Ireth & Fen'lin & Elias

"Viděla jsem toho dost ve vzpomínkách Fennyho a jiných démonů, které jsme včera zabili. Měla jsem i tu čest dívat se do očí samotného Mephistophela, když se před ním ten démon klaněl strachy. Dost mi to připomnělo naše království. Otec byl bezohledný a krutý, kvůli žárlivosti nechal zabít všechny muže v paláci a matku zohavil natolik, že už se na ni nikdo nedokázal podívat. Dokonce ani on sám. Kvůli němu se náš rod objevil na pokraji vyhynutí. Ve válkách si liboval díky schopné armádě kterou dokázal vybudovat jeden upír z našich řad. Tenkrát jsem se za něj měla provdat ale byla jsem mladá a usmyslela jsem si že pro mě není vhodný. Byl možná půvabný ale všechny jeho pocity byly hrané a dobré srdce opravdu neměl. Moc a postavení pro něj bylo mnohem více než tisíce životů mých padlých přátel. A láska? To je nebezpečná věc když se sdílí se špatným člověkem. Nepoštěstilo se mi ani s lidským mládencem, který mě označil za stvůru. S rostoucí bolestí kterou mi přinesl jsem se změnila a stala se posedlá pomstou. Ovládla mě vnitřní stvůra a hnala jsem ho až na pokraj šílenství, vybíjela si svůj vztek na nevinných a slabých. Na jeho rodině, dětech, příbuzných, hnala jsem ho až ke křiku, k touze ukončit svůj vlastní život a pokaždé když se ke smrti přiblížil, dýchala jsem mu na krk a nedovolila mu zemřít," vydechnu a potom se nad tím pousměji.
"S nenávistí jakou žil jsem ho proměnila v upíra aby nenáviděl sám sebe a žil věčně se všemi těmi pocity které jsou do něj zasela. Bojovali jsme takhle snad půlku století, než jsem se alespoň trochu odpoutala od nenávisti ve svém srdci a nechala mu odstup. Poté zmizel ale stále hluboko v sobě cítím že mě sleduje a jednoho dne se vrátí se vší tou odplatou. A já? Budu tu a budu čekat na jeho ničivou pomstu, kterou si zasloužím," domluvím a znovu se pohodlněji opřu o Cola. Chtěla jsem aby cesta uplynula a věnoval mi zájem a pozornost, tak jsem mu vyprávěla o všemožných bojích, o krutostech které se u nás prováděli na upírech a o válkách v jejichž liniích jsem sama odehrávala důležitou roli. Po delší chvilce mluvení jsem se ale odmlčela.
"Ani nevím proč ti to teď říkám, tohle neví ani můj démon," přiznám a zamyšleně si prohrábnu sněhové vlasy. Poté se zamyslím nad vším co mi řekl předtím než jsem mu povyprávěla tuhle stručnou historii.
"Viděla jsem zvěrstva Mephistophela, nežádám po tobě abys tam se mnou šel. V podstatě je to sebevražda a já nejsem žádná hrdinka, za to pro mě bude čest zemřít pro muže kterého miluji," šeptnu po chviličce a zamyslím se nad tím že zajít do města pro zásoby by nebyl špatný nápad. "Už tak jsi mě zavedl daleko a teď když vím kam jít, není potřeba tvých dalších služeb. Matčiné rozkazy si splnil a já jsem za tohle naše dobrodružství v podsvětí přece jenom ráda. A teď už tě mohu nazvat svým přítelem, bratrem v boji," podotknu a zhluboka se nadechnu.
"Ať už se stane cokoli, nelituji svého rozhodnutí a nikdy nebudu," navíc měla jsem nápad. Nápad který budu moci zrealizovat ve městě a doufala jsem že bude alespoň tak z poloviny dobrý jako jsem si myslela. Mohlo mi to poskytnout krytí od lidské dívky k démonce a protože jsem dokázala ovládat emoce ostatních což se velice podobalo succubám, jednu ze sebe dělám. Bude to chtít jenom trochu fantazie kterou jsem rozhodně měla a svého těla? Jsem uměla velice dobře využít.
"Má i Mephistophelles královskou pečeť?" zeptám se po chviličce mlčení a soustředění se na cestu. Pokud ano, bylo by pro nás jednoduší přepadnout někoho kdo ji má, přeci jenom bychom se tak mohli dostat mnohem jednodušeji do jeho paláce aniž bychom vyvolali rozruch. Pokud ne, budeme muset najít jiný způsob. Cole by se mohl navléknout do uniformy Mephistophela, jistě se někdo kdo ji nosí najde a pokud bude dobrým hercem o to lépe. Já to měla o to jednodušší, necítila jsem strach a proto mi nedělalo problém sebejistě a pohrdavě hledět do očí komukoli, kdo se ocitl v mém zorném poli a vyvolat v něm pochybnosti o jeho vlastním pohledu. Mnohokrát si díky tomu silní a mocní lidé s postavením mysleli že jsem nad nimi a pokud své tvrzení podložíte správnými slovy, máte vyhráno. Budeme se muset co nejméně vyhnout nepříjemnostem ahlavně boji. Jeho území byl sice samý chaos plná agresivních démonů, ale když se jejich chování přizpůsobíme zapadneme tam perfektně. Pokud se mi můj plán povede, nikomu nebude podezřelá má lidská podoba a v nejhorším se pokusím dotyčného svést. Nad tou představou mi párkrát zacukají koutky a dostanu tik do obočí, při té představě jak se tam nade mnou oblizuje nějaký slizký nazelenalý démon. Rychle se oklepu a pevně doufám že v tomhle podsvětí seženu části démoních těl, no ani bych se nedivila kdyby ano. Koneckonců byla jsem v podsvětí, bylo o dost rozdílné než lidský svět.