Ireth & Fen'lin & Elias

Elias se stála natahoval k jeho krku a obchodník odklápěl zrak stranou. Nemohlo mu neuniknout jak se snaží dostat ke své brašně a tak mu přišlápl ruku a znovu vúhružně zavrčel. Opravdu se mu nelíbilo, že si z něj obchodník utahuje, ale jakmile k němu došel Fen a položl mu ruku na krk s tím, že je to idiot, ale takových ještě bude a má ho ignorovat, uklidnil se. Ještě chvíli ho sledoval, než z něj nakonec slezl a proměnil se zpátky. Byl opět malý a uraženě se posadil na trávu, nespouštěl z obchodníka pohled. Ten se oklepal, okamžitě k sobě přitáhl brašnu a zamčail se.
"Oy! To bylo kruté! Myslel jsem že mě vážně rozmačká..." vydechne obchodník a vyskočí na nohy aby se uklidnil. Netrvalo muto moc dlouho a jenom se tomu zasmál, byl to zřejmě ten typ naprosto tupé osobnosti bez pudu sebezáchovy.
"Máš špatně trénovaného mazlíčka," utrousí tuhle hodně blbou poznámku a v tuhle chvíli mu opravdu nedošlo jak je nemístná. Možná až příliš spoléhal na to, že Eliase bělovlasý démon krotí.

Ještě před chvíli by po něm skočil a roztrhal ho na kusy, ale teď jenom nechápavě naklonil hlavu na stranu a rozevřel tlamu.
"Eh-?" vypadne z něj a naštěstí zůstane sedět, možná mu to nepřišlo až tak vytáčející, jako Fen'linovi, který... doslova ztratil kontrolu nad svým obvyklým klidem a drápl obchodníka pod krkem. Na ruce se mu objeví drápy a namíří s nimi an obličej obchodníka, kterého také přešel veškerý humor a zdálo se, že tuhle situaci bere vážně. Elias seděl kousek od nich jakoby sen echumelilo a chvíli přemýšlel že v tom Harriana nechá, jenže Fen'lin se zdal opravdu vytočený a tu zlost a vztek, který teď pociťoval, skrze jejich pouto mohl cítit i on.
"Dobře, dobře, o-omlouvám se! O-omlouvám se!" vydechne Harrian a začne panikařit. Neměl usebe ani zbraně, brašnu nic... rozhodně to nečekal. Nezdálo se však, že by to bělovlasého démona uklidnilo. Elias vyskočil na nohy a věděl že jakmile něco neudělá, bude zle. teda jak pro koho, ale věděl by že kdyby ho Fen zabil, vyčítal by si že svůj vztek neovládl, proto na ně chvíli jenom hleděl a přemýšlel co by udělal. Nakonec se rozešel blíže k nim a objal Fen'liho nohu. Nevěděl co říct, teda měl toho na jazyku dost, něco ve smyslu že by ho měl roztrhat a vzít si všechny jeho věci... jenže to by ho moc neuklidnilo. Ani nevěděl, jestli tohle pomůže, ale zkusil to. V nejhorším případě zakročí silou.

Sledoval Fen'linův obličej a přemýšlel jestli neudělal něco špatně, když se na něj bělovlasý démon zadíval. Chvíli si vzájemně hleděli do očí, než Harriana nepřítomně pustil a zvedl Eliase do vzduchu, než ho objal. Zřejmě to fungovalo mnohem lépe než si myslel. Lehce naklonil hlavu na stranu a nakonec byl zase postaven na pevnou zem. Démon se zasmál s tím, že umí být nehorázně roztomilý, než se otočil na obchodníka a sjel ho přísným pohledem s tím, že už nic takového slyšet nechce a že je Elias členem jeho rodiny.
"Hai, omlouvám se, už takovou blbost nevypustím z pusy, moje chyba... nehlídal jsem se," vydechne obchodník a jde vidět, že ho to opravdu mrzí. Když Fen poděkuje Eliasovi, jenom zakroutí hlavou.
"Věděl jsem to, neděkuj je to maličkost, navíc jsi mě taky uklidnil," vydechne démon a Harrian se trošku stáhne do pozadí. Zdálo se že slovo bestiální ho docela vyděsilo. Pravděpodobně si ani nebyl jistý jak mocný démon před nim stojí, tedy až doteď.

Harrian se ušklíbne a nakonec zakroutí hlavou. Jeho ironii naprosto přejde a jenom párkrát zamrká.
"Nic, nechte si ho za pomoc s démony, nemá nijak velkou cenu a i když jsem levný, berte to jako mou dobrou vůli a omluvu za moje hloupé keci," řekne a pousměje se.
"Jestli už nic nechcete, vydám se zase na cestu, mám tu ještě nějaké zakázky," ušklíbne se a oba dva si je přeměří pohledem. Elias se mezitím zadívá na Fen'lina a zamyslí se nad jeho otázkou.
"Pokud se ti chce, nevadí mi to," odpoví démon a zamyšleně se rozhlédne po okolí.
"Možná by nebylo naškodu mu pár věcí vysvětlit a urovnat si to mezi sebou," vypadne z Eliase a zvědavě se zadívá na Fen'lina.

