Mirys & Ezekiel

Radši jsem se zase začala věnovat Ezekielovi a na bolest ve spánku jsem zapomněla. tedy snažila jsem se ji nevnímat, což nebylo zase tak snadné. Povzdechla jsem si a počkala, než se vyškrábe na nohy. "Příště hlavu vynech nebo ti tu tvou urazím." Zavrčela jsem na něj i když to vlastně byla moje chyba. Neměla jsem ho nechat udeřit. Ale co. Nečekala jsem nijak dlouho a začala zase útočit. Dělal sice pokroky a velké, ale ne tak velké, aby mě dnes dostal do sněhu bez toho, abych mu k tomu dopomohla. A tak už jsem se rozhodla, že si to nezopakuju, navíc když jsem už měla promoklý tílko a ve sněhu bych ještě zmrzla, což on ale mohl už teď taky docela mrznout.

„Prosím tě nebuď hned nabručená, nejsi žádnej brumla ne? Brum, brum, brum! Kdyby to bylo tak lehké tak zaútočím jinam, ale to není možné.“ Odpoví s úsměvem, když přijdou další série útoků ze strany Mirys tak se brání a snaží se předvídat její pohyby pomocí řeči těla, což není ještě moc lehké obzvláště u Mirys. Zima mu sice je a to velká, ovšem Ezekiel se soustředí pouze na trénink a na to jak se ubránit Mirys a jak zaútočit aby jí dokázal aspoň zasáhnout nebo ještě lépe jí složit k zemi, ovšem je smířen s tím, že to se mu jistě nepovede.

"Jsi silnější. Nejsem nabručená jen bych se ráda vyhnula otřesu mozku. Pokud sis nevšiml i já ti nemířím na hlavu." Dodala jsem jako by nic, ale to už při cvičných útocích. Pokusila jsem se zůstat na jedné úrovni, vyšší než je teď Ezekiel, ale ne o moc. Jen tak, aby se měl co učit a na zemi byl on ne já. Po další půl hodině tréninku jsem přestala. "Zase dvě minutky přestávky. Pak ti ukážu pár úderů." Oznámila jsem mu a šla se zase napít. Byla jsem už zpocená dost, takže jsem mrzla hned, jakmile jsem se přestala tolik hýbat, ale čaj mě trochu zahřál.

Celej ten trénink je opravdu náročný. Jistě že je, jinak by to bylo špatné, kdyby to nebylo náročné. Když je trénink náročný tak teprve tehdy se něco naučí, samozřejmě že několikrát padne na zem a vyválí se v tom studeném a mokrém sněhu. Hlavní je se vždycky rychle postavit a pokračovat, než se člověk naděje tak Mirys vyhlásí, že je přestávka. Pak se tedy odebere ke svému stromu, u kterého je jeho taška, vyhrabe tam další plechovku s energetickým nápojem a tu ihned vypije. Samozřejmě že úplně mrzne, taková zima jaká mu je, mu dlouho nebyla. Celej se třese a je promrzlej až do morku kostí. „Sakra tohle je zima.“

"Na pauze se máš obléct, nebo mít teplé pití." Odpověděla jsem, i když se mě na nic nezeptal a jen prohlásil, že je zima. Jistě že byla. Vypila jsem jeden šálek čaje a pak termosku zase uklidila. Ponaučení pro příště no. Jo a energeťáky nejsou nic moc pro tvoje ledviny." Dodala jsem jsem vzala dva větší hadry a přistoupila ke stromům blízko u sebe. Okolo nich jsem ovázala hadry a pak zhodnotila, že to bude muset stačit. Párkrát jsem cvičně udeřila do kmene nebo ho nakopla jako by proti mě stál cvičný nepřítel a přikývla. Bude to stačit. Pro nacvičení úderů určitě.

