Cora + Ezekiel

Musel jsem si oddychnout, že taxíka zavolá Cora, ovšem placení je už na mě. Peněženku u sebe mám, takže placení nebude problém. Když taxík přijede tak otevřu zadní dveře a nechám první nastoupit Coru, pak se posadím vedle ní a zapnu pás. Řidiči povím, kam to bude, a položím Coře ruku na stehno, stále bych se jí dotýkal a ani nevím proč. Nepotrvá to moc dlouho a konečně dorazíme do ulice kde je starý, třípatrový dům, který je opravdu starý. Uvnitř je tedy mnoho bytů taktéž docela starých, jakmile vystoupí tak zaplatím za cestu a vyrazím ke dveřím do domu, které odemknu, pak otevřu a nechám Coru projít, abychom pak mohly vyjít schody až nahoru a odemknout dveře od svého bytu. Byt je to starý, stejně tak stěny nábytek, okna veškeré zařízení a hlavně je to tam poměrně maličké takže je tam docela bordel protože není kam ty věci dávat.

Pousmejem sa a nasadnem do auta. Keď mi dá ruku na stehno tak sa len na neho pozriem a jednu ruku položím na jeho stehno. Bolo to pekné sa takto vzájomne dotýkať. Keď sme zastavili pri bytovke tak som vystúpila a počkala som na neho kým zaplatí. Potom keď odomkne dvere tak vojdem dnu a obzerám sa okolo seba. Zatiaľ som mlčala a nič som nehovorila. Ale mal pravdu že je to stará bytovka. Keď sme vyšli schody a on odomkol dvere do svojho bytu tak s napätím čakám ako to tam bude vyzerať. Keď otvoril dvere tak som vošla dnu a obzerala som sa okolo seba a neverila som vlastným očiam. Tak toto som teda nečakala. Mal pravdu že je to diera a že je to malé. Stále som len mlčala a obzerala som sa okolo seba. Keďže som ho nechcela uraziť tak som nič nehovorila. O to viac ma lákalo mu povedať aby sa nasťahoval ku mne. Lenže som nevedela či to prijme a či by vôbec niečo také chcel.

„Zatím se posaď na pohovku, neboj, je čistá. Sice to tu vypadá hrozně, ale udržuju to tu. Většinu svých peněz jsem totiž musel dát do obchodu, abych ho vůbec mohl otevřít tak potrvá, než se mi to vše vrátí.“ Pak se svléknu, samozřejmě až v ložnici kde mám v jedné skřínce oblečení. Vytáhnu si teda čisté spodní prádlo a skočím si do sprchy. Když vylezu tak usuším a obléknu si trenýrky, pak vyjdu ze sprchy a zamířím do ložnice, což je kolem pohovky kde by měla být Cora. „Hned to bude ještě minutku dobrá?“ Pak se obléknu, klasicky do černého. Ovšem většinou jde vidět kabát, který na sobě mám. Snad by si mě mohla splést s lovci upírů ze včerejšího filmu. Pak vyjdu z ložnice. „Tak můžeme?“

"Dobre. A v poriadku ja nič nehovorím. Jasné chápem a mne to vôbec nevadí." Pousmejem sa a potom si sadnem na pohovku a rozmýšľam či sa ho to opýtať alebo nie. Na jednej strane som sa ho to chcela opýtať ale na druhú stranu zase nie. Tak so mala dilemu čo vôbec spraviť. Keď prejde okolo mňa a povie  že to hneď bude tak prikývnem. "V pohode nenáhli sa. Ja sa nikam nenáhlim." Mala som šťastie že dneska som nemusela otvárať kliniku tak som mala pokoj. A keby niekto niečo chcel tak mi môže pokojne zavolať na mobil a ja to vybavím. Ale zatiaľ bol pokoj. Potom sa na neho pozriem a prikývnem. "Ano môžeme a môžem sa ťa niečo opýtať?" Opýtam sa a pozriem sa na neho a bola som trochu nervózna s toho ako zareaguje na to že chcem aby býval u mňa.

Jsem zvědavý, na co se mě chce zeptat a tak se posadím přímo vedle Cory a podívám se jí do očí. „Klidně se mě ptej, nemusíš se bát.“ Povím klidně a plný očekávání z toho na co se mě chce zeptat. Mám trochu obavy z její otázky ale zároveň se z nějakého důvodu i těším. Proto jednou rukou chytnou za ruku Coru a čekám, nic jiného mi ani nezbývá než čekat a poslouchat jakou otázku mi chce položit.

