Cora + Ezekiel

"Ďakujem ti veľmi pekne. Toto ešte pre mňa nikto nespravil." Bola som rada že sa nehnevá a že mi chce dokázať že on mi neublíži. Na to že je temný anjel tak sa chová milo a priateľsky a pritom by si človek pomyslel že keď je temný tak bude zlý a bude nahovárať na zlé veci ale on je úplne iný. Len či mu to ostane aj do budúcna to je otázka. "Koľko máš vlastne rokov? U mňa sa to počíta normálne ja mám 23 ale u teba je to ťažké." Poviem a potom som sa dívala ako pije víno a keď ho mal za chvíľu vypité a ja ešte nie tak som sa len pousmiala. "Som rada že ti chutí. Dáš si ešte?" Opýtam sa ho. "To teda ano. Zachránila som ti život aj keď ty si asi podľa všetkého nesmrteľný čo?" Opýtam sa a potom myknem plecami. "Ani by som nepovedala. Najhoršie je to pri úplnku. Vtedy sa mením a neviem sa ovládať. Vtedy som schopná zabiť hocikoho." Povzdychnem si a napijem sa vína.

„Mladá a krásná, u mě je to horší. Já jsem už docela starej, je mi 234 let. Jen je celkem smůla, že většinu toho života jsem jen pracoval pro nebesa, po tomto světě chodím teprve 6 let.“ Ezekiel se dlouho nerozmýšlí, zda by si dal další víno nebo ne. „Rád bych si dal. Mimochodem nejsem tak úplně nesmrtelný, například kdybys mě chtěla zabít tak bys to mohla i dokázat. Ovšem ten jed bych přežil. Cítil jsem to, jen ta bolest se už nedala vydržet.“ Ezekiel stále uvažuje, jak by to mohl celé splatit, tak se během toho přemýšlení Coře dívá pozorně do očí, jakoby se snažil vyčíst, co by tak mohla chtít. Když v tom dostane nápad, ví, co by jí mohl dát. „Jak by se ti líbilo, kdybys mohla vidět město v noci z velké výšky?“

Po týchto slovách sa začervenám. "Ďakujem. Páni tak to som teda nečakala že máš až toľko rokov. Ale nevyzeráš na to. 6 rokov si na zemi? Tak to si tu neni dlho." Pousmejem sa a prikývnem a keď vypijem svoje víno tak objednám ďalšie. "Dobre ale nieže sa mi opiješ." Pousmejem sa a potom ostanem prekvapená keď povie že nie je tak úplne nesmrtelný. "Čože? Tak to si ma teraz prekvapil. Nečakala som to. Myslela som si že si nesmrteľný a že prežiješ všetkých. Aha takže ten jed by ťa nezabil iba ti spôsoboval bolesť. A stačilo ti dať lieky a všetko je v poriadku. Tak to máš super." Poviem fascinovane. Potom sme sa zadívali jeden druhému do oči a ja som sa v nich na chvíľu stratila ale hneď som pár krát zažmurkala a odkašlala si. Potom nám čašník doniesol víno a ja som sa napila. Keď sa ma opýtal ako by sa mi páčilo keby som mohla vidieť mesto v noci z veľkej výšky tak som sa usmiala a pozrela som sa šťastne na neho. "To by sa mi moc páčilo. Vždy som potom túžila sa preletieť nad mestom." Poviem natešene a usmejem sa.