„Není potřeba takhle si na to aspoň zvyknut, to je důležitější aspoň mě pak zima jen tak neskolí. Mimochodem mohu pít alkohol, kouřit a pít i energyťáky ale moje regenerace si s tím poradí tak se neboj.“ Odpoví, i když ví, že se nebojí ale tak říká se to tak ne? Pak jen pozoruje co to Mirys dělá s těmi hadry, tak trochu nechápe, co přesně to tam předvádí a tak se postaví trochu za ní a sleduje jí. „Takže tohle je co?“

"Fajn..." Pokčila jsem tedy rameny a věnovala se tomu, co má přijít teď jako trénink. "Tohle je další část tréninku." Oznámila jsem mu po té,co vyřkl otázku a trochu nechápavým obličejem. "Ukážu ti chvat, abys ho mohl vidět pořádně, nemůžu ho předvádět na tobě a ty si ho nebudeš zkoušet na mě, ne teď." Dodala jsem, abych mu to alespoň trochu vysvětlila. "Základy máš, tak začneme rovnou s něčím trochu těžším." Zamyslela jsem se krátce a pak jsem mu ukázala jeden z úderů, který jsem ho neviděla použít. Byl to pouze velmi rychlý úder do výšky cca mých očí. Prsty jsem při tom měla, jako bych svírala dalekohled. "Není to nic extra, ale rychlostí kompenzuješ sílu. Tímhle úderem miř vždy na ohryzek. Při slabém úderu tím i tak na pár vteřin minimálně znemožníš dýchání. Naopak při opravdu silném úderu tím i zabiješ." Řekla jsem mu o tom něco a pak sledovala, jestli ho napodobí dost přesně. A taky mě zajímalo jak velkou sílu teď použije. Přeci jen kdyby použil moc velkou, tak si nyní akorát zlomí ruku.

Po vysvětlení to trochu pochopí, tedy aspoň doufá, že to pochopil. Jen stojí a přihlíží tomu co Mirys dělá a vysvětluje. Ten chvat nevypadá zas tak složitě, ovšem nejdřív si ho představí, jak ho používá na nějakém člověku nebo démonu či andělovi, prostě na jednom z toho. Když si to v mysli dostatečně zobrazí tak tedy přestoupí k tomu stromu a představí si, jakoby tma někdo opravdu stál a zaútočí jakoby na ohryzek jak mu Mirys ukázala, zaútočí celkem rychle a přesně ovšem ne moc silně. Zkusí to pak ještě dvakrát, pro jistotu a otočí se na Mirys s takovým tázavým pohledem, zajímá ho totiž její názor k tomu.

Počkala jsem, než si to Ezekiel párkrát vyzkouší a pak jsem váhavě přikývla. "Docela dobrý, jen máš prsty docela daleko od sebe. Nahmatej svůj ohryzek a takovou vzdálenost udržuj mezi prsty." Poradila jsem mu a pak počkala, až si to zase zkusí. "Tak jo, to by šlo. Jdeme dál." Oznámila jsem mu a pak jsem mu začala vysvětlovat další chvat. Doufala jsem, že to ode mě chápe. Zase jsem mu to názorně předvedla a ukázala. Pro jistotu dvakrát, tenhle přeci jen nebyl tak lehký jako ten první. "Zkus si ho pětkrát." Dodala jsem a sledovala, jak se snaží a jak moc se blíží tomu, co jsem mu ukázala. Ne že by to bylo něco mega těžkého, ale lehký už taky úplně nebyl.

Zkusí to, nahmatá svůj ohryzek a zkusí u svých prstů dodržet tuto vzdálenost. Pak si to ihned vyzkouší, vypadá to teď výrazně lépe a účinněji. Ovšem pak přijde vysvětlování dalšího chvatu, Ezekiel tedy dává opravdu velký pozor, nechce, aby mu něco uteklo. Následně to má vyzkoušet a tak to i zkusí, ovšem není to tak dobré jako u prvního chvatu, Ezekiel si toho je vědom a tak to zkouší znovu a znovu a i když každý další chvat je lepší, tak to stále není tak dobrý jako ten, který předvedla Mirys. Otočí k ní tedy svůj zrak s nadějí, že mu to ukáže znovu.

