Cora + Ezekiel

Musím sa zasmiať nad jeho reakciou keď videl moju spálňu. Vyzeralo to ako keby nikdy nevidel žiadnu spálňu. "Ďakujem. Nečakala som že sa ti bude až tak páčiť." Poviem a fľašu aj s pohárom položím na stôl. "Pokojne si pohár polož sem." Poviem a potom si sadnem na postel a pozriem sa na neho ako tam stál. Bolo zlaté sledovať ako nevie čo má robiť. A pritom má 234 rokov a človek by čakal že má skúsenosti ale on nemal žiadne. A preto som sa tešila na to ako ho pomaly budem učiť čo a ako. "Sadneš si ku mne?" Opýtam sa a ukážem na miesto vedľa seba. Čakala som či si sadne alebo bude stáť ako stĺp.

„Jistě.“ Povím a odložím si skleničku na jeden stůl. Pak se posadím přímo vedle Cory, poměrně blízko k ní a jednu ruku jí přiložím na stehno, po kterém jí začnu hladit. „Musím se přiznat, že jsem celkem nervózní už jen z té přítomnosti být u tebe. Ty emoce, jsou prostě hodně neznámé.“ Pověděl jsem to proč? Protože jsem vlastně nikdy nepil a ten alkohol na mě docela dobře působí a dělá se mnou docela zázraky. Chutě, jaké mám se mnou docela hážou, nehodlám, ale nic podniknout známe se pár hodin a nevím, co bych si pak o sobě myslel. „Uhm tak co teď?“

Prikývnem a sledujem ho a čakám čo spraví. Keď si ku mne sadne a začne ma hladiť po stehne tak sa pousmejem. "To ti verím. Je to pre teba všetko nové a nevieš čo spraviť. Ja viem ale čo sa týka emócií tak na to musíš prísť sám. Pretože tie sa ťažko vysvetľujú. Ako môžem ti to vysvetliť ale či tomu pochopíš tak to je už druhá vec." Poviem a povzdychnem si. A to že aj ja som bola nervózna som nepovedala. Predsa to bol prvý muž po tak dlhej dobe a ja som mala obavy s toho všetkého. Hlavne som sa bála že to skončí ako s tým anjelom a zase budem ta zlá ja. Ale Ezekiel sa zatiaľ ukazoval ako milý a dobrý muž tak hádam že sa nič nepokazí. "Teraz sa môžeme rozprávať a keď budeme unavený tak si ľahneme." Poviem a pozriem sa na neho.

„Nebo si můžeme lehnout teď, ty se můžeš přitulit a já tě obejmu. To je taky dobrý nápad ne? Myslím, že povídat si můžeme tak.“ Veškeré moje obavy postupně mizí kamsi pryč, zmatenost je taky pryč. Začíná si pomalu být jistější a jistější. Sice celou dobu jsem sváděl vnitřní bitvu s mými emocemi, ovšem to zmizelo. Nedokáže z Cory dát pohled, prostě jí zírá do očí, jakoby ho hypnotizovala. *Co to vlastně dělám? Jsem fakt divnej. *

"To je tiež jedno z možností a veľmi sa mi páči." To ešte nič neznamená keď budeme spolu ležať v posteli a túliť sa k sebe. Veď aj kamaráti to robia no nie? No neviem ale to je teraz jedno. Videla som ako sa mi díva do očí a ja som mala čo robiť aby som tomu pohľadu odolala ale bolo to veľmi ťažké. Zadívam sa mu do očí a moje srdce sa rozbúcha ako splašené. Dívala som sa na neho a pomaly som sa v jeho pohľade strácala. Neviem ako dlho sme sa na seba takto dívali. Zdalo sa mi že to bola celá večnosť. Netuším po akej dlhej dobe sa mi konečne podarilo odtrhnúť od neho pohľad a vydýchla som si. Potom som si ľahla do postele a natiahla som k nemu ruku aby som mu naznačila aby išiel ku mne.

Ty oči, přišlo mi to jako nekonečná hlubina vědění vesmíru. V těch očích jsem se ztrácel, doslova jsem se v nich propadal. Viděl jsem už pár svých představ, kdy jsem se na Coru vrhnul, představy to jsou sice pěkné, ale například do praxe to převést nejde. Nikdy totiž ještě nikoho nepolíbil, však jsem ještě nezkusil téměř nic a určitě bych to chtěl zkusit zrovna s Corou. Když už ten pohled z očí do očí skončí tak si Cora lehne tak nečekám a lehnu si přímo k ní, chci jí pevně obejmout. Cítit teplo jejího těla a být jí velmi blízko. Chci jí u sebe mít tak blízko jak to jen jde, jednou rukou jí chytnu kousek pod zadečkem, abych si jí držel u sebe a přitom jí druhou rukou objímal okolo pasu. „Kdo by řekl, že nakonec skončíme takhle že?“ Povím potichu, skoro to až šeptám.