I Elias mávne Harrianovi a nakonec se každý vydá svým směrem. Chvíli bylo zase ticho, než se rozešli směrem k městu. Pomalu oba dva vylezly kopec a ihned se před nimi zase objevilo obrovské jezero. Elias se zastaví a chvíli ho fascinovaně pozoroval, než k němu Fen'lin promluvil. Zeptal se ho, jestli už se nechce přeměnit na člověka, přeci jenom to chtěl odzkoušet a měl pravdu, nebylo by moc příjemné kdyby se změnil uprostřed města do své skutečné podoby, těžko by se to... vysvětlovalo. Chvíli přemýšlel a sledoval jezero, než se zadíval na bělovlasého démona a chvíli ho propaloval pohledem. Nějakou chvilku mu trvalo, než přišel na nějakou podobu, ale nakonec se přeci jenom změnil v malého bělovlasého chlapce s modrýma očima a náplastí na obličeji, kterou viděl dneska ráno na kolemjdoucím dítěti, když vycházeli z domu. Nakonec se zadíval naFen'lina, naklonil hlavu na stranu a zhluboka se nadechl.
"Umm, třeba takhle?" vypdne z něj a i hlas byl překvapivě dětský. Vlastně bylo překvapující jak je iluze dokonalá, že i Elias se nad tím pozastavil.

Když démon před nim nic neříkal a jenom na něj hleděl, zaraženě a zamyšleně, chtěl se zeptat jestli se má změnit na něco jiného ale nevypadalo to, že by byl naštvaný, spíše překvapený? Sám se na něj překvapeně zadíval a nadzvedl obočí. Bylo vtipné, že se teď v jeho obličeji dorážely i emoce, které cítil. Když už se konečně nadechne a něco řekne, Elias se na něj zamyšleně zadívá a nakonec přikývne.
"Nemám nic proti," dodá a když se rozejde, rozhodne se ještě chvíli pozorovat jezero, než se rozběhne aby s Fen'linem srovnal krok. Velkýma očima se rozhlížel okolo a přemýšlel nad včerejškem a dneškem a nad posledními měsíc. Pořád mu to přišlo zvláštní a tak trochu neuvěřitelné. Znovu se ohlédne na Fen'lina a chvíli si ho jenom prohlíží a studuje jeho obličej, než si povzdechne a pousměje se.
"Děkuji za to, že jsi mi věřil a za ta hezká slova," vypadne z něj a stále se upřeně díval do jeho očí, chtěl aby věděl, že to myslí vážně.

Elias se na něj za měří v momentě kdy začne mluvit. Neměl se omlouvat, řekl jenom pravdu a to jak to cítil. V tuhle chvíli nedokázal skrýt nadšení a tak se pousmál. Bylo to ... divné. Tedy to, když se obličej tvořený jeho iluzí opravdu roztáhl do úsměvu. Cestou se ale znovu otočil kolem a sledoval okolí, lidský svět byl v mnoha ohledech naprosto jiný, no chtěl se o něm naučit více, když tady teď bude žít. Kromě vyjádření dostal i rozcuchání vlasů, naklonil hlavu na stranu a párkrát zamrkal, nehcápal co má tohle gesto znamenat, ale když si vzpomněl, pokládal mu ruku na hlavu i když byl ve svých pravých podobách. Možná ho to mělo uklidnit... Oba dva však pokračovali vcestě a Elias se snažil nebrzdit, než tedy došli před město a Fen se ho optal, zda je připravený. Trochu nejistě přešlápl na místě a nakonec přikývl. Rozešli se tedy dál, ale už při první pohledu nějakého člověka, se Elias doslova natiskl na Fen'liho bok a kdyby snad mohl tak se mu pověsí na ruku. Tohle bylo jiné než v podsvětí, kde se ho každý bál, kde pouštěl hrůzu a nikdo si ho raději nevšímal. Tady se na něj každý koukal a už při pohledu projevoval mnoho pocitů, což ho akorát mátlo a sám si nakonec vyhledal jeho ruku, když kolem nich prošel nějaký vysoký muž, který ho propálil pohledem.

Když ho démon neodstrčil, vděčně se pousmál a držel se jeho ruky. Bylo to... divné, tolik lidí pohromadě a vůbec nevěděl jak by se měl chovat. V podsvětí by mu na tom nezáleželo, kdyby se dostal do většího hloučku, prostě by je zabil nebo mezi nimi proběhl, jenže to tady nemohl dělat a proto se řídil podle Fen'lina. Když ho držel za ruku, cítil se bezpečněji a jenom tiše sledoval všechny okolo. Zhluboka se nadechl a zdálo se že dokonce přestal dýchat pokaždé co se kolem nich objevilo více lidí, i tak kráčel poslušně vedle bělovlasého muže a rozhlížel se po ostatních. Někteří mu dokonce věnovali milé úsměvy a tak jim je nejistě oplácel, tedy do doby než se zastavili a Fen se ho zeptal jestli si endá zmrzlinu.
"Zmrzlinu?" párkrát zamrká, nechápal ale i tak nejistě přikývl a následoval ho k nějakému stánku, kde stál nějaký chlap a bylo tam pár lidí. Zřejmě se měl ještě co učit, hodně věcí neuměl pojmenovat a nevyznal se tu.

