Ireth & Fen'lin & Elias

Na chvíli se rozhostí ticho, než se mě Elias zeptá, jestli mi něco přijde vtipné. S pořád tím stejným úsměvem zavrtím hlavou a podívám se na něj.
"Ne, jsem jen šťastný, že budu otec," zasměji se radostně, ale jakmile si všimnu, že Elias zpozorněl, zadíval se někam na kopec a poté se schoval do mého stínu, zvážním a okamžitě vyskočím na nohy.
"Co se děje?" zeptám se ostražitě a začnu pohledem pročesávat okolí. Hledal jsem jakýkoliv náznak nebezpečí. Netušil jsem, co se tak mohlo stát a v Eliasovi jsem stále nedokázal moc dobře číst. Jestli to vůbec někdy půjde... Neměl žádnou mimiku a jen z výrazu jeho očí se emoce a nálady dost špatně poznávaly. Zároveň jsem však věřil jeho instinktům, měl jsem pocit, že díky jeho původu budou mnohem lepší, než ty moje.

Stále jsem se rozhlížel po okolí a až po chvilce ucítím magii, která vycházela odněkud z dálky. Elias se zhmotní, vytvoří si křídla a bez jediného slova se tím směrem vydá. S povzdechem si vytvořím runová křídla, než se rozletím za ním. Měl přede mnou dost velký náskok a tak ho doženu až když byl na místě a sledoval muže, který rozhodně nebyl člověk, jak bojuje s démony, kteří se hrnuli z trhliny, která vedla do podsvětí. Tiše zavrčím, než se mi na rukou objeví drápy a koutkem oka se podívám na Eliase.
"Měli bychom pomoct tomu muži... Pokud se démoni dostanou do města, bude to velký problém. Musíme nějak zavřít tu trhlinu," řeknu rychle, než se vrhnu k zemi a začnu bojovat proti velké přesile démonů. Stále jsem však hlídal neznámého muže, který však věděl, že jsme na jeho straně a tak neútočil, i když jsem se v jednu chvíli dostal dost blízko. Něco mi však říkalo, že moc dobře ví, co jsem zač.

zatímco já jsem se pustil do démonů, Elias vyletěl nad trhlinu a snažil se ji zavřít. Ucítím od něj poryv magie a brána se konečně zavře. Přelétnu pohledem bojiště, abych získal přehled, kolik nepřátel proti nám ještě stojí, než připravím dalšího o hlavu. Elias nevypadal, že by se chtěl zapojit, jen když ho někdo napadl, prošpikoval ho trny. Věděl jsem, že se o něj bát nemusím, takže jsem si raději všímal protivníků. Dneska jsem v boji nebyl vůbec agresivní, spíše jsem se bránil a v protiútocích zabíjel mé nepřátele. Nebylo to tak rychlé, ale muž, který s námi bojoval, byl silný a sám se o ně dost dobře dokázal postarat. Nechtěl jsem Ireth vytočit tím, že sotva ráno dostanu kázání o opatrnosti, hned večer se jí vrátím domů zraněný z boje, do kterého jsem se původně ani nemusel plést. Povzdechnu si a když se poslední z démonů dají na útěk, rychle k nim vyrazím a cestu jim zablokuji pomocí strun, do kterých se zamotají. Poté už bylo snadné zabít je. Otočím se na Eliase, který šel k neznámému muži a tvářil se, jako by ho chtěl zabít.
"Eliasi?" oslovím ho trochu nejistě a vydám se k nim.