„Přesně tak nevypadám tak. Anděl neřeší stáří, jen padlý anděl to řeší. Ten stárne ale anděl a temný anděl okolo dvaceti až pětadvaceti let přestane stárnout.“ Ezekiel si řekl, že nebude nejhorší nápad jí s tímto seznámit. „Opít se? Co je na tom vlastně tak špatné? V nejhorším se o mě budeš muset postarat.“ Dodá Ezekiel ještě trochu mimo téma a rozhlédne se po celém baru. Nikdy tu totiž nebyl, bary celkově moc nenavštěvoval, většinu času pozoroval chování lidí, aby mohl aspoň něco pochytit a přizpůsobit se aby zapadl. „Tak dneska ti to splním, až bude řekněme po půlnoci tak zajdeme, někam kde nikdo neuvidí moje křídla a pak tě vezmu do vzduchu, vysoko nad město a udělám ti takový letecký výlet, ovšem, bude tam zima, s tím počítej.“

"Aha to je zaujímavé. Kéž by som to mala aj ja tak. Byť stále mladá a nestarnuť." Povzdychnem si. Páčilo by sa mi to ale čo narobím? Nič. "Keď sa človek opije tak robí také veci čo by inak nerobil. Alkohol ničí zábrany a človek spraví všetko." Pousmejem sa a potom som sa na neho pozrela a snažila som si ho predstaviť opitého ale nešlo mi to a tak som to nechala tak. Potom som vypila svoje víno a napila som sa z druhého pohára krotý som tam mala. A keď som počula čo povedal o lietaní tak som natešene prikývla. "Ano už sa neviem dočkať. A s tým počítam takže som na to pripravená. Neboj sa." Tešila som sa na to ako malé dieťa. "Ezekiel musím ti za toto veľmi poďakovať. Splníš mi tým sen ktorý mám. Ďakujem veľmi pekne za to." Pousmejem sa a bola som šťastná a znova som sa napila vína.

„Nic? To nikdy nevíš, člověk, vlkodlak a prostě kdokoliv neví co je v dnešním světě možné a co ne.“ Vysvětlení co může opilost způsobit Ezekielovi dělá trochu starosti, co když ztratí zábrany do takové míry, že by zabil každého člověka či bytost jakého uvidí? Z takového uvažování Ezekiela vytrhne Cora, která mu začne děkovat za to co pro ní chce provést, nechápe, jak to může být až tak velké, zamyslí se nad tím a uvědomí si proč. Ezekiel se tak cítí naprosto volný a nesvázaný když letí vzduchem tak jaké to musí být, pro ty kteří nemohou vůbec létat? Asi strašné a určitě je to tam velmi láká. „Neděkuj mi, poděkuješ mi, až se proletíme dobrá?“ Pak se Ezekiel napije z druhé skleničky vína, kterou dostal a to hned několikrát za sebou. „Asi budeme muset jít do parku, tak takhle pozdě nikdo nebude a tak si mohu být jistý, že žádný člověk neuvidí moje křídla.“

Prikývnem. "To máš teda pravdu." Poviem a napijem sa. Potom som videla že je zamyslený. Nad čím asi tak rozmýšľa? To je jedno nebudeme predsa vyzvedať ako nejaké staré babky. Keď konečne začal vnímať tak sa poteším. "Dobre platí." Prikývnem a potom vypijem svoj druhý pohár vína. A potešilo ma keď už povedal že pôjdeme. "Dobre len zaplatím a môžeme ísť." Poviem a potom sa postavím a odídem k baru aby som zaplatila. Čašník mi povie koľko som dlžná a ja mu zaplatím. Potom sa vrátim k stolu a zoberiem si bundu a oblečiem si ju. "Tak môžeme ísť ak si pripravený." Poviem a už som sa nevedela dočkať kedy budeme lietať. Keď som ho dneska stretla tak som netušila že to takto dopadne a ja budem s ním lietať. Bola som ako malé dieťa ktoré sa teší na vianoce. A preto som natešená vybehla z baru a vonku som na neho čakala.

