ani nic hrozného, viděl démony v jejich démoních podobách a to bylo tolikrát stokrát horší jen při pohledu, jak to vypadá. Když tam Laureen stojí jako vlk tak s úžasem hledí do jejích očí a pomalu k ní natahuje ruku, vlci nebo spíš vlkodlaci ho vždy dokázaly zaujmout a tento vlk na Ezekiela působí podobně. Pokud mu to Laureen dovolí tak se jí jednou rukou dotkne na hlavě, aby jí mohl pohladit. „Nádhera.“ Jeho hlas je zatajený nebo spíš prostě už podle tónu je jasné že si myslí, že to je něco úžasného.

*Laureen jako vlk byla placha a nevrla. Zavrcela a vycenila zuby jeste drive, nez k ni ruku priblizil. Citila jen pach svych veci a to ji drzelo na miste. Jinak by uz davno utekla pryc. Couvla ale o par kroku dozadu. Poslouchajic Ezekiela. Vudycky byla tato promena narocnejsi na navraceni se. Prootze tohle byl vlk, ktery ji privodil trauma a ona s nim byla z podivnych duvodu naprosto sladena.*

Stáhne ruku zase zpátky a jen na Laureen v podobě vlka hledí s úsměvem. Drží si od ní odstup hezky s respektem, nebude dělat zbytečné a unáhlené kroky aby ji vyprovokoval k útoku nebo naopak ji donutil k útěku. Jen se pozorně dívá do jejích krásných očí, neví ani co vlastně dělat, není si jistý, zda mu vůbec rozumí. „Uhm Laureen? Vnímáš vůbec?“