"Ja viem že sa nemusím báť." Pousmejem sa a keď ma chytí za ruku tak sa pozriem na neho a zhlboka sa nadýchnem a potom vydýchnem. "Vieš rozmýšľala som nad tým či by si nechcel ísť bývať ku mne?" Opýtam sa ho a cítila som ako sa vo vnútry trasiem z obáv že nebude súhlasiť. "Viem že je to skoro a pochopím ak odmietneš." Poviem a potom odvrátim pohľad od neho a skloním hlavu a dívam sa do zeme. Čo som to len spravila? Teraz si bude myslieť že na neho nalieham a pritom sa ešte tak dobre nepoznáme. Ale ja som vedela že už bez neho nechcem byť. Ale či to aj on tak cítil tak to som nevedela. Aj keď viem čítať myšlienky tak u neho som to ešte nerobila a ani by som to nikdy nespravila. Hádam nebude mať žiadne tajnosti predo mnou to by ma sklamalo ak by mal tajnosti. Potom ale zodvihnem hlavu a pozriem sa na neho a s napätím čakám ako sa rozhodne alebo čo povie.

Její nabídka mi doslova vyrazí dech, nevím co k tomu říct. Mám takovou radost, že to nedokážu popsat. Vidím, že si není jistá svou otázkou, nebo spíš že jí to stálo hodně úsilí a tak její ruku pustím a místo toho si jí přitáhnu, abych jí mohl pevně obejmout. „Nemusela ses tak stresovat kvůli takové otázce, samozřejmě že u tebe budu bydlet.“ Povím s úsměvem a stále jí držím v tom pevném objetí, nechci jí pouštět. Chci jí držet v tom objetí a nepouštět jí.

Videla som ako mi pustil ruku a potom si ma pritiskol k sebe a objal ma. Pritúlila som sa k nemu a tiež som ho objala. Keď počujem čo povedal tak ma to potešilo. "Prepáč ja ani neviem prečo som sa tak bála. Asi preto že by si odmietol že je to ešte skoro a že sa ešte nepoznáme tak dlho aby sme spolu bývali a tak. Ale som šťastná že chceš u mňa bývať. Ďakujem." Poviem a hlavu si zaborím do jeho hrude a pohladím ho po chrbte. Pomaly ale isto som mu začínala veriť že je iný ako ostatný anjeli. Dokazoval to veľmi peknými spôsobmi. Teraz som ani ja ho nechcela pustiť. Bolo mi takto dobre keď sme sa objímali a túlili sa k sebe. Cítila som sa spokojná a šťastná.

Objetí udržuji celkem dlouho, pak se od ní odtáhnu a podívá se jí pozorně do očí. Její oči mě opět unášejí hluboko dovnitř, jakoby mě vtahovali do svého nitra, přičemž se můj tep zrychlí. Začnou svou tvář pomalu přibližovat k té její a můj dech se taktéž zrychlí. Můj dech je horký a nepravidelný. K jejím tváři jsem blíž a blíž, přičemž pokud mě nic nezastaví tak zavřu oči a pokusím se jí políbit. Během toho jsem jí ještě levou ruku přiložil k tváři.

Keď sa odtiahol a potom sa začal ku mne približovať tak som vedela čo chce spraviť. A tešila som sa na to. Srdce sa mi rozbúchalo o závod a jediné čo som teraz chcela bol iba on. Nič iné som nechcela len a len jeho. A ešte keď mi priloží ruku na tvár tak som mala pocit ako keby som sa vznášala. Nakoniec zatvorím oči a obaja sa pobozkáme. Pri tom bozku som mala pocit ako keby sme na tomto svete boli len my dvaja a nikto iný. Ako keby vesmír patril len nám dvom a nikomu inému. Srdce mi celú dobu  búchalo ako o život a ja som vedela že ho milujem.

První polibek, právě jsem získal svůj první polibek. Mám pocit jako bych mohl zapomenout na všechny křivdy, které mi nebesa způsobily. Je to tak příjemné, Cora je tak sladká ovšem nejsem při tom polibku nějak dobrej, je to můj první. Všechno tedy nechávám na instinktech a taky to pomůže, polibky natahuji a chci od Cory další a další polibek. Skončí to tak že tam sedím, hladím jí jednou rukou po tváři a druhou jí držím za bok a vášnivě jí líbám, sice bych mohl být lepší, ale, jak bych se to jinak naučil než praxí?

JA som ho objímala a hladila som ho po chrbte. A vôbec mi nevadilo že to nevie. Veď na čo som tu? Ja ho naučím všetko čo bude chcieť. A nevadilo mi že chce ďalší a ďalší. Ja som ho bez problémov bozkávala a dávala som do toho lásku a vášeň. Nechcela som aby to skončilo. Po dlhej dobe to bol najkrajší zážitok aký som kedy zažila a nechcem aby skončil. A preto som sa k nemu pritiskla ešte vyše a som ho bozkávala a vychutnávala som si to. Celú dobu som mala zatvorené oči aby som to ešte viac precítila.

