Ireth & Fen'lin & Elias

Nechám ji nakonec být a když se s námi rozloučí, otočím se Fennyho a když mě starostlivě chytí za ruku s tím, jak mi je, jenom se pousměji a rozejdu se domů.
"Bude mi lépe, až ti ošetříme ty rány," odpovím mu a přede dveřmi jej pustím, abych si mohla otevřít. Sakra, na... tohle si nezvyknu. Pokaždé co jsem se snažila pohnout pravou rukou to prostě a jendoduše... nešlo. S povzdechem zalezu dovnitř a dám se okamžitě dohledání lékárničky. A dokonce i tu jsem měla obtíže vůbec sundat z poličky. Nakonec se mi podaří najít všechno co jsem potřebovala a doslova se zaseknu na místě, kdyžsi uvědomímže některé rány by mohli být i na šití...
"Vzdávám to," zavrčím tiše a až teď si uvědomím že jsem Fenliho nechala bůh ví kde v bytě, protože jsem se potřebovala uklidnit něčím, prací, hledáním, prostě něčím.

Nakonec jej najdu ležet na gauči a tak se bez ptaní pustím do jeho ošetřování. Šlo to sice ztěžka, ale nakonec se mi to tak nějak podařilo. Dům byl pěkně poházený a budu tady muset uklidit. Dneska se mi do toho moc nechtělo. Umírala jsem hlady, žádnou čerstvou krev jsem doma totiž neměla a ven se mi také nechtělo, nohy se mi pořád lehce třásly a starost o mého démona nebyla o to lehčí. Nevypadal vůbec dobře, celé to nebe má na něj snad účinky i teď. I tak jsem ho nechala v tichosti ležet na gauči a odebrala jsem si dát sprchu, zatímco odpočíval. Potřebovala jsem se umít a na Fennyho toho bylo nejspíše dost, tak jsem ho s ničím nechtěla otravovat.

Byla jsem mu vděčná za všechna ta milá gesta, která mi věnoval, proto jsem mu polibek opětovala a usmála se.
"I já tebe," řeknu nakonec tiše a byla jsem ráda, když mi dal dostatek prostoru k tomu abych se mohla umýt. Když jsem dodělala veškerou hygienu, hodila jsem na sebe Fen'liho tričko s dlouhými rukávy. Měla jsem ho až do půlky stehen a dávala jsem si jenom spodní prádlo, kromě podprsenky tedy. Nechala jsem bordel v bytě bordelem s tím, že jej uklidním zítra a zamířila rovnou doložnice, která byla snad jako jediná nedotčená a uklizená... na nic jsem nečekala a pomalu si vlezla za Fennym.

