Mirys & Ezekiel

Jen jsem protočila oči a nechala ho, ať si říká co chce. Možná vážně nebyl opilý, ale choval se tak - minimálně z poloviny. Rozhlédla jsem se znovu po pokoji a zamyslela se. "Já nevím, nic velkýho, třeba ovoce... Nebo - ne ovoce. Nějaký jablko, meruňku nebo tak...Hodně ovoce." Zopakovala jsem asi po páté a pak se v posteli protáhla. "Jakej obchod vlastníš? S čím?" Zeptala jsem se pak, aby nebylo trapný ticho, ale zároveň mě to i zajímalo.

„Jsem Majitel obchodu s rekvizitami historickými a legendárními zbraněmi, každopádně dej mi pár minut. Skočím ti pro ty jablka a meruňky.“ Zvedne se a odejde z hotelu, zamíří do jednoho obchodu co je hned kousek. Vrátí se s pytlíkem, ve kterém jsou asi čtyři jablka, dvě červená a dvě zelená a asi pět meruněk. To položí Mirys na postel a vrátí se na své místo do křesla u stolu na kterém má stále nedopitý drink. „Co děláš vlastně ty?“

"Fajn, díky." Pousmála jsem se mírně, když zmínil, že mi pro to ovoce dojde. Hned jakmile za ním zaklaply dveře, tak jsem se zvedla z postele. Byla jsem hrozně prkenná a všechno bylo těžší, ale dostala jsem se do hotelové koupelny a dopřála si horkou sprchu. Už jsem ji vážně potřebovala, vlastně jsem si ji chtěla dát hned jak přijdu domu, jenže to jsem si myslela, že budu doma před hodinou nebo ještě dřív. Bohužel, než jsem vylezla z koupelny, Ezekiel se už vrátil. Nikdy jsem se nestyděla za svoje tělo, ale jizvy na mých zádech jsem rozhodně nehodlala ukazovat. Jen pár mých nejbližších přátel o nich vědělo. A ostatní to nepotřebovali. Trochu jsem si usušila vlasy, aby z nich nekapala voda a pak jsem se zabalila do ručníku. Horká sprcha mi vlila trochu síly do žil. Zabalila jsem se do ručníku, který mi takhle zakrýval tělo mimo rukou, ramen, šíje a hlavy a nohou od kolen dolů. Jizvy, které vykukovaly z pod ručníku úspěšně zakryly mé vlasy, takže jsem si s nimi nemusela dělat starosti. Vrátila jsem se a sedla si zase na postel. "Díky." Poděkovala jsem mu za ovoce, které mi leželo na posteli a s chutí jsem se pustila do jednoho jablka. Při tom se mě už Ezekiel ptal, co vlastně dělám já. Pokrčila jsem rameny. "Učím tě bojovat." Řekla jsem, jako bych snad nic jiného nedělala, žádnou jinou práci neměla. Ale to nebyla tak úplně pravda. Jenže já se ještě nerozhodla, co všechno mu prozradím.

Rozhodně to je celkem pěkný pohled, je to celkem sexy to jak Mirys vypadá a rozhodně by si dal říct ale Mirys je snad jedna z mála na které to nikdy nezkusí. Bůh ví, co by mu zlomila, kdyby na ní něco zkusil. „Není zač.“ Není třeba děkovat, spíš on by měl děkovat Mirys za to že ho učí být lepší boji. Její odpověď ohledně její práce ho moc nepotěšila, on jí o sobě snad řekl víc než ona o sobě a to se mu fakt nelíbí. „Myslím to trochu jinak, ptám se na tvoje zaměstnání ale, když to říkat nechceš tak prosím, nutit tě nebudu.“ *Je nějak moc uzavřená, nebo aspoň mi to tak přijde. *Vezme si do ruky skleničku se svým drinkem a dopije ho, mohl by si sice skočit pro další do baru, který je součástí hotelu ale nějak nemá chuť. „Mimochodem trénuj ty svoje pokusy o vzlétnutí, viděla jsi, křídla máš dost silné na to, aby tě unesli, takže se jen musíš naučit vzlétnout a pak přistávání, to tě bude stát mnoho tvrdých pádů, než se to naučíš.“

Brzy jsem měla celé jablko v sobě. Spokojeně jsem si vzala další a sledovala ho. Bylo mi jasné, že tu otázku myslí jinak, než jsem mu odpověděla. Pobaveně jsem se uculila. Bylo to vtipné, jak si myslel, že nevím na co se ptá. "Já vím, momentálně pracuji jako návrhářka." Prozradila jsem mu nakonec a pousmála se. Stejně v práci nevystupuji pro veřejnost pod svým jménem, takže by oblečení ode mě sotva poznal. Dojedla jsem i druhé jablko a pustila se do meruněk. Musela jsem uznat, že vybral vážně moc dobré, šťavnaté ovoce. A když jsem v sobě měla už i poslední meruňku, řekl mi, že mám dál trénovat. "Jo, budu neboj. A na tvrdé dopady jsem zvyklá. Nebo jsem alespoň byla." Přiznala jsem, ale to mu muselo dojít, když jsem i jeho trénovala tak šílenými způsoby.

Aspoň zjistí, co přibližně dělá, sice návrhářka je široký pojem ale Ezekiel si z toho nějak vytvoří dojem, že navrhuje oblečení. Přemýšlí a pak si řekne, že by bylo asi fajn teda už odejít, předci jen Mirys se bude chtít asi převléknout a určitě se nebude převlékat před ním i když jemu by to vůbec nevadilo. „Asi bych nakonec měl pomalu jít a dát ti pokoj co?“

Zadívala jsem se na něj, jen co zase promluvil a jako by nic jsem se pousmála. "Náš trénink skončil už dávno. Uvidíme se zase zítra. V šest." Vydechla jsem a pak se nevinně zakousla do dalšího jablka. Všimla jsme si své tašky, která ležela u postele a tak jsem se pro ni natáhla a vytáhla jsem z ní mikinu, bundu a pak jsem se natáhla pro legíny, které jsem před tím měla na sobě. Nic jiného jsem tu neměla, ale brzy se vrátím domů a tam se převléknu. "Pokoj zaplatím, s tím si nedělej starosti. I to pití." mrkla jsem na něj a s oblečením a jablkem jsem se vydala zase do koupelny, abych se v soukromí oblékla.

„Já bych to zaplatil ale tak když to nabízíš.“ Oblékne si bundu a následně se vydá ven z hotelu odkud so to namíří domů kde si lehne a hodlá se prospat, předtím si samozřejmě dopřeje ještě sprchu, ale pak už půjde spát a běda tomu kdo se odváží mu to překazit a probudí ho, Ezekiel mu pak ukáže, že má i zlou stránku (Jako já když mě někdo nenechá se vyspat xD).