Cítím jak je mi blízko, proto na ní trochu zatlačím, abych jí donutil si lehnout zády na pohovku a já mohl být přímo na ní a cítit její blízkost ještě více. Polibky stále pokračují, líbám jí, jak nejlépe to dokážu a volnou rukou jí přecházím po boku, dokonce jí pak vjedu rukou pod oblečení, abych mohl cítit její pokožku na bříšku a ona mohla cítit mou ruku. Její pokožka je tak hebká, teplá a příjemná na dotyk. Občas si musím dát krátkou přestávku, abych zvládl popadnout dech, ale nedám jí moc času a opět se do toho vložím.

Pousmejem sa a ľahnem si na pohovku. Tak toto som teda nečakala ale nevadilo mi to skôr na opak. Bolo to príjemné a krásne. Úplne som sa mu oddávala. Keď som ucítila jeho ruku na mojom brušku tak sa usmejem a ja mu rukami ktorými som ho stále hľadila po chrbte tak som jednou prešla na jeho zadok a pohladila som mu ho zatiaľ som ale dnu nešla. V bozkávaní bol čoraz viac lepší a lepší. To bolo skvelé že sa učí tak rýchlo. Ani mi nevadilo že mi nedáva oddych a stále v tom pokračoval. O to viac som si to ja mohla užívať.

Pokračuju ještě dál a dál, najdu si cestu z bříška až k jejímu zadku. Stisknu jednu její polovinu, je tak krásně pevný a prostě dokonalý. Pocity, které u toho zažívám, mě prostě dostávají, nechápu, jak jsem mohl jako anděl žít bez vědomosti takových pocitů a emocí. Nakonec ale přestanu stále se Cory, dotýkám, ale s polibky už přestanu. Jsem vzrušený a ne málo ale vím, kdy je třeba zabrzdit. „Asi bych měl trochu zabrzdit, bylo to nádherné.“

Bozkávala som ho a keď som ucítila že prešiel na môj zadok tak som spokojne vzdychla a pousmiala som sa. Bolo to krásne a nechcela som prestať. Ale v tom prestal ale stále sa ma dotýkal a tak som sa na neho prekvapene pozrela. Nevedela som čo má v pláne a tak som sa len na neho dívala a s napätím som čakala čo sa bude diať ďalej. Ale potom čo povedal som trochu ostala sklamaná ale zase som ho chápala. "To je v poriadku ale máš pravdu bolo to nádherné." Pousmejem sa a dám mu pusu na líco. Potom sa poobzerám po byte. "Mám ti pomôcť s balením?" Opýtam sa a pousmejem sa. Rada mu v tom pomôžem ak bude chcieť.

Když Cora spokojeně vzdychne, tak má na Ezekiela překvapivě vliv. Celkově ho to vzrušuje, jakoby nestačil ten úžasný pocit, když se dotýká jejího zadečku. Tušil, že Cora doufala, že tu odehraje něco víc, Ezekiel ovšem chce nejdřív o tom něco málo více zjistit, než se rozhodne to vzít tímto směrem. Po její nabídce že mu pomůže balit, jí znovu políbím. Pak vytáhne ruce z jejího oblečení a posadí se na kraj pohovky. „Když si počkáš a vydržíš tak se ti to vyplatí, slibuju. Jinak ohledně stěhování, to si zaplatím stěhováky tak můžeme klidně jít na prohlídku města.“

Potom sa aj ja posadím a pozriem sa na neho a pousmejem. Ako mohol vedieť že to chcem? Asi ma ide ľahko prečítať a je mi to vidieť na očiach. No nič mne to nevadí. "Dobre v poriadku. Ja ťa do ničoho nenútim. Ako povieš." Poviem a potom sa postavím. Prechádza po meste bol dobrý nápad. Úplne som na to zabudla. Dobre že mi to pripomenul. "To je dobrý nápad tak môžeme vyraziť ak si pripravený do mesta." Poviem a trochu sa upravím a potom sa pozriem na neho a počkala som. Nechcela som ísť bez neho. Jeho prítomnosť mi bola príjemná a cítila som sa pri ňom dobre. A už som aj vedela kam ho zoberiem na prechádzku. A možno mu ukážem aj svoju vlčiu podobu. Závisí od neho či bude poslúchať.