Téměř automaticky si lehnu k Fennymu a už na očích jsem mu viděla, jak neskutečně moc je utahaný. Chápala jsem to, jeho rány byly ošklivé a bílá magie mu v nebi nemohla udělat ani trochu dobře, trochu jsem se o něj strachovala. Vlastně to bylo více než trochu a proto jsem se v noci chvílemi panicky budila a kontrolovala jestli dýchá. Pokaždé když jsem mu zkontrolovala tep, se mineskutečně ulevilo. Po dvou hodinách, co jsem se neustále budila, jsem to nakonec vzdala a posadila se. Znovu jsem pár těch minut hleděla na jeho klidnou spící tvář a nakonec se s lektým úsměvem a polibkem na jeho tvář donutím opatrně vstát, tak abych ho nezbudila. Bylo to uprostřed noci a já jsem prostě musela nějak zahnat všechny ty myšlenky a pochyby, které se mi honily hlavou. Vynila jsem sama sebe za svojí neschopnost, asi tak jako se on vynil za to, co mi udělal Rei. Ale nebyla to jeho chyba, ani nemohla být. Chtěla jsem aby to věděl, ale v tomhle případě to bylo ještě těžší. Ta ruka, byla připomínka všeho a já se bála toho, že když se na mě pokaždé podívá, vzpomene si na to. Znova a znova. Stála jsem v koupelně před zrcadlem jako paralyzovaná, docházelo mi že se v něm nemám nejmenší šanci vidět svůj odraz, ale dodávalo mi to jakýsi pocit klidu, skoro jako když normální holka ráno vstane a jde se nachystat k zrcadlu. Jenže místo toho jsem se rozklepala jako malé dítě a sklopila pohled k zemi, zrovna když mi po tvářích začaly stékat slzy. Žaludek se mi sevřel strachy a snažila jsem se donutit přesta třást, jenže to nešlo. Co když se na mě jendoho dne podívá a řekne, že toho má dost? Že pokaždé co jsem k němu blíže, se mi přihodí něco špatného? Jeto sice náš život, ale byť jenom připomínka toho, že by mě opustil aby mě ochránil... tak neskutečně moc bolela a svírala mi srdce.
Stála jsem v koupelně asi hodinu, střídala jsem polohy, chvíli seděla, zoufale brečela, houpala se na zadku, všechno jenom jsem si nešla lehnout do tý zatracený postele. A potom když jsem se víceméně uklidnila, šla jsem zase zkontrolovat Fennyho. Do postele už jsem si ale nelehla, místo toho jsem začala nadávat, že budu mnohem silnější. Mnohem schopnější, aby se na už takhle nemusel dívat. Hodím na sebe nějaké domácí oblečení a zavřu dveře od ložnice, abych mého démona nevzbudila. Dala jsem se do úklidu té spouště a téměř zbytek noci jsem strávila úklidem celého bytu. Pomohlo mi to utřídit myšlenky a uklidnit se, práce na tohle byla vždycky dobrá. Zanedlouho jsem měla hotovo a protože bylo opravdu brzo ráno, šla jsem nakoupit. Nijak jsem se ale nezdržovala, udělala jsem si jenom jednu boční zastávku a to proto, abych se nakrmila. Abych ty lidi nezabila, ovlivnila jsem jich více, protože z jednoho života bych se nanakrmila a zabíjet nevinné se mi příčilo. Jenom jsem způsobila pár lidem závratě a dál se k tomu nevracela.
Z obchodu jsem se vrátila kolem sedmé osmé ráno a rozhodla se něco navařit. Znovu jsem stála u plotny a rozhodla se udělat palačinky, překvapit mého démona tím, že jsem všechno v noci zvládla. Myšlenky mě přecházely a práce mě dostatečně zabavila abych se nehroutila, spíše naopak - dala se do pořádku. Už jenom kvůli němu jsem to musela udělat. Možná na mě bude naštvaný, ale nemohla jsem jenom tak ležet a už jsem nebyla ani tak unavená, když jsem měla možnost se najíst. Zanedlouho se vůně palačinek roznesla po bytu, také jsem se rozhodla jen bočne si dát kávu a tak si jej zrovna zaliji a posadím se. Na ruce jsem měla šátek, ve kterém jsem měla položenou teď zcela nepoužitelnou ruku. Vpodstatě jako bych ji měla zlomenou, jenom na ni tak trochu nebylo maso, kůžeani svalstvo. Zafixovovala jsem si ji takhle hlavně aby mi nezavázela a když jsem šla ven, raději jsem si na ni dala vrstvu rukavice, přece jenom by to lidé nepochopili. Bylo zvláštní, že kosti držely pohromadě a ještě divnějšíbylo se jich dotýkat. Mého milovaného jsem nechala spát, akorát jsem si hodila nohy na židličku a napila se zšálku horké kávy. Na stole bylo všechno připravené a já přemýšlela, co bych mohla udělat dál. Nakonec dám mezi vším prát prádlo do pračky a nakonec stejně skončím zase na židličce s nohami nahoře a nepřestávám popíjet kávu.