Ezekiel neví proč, ale není mu moc příjemné, že Cora platí, chtěl by to zaplatit ona ale teď už je pozdě se v tom hrabat a tak to nechá být. Oblékne si tedy bundu a vyjde ven z baru, kde na něj už Cora čeká. „Jsi opravdu natěšená, jak koukám, se ti ani nedivím.“ Ezekiel se usměje a vyrazí pomalu směrem k parku, není to sice nejblíž, ale není to ani nejdál, mohou si cestou popovídat a aspoň tím uteče nějaký ten čas. Samozřejmě během toho dává pozor na okolí, nerad by se nechal zaskočit nějakým tím nočním tvorem, jako jsou upíři. „Takže pověděla bys mi něco o sobě?“

"Ano som veľmi natešená." Prikývnem a pousmejem sa. Potom sme pomalým krokom išli do parku. Videla som ako dáva pozor na okolie. Ja som už pozor nedávala. Mne sa tu zatiaľ nič nestalo a tak som dúfala že to aj ostane aj keď jeden nikdy nevie čo sa môže stať. Ale teraz som sa nebála keď som mala ochranku pri sebe. Opýtal sa ma či by som mu niečo nepovedala o sebe. "Narodila som sa ako vlkodlak. Rodina ma nenávidela a tak som odišla. Prišla som sem. Mám rada prechádzky potom behanie po lese ako vlk. Milujem keď som vlkom vtedy sa cítim tak voľná a nemám žiadne starosti. Mám rada zvieratá a preto som si otvorila veterinárnu kliniku ktorá je veľmi úspešná. Mám veľa zákazníkov a veľmi ma to bavi." Poviem a pousmejem sa. "Tak a teraz ty." Poviem a pozriem sa na neho ale pohľadu do oči som sa vyhýbala radšej.

Vyslechne si to a zdržuje se komentářů, nechápe, jak jí mohla její rodina nenávidět. „Takže od prvního dne co si pamatuji, jsem andělem, po dobu dvou století jsem zabíjel každého, koho jsem měl, pak jsem se tak padlým andělem po incidentu o kterém jsem ti říkal, následně jsem podstoupil temný rituál a stal se ze mě Temný Anděl, který tu vlastně nikoho nemá. Většinu času trávím tím, že se snažím přijít na to, co vše mi život může dát, jen nevím kde pořádně hledat, takže to není tak lehké. Řekl bych, co mám rád, ale ještě se hledám. Mohu říct, že nenávidím anděly, vlastním jeden menší obchůdek s replikami legendárních a historických zbraní.“ Ezekiel se v tom celkem zamotal, sám totiž nevěděl, co by tak Coře mohl v tomto ohledu říct. Nakonec z toho mohla zjistit, že vlastně je ještě jako dítě, které hledá svou osobnost. Všimne si prvních stromů, to značí, že už jsou skoro u parku.

Len som ho počúvala a nič som na to nehovorila. "Vidíš to si mi nepovedal že máš malý obchodík. To je pekné a darí sa ti v obchode?" Opýtam sa a trochu mi ho bolo aj ľúto že o živote nič nevedel. "Neboj sa ako som ti už slúbila ja ti všetko ukážem a poviem ti čo a ako. Za pár dní budeš vedieť všetko o živote a bude sa ti tu páčiť. Máš moje slovo. A ak by si niečo potreboval vedieť tak sa pokojne pýtaj ak budem vedieť tak ti na všetko odpoviem." Pousmejem sa a natiahnem k nemu ruku ale potom ju hneď stiahnem a schovám ju do vačku. Rada mu v tomto pomôžem a bola som rada že máme jednu vec spoločnú. "Obaja nenávidíme anjelov. To máme spoločné." Pousmejem sa a keď uvidím stromy a že sa blížime k parku tak sa poteším a trochu zrýchlim krok. Už som sa nevedela dočkať kedy tam budeme a kedy vyletíme do vzduchu.