Postaví se na nohy a dojde tedy ke dveřím, které vedou na chodbu ven z bytu. Obuje si boty a otevře dveře, aby Cora mohla vyjít ven. Následně tedy vyjde taktéž ven z bytu a zamkne za sebou dveře. Ještě dojdou dolů, kde otevře dveře na ulici a pokud vyjde Cora tak vyjde i on a rychle si zase vezme její ruku, s kterou proplete své prsty. „Tak můžeme jít?“

Keď som sa upravila a obula tak som vyšla z bytu a počkala na neho. Potom sme šli dole a vyšli sme na chodník. Keď  ma chytí za ruku tak sa pousmejem. Preplietla som si s ním prsty. "Najskôr pôjdeme do lesa. Chcel by si vidieť ako vyzerám vo vlčej podobe?" Opýtam sa a pozriem sa na neho. A dúfala som že bude súhlasiť. A potom som sa s ním pomalým krokom vydala smerom k lesu. Išla som pomaly ak by náhodou chcel ísť niekam inam a aby sme to mohli otočiť. Ale veľmi som sa tešila na to a potom ho zoberiem k jazeru ktoré je moje obľúbené miesto. Po ceste do lesa som sa obzerala okolo seba. Na ulici bolo dosť ľudí všetci sa náhlili do roboty a tak som sa len pousmiala. Ja som sa nemusela nikam náhliť a mala som dosť času aby som strávila s Ezekielom.

„Vlčí podoba? Och ano prosím to bych viděl moc rád.“ Neukrývá svoje nadšení z představy, že by jí mohl vidět ve vlčí podobě. Vlkodlaci ho určitým stylem zajímaly vždycky, přijdou mu jako opravdu zajímavé bytosti. Klidným krokem kráčí s Corou k lesu, kdyby tušila, jak moc se těší. Blízkost Cory je mu velmi příjemná, chce s ní strávit co nejvíc času. Ještě teď cítí tu její sladkou chuť na svých rtech. 234 let potřeboval, aby poznal někoho tak úžasného, ironie je že by snad i chtěl poděkovat za svržení z nebes na Zem, přitom je za to zároveň nenávidí.

"Tak sa nechaj prekvapiť." Pousmejem sa a pomalým krokom sme prišli do lesa. Keď som sa poobzerala okolo seba a nikoho som nevidela tak som sa pozrela na neho. "Zatvor oči." Poviem mu a keď ich zatvorí  tak sa premením na bielu vlčicu a potom prídem k nemu a oliznem mu ruku a sadnem si pred neho. To bol signál aby otvoril oči a pozrel sa na mňa. Podľa toho ako sa tešil na to keď ma uvidí vo vlčej podobe tak som vedela že sa mu to bude páčiť. Už som vo vlčej dobe dlho nebola a tak to bolo pre mňa divné že teraz nemôžem rozprávať len vydávať zvuky ako vlk. A tak najskôr zakňučím a potom zavyjem veselo.

Je trochu zmatený ale poslechne a zavře svoje oči, čeká na nějaké znamení, že ty oči může otevřít a to taky přijde. Ucítí, jak mu něco olízne ruku a tak oči otevře a před sebou uvidí velkého, krásného vlka. V očích má takovou jiskru, je jasné že je z této podívané nadšený a ne zrovna málo. Položí jí ruku na hlavu a pohladí jí. Neví jak se k ní chovat, s vlkodlakem se setkal vždy jen na bojovém poli a tak neměl čas se s nimi bavit. „Tohle je prostě nádhera.“

Nemohla som nijak odpovedať ale páčil sa mi jeho výraz. Tak rada by som mu povedala aby sa choval normálne ku mne. Nechala som ho nech ma pohladí. A keď povie že je to nádhera tak prikývnem a prídem k nemu a znova mu oliznem ruku. Potom ho jemne zahryznem za rukáv bundy a ťahám ho k môjmu obľúbenému miestu. Keď sme prišli k jazeru tak som na neho veselo štekla a potom sa premením na človeka. Ale zabudla som že pri premene prídem o oblečenie a tak stojím pred ním úplne nahá. Keď si to uvedomím tak sa schovám za strom. "Ups toto som nedomyslela." Poviem ma zasmejem sa a spoza stromu vykuknem na neho.

Nechá se zavést k tomu jezeru, když tam dojdou tak se prostě s radostí usměje. Taková nádhera, nečekal, že to bude tak krásné ovšem pravá krása teprve přijde, když se Cora změní zpátky na člověka a stojí před Ezekielem úplně nahá. Nedokáže od ní odtrhnout zrak, dokud jí to tedy nedojde a neschová se za strom. Ani nevím proč, ale začnu kráčet k ní i když je za stromem. „Nemusíš se přede mnou ukrývat. Nemáš se za co stydět, jsi krásná.“ Poví klidně a kráčí opravdu přímo k Coře, aby se k ní postavil čelem, zatímco ona nejspíš bude zády ke kmenu stromu. Levou ruku jí přiloží k tváři a věnuje jí hluboký pohled do očí. „Víš jaké to je teď pro mě pokušení?“