-sledovala jsem, jak si Ezekiel zkusil znovu první úder a následně jsem ho sledovala i po tom, co si zkoušel druhý. Vždy když to zopakoval to vypadalo o chlup lépe. Pousmála jsem se mírně a pak mu to tedy ještě jednou ukázala. "Trochu se uvolni, jsi jak prkno." Poradila jsem mu, kde dělá asi tu největší chybu, ale pak jsem ho nechala, ať to zase chvíli zkouší. A zároveň s ním jsem si to zkoušela i já sama. Přeci jen i já potřebovala trénovat. A na něj jsem až moc hodná v porovnání s tím, jak tvrdá jsem na sebe.

„Jako prkno jo?“ Zkusí se tedy trochu uvolnit, aby mohl provádět trochu lepší výpady, nebo spíš aby mohl zkoušet chvaty ale, aby vypadali o trochu lépe. Sice ono říct uvolni se je jedna věc, ale opravdu se uvolnit není zase tak lehké, i když částečně se uvolní a tak jsou jeho chvaty nyní lepší. Sice to stále není úplně nejlepší ovšem výrazně lepší než předešlé pokusy. Ezekiel má na tváři i menší úšklebek, který by byl asi smích, kdyby se tak nešklebil kvůli zimě, opravdu ho to totiž baví.

"Zapojuješ svaly který nepotřebuješ a proto jsi jak prkno." Vysvětlila jsem mu a snažila se vymyslet, jak to vysvětlit. "Prostě jen mysli na to co chceš udělat a nech mysl, aby ovládla tělo, bez tvýho dalšího zásahu." Zkusila jsem a pak jsem si to i já zkoušela zas a znovu. Než jsem zkusila něco jiného. Pak jsem tento třetí úder ukázala i Ezekielovi pořádně. "Trénuj tyhle tři dnes."Řekla jsem mu pak a sama jsem je zkoušela a představovala si, že proti mě není jen strom, ale nepřítel. A ani teď jsem si neslevila požadavky, takže jsem mlátila do stromu spíš silněji a od toho jsem pak měla odřené prsty a ruce, ale to mi bylo jedno. Byla jsem zvyklá.

Zkusí to podle rad Mirys, sice se to lehce řekne ale provedení je horší i přes to, to nakonec Ezekiel zvládne přesně jak si to Mirys představuje. Aspoň doufejme. Zkouší ty chvaty, tedy uvolněně a jde to už výrazně lépe, sice je stále co vylepšovat ale už to je dost dobré oproti předešlým pokusům. Zkušení pak nechá, protože Mirys mu ukáže třetí chvat, to jsou už celkem tři chvaty, které se musí naučit a natrénovat si je. Zkouší to tedy znovu, znovu a znovu. Nepředstavuje si kmen strom, který před ním doopravdy je ale spíše anděla. Anděl je pro něj emočně nepříjemná věc a tak to vidí jako opravdového nepřítele a tak se mu během toho lépe trénuje. Některé chvaty vyjdou dobře a jiné zase hůře, všechno mu předci nemůže jít dokonale že? Netuší, zda budou dnes zkoušet ještě něco jiného, ovšem nehodlá se jen tak zastavit. Důvod je jednoduchá, je tu velká zima, a když se pohybuje, rozproudí svou krev a tak se zahřeje.

Trénovala jsem dál i jiné chvaty, než jsem dnes ukázala Ezekielovi. Trénovala jsem tak, jak jsem byla zvyklá - do poslední kapky energie. Tedy ne doslova. Koutkem oka jsem při tom zahlédla Ezekiela. Viděla jsem to. Stejně jako při trénování s jinými, kdysi dávno, jsem i teď u něj viděla, že nemlátí strom, ale snaží se o to, o co já. Představuje si namísto stromu nepřítele. U něj může být jen jeden nepřítel. A jak už naše dohoda jasně řekla, žádní andělé. Tak snad se nemýlím. Byl natolik zabraný do tréninku, že nestihl zastavit facku ode mě. Ano, jen facku, ale dost silnou, aby měl na tváři rudý obtisk mé ruky. "Žádní andělé. Proti nim to používat nebudeš - tak zněla naše dohoda. Ačkoli tohle není anděl, nestrpím, aby sis ho představoval. Od představ k činu totiž tak daleká cesta není." Zamračila jsem se na něj přísně.