Kráčel jsem k Eliasovi a stále jsem nedůvěřivě a ostražitě sledoval neznámého muže, který sice složil zbraně, ale i tak jsem netušil, co od něj čekat. A vlastně jsem teď také nedokázal odhadnout, co udělá Elias. Navzájem se propalovali pohledy, ale když se muž podívá na mě, Elias mu ochranářsky zastoupí cestu a zavrčí. Zacukají mi koutky, ale zastavím se v momentě, kdy se neznámý představí dost... Zvláštním způsobem. Zůstanu na něj zaraženě hledět, to si dělá srandu? Elias měl nejspíš stejné myšlenky, protože si povzdechne a položí si ruku na obličej... Okamžitě si vzpomenu na Alexe, před více jak osmi sty lety a znovu mi zacukají koutky. Teď už jsem opravdu netušil, co si o muži myslet, ale můj první dojem skvělého válečníka byl okamžitě pryč.
"Fen'lin a tohle je Elias... Říkal jsi, že jsi obchodník?" zeptám se zvědavě a přistoupím k němu ještě trochu blíž. Svitla ve mně naděje, že prodává magické předměty a možná najdeme něco, co se nám bude hodit.

Jiskřička naděje zesílila, když nám muž sdělí, že prodává magické předměty, chtěl jsem se podívat, co má a i zmínka o zbraních mě velice zaujala. Sice jsem měl své drápy, ale... Občas bylo fajn mít něco v záloze. Něco s větším dosahem. Harrian osloví Eliase a řekne, že je o dost menší, než si ho pamatuje. Překvapeně se na ty dva podívám. Démon vypadal uraženě a otočí se k němu na chvíli zády, než se na něj znovu podívá a zcela upřímně řekne, že ten muž je idiot.
"To... Už jsem si stačil všimnout," zamumlám tak, aby mě slyšel jen Elias. Harrian něco ublíženě poznamená, než nám poděkuje za záchranu prdele a zeptá se, co pro nás může udělat.
"Není zač, ale myslím, že by sis poradil i sám... Chtěl bych se podívat na ty tvé magické artefakty, potřebovali bychom něco, co by Eliasovi umožnilo změnit svůj vzhled, aby vypadal jako člověk," odpovím a doufám, že něco takového opravdu má.

Zvědavě jsem se díval na obchodníka, který zamyšleně zkomolí Eliasovo jméno a poté se začne přehrabovat ve svých věcech. Zkomolenina se mému společníkovi vůbec nelíbila, okamžitě zavrčí a propálí ho pohledem, než se začne uklidňovat. Natáhnu k němu ruku a položím mu ji na chvíli na rameno. Jeho jméno bylo jedno z mála, co mu zůstalo po Chise a tak jsem se nedivil, že se mu to nelíbilo. I když ta zkomolenina se k němu hodila, když byl tak maličký. Obchodník po chvilce vytáhne dlouhý plášť a se smíchem nám sdělí, co by měl umět.
"Můžeme ho vyzkoušet?" zeptám se a jakmile mi plášť předá, podám ho Eliasovi. Chtěl jsem vědět, jestli to funguje, než se začneme bavit o ceně. A ani jsem netušil, s jakou měnou obchodník obchoduje, nebo jestli za to bude chtít něco jiného.
"Odkud se vy dva znáte?" zeptám se po chvilce zvědavě. Očividně se znali a já už svou zvědavost nevydržel.

Jakmile Eliasovi podám plášť zmenší se do jeho velikosti. Chvíli se nic nedělo a démon se tvářil zmateně, než na moment ucítím magii. Démon vyroste do výšky normálního člověka a jeho hlava se zcela změní. Vypadal teď jako blonďatý muž s delšími vlasy. Jeho oblečení však zůstávalo to stejné, jako které nosil ve své lidštější podobě. Spokojeně se pousměji a ještě jednou si ho prohlédnu.
"Takhle určitě zapadneš," pousměji se, ale dřív než se stačím zeptat na cenu, Elias odpoví, že se obchodníka nepamatuje. Dále jsem Harriana sledoval, jak zase šaškuje, než poznamená, že na někoho jako je Elias se jen tak nezapomíná.
"Kde jste se setkali? Kdy?" zeptám se Harriana a poté se znovu podívám na Eliase.
"A co chceš za ten plášť?"