Toho krátkého okamžiku kdy k němu natáhla na okamžik ruku si Ezekiel nevšiml, zrovna se díval okolo, zda tam někdo není. Beztak by nedokázal přesně určit, jaký význam to gesto mělo. „Obchůdek sice vynáší, ale mohlo by to být lepší, každopádně jsme rád, že máme něco společného.“ Ezekiel si všimne, že Cora zrychlila krok a tak se tempo jejího kroku pokusí dorovnat, aby mu neutekla. „Stačí tady, je to v pořádku.“ Poví Ezekiel a rozhlédne se okolo, všude jsou stromu a nad ním je volný prostor aby vyletět vysoko nad ty stromy, to ticho a celkově ta noc má kouzlenou atmosféru. Ezekiel tedy nechá znovu zjevit svá křídla, ze zad mu vyrostou majestátní černá křídla, která jsou opravdu velká. Ezekiel si nespokojeně povzdychne, zase si tím v oblasti zad roztrhl své oblečení. „Sakra vždycky zapomenu, je to otravné.“ Ezekiel zvedne své křídla, aby ukázal jejich velikost, a podívá se Coře do očí. „Připravená?“

"Tak to ma mrzí ale dúfam že sa to čoskoro zmení a tvoj obchod len porastie. Aj ja som rada že máme niečo spoločného." Pousmejem sa a keď povie že tu stačí že je to v poriadku tak prikývnem a pozriem sa na neho. S napätím som čakala čo sa bude diať. Keď uvidím tie čierne krídla tak ostanem unesená z toho aké su krásne a veľké. "Páni to sú ale nádherné krídla." Poviem a obzerala som si tu nádheru. Potom sa pozriem na neho keď zanadáva a dojde mi to. "Ups tak to je škoda. Ale možno sa tá bunda a mikina budú dať opraviť nejako." Poviem a potom sa mu tiež pozriem do očí a prikývnem. "Ano pripravená." Poviem natešene a už som sa nevedela dočkať toho kedy to začne.

„Si koupím nové, tak to neřeš.“ Poví Ezekiel s úsměvem a začne kráčet přímo k Coře, pak se jí pokusí vzít do své náruče. Levou rukou jí chce přidržovat nohy a tou pravou zase její tělo aby mu neupadla. Je lehoučká, aspoň takto Ezekielovi přijde. „Radši se chytni kolem mého krku, pro jistotu dobrá?“ Ezekiel se pak trochu skrčí a následně se odrazí ve skoku od země, to následuje zamávání jeho velkými křídly a letí výš a výš, dokud se neocitnou vysoko nad parkem. Ezekiel se pak rozletí směrem nad město, už z té výšky to je nádhera, město překypuje světly a je to opravdu podívaná Ezekiel se pak zastaví, když všude kolem sebe mají světla města. Jen mává křídly, aby se udržel ve vzduchu. „Podívej, je to nádhera že?“

"No dobre teda." Prikývnem a potom sa na neho pozriem či to vôbec s tou rukou zvládne ale zvládol to. To som bola rada. "Dobre." Poviem a chytím sa ho okolo krku. Potom sme vyleteli a ja som sa len dívala a užívala som si to. Cítila som sa ako v raji. Bolo to niečo neopísateľné a keď sme prileteli k mestu a ja som videla tie svetlá a to všetko tak som bola očarená s toho. "Ano je to nádherne. Nikdy som nič krajšie nevidela." Dívala som sa na tu krásu a vôbec som sa nebála že by sa mi niečo stalo. Verila som mu že by ma nepustil ani nič podobné. Aj keď bol temný anjel ale niečo mi hovorila že keď nemá dôvod tak nezabije a toto bol pre mňa darček takže som bola v úplnom bezpečí. "Ako ti len závidím že môžeš lietať." Povzdychnem si a dívam sa na tu krásu.

„To není všechno, rád bych ti ukázal víc. Nebo spíš rád bych tě nechal užít si tohohle víc. Teď mi věř.“ Proč to říkal? Protože jí pustil. Ne aby jí ublížil ale, aby se mohl rozletět k ní a chytit jí zezadu za boky a vyrovnat to. „Roztáhni ruce od sebe, jako kdyby to byla tvá křídla.“ Poradí jí, proč to udělal? Je to ještě lepší zážitek, teď totiž letí vzduchem a Cora by mohla mít pocit, jakoby ona sama letěla. *Tohle pro ní musí být úžasné. *Pomyslí si, jak jí dopřává tento zážitek. „Myslím, že můžeme i trochu níž pokud chceš.“

