Cora + Ezekiel

„Navíc do dnes si myslím, že jsem tím zabíjením neprovedl nic špatného, prostě se mi to líbilo a stále se mi to vlastně líbí.“ Moc to neřeší a úsměvem se podívá na hladinu vody, je to prostě uklidňující. Netuší co dál říkat, ví, že ho zajímá výhradně jeho vlastní osoba a je opravdu moc sobecký ale ani ho to moc netrápí.

"Ja ti verím a z ničoho ťa predsa neobviňujem. A ak by si aj teraz zabíjal tak by mi to nevadilo." Poviem a myknem plecami a potom si sadnem na breh a zadívam sa na oblohu. Pomaly si sa blížil večer a začínalo byť čoraz viac chladnejšie. Ale zatiaľ mi to nevadilo a ďalej som sa dívala na oblohu.

„Chyba? Jenže ono to není žádná chyba za to, co jsem udělal, věřím, že bych to byl schopný zopakovat. Zabíjení je prostě moje zábava, i když teď už nemůžu lovit ale jen zabíjet v obraně. Nebojím se, ono to celkem dobré je, jen prostě musím přejít to období nebo najít ten svůj smysl.“ Odpoví s úsměvem naprosto klidně.

"Ja viem a ja som nepovedala že to bola chyba. A úplne ťa chápem v tomto." Pousmejem sa a jemne ho pohladím po ruke a pozriem sa na neho. "Rozumiem a dobre vieš že ja ťa do ničoho tlačiť ani nútiť nebudem. Len ak budeš chcieť pomôcť nájsť tú správnu cestu tak nezabúdaj že som tu pre teba." Poviem a pousmejem sa trochu na neho.

„Jasné v pořádku.“ Odpoví jednoduše a věnuje se spíše pohledu na hladinu vody a poté se zrakem přesune spíš k obloze. Ten nekonečně volný prostor Ezekiela vždy uklidní, sice kdyby byla noc, bylo by to ještě uklidňující, ale rozhodně nemá v plánu tady venku strašit až do večera. „Děkuju.“

"Dobre." Prikývnem a pousmejem sa. Potom sa postavím a pozriem sa na neho. "Neďakuj. Nepôjdeme pomaly domov?" Opýtam sa a pozriem sa na neho. Neviem ako on ale mne už začínala byť zima a bola som aj hladná. Ja by som už pomaly šla domov a tak som čakala na jeho reakciu.

„Domu?“ Podívá se znovu na hladinu vody a usměje se. „Fajn můžeme jít domů.“ Odpoví a je připraven vyrazit klidným krokem směrem domů. Nikam nepospíchá, Ezekielovi zima totiž není díky Laureen si zvykl na to, když mrzne a on v tom s ní běhá a cvičí docela lehce oblečen.

Prikývnem. "Ano a dobre." Poviem a potom sa vydám domov. Tiež som sa nikam nenáhlila domov. Aspoň si ešte užijeme prechádzku domov a bohvie čo sa ešte za ten čas môže stať. "Ak by si potreboval s niečim pomôcť tak povec rada ti s čím koľvek pomôžem." Poviem a pousmejem sa. Teda ak bude chcieť aby som mu pomohla ak nie tak ho nebudem do ničoho nútiť je to všetko na ňom.

„Není, jak bys mi pomohla, nemusíš se o to starat dobrá?“ Musel jí o tom ujistit, sice je to pěkné ale Ezekiel prostě o tu pomoc nějak nestojí a tak pokračuje v cestě domů. Byl by docela rád, kdyby už přišlo jaro, nemá rád tu zimu, která panuje. Už jen protože na jaře aspoň nebude muset být zavřenej uvnitř, ale může popíjet s různými lidmi venku a tak podobně.

"Dobre v poriadku." Poviem a potom myknem plecami. Pokračovala som v ceste domov a mlčala som. Po pár minútach sme prišli domov. Odomknem dvere a vojdem dnu. Vyzlečiem si bundu a vyzujem sa. Potom odídem do kuchyne uvariť večeru.

Doma si sedne zase na své místo ke stolu na gauč v obýváku, nasadí si sluchátka a zapne telefon nebo spíš písničky v něm. Pokračuje v tom, že tam různě vypisuje různé blbosti, různá čísla, která musí počítat a tak podobně. Moc neřeší jídlo, hlad nemá a žízeň taky ne a spánek ten taky nepotřebuje.

Len som nad tým pokrútila hlavou. Ja som navarila  guláš a sama sebe som si naložila a potom som si sadla k stolu a začala som jesť. Keď som sa najedla tak som umyla tanier a upratala som ho. Guláš čo ostal som schovala aby bolo nachystané ak by mal hlad. Vedela som že guláš nám aj týždeň vydrží tak som sa nebála toho že by sme nemali čo jesť. Potom prídem do obývačky a pozriem sa na neho a vzdychnem si. Sadnem si a pustím si telku.