Vypila jsem asi půlku hrnku kávy a nakonec jsem se postavila a zadívala se z okna ven, než jsem se obrátila s hrnkem kávy v ruce zpátky do místnosti. Náhle zaslechnu Fennyho, panikcy zakečel moje jméno a dříve než jsem stačilo cokoli říci nebo se byť jenom pohnout z místa, doslova se kě mě rozběhl, až jsem vypískla, protože jsem si myslela že mě sejme k zemi a že se něco děje. Místo toho mě ale objal, tak tak jsem udržela kávu v hrníčku a překvapeně vytřeštila oči. Bylo až překvapivé jak hlasitě jsem slyšela tlouct jeho srdce, když byl tak blízko. Raději jsem zvedla ruku s hrnkem do vzduchu dál od jeho těla a tak jsem ho neměla ani jak obejmout, tak jsem tuhel úlohu nechala na něj. "P-pozor ať tě neopařím ťulo!" oznámím mu, když mě k sobě nepřestával tisknout. Chtěla jsem se ho ihned zeptat co se děje, ale rozhodla jsem se ho nerušit otázkou a proto jsem mlčela. Kdyby nám hrozilo nebezpečí nebo něco, řekl bymito hned, tím jsem si byla jistá.

Chtěla jsem se napít z kávy, ale hrnek mi z ruky nakonec vzal a odložil ho na kuchyňskou linku. S úšklebkem jsem nafoukla líce, ale když si mě k sobě přitáhl, zasmála jsem se. Pohladil mě po tváři a po chvilce co mě jenom tiše pozoroval, mi sdělil svoje obavy. Nic jsem na ně neříkala, jenom jsem se usmívala a když mě políbil, věnovala jsem jeho polibku veškerou pozornost. Když se poté rozhlédne okolo a já zaslechnu jeho kručení v žaludku, zasměji se a vyprostím z jeho sevření. Upravila jsem si šátek a poukázala na stůl. "A přesně pro tyhle případy jsem uvařila," ušklíbnu se a znovu se natáhnu pro hrnek s kávou. "Promiň, nemohla jsem spát a potřebovala jsem něco dělat," zasměji se a nakonec si stoupnu za jeho záda, položím mu ruce na ramena a doslova ho dosoukám ke stolu.

Spokojeně se pousměji, chápal to a byla jsem za to ráda. Navíc jsem opravdu potřebovala chvíli prostoru a tak jsem ji alespoň získala. Nad jeho letmým gestem s pobilkem na ruce se zakřneím. Když se posadí, udělám to samé a taky si vezmu palačinku. Sice jsem se z ní nenajedla, ale kdo řekl že normální jíst nemůžu? Nikdo a vychutnávat jsem si jej taky uměla. "Děkuji," zasměji se a olíznu si rty. Já užsvou snídani měla, takže jsem krev nepotřebovala, spíše jsem si vychutnávala horký šálek kávy, kterou jsem měla skoro dopitou. Byla jsem opravdu ráda že mu chutná. Dál jsem popíjela a další palačinku už jsem si nedávala, nechala jsme zbytek jemu, dle kručení v jeho žaludku toho sám spořádá dost a já si dala jenom tak ze slušnosti aby neseděl ustolu sám. Mezitím jsem se na něj spokojeně culila, než jsem se zvedla vyměnit myčku a nakonec se zadkem opřela o kuchyňskou linku.

Na chvíli jsme zavřela oči, ale to už ke mě kráčel Fenn a nakonec se zastavil jenom kousíček přede mnou. Jeho pohled okamžitě spadl na mojí kostnatou ruku, které se po chvilce dotkl. Zeptá se mě, jestli to bolí a ten jeho starostlivý pohled mi rozhodně nemohl uniknout. I když mě pohladil po tváři, viděla jsem jasně, že si to vyčítá, i když se to snažil skrývat hlavně kvůli mě.
"Ani nevím, je to takový divný hluboký pocit, nevím jestli bych to přesně popsala jako bolest," odpovím mu zamyšleně a potom se upřeně zadívám na svou ruku.Když zatl zuby a dal v obličeji jasně najevo svůj vztek, chytila jsem kosti do zdravé ruky a zvedla jsem ji do úrovně Fennova obličeje. Chvíli jsem nic neříkala ale potom jsem s ní zamávala, jakokdyž někohozdravým a ušklíbla jsem se. "Dobré ráno miláčku," pronesla jsem s usměvem a potom jsem se hlasitě rozesmála.