Trénuje, znovu a znovu. Zkouší si nové chvaty, které získal od Mirys stále dokola. Když v tom dostane facku, celkem se lekne. Div nevykřikne. Jednu dlaň si přiloží k místu kam ho Mirys udeřila a pozorně se na ní podívá. „Dohoda byla, že nebudu anděly lovit a nebudu vyhledávat souboje s nimi, ovšem o tom že bych to použil v obraně, tam by problém nebyl. Navíc nejdu do toho s nenávistí, takže kdybych měl bojovat s andělem. Nezabil bych ho, pokud by to nebylo nutné.“ Odpověď je pravdivá a naprosto upřímná, nemá důvod lhát, tak proč by lhal že? „Navíc co když jsem si představoval tebe?“

Sledovala jsem ho a pak se trochu pobaveně ušklíbla. "Když trénuješ, nepředstavuješ si ani útok ani obranu. Jen souboj. Je lepší představovat si někoho, kdo je mrtvý. V tvém případě klidně někoho koho jsi zabil, ale mnohem lepší je představovat si, že bojuješ sám proti sobě. A kdyby sis představoval mě, měl bys jen ležet na zemi." Dodal jsem s nevinným uculením, ale pak jsem vzhlédla k obloze. Začal padat sníh. Vločky se kolem nás líně snášely k zemi a když náhodou zabloudily na naše těla, ihned roztály do kapek vody. "Dnes by to mohlo stačit. Potřebuju trénovat pořádně. Tak zase pozítří." Oznámila jsem mu a sundala hadry ze stromu. Přeci jen jsem je tu nechtěla nechat kvůli zvířatům. Vrátila jsme se s nimi ke své tašce a přioblékla jsem se do mikiny po té, co jsem se ručníkem trochu osušila.

„Sám sebe? Předci, bych neublížil taková pěkné tvářičce.“ Hodlá zůstat u představ andělů, jsou to jen představy a ty mu pomáhají, aby mu to šlo ještě lépe. Ovšem nakonec mu Mirys oznámí, že dnes je konec a tak toho nechá a jde si ke svým věcem, aby se usušil a oblékl si aspoň bundu. „Tak já tedy půjdu, měj se a zase zítra ráno.“ Poté si vezme všechny své věci a vyrazí tedy pomalým krokem směrem k městu, ovšem jde trochu pomaleji kdyby Mirys chtěla jít s ním s čímž, ale moc nepočítá.

"Zítra?" Zeptala jsem se trochu překvapeně a pousmála se. "Nemůžeš se dočkat, až budeš zase tak brzy vstávat?" Zeptala jsem se docela překvapeně a zasmála se. Ale pak jsem se zarazila. "Počkej, nauč mě létat." Zarazila jsem ho a koukla na hodinky. Měla jsem ještě hodinku, než mě bude otravovat Zareth s jiným učením. A tohle jsem chtěla já. Ráda bych se naučila i já něco, než stále jen učit ostatní. Vytáhla jsem bělostná křídla a protáhla si je. "Nejde mi to...moc." Přiznala jsem.

„Co? Však je zima, že jsi to ty tak tě to teda naučím. Pojď, ale na tu volnou pláň tady mezi stromy to není moc dobrej nápad.“ Vydá se klidným krokem tedy ven z lesa na tu travnatou pláň, kde vlastně vůbec nic není, tedy kromě sněhu který tam pokrývá právě tu trávu. Všimne si jednoho většího kamenu a tak na něj položí své věci a otočí se na Mirys, vidí už její křídla a tak se usměje. „Tak mi aspoň ukaž, kam jsi se už dostala. Prostě zkus vzlétnout.“