Keď ma chytil tak som sa k nemu pritúlila a hlavu som si položila na jeho hruď. Jednou rukou som ho hladila po hrudi a spokojne som oddychoval. Znova som sa cítila krásne a v bezpečí. Tak moc som si teraz želala aby sa nič nepokazilo. A aby bol Ezekiel ten pravý. Ale to ukáže až čas. Počula som to čo povedal. Lebo ako vlkodlak som mala dobrý sluch takže som to počula veľmi dobre. "Presne tak. Ani vo sne by ma nenapadlo že takto skončíme. Ale je to príjemné. Som rada že som ťa stretla." Poviem a pohladí ho po hrudi a spokojne oddychujem.

Cítím se příjemně stejně jako Cora, spokojeně jí hladím a oddechuju si. Tak dobře jsem se za dobu, co jsem na Zemi ještě necítil. Bezpečně, bezstarostně a velmi příjemně. Začíná mě pomalu přemáhat únava, to mě samozřejmě nedonutí, abych Coru pustil. Stále si jí držím velmi pevně u sebe. Ruku, kterou jí přidržuju pod zadečkem, reflexivně zvednu. Teď si jí nedržím pod zadečkem, ale držím jí přímo za jednu půlku zadku. Zavřu oči, mohl bych vypadat, že už spím, ale stále ještě nespím. Jen jí držím u sebe.

Ucítila som to ale iba som spokojne oddychovala. Bola som uvolnená a spokojná. Nič mi nechýbalo. A keďže už bolo dosť veľa hodín tak sa mi pomaly začali zatvárať oči. Nakoniec sa mi oči zatvorili a ja som pomaly ale isto zaspala. Celú dobu som ležala na jeho hrudi a jeho dych ma upokojoval a tak som mohla pokojne spať. Konečne som tu mala niekoho a nebola som tu samá. Ezekiela som mala veľmi rada len som netušila či má aj on rád mňa ale to teraz nechcem riešiť. Pokojne som spinkala ako malé dieťa.

Spal jsem naprosto klidně, cítil blízko Coru a to mi dodávalo klid během spánku. V noci mě asi okolo čtyř hodin ráno probudil nepříjemný pocit z toho, že spím v džínech. Nenápadně jsem se tedy dostal trochu od Cory, abych si je mohl svléknout a přesunout se za zády Cory abych se k ní mohl opět přitulit a pevně jí obejmout. Cítil jsem na své pokožce teplo, které vycházelo z ní a bylo to nepopsatelné. Pak jsem ihned znovu usl. Probudil jsem se znovu asi v deset hodin ráno, otevřu oči ale nepouštím jí. Stále Coru držím, i když jí jemně hladím jednou rukou podél celého jejího boku.

Ja som spokojne spala takže keď sa o 4 zobudil a vyzliekol sa tak som to nijak nezaregistrovala a pokojne som spala ďalej. Spala som až do rána. Ráno som sa zobudila a nevedela som koľko je hodín a v podstate mi to je aj jedno. Len som cítila ako ma hladí a tak som sa len pousmiala. Potom som zodvihla hlavu a pozrela som sa na neho. "Dobre ráno. Ako si sa vyspinkal?" Pozdravím ho a opýtam sa ho a to že už bol len v slipoch tak to som si nevšimla a možno to bolo aj dobré inak by som taký šok po ránu asi neprežila.

„Vyspal jsem se dobře, dlouho jsem nespal tak dobře.“ Odpovím s úsměvem. Ještě pár minut se tulím k Coře a hladím jí, než jí pustím a posadím se na kraj postele. Prohrábnu si vlasy a zatřepu hlavou. Ještě bych spal, ale nemohu prospat celej den. „Doufám, že ses taky vyspala dobře.“ Povím s úsměvem a zadívám se před sebe, jen mlčím a sedím. Pak se otočím na Coru a prostě si jí prohlédnu, její křivky a přednosti jsou k popukání a mohl bych na ně koukat celej den. Sice by bylo pěkné, kdyby toho na sobě neměla tolik, ale to jsou už prázdné naděje a představy. „Copak bys dnes podnikla? Pokud chceš strávit den společně se mnou.“

"Tak to rada počujem." Pousmejem sa a bola som rada že aj teraz sme sa túlili k sebe. Až ma trochu zamrzelo keď ma pustil a posadil sa. Pozrela som sa na neho a sledovala som každý jeho pohyb. "Ano aj ja som sa dobre vyspala. Takto som sa už dlho nevyspala." Pousmejem sa a potom sa posadím aj ja. A vtedy som si až všimla že je nahý teda okrem slipov. Ostane prekvapená lebo keď sme zaspávali tak mal nohavice a teraz ma len slipy? To je ako možné? Len nechápavo nad tým pokrútim hlavou a neriešim to. "Jasné že ho chcem stráviť s tebou. A ešte som nevymyslela čo budeme robiť. To príde možno postupom času." Pousmejem sa a potom sa postavím a odídem do kúpelky. Vyzlečiem sa a pustím si sprchu.