Ostanem prekvapená s toho že mi chce ukázať viac toho. "Dobre teším sa. Verím ti." Poviem a keď ma pustil tak som sa zľakla že on ma nechá zabiť. Ale v tom ma chytil za boky a povedal aby som roztiahla ruky. Prikývla som a roztiahla som ruky. A zrazu som mala pocit ako keby som ja sama lietala. Tak toto bolo niečo neopísateľné. Cítila som sa voľná a všetky starosti boli preč. Tak toto bol najkrajší darček aký mi kto kedy dal. "Ano poďme nižšie." Poviem a celú dobu som sa usmievala. Tak na tento zážitok nikdy nezabudnem. Teda ak mi ho niekto nevymaže s pamäti ale to hádam nie. Konečne som po dlhej dobe bola naozaj šťastná a to vďaka Ezelielovi. Bol to najlepší anjel ktorého som kedy stretla teda aspoň do tejto chvíle. Dúfala som že sa nič nepokazí.

Přikývne a změní úhel letu, který trochu skloní k zemi, aby trochu snížil výšku, ve které se zrovna nachází. Cítí radost z toho, že je Cora tak nadšená, což Ezekiela zaskočí. Ještě neměl moc důvodů, aby v tomto světě cítil štěstí a radost. Zároveň cítí něco dalšího, Cora ho přitahuje. Tuto emoci ovšem nedokáže zařadit, radši na to tedy přestane myslet. Všimne si v dálce jednoho jezera na kraji města a tak provede střemhlavý let k tomu jezeru. Blíží se k němu opravdu rychle, a když je kousek od jezera tak to zvedne, takže proletí fakt těsně nad hladinou vody, Cora by na ní měla být schopna i dosáhnout ale musí rychle Ezekiel totiž opět nabírá výšku.

"Toto je dokonalé." Povie a užíva si to. A páči sa jej aj to keď letí dole k zemi. Usmievala sa lebo jej to prišiel ako pád ale vedela že je v bezpečí a tak sa nebála. Potom videla ako sa približuje jazero. Mala pocit že sa v ňom okúpe ale bola tesne nad ním a začne sa smiať. Jednou rukou sa natiahne po vode a namočí si ju. A potom začnú stúpať hore. "Jej to bolo geniálne." Povie natešene a zatlieska od radosti ako malé dieťa.

Létá různě oblohou nad celým městem, studený vítr mu cuchá vlasy a opírá se do jeho pokožky, kterou má z toho důvodu opravdu ledovou. Na tohle je naštěstí celkem zvyklej, ovšem nechce to přehánět. Nesmí totiž zapomínat, že neletí sám. *Co bych tak ještě zkusil? *Zeptá se sám sebe, chviličku to zabere, než dostane nápad. Začne velmi rychle letět směrem nahoru, blíží se rychleji a rychleji do větších a větších výšek. Když v tom Coru pustí, setrvačnost té rychlosti zařídí, že vyletí sama trochu výš, než začne padat, Ezekiel nikam neletí. Ten se udrží v jedné výšce přímo pod ní, takže mu spadne přímo do náruče. „Doufám, že se ti to líbilo, myslím, že je čas přistát nic se nemá přehánět, ale ještě se podívej na ty hvězdy. Jsme jim blíž než kdokoliv z těch tam dole a přitom jsou stále tak daleko.“

Aj mne bola zima ale to nadšenie a vzrušenie s toho lietania spôsobilo že som na zimu vôbec nemyslela. A keďže som nevedela čo ma v pláne tak ma prekvapilo ako rýchlo vyletel hore. Ja som sa len dívala a čakala kedy opustíme zemskú atmosféru. Lenže v tom som len videla a cítila ako letím hore. Teraz som mala pocit že letím sama a bolo to úžasné. Potom som začala padať a dopadla som do jeho náručia. Hneď ho chytím okolo krku a pozriem sa na neho a celú dobu som mala úsmev na perách a to sa nestáva často aby som sa usmievala ale on mi vrátil úsmev. "Jasné že sa mi to páčilo. Ani sa to nedá slovami opísať aké to bolo. To máš pravdu aj keď ešte nechcem skončiť ale zase ťa nechcem unavovať." Poviem a potom sa pozriem na hviezdy boli omnoho krajšie ako keď som sa na ne dívala zo zeme. "Máš pravdu. A tam je mesiac." Ukážem na mesiac ktorý bol kúsok od nás.