Vítězně jsem se pousmála a šla s ním na louku před lesem. Vlastně mezi lesem a pomalu se probouzejícím městem. Lidé nám však dají určitě ještě alespoň hodinu, než se začnou budit. Díky zimnímu období bylo šedavé ráno teprve ve fázi úsvitu zalitého hustou mlhou. Fajn, tohle bylo Ezekielovo učení. Uposlechla jsem, jak jsem byla naučená a namáhavě vzlétla pár metrů na zem, ale snášení k zemi bylo těžší. A i když jsem to na sobě nedala znát, dalo mi to práci a stálo mě to hodně energie. "Mám příliš slabá křídla." Vydechla jsem smutně a prohlédla si jedno z bělostných křídel, které působilo i tak majestátně, ale mě přišlo křehké a slabé. Zatím také bylo, tedy křehké ne, ale slabé určitě.

„Takže děláš to úplně blbě, není to jen o tom, že máváš křídly a létáš. Pokud chceš vzlétnout tak vyskoč, prostě se odraz od země co nejvíc abys získala výšku, a v rytmu musíš zamávat křídly, ale ne silně ale jako kdybys chtěla, aby tě křídla lehce odsunula nad zem. Sice je jasné že je potřeba mít silná křídla, ovšem není to jen o tom. Logicky je budeš muset trénovat, aby tvoje svaly v oblasti jejich polohy zesílili a tys mohla létat tak jako já. Klekni si na koleno, pak se rychle zvedni a odraz se od země a tak ani ne vteřinu než se odlepíš od země zamávej několikrát křídly, samozřejmě současně a hlavně rytmicky a ne chaoticky.“ Doufá, že to pochopil tak aby to pochopila, Ezekiel nikoho ještě nikdy nic neučil.

Trochu zmateně jsem ho sledovala, ale mé oči byly, jako bych hleděla do prázdna. Přemýšlela jsem nad tím, co říkal a co mám udělat. Ne že bych ho tak úplně poslechla - totiž neklekla jsem si, ale odrazila jsem se, jako bych se musela zachytit větvě stromu vysoko nade mnou a při tom jsem máchla křídly. Nebyla jsem na to úplně připravená. najednou nebylo těžké máchnutí, ale hned to následující těžké bylo. Trochu jsem zakolísala a hned se svezla na nohy. "Budu si to zkoušet." Řekla jsem nakonec radši a křídla zatáhla. "Díky, za radu." Pousmála jsem se a už to nechala být. Ne že bych to vzdávala, ale chtěla jsem trénovat až tu nebude a zůstanu tu jen já sama.

„Pokud bys chtěla, mohl bych tě vynést vysoko do vzduchu a pustit tě, částečně bys plachtila, ale mohla bys zároveň trénovat už ve vzduchu a hlavně by to byl pro křídla dobrej trénink. Věřím, že rovnováhu budeš mít dobrou, která je taktéž pro let důležitá. Navíc, budu tam já, abych tě případně chytil.“ Chce jí dopřát ten pocit, že letí a je ve vzduchu, samozřejmě je tu možnost že ho Mirys odmítne, ale minimálně jí takovou dluží. Navíc když jí to může být užitečné tak by to mohla přijmout ne? Sice je velká pravděpodobnost že se Ezekiel mílí ale tak za zeptání nic nedá ne?

Zarazila jsem se a přemýšlela nad jeho návrhem. Ne, opravdu to neznělo špatně. Jen jsem si nebyla jistá, zda před ním chci spadnout. Musel by mě chytat a to by bylo v jistém směru potupující vzhledem k tomu, že jsem už jistou dobu žila sama a bez pomoci kohokoli. Naprázdno jsem polkla a ještě chvíli se rozmýšlela. Když z mých úst vyšlo tiché souhlasné: "Tak dobrá.", stále jsem ještě nebyla plně rozhodnutá nebo připravená. Ale krev mi zaplavil adrenalin a tak jsem přistoupila blíž k Ezekielovi a čekala jsem, jak mě chytí a jak mám chytit já jeho.