Já zůstanu zatím v ložnici, zatímco Cora šla do koupelny, rád bych si dal sprchu ale tak trochu se nemám do čeho převleknout. Obléknu si kalhoty a své černí tričko, která má na zádech dvě díry vedle sebe po křídlech. Mezitím odejdu do kuchyně, musím se tam sice trochu zorientovat, ale začnu připravovat míchaná vajíčka k snídani jak pro sebe tak hlavně pro Coru, takové překvapení až vyleze z koupelny. Cítím k ní pozitivní emoce, což mě překvapuje. Ne že by byla špatná, ale nikdy jsem ještě takové emoce necítil.

Sprchovala som sa a nevedela som čo robí. A v podstate mi to bolo jedno. Ale keď som ucítila vôňu tak ma to prekvapilo. On robí raňajky? To je od neho tak pozorné. Pousmejem sa a potom vyjdem s kúpelky a osuším sa a oblečiem si župan a obujem si papuče. Potom vyjdem s kúpelky a idem do kuchyne. Prídem potichu aby ma nepočul a nevidel. Pretože bolo pekné ho sledovať ako chystá raňajky. Aj keď ma mrzelo to tričko ale s tým nič bohužiaľ nespravím. Mal by ísť domov sa prezliesť. Ale to nechám na ňom. Opriem sa o stenu a len ho sledujem ako robí raňajky.

Nemám ani nejmenší tušení že mě Cora pozoruje během toho, co připravuji snídani. Když mám hotovo, rozdělím to na dva talíře, pak ještě najdu nějakou misku, do které položím pečivo. Na stolek v kuchyni to tam vše položím včetně příborů, pak si všimnu Cory. Nevím co k tomu říct, je jasné že jí to nevadí. Možná bych se odvážil říct, že má radost. „Uhm připravil jsem nám snídani tak doufám, že to nevadí.“ Povím s úsměvem a ještě připravím dvě skleničky, do kterých naliju nějakou limonádu. Pak se znovu otočím na Coru. „Snad máš hlad.“

Netušila som ako sa vie obracať v kuchyni. Kto by nechcel mať takéto chlapa doma ktorý vie robiť jedlo? A ešte tá predstava že by to boli raňajky do postele tak to by bolo úžasné niečo. Keď si ma konečne všimne tak sa pousmejem. "Jasné že nevadí. Skôr naopak. Som milo prekvapená že vieš variť. To si píš že mám hlad a veľký." Pousmejem sa a potom prídem k stolu a sadnem si. Vyzeralo to vynikajúco a už som sa nevedela dočkať kedy sa do toho pustím. Ale slušne som počkala na neho. Potom som mu popriala. "Dobru chuť." A pustila som sa do omelety. "Je vynikajúca si dobrý kuchár." Pousmejem sa a napijem sa a odhryznem si s pečiva.

„Kdybych neuměl vařit tak bych asi zdechl hlady.“ Povím se smíchem, musím se tomu zasmát nic jiného mi ani nezbývá. Pak se posadím. „Taky ti přeju dobrou chuť.“ Následně si do úst vložím první sousto omelety a spokojeně si u toho zamručím, je to totiž opravdu výtečné že jsem i já překvapený. Sice určitě by někdo zvládl lepší omeletu, ale jsem na sebe stejně pyšný. Občas si k tomu ukousnu od pečiva nebo se napiju své limonády. Rozhodně s jídlem nepospíchá, chce si to vychutnat.

"Tak som to nemyslela. Ale si dobrý kuchár klobúk dole." Pousmejem sa a jedla som omeletu a sem tam som si odhryzla s pečiva a napila som sa. Ani ja som sa nijak nenáhlila. Toto boli prvé raňajky ktoré mi niekto spravil. Sem tam sa pozriem na neho a na chvíľu sa zamyslím nad tým aké by to bolo ak by sme spolu niečo mali. Bola to pekná predstava ale nesmiem to preháňať. Pretože vždy keď sa na niečo teším alebo som rada že to mám tak o to prídem a o neho by som nechcela prísť. Lebo ak by som prišla tak to by som potom zavrhla všetkých mužov na svete a radšej by som bola sama ako sa znova trápiť. Takže toto je posledná šanca. Po pritom ma napadne čo by sme dneska mohli robiť. "Ak nemusíš ísť do roboty tak by sme mohli ísť do mesta a ja ti ukážem ako to chodí a tak. Čo ty na to?" Opýtam sa ho a pozriem sa na neho.