„Ne že by mě to zrovna dvakrát unavovalo, jen nechci, aby jeden z nás onemocněl.“ Poté začnou pomalu ale opravdu pomalu klesat. „Měsíc vypadá opravdu krásně.“ Dostane ze sebe během toho klesání, je vidět i na jeho výrazu že má radost a je šťastný. Opět přistanou mezi stromy v parku, Ezekiel cítí pevnou půdu pod nohami. Teď by klidně mohl Coru pustit na zem, nějak se mu ovšem nechce. *Cítím se divně, moje srdce buší nějak rychle. *Pomyslí si, pozorně se dívá Coře do očí, pak jí ovšem stejně pomalu položí na zem. „Mohu ti půjčit bundu, pokud chceš. Teď ti bude určitě chladno.“

Prikývnem. "Jasné a ten niekto som ja." Pousmejem sa a nevadilo mi to. A aj to klesanie som si užívala. Bolo to krásne a pozrela som sa na neho a celú dobu som sa ho držala okolo krku. Keď sme pristáli tak ma stále držal v náručí a zadívali sme sa do oči. Znova som sa v nich stratila a nemohla som odtrhnúť pohľad od neho. Prebrala som sa až vtedy keď ma položil na zem a ja som ucítila pevnú zem pod nohami. Trochu zmätene sa na neho pozriem. "Ano je mi chladno ale čo ty? Ty budeš len v mikine a nechcem aby aj tebe bola zima." Poviem trochu smutne a znova k nemu natiahnem ruku že ho pohľadím ale hneď ju stiahnem a schovám do vrecka.

Tentokrát si její ruky určitě všiml, neutekla mu. Má pocit, že Cora je trochu plachá a nejistá, sundá si tedy svou bundu a prostě se jí pokusí Coře přehodit přes záda, aby si jí mohla obléct, nebo si jí aspoň přehodit přes ty záda to je už na ní. „Já budu v pořádku, nemusíš mít starost.“ Následně jeho křídla jakoby zmizela, jediná známka po křídlech je díra na zádech v oblečení. Jedná se spíše o dvě díry vedle sebe. Ezekiel se postaví čelem k Cary ovšem trochu blíž než by měl, on si to neuvědomuje on tyhle věci tak nebere ještě ne. „Chceš už domů? Nebo chceš podniknout ještě něco?“

Nakoniec mi tu bundu prehodil cez plece a ja som sa len trochu pousmiala a obliekla som si ju. "Dobre ale aj tak. Ale ďakujem veľmi pekne." Poviem a dívala som sa ako mu krídla zmizli. Potom si povzdychnem. Mať tak krídla ako on a lietať to by bolo úžasné. Ale čo narobím? Som len obyčajný vlkodlak a nič viac. Keď sa postavil čelom ku mne a bol o dosť blížšie ako normálne tak sa mi zrýchlil dych a rozbúchalo sa mi srdce. Všetky zábrany čo som mala voči anjelom boli preč. Ale to sa nemôže stať. Nemôžem len tak sa zamilovať do anjela ktorého poznám sotva pár hodín. To proste nejde. Musím ho najskôr lepšie spoznať a musí mi dokázať že neni ako ostatný anjeli. Potom sa ma opýta či chcem ísť domov alebo či chcem ešte niečo podniknúť. "Môžeme ísť ku mne domov a tam si pustíme film alebo hudbu a spravíme si pekný večer čo ty na to?" Opýtam sa a pozriem sa na neho.