Když si k němu dřepne a osvětlý mu význam zmrzliny, jenom přikývne a zamyšleně se zadívá na ostatní děti. Přišlo mu to vtipné a tak neodolal úšklebku, který byl vypadal spíše krapet agresivně a škodolibě, ačkoli neměl nic zlého v plánu, jen si uvědomil že jsou to lidská mláďata a on si na jedno z nich vlastně právě teď hraje. Své výrazy opravdu neuměl hlídat ale když dostal do ruky zmrzlinu, jenom se na ni překvapeně zadíval. Byly tvo dva kopečky čehosi a chtěl si je okamžitě strčit do pusy, jenže se zarazil a ohlédl sen a ostatní, kteří zmrzlinu olizovali. Asi se totak nejspíše má dělat... Tak to zopakoval a aby pravdu řekl, nechutnala vůbec špatně.
"Oh, je to dobré," zamrká a usměje se a když ho Fen vezme za volnou ruku, rozejde se s nim dál městem. Bylo to vtipné, opravdu... Kdo by řekl že mu zachutná zmrzlina? Něco takového v podsvětí nebylo, byl to opravdu jiný a rozdílný svět.

Aelin byla ve škole a Mirys u sebe doma, všechno bylo najednou zase tak... nemohl jsem najít vhodné pojmenování. Od té doby co se objevila Aelin, bylo všechno zase těžké, složité a abych pravdu řekl, byl jsem ztracený. Oporu kterou bych teď potřeboval, jsem neměl. Mirys věci kolem akorát komplikovala a snad poprvé za celou tu dobu jsem byl opravdu smutný a možná inaštvaný, na všechny a hlavně sám na sebe. Zrovna jsem seděl v kuchyni u šálku už studeného čaje a hleděl na prázdný stůl. Síla už se mi pomalu navracela, venku svítilo slunce a bylo pěkné počasí, no ani tak jsem neměl nejmenší náladu na nějakou procházku. Zrovna jsem si opřel hlavu o sůtl, když najednou někdo zaklepal. Zamyšleně se postavím a dojdu ke bvchodovým dveřím. Chvíli šmátrám po klíčích, zapomněl jsem kam jsem si je dal, než si uvědomím že je tu celou dobu mám v kapse a proto je dám do zámku a odemknu. Dveře otevřu a zadívám se na mého bratra, který stál ve dveřích a nějakého kluka, který se schovával tak nějak za něj a...
"Eh-?" vypadne ze mě a zadívám se na bratra a toho kluka, než mů pohled spadne zpátky k Fen'linovi. Chvíli jsem na něj zamyšleně a překvapeně hleděl, ale také jsem byl pořád naštvaný a tak se krátce zamračím. Nakonec si však vpozdechnu a pozvu je dál.

Nemohlo mu uniknout nervózní chování jeho bratram i tak se ho rozhodl v tom ještě chvíli nechat, usoudil že si to zaslouží. Když se ale zeptá na kocoura, zakroutí hlavou.
"Ne, je v podsvětí a řeší za mě matčiny problémy," řeknu ještě trochu naštvaně, ale nakonec si povzdechnu a dojdu do kuchyně pro čaj než se vrátím zpátky.
"Dáte si něco? A vlastně co potřebuješ Fen'line?" zeptá se a pobídne je aby šli do kuchyně, kdyby náhodou něco chtěli. Poté se ale zarazil a nakonec se rozešel ke konvici.
"Nejspíš? Já myslím že to není nejvhodnější volba slov, ale včera jsi jimi taky nešetřil, chápu," pronese chladně a nakonec se opře o kuchyňskou linku s konvicí v ruce a zadívá se na svého bratra.

Sledoval svého bratra, který se mu omluvil, že nechtěl ohrozit jeho život a pokračoval dál s tím, že už to nikdy neudělá a že o polovinách run ani neví co znamenají a nebude takhle bezohledně využívat jeho moc. S povzdechem na chvíli zavře oči, než si odkašle.
"Je to také moje chyba, měl jsem ti o runách říci něco víc... je hodně věcí co nevíš a co jsem ti neřekl, takže se také omlouvám," vydechne už klidněji asloží ruce na prsou. Potom když pokračuje s tím, že to nebyla jeho bestiální podoba ale něco jiného, nadzvedne obočí a přikývne.
"Se Setharem jsme nad tím také přemýšleli, napadlo nás to ale pořád shromažďujeme nějaké informace," řekne ale vypadalo to, že jeho bratr něco ví a tak jej chtěl nechat mluvit.