„Do práce nemusím, mě vydělává můj obchod. Jsem jeho majitel, takže se starám, aby bylo zboží a aby prodavači dostávali zaplaceno.“ Povím, když polknu jedno sousto, nerad bych totiž mluvil s jídlem v ústech je to totiž nechutné. „Budu si muset asi skočit domů pro nějaké oblečení, nebudu chodit ve zničených věcech ne? Nebudu tohle muset řešit už dlouho, jen se musím naučit vytvářet křídla tak abych neničil oblečení.“ Povím s úsměvem a dojím už zbytky své omelety, pomalu se tedy zvednu a vezmu nádobí, abych ho mohl i umýt. Stejně musím umýt i pánvičku a tak, když jsem trochu zasvinil kuchyni během dělání snídaně.

"Jaj tak. Ja som si myslela že tam pracuješ sám. Tak toto máš dobré nemusíš sa strachovať že prídeš neskoro do roboty. To nie ako ja." Pousmejem sa a dojem omeletu a pečivo a vypijem limonádu. Potom sa zasmejem a prikývnem. "To máš pravdu. Chodiť v rostrhaných veciach po vonku neni zrovna najlepší nápad. Ľudia by mali blbé reči. Úprimne ja si myslím že sa to asi nebude dať naučiť. Tie veci roztrháš vždy ale možno sa ti to nejako podarí jeden nikdy nevie. A môžem ísť s tebou? Aspoň uvidím kde bývaš. Teda ak chceš. Ak nie tak v poriadku." Pousmejem sa a potom sa postavím a upracem svoje riady a potom si znova sadnem a pozriem sa na neho.

Nádobí umyju i za Coru, mezitím přemýšlím jak to udělat. Zda Coru vzít sebou nebo ne. „Tak fajn pojď se mnou, ale připrav se, že to nevypadá moc pěkně.“ Povím a dojdu si pro svou mikinu, obléknu si jí a otočím se na Coru. „Takže jsi připravena?“ Zeptám se zvědavě, nevím, zda nechce udělat doma ještě něco a tak si prostě počkám na její odpověď. Opravdu se těším na to, až mi Cora ukáže město, jsem opravdu zvědavej, co všechno mi ukáže. Dlouho jsem se na něco tak moc netěšil, není se, čemu divit Cora mi ukazuje opravdu zajímavé věci už to, jaké emoce ve mně probudila, bylo celkem dost a co teprve co ještě přijde.

Pousmejem sa a pokrútim hlavou. "Dobre idem a neverím tomu že je to až tak hrozné ako hovoríš." Poviem a potom sa idem prezliesť. Oblečiem si nohavice a sveter a na to si dám bundu. "Ano som pripravená. Môžeme ísť." Poviem a potom sa obujem a vyjdem von s domu. Vonku počkám na neho a teším sa ako mu všetko ukážem. Včera nebolo ani čo ukazovať keď bola tma ale teraz je svetlo a všetko mu môžem ukázať. Aj keď to nebude také ako keď sme lietali a videla som mesto s výšky to bolo niečo neopísateľné a dúfala som že sa mi to ešte niekedy splní. Bola by som rada. Pri tej myšlienke na lietanie úplne stratím pojem o realite a len spomínam na to ako sme lietali a pri tom sa mi na tvári objaví úsmev.

Taktéž se obuju, obléknu si ještě bundu a vyjdu ven. Pak čekám, až Cora zamkne dveře, abychom mohly vrazit, všimnu si, že Cora je duchem nepřítomná a tak jí vezmu za ruku a propletu si s ní prsty. Počítám, že tohle jí přivede zpátky do reality. „Tak jdeme? Zlatíčko?“ Zeptám se, pak když už bude připravená tak vyrazím na cestu. Ke mně domů to ovšem chvilku zabere tak začínám uvažovat, zda si zavolat taxík nebo ne. „Vadilo by ti ject ke mně taxíkem? Nechce se mi s tím oblečením chodit venku.“

Do reality ma vráti až jeho hlas a to že ma chytil za ruku. Pár kráť zažmurkám a pozriem sa na neho. "Ano idem." Poviem a zamknem dvere. Bolo to príjemné ho držať za ruku. Konečne som sa necítila tak sama. Chápala som ho prečo chce ísť taxíkom a preto mi to ani nevadilo. "Jasné že mi to nevadí. Ja ťa úplne chápem takže je to v poriadku." Pousmejem sa a potom som nevedela či on zavolá taxík alebo ja. Ale podľa správnosti by mal on zavolať taxík. Ja som zaplatila víno v bare tak toto by mal on spraviť. Lenže som nevedela či má nejaké peniaze a či vôbec vie ako na to. Nieže by som ho chcela nejako uraziť alebo tak niečo ale sama som nevedela čo vie a čo nie. A tak som zavolala taxík ja.