Harrian nám začne vyprávět o Eliasovi, ihned si získal mou pozornost a tak jsem ho bedlivě poslouchal. Odpoví, že rozvrátil mnoho bitev jen proto, že mu stály v cestě. Nemusel jsem si to ani moc představovat, až moc dobře jsem věděl, jak je Elias silný a s kolika démony naráz dokáže bojovat. Navíc si dokázal vzít životní energii z každého, kterého zabil, takže dokud démoni umírali, neunavil se a léčil si rány. S armádou by ho určitě nezabili, spíš by na něj muselo zaútočit pár velmi silných démonů. Nebo se skvělým vybavením, jak to vlastně udělali předtím v podsvětí. Oba dva se po chvilce posadí a tak udělám to samé, vypadalo to, že obchodníkovo vyprávění bude na delší dobu, ale měli jsme čas, takže kam spěchat, že ano? Pohodlně se usadím do trávy a když nám začne vykládat o bestiálních přízracích, zmateně se zatvářím.
"Myslel jsem, že to jsou jen povídačky... Pár starých démonů tvrdilo, že opravdu existovali, ale už vymřeli..." řeknu zamyšleně a vybídnu obchodníka, aby pokračoval.

Obchodník nám začne vykládat o přízracích, o kterých jsem si myslel, že to jsou jen postavy z báchorek starých démonů. Vypadalo to však, že mluví pravdu. Chvíli jsem netušil, co si o tom myslet. Pokud je Elias přízrak, jak se dostal do Alexova těla, nebyl jen jeho bestiální podobou?
"Jak je pak možné, že Elias byl v těle mého bratra? Měnil přímo jeho podobu, bylo to, jako by byl jeho bestiální podobou, která má akorát vlastní hlavu," zeptám se obchodníka poté však zaslechnu Eliasův tichý hlas, měl lehce nakloněnou hlavu na stranu a byl zase ve své pravé, lč zmenšené form. Vypadal ztraceně, zmateně, jako by netušil, co si o tom má myslet. Díval se na mě, jako by hledal odpovědi. Kleknu si před něj a s mírným úsměvem se mu zadívám do očí.
"Eliasi... I kdyby jsi byl tenhle přízrak, nic to neznamená, jsi stále Elias, můj přítel, člen naší rodiny. Nic to nemění, jen to možná trochu osvětlí tvůj původ a možná... Možná ti víc porozumím," pousměji se, než se znovu otočím na obchodníka a vezmu si od něj knihu. Zadívám se na písmo a rychle ho přelétnu pohledem, než mu ji vrátím.
"Víš ještě něco? Cokoliv, co by nám mohlo pomoci?" zeptám se.

Jakmile Harriel řekne, že bych se na Eliase neměl tolik upínat, že přízraky jsou lstivé, propálím ho naštvaným pohledem, než však stačím cokoliv říct, malý démon vyskočí na nohy a naštvaně zavrčí, že obchodník nemá právo takhle mluvit, protože ho nezná a svou hůl mu dá přímo před obličej. Omluví se a to malého démona trošičku uklidní a tak se posadí zpátky na zem. Zadívám se na něj a pousměji se, než mu položím ruku na rameno. Chtěl jsem mu naznačit, že je to v pořádku, že nebudu dbát Harrielovým varováním a že mu věřím. Zatím jsem však nic neříkal. Obchodník začne znovu vyprávět o přízracích a to, co říkal... Bylo logické a dost pravděpodobné. Vysvětlovalo by to, proč byl v Alexovém těle. Jen... Neznamená to pak, že by přežil, i kdybych ho k sobě nepřipoutal? Nebo se vyvinul natolik, že již potřeboval tělo. Protože bych přísahal, že mi mizel ped očima, když byl rituál dokončen. Elias se postaví na nohy a ráznými kroky odejde na nejbližší kopeček. Chvíli ho sleduji, než se otočím na obchodníka. Jakmile mi řekne, ať se dotknu hole, udělám tak a okamžitě ucítím přítomnost duší tisíců démonů. Překvapeně zamrkám a dál poslouchám obchodníka. Měl možná pravdu o přízracích, ale tohle byl Elias.
"Věřím mu, dokáže se učit, respektuje pravidla. Je jako dítě, které má obrovskou sílu, ale nezná svět... Navíc... Někdo, kdo dokáže milovat, nemůže být bestií, kterou popisuješ," vydechnu a zadívám se znovu na hůl, kterou raději odložím stranou.
"Nevím, na co je sbírá, ale zeptám se... Také mě to zajímá. Každopádně nehodlám ho nechat ve štychu... Když ho bratr dostal ze svého těla, umíral, málem se rozplynul, kdybych ho nechal, zabil bych ho tím," vydechnu, než mávnu rukou ve vzduchu a před námi se objeví deset složitých, runových nápisů, jejichž vytvoření nás málem zabilo. Už mi nebrali energii, ale věděl jsem, že tady stále byly. A poutaly Eliase ke mně.