Sledovala jsem ho a když se najendou rozesmál tak nahlas, vyvalila jsem na něj oči. Jenže místo toho aby se uklidnil, vykřikl mé jméno a seriózně k tomu dodal boha. V tu chvíli zakopl ovlastní nohu a sletěl na zadek s další vlnou nekontrolovatelného smíchu. Hleděla jsem na něj jako kdyby spadl z višně a v tu chvíli jsem se začala srašně nahlas smát spolu s ním, až mi do očí vyhrkly slzy a zakuckala jsem se u toho. Vidět takhle mého démona... bylo k nezaplacení. Začal se mi omlouvat, ale i já jsem se neustálenemohla přestat smát, boleo mě břicho a musela jsem si stírat slzy z očí. Zalapám po dechu a přísahala bych, že jsem zčervenala. Bylo mi najendou takové horko!
"Nic si z toho nedělej," řeknu s doznívajícím smíchem a natáhnu k němu ruku, abych mu mohla pomoci na nohy.
"Miluji tvůj smích," vydechnu a úžasle na něj nepřestávám hledět.

Tahle chvilka měla hodně velké kouzlo a mě se doslova rozzářily oči štěstím. Nějaká ruka byla tu a tam a mě zajímal jenom on. Spokojeně mě obejme s tím, že něco takového teď potřeboval a když mě pustí, neodolám a nadšeně se mu vrhnu kolem krku, sic s jednou rukou ale i tak. Okamžitě jsem ho hladově políbila a vynutila si opravdu dlouhého francouzáka. Nakonec jsem se od něj odtrhla a spokojeně jsem se zachichotala.
"Nemám a ty?" zeptám se zpětně a znovu se zahledím do jeho nádherných rudých očí. neodolám a prohrábnu mu bílé vlasy, které rozcuchám. Původně jsem chtěla jít trénovat, ale to můžu odložit i na později.

Byla jsem ráda, že mě okamžitě chytil a tak jsem se na něj doslova nalepila. Po chvilce ale zakroutí hlavou apustí mě na zem, tak zase dopadnu na nohy a chytím rovnováhu. Přiznal se mi, že se mu nic nechce a potom navrhne, jestli si nepustíme nějaký film. Spokojeně přikývnu a znovu se zadívám do jeho očí, skoro jako kdybych v nich něco hledala. Nakonec se pousměji a ťapnu ho za ruku, než se spolus ním usadím na gauč. Vůbec mi nevadilo se jenom tak poflakovat, spíše jsem to uvítala, také se mi do ničeho nechtělo po dnešní noci plné úklidu a nervů, ale teď jsem byla opravdu uvolněná a chtěla jsem zůstat s ním. A proto mi bylo jedno co a kde budeme dělat, hlavně že tam bude se mnou, nic víc mě nezajímalo. Přišlo mi, že ho miluji čím dál více, teda... jestli to ještě více vůbec dalo. Své pocity jsem vůči němu rozhodně neschovávala, spíše naopak. Věděla jsem že k muži kterého miluji mů§žu být upřímná a věřila jsem mu, že mě nezradí.

Zamyšleně a zároveň spokojeně jsem sledovala film. Sem tam jsem se otočila na Fenna a ani nevím proč, jsem se vždycky musela pousmát. Lehce si oolíznu rty a nakonec si doběhnu pro něco k pití, než se zase usadím spokojeně vedle něj. Okamžitě jsem se zachumlala do deky a namáčkla na jeho hřejivé tělo. Když jsem mu byla tak blízko, nemohla jsem si nevšimnout jak po mě pokukuje a když jsem po několikáté načapala, starostlivě jsem se na něj otočila.
"Děje se něco? Nebo je tu cokoli, mi chceš říct?" zeptám se zvědavě a chvíli na něj jenom tak koukám a prohlížím si jeho rudé značky na tváři, vždycky mě fascinovaly, ale teď když jsem na něj hleděla, začala jsem mít starosti.