Probodnu ho pohledem, jakmile řekne, že by to mohla být jen přetvářka.
"Ano, skvěle by se mu lhalo, když nemá absolutně žádnou mimiku, ale zadívej se mu do očí... Ty nelžou a odráží se v nich tolik upřímných emocí... Nevěřím, že by to dokázal hrát," zavrčím na něj. Už jsem nechtěl aby tohle říkal o mém příteli. A to, že by mohl mít pravdu... Ne, po tom, co jsem viděl a čím jsme si prošli, jsme tomu nevěřil. Elias nás pozoroval z kopečku a jeho pohled Harriela nejspíš znervózňoval. Ušklíbnu se nad tím a poplácám ho po rameni.
"Na to si zvykneš, ale umí být opravdu děsivý," zasměji se a po chvilce se oklepu, když si vzpomenu na pohled, kterým se na mě díval těsně předtím, než jsem upadl do bezvědomí a... Zemřel. Jakmile však obchodníkovi ukážu runy, vyskočí na nohy a začne se ptát, jak je to možné, že tato schopnost zmizela po smrti Satana.
"Hups," zasměji se, než zvážním a chvíli zkoumám obchodníka pohledem.
"Hmm, je to tajemství, kterým bych mohl ohrozit mé blízké... Proč bych ti to měl říkat a jak vím, že si to necháš pro sebe?" zeptám se. Ale byl jsem mu to ochoten říct už jen za informace o Eliasovi, které mi dal.
"Co jsi vůbec zač?" zeptám se po chvilce. Nedokázal jsem ho zařadit k žádné rase.

Nakonec se rozhodl, že to ze mě tahat nebude a tak se pousměji a přikývnu. Když jsem se nad tím víc zamyslel... Nebyl nejlepší nápad o tom mluvit. Pokud tu schopnost opravdu mají potomci Satana.. No má jen jednoho a pokud se to někdo dozví... Až teď mi dojde, jakou hovadinu jsem udělal a polije mě studený pot. Povzdechnu si a prohrábnu si vlasy, teď jsem byl rád, že jsem mu to opravdu neřekl. Odpoví, že je původně démon, ale vlastní artefakt, který mu umožňuje měnit rasu na pět dní.
"Vypadá to, že máš opravdu hodně užitečných věcí... Začínám mít chuť zeptat se na nějaké zbraně. Moje drápy jsou fajn, ale... Těžko se s nimi bojuje proti dlouhým zbraním," zamumlám a zadívám se na jeho brašnu, poté ale poznamená, že by to znamenalo, že jsem člen královské rodiny. Nesouhlasně zavrtím hlavou a úsměv mi zcela zmizí z tváře.
"Můj otec je Mephistopheles a ten se tam rozhodně nepočítá," zavrčím.